Rozhodnutí 91 Co 151/2024-90

1. Napadeným rozsudkem uložil soud I. stupně žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám advokáta žalobkyně (výrok III.). Rozhodl tak o návrhu žalobkyně na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši [částka] s příslušenstvím, která měla být žalobkyni způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná v rámci mimosoudního uplatnění nároku poskytla žalobkyni zadostiučinění ve formě konstatování nesprávného úředního postupu, přičemž z hlediska finančního zadostiučinění navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu.

2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že posuzované řízení vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] bylo zahájeno žalobou podanou dne [datum] žalobkyní a dalším žalobcem na vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka] s příslušenstvím za užívání nemovitostí žalobců. Toto řízení, které bylo opakovaně soudem přerušeno do skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], dosud není pravomocně skončeno. Posuzované řízení tak ve vztahu k žalobkyni trvalo od okamžiku podání žaloby dne [datum] ke dni vyhlášení rozsudku soudem I. stupně (tj. k datu [datum]) přibližně 19 let. Soud I. stupně rovněž podrobně popsal průběh obou uvedených řízení. Dále zjistil, že v dalším řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] bylo žalobkyni pravomocně přiznáno odškodnění za řízení vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] v peněžité podobě ve výši [částka] a tato částka byla žalobkyni žalovanou vyplacena.

3. Soud I. stupně rovněž zjistil, že žalobkyně uplatnila tento svůj nárok mimosoudně u žalované dne [datum], přičemž na tento nárok nebylo ze strany žalované ničeho plněno.

4. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel, s odkazem na ustanovení § 13 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále jen „OdpŠk“), Stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. 206/2010 i konkrétní judikaturu Nejvyššího soudu (když se současně zabýval v rámci souběhu obou uvedených řízení i tím, zda délka vedlejšího řízení, do jehož skončení bylo posuzované řízení přerušeno, byla přiměřená) že celková délka řízení v rozsahu 19 let je délkou nepřiměřenou a jako odpovídající shledal peněžitou formu zadostiučinění.

5. Při stanovení konkrétní výše zadostiučinění soud vyšel ze základní částky [částka] za rok řízení a [částka] za měsíc řízení. Dále zohlednil, že posuzované řízení bylo v konkrétních uvedených obdobích opakovaně přerušeno do skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], a to v součtu po celkovou dobu 12 let a 4 měsíců. Vzal rovněž v úvahu, že žalobkyni bylo za délku tohoto řízení ke dni [datum] přiznáno uvedené finanční odškodnění. Soud I. stupně tak za účelem vyloučení duplicitního odškodnění přihlédl k zadostiučinění přiznanému za nepřiměřenou délku vedlejšího řízení a přiznal žalobkyni zadostiučinění za tu část řízení, kdy hlavní řízení neprobíhalo souběžně s vedlejším řízením.

6. V této souvislosti uzavřel, že posuzované řízení ve vztahu k žalobkyni trvalo celkem [hodnota] let, z čehož na řízení vedlejší vedené pod sp. zn. [spisová značka] připadalo v obdobích přerušení posuzovaného řízení – do data [datum] celkem [hodnota] let a 6 měsíců. Dospěl k závěru, že je tak namístě žalobkyni odškodnit za zbývající období v celkové délce 7 let a 6 měsíců. Základní částku zadostiučinění stanovil soud I. stupně ve výši [částka] a tuto částku dále modifikoval dle kritérií uvedených v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Konkrétně přistoupil k navýšení základní částky o 10 % za postup soudu, dále základní částku ponížil o 10 % za průběh řízení na dvou stupních soudní soustavy, ponížil o 5 % za mírně snížený význam předmětu řízení pro žalobkyni, ponížil o 15 % za procesní, skutkovou i právní složitost řízení, dále ponížil o 5 % za částečný podíl žalobkyně na délce řízení a konečně ponížil základní částku o 15 % za sdílenou újmu žalobkyně s druhým žalobcem. Dospěl tak ke snížení základní částky o výsledných 40 %, čemuž odpovídá zadostiučinění ve výši [částka]. Posledně uvedená částka byla také soudem I. stupně žalobkyni přiznána spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % od data prodlení žalované – tj. ode dne [datum] do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba soudem zamítnuta.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně s poukazem na § 142 odst. 3, § 146 odst. 2 věta druhá a § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a přiznal plně úspěšné žalobkyni náklady řízení v celkové výši [částka], které jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši [částka] a náklady právního zastoupení. Konkrétně se jedná o odměnu právního zástupce za 4 úkony právní služby po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, podání repliky ze dne [datum] a účast na jednání dne [datum]) podle § 7 bod 5., § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), dále paušální náhradu hotových výdajů po [částka] za učiněné úkony právní služby podle § 13 odst. 4 AT a 21 % DPH ve výši [částka] (21 % ze [částka]). Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů za podání v podobě uplatnění nároku u žalované dne [datum] a prostudování stanoviska žalované ze dne [datum] s poukazem na § 31 odst. 4 OdpŠk.

8. Rozsudek soudu I. stupně napadly včasným a přípustným odvoláním obě strany sporu. Žalobkyně podala odvolání do zamítavého výroku II. rozsudku a do výroku o nákladech řízení, žalovaná se odvolala do vyhovujícího výroku I., jakož i do výroku o nákladech řízení.

9. Žalobkyně v podaném odvolání vytkla soudu I. stupně, že při stanovení odškodnění vyšel ze základního rozpětí [částka] až [částka] za rok nepřiměřeně dlouhého řízení a toto rozpětí nepřehodnotil (nenavýšil) přiměřeně konkrétním okolnostem případu s ohledem na inflaci. V této souvislosti namítla nepřezkoumatelnost napadeného výroku II. rozsudku. Za nesprávný považuje žalobkyně též závěr soudu o souběhu řízení původního a vedlejšího a o profitování žalobkyně z dvojího odškodnění. Žalobkyně požaduje přiznat odškodnění za celou dobu trvání původního řízení sp. zn. [spisová značka], tedy za dobu od [datum] do doby rozhodování odvolacího soudu o tomto odvolání. Žalobkyně rovněž nesouhlasí se snížením základní částky o 10 % (za řízení probíhající na dvou stupních soudní soustavy), s ponížením základní částky o 5 % (za údajně snížený význam řízení pro žalobkyni), s dalším snížením o 15 % (z důvodu složitosti řízení, když soudem uváděné důvody nelze považovat za činitele působící složitost řízení a tyto okolnosti jsou přičitatelné státu), s ponížením základní částky o 5 % (za soudem uváděné důvody o údajném částečném podílu žalobkyně na délce řízení) a konečně ani se snížením základní částky o 15 % (z důvodu sdílené újmy, kdy soudem uváděné okolnosti považuje žalobkyně naopak za pro ni znevýhodňující). Ve vztahu k přiznaným nákladům řízení pak žalobkyně považuje za neopodstatněné nepřiznání úkonů právní služby souvisejících s předběžným uplatněním nároku u žalované.

10. Z vyložených důvodů žalobkyně navrhla zrušení rozsudku v napadených částech a jeho vrácení soudu I. stupně k novému rozhodnutí, případně změnu rozsudku odvolacím soudem ve smyslu odvolacích argumentů žalobkyně.

11. Žalovaná v podaném odvolání uplatnila odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. b), c), e) a g) o. s. ř. Akcentovala, že zásadní okolností při posuzování způsobené nemajetkové újmy a adekvátního odškodnění je velmi úzká provázanost se souvisejícím řízením vedeným u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (o určení neplatnosti kupní smlouvy k nemovitostem, jejichž užívání je předmětem posuzovaného řízení), do jehož skončení bylo posuzované řízení opakovaně přerušováno, ve výsledku po většinu svého trvání a i v době vyhlášení napadeného rozsudku. Dle žalované spolu předmětná řízení úzce souvisela a nutno je považovat za řízení jediné z hlediska odškodnění dle zákona č. 82/1998 Sb. Za primární související řízení sp. zn. [spisová značka], a tedy i analogicky za délku posuzovaného řízení, byla žalobkyně již odškodněna (viz řízení vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]). Vzhledem k uvedenému má žalovaná za to, že zadostiučinění poskytnuté žalobkyni stanoviskem žalované ze dne [datum] ve formě konstatování nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení odpovídá všem okolnostem projednávaného případu. Dle žalované je pak uvedené konstatování porušení práva plnohodnotnou formou zadostiučinění (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

12. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v odvoláním napadených výrocích změnil tak, že zamítne žalobu i v žalobním požadavku na zaplacení [částka] s příslušenstvím a přizná žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

13. Odvolací soud přezkoumal postupem podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. napadený rozsudek soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo a poté, co bylo dokazování odvolacím soudem doplněno (§ 213 odst. 4 o. s. ř.) o další část posuzovaného řízení (a v té souvislosti i vedlejšího řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]) od data rozhodnutí soudu I. stupně do současnosti (do data rozhodování odvolacího soudu), dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné. Odvolání žalované pak opodstatněným neshledal.

14. Z předmětného nalézacího spisu vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (žalobci: [jméno FO] a [Jméno zainteresované osoby 0/0], žalovaný: Hlavní město [adresa], předmět řízení: o zaplacení bezdůvodného obohacení za užívání nemovitostí žalobců) bylo odvolacím soudem zjištěno, že v době rozhodování Obvodního soudu pro [adresa] v této věci bylo uvedené řízení usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum] přerušeno, a to do skončení dovolacího řízení ve věci vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo rozhodnuto o pokračování v přerušeném řízení, žalobci i žalovaná zaslali soudu aktuální stanovisko ve věci. Soud I. stupně ve věci nařídil jednání na den [datum], následně byl spis zapůjčen ([datum]) Městskému soudu v Praze k jeho žádosti. Uvedené řízení dosud není pravomocně skončeno. Ve vztahu k řízení vedenému u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (žalobce: Hlavní město [adresa], žalovaní: [Jméno zainteresované osoby 0/0] a [jméno FO]), o určení vlastnického práva k nemovitostem, odvolací soud uvádí, že toto řízení bylo pravomocně skončeno k datu [datum].

15. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, z nichž čerpal správná skutková zjištění (o průběhu řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] i řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a o předběžném uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy u žalované). Soud I. stupně nepochybil, když na jím zjištěný skutkový stav věci aplikoval příslušná ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., jež v odůvodnění napadeného rozsudku citoval.

16. Odvolací soud souhlasí se soudem I. stupně i v tom, že v předmětném nalézacím řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v jeho nepřiměřené délce, jakož i v tom, že žalobkyni vzniklo právo na přiznání zadostiučinění v penězích, neboť samotné konstatování porušení práva by se (s přihlédnutím ke všem níže uvedeným skutečnostem a kritériím) nejevilo jako dostačující.

17. Soud I. stupně k datu svého rozhodování rovněž správně vyšel z celkové délky řízení v rozsahu 19 let. Vzhledem k tomu, že předmětné řízení vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] dosud není pravomocně skončeno, vycházel odvolací soud k datu svého rozhodnutí z celkové délky řízení 19 let a 8 měsíců (tj. od [datum] do [datum]).

18. Odvolací soud se rovněž ztotožňuje se způsobem výpočtu pro stanovení relevantní (odškodnitelné) délky posuzovaného řízení, tak jak byl soudem I. stupně vysvětlen a použit – tedy konkrétně s tím, že za část souběžně vedeného (vedlejšího) řízení, pro které bylo posuzované řízení přerušeno, nelze poskytnout duplicitní odškodnění (v podrobnostech viz bod 26. odůvodnění napadeného rozhodnutí). Po připočtení dalších osmi měsíců dosud neskončeného řízení (tj. k datu rozhodnutí odvolacího soudu) pak základní délka řízení, za kterou žalobkyni náleží odškodnění, činí celkem [hodnota] let a 2 měsíce.

19. Soud I. stupně rovněž správně stanovil i základní částku odškodnění ve výši [částka] za první dva roky řízení a ve stejné výši i za každý další rok trvání řízení, což za délku řízení v rozsahu 8 let a 2 měsíce představuje výchozí (základní) částku [částka] /(7 x [částka]) + (2 x [částka])/.

20. Soud I. stupně taktéž správně přistoupil k hodnocení základní částky odškodnění dle konkrétních okolností případu, ve smyslu kritérií stanovených v § 31a odst. 3 OdpŠk. Odvolací soud se však s modifikací základní částky dle kritérií použitých soudem I. stupně zcela neztotožňuje.

21. Odvolací soud shodně se soudem I. stupně uzavírá, že posuzované řízení bylo složitější po procesní a skutkové stránce, kdy skutková složitost plyne ze samotného předmětu řízení ve vztahu k předmětu (vedlejšího) řízení o určení vlastnického práva k nemovitostem. Procesní složitost pak plynula z procesní aktivity účastníků a s tím souvisejících procesních návrhů, jakož i v souvislosti s opakovaným přerušením řízení. Odvolací soud současně v podrobnostech odkazuje na bod 30. odůvodnění napadeného rozhodnutí. S přihlédnutím k uvedeným skutečnostem má odvolací soud, shodně se soudem I. stupně, za přiměřené snížení základní částky o mínus 15 % za skutkovou a procesní složitost věci.

22. Při hodnocení kritéria postupu orgánů veřejné moci během řízení soud I. stupně správně specifikoval dílčí nesprávnosti při postupu soudu během předmětného nalézacího řízení (viz bod 27. odůvodnění napadeného rozhodnutí), kdy i odvolací soud považuje za odpovídající navýšení základní částky o plus 10 % za postup soudu v řízení.

23. Odvolací soud konečně souhlasí se závěrem soudu I. stupně v tom, že je třeba zohlednit sdílenou újmu žalobkyně s dalším příbuzným ([jméno FO]), když tyto osoby zahájily předmětné řízení na základě stejného skutkového a právního základu, v řízení jsou zastoupeni stejným advokátem a spor vedou v „zájmovém souladu“ (viz bod 32. odůvodnění napadeného rozhodnutí). Ponížení základní částky z tohoto důvodu o mínus 15 % je tak plně opodstatněné.

24. Odvolací soud současně (oproti soudu I. stupně) neshledal opodstatněnými další důvody pro modifikaci takto stanovené základní částky odškodnění.

25. Ve výsledku tak odvolací soud dospěl, oproti soudu I. stupně, k celkovému ponížení základní částky o mínus 20 % (- 30 %, + 10 %).

26. Odvolací soud dále k odvolací námitce žalobkyně, že výchozí rozmezí základní částky [částka] až [částka] za rok řízení již neodpovídá poklesu hodnoty peněz v důsledku inflace, uvádí, že při stanovení výše peněžitého zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat takové zadostiučinění, které je přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy. Naopak je nutné vyvarovat se mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku. Na přiměřenost základní částky zadostiučinění tedy nemá vliv znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kurzu měny. V nyní posuzované věci trvá řízení 19 let a 8 měsíců, což je délka, která i s přihlédnutím k vyšší složitosti věci odůvodňuje přiznání základní částky za rok řízení ve výši [částka] (za první dva roky v částce poloviční).

27. Po zhodnocení všech kritérií dle § 31a odst. 3 OdpŠk shledal odvolací soud jako přiměřenou výši zadostiučinění v částce [částka] (základní částka [částka] mínus 20 %). Po odečtení částky [částka] přiznané již soudem I. stupně má žalobkyně nárok na další odškodnění ve výši [částka] včetně příslušenství, když odvolací soud v této souvislosti vyšel ze správně stanoveného data prodlení žalované dle rozhodnutí soudu I. stupně.

28. Na základě těchto skutečností postupoval odvolací soud podle ustanovení § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek soudu I. stupně ve výroku ad I. jako věcně správný potvrdil. Ve výroku ad II. pak odvolací soud rozsudek soudu I. stupně částečně změnil /§ 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. /, přičemž ve zbývajícím rozsahu jej v tomto výroku jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř.

29. O nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) rozhodl odvolací soud podle zásady úspěchu ve věci (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.). V souzeném případě byla zcela úspěšná žalobkyně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) a proto má nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši před soudy obou stupňů. Náklady řízení před soudem I. stupně jsou představovány částkou [částka] (v podrobnostech viz bod 8. odůvodnění tohoto rozsudku). Náklady řízení před odvolacím soudem jsou představovány třemi úkony právní služby po [částka] (odvolání ze dne [datum], vyjádření k odvolání žalované a účast u odvolacího jednání), dále 3 x režijním paušálem po [částka] dle § 13 odst. 4 AT a 21 % DPH, tedy částkou [částka]. Celková výše nákladů řízení před soudy obou stupňů je pak představována částkou [částka].