pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 21 C 26/2021-105,

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby žalovaným bylo uloženo společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (výrok I.). Současně uložil žalobci povinnost, aby žalovaným na náhradě nákladů řízení zaplatil částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalovaných (výrok II.).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o návrhu, kterým se žalobce proti žalovaným domáhal vydání bezdůvodného obohacení za užívání rodinného domu [adresa] na adrese [adresa], a to za období 14 měsíců, počínaje měsícem říjnem [rok]. Žalobce v této souvislosti tvrdil, že mu náleží spoluvlastnický podíl ve výši ideální jedné čtvrtiny předmětné nemovitosti. Podílovým spoluvlastníkem stavby se stal na základě příklepu soudního exekutora. Dalšími spoluvlastníky nemovitosti je kromě žalovaných též [jméno] [příjmení], jemuž svědčí podíl v rozsahu ideální jedné čtvrtiny. Jelikož žalobce nemohl nemovitost v rozhodné době užívat, domáhal se po obou žalovaných zaplacení přiměřené náhrady ve výši stanovené odborným vyjádřením – v částce [částka] měsíčně. Žaloba směřovala pouze proti žalovaným [jméno] a [jméno] [příjmení], jimž v rozhodném období svědčil spoluvlastnický podíl každému ve výši ideální jedné čtvrtiny. Po A. Nezgovorovi žalobce náhradu nepožadoval s tím, že poslední jmenovaný dům podle informace žalobce v rozhodné době neužíval.

3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobce nabyl vlastnické právo v rozsahu ideální jedné čtvrtiny rodinného domu [adresa] na pozemku parc. [číslo] v kat. území [obec], obec Praha (dále jen předmětný dům či nemovitost) na základě příklepu soudního exekutora Mgr. Ing. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad [okres] ze dne [datum]. Žalovaný [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] byli ke dni rozhodnutí soudu I. stupně spoluvlastníky v rozsahu jedné ideální čtvrtiny předmětné nemovitosti, když [jméno] [příjmení] (prvý žalovaný) nabyl svůj podíl smlouvu o převodu nemovitostí, a [jméno] [příjmení] (druhý žalovaný) nabyl svůj spoluvlastnický podíl na základě soudního rozhodnutí o projednání dědictví v dědickém řízení. Současně soud I. stupně zjistil, že poslední spoluvlastník A. Nezgovorov nabyl svůj spoluvlastnický podíl v rozsahu jedné ideální čtvrtiny nemovitosti usnesením soudního exekutora o udělení příklepu ze dne [datum]. V řízení před soudem bylo zároveň zjištěno, že podílové spoluvlastnictví účastníků k předmětné nemovitosti bylo zrušeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 10. 2021 pod sp. zn. 60 C 24/2021. Rozhodnutí o zrušení podílového spoluvlastnictví nabylo právní moci dne [datum]. Soud I. stupně doplnil důkazní řízení též místním šetřením, důkazy listinnými (stavební dokumentace domu) a výslechem svědkyně [jméno] [příjmení] (družka [jméno] [příjmení]). Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně podle ustanovení § 1117 o. z., ve spojení s § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Poté shledal, že návrh žalobce na vydání bezdůvodného obohacení není opodstatněný.

4. Soud I. stupně dovodil, že v řízení bylo spolehlivě prokázáno, že druhý žalovaný [jméno] [příjmení] předmětné nemovitosti v rozhodném období vůbec neužíval. Podle zjištění soudu I. stupně se totiž dlouhodobě zdržoval na jiné adrese a do domu docházel naprosto výjimečně, a to na návštěvy za bratrem (prvý žalovaný). Současně bylo mezi stranami nesporné, že v rozhodném období předmětnou nemovitost neužíval ani spoluvlastníky Alexey Nezgovorov.

5. Jediným, kdo podle zjištění soudu I. stupně předmětnou nemovitost v rozhodné době užíval, byl [jméno] [příjmení] (prvý žalovaný). Ten však užíval od roku 1992 pouze nezkolaudované přístavby domu v přízemí – jednalo se o původní garáž a verandu a o část sklepa (kotelnu). Soud I. stupně v této souvislosti konstatoval, že rozsah prostor užívaných [jméno] [příjmení] nedosahuje ani ideální jedné čtvrtině, kterou jmenovaný vlastní. Současně zdůraznil, že zbývající část domu byla v rozhodném období prázdná – neužívána žádným z podílových spoluvlastníků. To, že žalobce neměl v rozhodném období do domu přístup, nelze dle závěru soudu I. stupně přičítat k tíži žalovaných. Přístup do domu měl žalobci zajistit exekutor, nikoliv spoluvlastníci.

6. Ze všech těchto důvodů soud I. stupně shledal, že se ani prvý žalovaný na úkor žalobce v rozhodném období neobohatil. Žalobu proto zamítl.

7. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že náklady řízení na straně procesně úspěšných žalovaných, kteří byli zastoupeni jedním advokátem, vypočetl podle § 7, ve spojení s § 11 odst. 1 a § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. na [částka].

8. Proti tomuto rozsudku podal žalobce dne [datum] včasné odvolání, které ještě doplnil podáním ze dne [datum]. Odvolání žalobce směřovalo proti oběma výrokům napadeného rozhodnutí.

9. Odvolatel zejména namítl nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci. Poukázal přitom nad judikaturu Nejvyššího soudu ČR, podle níž užívá-li jeden ze spoluvlastníků bez právního důvodu společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu, je povinen vydat opomenutým spoluvlastníkům to, oč se tímto svým jednáním obohatil, a to podle pravidel o vydání bezdůvodného obohacení (rozhodnutí ze dne [datum], publikované pod sp. zn. 25 Cdo 2616/99). Současně zdůraznil, že spoluvlastnický podíl představuje pouze míru, kterou se spoluvlastník podílí na právech a povinnostech ke společné věci. V žádném případě to neznamená, a že by měl spoluvlastník právo pouze vůči určité části nemovité věci. Současně zdůraznil, že spoluvlastník, který společnou nemovitou věc užívá nad rámec svého spoluvlastnického podílu, nemusí ostatním spoluvlastníkům poskytovat peněžitou náhradu pouze tehdy, prokáže-li existence smlouvy o bezúplatném užívání společné nemovité věci. Naopak neprokáže-li, že je oprávněn společnou nemovitost nad rámec svého podílu užívat bezplatně, vzniká mu bezdůvodné obohacení. V této souvislosti odvolatel zdůraznil, že po celé řízení před soudem I. stupně nebyla existence žádné takové smlouvy mezi účastníky ani tvrzena ani prokazována. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

10. Žalovaní se ve vyjádření k odvolání ztotožnili se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně. Zdůraznili přitom, že soud I. stupně po velmi podrobném dokazování zjistil, že nemovitost užíval pouze prvý žalovaný, když užíval nezkolaudovanou přístavbu domu. Druhý žalovaný předmětnou nemovitost neužíval vůbec. Žalovaní se tak nemohli na úkor žalobce užíváním nemovitosti nikterak obohatit. S tímto podstatným odůvodněním žalovaní navrhli, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil jako věcně správné. Zároveň požadovali přiznat náhradu nákladů odvolacího řízení.

11. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. napadený rozsudek soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo. Postupem podle § 213 odst. 4 o. s. ř. odvolací soud současně doplnil důkaz aktuálním výpisem z katastru nemovitostí. Poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

12. Žalovaný uplatnil ve věci odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř., když namítl, že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a věc také nesprávně posoudil po stránce právní.

13. Odvolací důvod podle ust. § 205 odst. 2 písm. e) o.s.ř. míří na pochybení ve zjištění skutkového stavu věci, které spočívá v tom, že skutkové zjištění, jež bylo podkladem pro rozhodnutí soudu, je nesprávné. Musí tedy jít o takové skutkové zjištění, na jehož základě soud věc posoudil po stránce právní a které je nesprávné v tom smyslu, že nemá oporu v provedeném dokazování. Mezi vadami skutkového zjištění a vadami právního posouzení je úzká vzájemná souvislost. Právní posouzení je nesprávné ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř., jestliže soud na správně zjištěný skutkový stav aplikuje nesprávnou právní normu, případně aplikuje správnou právní normu, ale nesprávně ji vyloží či neaplikuje adekvátní právní normu.

14. V dané věci učinil soud I. stupně učinil správná skutková zjištění, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje. Žalovaní byli v rozhodném období podílovými spoluvlastníky předmětné nemovitosti Oběma svědčilo spoluvlastnické právo v rozsahu ideální jedné čtvrtiny nemovitosti. Spoluvlastnický podíl v rozsahu ideální jedné čtvrtiny svědčil v rozhodném období též A. Nezgovorovi a na základě usnesení soudního exekutora o udělení příklepu ze dne [datum] svědčil spoluvlastnický podíl o velikosti ideální jedné čtvrtiny též žalobci. Mezi stranami bylo nesporné, že spoluvlastník A. Nezgovorov nemovitosti neužíval vůbec. Soud I. stupně pak v řízení postavil najisto, že v rozhodné době nemovitost neužíval ani druhý žalovaný [jméno] [příjmení]. Výslechem svědkyně bylo spolehlivě prokázáno, že druhý žalovaný v období od května [rok] do konce roku 2020 bydlel spolu se svědkyní [příjmení] na adrese [adresa]. Na adresu [adresa], docházel tam zcela výjimečně, pouze na návštěvy za bratrem. Z místního šetření učinil soud I. stupně správné skutkové zjištění, podle něhož jediným spoluvlastníkem, který předmětný dům v rozhodné době částečně užíval, byl prvý žalovaný. Současně vyšel ze správného zjištění, že prvý žalovaný v této době užíval pouze přízemní přístavbu domu (bývalá garáž a veranda). Částečně pak využíval i sklep budovy [adresa] (kotelnu). Z místního šetření pak vyplynulo, že další prostory budovy, a to jak přízemí domu, tak nadzemní podlaží i podkroví byly po celé rozhodné období prázdné a v dezolátním stavu. Odvolací soud se ztotožňuje rovněž se skutkovým závěrem soudu I. stupně, podle něhož zjištěný rozsah užívání stavby prvým žalovaným nepřesahuje rámec jeho spoluvlastnického podílu (ideální jedna čtvrtina). Tento závěr má oporu jak v místním šetření, tak v listinných důkazech (stavební dokumentace).

15. Z výše uvedeného plyne, že soud I. stupně ve věci učinil správná a dostatečná skutková zjištění, na podkladě kterých formuloval též správný skutkový závěr. Odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. proto není dán.

16. Soud I. stupně spornou věc zcela správně posoudil i po stránce právní. Ustálená judikatura Nejvyššího soudu ČR dovozuje, že užívá-li spoluvlastník bez právního důvodu (zejména bez rozhodnutí většiny spoluvlastníků, bez dohody spoluvlastníků nebo bez rozhodnutí soudu) společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu, je povinen vydat to, oč se takovým užíváním rozhojnila jeho majetková sféra, a to podle pravidel o bezdůvodném obohacení (viz. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 31 Cdo 503/2011, uveřejněno pod [číslo] Sb. Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tento závěr je platný i v režimu současné právní úpravy, která je provedena ustanovením § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.).

17. V dané věci nebylo zjištěno, že by některý ze žalovaných užíval v rozhodném období společnou věc bez právního důvodu nad rámec svého spoluvlastnického podílu. Jak vysvětleno shora, druhý žalovaný předmětnou nemovitost v rozhodném období neužíval vůbec, prvý žalovaný jí sice užíval, ale nečinil tak nad rámec svého spoluvlastnického podílu. Proto je nerozhodné, zda mezi účastníky existovala dohoda spoluvlastníků o užívání společné věci či nikoliv. Existenci takového právního důvodu pro užívání věci nad rámec spoluvlastnického podílu by bylo třeba zkoumat pouze tehdy, pokud by bylo soudem postaveno najisto, že některý ze žalovaných společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu vůbec užíval. Jako neopodstatněnou proto hodnotil odvolací soud námitku žalovaného, který soudu I. stupně vytkl, že existenci dohody o bezplatném užívání nezjišťoval. Důkazní břemeno o existenci takové dohody by navíc nesl žalobce, který tvrdil její porušení, nikoliv žalovaní. Teprve v případě, že by tato dohoda byla prokázána a současně bylo zjištěno, že žalovaní jí porušují, bylo by možno v řízení zkoumat výši bezdůvodného obohacení. Ačkoliv byl žalobce při ústním jednání dne [datum] poučen podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. a soudem vyzván, aby svá tvrzení o nadužívání společné věci žalovanými prokázal, žádné relevantní důkazy neoznačil. Soud I. stupně tedy v dalším řízení správně vyšel z předpokladu, že právo užívání společné věci všemi spoluvlastníky odpovídá spoluvlastnickým podílům v rozsahu ideální jedné čtvrtiny u každého z nich.

18. Za správný považuje odvolací soud též závěr soudu I. stupně, podle něhož nelze žalovaným klást za vinu tu okolnost, že žalobce neměl v rozhodném období do domu přístup. Prvý žalovaný, byť nemovitost částečně užíval, nedosáhl nikdy postavení výlučného detentora, který by užíval celou nemovitost výlučně pro svou potřebu a současně tím znemožňoval ostatním spoluvlastníkům (včetně žalobce) výkon jejich spoluvlastnického práva. Bylo na soudním exekutorovi, který příklep žalobci udělil, aby mu následně zajistil i přístup do nemovitosti.

19. Na základě těchto skutečností odvolací soud shledal, že právní posouzení soudu I. stupně bylo zcela správné. Žalovaní se na úkor žalobce v rozhodné době neobohatili a podmínky pro vydání ekvivalentu tohoto obohacení žalobci ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. tak nebyly splněny.

20. Jelikož ani odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. nebyl v této věci založen, postupoval odvolací soud podle ustanovení § 219 o. s. ř. a napadené rozhodnutí potvrdil jako věcně správné, včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení, jehož znění bylo v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř.

21. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaní byli v odvolacím řízení úspěšní. Náklady řízení na straně žalovaných, kteří byli zastoupeni advokátem, jsou tvořeny u každého ze žalovaných odměnou advokáta za 2 úkony právní služby po [částka] podle § 7 bod 5., ve spojení s § 11 odst. 1 a § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a náhradou hotových výdajů za 2 úkony právní služby po [částka] podle § 13 odst. 3 téhož předpisu. Celkem [částka].

22. Náklady řízení jsou splatné k rukám advokáta žalovaných na základě § 149 odst. 1, za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.