o zaplacení 388 657 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zastavil řízení co do zákonného úroku z prodlení: z částky 18 445 Kč od 1. 9. 2019 do 25. 6. 2019, z částky 10 440 Kč od 1. 2. 2019 do 25. 6. 2019, z částky 10 440 Kč od 1. 3. 2019 do 25. 6. 2019, z částky 10 440 Kč od 1. 4. 2019 do 25. 6. 2019, z částky 10 440 Kč od 1. 5. 2019 do 25. 6. 2019, z částky 10 440 Kč od[Anonymizováno]1. 6. 2019 do 25. 6. 2019, z částky 10 440 Kč od 1. 7. 2019 do 7. 4. 2020, z částky 10 440 Kč od 1. 8. 2019 do 7. 4. 2020, z částky 10 440 Kč od 1. 9. 2019 do 7. 4. 2020, z částky 10 440 Kč od 1. 10. 2019 do 7. 4. 2020, z částky 10 440 Kč od 1. 11. 2019 do 7. 4. 2020, z částky 10 440 Kč od 1. 12. 2019 do 7. 4. 2020, z částky 10 440 Kč od 1. 1. 2020 do 7. 4. 2020, z částky 18 040 Kč od 1. 9. 2020 do 7. 4. 2020, z částky 10 440 Kč od 1. 2. 2020 do 7. 4. 2020, z částky 10 440 Kč od 1. 3. 2020 do 27. 8. 2020, z částky 10 440 Kč od 1. 4. 2020 do 27. 8. 2020, z částky 10 440 Kč od 1. 5. 2020 do 27. 8. 2020, z částky 10 440 Kč od 1. 6. 2020 do 27. 8. 2020, z částky 10 440 Kč od 1. 7. 2020 do 27. 8. 2020, z částky 10 440 Kč od 1. 8. 2020 do 27. 8. 2020, z částky 10 440 Kč od 1. 9. 2020 do 26. 1. 2021, z částky 10 440 Kč od 1. 10. 2020 do 26. 1. 2021, z částky 10 440 Kč od 1. 11. 2020 do 26. 1. 2021, z částky 10 440 Kč od 1. 12. 2020 do 26. 1. 2021, z částky 10 440 Kč od 1. 1. 2021 do 26. 1. 2021, z částky 18 090 Kč od 27. 1. 2021 do 4. 8. 2021, z částky 10 440 Kč od 1. 2. 2021 do 4. 8. 2021, z částky 10 440 Kč od 1. 3. 2021 do 4. 8. 2021, z částky 10 440 Kč od 1. 4. 2021 do 4. 8. 2021, z částky 10 440 Kč od 1. 5. 2021 do 4. 8. 2021, z částky 10 440 Kč od 1. 6. 2021 do 4. 8. 2021, z částky 10 440 Kč od 1. 7. 2021 do 4. 8. 2021, z částky 10 440 Kč od 1. 8. 2021 do 25. 1. 2022 a z částky 10 440 Kč od 1. 9. 2021 do 25. 1. 2022 (výrok I.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 388 657 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 70 645 Kč od 26. 6. 2019 do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 101 562 Kč od 8. 4. 2020 do zaplacení, ve výši 8,5 % ročně z částky 62 640 Kč od 28. 8. 2020 do zaplacení, ve výši 8,5 % ročně z částky 52 200 Kč od 27. 1. 2021 do zaplacení, ve výši 8,5 % ročně z částky 18 090 Kč od 5. 8. 2021 do zaplacení, ve výši 8,5 % ročně z částky 62 640 Kč od 5. 8. 2021 do zaplacení, ve výši 11,5 % ročně z částky 20 880 Kč od 26. 1. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 75 463 Kč, k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce po žalované nejprve domáhal zaplacení 388 657 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 18 445 Kč od 1. 9. 2019 do zaplacení, z částky 10 440 Kč od 1. 2. 2019 do zaplacení, z částky 10 440 Kč od 1. 3. 2019 do zaplacení, z částky 10 440 Kč od 1. 4. 2019 do zaplacení, z částky 10 440 Kč od 1. 5. 2019 do zaplacení, z částky 10 440 Kč od 1. 6. 2019 do zaplacení, z částky 10 440 Kč od 1. 7. 2019 do zaplacení, z částky 10 440 Kč od 1. 8. 2019 do zaplacení, z částky 10 440 Kč od 1. 9. 2019 do zaplacení, z částky 10 440 Kč od 1. 10. 2019 do zaplacení, z částky 10 440 Kč od 1. 11. 2019 do zaplacení, z částky 10 440 Kč od 1. 12. 2019 do zaplacení, z částky 10 440 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení, z částky 18 040 Kč od 1. 9. 2020 do zaplacení, z částky 10 440 Kč od 1. 2. 2020 do zaplacení, z částky 10 440 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, z částky 10 440 Kč od 1. 4. 2020 do zaplacení, z částky 10 440 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, z částky 10 440 Kč od 1. 6. 2020 do zaplacení, z částky 10 440 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení, z[Anonymizováno]částky 10 440 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení, z částky 10 440 Kč od 1. 9. 2020 do zaplacení, z částky 10 440 Kč od 1. 10. 2020 do zaplacení, z částky 10 440 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, z částky 10 440 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení, z částky 10 440 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení, z částky 18 090 Kč od 27. 1. 2021 do zaplacení, z částky 10 440 Kč od 1. 2. 2021[Anonymizováno]do zaplacení, z částky 10 440 Kč od 1. 3. 2021 do zaplacení, z částky 10 440 Kč od 1. 4. 2021 do zaplacení, z částky 10 440 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení, z částky 10 440 Kč od 1. 6. 2021 do zaplacení, z částky 10 440 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení, z částky 10 440 Kč od 1. 8. 2021 do zaplacení a z částky 10 440 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení za užívání bytu ve vlastnictví žalobce žalovaným bez právního důvodu, proto je po něm požadováno bezdůvodné obohacení ve výši 10 440 Kč měsíčně (v lokalitě je běžná částka 15 000 Kč) a náhradu za úhradu spotřebovaných služeb. Za rok 2018 se jedná o částku 18 445 Kč splatnou dne 31. 8. 2019 (služby), za rok 2019 se jedná o částku 125 280 Kč (ekvivalent nájemného) a částku 18 042 Kč splatnou dne 31. 8. 2020 (služby), za rok 2020 se jedná o částku 125 280 Kč (ekvivalent nájemného) a částku 18 090 Kč splatnou dne 31. 8. 2021 (služby), za leden až srpen 2021 žalovaný dluží 83 520 Kč (ekvivalent nájemného).

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že byt je od 13. 11. 2014 odpojen od dodávek elektrické energie z důvodu nevyhovujícího izolačního odporu elektrických obvodů v celém bytě a v takovém případě se užívání bytu stává nebezpečným a technicky nemožným.

4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobce je vlastníkem domu č. p. [číslo], v němž se nachází byt [číslo], který již od roku 2018 užívá žalovaný, aniž by za to žalobci čehokoli platil, a aniž by pro toto užívání měl právní důvod. Od 1. 1. 2013 činila výše záloh na služby 2 456 Kč a výše nájemného 10 440 Kč, od 1. 8. 2014 činila výše záloh na služby 3 148 Kč a výše nájemného 10 440 Kč a od 1. 12. 2015 činila výše záloh na služby 3 072 Kč a výše nájemného 10 440 Kč. Dne 13. 11. 2014 byla provedena v předmětném bytě na základě požadavku žalovaného kontrola el. instalace po zaplavení vodou, měřením byl zjištěn nevyhovující izolační odpor obvodů celého bytu, tyto obvody byly odpojeny. Ke dni 19. 1. 2015 byla podle odečtů elektroměru v bytě[Anonymizováno][číslo] odečítána spotřebovaná elektrická energie. Žalovaný předal předmětný byt žalobci dne 30. 5. 2022. Součástí předávacího protokolu byly odečty včetně elektrické energie a současně byl předán přehlašovací dokument. Žalovaný požádal [právnická osoba] o převod smlouvy na nového zákazníka - žalobce. Žalovaný za rok 2019 dluží žalobci za užívání bytu 125 280 Kč, za rok 2020 dluží žalobci za užívání bytu 125 280 Kč a za leden až srpen 2021 dluží žalobci za užívání bytu 83 520 Kč. Žalovanému bylo vystaveno vyúčtování služeb za rok 2018 s nedoplatkem ve výši 18 419 Kč, vyúčtování služeb za rok 2019 s nedoplatkem ve výši 18 042 Kč a vyúčtování služeb za rok 2020 s nedoplatkem ve výši 18 090 Kč. Podle nájemní smlouvy k jednotce [číslo] o velikosti 3+1 v předmětném domě činilo nájemné 8 779 Kč ke dni 26. 7. 2012, 11 214 Kč ke dni 1. 6. 2018 a 11 214 Kč ke dni 1. 7. 2024.

5. Soud I. stupně uvedl, že podáním ze dne 6. 11. 2024 vzal žalobce žalobu částečně zpět, a to částečně co do úroku z prodlení, neboť splatnost úroků byla stanovena v žalobním návrhu jako by se jednalo o nájem, a nikoliv nárok na úhradu bezdůvodného obohacení, přičemž v době uplatnění žalobního nároku nebylo zřejmé, zda žalovaný užívá předmětný byt po právu, či nikoliv, a tomu odpovídala i žaloba. Žalovaný neměl proti částečnému zpětvzetí námitek, proto soud I. stupně řízení částečně zastavil podle § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

6. Na podkladě výše uvedených skutkových zjištění pak soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 2991 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), že žaloba o zbývajícím nároku žalobce je důvodná.

7. Soud I. stupně nejprve vysvětlil, že podle judikatury Nejvyššího soudu plněním bez právního důvodu, případně protiprávním užitím cizí hodnoty, jež je jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z., je i stav, kdy je bytová jednotka užívána subjektem odlišným od jeho vlastníka bez nájemní smlouvy či jiného obdobného titulu. Prospěch v takové situaci vzniká tomu, kdo uživatelská oprávnění realizuje, aniž by za to čehokoliv hradil, a jehož majetkový stav se tudíž nezmenšil, ačkoli by se tak za obvyklých okolností stalo (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 33 Odo 1051/2005). Užíváním cizí věci bez náležitého právního titulu vzniká uživateli majetkový prospěch, bezdůvodné obohacení, jež je povinen vydat. V posuzované věci žalobce žádal také vydání bezdůvodného obohacení v podobě za žalobce uhrazených nákladů za služby, které žalovaný spotřeboval, ale žalobci za ně ničeho neuhradil, tj. rovněž je naplněna skutková podstata bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z.

8. Soud I. stupně dále konstatoval, že pokud žalovaný namítal, že nemohl bytovou jednotku řádně užívat, když již od roku 2014 je byt odpojen od dodávek elektrické energie, nadto byt i jinak není způsobilý k užívání, a to z důvodu nevyhovujícího izolačního odporu elektrických obvodů v celém bytě, pak žalobce doložil, že i po roce 2014 byla v předmětné jednotce účtována elektrická energie (a už v roce 2015 byla podle odečtů elektroměru v bytě spotřebovávána elektrická energie). Navíc byt byl předán současně s uvedením aktuálních odečtů elektrické energie, a to včetně informace, že se předává také formulář k přehlášení odběratele elektrické energie. Žalovaný nebyl schopen ani uvést, zda jakékoli vady bytu byly vůbec kdy žalobci nahlášeny. Žalovaný užíval bytovou jednotku po celé rozhodné období bez právního důvodu, kdy navíc již bylo pravomocně rozhodnuto o jeho vyklizení. Otázka případných vad jednotky tak ani není na místě.

9. Soud I. stupně uzavřel, že žalobce má právo na vydání bezdůvodného obohacení a za situace, kdy obohacení žalovaného spočívá ve výkonu práva užívání cizí věci, a je tedy zřejmé, že předmět obohacení nelze reálně vydat, musí být ochuzenému (žalobci) vydána peněžitá náhrada podle § 2999 odst. 1 o. z. Její výši je pak nutno odvíjet od částek vynakládaných obvykle v daném místě a čase na užívání věci i s přihlédnutím k druhu právního důvodu, kterým se právo užívání věci zakládá. V této věci odpovídá výše bezdůvodného obohacení ekvivalentu nájemného za užívání bytové jednotky v místě a čase (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2020/2013).

10. Soud I. stupně proto při určení výše nájemného vycházel z doložené nájemní smlouvy k jinému (obdobnému) bytu v tomtéž domě, kde je nájemné v této výši fakticky placeno, tj. lze z jeho výše při určení bezdůvodného obohacení vycházet. Žalobcem požadovaný ekvivalent nájemného se podle soudu I. stupně skutečně jeví spíše nízký, ostatně žalovaný výši bezdůvodného obohacení ani nijak nesporoval. Výše bezdůvodného obohacení vzniklého v souvislosti s užíváním jednotky, tj. odebrané energie, spotřebované služby, je pak dána vyúčtováními za rok 2018, 2019 a 2020.

11. Soud I. stupně z uvedených důvodů žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 388 657 Kč včetně zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, když splatnost jednotlivých částek vyplynula z výzev žalobce k plnění a obálek o jejich doručení žalovanému.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal zcela úspěšnému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 75 463 Kč.

13. Žalovaný napadl rozsudek soudu I. stupně ve výrocích II. a III. (posouzeno podle obsahu ve smyslu § 41 odst. 2 o. s. ř.) včasným a přípustným odvoláním z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. c) a g) o. s. ř. Žalovaný nesouhlasil se závěrem soudu I. stupně, že nemožnost užívání předmětného bytu z důvodu závad na elektroinstalaci, konkrétně pak z důvodu nevyhovujícího izolačního odporu, není pro posuzovanou věc relevantní. Pokud totiž nebylo lze předmětný byt užívat z objektivních a prokázaných důvodů, nemohl se žalovaný na úkor žalobce nikterak obohatit. Žalovaný se měl na úkor žalobce bezdůvodně obohatit právě užíváním předmětného bytu, pokud však byt byl ze své podstaty neuživatelný, nemohlo dojít k jeho užívání, a tedy ani vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Pokud soud I. stupně žalovanému vytýká, že na důvody neuživatelnosti bytu žalobce neupozornil, není dle žalovaného taková výtka po právu právě z toho důvodu, že titulem, o který žalobce opírá svůj nárok, je bezdůvodné obohacení, nikoli nezaplacené nájemné. Pokud by mezi účastníky existoval nájemní poměr, pak by samozřejmě ne/notifikace vad a nemožnosti užívání bytu nájemcem pronajímateli měla dopad do právních poměrů mezi účastníky, nicméně s ohledem na údajné bezdůvodné obohacení nemá tato otázka žádnou relevanci. Žalovaný dále uvedl, že pokud by byl závěr soudu I. stupně správný, nemůže obstát část rozsudku ve výroku II. týkající se zákonných úroků z prodlení, neboť při splatnosti nároků ke dni 28. 8. 2020 a 27. 1. 2020 činí výše úroků 8,25 % a nikoliv 8,5 %. Žalovaný pak pouze pro úplnost uvedl, že zpětvzetí úroku z prodlení z částky 18 445 Kč od 1. 9. 2019 do 25. 6. 2019 a z částky 18 040 Kč od 1. 9. 2020 do 7. 4. 2020 nedává smysl, protože úrok z prodlení nikdy nemůže běžet zpětně. Žalovaný měl nakonec za to, že žalobci by neměla být přiznána náhrada nákladů řízení za úkon „návrh na pokračování řízení“, když v přerušeném řízení může soud pokračovat při odpadnutí důvodů jeho přerušení i z vlastní iniciativy a návrh na pokračování řízení je tedy ve svém procesním smyslu úkonem nadbytečným. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že žalobu v celém rozsahu zamítne a zavázal žalobce k náhradě nákladů řízení.

14. Žalobce se k odvolání žalovaného vyjádřil tak, že pokud žalovaný tvrdí, že předmětný byt nemohl být pro vady užíván, pak je skutečností, že po celou dobu od května 2012 do května 2022 byl byt soustavně užíván osobami, jejichž totožnost žalobce nezná. Žalovaný opakovaně uváděl, že byt nepronajímá, že v něm jen bydlí osoby, které byt opravují (po dobu deseti let). Z vyúčtovávání dodaných služeb je však zřejmé, že po celou dobu užívání byly v bytě spotřebovávány služby, tj. naměřena byla spotřeba teplé i studené užitkové vody a tepla. Elektrickou energii v bytě platil žalovaný prostřednictvím své firmy [právnická osoba]. Při předání bytu žalobci k datu 31. 5. 2022 byl uzavřen protokol o odběru elektrické energie a odběr byl následně převeden na žalobce. Od května 2012 do předání bytu žalobci neuplatnil žalovaný nikdy jakýkoliv požadavek na opravu jakéhokoliv zařízení nacházejícího se v bytě, a přitom až do rozhodnutí jiného soudu tvrdil, že je nájemcem s právem užívat byt jako člen družstva. Přesto žalovaný nikdy nic neplatil, ani minimální částku nájemného, která by příslušela platit členu družstva. Žalobce pak souhlasil s námitkami žalovaného ve vztahu k nesprávné výši úroku z prodlení, jakož i s tím, že úrok z prodlení nemůže běžet zpětně.

15. Účastníci v dané věci souhlasili s tím, aby o odvolání bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Odvolací soud proto postupoval podle § 214 odst. 3 o. s. ř. a o odvolání žalovaného rozhodl, aniž by za tímto účelem nařizoval ústní jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 24. 9. 2025.

16. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v rozsahu podaného odvolání včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání je důvodné toliko v části týkající se výše úroku z prodlení.

17. Odvolací soud nejprve uvádí, že ačkoliv žalovaný ve svém odvolání uvedl, že podává odvolání proti rozsudku soudu I. stupně v celém rozsahu, pak z obsahu odvolání je zřejmé, že žalovaný fakticky napadá rozsudek soudu I. stupně toliko ve výroku II. o věci samé a ve výroku III. o náhradě nákladů řízení (§ 41 odst. 2 o. s. ř.). Poukaz žalovaného na to, že výrokem I. rozsudku soudu I. stupně bylo řízení částečně zastaveno mimo jiné o zákonný úrok z prodlení z částky 18 445 Kč od 1. 9. 2019 do 25. 6. 2019 a z částky 18 040 Kč od 1. 9. 2020 do 7. 4. 2020, což nedává smysl, když úrok z prodlení nemůže běžet zpětně, je přiléhavý, nicméně i z toho důvodu, že žalovaný vyslovil s takto formulovaným zpětvzetím žaloby souhlas a takovým rozhodnutím nebyla žalovanému způsobena ani žádná újma na jeho právech, odvolací soud jej za odvolání nepovažoval. Pokud pak žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaného navrhoval, jak má odvolací soud změnit rozsudek soudu I. stupně v části týkající se zákonného úroku z prodlení, pak takovým návrhem se odvolací soud nemohl zabývat, neboť žalobce sám odvolání proti rozsudku soudu I. stupně nepodal (§ 212 věta první o. s. ř.).

18. Odvolací soud dále konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů (body 5 až 24 odůvodnění napadeného rozsudku), z kterých čerpal správná skutková zjištění, která odvolací soud shrnul pod bodem 4 odůvodnění tohoto rozsudku. Takto správně zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně přiléhavým způsobem i po stránce právní, aplikuje přitom (správně) § 2991 odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb. Odvolací soud se tak se závěry soudu I. stupně (skutkovými i právními) jako správnými ztotožňuje a v podrobnostech na ně pro stručnost odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje.

19. Odvolací soud se zejména ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně o tom, že vzhledem k tomu, že předmětný byt ve vlastnictví žalobce byl po dobu, která je předmětem tohoto řízení (tj. od ledna 2018 do srpna 2021), fakticky užíván bez právního důvodu žalovaným, resp. osobami, jimž žalovaný užívání bytu umožnil, čímž zároveň zcela vyloučil žalobce z užívání bytu v jeho vlastnictví, vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení protiprávním užitím cizí hodnoty podle § 2991 odst. 2 o. z., které je povinen žalobci vydat (§ 2991 odst. 1 o. z.). Správným je i závěr soudu I. stupně, že je nerozhodné, zda byt vykazoval nějaké vady či nikoliv. Bezdůvodné obohacení totiž vznikalo bez ohledu na to, zda a nakolik intenzivně žalovaný byt skutečně využíval, protože nabytí majetkového prospěchu nelze vázat pouze na faktické užívání věci, neboť majetkovou hodnotu představuje již samotné užívací právo (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2015, sp. zn.[Anonymizováno]28 Cdo 1069/2015).

20. Soud I. stupně nakonec správně určil výši bezdůvodného obohacení, které je žalovaný povinen žalobci vydat. Co se týká samotného užívání bytu, pak žalovaný není schopen spotřebované plnění v podobě užívání cizí věci vrátit, proto je povinen nahradit bezdůvodné obohacení peněžitou formou (§ 2999 odst. 1 věta první o. z.). Majetkovým vyjádřením tohoto prospěchu je částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání obdobného předmětu nájmu a kterou by nájemce za obvyklých okolností byl povinen platit podle nájemní smlouvy. Obvyklé nájemné v daném případě dosahovalo výše 11 214 Kč měsíčně, žalobce se domáhal vydání bezdůvodného obohacení odpovídající částce nižší (10 440 Kč měsíčně). Soud I. stupně též správně uzavřel, že žalovaný je povinen vydat žalobci bezdůvodné obohacení spočívajícího v tom, že žalobce plnil za žalovaného to, co měl po právu plnit sám, tj. platit spotřebované služby (§ 2991 o. z.).

21. Odvolací soud tak shledal opodstatněnou pouze tu odvolací námitku žalovaného, že v době prodlení žalovaného s úhradou částky 62 640 Kč (28. 8. 2020) a částky 52 200 Kč (27. 1. 2021) výše úroku z prodlení ve smyslu § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídala 8,25 % ročně a nikoliv 8,5 % ročně, jak uvedl soud I. stupně.

22. Odvolací soud proto postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně změnil ve výroku II. částečně tak, že úrok z prodlení, který je žalovaný povinen zaplatit žalobci z částky 62 640 Kč od 28. 8. 2020 do zaplacení a z částky 52 200 Kč od 27. 1. 2021 do zaplacení, činí 8,25 % ročně z těchto částek; jinak rozsudek v tomto výroku jako správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

23. O nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) rozhodl odvolací soud podle zásady úspěchu ve věci (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 3 a § 146 odst. 2 věta první o. s. ř.) a přiznal žalobci, který měl ve věci neúspěch v poměrně nepatrné části (částečné zastavení řízení bylo procesně zaviněno žalobcem, týkalo se však jen nevýznamné části zákonného úroku z prodlení; stejně tak i rozsudek soudu I. stupně byl k odvolání žalovaného změněn jen v nepatrné výši procentní sazby zákonného úroku z prodlení), plnou náhradu nákladů řízení.

24. Žalobce v řízení vynaložil náklady, které byly účelné k uplatňování jeho práva, v celkové výši 70 383 Kč. Jedná se o soudní poplatek za podání žaloby ve výši 19 433 Kč a náklady za zastoupení advokátem ve výši 50 950 Kč, kterému náleží mimosmluvní odměna za následující účelně vynaložené úkony právní služby podle § 1 odst. 2, § 6, § 7, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále i jen „AT“), a to: 1) převzetí a příprava zastoupení dne 7. 10. 2021 ve výši 9 860 Kč podle § 11 odst. 1 písm. a) AT, 2) podání žaloby dne 7. 12. 2021 včetně změny žalobního návrhu ze dne 5. 11. 2024 a částečného zpětvzetí žaloby ze dne 6. 11. 2024 ve výši 9 860 Kč podle § 11 odst. 1 písm. d) AT, 3) účast na jednání před soudem I. stupně dne 19. 9. 2024 ve výši 9 860 Kč podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, 4) účast na jednání před soudem I. stupně dne 12. 11. 2024 ve výši 9 860 Kč podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, 5) vyjádření k odvolání žalovaného ze dne 23. 1. 2025 ve výši 9 860 Kč podle § 11 odst. 1 písm. k) AT, náhrada hotových výdajů advokáta za 4 úkony právní služby v paušální výši po 300 Kč podle § 2 odst. 1 a § 13 odst. 1 a 4 AT, ve znění účinném do 31. 12. 2024 a náhrada hotových výdajů advokáta za 1 úkon právní služby v paušální výši 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 AT, ve znění účinném od 1. 1. 2025.

25. Odvolací soud naopak nepřiznal žalobci náhradu za následující neúčelné úkony advokáta žalobce: návrh na pokračování v řízení ze dne 2. 5. 2022, neboť řízení bylo přerušeno podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., kdy bylo povinností soudu činit veškerá potřebná opatření, aby byly odstraněny překážky, jež způsobily přerušení nebo pro které přerušení trvá s tím, že jakmile překážka odpadla, byl soud povinen pokračovat v řízení i bez návrhu (§ 111 odst. 2 o. s. ř.). Stejný závěr platí pro návrh na pokračování v řízení ze dne 10. 4. 2024, kdy žalobce toliko oznámil soudu, že insolvenční řízení ve věci žalovaného již neprobíhá. Vzhledem k tomu, že se ve spise nenachází žádná výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé ani jednoduchá výzva k plnění, která by byla sepsána advokátem žalobce před podáním žaloby, nebylo možné náhradu nákladů za takový úkon žalobci přiznat.

26. Odvolací soud proto uložil neúspěšnému žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 70 383 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 211 a § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., k rukám advokáta žalobce podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

27. Výrok I. rozsudku soudu I. stupně nebyl dotčen odvoláním žádného z účastníků. Zůstal proto stranou přezkumné činnosti odvolacího soudu a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.).