o zaplacení 1 461 242,71 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem uložil soud I. stupně žalované povinnost zaplatit žalobci 1 008 354 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 12. 10. 2022 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 1 111 242,71 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 119 596,71 Kč od 21. 11. 2021 do 11. 10. 2022 a z částky 1 111 242,71 Kč od 12. 10. 2022 do zaplacení (výrok II.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.), uložil žalobci povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro [adresa] náhradu nákladů řízení ve výši 100 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.) a uložil žalované povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro [adresa] náhradu nákladů řízení ve výši 100 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.). Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 2 119 596,71 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 21. 11. 2021 do zaplacení, neboť byl dne 21. 11. 2017 účastníkem dopravní nehody zaviněné [jméno FO], který řídil vozidlo [jméno FO], reg. zn. [SPZ], s pojištěním odpovědnosti u žalované, kdy vozidlo srazilo žalobce na přechodu pro chodce a žalobce tak utrpěl zranění. Žalobce se domáhal náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 2 000 000 Kč, náhrady za tzv. další nemajetkovou újmu ve výši 107 596,71 Kč a náhrady za znalecký posudek [tituly před jménem]. [jméno FO] ve výši 12 000 Kč.

2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobce utrpěl zranění při dopravní nehodě dne 21. 11. 2017 zaviněné řidičem [jméno FO], proti němuž bylo vedeno trestní řízení u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce jako poškozený uplatnil v trestním řízení své nároky, které označil jako „bolestné“ v částce 28 140,78 Kč, „ušlou mzdu za prosinec 2017 až srpen 2018“ v částce 52 298 Kč“ a „nemajetkovou újmu nad rámec bolestného“ v částce 500 000 Kč. Tento nárok odůvodnil tak, že se domáhá „další nemajetkové újmy a ztížení společenského uplatnění“ s tím, že úraz byl zásahem do jeho života, žalobce plánoval uzavřít manželství, ale ze sňatku z důvodu nehody sešlo a vztah prošel velkou zkouškou. Partnerka poskytla žalobci velkou oporu při omezené možnosti pohybu a snížení schopnosti vykonávat věci denní potřeby a osobní hygienu. Tím došlo ke snížení sebevědomí žalobce a pocitu jeho lidské důstojnosti, úraz měl i finanční dopady. Před úrazem se žalobce věnoval sportu, zejména kulturistice, měl se zúčastnit závodů, na které se připravoval, v důsledku úrazu se tomuto silovému sportu věnovat nemůže. [jméno FO] byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 5. 9. 2018, č. j. [spisová značka], kterým mu také byla uložena povinnost zaplatit žalobci jako poškozenému „náhradu škody, a to v částce 28 140,78 Kč za nemajetkovou újmu spočívající v bolestném, dále 500 000 Kč jako nemajetkovou újmu a částku 52 298 Kč jako náhradu ušlého výdělku“. Rozsudek neobsahuje odůvodnění, a to ani ve vztahu k výroku o náhradě škody. Žalovaná vyplatila žalobci v souladu s rozsudkem Okresního soudu v [adresa] bolestné ve výši 28 140,78 Kč, náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 52 298 Kč a částku 500 000 Kč, kterou ve výplatním dopise ze dne 12. 12. 2018 označila jako „další nemajetkovou újmu“. Dále žalobci vyplatila doplatek náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a náklady spojené s právním zastoupením.

3. Soud I. stupně vyslechl žalobce, který uvedl, že v době nehody pracoval jako barman a číšník na plný úvazek, nyní pracuje jako barista na plný úvazek, v práci mu vychází vstříc, může se posadit, když potřebuje. Je problém, že je pravák, páku u kávovaru ovládá pravou rukou a třeba po pěti hodinách už to z důvodu rotátorové manžety na rameni začne bolet, takže chvilku dělá něco jiného. Před nehodou se věnoval hlavně cvičení, nebyl v žádném klubu, měl permanentku do fitka, kam chodil v podstatě denně, takto cvičit začal v 18 letech. Bavilo jej to, okolí říkalo, že má dobrou dispozici, tak žalobce napadlo zúčastnit se nějakých závodů nebo soutěží. Na žádný závod v kulturistice zatím přihlášený nebyl. Příprava na konkrétní závod trvá zhruba 4 - 5 měsíců. Kdyby nebyla nehoda, tak by zhruba na jaře 2018 nějaký závod začal hledat. Trenéra si neplatil, ale pomáhal mu kamarád, který je trenérem. V době nehody žalobce absolvoval přípravu těla, v této fázi člověk bere doplňky stravy, neboť tělo má zvýšenou zátěž, řeší se, v jaké svalové skupině jsou nedostatky, a na tu se člověk zaměřuje, žalobci už začínala specifická příprava na superkompenzaci. Závody měly být v kulturistice, tedy předváděcí, dle různých kategorií. Hodnotí se i estetika těla, což by teď nešlo kvůli jizvám a viditelným dlahám a kvůli tomu, že má žalobce vysunuté rameno dopředu. V rámci kulturistických závodů je třeba zaujímat určité pózy, což by žalobce nezvládl. Součástí tréninku byly i kardio tréninky, tedy běh nebo jízda na kole, žalobce se ještě věnoval plavání. V době nehody začínal jeho vztah se současnou přítelkyní, nehoda byla zkouška vztahu, po nehodě se o něj starala. Nyní se žalobce sportu vůbec nevěnuje, pouze se protahuje. V únoru 2023 se mu narodila dcera, takže podstatnou část volného času věnuje jí. Domácí práce žalobce moc nezvládá, ale třeba prach utře levou rukou. Dokáže se sám umýt, vyčistit si zuby, ostříhat si nehty a oholit se, v tomto žádnou pomoc nepotřebuje, střídá u toho ruce. Ruku nezvedne výše než do úrovně ramen, omezuje jej pravá ruka a pravá noha. Má problém při delší chůzi, ujde zhruba tak 15 minut v kuse, má problémy s delším stáním, pravou nohu nadlehčuje, dává si ji za sebe a stojí spíše na levé noze, třeba i v práci. Už více lidí v práci říkalo, že kulhá, žalobce to nevnímá. Trpí bolestmi, tupou bolestí v podstatě pořád, dále bolestí při námaze, pohybu a spánku, a bolestmi při změnách atmosférického tlaku. Na bolest bere [lék], dva nebo tři denně, zpravidla ráno, když tělo přichází k sobě, tak to nejvíce bolí, a potom večer po práci, aby se vyspal, když vstává druhý den na další směnu. Jiná analgetika nepomáhají. Je omezen v intimní oblasti, co se týče některých sexuálních poloh. Před nehodou s přítelkyní hodně chodili na procházky, po nehodě to moc nešlo. Na pravém bérci má dlahu, oblast kolem ní při větší zátěži začne natékat. Dlaha by se měla nechat vytáhnout, ale žalobce s přítelkyní by finančně nezvládli, kdyby měl absolvovat rekonvalescenci po další operaci. Má problém s ohýbáním v koleni, přetěžuje levou nohu tím, že pravou odlehčuje, má tendenci posouvat ji dopředu. Má vytočené rameno. Bylo mu ze strany lékařů řečeno, že výrazně lepší už to nebude, pokud jde o ruku, současný stav vydrží tak 30 let a poté se to každým rokem bude zhoršovat ve smyslu, že ruku nebude moci zvednout do takové výšky. Pokud jde o péči o dítě, dceři je 17 měsíců, neudrží ji v pravé ruce, nemůže za ní běhat, nejezdí s ní na kole. Měli s bratrem v plánu podnikat v gastronomii a otevřít si bar, žalobce by se věnoval koktejlům, ale to nejde, měl by problém při šejkrování.

4. Žalobce předložil znalecký posudek č. [číslo] vypracovaný dne 30. 8. 2022 znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], podle něhož se zdravotní stav žalobce ustálil k datu 15. 11. 2021, kdy byla provedena kontrola u [tituly před jménem] [jméno FO] a ukončena léčba. Znalec při hodnocení ztížení společenského uplatnění žalobce dospěl při aplikaci jednotlivých domén podle Metodiky Nejvyššího soudu k součtu korigovaných procent 5,8289241623. U domény „Placené zaměstnání“ znalec zohlednil, že je žalobce omezen při hledání práce pro výsledný stav ramene vpravo s omezením rozsahu pohybu, v aktuální práci má úlevy, dříve pracoval jako barman-číšník, zaměstnání musel pro nezvládnutí změnit, nyní pracuje jako prodejce sportovního vybavení. U položky „Rekreace a volný čas“ znalec zohlednil, že žalobce dříve aktivně provozoval kulturistiku, připravoval se na závody, dále se věnoval kolu, fotbalu, beach volejbalu a se všemi těmito aktivitami musel pro omezení ramene či bérce vpravo (či současně obojího) skončit. K doménám „Rodinné vztahy“ a „Intimní vztahy“ znalec uvedl, že pro bolesti ramene (s nemožností zapření se) má žalobce omezení při některých sexuálních polohách, pociťuje ochuzení sexuálního života. Po doplnění zdravotnické dokumentace byl vypracován doplněk posudku, v němž znalec setrval na závěru o datu ustálení zdravotního stavu žalobce a vyjádřil se k námitkám žalobce k hodnocení domén. Za znalecký posudek žalobce vynaložil částku 12 000 Kč.

5. Soud I. stupně nakonec zjistil, že žalobce byl shledán počínaje 25. 8. 2022 invalidním v I. stupni s poklesem pracovní schopnosti o 35 % a že v předžalobní výzvě ze dne 7. 9. 2021 vyzval žalobce žalovanou k zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku.

6. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 6 odst. 2 písm. a) a § 9 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění účinném do 30. 3. 2024, § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), že žaloba je částečně důvodná.

7. Soud I. stupně se nejprve zabýval otázkou, na jaký (případný) nárok žalobce započíst částku 500 000 Kč, kterou mu žalovaná vyplatila na základě trestního rozsudku Okresního soudu v [adresa], v němž je uvedeno pouze tolik, že se jedná o „nemajetkovou újmu“, aniž by bylo zřejmé, o jaký z nároků podle § 2958 o. z. se jedná. Soud I. stupně tedy vyšel z toho, že ačkoliv žalobce v trestním řízení uplatnil nárok na „další nemajetkovou újmu a ztížení společenského uplatnění“, odůvodnil jej zejména tak, že nehoda zhatila jeho plány na účast na závodech v kulturistice a na uzavření sňatku s přítelkyní, a v souvislosti s tím, že o něj musela partnerka pečovat včetně asistence při osobní hygieně, došlo ke snížení jeho sebevědomí. Soud I. stupně tak měl za to, že takový skutkový stav spíše odpovídá nároku na tzv. další nemajetkovou újmu, neboť nehovoří ničeho o tom, jak a v čem je žalobce omezen do budoucna.

8. Soud I. stupně rovněž zohlednil, že ačkoli byla částka 500 000 Kč v trestním rozsudku popsána jako „nemajetková újma“, žalovaná tuto částku ve výplatním dopise ze dne 12. 12. 2018[Anonymizováno]kvalifikovala jako plnění na „další nemajetkovou újmu“. Soud I. stupně odkázal na § 1933 odst. 1 o. z., podle něhož je-li dlužník dlužen z několika závazků k plnění stejného druhu, je především na něm, aby při plnění určil, na který dluh plní. Uvedené platí podle soudu I. stupně tím spíše, je-li dlužníkem pojišťovna disponující personálním aparátem s potřebnými znalostmi, který by měl být obeznámen s tím, co znamenají pojmy „nemajetková újma“ a „další nemajetková újma“. Pokud žalovaná jako dlužník určila, že částka 500 000 Kč je plněním na další nemajetkovou újmu, je třeba z toho ve světle § 1933 odst. 1 o. z. vycházet.

9. Soud I. stupně dále konstatoval, že nijak nehodnotil pravomocné rozhodnutí Okresního soudu v [adresa] z hlediska důvodnosti nároku a přiznané částky. Měl však jednoznačně za to, že byla-li na tzv. další nemajetkovou újmu přiznána částka 500 000 Kč, byl tento nárok již zcela saturován ve vyšším rozsahu, než byla reálně jeho výše. Žalobce v trestním řízení uváděl nerealizované plány na svatbu (o nichž však v tomto řízení nijak nehovořil a sňatek dosud nerealizoval) a účasti na kulturistických závodech, přičemž takové plány žalobce měl soud I. stupně za prokázané z jeho účastnického výslechu. Pokud žalobce tvrdil, že měl v plánu zúčastnit se po nehodě barmanských kurzů, z jeho výslechu vyplynulo, že na žádný konkrétní přihlášen nebyl a pouze účast na některém zvažoval. Soud I. stupně tak považoval částku 500 000 Kč za dostatečnou, zcela pokrývající nárok žalobce na další nemajetkovou újmu, a proto žalobu v částce 107 596,71 Kč zamítl.

10. Soud I. stupně se dále zabýval nárokem žalobce na náhradu za ztížení společenského uplatnění, když jako základní vodítko pro stanovení výše náhrady využil metodiku Nejvyššího soudu k náhradě za bolest a ztížení společenského uplatnění (dále jen „Metodika“) a vyšel ze znaleckého posudku předloženého žalobcem, jehož některé dílčí závěry žalobce sporoval.

11. Pokud jde o žalobcem sporovanou doménu „Rodinné vztahy“, soud I. stupně neshledal, že by tato byla narušena jakkoli významně. Žalobce je stále v dlouhodobém partnerském vztahu se svou přítelkyní, s níž vychovává nyní téměř dvouletou dceru. Jediné omezení, které žalobce uvedl, je v sexuální oblasti, kdy žalobce pro omezení hybnosti pravé ruky a pravé nohy nemůže praktikovat některé sexuální polohy. Tuto okolnost znalec podle soudu I. stupně dostatečně zohlednil, když ohodnotil tuto položku 15 %. Podle soudu I. stupně pak bylo třeba vzít v potaz, že žalobce nijak netvrdil, že by byl v této oblasti omezen jakkoli více, či že by sexuálních a intimních aktivit vůbec nebyl schopen.

12. Pokud jde o doménu „Rekreace a volný čas“, tuto znalec hodnotil rovněž 15 %. Soud I. stupně nezpochybňoval, že žalobce je omezen v pohybu, co se týče pravé horní i dolní končetiny, což má jistě dopady na jeho možnosti zejména v oblasti sportu a jiných fyzických aktivit. Uvedl však, že aplikace této domény (D920) je podle Metodiky mnohem širší a zahrnuje i oblasti kulturní, kdy tato doména je definována schopností „Podílet se na hře, rekreaci nebo odpočinkové aktivitě, jako neformální nebo organizované hře a sportech, programech tělesné zdatnosti, relaxace, zábavy a rozptýlení, navštěvovat umělecké galerie, biografy a divadla; podílet se na řemeslech a zájmových činnostech, zábavné četbě, hrát na hudební nástroje; vyhlídkové zájezdy, turistika a cestování pro zábavu.“. Nebylo tvrzeno, že by byl žalobce omezen i pokud jde o kulturní akce, návštěvy kin a divadel, četbu apod. Aplikaci této domény ze strany znalce tak soud I. stupně považoval za odpovídající.

13. Pokud jde o doménu „Placené zaměstnání“, tu znalec v části „výkon“ hodnotil ze 100 %, když vycházel z tehdy platného stavu, že žalobce není schopen vykonávat původní zaměstnání číšníka/barmana. Žalobce tedy v části „výkon“ obdržel od znalce nejvyšší ohodnocení, a to za situace, kdy - jak se posléze ukázalo - je zčásti výkonu původního povolání schopen, když nyní opět pracuje v baru na pozici číšníka. Pokud jde o hodnocení této domény v části „kapacita“, která představuje celkové obecné pracovní omezení žalobce, tu znalec ohodnotil 30 %. Uvedené hodnocení považoval soud I. stupně za odpovídající i s přihlédnutím k tomu, že z posudku o invaliditě vyplynulo omezení žalobce v rozsahu 35 %, tedy jen o málo vyšší.

14. Soud I. stupně tak dospěl k závěru, že posudek znalce lze použít jako výchozí údaj pro stanovení náhrady za ztížení společenského uplatnění žalobce, když z provedeného dokazování nevyplynulo nic, co by nasvědčovalo tomu, že závěry znalce jsou nepřiměřené. Soud I. stupně tedy vycházel ze znalcem určeného součtu korigovaných procent 5,8289241623, při aplikaci základní rámcové částky pro rok 2021 (ustálení zdravotního stavu žalobce) ve výši 14 244 400 Kč je základní částkou náhrady za ztížení společenského uplatnění částka 830 292 Kč. Soud I. stupně dále uvedl, že Metodika počítá s tím, že významnou okolností, kterou samotné ocenění podle domén Aktivit a participací povětšinou nezohledňuje, je věk, v němž trvalé následky nastanou. Vzhledem k tomu, že vrcholu sil i intenzity společenského zapojení se obvykle dosahuje ve věku od 45 do 55 let, je namístě základní částku stanovenou shora popsaným postupem zvýšit přibližně o 20 %, utrpěl-li poškozený zranění ve věku 25-34 let, jako tomu bylo v případě žalobce. Výsledná částka náhrady tak činí 996 354 Kč.

15. Jako důvodný shledal soud I. stupně nárok na náklady za znalecký posudek ve výši 12 000 Kč, neboť jej žalobce vynaložil za účelem kvantifikování nároku na ztížení společenského uplatnění a soud I. stupně z tohoto posudku a jeho následného doplňku vycházel.

16. Soud I. stupně proto přiznal žalobci nárok na zaplacení částky 1 008 354 Kč (ztížení společenského uplatnění ve výši 996 354 Kč + náklady na posudek ve výši 12 000 Kč), ve zbývající části 1 111 242,71 Kč (další nemajetková újma ve výši 107 596,71 Kč + ztížení společenského uplatnění ve výši 1 003 646 Kč), soud I. stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl.

17. Soud I. stupně nakonec k požadavku žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení vysvětlil, že pojistné plnění je splatné do 15 dní od ukončení šetření pojistné události a že po nahlášení pojistné události je poškozený povinen s pojistitelem spolupracovat a poskytnout mu nezbytné podklady. Soud I. stupně uvedl, že žalobce před podáním žaloby nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění u žalované vůbec uplatnil, nezahrnul jej ani do předžalobní výzvy, natož aby žalované k likvidaci tohoto nároku poskytl jakékoli podklady. Žalovaná se o požadavku žalobce na zaplacení náhrady za ztížení společenského uplatnění dozvěděla až ze žaloby, k níž nebyl žádný důkaz týkající se tohoto nároku připojen. Prvním takovým důkazem byl až následně žalobcem předložený znalecký posudek [tituly před jménem]. [jméno FO]. Soud I. stupně proto stanovil prodlení žalované od data následujícího po dni, kdy byl žalované tento posudek doručen, tedy dne 12. 10. 2022. Byť k tomuto datu činil zákonný úrok z prodlení 15 % ročně, přiznal soud I. stupně žalobci požadovaných 8,5 % ročně, neboť žalobní petit nemohl překročit. Ve zbývajícím rozsahu byl zákonný úrok z prodlení zamítnut.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Soud I. stupně uvedl, že žalobce předložil znalecký posudek, který konkrétně vyčíslil výši jeho nároku, přesto setrval na původně požadované, nijak neodůvodněné částce 2 000 000 Kč, která byla dvojnásobná oproti částce určené znalcem. Soud I. stupně z tohoto důvodu zohlednil neúspěch žalobce, a protože poměr úspěchu a neúspěchu byl obdobný, rozhodl soud I. stupně tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

19. O náhradě nákladů státu ve výši 200 Kč, které stát platil společnosti [právnická osoba]. za poskytnutí zdravotnické dokumentace žalobce za účelem zpracování doplňku znaleckého posudku, rozhodl soud I. stupně podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a uložil každému z účastníků zaplatit je podle výsledku řízení jednou polovinou.

20. Rozsudek soudu I. stupně napadli žalobce i žalovaná včasným a přípustným odvoláním.

21. Žalobce podal odvolání proti výrokům II., III. a IV. rozsudku soudu I. stupně z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. c), e) a g) o. s. ř., když měl zejména za nesprávnou úvahu soudu I. stupně o výši nemajetkové újmy s ohledem na věk žalobce a zásadní zásah do jeho soukromého života, kdy musel přehodnotit jak svůj profesní život, tak své zájmy. Ačkoliv se žalobce nyní opět věnuje oboru, který chtěl vždy vykonávat (číšník/barman), tak nebylo zohledněno, že v daném oboru již nemůže být neomezeně aktivní, neboť mu to únava a nutnost odpočinku i z důvodu bolesti nedovolí, kdy by i jeho realizace i příjmy byly podstatně vyšší. Žalobce popsal své sportovní aktivity před a po škodní události, rodinný život a povolání či podnikatelské plány a v souvislosti s tím citoval judikaturu vyšších soudů (nález Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2023, sp. zn. I. ÚS 1010/22, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1361/2021 nebo ze dne 17. 5. 2024, sp. zn. 25 Cdo 3061/2023). Žalobce namítal nesprávné hodnocení úroku z prodlení soudem I. stupně, kdy žalovaná odmítla cokoliv plnit, když tvrdila, že žalobci již bylo vše uhrazeno a nebyl tedy důvod dodávat další podklady, které ani žalovaná nepožadovala. Žalobce též poukázal na to, že nemá povinnost hradit náklady státu, když mu byl přiznán nárok na náhradu nemajetkové újmy za ztížení společenského uplatnění podle úvahy soudu, a že mu z tohoto důvodu měla být přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud změnil zamítavý výrok II rozsudku soudu I. stupně tak, že žalobě vyhoví a přizná žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

22. Žalovaná podala odvolání proti části výroku I. rozsudku soudu I. stupně týkající se toliko částky 350 000 Kč s příslušenstvím z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Nesouhlasila se závěrem soudu I. stupně, že žalobce byl v trestním řízení odškodněn pouze za další nemajetkovou újmu, když podle názoru soudu I. stupně žalobce v trestním řízení nárok na ztížení společenského uplatnění neuplatnil. Žalobce však v trestním řízení výslovně uvedl, že uplatňuje další nároky nad rámec bolestného, a to další nemajetkovou újmu a ztížení společenského uplatnění, což vyplývá z popisu následků jeho zranění v kulturistice a profesním životě. Soud I. stupně si však vybral pouze tvrzení týkající se další nemajetkové újmy. Také vzhledem k výši přiznané částky je evidentní, že trestní soud nemohl přiznat pouze nárok na další nemajetkovou újmu, a to i ve vztahu k přiznanému bolestnému ve výši 28 140 Kč. Žalovaná vytkla soudu I. stupně, že nevysvětlil, jaká výše náhrady za další nemajetkovou újmu by byla adekvátní, když toliko konstatoval, že částka 500 000 Kč přiznaná žalobci v trestním řízení byla vyšší, než byla reálně jeho výše. Podle žalované by adekvátní částkou náhrady za další nemajetkovou újmu byla částka 150 000 Kč, proto je třeba dojít k závěru, že ve zbývající částce, tj. 350 000 Kč, byl odškodněn nárok žalobce na ztížení společenského uplatnění. Soud I. stupně konstatoval, že sama žalovaná ve výplatním dopise z 12. 12. 2018 kvalifikovala své plnění částky 500 000 Kč jako plnění na „další nemajetkovou újmu“, proto na věc aplikoval § 1933 odst. 1 o. z. S tímto postupem žalovaná nesouhlasila, neboť plnila jednak za dlužníka, tj. pojištěného řidiče, a jednak plnila částku přisouzenou trestním rozsudkem, kdy sama o charakteru plnění a jeho výši nerozhodovala. Žalovaná tedy neplnila na základě svého šetření a likvidace. Žalovaná nakonec nesouhlasila s automatickým zvýšením ztížení společenského uplatnění koeficientem za věk o 20 %, které určil znalec [jméno FO] a nikoliv soud I. stupně na základě své úvahy. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud změnil výrok I. rozsudku soudu I. stupně co do částky 350 000 Kč s příslušenstvím tak, že se žaloba o zaplacení této částky zamítá, a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.

23. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v rozsahu podaných odvolání včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že částečně důvodným je toliko odvolání žalobce.

24. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, z kterých čerpal správná skutková zjištění, která odvolací soud shrnul pod body 3. až 6. odůvodnění tohoto rozsudku a s nimiž se zcela ztotožňuje. Podle § 213 odst. 2 a § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval odvolací soud některé soudem I. stupně provedené důkazy, když měl za to, že z nich lze dospět k podrobnějšímu skutkovému zjištění, než které učinil soud I. stupně.

25. Odvolací soud tak zjistil, že poškozený žalobce, zastoupen advokátem [tituly před jménem] [jméno FO], se dne 5. 9. 2018 připojil k trestnímu řízení ve věci obviněného [jméno FO] s nároky na náhradu škody, a to 1) bolestné ve výši 28 140,78 Kč, 2) ušlá mzda za prosinec 2017 až srpen 2018 ve výši 52 298 Kč, 3) nemajetková újma nad rámec bolestného. Pod touto položkou žalobce mimo jiné žádal nahradit prozatím nevyčíslenou „nemajetkovou újmu nad rámec bolestného“, když také uvedl, že se „v souladu s § 2958 o. z. domáhá další nemajetkové újmy a ztížení společenského uplatnění“. Žalobce též poukázal na to, že se vzhledem k utrpěnému úrazu pravděpodobně již nikdy nebude moci věnovat silovému sportu (kulturistice), kterému věnoval podstatnou část svého volného času a také jeho perspektiva v dalším profesním životě je velmi nejistá a omezená. Do uvedeného podání je k tomuto nároku vepsáno ručně „500 000 Kč“. Při hlavním líčení dne 5. 9. 2018 advokát žalobce uvedl, že pokud jde o nemajetkovou újmu nad rámec bolestného, „uplatňuje tuto ve výši 1500 Kč“, s tím že k jednotlivým utrpěným újmám se měl žalobce vyjádřit ve svém výslechu, jehož obsah není v protokolu zachycen (spis Okresního soudu v [adresa], sp. zn. [spisová značka]). Advokát [tituly před jménem] [jméno FO] sdělil dne 22. 11. 2019 kromě jiného žalobci, aby se vzhledem k časovému odstupu od nehody zeptal svého lékaře, jestli by již mohl stanovit tzv. trvalé následky, což je další škodní položka, kterou lze uplatnit (e-mail [tituly před jménem] [jméno FO] žalobci ze dne 22. 11. 2019). Žalovaná dopisem ze dne 16. 11. 2021 informovala žalobce, že nárok na odškodnění společenského uplatnění lze uplatnit pouze znaleckým posudkem, přičemž je na žalobci, zda doloží posudek vlastní nebo požádá žalovanou o jeho vypracování. V každém případě je nezbytné doložit kompletní zdravotnickou dokumentaci za celou dobu léčby předmětného úrazu. Pro přiznání další nemajetkové újmy neshledala žalovaná naplnění předpokladů (dopis žalované právnímu zástupci žalobce [Jméno advokáta] ze dne 16. 11. 2021). Žalobce předložil své fotografie z průběhu roku 2017 před dopravní nehodou, z nichž je zřejmé, že žalobce velmi intenzivně budoval svalstvo a systematicky pracoval na požadovaném estetickém tvaru svého těla (fotografie žalobce z roku 2017 před poškozením zdraví).

26. Odvolací soud uvádí, že ačkoliv oba účastníci řízení podali odvolání proti rozsudku soudu I. stupně z důvodu podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř., tedy že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, pak podle obsahu odvolání byl uplatněn toliko odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., tj. že rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci (námitky vůči výši přiznané náhrady za ztížení společenského uplatnění, nesprávné posouzení odškodnění nemajetkové újmy žalobce žalovanou na základě trestního rozsudku, nesprávné posouzení počátku prodlení žalované a nákladů řízení). Odvolatelé ostatně ani nijak nekonkretizovali nesprávná skutková zjištění soudu I. stupně z provedených důkazů.

27. Podle § 94 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném od 1. 4. 2024, práva a povinnosti vyplývající ze škodných událostí vzniklých provozem vozidla, které nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se řídí zákonem č. 168/1999 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a to i v případě, že ke vzniku práva nebo povinnosti došlo ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

28. Podle § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném do 31. 3. 2024, nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému a) způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením, b) účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví zraněného zvířete a způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat, c) ušlý zisk, d) účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároků podle písmen a) až c); v souvislosti se škodou podle písmene b) nebo c) však jen v případě marného uplynutí lhůty podle § 9 odst. 3 nebo neoprávněného odmítnutí anebo neoprávněného krácení pojistného plnění pojistitelem, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení.

29. Podle § 9 odst. 1 věty první zákona č. 168/1999 Sb. poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24. Podle § 9 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. plnění pojistitele je splatné do 15 dnů, jakmile pojistitel skončil šetření nutné k zjištění rozsahu jeho povinnosti plnit nebo jakmile pojistitel obdržel pravomocné rozhodnutí soudu o své povinnosti poskytnout pojistné plnění.

30. Podle § 2894 odst. 1 o. z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). Podle § 2894 odst. 2 věty první o. z. nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon.

31. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

32. Podle § 2951 odst. 1 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Podle § 2951 odst. 2 věty první o. z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

33. Podle § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

34. Podle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

35. Správně zjištěný skutkový stav věci posoudil soud I. stupně převážně správně (s menšími dále rozvedenými výhradami) i po stránce právní, aplikuje přitom § 6 odst. 2 písm. a) a § 9 odst. 1 a 2 zákona č. 168/1999 Sb. (za použití § 94 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb., neboť ke škodní události provozem vozidla došlo dne 21. 11. 2017) a § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., když se poškozený žalobce po žalované pojišťovně domáhá výplaty plnění v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku za škůdce [jméno FO] s pojištěním odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla u žalované.

36. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že škůdce [jméno FO], který svým vlastním zaviněním porušil povinnost stanovenou zákonem č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), když se plně nevěnoval řízení vozidla a dostatečně pozorně nesledoval situaci v provozu na pozemní komunikaci, v důsledku čehož přehlédl žalobce jakožto chodce přecházejícího vozovku po osvětleném a vyznačeném přechodu pro chodce a nárazem vozidla způsobil žalobci zranění, za což byl jmenovaný řidič motorového vozidla pravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 5. 9. 2018, č. j. [spisová značka], čímž zároveň zasáhl do absolutního práva žalobce (zde právo na duševní a tělesnou integritu), je povinen nahradit žalobci, co tím způsobil (§ 2910 o. z.). Při újmě na zdraví je škůdce povinen nahradit škodu i nemajetkovou újmu, jakož i způsobené duševní útrapy (§ 2956 o. z.), vytrpěné bolesti, ztížení společenského uplatnění a další nemajetkovou újmu (§ 2958 o. z.). Podle § 2951 odst. 2 věty první o. z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). V uvedeném rozsahu je pak žalovaná jako pojistitel škůdce povinna plnit přímo poškozenému žalobci podle § 9 odst. 1 věty první zákona č. 168/1999 Sb.

37. Odvolací soud se v první řadě ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že řidiči [jméno FO], který zavinil vznik škody na straně žalobce, a který byl uznán vinným ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví, nebyla rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 5. 9. 2018, č. j. [spisová značka], uložena povinnost nahradit poškozenému žalobci nemajetkovou újmu v podobě ztížení společenského uplatnění. Byť se žalobce jako poškozený připojil dne 5. 9. 2018 k trestnímu řízení ve věci obviněného [jméno FO] s nároky na náhradu škody, pak vyčíslil pouze bolestné a ušlou mzdu za prosinec 2017 až srpen 2018 s tím, že další nárok(y) podle § 2958 o. z. označený jako „nemajetková újma nad rámec bolestného“, resp. „další nemajetková újma a ztížení společenského uplatnění“ zůstal prozatím nevyčíslen. Při hlavním líčení u Okresního soudu v [adresa] dne 5. 9. 2018[Anonymizováno]advokát žalobce uvedl, že pokud jde o nemajetkovou újmu nad rámec bolestného, „uplatňuje tuto ve výši 1500 Kč“ (podle odvolacího soudu se zřejmě jedná o chybu v psaní), přičemž do písemného podání žalobce z 5. 9. 2018 je ručně vepsáno „500 000 Kč“ a tato částka byla poškozenému žalobci téhož dne soudem přiznána s označením „nemajetková újma“.

38. Odvolací soud připomíná, že újma na zdraví spočívající ve ztížení společenského uplatnění vzniká až v době, kdy se zdravotní stav poškozeného ustálí natolik, aby bylo zřejmé, jak se nepříznivé následky projeví v jeho dalším životě, resp. jak výraznou a trvalou budou znamenat změnu jeho společenského, kulturního a rodinného uplatnění oproti stavu, jaký byl před úrazem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2003, sp. zn. 21 Cdo 642/2003, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2011, sp. zn. 21 Cdo 752/2010, uveřejněný pod číslem 153/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Datum ustálení zdravotního stavu žalobce byl stanoven znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] na den 15. 11. 2021, na kterém znalec setrval i poté, kdy k námitce žalované a po prostudování nově opatřené zdravotnické dokumentace žalobce vypracoval doplněk znaleckého posudku. Je tak zřejmé, že žalobci vznikla újma na zdraví spočívající ve ztížení společenského uplatnění až dne 15. 11. 2021, proto o náhradě této újmy nemohl Okresní soudu v [adresa] dne 5. 9. 2018 vůbec rozhodnout a žalovaná na něj nemohla žalobci poskytnout plnění podle výplatního dopisu ze dne 12. 12. 2018, v němž ani neuvedla, že by plnila na ztížení společenského uplatnění.

39. Soud I. stupně proto nepochybil, když s ohledem na konkrétní tvrzení žalobce v trestním řízení (nehoda zhatila jeho plány na účast na závodech v kulturistice, na uzavření sňatku s přítelkyní, přítelkyně musela o žalobce pečovat včetně asistence při osobní hygieně, došlo ke snížení sebevědomí žalobce) dospěl k závěru, že rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 5. 9. 2018, č. j. [spisová značka], byla žalobci přiznána náhrada ve výši 500 000 Kč za tzv. další nemajetkovou újmu ve smyslu § 2958 o. z., kterou je třeba považovat za zcela dostačující a žalobci tak další plnění na totožný nárok v nyní požadované výši 107 596,71 Kč (spočívající v nepohodlí, stresu a obtíží se zajištěním prací v domácnosti) nepřísluší.

40. Odvolací soud z uvedených důvodů postupoval podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně v napadené části výroku I., kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 350 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 12. 10. 2022 do zaplacení, a v části výroku II., kterým byla zamítnuta žaloba co do částky 107 596,71 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 21. 11. 2021 do zaplacení, potvrdil jako věcně správný.

41. Odvolací soud dále uvádí, že smyslem náhrady za ztížení společenského uplatnění podle § 2958 o. z. je peněžitou částkou odčinit obtíže a útrapy spojené s trvalým zhoršením zdravotního stavu, pro něž je poškozený zcela nebo zčásti vyřazen z možnosti zapojit se do obvyklých životních činností, zejména v oblasti pracovního či studijního zapojení, rodinných vztahů, obvyklých činností při péči o svou osobu a domácnost, či rekreačních a volnočasových aktivit apod. Soud I. stupně po provedeném dokazování zjistil, jakými obtížemi v běžném způsobu života poškozený žalobce trpí, že tyto obtíže jsou následkem škodní události způsobené řidičem vozidla s pojištěním odpovědnosti u žalované a že žalobce nebyl před škodní událostí omezen v běžném způsobu života žádnými zdravotními poškozeními ani nemocemi. Soud I. stupně pak pro svůj závěr o výši náhrady za ztížení společenského uplatnění použil jako základ znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], znalce z oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví a chirurgie, specializace traumatologie a úrazová chirurgie, v němž znalec podle pravidel Metodiky stanovil stupeň omezení žalobce v obvyklém způsobu života a společenského zapojení v důsledku trvalého poškození žalobcova zdraví, a to ve výši 5,8289241623 %. Soud I. stupně se též přiléhavě vypořádal s námitkami žalobce vůči znalcem vypočtenému procentu obtíží žalobce u domén D 760 (rodinné vztahy – 0 %), D 770 (intimní vztahy – 15 %), D 850 (placené zaměstnání – 65 %) a D 920 (rekreace a volný čas – 15 %), když ani odvolací soud neshledal žádný důvod se od takto stanovených procent postižení jakkoliv odchýlit. Zmařené plány žalobce rozvíjet se dále v práci barmana, absolvovat barmanský kurz a otevřít si bar byly znalcem dostatečně zohledněny při hodnocení domény D 850.

42. Odvolací soud však dospěl na rozdíl od soudu I. stupně k závěru, že výchozí rámcová částka náhrady za ztížení společenského uplatnění žalobce činí 14 470 400 Kč, nikoliv 14 244 400 Kč, jak uvedl soud I. stupně. Průměrná hrubá měsíční nominální mzda na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok 2020, tj. rok předcházející roku, v němž se ustálil zdravotní stav žalobce dne 15. 11. 2021, totiž činila 36 176 Kč. Čtyřsetnásobek této částky je 14 470 400 Kč. Procentní podíl (stanovený znalcem) z této výchozí rámcové částky pak představuje základní ohodnocení nemateriální újmy, které tak v dané věci činí 843 469 Kč.

43. Soud I. stupně tuto základní částku náhrady správně zvýšil o 20 % z důvodu věku žalobce, v němž zranění utrpěl, kdy mu bylo [věk] let. Újma na zdraví na počátku produktivního věku poškozeného byla vždy podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu důvodem pro zvýšení odškodnění ztížení společenského uplatnění, neboť vyřazení z běžných životních aktivit je dlouhodobé a prakticky celoživotní (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2012, sp. zn. 25 Cdo 3457/2010 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1361/2021, uveřejněný pod číslem 90/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Stejně tak v případě žalobce je podle závěrů znalce zřejmé, že jeho zdravotní stav je setrvalý, ke zlepšení nedojde, naopak se bude postupem času zhoršovat.

44. Podle názoru odvolacího soudu je základní částku náhrady třeba navýšit o dalších 10 % z důvodu výjimečného zapojení žalobce do společenských aktivit před poškozením zdraví, konkrétně v oblasti kulturistiky, a o dalších 10 % z důvodu nemožnosti vykonávat fyzické a sportovní aktivity s nezletilou dcerou (narozenou v [Datum narození]), neboť tyto aspekty života žalobce nebyly hodnocením jednotlivých domén podle Metodiky ve znaleckém posudku ze dne 30. 8. 2022 dostatečně zohledněny. Žalobce předložil fotografie prokazující jeho tvrzení a podporující jeho účastnickou výpověď, že se před poškozením zdraví nadprůměrně věnoval zejména posilování a kulturistice, již od 18 let chodil v podstatě denně do fitness centra, což lze vnímat jako určitý styl života, který žalobci přinášel uspokojení, ale o který v důsledku poškození zdraví zcela přišel. Je proto nutné zohlednit, že žalobce, pro něhož byla každodenní sportovní činnost samozřejmostí, je po úrazu omezen jen na krátké procházky, což je jistě frustrující. Žalobci se též narodila dcera a následky úrazu žalobci znemožňují věnovat se jí v takové intenzitě, jakou by si přál. Žalobce se tak nemůže plně zapojit do volnočasových (zejména sportovních) aktivit s dcerou, což snižuje kvalitu jeho rodinného života.

45. Odvolací soud tedy dospěl na základě výše uvedených skutečností na rozdíl od soudu I. stupně k závěru, že žalobci náleží náhrada za ztížení společenského uplatnění ve výši 1 180 857 Kč (tj. 843 469 Kč + 40 %).

46. Soud I. stupně nakonec správně nepřiznal žalobci zákonný úrok z prodlení ode dne 21. 11. 2021, jak žalobce požadoval. Pro splatnost nároku poškozeného proti pojistiteli je stanovena lhůta 15 dnů, jejíž počátek se odvíjí od dvou možných různých událostí (srov. § 9 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb.). První z nich je skončení šetření nutného ke zjištění rozsahu povinnosti pojistitele plnit a druhou je okamžik, kdy pojistitel obdržel pravomocné rozhodnutí soudu o své povinnosti poskytnout pojistné plnění. Musí však jít o rozhodnutí zavazující pojistitele ve sporu, jehož byl účastníkem, nikoliv o rozhodnutí ukládající tuto povinnost pojištěnému škůdci, například v adhezním výroku odsuzujícího trestního rozsudku, jímž není občanskoprávní soud ve sporu o pojistné plnění vázán. V této věci uplatnil poškozený žalobce svůj (nijak nevyčíslený) nárok na plnění u žalované pojišťovny předžalobní výzvou ze dne 7. 9. 2021, v níž toliko uvedl, že u něj došlo také ke ztížení společenského uplatnění, jehož odškodnění je připraven prokázat a vymáhat prostřednictvím soudu. Žalovaná dopisem ze dne 16. 11. 2021 informovala žalobce, že nárok na odškodnění společenského uplatnění lze uplatnit pouze znaleckým posudkem, přičemž je na žalobci, zda doloží posudek vlastní nebo požádá žalovanou o jeho vypracování. V každém případě je nezbytné doložit kompletní zdravotnickou dokumentaci za celou dobu léčby předmětného úrazu. Žalobce žalované žádné podklady pro stanovení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění nepředložil a podal obratem žalobu k soudu. Soud I. stupně vyšel z toho, že žalovaná se až ze znaleckého posudku [tituly před jménem]. [jméno FO], který jí byl doručen dne 11. 10. 2022, poprvé dozvěděla o výši nároku, což lze považovat za skončení šetření nutného ke zjištění rozsahu povinnosti pojistitele plnit, proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení od 12. 10. 2022. Byť správně došlo k prodlení žalované až uplynutím lhůty 15 dnů ode dne doručení znaleckého posudku, žalovaná proti datu prodlení určeného soudem I. stupně ničeho nenamítala.

47. Odvolací soud proto postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně se výroku II. změnil částečně tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 184 503 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 12. 10. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, jinak rozsudek v tomto výroku jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř.

48. O nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) rozhodl odvolací soud podle zásady poměrného úspěchu ve věci (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 2 a 3 o. s. ř.).

49. Ústavní soud v nálezu ze dne 13. 5. 2025, sp. zn. [spisová značka], přijal závěr, podle něhož je-li předmětem řízení náhrada nemajetkové újmy na zdraví, včetně náhrady ztížení společenského uplatnění, je při určení výše náhrady nákladů řízení třeba ve vztahu k úkonům právní služby do 31. 12. 2024 postupovat i za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále i jen „advokátní tarif“ nebo „a. t.“), ve znění do 31. 12. 2024, a nikoliv z tarifní hodnoty podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 2. 7. 2025, sp. zn. IV. ÚS 1391/24).

50. Při určování poměru úspěchu a neúspěchu žalobce, který v řízení uplatnil více nároků na náhradu újmy, a to nemajetkové i majetkové, je třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1435/2015). Tarifní hodnota nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění činí 1 180 857 Kč podle § 8 odst. 1 a. t., ve znění do 31. 12. 2024 (a žalobce byl ve věci tohoto nároku plně úspěšný, neboť rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku i na úvaze soudu; § 142 odst. 3 o. s. ř.), tarifní hodnota nároku na náhradu za tzv. další nemajetkovou újmu činí 107 596,71 Kč podle § 8 odst. 1 a. t., ve znění do 31. 12. 2024 (a žalobce byl ve věci tohoto nároku zcela neúspěšný) a tarifní hodnota nároku na náhradu nákladů na znalecký posudek činí 12 000 Kč podle § 8 odst. 1 a. t. (a žalobce byl ve věci tohoto nároku zcela úspěšný).

51. Předmětem převážné části řízení (tj. do 31. 12. 2024) byly nároky v tarifní hodnotě celkem 1 300 453,71 Kč (1 180 857 Kč + 107 596,71 Kč + 12 000 Kč), žalobce byl úspěšný v rozsahu 92 % (1 180 857 Kč + 12 000 Kč), neúspěšný byl v rozsahu 8 % (107 596,71 Kč). V řízení tak byla převážně úspěšný žalobce, a to v rozsahu 84 % (92 % - 8 %), proto má vůči převážně neúspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení v uvedené poměrné části.

52. Žalobce v řízení vynaložil náklady ve výši 199 235 za zastoupení advokátem, kterému náleží mimosmluvní odměna za následující účelně vynaložené úkony právní služby podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 a § 8 odst. 1 a. t., ve znění účinném do 31. 12. 2024, a podle § 9a odst. 1 písm. a) a. t., ve znění účinném od 1. 1. 2025, a to: 1/ převzetí a příprava zastoupení dne 23. 6. 2021 ve výši 13 460 Kč z tarifní hodnoty 1 288 453,71 Kč (1 180 857 Kč + 107 596,71 Kč) podle § 11 odst. 1 písm. a) a § 12 odst. 3 a. t., 2/ podání žaloby dne 22. 11. 2021 ve výši 13 460 Kč podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., 3/ účast na jednání před soudem I. stupně dne 24. 11. 2022 ve výši 13 540 Kč z tarifní hodnoty 1 300 453,71 Kč (1 180 857 Kč + 107 596,71 Kč + 12 000 Kč) podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., 4/ písemné podání ve věci samé k výzvě soudu ze dne 28. 12. 2022 ve výši[Anonymizováno]13 540 Kč podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., 5/ písemné podání ve věci samé k výzvě soudu ze dne 3. 4. 2023 ve výši 13 540 Kč podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., 6/ písemné podání ve věci samé k výzvě soudu ze dne 23. 8. 2024 ve výši 13 540 Kč podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., 7/ účast na jednání před soudem I. stupně dne 9. 10. 2024 ve výši 13 540 Kč podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., 8/ písemný závěrečný návrh ve věci samé k výzvě soudu ze dne 14. 11. 2024 ve výši 13 540 Kč podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., 9/ odvolání proti rozsudku soudu I. stupně ze dne 20. 12. 2024 ve znění doplnění ze dne 27. 1. 2025 a 1. 10. 2025 ve výši 13 460 Kč z tarifní hodnoty 1 288 453,71 Kč (1 180 857 Kč + 107 596,71 Kč) podle § 11 odst. 1 písm. k) a. t., 10/ vyjádření k odvolání žalované ze dne 1. 10. 2025 ve výši 10 740 Kč z tarifní hodnoty 607 596,71 Kč (500 000 Kč + 107 596,71 Kč) podle § 9a odst. 1 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. k) a. t., 11/ účast na jednání před odvolacím soudem dne 10. 10. 2025 ve výši 10 740 Kč podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., paušální náhrada hotových výdajů za 9 úkonů právní služby po 300 Kč podle § 2 odst. 1 a § 13 odst. 1 a 4 a. t., ve znění účinném do 31. 12. 2024, a paušální náhrada hotových výdajů za 2 úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 a. t., ve znění účinném od 1. 1. 2025.

53. Odvolací soud nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů za předžalobní výzvu ze dne 7. 9. 2021, neboť v ní žalobce vyzval žalovanou toliko k náhradě majetkové újmy spočívající ve ztrátě na výdělku a nákladech právního zastoupení s tím, že pouze upozornil žalovanou na to, že je připraven prostřednictvím soudu vymáhat i náhradu za ztížení společenského uplatnění, jejíž výši neuvedl. Žalobci dále nenáleží právo na náhradu nákladů za rozšíření žaloby o částku 12 000 Kč ze dne 23. 11. 2021, neboť toto krátké podání bylo předloženo zástupcem žalobce krátkou cestou soudu I. stupně při jednání dne 24. 11. 2022, při němž byl obsah podání také zástupcem žalobce přednesen. Požadavku žalobce na náhradu nákladů za vyjádření k výzvě soudu ze dne 21. 5. 2023 nemohlo být vyhověno, když takové podání advokáta žalobce se ve spise nenachází. Ve spise se nachází toliko vyjádření žalobce doručené soudu I. stupně dne 21. 5. 2024, v němž žalobce toliko nesouhlasil s výzvou soudu k zaplacení zálohy na náklady znaleckého posudku. Náhrada nákladů za takový úkon advokáta žalobce žalobci nenáleží.

54. Dále advokátovi žalobce náleží náhrada za promeškaný čas ve výši 2 800 Kč (2 x 14 půlhodin x 100 Kč) za 2 cesty z [adresa] do [adresa] k jednáním soudu I. stupně a zpět dne 24. 11. 2022 a 9. 10. 2024 při délce jedné cesty 3 hodiny a 15 minut podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t., ve znění účinném do 31. 12. 2024, náhrada za promeškaný čas ve výši 2 100 Kč (14 půlhodin x 150 Kč) za cestu z [adresa] do [adresa] k jednání odvolacího soudu a zpět dne 10. 10. 2025 při délce jedné cesty 3 hodiny a 15 minut podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t., ve znění účinném od 1. 1. 2025, náhrada cestovních výdajů ve výši 4 060 Kč za jízdu k jednání soudu I. stupně dne 24. 11. 2022 osobním automobilem zn. [název], reg. zn. [SPZ], při spotřebě pohonných hmot (BA) 4,9 l/100 km (třetí údaj o spotřebě PHM dle technického průkazu podle normy EU 136/2014), na trase [adresa] – [adresa] a zpět v délce cesty 2 x 295 km, při vyhláškové ceně benzinu automobilového 95 oktanů ve výši 44,50 Kč/1 litr a při sazbě základních náhrad za používání silničních motorových vozidel ve výši 4,70 Kč/1 km [§ 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhlášky č. 511/2021 Sb.], náhrada cestovních výdajů ve výši 4 408 Kč za jízdu k jednání soudu I. stupně dne 9. 10. 2024 stejným osobním automobilem při vyhláškové ceně benzinu automobilového 95 oktanů ve výši 38,20 Kč/1 litr a při sazbě základních náhrad za používání silničních motorových vozidel ve výši 5,60 Kč/1 km [§ 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhlášky č. 398/2023 Sb.], náhrada cestovních výdajů ve výši 4 589 Kč za jízdu k jednání odvolacího soudu dne 10. 10. 2025 osobním automobilem zn. [název], reg. zn. [SPZ], při spotřebě pohonných hmot (NM) 5,7 l/100 km při vyhláškové ceně motorové nafty ve výši 34,70 Kč/1 litr a při sazbě základních náhrad za používání silničních motorových vozidel ve výši 5,80 Kč/1 km [§ 1 písm. b) a § 4 písm. c) vyhlášky č. 475/2024 Sb.] a 21 % DPH ve výši 34 578 Kč.

55. Zaplacení jejich 84 %, tj. částky 167 358 Kč, odvolací soud uložil převážně neúspěšné žalované ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám advokáta žalobce podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

56. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

57. V této věci stát zaplatil 200 Kč společnosti [právnická osoba]. za poskytnutí zdravotnické dokumentace žalobce za účelem zpracování doplňku znaleckého posudku. Žalobce by byl povinen hradit státu 8 % těchto nákladů (rozsah jeho neúspěchu), v řízení je však osvobozen od placení soudních poplatků podle § 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, proto mu nelze uložit povinnost hradit státu náklady řízení ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná, u níž odvolací soud neshledal předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, je povinna zaplatit státu náklady v rozsahu jejího neúspěchu (92 %), tj. ve výši 184 Kč.

58. Odvolací soud proto postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a výrok IV. rozsudku soudu I. stupně změnil tak, že Česká republika nemá vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil odvolací soud výrok V. rozsudku soudu I. stupně jen tak, že výše nákladů činí[Anonymizováno]184 Kč, jinak rozsudek v tomto výroku potvrdil jako věcně správný podle § 219 o. s. ř.

59. Část výroku I. rozsudku soudu I. stupně, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 658 354 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 12. 10. 2022 do zaplacení, nebyla dotčena odvoláním žádného z účastníků. Zůstala proto stranou přezkumné činnosti odvolacího soudu a nabyla samostatně právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.).