pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 26 C 280/2018-262,

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně [částka] s 8,05 % úrokem z prodlení p. a. od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu ve výši [částka] s 8,05 % úrokem z prodlení p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s 8,05 % úrokem z prodlení p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok II.), uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.), uložil žalovaným povinnost zaplatit společně a nerozdílně České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 10 soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.) a uložil žalovaným povinnost zaplatit společně a nerozdílně České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 10 znalečné ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.).

2. Takto soud I. stupně rozhodl již podruhé o žalobě (jeho předchozí rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 26 C 280/2018-119, byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 91 Co 83/2020-153), kterou se žalobkyně po žalovaných domáhala zaplacení společně a nerozdílně částky [částka] s 8,05 % úrokem z prodlení p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s 8,05 % úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení z titulu bezdůvodného obohacení za období od [datum] do [datum], když v tomto období žalovaní užívali bez právního důvodu pozemek parc. [číslo] (zahrada) - bez plochy pod garážemi - v katastrálním území Vinohrady, obec Praha, který byl ve vlastnictví žalobkyně.

3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalovaní byli v době od [datum] do [datum] vlastníky bytových jednotek v domě [adresa], který je součástí pozemku parc. [číslo] o výměře 222 m2 v k. ú. [část obce], obec Praha, jenž se nachází uprostřed pozemku parc. [číslo] (zahrada) o výměře 1236 m2. Pozemek parc. [číslo] byl v uvedeném období ve vlastnictví České republiky, právo hospodaření s majetkem státu příslušelo Státnímu pozemkovému úřadu. [ulice] pozemku parc. [číslo] se na něm nacházelo 6 garáží pro osobní vozy (pouze 3 z nich byly zakresleny v katastrální mapě) o výměře 65 m2. Kromě toho se na pozemku nacházely venkovní úpravy různého stáří a technického stavu – oplocení, vjezdová vrata, vstupní branka, zpevněné plochy, opěrné zídky, venkovní schody, polorozpadlý skleník, přípojky inženýrských sítí a neudržované, většinou přestárlé trvalé porosty. [příjmení] mohl vlastník jednotky č. 1933 v 1. podzemním podlaží domu využít vstup ze zahrady po venkovních schodech (ty jsou na odvrácené straně domu, než je hlavní vchod do domu), musí využít i další část pozemku parc. [číslo] než jen přístupovou cestu o výměře 31 m2, jak je vymezena geometrickým plánem Ing. [jméno] [příjmení] (tento geometrický plán nezohledňuje další vydlážděnou plochu pozemku parc. [číslo]). Ohledně užívání pozemku parc. [číslo] neuzavřeli žalovaní žádnou smlouvu.

4. Soud I. stupně dále zjistil, že na základě rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne [datum] bylo součástí výstavby objektu [adresa] i oplocení a objekt byl s tímto oplocením dne [datum] kolaudován. Kupními smlouvami z let 1981 až 1988 byly byty v domě [adresa] prodány Československým státem – Obvodním podnikem bytového hospodářství v [obec a číslo] právním předchůdcům žalovaných včetně spoluvlastnických podílů na společných částech domu - základy, obvodové zdivo, střecha, dlažba u domu, plot s podezdívkou, hlavní rozvody elektřiny, vody, plynu, kanalizace a topného systému, sklepy, schodiště a půda. V kupních smlouvách bylo zároveň uvedeno, že prodávající přenechává kupujícím bez náhrady ke společnému dočasnému užívání dle § 397 občanského zákoníku pozemek, na kterém je postavený dům a zahradu, a to v rozsahu, který odpovídá spoluvlastnickému podílu na společných částech domu.

5. Soud I. stupně vyšel z výpovědi [jméno] [příjmení] (žalovaného [číslo]) u Obvodního soudu pro Prahu 10 v řízení vedeném pod sp. zn. 9 C 118/2015 dne [datum rozhodnutí], který uvedl, že„ branka je uzamykána, aby bylo možno vejít, je potřeba klíč. [příjmení] od branky mají vlastníci, nájemci a asi pošta. Co se týče vjezdové brány, někdy je odemčeno, někdy je zamčeno.“ Soud I. stupně vyslechl Ing. [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení], pracovníky Státního pozemkového úřadu, kteří shodně vypověděli, že provedli u pozemku parc. [číslo] v letech [rok] a/nebo [rok] místní šetření, na pozemek se nedostali, neboť byl oplocený a vrata byla uzamčena. Z dopisu [jméno] [příjmení] (žalovaného [číslo]) ze dne [datum] soud I. stupně zjistil, že ten za majitele bytů v domě [adresa] oznámil Státnímu pozemkovému úřadu mimo jiné to, že majitelům bytových jednotek v domě patří nejen pozemek pod domem a dvěma garážemi, které ohraničují pozemek, ale také oplocení celého pozemku, a že oplocení ve vlastnictví majitelů bytů znamená, že majitel předmětného pozemku nemá přístup na svůj pozemek bez dohody s majiteli bytů.

6. Soud I. stupně ustanovil soudní znalkyni [titul] [jméno] [příjmení], CSc., která určila výši obvyklého nájemného pro celé zažalované období za užívání pozemku parc. [číslo] při výměře 1171 m2 (bez garáží) částkou [částka] a při výměře 31 m2 (cesta) částkou [částka]. Znalecký posudek považoval soud I. stupně za rozhodující pro rozhodnutí věci, proto odmítl důkaz údaji ČSÚ a stránkami Ministerstva financí; považoval jej i za řádně zpracovaný, neboť znalkyně při zpracování znaleckého posudku postupovala v souladu s § 2 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb. (tj. obvyklá cena dosahovaná při podobných pronájmech, tj. 85 Kč/m2/rok v letech 2016 a 2017), proto soud I. stupně neprovedl důkaz revizním znaleckým posudkem. Soudní znalkyně při zpracování znaleckého posudku vzala též v úvahu kupní smlouvu ze dne [datum], kterou [jméno] [příjmení] prodal [právnická osoba] pozemek parc. [číslo] za kupní cenu ve výši [částka].

7. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § [číslo] odst. 1 a 2 a § 2999 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), že žaloba je částečně důvodná.

8. Soud I. stupně nejprve vysvětlil, že novela zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále i jen„ obč. zák.“), provedená zákonem č. 509/1991 Sb., účinná od [datum], vypuštěním části třetí a části páté odstranila stávající užívací vztahy, tj. i vztah dočasného užívání nemovitosti podle § 397 obč. zák., přičemž tyto vztahy tímto nezanikly. Za situace, kdy zákon [číslo] Sb., [účinnost], vztah dočasného užívání nemovitosti výslovně neupravoval, bylo třeba použít ustanovení upravující vztah obsahem i účelem nejbližším (§ 853 obč. zák.), a tím bylo ustanovení § 659 obč. zák. o smlouvě o výpůjčce, když kupující a prodávající nesjednali při uzavření kupních smluv v letech 1981 až 1988 úplatu za užívání cizího pozemku. Právo dočasného užívání pozemku parc. [číslo] sjednané v kupních smlouvách dle § 397 obč. zák. (od [datum] smlouva o výpůjčce) zaniklo úmrtím právních předchůdců žalovaných či uzavřením nových kupních smluv po [datum], když šlo o obligační vztah. Po zániku práva dočasného užívání pozemku parc. [číslo] nebylo k jeho užívání zřízené žádné užívací právo, a to ani v období od [datum] do [datum].

9. Soud I. stupně se dále zabýval otázkou, zda žalovaní v období od [datum] do [datum] užívali z pozemku parc. [číslo] pouze 31 m2 jako cestu pro přístup od branky k hlavnímu vchodu do domu [adresa] nebo zda užívali celý pozemek (resp. pozemek o výměře 1171 m2, když z jeho celkové výměry 1236 m2 bylo 65 m2 zastaveno garážemi). Soud I. stupně vyšel z prokázaných skutečností o tom, že oplocení, uzamykatelná vrátka a uzamykatelná vjezdová vrata uzavírající celý pozemek parc. [číslo] vlastnicky patřící žalovaným, že vrátka a vjezdová vrata žalovaní uzamykali v období roku 2014 až do [datum] (dopis [jméno] [příjmení]), a že vstup do jednotky [číslo] v suterénu je ze zahrady na odvrácené straně domu, než je hlavní vchod do domu. Soud I. stupně proto dospěl k závěru, že žalovaní v období od [datum] do [datum] vyloučili žalobkyni (potažmo i veřejnost) z užívání celého pozemku parc. [číslo] bezdůvodně se na úkor žalobkyně obohatili užíváním celého pozemku parc. [číslo] (bez garáží) a nikoliv jen užíváním jeho části o výměře 31 m2.

10. Soud I. stupně vyšel ze závěrů znalkyně [titul] [jméno] [příjmení], CSc., dle které výše obvyklého nájemného pozemku parc. [číslo] bez garáží, tj . 1171 m2, činila za období od [datum] do [datum] částku [částka], kterou žalobkyni přisoudil, a to se zákonným úrokem z prodlení v návaznosti na dopisy s výzvami k zaplacení ve smyslu § 1970 o. z. Tuto částku uložil soud I. stupně žalovaným zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně, když žalovaní mezi sebou nijak užívání pozemku neupravili. Žalobu ve výši [částka] s úrokem z prodlení soud I. stupně zamítl.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně s poukazem na § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a přiznal žalobkyni, která byla co do základu úspěšná a výši plnění stanovil soud na základě znaleckého posudku, právo na náhradu nákladů řízení ve výši [částka], tj. 16 x [částka] (výzva k plnění, podání žaloby, vyjádření z [datum], účast při jednání soudu [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] [datum], účast při vyhlášení rozsudku [datum], odvolání z [datum], vyjádření z [datum], vyjádření z [datum], vyjádření z [datum], účast při vyhlášení rozsudku [datum], vyjádření z [datum]).

12. O povinnosti žalovaných zaplatit společně a nerozdílně soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení soud I. stupně rozhodl dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. a soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení vyměřil z přisouzené částky.

13. O náhradě nákladů státu rozhodl soud I. stupně odkazem na § 148 odst. 1 o. s. ř. Uvedl, že znalečné v řízení činilo [částka], a vzhledem k tomu, že žalovaní zaplatili zálohu ve výši [částka], uložil jim, aby České republice zaplatili společně a nerozdílně znalečné ve výši [částka].

14. Rozsudek soudu I. stupně napadli včasným a přípustným odvoláním žalovaní i žalobkyně.

15. Žalobkyně napadla rozsudek soudu I. stupně ve výrocích II. a III. z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř., tedy že soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, že dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobkyně vytkla soudu I. stupně, že se opakovaně nezabýval dokazováním ohledně výše bezdůvodného obohacení. Žalobkyně uvedla, že předložila výpočet požadovaného bezdůvodného obohacení ve výši [částka], které bylo vypočteno z údajů Českého statistického úřadu na základě obvyklé kupní ceny pozemku v daném místě, tj. [obec a číslo]. Podle § 9 odst. 2 písm. a) bod 3. zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, se v případě pozemku žalobkyně pro účely oceňování jedná o stavební pozemek, žalobkyně proto vycházela z údajů ČSÚ o průměrné kupní ceně stavebních pozemků v dané lokalitě, která činí 6 446 Kč/m2. Dle sdělení Ministerstva financí simulovaná výše nájemného činí 5 % - 7 % z této kupní ceny. [ulice] výše nájemného za 1 m2 pozemku parc. [číslo] byla určena jako 5 % z částky [částka], tj. [částka], a dále byla ponížena o 30 % z důvodu, že samostatný stavební pozemek je odlišný od funkčního celku. [ulice] výše nájemného tak byla určena na [částka] 1 m2. Soud I. stupně nechal zpracovat znalecký posudek [titul] [jméno] [příjmení], CSc., která stanovila výši obvyklého nájemného pozemku parc. [číslo] pro rozhodné období částkou [částka]. Soud I. stupně se však nijak nevypořádal s tím, z jakého důvodu se neztotožnil s výpočtem simulovaného nájemného, který předložila žalobkyně. Žalobkyně dále uvedla, že vznesla důvodné a relevantní námitky ke znaleckému posudku, k nimž soud I. stupně bez odůvodnění nepřihlédl. Soud I. stupně nevyhověl ani návrhu žalobkyně na vypracování revizního znaleckého posudku, neprovedení navrženého důkazu nezdůvodnil. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud v případě, že sám nepřistoupí k zadání revizního znaleckého posudku a tím k řádnému zjištění skutkového stavu, vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení, nebo aby výrok II. rozsudku změnil tak, že uloží žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s příslušenstvím a náklady řízení.

16. Žalovaní napadli rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I., III., IV. a V. z důvodů, že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci / § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Žalovaní zejména namítali, že nebylo prokázáno, že by v období od [datum] do [datum] bránili žalobkyni v užívání pozemku parc. [číslo]. Připustili, že branku sloužící jako příchod do domu zamykali, pozemek však byl přístupný branou. Pokud jde o vstup do jednotky [číslo] pak žalovaní uvedli, že jednotka je přístupná domem, tedy přes hlavní vchod domu; vedlejší vchod nevede do části zahrady, kterou žalovaní neužívají, ale je obrácen do stejné části pozemku, jako hlavní vchod. Žalovaní vytkli soudu I. stupně, že se nevypořádal s otázku, zda pozemek parc. [číslo] netvoří s domem [adresa] funkční celek, když odpověď má vliv na správnost závěrů znaleckého posudku. Žalovaní v této souvislosti poukázali na řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 7 C 445/2014, v němž byla tato otázka řešena jako předběžná s tím, že pozemek se stavbou jeden funkční celek netvoří, proto může být vydán podle zákona o půdě. Znalkyně tak dle žalovaných vycházela z nesprávného závěru, že předmětný pozemek tvoří funkční celek se stavbou [adresa], proto nesprávně určila i jeho cenu; nelze totiž vycházet z ceny pozemků stavebních. Žalovaní dále odkázali na kupní smlouvu z roku 2017, na základě které byl předmětný pozemek prodán za kupní cenu ve výši [částka]. Hodnota užívání pozemku by tak činila cca 19 Kč/m2, což je značný rozpor s hodnotou určenou znalkyní. Žalovaní vytkli soudu I. stupně, že uvedenou kupní smlouvou neprovedl důkaz. Žalovaní nakonec namítali pochybení soudu I. stupně při rozhodování o náhradě nákladů řízení. Nesouhlasili se soudem I. stupně, že žalobkyně má právo na plnou náhradu nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř. Dle jejich názoru mělo být o nákladech řízení rozhodnuto podle zásady úspěchu ve věci, když žalobkyně byla úspěšná toliko v rozsahu 36 % žalovaného nároku. Žalovaní navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. změnil tak, že se žaloba zamítá, změnil výrok III. tak, že žalovaní mají právo na náhradu nákladů řízení, zrušil výroky IV. a V. o povinnosti žalovaných zaplatit náklady státu, a aby uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovaným náklady odvolacího řízení; případně aby rozsudek soudu I. stupně v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému rozhodnutí.

17. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná.

18. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, z kterých čerpal správná skutková zjištění (viz odst. 3. až 17. odůvodnění napadeného rozsudku). Takto správně zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně přiléhavým způsobem i po stránce právní, aplikuje přitom (správně) příslušná ustanovení občanského zákoníku (zákona č. 40/1964 Sb. a zákona č. 89/2012 Sb.). Odvolací soud se tak se závěry soudu I. stupně (skutkovými i právními) jako správnými ztotožňuje a v podrobnostech na ně pro stručnost odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje.

19. Odvolací soud se zejména ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně o tom, že pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha, který byl v rozhodném období od [datum] do [datum] ve vlastnictví žalobkyně, žalovaní užívali, aniž by jim k tomu svědčilo jakékoliv právo. Předmětný pozemek byl oplocen, oplocení bylo součástí výstavby domu [adresa], který byl s tímto oplocením v roce 1925 kolaudován. Žalovaní se stali vlastníky bytových jednotek v domě [adresa] a mimo jiné i oplocení. Vstup na pozemek parc. [číslo] byl možný pouze brankou nebo vjezdovými vraty a sami žalovaní připouští, že branku zamykali. Žalobkyně klíči od branky nedisponovala. Je tak zřejmé, že žalovaní kromě přístupové cesty k domu [adresa] fakticky ovládali celý pozemek natolik, že ač nebyli vlastníky, byli to pouze oni, kdo mohl pozemek kdykoliv a podle své vůle využít. Zároveň není podstatné, jakou plochu, jak často nebo jak konkrétně se na pozemku zdržovali. Soud I. stupně proto správně uzavřel, že se žalovaní na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatili, když protiprávně a bez náhrady užívali její věc, čímž jim vznikl majetkový prospěch, který mají povinnost žalobkyni vydat (§ 2991 o. z.). Majetkovým vyjádřením tohoto prospěchu, kdy naturální restituce není možná (§ 2999 odst. 1 věta první o. z.), je částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání obdobného předmětu nájmu, přičemž se zpravidla vychází ze znaleckého posudku. Takto soud I. stupně postupoval, když k podání znaleckého posudku ustanovil soudní znalkyni z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí, [titul] [jméno] [příjmení], CSc., za účelem určení výše obvyklého nájemného za užívání pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha, v období od [datum] do [datum].

20. Odvolací soud nemá shodně se soudem I. stupně žádné pochybnosti o správnosti závěru soudní znalkyně [titul] [jméno] [příjmení], CSc. obsaženém v jejím posudku [číslo] ze dne [datum] ve znění dodatku [číslo] ze dne [datum], pokud stanovila výši obvyklého nájemného za užívání předmětného pozemku v uvedeném období na částku 85 Kč/m2/rok Odvolací soud konstatuje, že znalkyně splnila v posudku zadaný znalecký úkol, svůj závěr, který je podložen obsahem nálezu, srozumitelně a logicky odůvodnila, znalecký posudek obsahuje veškeré náležitosti posudku ve smyslu § 13 odst. 2 vyhlášky č. 37/1967 Sb., vydané k provedení zákona o znalcích a tlumočnících.

21. Soudní znalkyně ve svém posudku mimo jiné odkazem na § 2 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), vysvětlila postup při stanovení obvyklé ceny, která se určí porovnáním. Odkázala též na metodický pokyn Ministerstva financí České republiky k určování obvyklé ceny (ocenění majetku a služeb) ze dne [datum], který doporučuje statistické vyhodnocení již realizovaných prodejů. Zároveň uvedla, že pro stanovení obvyklého nájemného v současné době neexistuje závazný předpis, ale pouze odborná literatura, přičemž se používají tyto základní postupy: 1/ stanovení obvyklého nájemného cenovým porovnáním; 2/ stanovení nájemného jako procentního podílu z ceny nemovitosti, pokud není k dispozici dostatek podkladů pro přímé cenové porovnání. Znalkyně poukázala na to, že ze soudních spisů vyplývá, že za rok 2015 činila náhrada za užívání pozemku parc. [číslo] částku 30 Kč/m2/rok, za rok 2016 již žalobkyně požaduje náhradu ve výši 225 Kč/m2/rok. Žádné realizované nájemní smlouvy v daném místě a čase nejsou ve spise založeny. Soudní znalkyně vlastní činností zjistila, že s pozemky srovnatelných charakteristik se obchoduje pouze výjimečně, proto provedla šetření na Úřadu městské části [obec a číslo] za účelem získání informací o skutečně realizovaných cenách nájmů ze srovnatelných pozemků (zastavěných stavbami jiného vlastníka, nesloužících k podnikání) v daném místě a čase. Zde zjistila, že [ulice] část [obec a číslo] pronajímá srovnatelné pozemky v majetku hlavního města Prahy za nájemné ve výši 85 Kč/m2/rok.

22. Soudní znalkyně své závěry obsažené ve znaleckém posudku obhájila i při výslechu před soudem I. stupně dne [datum], kdy zodpověděla veškeré dotazy žalobkyně (žalovaní žádné připomínky k posudku ani dotazy na znalkyni neměli). Zejména vysvětlila, že uzavřené nájemní smlouvy jí nebyly Úřadem městské části [obec a číslo] předloženy z důvodu ochrany osobních údajů, že zohlednila i cenovou mapu i zprávu Českého statistického úřadu, které však obsahují určité průměry, a že jí byla známa i kupní smlouva z roku 2017 na předmětný pozemek, u níž však měla pochybnosti o tom, že jde o obvyklou kupní cenu.

23. Soud I. stupně nepochybil, když při zjišťování výše bezdůvodného obohacení nevycházel ze žalobkyní předloženého výpočtu simulovaného nájemného podle údajů Českého statistického úřadu a sdělení Ministerstva financí České republiky dostupného na internetových stránkách [webová adresa] 2014 [číslo]. Žalobkyně totiž vycházela z komentáře Ministerstva financí k věcným břemenům po [datum], z něhož vyjmula stranu 13, která se týká ocenění služebnosti inženýrské sítě, nikoliv stanovení obvyklého nájemného za užívání stavebního pozemku. Žalobkyně navíc pro svůj výpočet použila údaje Českého statistického úřadu o průměrných kupních cenách stavebních pozemků v letech 2013 2015, tedy údaje týkající se jiného období. Její výpočet výše bezdůvodného obohacení proto nelze v této věci použít.

24. Odvolací soud shodně se soudem I. stupně nevyhověl návrhu žalobkyně na vypracování revizního znaleckého posudku za účelem stanovení výše obvyklého nájemného za užívání předmětného pozemku v uvedeném období. Jak již bylo uvedeno výše, soudní znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] poukázala na to, že s pozemky srovnatelných charakteristik se obchoduje pouze výjimečně a že ve spise nejsou založeny žádné realizované nájemní smlouvy srovnatelných pozemků v daném místě a čase, proto se znalkyně obrátila na Úřad městské části [obec a číslo], kde získala informace o skutečně realizovaných cenách nájmů ze srovnatelných pozemků v daném místě a čase. Odvolací soud konstatuje, že ani jiný (revizní) znalec či znalecký ústav by neměl k dispozici jiné podklady, když ani účastníci v průběhu řízení žádné nepředložili. Vypracování revizního znaleckého posudku by tak nebylo účelné.

25. Námitka žalovaných, že soudní znalkyně vycházela z předpokladu, že pozemek parc. [číslo] (zahrada) tvoří se stavebním pozemkem parc. [číslo] jehož součástí je bytový dům [adresa], funkční celek, ačkoliv Obvodní soud pro Prahu 10 v řízení vedeném pod sp. zn. 7 C 445/2014 tuto předběžnou otázku vyřešil tak, že se o jeden funkční celek nejedná, není důvodná. Odvolacímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28 Cdo 4447/2017-301, kterým zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28 Co 94/2017-274, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 7 C 445/2014-242, a věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení, dospěl k závěru, že skutková zjištění nižších soudů nasvědčují tomu, že pozemek parc. [číslo] je funkčně spjatý s bytovým domem [adresa] na st. parc. [číslo] že jej nelze zemědělsky obhospodařovat.

26. Odvolací soud uzavírá, že jestliže obdobné pozemky zastavěné stavbou ve vlastnictví nájemce nesloužící k podnikání nájemce byly hlavním městem Praha (veřejnoprávní korporací) pronajímány v daném místě a čase za částku 85 Kč/m2/rok, pak je třeba tuto částku považovat za obvyklé nájemné ve smyslu definice obvyklé ceny podle § 2 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku. Soud I. stupně proto postupoval správně, když určil výši bezdůvodného obohacení žalovaných za užívání pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha, v období od [datum] do [datum] částkou [částka] podle znaleckého posudku znalkyně [titul] [jméno] [příjmení], CSc., a uložil žalovaným zaplatit ji žalobkyni společně a nerozdílně včetně zákonného úroku z prodlení, když zároveň žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl.

27. Odvolací soud s ohledem na veškeré uvedené skutečnosti rozsudek soudu I. stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně správných výroků o nákladech řízení mezi účastníky (§ 142 odst. 3 o. s. ř.), o nákladech státu (§ 148 odst. 1 o. s. ř.) a o povinnosti žalovaných zaplatit státu soudní poplatek za podání žaloby /§ 2 odst. 3 a 8 a § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 519/1991 Sb., o soudních poplatcích

28. Odvolací námitku žalovaných, že o nákladech řízení mezi účastníky mělo být rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a nikoliv podle § 142 odst. 3 o. s. ř., odvolací soud nesdílí. Soud I. stupně vyšel správně z toho, že ačkoliv byla žalobkyně v řízení úspěšná jen částečně, lze jí přiznat plnou náhradu nákladů řízení, neboť rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku. Žalovaným muselo být již před zahájením řízení známo, že mají povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení za užívání jejího pozemku bez právního důvodu, přesto žalobkyni nezaplatili ničeho. Žalobkyně svůj nárok na zaplacení požadované částky podpořila výpočtem, z něhož však soud I. stupně správně nevycházel a k určení výše bezdůvodného obohacení ustanovil soudní znalkyni. Jakkoliv soudní znalkyně dospěla k částce nižší ([částka]), než k jaké dospěla žalobkyně ([částka]), nejedná se o zjevné nadsazení žalobního nároku, jak má na mysli judikatura vyšších soudů. Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 5183/2014, neshledal při rozhodování o nákladech řízení důvody pro postup podle § 142 odst. 3 o. s. ř. v případě, kdy žalobce byl v řízení po vypracování znaleckého posudku úspěšný pouze co do zaplacení částky [částka], jinak byla žaloba o zaplacení částky [částka] zamítnuta. Obdobný nepoměr mezi žalobou požadovanou částkou ([částka]) a částkou přiznanou na základě znaleckého posudku ([částka]) shledal Nejvyšší soud ve věci pod sp. zn. 28 Cdo 1315/2015 O takový případ se však v nyní souzené věci nejedná.

29. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když v odvolacím řízení nebyl úspěšný žádný z účastníků.