o zaplacení 16 000 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem uložil soud I. stupně žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 17. 3. 2024 do zaplacení (výrok I.) a na nákladech řízení částku 2 252 Kč k rukám advokáta žalobkyně (výrok II.). Takto soud rozhodl o nároku žalobkyně na zaplacení částky 16 000 Kč s příslušenstvím, kterou žalobkyně požaduje po žalovaném z titulu bezdůvodného obohacení (když uzavřenou smlouvu není žalobkyně schopna doložit) a na základě postoupené pohledávky.

2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že právní předchůdce žalobkyně (společnost [právnická osoba], IČO [IČO]) zaslal žalovanému finanční prostředky ve výši 16 000 Kč dne 13. 7. 2022 na bankovní účet č. [č. účtu]. Dne 23. 3. 2024 byla mezi žalobkyní a právním předchůdcem žalobkyně uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na jejímž základě došlo i k postoupení předmětné pohledávky za žalovaným. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno a zároveň byl vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů od doručení výzvy k úhradě. Dle zjištění soudu I. stupně žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by žalobkyni nebo jejímu právnímu předchůdci cokoliv uhradil.

3. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“). Po provedeném dokazování uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne 13. 7. 2022 částku 16 000 Kč bez právního důvodu. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil a je proto povinen žalobkyni částku 16 000 Kč vydat. Soud I. stupně dospěl k závěru, že žalobkyně má současně nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. a ve výši dle nařízení vlády č 351/2013 Sb., kdy datum prodlení stanovil v závislosti na datu splatnosti stanoveném předžalobní výzvou.

4. S tímto podstatným odůvodněním soud I. stupně žalobě v plném rozsahu vyhověl.

5. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud I. stupně odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a přiznal procesně úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 252 Kč. Tyto jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem v částce 800 Kč a náklady právního zastoupení za 3 úkony právní služby po 300 Kč podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), realizovaných před podáním návrhu ve věci, včetně tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT a 21 % DPH ve výši 252 Kč.

6. Rozsudek soudu I. stupně napadl včasným a přípustným odvoláním žalovaný, a to podáním ze dne 9. 2. 2025, které dále doplnil podáním ze dne 11. 5. 2025. Namítl, že společnost [právnická osoba] využila jeho finanční tísně. Uvedl, že nebyla dostatečně zkoumána jeho úvěruschopnost. Půjčka mu neměla být vůbec poskytnuta. Závěrem žalovaný navrhl, že žalobkyni zaplatí částku 16 000 Kč bez úroku a bez náhrady nákladů řízení.

7. Žalobkyně se ve svém vyjádření k odvolání žalovaného ztotožnila se skutkovými a právními závěry soudu I. stupně uvedenými v napadeném rozhodnutí. Navrhla, aby odvolací soud odvolání žalovaného odmítl, in eventum rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné potvrdil.

8. Odvolací jednání bylo nařízeno na den 13. 8. 2025. Žalobkyně, která byla k jednání řádně předvolána, se z jednání omluvila. Odvolací soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř. a spornou věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně. Rozsudek soudu I. stupně přezkoumal odvolací soud včetně řízení, které jeho vydání předcházelo postupem podle § 212, §212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

9. Soud I. stupně ve věci učinil dostatečná skutková zjištění a spornou věc rovněž zcela správně posoudil po stránce právní. Odvolací soud v této souvislosti konstatuje, že žalovaný v řízení ani nesporuje, že si částku ve výši 16 000 Kč od právního předchůdce žalobkyně půjčil a že tuto částku žalobkyni dosud dluží.

10. K odvolací námitce žalovaného, že ze strany právního předchůdce žalobkyně nebyla dostatečně zkoumána jeho úvěruschopnost, odvolací soud podotýká, že žalobkyně se podanou žalobou domáhá vydání bezdůvodného obohacení žalovaného, nikoli plnění ze smlouvy. Požaduje tak zaplacení pouze toho, co bylo předtím plněno ve prospěch žalovaného (bez jakýchkoli dalších smluvních úroků či smluvní pokuty). Za této situace soud I. stupně nepochybil, pokud se nezabýval otázkou prověření úvěruschopnosti žalovaného a podmínkami poskytnutého úvěru.

11. Soud I. stupně rovněž správně přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, když žalovaný se dostal do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení dnem následujícím po dni doručení výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 6. 3. 2024.

12. Odvolací soud s ohledem na veškeré uvedené skutečnosti rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně věcně správného výroku o nákladech řízení, jehož znění bylo v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř.

13. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšné žalobkyni přísluší náhrada nákladů řízení v plné výši, která je představována odměnou advokáta za 1 úkon právní služby ve výši 1 740 Kč (vyjádření k odvolání žalovaného ze dne 24. 7. 2025) podle § 7 bod 5. AT, 1 x režijním paušálem 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT, ve znění účinném od 1. 1. 2025, a 21 % DPH v částce 459,90 Kč. Celková výše nákladů odvolacího řízení činí 2 649,90 Kč.

14. Jejich zaplacení uložil odvolací soud neúspěšnému žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 211 a § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., k rukám advokáta žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.