o zaplacení 38 348,90 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 38 348,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z této částky od 10. 4. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 115 179,80 Kč k rukám advokáta žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit státu soudní poplatek ve výši 1 918 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Rozhodl tak již potřetí o žalobě, kterou se žalobkyně po žalované nejprve domáhala zaplacení částky 48 470,65 Kč s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení, které žalovaná přijala od soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] v rámci exekučního řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka] pro vymožení pohledávky žalované (oprávněné) za žalobkyní (povinnou), když exekuce byla následně zastavena.

2. Soud I. stupně nejprve rozhodl rozsudkem ze dne 28. 4. 2022, č. j. [spisová značka], kterým žalobě zcela vyhověl. Tento rozsudek byl zrušen usnesením Městského soudu v [adresa] ze dne 14. 12. 2022, č. j. [spisová značka], a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud uložil soudu I. stupně, aby se za situace, kdy dospěl k závěru o absolutní neplatnosti úvěrových smluv, vypořádal s důsledky, které jsou s takovou neplatností spojeny, tj. povinnost vrátit si vše, co bylo podle neplatných smluv poskytnuto, a za tímto účelem se měl zabývat předběžnou právní otázkou, zda plnění vymožené v exekuci bylo plnění povinnosti žalobkyně existující podle hmotného práva či nikoliv. Dále uložil soudu I. stupně, aby provedl důkaz úvěrovými smlouvami a zjistil, zda a jak bylo na úvěrové smlouvy plněno.

3. Druhým rozsudkem ze dne 27. 9. 2023, č. j. [spisová značka], soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 10 121,75 Kč s příslušenstvím (výrok I.), zamítl návrh žalobkyně, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 38 348,90 Kč s příslušenstvím (výrok II.), rozhodl o nákladech řízení (výrok III.) a o povinnosti žalované zaplatit státu soudní poplatek (výrok IV.). Soud I. stupně vyšel z toho, že úvěry byly čerpány v plné výši 100 000 Kč, do dne zesplatnění na ně nebylo uhrazeno 38 348,90 Kč, v rámci exekučního řízení bylo na povinnost žalobkyně, jež měla podklad v hmotném právu, vymoženo 48 470,65 Kč, rozdíl těchto částek činí 10 121,75 Kč, a v tomto rozsahu shledal soud I. stupně žalobu důvodnou. K odvolání žalobkyně Městský soud v [adresa] usnesením ze dne 22. 5. 2024, č. j. [spisová značka], zrušil rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích II. a III. a věc v tomto rozsahu vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení s pokynem, aby se zabýval tím, zda žalované i žalobkyni vznikla povinnost vydat bezdůvodné obohacení, tj. majetkový prospěch získaný plněním z neplatných právních úkonů (úvěrových smluv), zda je nárok žalované vůči žalobkyni na vydání bezdůvodného obohacení rozporný s dobrými mravy a zda je námitka promlčení vznesená žalobkyní vůči žalovanou uplatněnému nároku důvodná.

4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně uzavřela dne 9. 4. 2009 se společností [právnická osoba]. smlouvu o úvěru č. [číslo], na základě které se banka zavázala poskytnout žalobkyni úvěr ve výši 30 000 Kč na účet č. [č. účtu], který byl žalobkyni založen tentýž den. Úvěr byl čerpán v plné výši, běžný účet byl ke dni 4. 2. 2015 zrušen ze strany banky. Do zesplatnění úvěru podle úvěrové smlouvy byla uhrazena částka 21 744,61 Kč.

5. Soud I. stupně dále zjistil, že dne 13. 5. 2009 žalobkyně požádala u [právnická osoba]. pod č. [číslo] o poskytnutí úvěru ve výši 70 000 Kč s počátkem splácení od 22. 6. 2012 (správně 2009; pozn. odvolacího soudu), kdy jako svůj kontaktní telefon uvedla číslo [tel. číslo] (jedná se o telefon matky žalobkyně [Jméno opatrovnice]). V žádosti o poskytnutí úvěrového produktu žalobkyně uvedla, že je důchodce, svobodná, bydlící u rodičů s měsíčním příjmem ze zaměstnání/podnikání ve výši 8 498 Kč a dalším příjmem 8 000 Kč. Dne 13. 5. 2009 žalobkyně podepsala u společnosti [právnická osoba]. příkaz k úhradě částky 70 000 Kč na účet č. [č. účtu], který byl veden na jméno žalobkyně. Do zesplatnění úvěru podle úvěrové smlouvy byla uhrazena částka 39 906,49 Kč.

6. Soudu I. stupně se s ohledem na uplynutí skartačních lhůt nepodařilo zjistit jakým způsobem byly úvěry podle výše uvedených úvěrových smluv spláceny. Soud I. stupně konstatoval, že žalobkyně je závislá na pomoci jiné osoby, a to i při úkonech o péči o vlastní osobu, není schopna číst, počítat, nezná hodnotu např. rohlíku či zmrzliny, špatně vidí a žije s matkou, která jí se vším pomáhá, žalobkyně je úředně uznanou osobou s těžkým zdravotním postižením. Tato skutečnost byla zjevná i při výpovědi žalobkyně u jednání soudu I. stupně, kdy bylo evidentní, že žalobkyně s ohledem na své zdravotní postižení neví, jak došlo k uzavření úvěrových smluv, zda něco podepisovala, neví co je úvěrová smlouva, peníze, ani jak by postupovala, pokud by chtěla založit účet v bance. Ven chodí s maminkou a sestrou, i do obchodu chodí s maminkou, trochu umí počítat, snaží se podepsat. Z výpovědi svědků (matky žalobkyně [Jméno opatrovnice] a babičky žalobkyně [jméno FO]) bylo zjištěno, že žalobkyně je na úrovni cca 6letého dítěte, neumí číst ani psát. Svůj podpis se naučila, neboť si chodila na poštu pro důchod, je důvěřivá, s penězi nakládat neumí. O tom, že by žalobkyně měla ve své dispozici větší obnos peněz, neví. O podpisu úvěrových smluv svědci nic neví. To, že žalobkyně tyto smlouvy podepsala, se opatrovnice žalobkyně (její matka) dozvěděla až z exekucí.

7. Soud I. stupně dále vyšel ze zjištění, že elektronickým platebním rozkazem Okresního soudu v [adresa] ze dne 2. 4. 2013, č. j. [číslo], který nabyl právní moci dne 24. 4. 2013, byla žalobkyni (v uvedeném řízení vystupující na straně žalované) uložena povinnost zaplatit žalované (v uvedeném řízení vystupující na straně žalující) částku 29 972,65 Kč s příslušenstvím. Usnesením Okresního soudu v [adresa] ze dne 29. 5. 2013, č. j. [spisová značka], byl schválen smír účastníků, kterým se žalobkyně (v uvedeném řízení vystupující na straně žalované), zastoupená svou matkou [Jméno opatrovnice], zavázala zaplatit žalované (v uvedeném řízení vystupující na straně žalující) částku 63 538,18 Kč s příslušenstvím ve splátkách po 2 600 Kč měsíčně.

8. Soud I. stupně měl za zjištěné, že rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 25. 10. 2018, č. j. [spisová značka], byla žalobkyně omezena ve svéprávnosti na dobu pěti let tak, že není způsobilá činit žádná právní jednání s výjimkou samostatného právního jednání v běžných záležitostech každodenního života s odůvodněním, že není v možnostech žalobkyně porozumět významu, smyslu a účelu uzavření všech druhů smluv, neboť trpí závažnou poruchou, a to středně těžkou až těžkou mentální retardací, jedná se trvalý stav, léčbou neovlivnitelný, vyžaduje stálou pomoc a dohled. Žalobkyni byla jmenována opatrovníkem její matka [Jméno opatrovnice]. Žalobkyně je závislá na pomoci jiné osoby, a to i při úkonech o péči o vlastí osobu, není schopna číst, počítat, nezná hodnotu např. rohlíku či zmrzliny, špatně vidí a žije s matkou, která jí se vším pomáhá. Žalobkyně je úředně uznanou osobou s těžkým zdravotním postižením.

9. Soud I. stupně vyšel dále ze zjištění, že usnesením Okresního soudu v [adresa] č. j. [spisová značka] a usnesením Krajského soudu v [adresa] č. j. [spisová značka] bylo exekuční řízení na majetek žalobkyně vedené soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO] pod sp. zn. [spisová značka] pravomocně zastaveno ke dni 9. 4. 2019. Soudy dospěly k závěru, že žalovaná (správně žalobkyně; pozn. odvolacího soudu) měla uzavřít dne 9. 4. 2009 smlouvu o úvěru, na základě které jí byl poskytnut společností [právnická osoba]. úvěr ve výši 30 000 Kč, a že dne 13. 5. 2009 měla uzavřít s [právnická osoba]. smlouvu o úvěru ve výši 70 000 Kč. Ohledně první pohledávky bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem ze dne 2. 4. 2013, v další věci bylo rozhodnuto soudním smírem. Jelikož přiznané částky nebyly uhrazeny, byly podány návrhy na nařízení exekuce k soudnímu exekutorovi [tituly před jménem] [jméno FO], který obě věci spojil ke společnému řízení. Soudy posoudily smlouvy o úvěrech jako neplatný právní úkon osoby jednající v duševní poruše, která ji činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou. Žalobkyně finanční prostředky nepřevzala a neměla z nich žádný prospěch. Soudní exekutor [tituly před jménem] [jméno FO] sdělil, že v exekučním řízení byla vymožena částka 70 672,08 Kč, žalované bylo odesláno 48 470,65 Kč; částka vymožená na náklady exekuce 13 996,43 Kč a nerozdělená částka 8 205 Kč (celkem 22 201,43 Kč) měla být odeslána na úhradu exekuce žalobkyně vedené u Exekutorského úřadu [adresa], soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO] pod sp. zn. [spisová značka].

10. Svědkyně [Jméno opatrovnice], matka žalobkyně, před soudem I. stupně vypověděla, že žalobkyně je zdravotně postižená, mentálně je na úrovni 6 let. Svědkyně je od roku 2013 rozvedená, bývalý manžel s nimi žil do roku 2012, dělal za jejími zády dluhy, žalobkyni třeba odvedl ke svým rodičům, kde ji nechal podepsat nějaké papíry bez vědomí svědkyně. Žalobkyně vůbec neví, co podepisuje, nemá ani ponětí o penězích, neumí s nimi nakládat, neumí číst ani psát. Umí se podepsat, to se s problémy naučila. To, že žalobkyně něco podepsala, a na základě toho byly vedeny exekuce, svědkyně zjistila, až když přišly exekuce. Smlouvu o bankovních produktech a službách a dispozice k této smlouvě žalobkyně podepsala, je to její podpis. Žalobkyně u sebe nikdy neměla žádné peníze.

11. Svědkyně [jméno FO], babička žalobkyně, před soudem I. stupně vypověděla, že žalobkyně je na rozumové úrovni 5-6 let, penězům vůbec nerozumí, neumí s nimi nakládat, těžko umí číst. Dcera svědkyně (matka žalobkyně) se dříve snažila naučit žalobkyni podpis. Bývalý manžel dcery svědkyně se o žalobkyni nijak nestaral, vzal si i půjčku na starší sestru žalobkyně. Žalobkyně je plně důvěřivá, když něco podepisuje, neví, co má podepsat, důvěřuje rodině. Svědkyně neregistrovala, že by žalobkyně měla větší množství peněz.

12. Svědek [jméno FO], otce žalobkyně, před soudem I. stupně vypověděl, že žalobkyni 10 let neviděl, byl mu zakázán přístup k dcerám. Zda žalobkyně uzavírala nějaké smlouvy, o tom neví, nebyl u toho. Pokud dcera někam chodila, chodila se svou matkou, se svědkem chodila pouze na plavání a někdy ji bral ke svým rodičům, naposledy 2-3 roky před rozvodem. Zda žalobkyně měla nějaké peníze, svědek nevěděl, do žádného peněžního ústavu ji nevzal, je mu jasné, že si nemůže brát půjčky, když je nesvéprávná.

13. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 3028 odst. 3 a § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále i jen „o. z.“), § 3 odst. 1, § 37 odst. 1, § 38 odst. 1 a 2, § 113, § 451 odst. 1 a 2 a § 457 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále i jen „obč. zák.“), § 1 odst. 1 a 2, § 261 odst. 3 písm. d), § 387 odst. 1, § 391 odst. 1, § 394 odst. 2, § 397 a § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále i jen „obch. zák.“), že žaloba je důvodná i ve zbývajícím rozsahu.

14. Soud I. stupně nejprve uvedl, že žalobkyně uzavřela smlouvu o úvěru podle § 497 obch. zák. ze dne 9. 4. 2009 se společností [právnická osoba]. (dříve [právnická osoba].), na jejímž základě měl být žalobkyni poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, a smlouvu o úvěru podle § 497 obch. zák. ze dne 13. 5. 2009 se společností [právnická osoba]., na jejímž základě měl být žalobkyni poskytnut úvěr ve výši 70 000 Kč. Úvěry byly na základě těchto úvěrových smluv žalobkyní čerpány v plné výši sjednaného úvěrového rámce, tj. celkem 100 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně již od roku 2008 trpí středně těžkou až těžkou mentální retardací, je vývojově na úrovni pěti až šesti let, neumí psát ani počítat a potřebuje celodenní pomoc a vedení, soud I. stupně uzavřel, že obě uzavřené úvěrové smlouvy jsou neplatnými právními úkony ve smyslu § 38 odst. 2 obč. zák., neboť byly uzavřeny osobou jednající v duševní poruše, která ji činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou.

15. S ohledem na neplatnost úvěrových smluv se soud I. stupně zabýval otázkou vypořádání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 451 odst. 2 obč. zák., které vzniklo v důsledku toho, že bylo plněno na základě neplatného právního úkonu, čímž vznikla povinnost bezdůvodné obohacení vydat podle § 457 obč. zák. Vyšel z toho, že smlouva o úvěru podle § 497 obch. zák. je tzv. „absolutním obchodem“ ve smyslu § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák. Vzhledem k tomu, že obchodní zákoník neobsahuje úpravu práva na vydání bezdůvodného obohacení, posuzoval tuto otázku subsidiárně podle příslušných ustanovení práva občanského ve smyslu § 1 odst. 2 obch. zák. Naopak námitku promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení, která byla vznesena ze strany obou účastníků řízení, posuzoval soud I. stupně podle § 387 a násl. obch. zák.

16. Pokud šlo o žalovanou vznesenou námitku promlčení žalobou uplatněného nároku na vydání bezdůvodného obohacení, tu soud I. stupně shledal jako nedůvodnou poukazem na závěr odvolacího soudu v jeho předchozím rozhodnutí. Zopakoval, že žalobkyně se po žalované domáhá vrácení plnění podle neplatných úvěrových smluv, k němuž došlo v průběhu exekučního řízení vedeného soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO] pod sp. zn. [spisová značka] (nedomáhá se vrácení plnění, které na úvěrové smlouvy plnila neznámá osoba do doby zesplatnění úvěrů). Připomenul právní úpravu týkající se promlčení u osob, které musí mít zákonného zástupce (§ 113 obč. zák. ve spojení s § 3036 o. z.), s tím že čtyřletá promlčecí doba (§ 397 obch. zák.) pro uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení mohla žalobkyni začít běžet až v okamžiku, kdy jí byl pravomocně ustanoven opatrovník, k čemuž došlo rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 25. 10. 2018, č. j. [spisová značka]. Žaloba byla podána před uplynutím čtyřleté promlčecí doby dne 28. 7. 2020, tedy včas.

17. Soud I. stupně naopak shledal jako důvodnou námitku promlčení vznesenou žalobkyní vůči vzájemnému požadavku žalované na vydání bezdůvodného obohacení, když čtyřletá promlčecí lhůta podle § 397 obch. zák. začala běžet dnem následujícím po uzavření úvěrových smluv, tj. po datech 9. 4. 2009 a 13. 5. 2009, a to i přesto, že v dané věci byly vydány pravomocné exekuční tituly, které nemohou s ohledem na důvody zastavení exekuce obstát a stavět běh promlčecí lhůty, neboť úvěrové smlouvy byly uzavřeny právním předchůdcem žalované se žalobkyní, u které muselo a bylo při jednání zřejmé, že není způsobilá k tomuto právnímu úkonu.

18. Pro úplnost soud I. stupně uvedl, že nárok žalované na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalobkyni je v rozporu s dobrými mravy, neboť žalobkyně finanční prostředky nepřevzala, neměla z nich žádný prospěch, uzavřeným smlouvám s ohledem na svůj zdravotní stav nerozuměla a nechápala jejich význam, hodnotě peněz nerozuměla.

19. Z uvedených důvodů soud I. stupně žalobě vyhověl i ve zbývající části 38 348,90 Kč odpovídající plnění vymoženého v rámci exekučního řízení, a to včetně příslušenství.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a přiznal úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 115 179,80 Kč. Uvedl, že náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 65 120 Kč [15 úkonů právní služby podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“ nebo „AT“), ve výši 3 060 Kč za jeden úkon právní služby, za 3 úkony právní služby po 1 530 Kč, za 5 úkonů právní služby po 2 660 Kč a 1 úkon právní služby po 1 330 Kč], z paušální náhrady hotových výdajů právního zástupce žalobkyně ve výši 24 x 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT, z náhrady za ztrátu času při cestě z místa sídla zástupce žalobkyně z [adresa] [adresa] a zpět za 84 půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 3 AT, z cestovného z [adresa] [adresa] a zpět v celkové výši 14 469,90 Kč a 21 % DPH ve výši 19 989,90 Kč.

21. O povinnosti žalované zaplatit státu soudní poplatek ve výši 1 918 Kč rozhodl soud I. stupně podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, když v dané věci byla žalobkyně od placení soudního poplatku osvobozena a tato poplatková povinnost přešla na žalovanou.

22. Žalovaná napadla rozsudek soudu I. stupně včasným a přípustným odvoláním z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o. s. ř. Nesouhlasila zejména se závěrem soudu I. stupně, že její nárok vůči žalobkyni na částku odpovídající úvěrovým jistinám je promlčen. Pokud soud I. stupně uvedl, že čtyřletá promlčecí lhůta počala běžet dnem následujícím po datu uzavření úvěrových smluv, tzn. 9. 4. 2009 a 13. 5. 2009, tak se nijak nevypořádal s tím, že žalovaná své nároky z úvěrových smluv uplatnila u soudu dne 18. 2. 2013 a 18. 3. 2013, čímž promlčecí doba přestala běžet ve smyslu § 402 obch. zák. Nároky žalované jí byly přiznány rozhodnutími soudu a skutečnost, že exekuce vedené na základě předmětných rozhodnutí soudu byly zastaveny podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., nemůže bez dalšího znamenat, že tato rozhodnutí soudu neexistují nebo byla zrušena. Žalovaná dále namítala, že závěr soudu I. stupně, že žalobkyně neměla z finančních prostředků z úvěrů žádný prospěch, nemá oporu v důkazech. Žalobkyně pak neprokázala, že by z čerpaných finančních prostředků měla prospěch třetí osoba. Soud I. stupně se též nijak nezabýval argumentací žalované, že plnění ze strany žalobkyně přijala zcela v souladu s pravomocnými rozhodnutími soudu. Žalobkyně nevyužila možnost podat proti těmto rozhodnutím mimořádné opravné prostředky. Žalovaná nakonec namítla nepřezkoumatelnost nákladového výroku rozhodnutí soudu I. stupně, když navíc ohledně cestovného a ztráty času advokáta žalobkyně poukázala na neúčelnost těchto nákladů. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že žalobu zamítne a rozhodne, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

23. Žalobkyně s odvoláním žalované nesouhlasila. Uvedla, že pokud žalovaná uplatnila u soudu nároky z úvěrových smluv, promlčecí doba nepřestala běžet, neboť u soudu uplatnila jiné pohledávky, tzn. v jiné výši a z jiného právního důvodu. K promlčení nároku žalované vůči žalobkyni na vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v plnění na základě neplatných úvěrových smluv tak došlo uplynutím 4 let od poskytnutí finančních prostředků, tj. v roce 2013, žalovaná toto své právo u soudu neuplatnila. Žalobkyně dále uvedla, že její povinností nebylo tvrdit a prokazovat, která konkrétní jiná osoba z úvěrových smluv profitovala. Žalobkyně tvrdila a prokazovala, že žalovaná prostřednictvím exekuce získala plnění ve výši 48 470,65 Kč, aniž by se žalobkyni na základě úvěrových smluv cokoliv fakticky dostalo, což vyplynulo z provedených důkazů. Žalobkyně též poukázala na to, že nemohla exekuční tituly napadnout mimořádnými opravnými prostředky, neboť veškeré lhůty jí uplynuly ještě před tím, než jí byla ustanovena opatrovnice. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil.

24. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání proti výroku o věci samé není důvodné. Částečně opodstatněným shledal odvolací soud odvolání toliko proti akcesorickým výrokům o nákladech řízení a o povinnosti zaplatit soudní poplatek.

25. Odvolací soud již ve svém předchozím rozhodnutí ze dne 22. 5. 2024 konstatoval, že soud I. stupně postupoval správně, když předběžnou právní otázku, tj. platnost úvěrových smluv ze dne 9. 4. 2009 a ze dne 13. 5. 2009, posoudil s ohledem na datum jejich uzavření (viz § 3028 o. z.) podle tehdy platné právní úpravy obsažené v § 497 a násl. obch. zák. ve spojení s § 1 odst. 2 větou druhou obch. zák. Odvolací soud zároveň sdílí závěr soudu I. stupně o tom, že uvedené úvěrové smlouvy je třeba považovat za absolutně neplatné právní úkony ve smyslu § 38 odst. 2 obč. zák., neboť žalobkyně jednala v duševní poruše, která ji činila k těmto právním úkonům neschopnou, jak vyplynulo zejména ze znaleckého posudku č. [číslo] vypracovaného dne 20. 7. 2018 znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO] v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (tento důkaz byl proveden odvolacím soudem při jednání dne 14. 12. 2022). Též přisvědčil závěru soudu I. stupně o nedůvodnosti žalovanou vznesené námitky promlčení žalobou uplatněného nároku na vydání bezdůvodného obohacení, když žalobkyni, jakožto osobě, která musí mít zákonného zástupce (§ 113 obč. zák. ve spojení s § 3036 o. z.), začala čtyřletá promlčecí doba (§ 397 obch. zák.) pro uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení běžet až v okamžiku, kdy jí byl pravomocně ustanoven opatrovník rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 25. 10. 2018, č. j. [spisová značka]. Žaloba byla podána před uplynutím čtyřleté promlčecí doby dne 28. 7. 2020, tedy včas.

26. Odvolací soud má však na rozdíl od soudu I. stupně za to, že nebyl promlčen ani nárok žalované na vrácení plnění, které bylo žalobkyni poskytnuto na základě uvedených úvěrových smluv, tedy vrácení jistin úvěrů. Žalovaná ve čtyřleté promlčecí době (§ 397 obch. zák.), která začala běžet ode dne, kdy došlo k plnění, tzn. k poskytnutí úvěrů dne 9. 4. 2009 a dne 13. 5. 2009 (§ 394 odst. 2 obch. zák.), uplatnila své právo z úvěrových smluv u Okresního soudu v [adresa] (dne 18. 3. 2013 podala žalobu o zaplacení jistiny úvěru a příslušenství ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 9. 4. 2009 s [právnická osoba]. a dne 18. 2. 2013 podala žalobu o zaplacení jistiny úvěru a příslušenství ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 13. 5. 2013 s [právnická osoba]. – viz odvolacím soudem učiněná skutková zjištění obsažená pod bodem 18 usnesení odvolacího soudu ze dne 14. 12. 2022, č. j. [spisová značka]), čímž došlo ve smyslu § 402 obch. zák. k přerušení běhu promlčecí doby. Je nerozhodné, že se žalovaná u soudu domáhala plnění z úvěrových smluv a nikoliv vrácení plnění uskutečněného podle neplatných smluv, když o jejich neplatnosti v té době nemohla vědět. Podle § 408 odst. 1 a 2 obch. zák. pak platí, že bylo-li právo pravomocně přiznáno v soudním řízení, promlčuje se za 10 let ode dne, kdy promlčecí doba počala poprvé běžet (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 20 Cdo 1595/2002). Žalovaná poté, kdy jí bylo právo přiznáno pravomocnými rozhodnutími soudu, tj. elektronickým platebním rozkazem Okresního soudu v [adresa] ze dne 2. 4. 2013, č. j. [číslo], a usnesením Okresního soudu v [adresa] ze dne 29. 5. 2013, č. j. [spisová značka], zahájila proti žalobkyni dne 27. 5. 2013, resp. 28. 4. 2014, exekuční řízení k vymožení své pohledávky za žalobkyní podle citovaných pravomocných rozhodnutí soudu, tedy ještě před uplynutím 10leté promlčecí doby dne 9. 4. 2019, resp. dne 13. 5. 2019.

27. Odvolací soud však považuje za správný závěr soudu I. stupně, že nárok žalované vůči žalobkyni na vrácení plnění, které bylo žalobkyni poskytnuto na základě absolutně neplatných úvěrových smluv, tedy vrácení jistin úvěrů, je třeba považovat za rozporný s dobrými mravy ve smyslu § 3 obč. zák. Soud I. stupně po provedeném dokazování uzavřel, že skutečnost, že žalobkyně není schopna porozumět významu, smyslu a účelu uzavření úvěrových smluv, že trpí závažnou duševní poruchou, musela být pracovníkům peněžních ústavů zjevná, přesto se žalobkyní úvěrové smlouvy uzavřeli. Právní předchůdci žalované tedy nepostupovali při jednání se žalobkyní s dostatečnou péčí a obezřetností, když jim muselo být zřejmé, že žalobkyně jako poživatelka invalidního důchodu a zcela nesamostatná osoba nebude schopna poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Podle odvolacího soudu je zřejmé, že žalobkyně byla zneužita třetími osobami k právnímu jednání, kterému vůbec nerozuměla a nerozumí, s penězi žalobkyně sama nenakládá, neumí počítat, a je téměř jistě vyloučeno, že se peněžní prostředky z úvěrů dostaly do její faktické dispozice. Soudy v exekučním řízení vedeném u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (u soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] vedeno pod sp. zn. [spisová značka]) měly po provedeném dokazování za zjištěné, že žalobkyně finanční prostředky z úvěrů nepřevzala a neměla z nich žádný prospěch. Tento skutkový závěr exekučního soudu nebyl žalovanou nijak zpochybněn.

28. Soud I. stupně tedy dospěl ke správnému závěru, že žalovaná je ve smyslu § 451 odst. 1 a 2 obč. zák. povinna vydat žalobkyni majetkový prospěch získaný v exekučním řízení vedeném proti žalobkyni jakožto povinné bez právního důvodu, když nárok žalované vůči žalobkyni podle § 457 obč. zák. byl vyhodnocen jako rozporný s dobrými mravy, proto na přijetí takové plnění neměla žalovaná právo.

29. Odvolací soud proto postupoval podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. o věci samé, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 38 348,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z této částky od 10. 4. 2019 do zaplacení, potvrdil jako věcně správný.

30. Odvolání žalované je však částečně důvodné proti výroku II. rozsudku soudu I. stupně o náhradě nákladů řízení. Soud I. stupně postupoval správně, když o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy podle zásady úspěchu, kdy žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalované, která ve věci úspěch neměla. Jím provedený výpočet žalobkyní účelně vynaložených nákladů řízení však odvolací soud nesdílí.

31. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 106 466,69 Kč za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 a § 8 odst. 1 AT za následující úkony právní služby: 1) převzetí a příprava zastoupení dne 1. 8. 2019 ve výši 3 060 Kč z tarifní hodnoty 48 470,65 Kč podle § 11 odst. 1 písm. a) AT; 2) výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé ze dne 13. 8. 2019 ve výši 3 060 Kč z tarifní hodnoty 48 470,65 Kč podle § 11 odst. 1 písm. d) AT; 3) podání návrhu ve věci samé (žaloba) ze dne 28. 7. 2020 ve výši 3 060 Kč z tarifní hodnoty 48 470,65 Kč podle § 11 odst. 1 písm. d) AT; 4) replika k vyjádření žalované k žalobě k výzvě soudu ze dne 6. 4. 2021 ve výši[Anonymizováno]3 060 Kč z tarifní hodnoty 48 470,65 Kč podle § 11 odst. 1 písm. d) AT; 5) účast na jednání před soudem I. stupně dne 14. 6. 2021 ve výši 3 060 Kč z tarifní hodnoty 48 470,65 Kč podle § 11 odst. 1 písm. g) AT; 6) účast na jednání před soudem I. stupně dne 3. 3. 2022 ve výši 3 060 Kč z tarifní hodnoty 48 470,65 Kč podle § 11 odst. 1 písm. g) AT; 7) účast na jednání před soudem I. stupně dne 21. 4. 2022 ve výši 3 060 Kč z tarifní hodnoty 48 470,65 Kč podle § 11 odst. 1 písm. g) AT; 8) účast při jednání soudu I. stupně dne 28. 4. 2022, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí, ve výši 1 530 Kč z tarifní hodnoty 48 470,65 Kč podle § 11 odst. 2 písm. f) AT; 9) vyjádření k odvolání žalované proti rozsudku soudu I. stupně ze dne 16. 8. 2022 ve výši 3 060 Kč z tarifní hodnoty 48 470,65 Kč podle § 11 odst. 1 písm. k) AT; 10) účast na jednání před odvolacím soudem dne 14. 12. 2022 ve výši 3 060 Kč z tarifní hodnoty 48 470,65 Kč podle § 11 odst. 1 písm. g) AT; 11) účast na jednání před soudem I. stupně dne 3. 5. 2023 ve výši 3 060 Kč z tarifní hodnoty 48 470,65 Kč[Anonymizováno]podle § 11 odst. 1 písm. g) AT; 12) studium spisu dne 20. 6. 2023 po založení listinných důkazů žalovanou do spisu k přípravě písemné repliky ve výši 3 060 Kč z tarifní hodnoty 48 470,65 Kč podle § 11 odst. 1 písm. f), odst. 3 AT; 13) replika k vyjádření žalované k výzvě soudu ze dne 4. 7. 2023 ve výši 3 060 Kč z tarifní hodnoty 48 470,65 Kč podle § 11 odst. 1 písm. d) AT; 14) účast na jednání před soudem I. stupně dne 6. 9. 2023 ve výši 3 060 Kč z tarifní hodnoty 48 470,65 Kč podle § 11 odst. 1 písm. g) AT; 15) účast na jednání před soudem I. stupně dne 20. 9. 2023 ve výši 3 060 Kč z tarifní hodnoty 48 470,65 Kč podle § 11 odst. 1 písm. g) AT; 16) účast při jednání soudu I. stupně dne 27. 9. 2023, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí, ve výši 1 530 Kč z tarifní hodnoty 48 470,65 Kč podle § 11 odst. 2 písm. f) AT; 17) odvolání proti rozsudku soudu I. stupně ze dne 6. 11. 2023, včetně doplnění ze dne 15. 11. 2023 ve[Anonymizováno]výši 2 660 Kč z tarifní hodnoty 38 348,90 Kč podle § 11 odst. 1 písm. k) AT; 18) účast na jednání před odvolacím soudem dne 22. 5. 2024 ve výši 2 660 Kč z tarifní hodnoty 38 348,90 Kč podle § 11 odst. 1 písm. g) AT; 19) účast na jednání před soudem I. stupně dne 25. 9. 2024 ve výši 2 660 Kč z tarifní hodnoty 38 348,90 Kč podle § 11 odst. 1 písm. g) AT; 20) replika k vyjádření žalované k výzvě soudu ze dne 9. 11. 2024 ve výši 2 660 Kč z tarifní hodnoty 38 348,90 Kč podle § 11 odst. 1 písm. d) AT; 21) účast na jednání před soudem I. stupně dne 11. 12. 2024 ve výši 2 660 Kč z tarifní hodnoty 38 348,90 Kč podle § 11 odst. 1 písm. g) AT; 22) účast při jednání soudu I. stupně dne 16. 12. 2024, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí, ve výši 1 330 Kč z tarifní hodnoty 38 348,90 Kč podle § 11 odst. 2 písm. f) AT; náhrada hotových výdajů advokáta za 22 úkonů právní služby v paušální výši po 300 Kč za úkon podle § 2 odst. 1 a § 13 odst. 1 a 4 AT; náhrada za promeškaný čas advokáta ve výši 8 400 Kč (14 x 6 půlhodin x 100 Kč) za 14 cest z [adresa] [adresa] k soudu a zpět dne 14. 6. 2021, 3. 3. 2022, 21. 4. 2022, 28. 4. 2022, 14. 12. 2022, 3. 5. 2023, 20. 6. 2023, 6. 9. 2023, 20. 9. 2023, 27. 9. 2023, 22. 5. 2024, 25. 9. 2024, 11. 12. 2024 a 16. 12. 2024 při délce jedné cesty 1 hodina a 20 minut podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT; náhrada cestovních výdajů advokáta ve výši 743 Kč za 1 jízdu k soudu dne 14. 6. 2021 osobním automobilem zn. [název], RZ [SPZ], při spotřebě pohonných hmot (BA) 5,3 l/100 km, na trase [adresa] [adresa] a zpět v délce jedné zpáteční cesty 120 km, při vyhláškové ceně benzinu automobilového 95 oktanů ve výši 33,80 Kč/1 litr a při sazbě základních náhrad za používání silničních motorových vozidel ve výši 4,40 Kč/1 km [§ 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhlášky č. 589/2020 Sb.]; ve výši 3 388 Kč za 4 jízdy k soudu dne 3. 3. 2022, 21. 4. 2022, 28. 4. 2022 a 14. 12. 2022 stejným osobním automobilem při vyhláškové ceně benzinu automobilového 95 oktanů ve výši 44,50 Kč/1 litr a při sazbě základních náhrad za používání silničních motorových vozidel ve výši 4,70 Kč/1 km [§ 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhlášky č. 511/2021 Sb.]; ve výši 4 430 Kč za 5 jízd k soudu dne 3. 5. 2023, 20. 6. 2023, 6. 9. 2023, 20. 9. 2023 a 27. 9. 2023 stejným osobním automobilem při vyhláškové ceně benzinu automobilového 95 oktanů ve výši 41,20 Kč/1 litr a při sazbě základních náhrad za používání silničních motorových vozidel ve výši[Anonymizováno]5,20 Kč/1 km [§ 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhlášky č. 467/2022 Sb.]; ve výši 3 898 Kč za 4 jízdy k soudu dne 22. 5. 2024, 25. 9. 2024, 11. 12. 2024 a 16. 12. 2024 osobním automobilem zn. [název], při spotřebě pohonných hmot (BA) 6,6 l/100 km, na trase [adresa] [adresa] a zpět v délce jedné zpáteční cesty 120 km, při vyhláškové ceně benzinu automobilového 95 oktanů ve výši 38,20 Kč/1 litr a při sazbě základních náhrad za používání silničních motorových vozidel ve výši 5,60 Kč/1 km [§ 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhlášky č. 398/2023 Sb.] a 21 % DPH ve výši 18 477,69 Kč podle § 137 odst. 3 písm. b) o. s. ř.

32. Odvolací soud neshledal neúčelnost nákladů vynaložených žalobkyní na cestovné jejího advokáta a ztrátu jeho času při cestách ze sídla advokáta v [adresa] [adresa] k jednáním soudu, když advokát má sice pobočku své advokátní kanceláře v [adresa], do které se však také musí z [adresa] přesunout osobním vozidlem. Odvolací soud pak vychází primárně z předpokladu, že advokát svého práva na zastupování nezneužívá a náklady na cestovné a ztrátu času neúčtuje neoprávněně, pokud by nebyl zjištěn opak. Žádné takové skutečnosti se však z obsahu spisu nepodávají a ani žalovaná nic konkrétního netvrdí.

33. Odvolací soud pak má naopak za to, že žalobkyni nenáleží náhrada nákladů spočívající v odměně advokáta za podání žádosti o osvobození od soudních poplatků, neboť tento návrh byl součástí žaloby, za kterou byla odměna advokátovi žalobkyně přiznána. Žalobkyni dále nenáleží náhrada nákladů spočívající v odměně advokáta za písemné podání ze dne 28. 4. 2023, neboť žalobkyně k takovému úkonu nebyla soudem vyzvána a jeho obsah mohl být přednesen při následujícím jednání soudu I. stupně dne 3. 5. 2023. Jedná se tedy o neúčelně vynaložený úkon právní služby.

34. Odvolací soud s ohledem na veškeré výše uvedené skutečnosti rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. změnil jen tak, že výše nákladů řízení činí 106 466,69 Kč, jinak jej i v tomto výroku jako věcně správný potvrdil /§ 220 odst. 1 písm. a) a § 219 o. s. ř./.

35. Odvolací soud shledal částečně důvodným i odvolání žalované proti výroku III. rozsudku soudu I. stupně o povinnosti žalované zaplatit státu soudní poplatek. Soud I. stupně rozhodl správně, když uložil žalované ve smyslu § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu [§ 2 odst. 1 písm. a) a § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb.], když žalobkyni bylo usnesením soudu I. stupně ze dne 23. 11. 2020, č. j. [spisová značka], přiznáno osvobození od soudních poplatků v plné výši a soud jejímu návrhu vyhověl, přičemž žalovaná nemá proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ani není od poplatku osvobozena. Soudní poplatek za žalobu v této věci činil podle položky 1 odst. 1 bodu b) přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb. částku 2 424 Kč, žalovaná již na soudní poplatek zaplatila dne 10. 11. 2023 částku 1 000 Kč (podle výroku IV. rozsudku soudu I. stupně ze dne 27. 9. 2023, č. j. [spisová značka]), zbývá tak uhradit 1 424 Kč.

36. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně ve výroku III. změnil jen tak, že výše soudního poplatku činí 1 424 Kč, jinak jej i v tomto výroku jako věcně správný potvrdil /§ 220 odst. 1 písm. a) a § 219 o. s. ř./.

37. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšné žalobkyni přísluší náhrada nákladů řízení odpovídající nákladům právního zastoupení ve výši 9 749 Kč, které sestávají z odměny advokáta za 2 účelně vynaložené úkony právní služby po 2 660 Kč (písemně vyjádření k odvolání žalované ze dne 7. 5. 2025 a účast na jednání před odvolacím soudem dne 27. 8. 2025) podle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g) a k) AT, paušální náhrady hotových výdajů za 2 úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 1, 4 AT, náhrady za promeškaný čas advokáta ve výši 900 Kč (6 půlhodin x 150 Kč) za cestu z [adresa] [adresa] k soudu a zpět dne 27. 8. 2025 při délce jedné cesty 1 hodina a 20 minut podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT, náhrady cestovních výdajů advokáta ve výši 937 Kč za 1 jízdu k soudu dne 27. 8. 2025 osobním automobilem zn. [název], RZ [SPZ], při spotřebě pohonných hmot (BA) 5,6 l/100 km, na trase [adresa] [adresa] a zpět v délce jedné zpáteční cesty 120 km, při vyhláškové ceně benzinu automobilového 95 oktanů ve výši 35,80 Kč/1 litr a při sazbě základních náhrad za používání silničních motorových vozidel ve výši 5,80 Kč/1 km [§ 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhlášky č. 475/2024 Sb.] a 21 % DPH ve výši 1 692 Kč. Jejich zaplacení odvolací soud uložil neúspěšné žalované ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám advokáta žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.