o zaplacení 71 269 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 71 269 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od 15. 8. 2024 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Rozhodl tak o žalobě (došlé soudu dne 28. 8. 2024) na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 71 269 Kč s příslušenstvím, která měla být žalobkyni způsobena nesprávným úředním postupem – nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Poukázala na to, že v rámci mimosoudního projednání nároku poskytla žalobkyni zadostiučinění v částce 162 067 Kč, když žalobkyně uplatnila u žalované požadavek na poskytnutí zadostiučinění v celkové výši 233 336 Kč.

2. Soud I. stupně podrobně popsal průběh řízení vedeného u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], který shrnul v bodě 6. odůvodnění svého rozhodnutí. Vyšel zejména ze zjištění, že dne 31. 5. 2011 došla Krajskému soudu v [adresa] žaloba o zrušení rozhodčího nálezu žalobkyně [Jméno žalobkyně]. proti žalované [právnická osoba]. Dne 20. 9. 2011 soud zamítl návrh na odklad vykonatelnosti rozhodčího nálezu. Na základě podaného odvolání byla usnesením Vrchního soudu v [adresa] ze dne 22. 11. 2011 vykonatelnost rozhodčího nálezu odložena. Dne 4. 3. 2013 bylo oznámeno přerušení řízení ze zákona s ohledem na úpadek žalované v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Dne 17. 5. 2023 soud vyzval žalobkyni ke sdělení procesního stanoviska. Dne 22. 12. 2023 bylo nařízeno jednání na den 25. 1. 2024. Na tomto jednání byl vyhlášen vyhovující rozsudek, který nabyl právní moci dne 8. 5. 2024.

3. Soud I. stupně dále podrobně popsal průběh (vedlejšího) insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], pro které bylo předmětné řízení ze zákona přerušeno, a to pod bodem 7. odůvodnění svého rozhodnutí. Vyšel zejména ze zjištění, že dne 30. 1. 2012 byl podán insolvenční návrh na dlužníka [právnická osoba]. insolvenčním navrhovatelem [právnická osoba]. Usnesením, které nabylo právní moci dne 12. 3. 2013, byl prohlášen konkurs na majetek dlužníka. Dne 10. 5. 2013 byl zveřejněn seznam přihlášených pohledávek v počtu 90. Dne 13. 12. 2021 bylo zveřejněno rozvrhové usnesení, které nabylo právní moci dne 9. 1. 2022. Dne 9. 3. 2022 bylo zveřejněno usnesení o zrušení konkursu, které nabylo právní moci dne 25. 3. 2022.

4. Soud I. stupně dále zjistil, že žalobkyně uplatnila mimosoudně svůj nárok na zadostiučinění u žalované ve výši 233 336 Kč dne 15. 4. 2024, přičemž žalovaná stanoviskem ze dne 9. 8. 2024 přiznala žalobkyni zadostiučinění ve výši 162 067 Kč. Žalobkyně pak touto žalobou uplatnila u soudu nárok na zadostiučinění ve zbývající nepřiznané částce 71 269 Kč.

5. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na ustanovení § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále jen „OdpŠk“), jakož i na článek 6 odst. 1 věta prvá Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 OdpŠk, čímž došlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě. Vzal za prokázané, že posuzované řízení ve vztahu k žalobkyni trvalo cca 12 let a 11 měsíců, když do jeho celkové délky je nezbytné započítat i dobu, po kterou bylo toto řízení přerušeno v důsledku insolvenčního řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2024, sp. zn. [spisová značka]). Současně uzavřel, že je třeba poskytnout zadostiučinění v penězích, když samotné konstatování porušení práva se soudu nejeví jako zcela dostatečné. Při stanovení konkrétní výše zadostiučinění soud I. stupně vyšel ze základní částky 15 000 Kč za každý rok řízení s tím, že za první dva roky náleží částka poloviční. Základní částku zadostiučinění tak soud I. stupně stanovil ve výši 178 750 Kč, kterou pak dále přizpůsobil konkrétním okolnostem případu.

6. Soud I. stupně při hodnocení jednotlivých zákonných kritérií pro stanovení výše přiměřeného zadostiučinění v rámci posouzení složitosti řízení ponížil základní částku o 10 % z důvodu vyšší procesní složitosti (řízení bylo přerušeno kvůli insolvenčnímu řízení, bylo rozhodováno o návrhu na odklad vykonatelnosti, a to rovněž u soudu II. stupně). Význam řízení pro žalobkyni shledal jako standardní a současně uzavřel, že žalobkyně se na délce posuzovaného řízení nijak nepodílela. Při hodnocení kritéria postupu soudů během řízení soud I. stupně zaznamenal v posuzovaném řízení období nečinnosti, a to od 25. 3. 2022 (kdy bylo pravomocně skončeno insolvenční řízení sp. zn. [spisová značka]) do 17. 5. 2023 (kdy byla žalobkyně požádána o sdělení procesního stanoviska) a dále v období od 10. 10. 2012 (rozeslání opravného usnesení) do 4. 3. 2013 (kdy bylo oznámeno přerušení řízení). Jinak hodnotil postup soudů v projednávané věci jako plynulý. Stejně plynulý byl dle soudu I. stupně postup i v rámci insolvenčního řízení. Soud I. stupně konstatoval, že sama žalobkyně ani netvrdila, že by řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka] bylo zatíženo průtahy, ani že by délka tohoto řízení byla ovlivněna nepřiměřeně dlouhými incidenčními spory. Soud I. stupně pak pro postup soudů v řízení základní částku nemodifikoval s odůvodněním, že žalobkyně je odškodňována za celou dobu řízení, nikoliv pouze za období nečinnosti, resp. nekoncentrovaného postupu. Soud I. stupně tedy základní částku zadostiučinění ve výši 178 750 Kč ponížil o uvedených 10 % na výsledných 160 875 Kč. Současně konstatoval, že žalovaná přiznala žalobkyni v rámci mimosoudního projednání nároku částku 162 067 Kč, tedy částku vyšší, a proto neshledal uplatněný nárok žalobkyně v rozsahu (dalších) 71 269 Kč s příslušenstvím důvodným. S tímto podstatným odůvodněním soud I. stupně žalobu v plném rozsahu zamítl.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, a přiznal úspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč za 3 úkony po 300 Kč (vyjádření ve věci, příprava na jednání a účast na jednání dne 27. 1. 2025).

8. Žalobkyně napadla rozsudek soudu I. stupně včasným a přípustným odvoláním. Namítala, že napadené rozhodnutí je založeno na nesprávném právním posouzení věci a nesprávném posouzení skutkových okolností. Vyjádřila nesouhlas zejména s určenou výší základní částky přiměřeného zadostiučinění. Uvedla, že z jejího pohledu bylo posuzované řízení o zrušení rozhodčího nálezu několikanásobně delší oproti obdobným řízením, jejichž předmětem byl návrh na zrušení rozhodčího nálezu. Jako příklad zmínila řízení vedené u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], trvající 1 rok a 8 měsíců včetně řízení před Nejvyšším soudem, nebo řízení vedené u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], trvající 3 roky a 7 měsíců, v němž dvakrát rozhodoval odvolací soud a jednou Nejvyšší soud. Vzhledem k tomuto porovnání považovala žalobkyně délku posuzovaného řízení v této věci za extrémně dlouhou, a proto měla za adekvátní základní částku přiměřeného zadostiučinění ve výši 20 000 Kč za první dva roky a za každý následující rok řízení. Dále namítala, že bez započítání doby trvání konkursního řízení se v samotném nalézacím řízení vyskytly průtahy. Žalobkyně rovněž nesouhlasila se snížením základní částky přiměřeného zadostiučinění soudem I. stupně z důvodu složitosti posuzovaného řízení. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že uloží žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 71 269 Kč s příslušenstvím a přizná žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

9. Žalovaná se ve vyjádření k odvolání ztotožnila s rozhodnutím soudu I. stupně. Odvolání žalobkyně neshledala důvodným. Jako správné považovala stanovení základní částky pro odškodnění ve výši 15 000 Kč, ztotožnila se též s ponížením výsledné částky o 10 % z důvodu vyšší procesní složitosti. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil a přiznal žalované právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

10. Odvolací jednání bylo nařízeno na den 18. 6. 2025. Žalobkyně, která byla k jednání řádně předvolána dne 12. 5. 2025, se z jednání omluvila. Odvolací soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř. a spornou věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně. Rozsudek soudu I. stupně přezkoumal odvolací soud včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je z části důvodné.

11. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí l přiměřené lhůtě.

12. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 tohoto zákonného ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 tohoto zákonného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

13. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, ze kterých čerpal správná skutková zjištění (o průběhu řízení vedených u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a pod sp. zn. [spisová značka] i o předběžném uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy u žalované). Soud I. stupně rovněž správně zjištěný skutkový stav posoudil přiléhavým způsobem i po stránce právní.

14. Soud I. stupně žalobní nárok správně posoudil jako nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem – nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Odvolací soud souhlasí se soudem I. stupně i v tom, že v tomto řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícího v jeho nepřiměřené délce, jakož i v tom, že žalobkyni vzniklo právo na přiznání zadostiučinění v penězích, neboť samotné konstatování porušení práva by se (s přihlédnutím ke všem níže uvedeným skutečnostem a kritériím) nejevilo jako dostačující.

15. Soud I. stupně rovněž správně stanovil délku předmětného řízení ve vztahu k žalobkyni na 12 let a 11 měsíců a správně toto řízení hodnotil dle konkrétních okolností případu - tedy dle jednotlivých kritérií obsažených v ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk.

16. Pokud jde o způsob výpočtu základní částky odškodnění, odvolací soud oproti soudu I. stupně s ohledem na délku předmětného nalézacího řízení (přesahující již dobu deseti let) vyšel ze základní částky 16 000 Kč za první dva roky řízení a ve stejné výši i za každý další rok trvání řízení, jakož i z částky 1 333 Kč za každý měsíc řízení, což za délku řízení v rozsahu 12 let a 11 měsíců představuje výchozí (základní) částku 190 663 Kč /(11 x 16 000 Kč) + (11 x 1 333 Kč)/.

17. Odvolací soud se z hlediska modifikace základní částky podle jednotlivých kritérií obsažených v ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk ztotožnil se závěrem soudu I. stupně v tom, že předmětné řízení vykazovalo mírnou procesní složitost, jakož i v tom, že žalobkyně se na délce řízení nijak nepodílela a význam předmětného řízení byl pro ni standardní. V podrobnostech pak odvolací soud odkazuje na správné odůvodnění soudu I. stupně v bodech 16. až 20. odůvodnění napadeného rozhodnutí. S přihlédnutím k uvedeným skutečnostem má odvolací soud shodně se soudem I. stupně za přiměřené snížení základní částky odškodnění o 10 % za procesní složitost věci.

18. Při hodnocení kritéria postupu orgánů veřejné moci během řízení soud I. stupně správně specifikoval dílčí období nečinnosti soudu během předmětného řízení (viz bod 21. odůvodnění napadeného rozhodnutí). Nesprávně však uzavřel, že tato pochybení jsou již zohledněna v samotném odškodnění žalobkyně za celou dobu řízení (tedy nikoliv pouze za období nečinnosti, resp. nekoncentrovaného postupu). Odvolací soud tak z důvodu uvedeného postupu soudu v podobě konkrétních období nečinnosti navýšil základní částku odškodnění o 10 %.

19. Ve výsledku tak odvolací soud dospěl oproti soudu I. stupně se zohledněním uvedených procentních modifikací (plus 10 % a mínus 10 %) k výsledné částce 190 663 Kč. Tuto částku shledává odvolací soud jako přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež žalobkyni vznikla nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Vzhledem k tomu, že žalovaná v rámci mimosoudního projednání nároku (před podáním žaloby) poskytla žalobkyni plnění ve výši 162 067 Kč, zbývá k doplacení částka 28 596 Kč. Prodlení žalované se zaplacením posledně uvedené částky nastalo od data 16. 10. 2024 (středa), tedy po uplynutí zákonné šestiměsíční lhůty pro mimosoudní projednání nároku dle § 15 OdpŠk.

20. Na základě těchto skutečností odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. změnil postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. částečně tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 28 596 Kč s 12,75 % úrokem z prodlení z této částky ročně od 16. 10. 2024 do zaplacení do patnácti dnů od právní moci rozsudku; jinak rozsudek v tomto výroku potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

21. O nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) rozhodl odvolací soud podle zásady úspěchu ve věci (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.), neboť z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že výsledek řízení projevující se tím, že poškozený žalobce dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu anebo poskytnout mu morální satisfakci, popř. dosáhne konstatování porušení práva, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), byť žalobci výrokově nebylo přiznáno jím požadované plnění nebo jeho výše (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014).

22. Úspěšné žalobkyni tak přísluší náhrada nákladů řízení v plné výši 20 900,20 Kč. Tato částka je složena ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 2 000 Kč a z nákladů právního zastoupení před soudy obou stupňů. Pokud jde o náklady právního zastoupení před soudem I. stupně, tyto sestávají z odměny advokáta za 3 účelně vynaložené úkony právní služby do 31. 12. 2024 po 3 100 Kč z tarifní hodnoty 50 000 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, vyjádření ze dne 3. 12. 2024) podle § 7 bod 5. a § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), ve znění účinném do 31. 12. 2024, z odměny za 1 účelně vynaložený úkon právní služby od 1. 1. 2025 ve výši 2 260 Kč z tarifní hodnoty 28 596 Kč za účast na jednání před soudem I. stupně dne 27. 1. 2025 podle § 9a odst. 2 písm. a) AT v platném znění, dále z paušální náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby provedené do 31. 12. 2024 po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 AT a z paušální náhrady hotových výdajů za 1 úkon právní služby provedený od 1. 1. 2025 ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 AT a konečně 21 % DPH v částce 2 711,10 Kč. Náklady právního zastoupení v odvolacím řízení sestávají z odměny advokáta za 1 účelně vynaložený úkon právní služby od 1. 1. 2025 ve výši 2 260 Kč z tarifní hodnoty 28 596 Kč za odvolání ze dne 12. 3. 2025 podle § 9a odst. 2 písm. a) AT, dále z paušální náhrady hotových výdajů za 1 úkon právní služby provedený od 1. 1. 2025 ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 AT a 21 % DPH v částce 569,10 Kč.

23. O lhůtě k plnění rozhodl odvolací soud podle § 211 o. s. ř. ve spojení s § 160 odst. 1 části věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám advokáta žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř.