o zaplacení 10 610,22 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu na zaplacení částky 10 610,22 Kč s úrokem 8,25 % od 1. 9. 2020 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 9 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta žalované (výrok II.). Takto soud rozhodl o nároku žalobkyně na zaplacení částky 10 610,22 Kč s příslušenstvím, kterou žalobkyně požaduje po žalované z titulu tvrzeného přeplatku na zálohách na služby a energie z nájemní smlouvy. Dle předmětného vyúčtování vznikl žalobkyni přeplatek v celkové výši 14 481,70 Kč, přičemž ze strany žalované byla žalobkyni uhrazena pouze částka ve výši 3 871,48 Kč. Zbylá část přeplatku v částce 10 610,22 Kč žalobkyni do současné doby uhrazena nebyla. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí s tím, že přeplatek za rok 2019 byl žalobkyni vrácen na účet paní [jméno FO] a žalovaná žalobkyni nic nedluží.

2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalovaná jako pronajímatel a žalobkyně jako nájemce spolu dne 17. 12. 2018 uzavřely nájemní smlouvu, kterou se žalovaná zavázala pronajmout žalobkyni bytovou jednotku a žalobkyně se zavázala platit žalované nájemné v částce 15 000 Kč a zálohy na služby a energie v částce[Anonymizováno]4 000 Kč měsíčně. Dle smluvních ujednání byl pronajímatel povinen vrátit zpět nájemci přeplatky na zálohách do 15 dnů od předložení vyúčtování. Doba nájmu byla sjednána od 3. 1. 2019 do 31. 12. 2019. Dodatkem ke smlouvě ze dne 27. 9. 2019 došlo s platností od 1. 10. 2019 ke změně osoby nájemce ze žalobkyně na fyzické osoby – [jméno FO] (jednatele žalobkyně) a [jméno FO]. Současně byla nájemní smlouva prodloužena do 31. 12. 2020. Bytová jednotka byla po skončení nájmu nájemci předána pronajímatelce (žalované) dne 15. 12. 2020. Dle zjištění soudu I. stupně poukázala žalovaná na účet [jméno FO] dne 11. 8. 2020 částku 6 659 Kč a dne 14. 8. 2020 částku 10 249 Kč (tj. v součtu 16 908 Kč – pozn. odvolacího soudu). Dne 14. 8. 2020 pak žalovaná zaslala na e-mail jednatele žalobkyně ([e-mail]) opravné vyúčtování za rok 2019 ohledně předmětné bytové jednotky, vykazující přeplatek ze strany nájemce ve výši 16 908,20 Kč.

3. Soud I. stupně dále zjistil, že u Obvodního soudu pro [adresa] byl pod sp. zn. [spisová značka] veden spor mezi žalovanou (jakožto žalobkyní) a [jméno FO] a [jméno FO] (jakožto žalovanými) o dlužné nájemné. Usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 24. 2. 2021, č. j. [spisová značka], byl schválen smír, který zavazoval [jméno FO] a [jméno FO] společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni ([Jméno žalované]) částku 48 000 Kč do 1. 9. 2021, a to z titulu dlužného nájemného za užívání předmětné bytové jednotky za období září 2020 až listopad 2020.

4. Dle zjištění soudu I. stupně vyhotovila žalovaná dne 30. 4. 2023 vyúčtování zálohových plateb za období od 3. 1. 2019 do 30. 9. 2019 (tj. 271 dní). Výsledkem vyúčtování byl přeplatek žalobkyně (tj. společnosti [Jméno žalobkyně]. – pozn. odvolacího soudu) ve výši 14 481,70 Kč s tím, že na účet[Anonymizováno][jméno FO] bylo již vyplaceno 10 610,22 Kč. Žalovaná současně požádala žalobkyni o informaci, na jaký účet má rozdíl zaslat a dále informaci o tom, zda žalobkyně s vyúčtováním souhlasí. Jednatel žalobkyně potvrdil přijetí vyúčtování pro žalobkyni e-mailem ze dne 2. 5. 2023, v němž uvedl, že vyúčtování zkontroloval a je v pořádku. Zároveň vyzval žalovanou k vrácení přeplatku 14 481,70 Kč na účet žalobkyně.

5. Jednatel žalobkyně [jméno FO] v rámci svého výslechu potvrdil, že e-mail [e-mail] je jeho firemním e-mailem (jakožto jednatele žalobkyně). Tento e-mail používá i pro soukromé účely. Uvedl, že vyúčtování za rok 2019 žalovaná zaslala na firemní e-mail jednatele žalobkyně a následně dne 10. 8. 2020 bylo ze strany žalobkyně přeposláno také na e-mail [jméno FO]. Z těchto skutečností jednatel žalobkyně dovozuje, že se jednalo o vyúčtování pro něho a [jméno FO] jako fyzické osoby, a nikoliv pro žalobkyni. Jednatel žalobkyně následně po poradě s právníkem na přelomu roku 2020/2021 zjistil, že vyúčtování za rok 2019 by měla být dvě – jedno pro žalobkyni a druhé pro [jméno FO] a [jméno FO]. Dle tvrzení jednatele žalobkyně byla částka vyplacená [jméno FO] jako přeplatek zohledněna v předmětném soudním smíru a není tedy předmětem projednávané věci.

6. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil podle § 8, § 2201, § 2247 odst. 1 a § 2252 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), jakož i dle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. Po provedeném dokazování uzavřel, že žalovaná v roce 2019 pronajala bytovou jednotku žalobkyni na období od 3. 1. 2019 do 30. 9. 2019. Následně došlo ke změně smlouvy v osobě nájemce a pro období od 1. 10. 2019 do 31. 12. 2019 se nájemci bytové jednotky stali [jméno FO] (jednatel žalobkyně) a [jméno FO]. Nájemné po celou dobu roku 2019 činilo 15 000 Kč a zálohy na služby a energie částku 4 000 Kč. Žalovaná vystavila v srpnu roku 2020 za rok 2019 vyúčtování zaplacených záloh, jehož výsledkem byl přeplatek nájemců v částce 16 908,20 Kč. K žádosti [jméno FO] (jednatele žalobkyně) zaslala žalovaná vyúčtování dne 14. 8. 2020 na firemní e-mail jednatele žalobkyně [e-mail] a na jeho pokyn zaslala přeplatek na účet [jméno FO]. K ukončení nájmu došlo na konci roku 2020. V dubnu 2023 požádala žalobkyně žalovanou o vyhotovení vyúčtování pro žalobkyni za rok 2019. Výsledkem tohoto vyúčtování za dobu, po kterou v roce 2019 byla nájemcem bytové jednotky žalobkyně, byl přeplatek žalobkyně v částce 14 481,70 Kč. Žalovaná ve vyúčtování uvedla, že částka 10 610,22 Kč již byla vyplacena na účet [jméno FO]; částku 3 871,48 Kč následně zaplatila na účet žalobkyně.

7. Soud I. stupně v této souvislosti dospěl k závěru, že žalobkyni nárok na zaplacení žalované částky ve výši 10 610,22 Kč nesvědčí. Uzavřel, že vyúčtování zaslané žalovanou v roce 2020 se vztahovalo k dvanácti měsícům roku 2019, po které byli nájemci bytové jednotky nejprve žalobkyně a následně její jednatel [jméno FO] a [jméno FO]. Na základě pokynu jednatele žalobkyně zaslala žalovaná vyúčtování na jeho firemní e-mail a přeplatek poté poukázala na jím určené platební místo - na účet [jméno FO]. S odkazem na konkrétní judikaturu Nejvyššího soudu soud I. stupně uzavřel, že s ohledem na takto určené platební místo ze strany jednatele žalobkyně nelze ani uvažovat, že by se jednalo o potenciální bezdůvodné obohacení na straně [jméno FO]. Vzhledem k učiněným zjištěním soud I. stupně rovněž neshledal důvodnou námitku žalobkyně, že by jednatel žalobkyně v případě pokynu stran zaslání vyúčtování a přeplatku jednal vůči žalované pouze jako fyzická osoba a nikoli jako zástupce žalobkyně.

8. Taktéž tvrzení žalobkyně, že částka 10 610,22 Kč (vyplacená na účet [jméno FO]) byla zohledněna v rámci soudního smíru, který žalovaná s [jméno FO] a [jméno FO] uzavřela, neshledal soud I. stupně opodstatněným, neboť z předložené komunikace právních zástupců účastníků, návrhu na schválení smíru ani usnesení o schválení smíru nic takového nevyplývá. Soud I. stupně v neposlední řadě uzavřel, že na snahu žalobkyně domoci se opakované úhrady již jednou prokazatelně vyplacené částky lze též nahlížet jako na zjevné zneužití práva dle § 8 o. z., které nepožívá právní ochrany.

9. S tímto podstatným odůvodněním soud I. stupně žalobu v plném rozsahu zamítl.

10. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud I. stupně odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a přiznal procesně úspěšné žalované náhradu nákladů řízení v celkové výši 9 200 Kč. Tyto jsou představovány náklady právního zastoupení za 5 úkonů právní služby po 1 540 Kč (převzetí a příprava zastoupení, odpor ze dne 16. 8. 2023 včetně jeho odůvodnění ze dne 15. 9. 2023, účast na jednání dne 18. 4. 2024, písemné podání ze dne 11. 6. 2024 a účast na jednání dne 13. 6. 2024) podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), a 5 x režijním paušálem po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT.

11. Rozsudek soudu I. stupně napadla včasným a přípustným odvoláním žalobkyně, když uplatnila odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o. s. ř. Namítla, že soud I. stupně dospěl k nesprávnému právnímu závěru, že částka 10 610,22 Kč již byla žalobkyni žalovanou vyplacena před vystavením řádného vyúčtování pro právnickou osobu, k němuž však došlo až dne 2. 5. 2023. Dle žalobkyně se soud I. stupně nijak nevypořádal se skutečností, že vyúčtování pro právnickou osobu bylo vyhotoveno až dne2. 5. 2023 a žádný přeplatek z titulu záloh zaplacených žalobkyní tedy v této době ještě ani neexistoval. Soudu I. stupně též vytkla nesprávný závěr v tom, že jednatel žalobkyně určil jako platební místo pro úhradu přeplatku bankovní účet [jméno FO]. Neztotožnila se rovněž se závěrem soudu o zneužití práva žalobkyní ve smyslu § 8 o. z. Soud I. stupně konečně pochybil, pokud neprovedl navržený výslech [jméno FO] k otázce, z jakého důvodu jí byly vyplaceny částky ve výši 10 249 Kč a 6 659 Kč, jakož i k obsahu soudního smíru uzavřeného se žalovanou.

12. Z vyložených důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl nebo aby uvedený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

13. Žalovaná ve vyjádření k odvolání namítla nesprávnost výše uvedených tvrzení žalobkyně. Uvedla, že pak [jméno FO] ve své SMS zprávě požadoval, aby vyúčtování bylo zasláno na firemní e-mail žalobkyně; tudíž vystupoval z pozice jednatele žalobkyně. Bankovní účet paní [jméno FO] představoval pouze platební místo. Vysvětlila, že z vyúčtování zaslaného 4. 8. 2020 zřetelně vyplývá, že je vystaveno za celý rok 2019, zohledněny jsou všechny zaplacené zálohy za 12 měsíců. Částka 16 908,20 Kč nemohla být přeplatkem z vyúčtování služeb poskytnutých fyzickým osobám, neboť tyto užívaly bytovou jednotku pouze 3 měsíce, přičemž na zálohách zaplatily 12 000 Kč. Přeplatek by tak byl podstatně vyšší než zaplacené zálohy, což je v praxi nemožné. Dle žalované tedy soud I. stupně řádně zjistil skutkový stav, provedl potřebné dokazování a jeho právní posouzení věci je správné.

14. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil jako věcně správný a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.

15. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.). Postupem podle § 213 odst. 4 o. s. ř. důkazní řízení doplnil o listinu - výpověď svědkyně [jméno FO], učiněnou do protokolu o jednání dne 18. 11. 2024 před Obvodním soudem pro [adresa], sp. zn. [spisová značka], a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

16. Žalobkyně v podané žalobě požaduje zaplacení přeplatku na vyúčtování služeb a energií za dobu, kdy byla nájemcem předmětného bytu (tj. za dobu od 3. 1. 2019 do 30. 9. 2019) ve výši 10 610,22 Kč s příslušenstvím z celkového přeplatku 14 481,70 Kč. V této souvislosti nezpochybňuje, že částku 3 871,48 Kč (z celkové částky 14 481,70 Kč) žalovaná následně zaplatila na účet žalobkyně.

17. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně z provedených důkazů učinil správná skutková zjištění, která odvolací soud shrnul pod body 2. až 8. odůvodnění tohoto rozsudku. Správnost skutkových zjištění ze strany soudu I. stupně pak nebyla zpochybněna ani doplněním dokazování v podobě protokolu o výpovědi svědkyně [jméno FO] ze dne 18. 12. 2024, v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Z protokolu o výpovědi [jméno FO] se podává pouze tolik, že se jedná o bývalou přítelkyní pana [jméno FO], která se předmětného bytu se nastěhovala ke konci roku 2019. Vyúčtování za rok 2019 obdržela v roce 2020. Nějaký přeplatek z vyúčtování svědkyně obdržela, fakticky ho však nekontrolovala.

18. Správně zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně přiléhavým způsobem i po stránce právní. Odvolací soud sdílí závěr soudu I. stupně, že částku uplatněnou v žalobě z titulu přeplatku žalobkyně za služby a energie za poměrnou část roku 2019 žalovaná žalobkyni zaplatila (v rámci vrácení přeplatku za celý rok 2019) již v srpnu roku 2020, kdy dle pokynu žalobkyně (učiněného jednatelem žalobkyně [jméno FO]) tuto poukázala na žalobkyní určené platební místo, tedy na účet [jméno FO].

19. Soud I. stupně se ve svém rozhodnutí rovněž řádně a srozumitelně vypořádal se všemi námitkami žalobkyně (v podrobnostech viz bod 21., 23. až 27. odůvodnění napadeného rozhodnutí). Odvolací soud neshledává odvolací argumentaci žalobkyně opodstatněnou. Žalobkyní navržený důkaz výslechem svědkyně [jméno FO] pak byl odvolacím soudem zamítnut z důvodu nadbytečnosti.

20. Odvolací soud s ohledem na veškeré uvedené skutečnosti rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně věcně správného výroku o nákladech řízení, jehož znění bylo v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšné žalované přísluší náhrada nákladů řízení v plné výši, která je představována odměnou advokáta za 2 úkony právní služby po 1 540 Kč (vyjádření k odvolání žalobkyně ze dne 8. 5. 2025 a účast u odvolacího jednání dne 30. 7. 2025) podle § 7 bod 5. AT a 2 x režijním paušálem po 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT, ve znění účinném od 1. 1. 2025, když právní zástupce žalované není plátcem DPH. Celková výše nákladů odvolacího řízení činí 3 980 Kč.

22. Jejich zaplacení uložil odvolací soud neúspěšné žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 211 a § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., k rukám advokáta žalované podle § 149 odst. 1 o. s. ř.