o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 6 C 169/2019-188,

1. Napadeným rozsudkem vyhověl soud I. stupně z části žalobnímu návrhu a žalované uložil povinnost, aby žalobci zaplatila částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Současně žalobní návrh zamítl co do částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok II.). Žalované dále uložil povinnost, aby žalobci na náhradě nákladů řízení zaplatila částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalobce (výrok III.). Zároveň uložil oběma účastníkům povinnost k náhradě nákladů státu, které rozdělil tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit České republice částku [částka] žalované [částka], to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, na účet Obvodního soudu pro Prahu 3 (výroky IV a V).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce proti žalované domáhal zaplacení náhrady škody na vozidle - lehké čtyřkolce tov. zn. Microcar, [registrační značka] Žalobce tvrdil, že ke škodě na vozidle došlo dne [datum] při dopravní nehodě, kterou způsobila žalovaná. V důsledku této dopravní nehody bylo vozidlo poškozeno v takovém rozsahu, že se stalo nepojízdným a muselo být odtaženo. Jelikož by oprava převyšovala obvyklou cenu celého vozidla, požadoval žalobce po žalované zaplacení náhrady škody ve výši, která byla určena znalcem. Dále požadoval zaplacení nákladů na odtah motorového vozidla a nákladů na vypracování znaleckého posudku. Žalovaná se bránila především tvrzením, že nehodu nezavinila, neboť vozidlu selhaly brzdy.

3. Soud I. stupně ve věci rozhodoval podruhé poté, kdy bylo jeho předchozí rozhodnutí ze dne [datum] ve výrocích I., III., IV. a V. zrušeno a věc v tomto rozsahu vrácena prvostupňovému soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud soudu I. stupně vytkl, že v předchozím řízení uložil žalované povinnost k plnění, aniž by jí řádně poučil podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o tom, že je povinna prokázat tvrzení, podle něhož došlo k havárii a následnému poškození motorového vozidla v důsledku selhání brzd. Přestože prvostupňový soud toto procesní poučení žalované neposkytl, v předchozím rozhodnutí ze dne [datum] uzavřel, že žalovaná svá obranná tvrzení o selhání brzd v řízení neprokázala. Současně odvolací soud soudu I. stupně vytkl, že skutkový stav věci byl zjištěn neúplně. Do výše škody na straně žalobce započetl soud I. stupně bez dalšího i odtah motorového vozidla, aniž by se zabýval otázkou, jaká byla prodejní hodnota zbytků havarovaného vozidla, případně, zda byla tato hodnota od konečné částky již odečtena a v jakém rozsahu. Současně se soud I. stupně nezabýval ani tím, zda bylo účelné vynaložit na odtah částku [částka] a co se stalo s vrakem vozidla, o kterém znalec prohlásil, že je nepojízdné. Ze všech těchto důvodů odvolací soud shledal, že ve věci byly založeny odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. c), d) a e) o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně v napadené části zrušil a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 3 k dalšímu řízení. Současně prvostupňovému soudu uložil, aby žalované poskytl řádné poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. a vyzval jí k označení důkazů, které by podporovaly její tvrzení o selhání brzd před nehodou.

4. Odvolací soud zároveň v předchozím rozhodnutí vyslovil závazný právní názor, podle něhož soud I. stupně v předběžné otázce správně uzavřel, že předmětné vozidlo bylo v rozhodné době způsobilé k provozu na pozemních komunikacích, neboť ke dni nehody mělo platnou technickou prohlídku. Dále odvolací soud shledal správným i závěr soudu I. stupně, že obvyklá cena vozidla ke dni havárie činila [částka]. Soudu I. stupně proto uložil, aby výpočet vzniklé škody odvíjel od této znalcem zjištěné obvyklé ceny vozidla.

5. Předmětem dalšího řízení před soudem I. stupně zůstala částka [částka] s příslušenstvím (původně bylo žalováno [částka] s příslušenstvím). Soud I. stupně se v dalším řízení řídil právním názorem soudu odvolacího a žalované poskytl procesní poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. K návrhu žalované poté doplnil znalecký posudek [jméno] [příjmení] odborným vyjádřením ohledně brzdového systému předmětného vozidla.

6. V konečném rozhodnutí vyšel soud I. stupně ze zjištění, že žalovaná jela dne [datum] se synem žalobce [jméno] [příjmení] předmětným vozidlem, které původně řídil [jméno] [příjmení]. V průběhu cesty žalovaná navrhla, že může převzít řízení vozidla. V době, kdy vozidlo řídila žalovaná, došlo na silnici III. třídy [číslo] v katastru obce Hostivice, v 17 hodin a 40 minut k dopravní nehodě, při které bylo předmětné vozidlo značně poškozeno a stalo se nepojízdným. K nehodě byla volána Policie ČR, k poškození zdraví u žádného z cestujících však nedošlo. Poškození vozidla bylo rozsáhlé – přední nárazník, přední kapota, pravý přední světlomet, levý přední světlomet, rám a chladič vozu. Žalovaná do protokolu policie po nehodě neuvedla, že by k nehodě mělo dojít v důsledku selhání brzd na vozidle. [příjmení] předmětného vozidla byl ke dni nehody žalobce [jméno] [příjmení]. Podle zjištění soudu I. stupně mělo vozidlo v době nehody platnou státní technickou kontrolu, která byla naposledy provedena dne [datum] se závěrem, že předmětné vozidlo je pro další provoz na pozemních komunikacích způsobilé. Vytčeny byly pouze lehké závady (vnější poškození lanovodu, které nemá vliv na funkci vozidla a povrchová koroze pomocného rámu vozidla, která nemá vliv na pevnost konstrukce vozidla).

7. V souvislosti s výše popsanou dopravní nehodou bylo soudem I. stupně dále zjištěno, že vozidlo bylo odtaženo [jméno] [příjmení], kterému žalobce za odtah uhradil částku [částka]. Vozidlo bylo rovněž v autorizovaném servisu, který konstatoval, že náklady na jeho opravu přesahují obvyklou cenu vozidla. Za účelem zjištění ceny vozidla zadal žalobce později znalecký posudek, který vyhotovil dne [datum] znalec [jméno] [příjmení]. Znalecký posudek [jméno] [příjmení] byl v průběhu soudního řízení doplněn odborným vyjádřením téhož znalce ze dne [datum], z něhož se podává, že předmětné vozidlo bylo v minulosti již mechanicky poškozeno na přední části a nebylo řádně opraveno. S ohledem na stáří vozidla (vyrobeno v roce 2007) stanovil znalec obvyklou cenu vozidla ke dni poškození na částku [částka], včetně DPH. Technický stav vozidla před nehodou ohodnotil znalec jako celkově velmi špatný a konstatoval, že brzdový kotouč na pravém předním kole vozidla byl v době ohledání rozlomen. V této souvislosti však znalec vysvětlil, že pokud by došlo k odlomení kotouče za jízdy, zablokovalo by se vlivem sevření brzdových destiček pravé přední kolo, nedošlo by však ke snížení brzdového účinku, tak jak jej popisovala žalovaná. Soud I. stupně rovněž zjistil, že předmětné vozidlo žalobce prodal dne [datum] [jméno] [příjmení] za kupní cenu [částka]. Ke změně zápisu vlastníka v registru vozidel došlo dne [datum]. Zároveň bylo zjištěno, že odtah vozidla fakturovaný podnikatelem [jméno] [příjmení], nebyl proveden z místa nehody, jak původně tvrdil žalobce, ale z místa bydliště žalobce do autorizovaného servisu a zpět. Vzdálenost od místa žalobce do servisu činí 7,5 kilometru.

8. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně podle § 2910 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, [účinnost], spojení s § 2969 odst. 1 téhož zákona, za použití § 2 a § 50 odst. 1, 2 zákona č. 56/2001 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Poté shledal, že žaloba je v převážné části důvodná. Soud I. stupně dovodil, že žalovaná svým jednáním dne [datum] porušila zákonem stanovenou povinnost tím, že se při řízení vozidla, jehož technický stav jí musel být znám, nechovala ukázněně, neboť ohrozila majetek žalobce a při řízení vozidla nepřizpůsobila jízdu jeho technickým vlastnostem. V důsledku dopravní nehody, kterou zavinila žalovaná, tak došlo k poškození předmětného vozidla. Podle závěru soudu I. stupně způsobila žalovaná tuto nehodu z nedbalosti, neboť sama navrhla synovi žalobce (původnímu řidiči), že vozidlo řídit může, čímž dala najevo svou zvláštní schopnost řídit motorové vozidlo, kterou však následně při řízení vozidla neuplatnila.

9. Při stanovení výše škody vyšel soud I. stupně opět z předpokladu, že technický stav vozidla před dopravní nehodu byl takový, že vozidlo bylo způsobilé k provozu na pozemních komunikacích, neboť 7 měsíců před událostí prošlo technickou prohlídkou, při níž byly zjištěny jen lehké závady. Vzhledem k tomu, že při dopravní nehodě bylo vozidlo poškozeno v takovém rozsahu, že již nebylo z ekonomického hlediska výhodné jej opravovat, posoudil soud I. stupně výši škody na vozidle v částce, která odpovídala jeho obvyklé ceně před dopravní nehodou ([částka]). Současně znovu konstatoval, že se žalované v průběhu řízení nepodařilo prokázat, že by k havárii a k poškození vozidla došlo v důsledku selhání brzd.

10. Soud I. stupně posoudil výši škody v částce, která odpovídá jeho obvyklé ceně před dopravní nehodou ([částka]), přičemž z takto stanovené ceny odečetl částku [částka], kterou žalobce obdržel za prodej vozidla na náhradní díly od [jméno] [jméno] dne [datum]. K námitce žalované ohledně selhání brzd soud I. stupně konstatoval, že z odborného vyjádření znalce [jméno] [příjmení] a ze sdělení STK [část obce] vzal za prokázané, že ke dni nehody byl brzdový systém vozidla funkční, brzdy reagovaly na brzdový pedál, tudíž k dopravní nehodě nemohlo dojít tak, jak ji popsala žalovaná. Soud I. stupně proto znovu uzavřel, že žalovaná ani přes dodatečné procesní poučení svá obranná tvrzení neprokázala.

11. Ze všech těchto důvodů soud I. stupně žalobnímu návrhu v převážné části vyhověl a žalobci přiznal náhradu škody ve výši obvyklé ceny vozidla před dopravní nehodou ([částka]), sníženou ovšem o prodejní hodnotu zbytků havarovaného vozidla ([částka]). Současně soud I. stupně žalobci jako součást škody přiznal náhradu nákladů, které účelně vynaložil k obnovení funkce vozidla – náklady na odtah ve výši [částka] a dále mu přiznal též náhradu nákladů spojených s vymáháním žalovaného nároku, tj. nákladů vynaložených na vypracování znaleckého posudku ve výši [částka] Celkem [částka] s příslušenstvím vypočteným podle § 1970 o. z. (výrok I). Ve zbylém rozsahu, co do částky [částka] s příslušenstvím, soud I. stupně návrh žalobce zamítl s tím, že se jedná o částku odpovídající prodejní hodnotě zbytků havarovaného vozidla (výrok II.).

12. Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky odůvodnil soud I. stupně ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalobce dosáhl procesního úspěchu pouze částečného. Náhradu nákladů řízení na straně převážně úspěšného žalobce tak soud I. stupně vyčíslil na [částka] (výrok III.).

13. Výroky ad IV. a V. o náhradě nákladů státu odůvodnil soud I. stupně odkazem na ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. s tím, že náklady státu činily [částka] a tato částka byla poměrně rozdělena mezi účastníky dle poměru jejich úspěchu ve věci.

14. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dne [datum] včasné odvolání, které směřovalo proti vyhovujícímu výroku ad I. rozsudku a proti závislým nákladovým výrokům ad III., IV. a V. rozhodnutí. Žalovaná zejména namítla, že soud I. stupně věc nesprávně posoudil po stránce právní. V této souvislosti zpochybnila závěr soudu I. stupně, že za škodu na vozidle žalobce odpovídá žalovaná. Nesouhlasila přitom se závěrem soudu I. stupně, podle něhož byl technický stav vozidla před dopravní nehodou takový, že bylo způsobilé k provozu na pozemních komunikacích. Odvolatelka poukázala na odborné vyjádření znalce [jméno] [příjmení] ze dne [datum] a dále na svou účastnickou výpověď. Dovodila, že i podle znalce nemělo předmětné vozidlo na pozemních komunikacích co dělat, neboť bylo ve špatném technickém stavu. Žalovaná doplnila, že je otázkou, jak mohlo takové vozidlo projít 7 měsíců před dopravní nehodou technickou prohlídkou STK. Žalovaná proto shodně jako při svém účastnickém výslechu zdůraznila, že nehoda se stala již v první zatáčce po rozjezdu, kdy tedy žalovaná dříve v průběhu jízdy nemohla zhodnotit stav vozidla ani brzd. Bylo to poprvé, co žalovaná brzdy využila, nemohla tedy dříve zjistit, že jsou nefunkční.

15. Odvolatelka dále dovodila, že žalobce v řízení před soudem neunesl oproti žalované své důkazní břemeno, neboť jeho žalobní tvrzení o odpovědnosti žalované za vzniklou škodu nebyla prokázána. Soudu I. stupně žalovaná současně vytkla, že nevyhověl jejímu návrhu na doplnění dokazování zpracováním znaleckého posudku z oboru strojírenství, kdy úkolem takto ustanoveného znalce by mělo být posouzení, zda se před předmětnou dopravní nehodou na vozidle vyskytovala výše popisovaná vada brzd, tedy situace, kdy žalovaná mačkal brzdní pedál a ten vlastně vůbec nereagoval.

16. Ze všech těchto důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu I. stupně znovu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, případně požadovala, aby odvolací soud sám rozhodl tak, že žalobu zamítne.

17. Žalobce se ve vyjádření k odvolání žalované ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně. Doplnil, že žalovaná ve svém odvolání opakuje stále stejné argumenty a tvrzení, přestože s několika jejími námitkami se již vypořádal i odvolací soud v usnesení ze dne [datum]. Postup žalované označil žalobce za účelové protahování celé věci ve snaze oddálit povinnost uhradit žalobci způsobenou škodu. S tímto podstatným odůvodněním žalobce navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil jako věcně správné a žalobci přiznal též náhradu nákladů odvolacího řízení.

18. Účastníci ve věci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení odvolacího jednání. Odvolací soud proto postupoval podle § 214 odst. 3 o. s. ř. a o odvolání žalované rozhodl, aniž by zatím účelem nařizoval jednání. Odvolací rozhodnutí bylo vyhlášeno veřejně dne [datum] Odvolací soud přezkoumal podle ustanovení § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost rozhodnutí soudu I. stupně, včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích podaného odvolání (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). Poté dospěl k závěru, že odvolání žalované je z části opodstatněné, byť z jiných než žalovanou namítaných důvodů.

19. Podle obsahu uplatnila žalovaná ve sporné věci odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. c), e) a g) o. s. ř., když zpochybnila procesní postup soudu I. stupně ve věci a rovněž nesouhlasila s jeho skutkovým závěrem a s právním posouzením věci. Odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. míří na pochybení ve zjištění skutkového stavu věci, které spočívá v tom, že skutkové zjištění, jež bylo podkladem pro rozhodnutí soudu, je nesprávné. Musí tedy jít o takové skutkové zjištění, na jehož základě soud věc posoudil po stránce právní a které je nesprávné v tom smyslu, že nemá oporu v provedeném dokazování. Mezi vadami skutkového zjištění a vadami právního posouzení je úzká vzájemná souvislost. Právní posouzení je nesprávné ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., jestliže soud na správně zjištěný skutkový stav aplikuje nesprávnou právní normu, případně aplikuje správnou právní normu, ale nesprávně ji vyloží či neaplikuje adekvátní právní normu.

20. V řízení zjistil soud I. stupně skutkový stav věci dostatečným způsobem. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu I. stupně, který přijal v předběžné otázce ohledně způsobilosti předmětného vozidla k provozu na pozemních komunikacích. Žalobce v řízení osvědčil, že motorové vozidlo mělo ke dni nehody platnou technickou prohlídku, kterou absolvovalo dne [datum]. Soudu I. stupně byl doložen protokol a potvrzení stanice technické kontroly z výše uvedeného dne, přičemž se jedná o listinu vydanou v mezích pravomoci orgánů veřejné správy. Jelikož v řízení nebyl prokázán opak, je třeba vycházet ze závěru, že předmětné vozidlo bylo ke dni nehody způsobilé k provozu na pozemních komunikacích (§ 134 o. s. ř.). V předběžné otázce proto soud I. stupně správně vycházel z předpokladu, že vozidlo žalobce bylo způsobilé k provozu na pozemních komunikacích ve smyslu § 36 zákona č. 56/2001 Sb.

21. Správný byl rovněž postup soudu I. stupně, pokud již důkazní řízení k návrhu žalované dále nedoplňoval. Dodatečný výslech znalce [jméno] [příjmení], případně revizní posudek by byl i podle názoru odvolacího soudu nadbytečný a jednalo by se o důkazy, které by byly prováděny v rozporu se zásadou hospodárnosti soudního řízení. Jak rozebráno výše, žalobce osvědčil, že předmětné vozidlo mělo ke dni nehody platné osvědčení o technické prohlídce, kterou dle doloženého protokolu absolvovalo dne [datum]. Znalec [jméno] k výzvě soudu doplnil, že v čase a místě prohlídky předmětného vozidla byl brzdový systém funkční a brzdy reagovaly na brzdový pedál. V mezidobí bylo vozidlo žalobcem prodáno na náhradní díly a zlikvidováno. Za této situace byl správný procesní postup soudu I. stupně, který návrhy žalované na doplnění dokazování ohledně této okolnosti zamítl pro nadbytečnost. V souladu s ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř. soud I. stupně tento svůj procesní postup rovněž srozumitelně vysvětlil v odůvodnění rozhodnutí

22. Převážně správné byly rovněž skutkové a právní závěry, které soud I. stupně učinil ve věci samé. K dopravní nehodě došlo dne [datum]. Právní vztahy mezi účastníky vzniklé se proto řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, [účinnost]. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Podle § 2911 o. z. způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti. Podle § 2912 odst. 1 a 2 o. z. nejedná-li škůdce, jak lze od osoby průměrných vlastností v soukromém styku důvodně očekávat, má se za to, že jedná nedbale. Dá-li škůdce najevo zvláštní znalost, dovednost nebo pečlivost nebo zaváže-li se k činnosti, k níž je zvláštní znalosti dovednosti nebo pečlivosti zapotřebí a neuplatní-li tyto zvláštní vlastnosti, má se za to, že jedná nedbale.

23. V řízení před soudem I. stupně bylo postaveno najisto, že žalovaná dne [datum] řídila předmětné motorové vozidlo poté, kdy synovi žalobce navrhla, že může převzít řízení (a [jméno] [příjmení] souhlasil). Žalovaná tedy dala najevo svou schopnost řídit motorové vozidlo (disponovala řidičským oprávněním), přičemž své zvláštní znalosti a dovednosti neuplatnila, když při řízení vozidla nepřizpůsobila jízdu jeho technickým vlastnostem a zavinila tak dopravní nehodu, při které došlo k poškození vozidla. Podle § 2910 o. z. má proto žalovaná povinnost nahradit poškozenému, co tím způsobila. Jelikož se jednalo o totální škodu na vozidle a v řízení bylo zjištěno, že vozidlo bylo následně zlikvidováno (prodáno na náhradní díly), není uvedení poškozené věci do předešlého stavu dost dobře možné. Podle § 2951 odst. 1 o. z. je proto žalovaná povinna nahradit žalobci škodu v penězích.

24. Odvolací soud souhlasí s tím, že soud I. stupně při stanovení výše škody vycházel z obvyklé ceny vozidla stanovené znalcem. Závěry znalce [jméno] [příjmení] jsou logické a přesvědčivé, když znalec při stanovení obvyklé ceny vozidla přihlédl jak k jeho stáří, tak k neodborné opravě, přičemž vycházel z pořizovací ceny věci ve výši [částka]. Rovněž odvolací soud proto uzavřel, že obvyklá cena vozidla ke dni havárie činila [částka]. Od takto stanovené částky je třeba odvíjet i výpočet vzniklé škody. Soud I. stupně postupoval správně, pokud od takto stanovené obvyklé ceny odečetl částku [částka], za kterou žalobce prodal vrak vozidla na náhradní díly. Na rozdíl od soudu I. stupně však odvolací soud nepovažuje náklady vynaložené žalobcem na následný odtah vozidla za náklady, které by byly také vynaloženy účelným způsobem. Jak bylo zjištěno v dalším řízení, nejedná se o náklady vynaložené na odtah vozidla z místa havárie do servisu, ale o náklady, které měl žalobce vynaložit až na další převážení vozidla mezi servisy poté, kdy upustil od opravy věci a vozidlo bylo již znovu vráceno do místa jeho bydliště. Náklady s tím spojené proto odvolací soud nepovažuje za účelně vynaložené, neboť se domnívá, že stanovisko autorizovaného servisu bylo možno zajistit fotodokumentací a ohledáním vozidla přímo u žalobce a nebylo nutné havarované vozidlo převážet do dalšího (druhého) autoservisu.

25. Z tohoto důvodu odvolací soud nepovažuje částku [částka] za následný odtah vozidla za součást škody na věci ve smyslu § 2969 odst. 1 o. z. Součástí vzniklé škody se pak nemohly stát ani náklady, které žalobce vynaložil na vypracování znaleckého posudku ([částka]). Jak odvolací soud vysvětlil již v předchozím zrušujícím rozhodnutí ze dne [datum], náklady vynaložené účastníkem za jím zadaný znalecký posudek nejsou součástí jistiny dlužné částky, nýbrž součástí nákladů řízení a žalobce má právo na jejich vypořádání v rámci soudního rozhodnutí o nákladech ve smyslu ustanovení § 137 odst. 1 o. s. ř.

26. Z výše uvedeného plyne, že doložená škoda na straně žalobce dosáhla výše [částka] ([částka] - [částka]). Jelikož soud I. stupně přiznal žalobci na náhradě škody celkem [částka], postupoval odvolací soud podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a napadený rozsudek ve výroku I změnil tak, že do výše vypočteného rozdílu ([částka] s příslušenstvím) žalobu zamítl, jinak rozhodnutí soudu I. stupně v tomto výroku potvrdil jako věcně správné podle ustanovení § 219 o. s. ř.

27. Zamítavý výrok ad II rozsudku soudu I. stupně nebyl napaden odvoláním žádného z účastníků. Zůstal proto stranou přezkumné činnosti odvolacího soudu a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

28. Vzhledem ke změně rozsudku soudu I. stupně rozhodl odvolací soud o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., ve spojení s § 224 odst. 2 o. s. ř. Žalobce se původně domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Úspěšný byl pouze do výše [částka] s příslušenstvím. Vyjádřeno v procentech činí procesní úspěch žalobce 60 % (po zaokrouhlení) a procesní úspěch žalované dosáhl 40 % (rovněž po zaokrouhlení). Odvolací soud proto žalobci přiznal náhradu nákladů za řízení před soudy obou stupňů v rozsahu 20 % jím vynaložených nákladů (60 % - 40 % = 20 %).

29. Za řízení před soudem I. stupně a za řízení před odvolacím soudem do vyhlášení rozsudku ze dne [datum] by žalobci náležela plná náhrada, tvořená náhradou za soudní poplatek [částka], náhradou za znalecký posudek [částka], odměnou advokáta podle § 7, ve spojení s § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. za sedm úkonů právní služby po [částka] (z puncta [částka]), odměnou advokáta za čtyři úkony právní služby po [částka] (z puncta [částka]) a dále náhradou hotových výdajů za 11 úkonů právní služby po [částka] podle § 13 odst. 3 téhož předpisu ([částka]) a náhradou za 21 % DPH v částce [částka] Celkem [částka].

30. Za opakované odvolací řízení by žalobci náležela plná odměna za jeden úkon právní služby ve výši [částka] podle § 7, ve spojení s § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 3 vyhlášky ve výši [částka] a 21 % DPH v částce [částka] Celkem [částka].

31. V souhrnu by tak plná náhrada na straně žalobce dosáhla částky [částka]. Z toho uvedených 20 % činí [částka]. Po zaokrouhlení na celé koruny proto byla žalobci přiznána náhrada ve výši [částka], kterou je žalovaná povinna uhradit k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

32. S ohledem na změnu rozhodnutí ve věci samé vypořádal odvolací soud znovu rovněž náklady státu, přičemž postupoval podle ustanovení § 224 odst. 2 o. s. ř., za použití § 148 odst. 1 o. s. ř. Náklady státu v dané věci byly tvořeny částkou [částka], která byla vyplacena znalci. Z této částky je dle poměru procesního úspěchu žalobce povinen zaplatit poměrnou část v rozsahu 40 % ([částka]) a žalovaná poměrnou část v rozsahu 60 % ([částka]).