pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 11 C 43/2018-228,

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky [částka] (výrok I.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 na nákladech řízení částku ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.)

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení pojistného plnění za způsobené duševní útrapy ve výši [částka] s odůvodněním, že dne [datum] v obci [obec] došlo ke střetu nákladního automobilu - popelářského vozu typu [příjmení], [registrační značka], s chodcem - otcem žalobkyně, [jméno] [příjmení], který utrpěl závažná zranění neslučitelná se životem a na místě zemřel. Škodící vozidlo bylo pojištěno u žalované z odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla.

3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo podle § 223a odst. l a § 309 odst. l trestního řádu schváleno narovnání mezi obžalovaným [jméno] [příjmení] a žalobkyní, když obžalovaný uhradil žalobkyni částku [částka] a omluvil se jí, dále uhradil částku [částka] určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti podle zvláštního právního předpisu a trestní stíhání obžalovaného bylo zastaveno. Žalovaná vyplatila žalobkyni pojistné plnění za duševní útrapy ve výši [částka] a za náklady právního zastoupení ve výši [částka].

4. Soud I. stupně provedl dokazování za účelem zjištění intenzity vztahu mezi žalobkyní a jejím otcem [jméno] [příjmení]. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení Policie ČR, Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], zjistil, že žalobkyně uvedla, že její otec žil v domě s pečovatelskou službou v [obec], s otcem se stýkala jenom zřídka, asi 1 x až 2 x do roka. Otec byl podruhé ženat a žil tam se svojí druhou manželkou [jméno] [příjmení]. Když se viděli, otec si stěžoval na to, že má potíže s udržením rovnováhy a že při chůzi občas vrávorá. Ona jej nikdy vrávorat při chůzi neviděla. Zda na to bral léky, neví, ale domnívá se, že asi ano. Taky si stěžoval na srdce, a že se mu špatně dýchá. Otce viděla naposledy před 14 dny, to si přišel půjčit peníze. To, že měl její otec dluhy, se dozvěděla až nyní v pátek [datum] v pečovatelském domě, kde bydlel. Řekla jí to jeho ředitelka, paní [příjmení]. Z toho, co řekla, pochopila, že dluží různým lidem z pečovatelského domu kolem [částka], o jiných dluzích neví. Dne [datum] doručila žalobkyně žalované vyplněný dotazník pro žadatele o náhradu újmy při usmrcení, v němž uvedla, že není den, aby na otce nevzpomínala, bere antidepresiva, chybí jí o Vánocích, přišla o to nejcennější, co jí život dal. Otec se o ni od malička prakticky neustále staral, zaplatil jí řidičák, školu, vychoval ji. U otce bydlela do svých 21 let. Poté byly kontakty s otcem ve formě návštěv, výletů, oslav, narozenin atd. Kontaktů se účastnili i její bývalý manžel, současný přítel a synové. Žalobkyně byla v kontaktu se svým otcem prakticky neustále.

5. Ředitelka Pečovatelské služby v [obec], Mgr. [jméno] [příjmení], se vyjádřila písemně tak, že jim není známo, že by [jméno] [příjmení] po dobu jeho pobytu v DPS navštěvovala jeho dcera, ani to, že by [jméno] [příjmení] odjížděl na vícedenní návštěvy za dcerou. Svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] byla ředitelkou pečovatelského domu v době, kdy byl otec žalobkyně jejich klientem, do jeho domácnosti nechodila. Klienti jsou ve svých nájemních bytech, otec žalobkyně nejdříve bydlel se svou druhou manželkou, poté bydleli odděleně. Svědkyně se s klienty potkávala 1 x do měsíce ve společných prostorách, žádné bližší povědomí o jeho rodinných poměrech neměla.

6. Správce pečovatelského domu, [jméno] [příjmení], při své svědecké výpovědi, uvedl, že otce žalobkyně vídal asi 3 x v týdnu, potkávali se na chodbě, jednalo se o stručnou diskuzi. Otec žalobkyně chodil hodně na procházky, po městě a nakupovat. Žalobkyni viděl v pečovatelském domě 2 x dvakrát, zná ji ze základní školy.

7. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] uvedl, že mu bylo žalovanou zadáno zjistit vztah a intenzitu rodinných vztahů [jméno] [příjmení] a žalobkyně, zpracovat zprávu o šetření a zajistit vyjádření domova s pečovatelskou službou. Svědek provedl šetření v pečovatelském domě osobně, hovořil s personálem a s druhou manželkou pana [příjmení], ředitelka domu mu poskytla oficiální zprávu. Personál věděl, kdo otce žalobkyně navštěvuje, informace o panu [příjmení] a o jeho rodinných vztazích byly v pečovatelském domě všeobecně známé. Svědek hovořil i s vlastníkem nemovitosti, v kterém byl pronajímán byt žalobkyni. Ve zprávě o provedeném šetření ze dne [datum] svědek uvedl, že [jméno] [příjmení] žil v domě s pečovatelskou službou v [obec] cca 15 let, nejdříve v jednom bytě se svou manželkou [jméno] [příjmení]. Po nějaké době se [jméno] [příjmení] po jednání s cikány zadlužil, utratil veškeré své úspory i dědictví po rodičích své manželky [jméno] [příjmení], která se rozhodla přestěhovat do samostatné garsonky. [jméno] [příjmení] si u všech půjčoval a dlužil velkému počtu osob v pečovatelském domě. [jméno] [příjmení], která měla i po přestěhování přehled o životě a chování svého manžela [jméno] [příjmení], uvedla, že dcera [jméno] byla za svým otcem za celý jeho pobyt možná 2 x, o nějakých pravidelných návštěvách nemůže být ani řeč. Otec byl za dcerou jen jednou na otočku v [obec], důvodem jeho návštěvy byla snaha, aby mu dcera finančně vypomohla a půjčila či dala nějaké peníze. Vrátil se s nepořízenou s tím, že dcera sama peníze nemá. [jméno] [příjmení] měl z předchozích vztahů 5 dětí, [jméno] [příjmení] měla kontakt na jednu dceru, která žije ve Stříbře, které po smrti otce telefonovala. Ta jí sdělila, že s otcem nechce mít nic společného, ať kontaktuje dceru [jméno] [příjmení], která vše vyřídí. Majiteli domu [jméno] [příjmení], který pronajímá byt žalobkyni, nebylo známo, že by u jeho nájemnice [jméno] [příjmení] pobýval např. přes vánoční svátky její otec.

8. Bývalý manžel žalobkyně, [jméno] [příjmení], při své svědecké výpovědi uvedl, že manželství se žalobkyní trvalo 17 let, žalobkyně byla vždycky psychicky citovější osobou. Ke konci manželství žalobkyně navštěvovala psychologa, měl jí předepisovat antidepresiva. Žalobkyně si byla s otcem z celé rodiny nejbližší, s ostatními dětmi se otec moc nestýkal. Vztah žalobkyně s druhou manželkou otce nebyl dobrý. Když byl otec žalobkyně v domě s pečovatelskou službou, tak již manželé nebyli; po rozvodu spolu se žalobkyní svědek komunikoval pouze v nejnutnějších případech. Svědek s rodinou občas jezdil za otcem žalobkyně a při těchto návštěvách jim otec sděloval, že žalobkyně za ním byla na návštěvě, nevzpomíná si však, jak často tyto návštěvy probíhaly. Žalobkyně jezdila za otcem do pečovatelského domu autem s přítelem. O úmrtí otce žalobkyně se svědek dozvěděl od žalobkyně. V telefonátu brečela, byla rozhozená, vzalo jí to. Po smrti otce viděl svědek žalobkyni asi 3 x - 4 x, došlo u ní k rapidnímu zhoršení zdravotního stavu. Když se svědek se žalobkyní rozváděl, byla žalobkyně zdravotně v pořádku, po úmrtí otce bylo rapidní zhoršení fyzického stavu i psychického, nyní je žalobkyně v invalidním důchodu.

9. Svědek [jméno] [příjmení], který byl přítelem žalobkyně a znal žalobkyni cca 13 - 14 let, uvedl, že když se seznámili, tak žalobkyně s otcem 1 až 2 roky nekomunikovali z důvodu, že se žalobkyně rozvedla. Poté se jejich komunikace začala zlepšovat, začali si dopisovat a navštěvovat se i se syny žalobkyně, a to tak, aby o tom nevěděla druhá manželka otce žalobkyně [jméno]. Ta měla být sprostá a urážet žalobkyni i jejího otce, když byli spolu, žalobkyně se s ní nestýkala. Svědek byl se žalobkyní v pečovatelském ústavu jen párkrát, jinak tam jezdila žalobkyně sama. S otcem se žalobkyně setkávala i jinde – na obědě, na kávě, v restauracích. Otec jezdil za žalobkyní 2 x, 3 x, možná i více, jednou to bylo z důvodu jeho finanční tísně. Po smrti otce byla žalobkyně zničená, plakala, měla psychické problémy. Truchlení bylo delší, neboť při vyřizování záležitostí se žalobkyni stále připomínaly negativní okamžiky smrti jejího otce. Poté došlo k relativnímu zklidnění zdravotního stavu žalobkyně. Pohřeb zařizovala žalobkyně se svědkem, došlo ke zpopelnění a popel byl vysypán na oblíbené místo otce žalobkyně. Zdravotní stav žalobkyně v době seznámení se svědkem byl nepříznivý, mysleli si, že jde o problémy s kyčlemi, problémy psychického rázu. Tento zdravotní stav se zhoršoval, ale k rapidnímu zhoršení došlo po úmrtí otce, kdy se nemoc se výrazně prohloubila.

10. Žalobkyně při své účastnické výpovědi uvedla, že se o ni celý život staral její otec s babičkou. Když byl otec v pečovatelském domě, jezdila za ním žalobkyně pravidelně 2 x do měsíce, a to jak sama, tak s bývalým manželem i starším synem, poté s bývalým přítelem. Poté byly kontakty menší s ohledem na nepřátelský postoj nové manželky otce k žalobkyni; scházeli se ale tajně po hospodách, pravidelně si volali na mobil. Otec jezdil za žalobkyní pravidelně do [obec], půjčoval si od ní peníze. O smrti otce se žalobkyně dozvěděla od policie, poté se zhroutila, pořád brečela. [příjmení] se říct svému psychiatrovi, že je jí tak moc zle. [příjmení] se vyjít ven do města, protože, když potkala muže, co byl podobný jejímu otci, propukla v pláč. Trvalo to zhruba jeden až dva roky, než se s tím smířila. Po smrti otce se zdravotní stav žalobkyně rapidně zhoršil, nemohla chodit, hýbat rukama, špatně se jí dýchalo, začala mít problémy s mluvením, začala koktat. Pro přetrvávání obtíží vyhledala neurologickou pomoc. Pohřeb otce, který byl bez obřadu, zařizovala žalobkyně, druhá manželka otce se na tom vůbec nepodílela. Žalobkyně a její přítel šli rozprášit popel z urny na pozemek otce v [obec], na jeho oblíbené místo. S přítelem také vyklízeli dům s pečovatelskou službou.

11. Soud I. stupně nakonec vyšel z lékařské zprávy neurologa MUDr. [jméno] [příjmení] z března 2018, dle které začala mít žalobkyně kolem 20. roku věku progredující bolesti drobných svalů a kloubů na HKK i DKK, stav se zhoršoval, začalo se objevovat tuhnutí DKK, opakovaně padala při nastupování a vystupování z autobusu, začala se třást, byla sledována psychiatry. Kolem 30. roku věku se objevily i problémy s HKK, stav se postupně zhoršoval. Dále se objevily problémy s polykáním, dušnost, hl. nádechová, původně přičítána srdci, v práci opakovaně kolabovala, po 4 operacích katarakty. V roce [rok] přešetřena ve FN [obec] s dg. myotonická dystrofie typu II (PROMM). Toto onemocnění je nevyléčitelné a pomalu progredujícího charakteru, lze symptomaticky léčit příznaky. Zdravotní stav je dlouhodobě nepříznivý, s předpokladem další progrese. Žalobkyně je omezena v základních denních aktivitách, není schopna výdělečné činnosti.

12. Soud I. stupně po zhodnocení provedených důkazů učinil závěr, že intenzita vztahu žalobkyně s jejím otcem byla velmi nízká. Vyšel především z toho, že sama žalobkyně při podání vysvětlení policii uvedla, že otce vídala 1 x - 2 x ročně. Její vysvětlení, že tento údaj neodpovídal skutečnosti, neboť byl vyjádřením lítosti, že s otcem plně nevyužila společného času před tím, než zemřel, nebylo dle soudu I. stupně možné přijmout jako racionální zdůvodnění jednoznačného a zcela srozumitelného vyjádření žalobkyně o četnosti kontaktů s otcem před jeho smrtí. Soud I. stupně též nemohl odhlédnout od skutečnosti, že tento údaj sdělila žalobkyně v době před uplatněním nároku na náhradu nemajetkové újmy, kdy nebyla ovlivněna úmyslem získat pojistné plnění od žalované. Naproti tomu informace uvedené žalobkyní v dotazníku pro žadatele o náhradu újmy o intenzitě vztahu s otcem jsou zcela opačného charakteru, kdy žalobkyně popisovala kontakt s otcem před jeho smrtí jako prakticky nepřetržitý, neustálý. Nízká intenzita vztahu žalobkyně s otcem byla dle soudu I. stupně prokazována i šetřením Mgr. [jméno] [příjmení], z kterého vyplynulo, že personál pečovatelského domu, ačkoliv dobře znal osobní a rodinné poměry otce žalobkyně, žalobkyni pravidelně v pečovatelském ústavu nevídal. Druhé manželce otce žalobkyně byly známy pouze dvě návštěvy žalobkyně u otce v pečovatelském domě a jedna návštěva otce u žalobkyně z důvodu žádosti otce o finanční pomoc. Personálu pečovatelského domu byl znám finanční stav otce žalobkyně, resp. skutečnost, že měl dluhy. Soud I. stupně konstatovala, že pokud by žalobkyně vídala svého otce před jeho smrtí s jí tvrzenou četností, zcela jistě by o dluzích svého otce věděla. [jméno] žalobkyně však při podání vysvětlení uvedla, že o tom, že měl její otec dluhy, se dozvěděla až [datum] v pečovatelském domě od ředitelky. Soud I. stupně proto shledal výpovědi žalobkyně, jejího bývalého manžela a bývalého přítele nevěrohodnými, vedenými úmyslem získat vyšší pojistné plnění od žalované.

13. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), § 1 odst. 1 písm. a), § 3 odst. 1, § 6 odst. 2 písm. a) a § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, že žaloba není důvodná.

14. Soud I. stupně nejprve vysvětlil, že cílem ustanovení § 2959 o. z. je přiměřeně vyvážit, popřípadě zmírnit nemajetkovou újmu vzniklou pozůstalému v jeho osobní sféře a odčinit zásah do práva na budování a rozvíjení rodinných vztahů. Újma, která se odčiňuje, spočívá především v psychických útrapách (smutku, žalu) způsobených vnímáním smrti blízkého člověka; odčinit je však třeba i další citové strádání, jako např. šok ze zprávy o smrtelném úrazu blízké osoby, ztrátu životní perspektivy, obavy o budoucnost apod. Okolnosti, jež je třeba zkoumat na straně poškozeného, mohou být podle rozvíjející se doktríny zejména a) intenzita vztahu pozůstalého se zemřelým, b) věk zemřelého a pozůstalých, c) otázka hmotné závislosti pozůstalého na usmrcené osobě, d) případné poskytnutí jiné satisfakce. Okolnosti na straně osoby odpovědné (původce zásahu), jsou a) postoj žalovaného (lítost, náhrada škody, omluva aj.), b) dopad události do duševní sféry původce - fyzické osoby, c) jeho majetkové poměry a d) míra zavinění, ev. míra spoluzavinění usmrcené osoby. K výši základní částky náhrady za nemajetkovou újmu podle § 2959 o. z. se vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 894/2018. Za základní částku náhrady lze považovat v případě nejbližších osob (manžel, rodiče, děti) dvacetinásobek průměrné mzdy. Rozvoj (projevení se) duševního onemocnění u pozůstalého (druhotné oběti) v důsledku úmrtí blízkého člověka je důvodem pro přiměřené zvýšení peněžité náhrady nemajetkové újmy.

15. Soud I. stupně konstatoval, že intenzita vztahu žalobkyně se zemřelým otcem byla velmi nízká. Žalobkyni bylo v době úmrtí otce 48 let, nebyla na otci hmotně ani jinak závislá, nežila s ním v jedné domácnosti. Okolnosti na straně osoby odpovědné, tedy omluva škůdce a poskytnutí finančního zadostiučinění na tomto závěru ničeho nemění, spíše naopak. Pro navýšení náhrady pak nepůsobí ani zhoršení zdravotního stavu žalobkyně v důsledku smrti jejího otce. Základní onemocnění žalobkyně, kterým trpěla již před úmrtím svého otce, je vrozené, progredujícího charakteru, a to bez ohledu na další okolnosti (v tomto případě duševní útrapy ze smrti otce). Taktéž psychický stav žalobkyně včetně depresí, ovlivněný základním onemocněním, byl již před úmrtím otce nepříznivý. Podle soudu I. stupně je nepochybné, že na progresi základního onemocnění žalobkyně nepříznivě působilo i úmrtí otce žalobkyně jak po fyzické, tak po psychické stránce, posouzení rozsahu tohoto vlivu je však značně obtížné, ne-li nemožné.

16. Soud I. stupně uvedl, že průměrná mzda za rok [rok] činila dle údajů zveřejněných Českým statistickým úřadem částku [částka] (tj. úmrtí nastalé v roce [rok]), základní částka náhrady tak v této věci činí [částka]. Základní částku bylo třeba dle soudu I. stupně s ohledem na velmi nízkou intenzitu vztahu žalobkyně s jejím otcem výrazně snížit. Soud I. stupně shledal, že žalovanou vyplacená částka náhrady ve výši [částka] a finanční satisfakce od škůdce ve výši [částka] je přiměřená a nevybočující z mantinelů stanovených judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně s poukazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť zcela úspěšná žalovaná se práva na jejich náhradu výslovně vzdala.

18. O náhradě nákladů státu rozhodl soud I. stupně s poukazem na § 148 odst. 1 o. s. ř., dle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Soud I. stupně uvedl, že stát vynaložil náklady na svědečné za výslech svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] ve výši [částka], které uložil zaplatit žalobkyni.

19. Žalobkyně napadla rozsudek soudu I. stupně včasným a přípustným odvoláním s odůvodněním, že soud I. stupně hodnotil provedené důkazy v rozporu s § 132 o. s. ř. a dospěl tak k nesprávnému závěru o nízké intenzitě vztahu mezi žalobkyní a jejím zesnulým otcem. Žalobkyně uvedla, že Mgr. [jméno] [příjmení] vykonával činnost ve prospěch žalované a nebyl schopen označit konkrétní pečovatelku, která mu měla sdělit údaje obsažené v jeho zprávě, soud I. stupně přesto jeho věrohodnost nehodnotil. Svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] povědomí o rodinných poměrech otce žalobkyně neměla, naopak svědek [jméno] [příjmení] potvrdil, že žalobkyně za svým otcem občas jezdila. Tito svědkové žádný vztah k žalobkyni neměli, soud I. stupně jejich výpovědi ve vztahu ke zprávě svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] nehodnotil. K výpovědi žalobkyně a jejího bývalého manžela a přítele soud I. stupně konstatoval, že se jedná o důkazy nevěrohodné, neboť byly údajně vedeny úmyslem získat vyšší pojistné plnění od žalované. Dle žalobkyně se však jednalo o neověřenou spekulaci soudu I. stupně, neboť soud I. stupně se žádným způsobem nezabýval tím, zda a jaký by měli svědci mít prospěch ze své výpovědi. Naopak je zřejmé, že tito svědkové nemohli být žádným způsobem motivováni na získání jakéhokoliv příjmu, neboť ani jeden z nich se žalobkyní již nežili. Žalobkyně též nesouhlasila s hodnocením obsahu podání vysvětlení v trestním řízení soudem I. stupně s tím, že rozpor s dotazníkem pro žadatele o náhradu újmy je pouze zdánlivý. Žalobkyně měla za to, že její vztah k otci není možno kvantifikovat na základě četnosti osobních kontaktů, a to zvláště v případě, kdy sama byla zdravotně indisponována a zároveň tomuto bránila nevlastní matka. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek soudu I. stupně tak, že její žalobě vyhoví a uloží žalované povinnost nahradit jí náklady řízení.

20. Žalovaná se k odvolání žalobkyně vyjádřila tak, že s ním nesouhlasí. Podle žalované vyhodnotil soud I. stupně skutkovou stránku zcela korektně, a nikoliv úsečně či mechanicky. Žalovaná poukázala na úřední záznam o podání vysvětlení žalobkyně ze dne [datum], kdy žalobkyně uvedla, že se stýkala se svým zesnulým otcem doslova„ jenom zřídka“, konkrétně 1 x až 2 x do roka. Uvedla i svůj zcela mylný dojem, že zesnulý v pečovatelském domě žil se svou druhou manželkou paní [jméno] [příjmení], což již ovšem neplatilo, neboť tito po eskalaci konfliktu již dávno nežili spolu, rozešli se a každý bydlel sám. Žalobkyně dokonce nevěděla, zda její otec užíval nějaké léky. Žalobkyně uvedla, že se s otcem setkala cca 14 dní před nehodou, když si přišel půjčit peníze. Nelze také přehlížet, že žalobkyně uvedla, že se o dluzích zesnulého otce dozvěděla až dne [datum] od ředitelky pečovatelského domu, ač o tom všichni ostatní z okolí zesnulého věděli, dokonce i zmíněná ředitelka. Dle žalované uvedla žalobkyně při podání vysvětlení pravdu, neboť nebyla zatížena motivací získat pojistné plnění. Uvedenému podání vysvětlení žalobkyní pak zcela odpovídá i výsledkům šetření detektiva. Pokud se žalobkyně dozvěděla o dluzích otce až dne [datum], pak je dle žalované evidentní, že zde neexistoval vztah, v kterém osoby blízké sdílejí své radosti a strasti, jak je v rodinách běžné. Žalovaná též poukázala na to, že poslední rozloučení dítěte s milovaným rodičem bez obřadu, kdy pozůstalí mohou projevit lásku a úctu zesnulému, nekoresponduje s kulturní a společenskou zvyklostí. Podle žalované selhávají i představy žalobkyně o krádežích pošty či důvodech tajných návštěv mimo pečovatelský dům; pokud žil zesnulý sám v samostatné bytové jednotce, není přeci možné, aby mu manželka brala poštu či narušovala setkání. Absurdní je též vysvětlení žalobkyně, proč žil její otec v pečovatelském domě. Zesnulý se dávno s druhou ženou rozešel a nesdílel s ní již nic, těžko by mu pak záleželo na jejím názoru, těžko by proto odmítal život v rodinném kruhu dcery. Žalovaná proto nevěřila žalobkyni, že její vztah se zemřelým byl, byť jen vzdáleně, podobný normálnímu vztahu otec-dcera. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně potvrdil.

21. Odvolací jednání bylo nařízeno na den [datum]. Oba účastníci, kteří byli k jednání řádně předvoláni dne [datum], resp. [datum], se z jednání omluvili. Odvolací soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř. a spornou věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

22. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

23. Odvolací soud nejprve postupem podle § 213 odst. 4 o. s. ř. za použití § 213a odst. 2 o. s. ř. doplnil dokazování o žalovanou navržený a dosud neprovedený důkaz, a to spis Okresního soudu v Karlových Varech, sp. zn. [spisová značka]. Z něho odvolací soud zjistil, že [jméno] [příjmení] mohl střetu s vozidlem [příjmení] zabránit v případě, že by zahájil přecházení vozovky až poté, co by zastavil, jednoznačně vyhodnotil situaci kolem vozidla a jednání jeho obsluhy (znalecký posudek Ing. [jméno] [příjmení], soudního znalce v oboru doprava, odvětví dopravní nehody, ze dne [datum], pořadové [číslo]), a že byl z uvedeného důvodu podezřelý z porušení § 4 písm. a) a b) a § 54 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), a tím ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu (protokol o nehodě v silničním provozu sepsaný Policií ČR, KŘP Karlovarského kraje, ÚP [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]). Řidič vozidla [příjmení], [jméno] [příjmení], nebyl vzhledem k šoku z celé události schopen v den nehody vypovídat (úřední záznam sepsaný Policií ČR, KŘP Karlovarského kraje, ÚP [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]). Usnesením Policie ČR, KŘP Karlovarského kraje, ÚP [obec] ze dne 27. 4. 2016, [číslo jednací], bylo zahájeno trestní stíhání [jméno] [příjmení] jako obviněného ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku. Dne [datum] bylo žalobkyni doručeno policejním orgánem poučení oběti trestného činu s výzvou, aby sdělila, zda navrhuje, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému povinnost nahradit jí v penězích škodu nebo nemajetkovou újmu, která jí byla trestným činem způsobena. Při výslechu [jméno] [příjmení] uvedl, že nedokáže přesně odpovědět na otázku, kdo nese odpovědnost za zavinění dopravní nehody, ale připustil, že je možné, že chodce mohl přehlédnout. Také prohlásil, že je mu upřímně líto, co se stalo (protokol o výslechu obviněného sepsaný Policií ČR, KŘP Karlovarského kraje, ÚP [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]). Žalobkyně se připojila dne [datum] k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody ve výši [částka] celkem pro pozůstalé děti: žalobkyně, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (nedatovaný dopis žalobkyně doručený soudu dne [datum]). Věc byla soudem předložena Probační a mediační službě ČR, která sdělila, že [jméno] [příjmení] se dostavil řádně a včas k mediačnímu jednání, při setkání se žalobkyní se vyjádřil k události z října 2015, uvedl, že dopravní nehoda zásadně ovlivnila jeho život, opakovaně se za své jednání omluvil, vyjádřil lítost nad tím, co zapříčinil, poškozené žalobkyni nabídl pomoc a finanční vyrovnání, za své jednání i následky přijal zodpovědnost a aktivně se podílel na obsahu uzavřené dohody. Žalobkyně omluvu přijala. Dále bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] je ženatý, má dvě děti, osmnáctiletý syn má těžké tělesné a mentální postižení, denní péči o syna zajišťuje manželka, která je zaměstnána na noční směny s výdělkem [částka] čistého. [jméno] [příjmení] je zaměstnán jako řidič - popelář s čistým měsíčním příjmem [částka] (zpráva Probační a mediační služby ČR, Středisko [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. PMS- [číslo jednací]). [jméno] [příjmení] uzavřel se žalobkyní dne [datum] dohodu podle § 309 trestního řádu, kterou upravili svá dosud sporná práva a povinnosti týkající se rozsahu a splatnosti náhrady škody a nemajetkové újmy, kterou se pan [příjmení] žalobkyni omluvil za své jednání dne [datum], žalobkyně omluvu přijala. Pan [příjmení] se zároveň zavázal, že žalobkyni uhradí částku [částka] nad rámec plnění náhrady škody pojišťovnou z povinného ručení, a že uhradí [částka] státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti (dohoda ze dne [datum]). Žalobkyně převzala částku [částka] od p. [příjmení] dne [datum] (záznam probační a mediační služby o úkonu ze dne [datum]).

24. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozsudku konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, z kterých čerpal správná skutková zjištění o tom, že intenzita vztahu žalobkyně s jejím otcem [jméno] [příjmení], který žil posledních 15 let v domě s pečovatelskou službou v [obec], byla velmi nízká. Žalobkyně se s otcem stýkala jen zřídka, asi 1 x až 2 x ročně, v domě s pečovatelskou službou byla žalobkyně za celou dobu pobytu otce viděna jen 2 x. [jméno] [příjmení] navštívil žalobkyni v [obec] pouze 1 x na otočku, když po ní chtěl peníze. Žalobkyni bylo v době úmrtí jejího otce 48 let, jejímu otci 76 let, nebyli na sobě finančně závislí. Zdravotní stav žalobkyně nebyl příznivý již před úmrtím jejího otce. Tato skutková zjištění vyplývají z provedených důkazů (viz odst. 4. až 17. odůvodnění rozsudku soudu I. stupně), které soud I. stupně hodnotil v souladu s § 132 o. s. ř., tzn. podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, když přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo (viz odst. 29. odůvodnění rozsudku soudu I. stupně).

25. Odvolací soud především sdílí úvahu soudu I. stupně, že výpověď žalobkyně o vztahu ke svému otci ze dne [datum] je třeba považovat za pravdivou již z toho důvodu, že byla podána policejnímu orgánu 7 dní po dopravní nehodě dne [datum], kdy žalobkyně dosud nebyla motivována snahou získat finanční plnění ať již jako oběť trestného činu, o čemž byla policejním orgánem poučena dne [datum], nebo z povinného ručení pojištěného vozidla [příjmení], [registrační značka], o čemž se žalobkyně dozvěděla při uzavírání dohody s [jméno] [příjmení] v lednu [rok]. Poté, kdy byla žalobkyně poučena policejním orgánem o tom, že jí jako poškozené může být nahrazena újma, která jí byla způsobena trestným činem, připojila se žalobkyně dne [datum] k trestnímu řízení s nárokem na náhradu újmy ve výši [částka]. Žalobkyně poté uzavřela s [jméno] [příjmení] dne [datum] dohodu podle § 309 trestního řádu, kdy přijala omluvu a peněžité plnění ve výši [částka]. Následně dne [datum] vyplnila žalobkyně dotazník adresovaný žalované, v němž svůj vztah k otci popsala zcela rozdílně, než jak jej hodnotila při podání vysvětlení policejnímu orgánu dne [datum].

26. Odvolací soud považuje shodně se soudem I. stupně obsah dotazníku pro žadatele o náhradu újmy při usmrcení doručený žalované dne [datum] jako zcela účelový a nepravdivý. Žalobkyně v něm mimo jiné uvedla, že se svým otcem byla v kontaktu prakticky neustále, že se navštěvovali o Vánocích a narozeninách a že jezdili na výlety. Jako nevěrohodnou (s ohledem na další provedené důkazy) pak odvolací soud společně se soudem I. stupně hodnotí i účastnickou výpověď žalobkyně v řízení před soudem I. stupně, při které uvedla, že jezdila za otcem do pečovatelského domu pravidelně 2 x do měsíce, poté byly kontakty menší s ohledem na nepřátelský postoj nové manželky otce k žalobkyni, proto se s otcem scházela tajně po hospodách a pravidelně si volali na mobil. Žalobkyně totiž po celou dobu řízení před soudem I. stupně nepředložila jediný důkaz k údajným pravidelným písemným či telefonickým kontaktům a návštěvám, např. společné fotografie, korespondenci, sms zprávy, apod. Výpověď žalobkyně se také rozchází s výpovědí svědka [jméno] [příjmení], který uvedl, že když se seznámil se žalobkyní, tak žalobkyně s otcem 1 až 2 roky nekomunikovala. Poté se jejich komunikace měla začít zlepšovat, měli si začít dopisovat a navštěvovat se. Žalobkyně ale o žádném období, kdy by s otcem nekomunikovala, vůbec nehovořila. Co se týká tvrzení žalobkyně o nepřátelském postoji„ nové manželky“ otce k ní, pak odvolací soud poukazuje na to, že žalobkyně [jméno] [příjmení] znala minimálně od svých 15 let věku, proto není logické její tvrzení, že nejdříve (tedy v době, kdy otec ještě žil v pečovatelském domě v jedné jednotce společně s [jméno] [příjmení]) za otcem jezdila do pečovatelského domu pravidelně 2 x do měsíce, a poté (kdy již otec s [jméno] [příjmení] nežil a měl sám svou garsonku) s ohledem na nepřátelský postoj [jméno] [příjmení] k ní se s otcem scházela tajně.

27. Odvolací soud nezopakoval soudem I. stupně provedené důkazy výslechem žalobkyně a svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno], jak navrhovala žalobkyně ve svém podání ze dne [datum]. Žalobkyně jednak nezdůvodnila, z jakého důvodu požaduje zopakování již provedených důkazů, jednak měl odvolací soud za to, že žalobkyně i jmenovaní svědkové byli soudem I. stupně vyslechnuti dostatečně podrobně.

28. Odvolací soud dále uvádí, že správně zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně přiléhavým způsobem i po stránce právní, aplikuje přitom (správně) příslušná ustanovení zákona č. 168/1999 Sb. a zákona č. 89/2012 Sb. včetně závěrů přijatých Nejvyšším soudem v jím citovaných rozhodnutích (odst. 19. až 31. odůvodnění rozsudku soudu I. stupně).

29. Soud I. stupně se při určení výše náhrady za nemajetkovou újmu, která vznikla žalobkyni v důsledku úmrtí otce, správně zabýval jak okolnostmi na straně pozůstalé žalobkyně, tak okolnostmi na straně osoby škůdce (řidiče nákladního vozidla). Intenzita vztahu žalobkyně s otcem byla velmi nízká, žalobkyni bylo v době úmrtí jejího otce 48 let, jejímu otci 76 let, nebyli na sobě finančně závislí, zdravotní stav žalobkyně nebyl příznivý již před úmrtím jejího otce. Řidič nákladního vozidla se žalobkyni omluvil a poskytl jí finanční zadostiučinění. Tyto skutečnosti poté soud I. stupně přiléhavým způsobem zohlednil při stanovení přiměřené náhrady, když vyšel za základní částky náhrady [částka], která je v souladu se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], Cpjn 14/2014, uveřejněné pod [číslo] 2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (Metodika k náhradě nemajetkové újmy na zdraví).

30. Odvolací soud dodává, že na straně škůdce [jméno] [příjmení] (řidiče nákladního vozidla) je třeba přihlédnout k tomu, že byl z nehody v šoku, po celou dobu šetření nehody orgány činnými v trestním řízení vyjadřoval upřímnou lítost za to, co způsobil, za své jednání i následky přijal zodpovědnost, uvedl, že dopravní nehoda zásadně ovlivnila jeho život, žalobkyni se za své jednání několikrát omluvil, nabídl žalobkyni pomoc a finanční vyrovnání a aktivně se podílel na obsahu dohody podle § 309 trestního řádu, kterou uzavřel se žalobkyní dne [datum] Touto dohodou se [jméno] [příjmení] žalobkyni omluvil za své jednání a žalobkyně omluvu přijala. Žalobkyně se k trestnímu řízení připojila jako poškozená s nárokem na náhradu újmy ve výši [částka], na základě uvedené dohody zaplatil pan [příjmení] žalobkyni [částka]. Uvedená částka značně přesahovala jeho majetkové poměry. Nelze též přehlédnout, že orgány činné v trestním řízení dospěly k závěru, že otec žalobkyně měl sám nemalý podíl na střetu s nákladním vozidlem, když byl podezřelý z porušení svých zákonných povinností dle § 4 písm. a) a b) a § 54 odst. 2 zákona o silničním provozu.

31. Odvolací soud s ohledem na veškeré výše uvedené skutečnosti uzavírá, že žalobkyni vyplacená částka žalovanou ve výši [částka] a částka [částka] vyplacená žalobkyni [jméno] [příjmení] včetně ústní i písemné omluvy je v této věci přiměřenou náhradou za duševní útrapy žalobkyně spojené s usmrcením jejího otce.

32. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně potvrdil jako věcně správný podle § 219 o. s. ř., a to včetně správného výroku o nákladech řízení mezi účastníky, jenž byl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario, a dále včetně správného výroku o nákladech státu, jenž byl v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř.

33. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšné žalované přísluší náhrada nákladů řízení odpovídající paušální náhradě hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 1 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Žalované vznikly v odvolacím řízení náklady ve výši [částka] za jeden úkon po [částka], a to za písemné vyjádření k odvolání žalobkyně ze dne [datum] dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. Jejich zaplacení odvolací soud uložil neúspěšné žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.