pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 19 C 169/2021-36,

1. Napadeným rozsudkem vyhověl soud I. stupně žalobnímu návrhu a z exekuce vedené soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení], Eexekutorský úřad [okres], na základě exekučního příkazu k provedení exekuce přikázáním pohledávky povinného z účtu u peněžního ústavu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], vyloučil pohledávku povinného – společnosti [právnická osoba], [IČO], u peněžního ústavu [právnická osoba], z účtu č. [bankovní účet], a to ve výši aktuálního zůstatku (výrok I.). Současně uložil žalovanému povinnost, aby žalobci na náhradě nákladů řízení zaplatil částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobců (výrok II.).

2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 11 C 28/2019 byla společností [právnická osoba] uložena povinnost, aby tamnímu žalobci (Etnologický ústav AV ČR) zaplatila částku ve výši [částka] s příslušenstvím. Soudní rozhodnutí nabylo právní moci. Na základě tohoto exekučního titulu zahájil Etnologický ústav AV ČR exekuční řízení, které je vedeno u Exekutorského úřadu Praha – východ, soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], pod sp. zn. [spisová značka]. Současně bylo zjištěno, že soudní exekutor vydal dne [datum] exekuční příkaz k provedení exekuce přikázáním pohledávky povinného z účtu vedeného u [právnická osoba] pod č. [bankovní účet]. Zůstatek na účtě činil ke dni [datum] částku [částka]. Návrh povinného na částečné zastavení exekuce byl pravomocně zamítnut rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum].

3. Dále soud I. stupně zjistil, že mezi žalobci a společností [právnická osoba] byla dne [datum] sjednána příkazní smlouva, na základě které společnost [právnická osoba] pro žalobce vykonávala správu nemovitosti, a to jménem žalobců a na jejich účet, přičemž od nájemců v nemovitosti vybírala nájemné a zálohy na služby s nájmem spojené. Za tím účelem zřídila společnost [právnická osoba] výše specifikovaný bankovní účet u [právnická osoba] Na tento bankovní účet přicházely platby spojené s činností dle příkazní smlouvy.

4. Na podkladě těchto zjištění soud I. stupně dovodil, že na účtu č. [bankovní účet] u peněžního ústavu [právnická osoba] jsou uloženy peněžní prostředky náležející žalobcům podle výše specifikované příkazní smlouvy. Soud I. stupně v této souvislosti odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, podle níž bankovní účet zřízený peněžním ústavem sám osobě nemá majetkovou hodnotu a peněžní prostředky na něm uložené jsou v majetku banky. Současně poukázal i na dovolací rozhodnutí, podle kterého je zcela nerozhodné, čí byly původně peněžní prostředky, které jsou vloženy na bankovní účet (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, publikované pod sp. zn. 21 Cdo 1774/99). Soud I. stupně současně dovodil, že výše uvedené judikatorní závěry nevylučují oprávnění žalobce domáhat se vyloučení pohledávky z exekuce, neboť peněžní prostředky byly v tomto případě na bankovním účtu u [právnická osoba] shromažďovány společností [právnická osoba] ve prospěch žalobců. Povinný vykonával pouze svou činnost na základě dohody se žalobci a na jejich účet, byť byl tento oddělený bankovní účet u [právnická osoba] zřízen a veden na jméno povinného. Soud I. stupně proto uzavřel, že o finančních prostředcích na bankovním účtu u [právnická osoba] lze bezpečně učinit závěr, že jsou majetkem žalobců jako vlastníků nemovitostí spravovaných povinným na základě příkazní smlouvy.

5. S tímto podstatným odůvodněním [anonymizováno] I. stupně žalobnímu návrhu vyhověl a pohledávku povinného u peněžního ústavu [právnická osoba] z exekuce vedené soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení] pod sp. Zn. [spisová značka] vyloučil. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž náhradu nákladů na straně procesně úspěšným žalobcům vypočetl podle vyhl. č. 177/1996 Sb. na výsledných [částka].

6. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, které směřovalo proti oběma výrokům napadeného rozhodnutí. Žalovaný namítl, že soud I. stupně na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá též na nesprávném právním posouzení věci.

7. Žalovaný poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, upravující problematiku majitele účtu, podle které zřizuje bankovní účet peněžní ústav pro jeho majitele zpravidla na základě smlouvy o běžném účtu, přičemž účet sám o sobě nemá majetkovou hodnotu a peněžní prostředky na něm uložené jsou v majetku peněžního ústavu. Podle názoru žalovaného tak okamžikem připsání finančních částek, ať už nájemného či souvisejících plateb, na účet vedený u [právnická osoba], jehož majitelem je společnost [právnická osoba], ztratily třetí osoby k těmto částkám jakékoliv majetkové právo, protože hodnota těchto peněz se stala majetkem banky. Argumentace soudu I. stupně tak stojí v absolutním rozporu se závěry závazné judikatury dovolacího soudu.

8. S tímto podstatným odůvodněním žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

9. Žalobci se ve vyjádření k o odvolání žalovaného ztotožnili se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně a navrhli, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil jako věcně správné.

10. K odvolacímu jednání dne [datum] se žádný z účastníků nedostavil. Odvolací soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř., za použití § 211 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo, přezkoumal odvolací soud podle ustanovení § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. Poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.

11. Žalovaný uplatnil v dané věci především odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř., když namítl, že soud I. stupně ve věci učinil nesprávná skutková zjištění a na podkladě nichž formuloval též nesprávný závěr právní. Odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. míří na pochybení soudu ve zjištění skutkového stavu věci, které spočívá v tom, že skutkové zjištění, jež bylo podkladem pro rozhodnutí soudu, je nesprávné. Musí jít o takové skutkové zjištění, na jehož základě soud věc posoudil po stránce právní a které je nesprávné v tom smyslu, že nemá oporu v provedeném dokazování.

12. V dané věci učinil soud I. stupně správná skutková zjištění, podle nichž disponuje Etnologický ústav AV ČR pravomocným exekučním titulem proti společnosti [právnická osoba] V řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 11 C 28/2019 byla společnosti [právnická osoba] uložena povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím. Toto rozhodnutí již nabylo právní moci. Jelikož povinná společnost nesplnila soudem uloženou povinnost dobrovolně, domáhá se Etnologický ústav AV ČR splnění povinnosti v exekučním řízení, jehož vedením byl pověřen soudní exekutor JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha – východ. Soudní exekutor vydal dne 29. 12. 2020 pod č. j. [číslo jednací] exekuční příkaz k provedení exekuce přikázáním pohledávky povinného z účtu č. [bankovní účet] u peněžního ústavu [právnická osoba] Správné bylo též zjištění soudu I. stupně, podle něhož činil aktuální zůstatek na výše specifikovaném bankovním účtu ke dni [datum] částku [částka]. Oporu v provedeném dokazování má rovněž zjištění, že se povinný v exekučním řízení domáhal (částečného) zastavení exekuce. Návrh byl zamítnut usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací].

13. Soud I. stupně rovněž dostatečným způsobem zjistil skutkový děj ohledně sjednání příkazní smlouvy. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem, podle něhož byla dne [datum] mezi žalobci a společností [právnická osoba] sjednána platná příkazní smlouva, na základě které společnost [právnická osoba] vykonávala pro oba žalobce správu nemovitostí – celkem 4 bytových jednotek v domě na adrese [adresa]. V souladu s čl. 4 příkazní smlouvy zřídila společnost [právnická osoba] jakožto příkazník samostatný běžný účet u finančního ústavu [právnická osoba], a to pro účely správy všech finančních prostředků týkajících se správy nemovitostí žalobců jakožto příkazců. Zůstatek na takto zřízeném účtu činil ke dni [datum] částku [částka]. Jedná se o bankovní účet, který byl postižen na základě exekučního příkazu soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací].

14. V tomto rozsahu jsou skutková zjištění soudu I. stupně správná a mají oporu v provedeném dokazování. Odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. proto v přezkoumávané věci nebyl založen.

15. Rozhodnutí soudu I. stupně však spočívalo na nesprávném právním posouzení věci, což zakládá odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Odvolací soud se neztotožňuje s názorem soudu I. stupně, podle něhož ani ustálená rozhodovací praxe nevylučuje v tomto konkrétním případě oprávnění žalobců, v jejichž prospěch byly peněžní prostředky na předmětném bankovním účtu shromažďovány, domáhat vyloučení této pohledávky z exekuce podáním předmětné vylučovací žaloby. Soud I. stupně dovodil, že povinný dle dohody se žalobci vykonával svou činnost jménem a na účet žalobců, byť byl oddělený bankovní účet zřízen a veden na jméno povinného. O finančních prostředcích na bankovním účtu tak podle soudu I. stupně nelze bezpečně učinit závěr, že nejsou majetkem povinného, který byl pouze jejich správcem, nýbrž majetkem žalobců jako vlastníků spravovaných nemovitostí.

16. Uvedený závěr je v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Nejvyšší soud ČR již v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 Co 1774/1999, uveřejněném pod pořadovým [číslo] Sbírky rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, podrobně rozebral postavení majitele účtu u peněžního ústavu při nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z tohoto účtu a jednoznačně uzavřel, že oprávnění (nároky) majitele účtu spočívající v tom, aby jemu nebo jím určeným osobám byl na jeho žádost nebo písemný příkaz, popřípadě při splnění sjednaných podmínek, vyplaceny peněžní prostředky z účtu nebo zůstatek účtu, představuje pohledávku z účtu u peněžního ústavu. Tuto pohledávku lze postihnout výkonem rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtů se týká pohledávky, kterou má majitel na základě smlouvy o účtu vůči peněžnímu ústavu, vyplývá z výše uvedeného mimo jiné to, že je zcela nerozhodné, čí byly peněžní prostředky, které byly na účet uloženy.

17. Tyto závěry rozvedl Nejvyšší soud ČR dále v rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 20 Cdo 681/2001, publikováno pod pořadovým [číslo] Sbírky rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu. Zde vysvětlil, že nařízením výkonu rozhodnutí vstupuje soud do závazkového vztahu mezi majitelem účtu a peněžním ústavem – přikázáním pohledávky z účtu pozbývá majitel účtu svoji pohledávku z účtu až do výše vymáhané pohledávky s příslušenstvím a peněžní ústav ji vyplatí oprávněnému jako osobě, která přikázáním pohledávky majitele účtu získala právo uspokojit se z peněžních prostředků uložených na tomto účtu. Podle závěru dovolacího soudu je proto nerozhodné, komu náležely peněžní prostředky uložené na účet, podstatná je jedině ta skutečnost, kdo je majitelem účtu, neboť jedině on má pohledávku z účtu u peněžního ústavu, kterou lze postihnout výkonem rozhodnutí podle § 303-311 o. s. ř. S těmito závěry se ztotožnil rovněž velký senát Nejvyššího soudu ČR v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 35 Odo 801/2002, publikováno ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod pořadovým [číslo].

18. V dané věci bylo postaveno najisto, že majitelem účtu vedeného u [právnická osoba] pod č. ú. [bankovní účet] je společnost [právnická osoba] (povinný). Je zcela nerozhodné, komu náležely peněžní prostředky uložené na tento účet. Okamžikem připsání finančních částek na účet povinné společnosti totiž ztratili žalobci k těmto finančním hodnotám jakékoliv majetkové právo, protože hodnota zde uložených peněz se stala majetkem banky.

19. Z výše uvedeného plyne závěr, že se žalobci nemohou s úspěchem domáhat vyloučení této pohledávky z exekuce postupem podle ustanovení § 267 o. s. ř. Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba o vyloučení pohledávky zamítá.

20. Vzhledem ke změně rozsudku soudu I. stupně rozhodl odvolací soud o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 224 odst. 2 o. s. ř.

21. Náklady řízení na straně procesně úspěšného žalovaného, který byl zastoupen advokátkou, jsou tvořeny: za řízení před soudem I. stupně odměnou advokátky za 3 úkony právní služby po [částka] podle § 7 bod 5., ve spojení s 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a náhradou hotových výdajů za 3 úkony právní služby po [částka] podle § 13 odst. 3 téhož předpisu.

22. Náhrada nákladů žalovaného za odvolací řízení pak představuje zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], odměnu advokátky za 1 úkon právní služby ve výši [částka] a náhradu hotových výdajů za 1 úkon v částce [částka] podle § 13 odst. 3) vyhlášky č. 177/1996 Sb.

23. V souhrnu tak náhrada nákladů žalovaného dosáhla částky [částka] Náklady řízení jsou splatné k rukám advokátky žalovaného dle § 149 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.