o zaplacení 125 899,26 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem uložil soud I. stupně žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni částku 125 899,26 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky[Anonymizováno]3 485 Kč od 18. 12. 2018 do 6. 12. 2019 ve výši 9 %, zákonný úrok z prodlení z částky 6 970 Kč od 8. 12. 2019 do zaplacení ve výši 10 % (výrok I.) a současně uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 99 270,80 Kč k rukám advokáta žalobkyně (výrok II.). Takto soud I. stupně rozhodl o nároku, kterým se žalobkyně domáhala po (nyní již zaniklé) 1. žalované a současně po 2. žalovaném (jakožto ručiteli) zaplacení částky v celkové výši 125 899,26 Kč s příslušenstvím, sestávající z: a) jistiny ve výši 6 970 Kč za dvě roční období – tedy z roční odměny ve výši 3 485 Kč za období od 7. 12. 2018 do 6. 12. 2019 a roční odměny ve výši 3 485 Kč za období od 7. 12. 2019 do 6. 12. 2020, dále b) smluvní pokuty za první elektronickou upomínku ve výši 100 Kč, c) smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč za elektronicky zaslaný pokus o smír, d) částky 17 829,26 Kč – smluvní pokuty 0,4 % denně ze splatné pohledávky za porušení povinnosti hradit splatnou odměnu řádně a včas, e) částky 100 000 Kč představující smluvní pokutu 500 Kč denně za porušení povinnosti odhlásit sídlo 1. žalované ve lhůtě 10 dnů od doručení výpovědi. Žalovaní se žalobou nesouhlasili a navrhovali její zamítnutí. 2. žalovaný současně poukázal na nepřiměřenost požadované smluvní pokuty a její rozpor s dobrými mravy s tím, že celkový žalobkyní požadovaný nárok je ve vztahu k tvrzené jistině dluhu zcela absurdním a z morálního, ale i právního hlediska naprosto nepřijatelným mnohonásobkem dluhu původního.

2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění (a mezi účastníky bylo současně nesporné), že dne 7. 12. 2015 byla mezi žalobkyní jako dodavatelem a 1. žalovanou jako odběratelem uzavřena Smlouva o poskytnutí obchodní adresy a administrativních služeb (dále také i jen „Smlouva“), číslo smlouvy: [číslo] (2. žalovaný byl vedlejším účastníkem Smlouvy), jejímž předmětem byly objednané služby, a to umístění obchodní adresy na adrese [Adresa žalované A], přeposílání došlé pošty na zvolenou adresu [právnická osoba]., [adresa], a užívání nebytového prostoru za účelem výkonu podnikatelské činnosti odběratele. Cena za poskytované služby činila 3 485 Kč včetně DPH (ročně). Nedílnou součástí Smlouvy byly Všeobecné podmínky smlouvy o poskytnutí obchodní adresy a administrativních služeb (dále i jen „VPS“). Soud I. stupně dále zjistil, že smluvní pokuty 100 Kč a 1 000 Kč byly žalobkyní požadovány dle čl. IV. odst. 2 VPS jakožto pevné částky za nesplněnou povinnost dle čl. II. odst. 1 VPS. Smluvní pokuta ve výši 17 829,26 Kč pak byla žalobkyní požadována dle čl. IV. odst. 1 VPS. Ke smluvní pokutě ve výši 100 000 Kč bylo soudem I. stupně zjištěno, že tato vyplývá z čl. IV. odst. 3 VPS, a to v případě nesplnění jakékoliv povinnosti odběratele uvedené v čl. II. odst. 5 a čl. III. odst. 2, 3 VPS. Žalobkyně posledně uvedenou smluvní pokutu za porušení povinnosti odhlásit sídlo 1. žalované ve lhůtě 10 dnů od doručení výpovědi (z původně vypočtené výše 209 500 Kč) kapitalizovala ke dni podání předžalobní upomínky na částku 100 000 Kč, kterou požaduje též v podané žalobě.

3. Dle zjištění soudu I. stupně vedlejší účastník přistoupil ke všem závazkům odběratele jako ručitel ve smyslu ustanovení § 2018 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), a to dle čl. IV. odst. 4 VPS. Žalobkyně opakovaně vyzvala 1. žalovanou a 2. žalovaného k úhradě dlužné částky; dopisem ze dne 13. 2. 2020 žalobkyně Smlouvu vypověděla z důvodu neplnění smluvních povinností ze strany 1. žalované. Předžalobní upomínkou ze dne 16. 4. 2021 žalobkyně opakovaně vyzvala 1. žalovanou k úhradě dlužné částky.

4. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil podle § 2048 až 2051 o. z. Vzal za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření Smlouvy o poskytnutí obchodní adresy a administrativních služeb, jejíž součástí byly Všeobecné podmínky smlouvy o poskytnutí obchodní adresy a administrativních služeb. Při posuzování přiměřenosti smluvní pokuty vyšel též ze závěru Nejvyššího soudu v jeho rozhodnutí ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, dle kterého není-li zřejmé, jakým způsobem a za jakých okolností porušení smluvní povinnosti nastalo a v jaké míře se dotklo zájmů věřitele, nelze zodpovědět otázku, zda nárok ze smluvní pokuty je in concreto nepřiměřený. Moderace může být užita jen tam, kde o nepřiměřenosti nároku ze smluvní pokuty nepanují pochybnosti, neboť jen tehdy je soudní zásah do pohledávky věřitele ospravedlnitelný. Soud I. stupně uzavřel, že smluvní pokuta měla v tomto případě sankční funkci a sjednaná denní sazba není s ohledem na její sankční funkci nepřiměřená. Současně má za to, že ujednání o smluvní pokutě je dostatečně konkretizováno, výše pokuty je řádně vyčíslena a není v rozporu s dobrými mravy. Dle soudu I. stupně může neplatnost ujednání pro rozpor s dobrými mravy nastat jen v případě, kdy by se dobrým mravům příčily okolnosti, za kterých byla smluvní pokuta sjednána, byť případně i ve spojení se skutečností, že byla sjednána nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta (NS 31 Cdo 2707/2007).

5. Soud I. stupně neshledal důvody k moderaci smluvní pokuty podle § 2051 o. z. Uzavřel, že žalovaná strana neposkytla tvrzení o tom, jakým způsobem a za jakých okolností porušení smluvní povinnosti nastalo a v jaké míře se dotklo jejích zájmů, což je předpoklad pro požadovanou moderaci smluvní pokuty.

6. S tímto podstatným odůvodněním soud I. stupně žalobě v plném rozsahu a ve vztahu k oběma žalovaným vyhověl.

7. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud I. stupně odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a přiznal procesně úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení v celkové výši 99 270,80 Kč. Tyto jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby ve výši 5 036 Kč a náklady právního zastoupení za 10 úkonů právní služby po 6 140 Kč podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), dále 4x ½ úkonu právní služby po 3 070 Kč, 14x režijním paušálem po 300 Kč a 21 % DPH ve výši 16 354,80 Kč.

8. Rozsudek soudu I. stupně napadl včasným a přípustným odvoláním 2. žalovaný s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítl, že soud I. stupně se nedostatečně vypořádal s argumenty, které v rámci jednání předložil. Soudu I. stupně předně vytkl, že nerozhodl o moderaci smluvní pokuty, když měl k dispozici tři klíčové informace nezbytné pro provedení tohoto postupu. V této souvislosti vysvětlil, že k porušení smluvní povinnosti ze strany 1. žalované došlo tak, že nastalo prodlení s uhrazením poplatku za sjednané služby. Žalobkyně v důsledku uvedeného předmětnou smlouvu uzavřenou s 1. žalovanou vypověděla. Žalobkyni vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty, uložené na základě porušení smluvní povinnosti s odhlášením obchodní adresy (ze strany 1. žalované), kterou 1. žalovaná využívala pro své podnikatelské účely. Zdůraznil, že on sám - 2. žalovaný hraje ve vzniklé situaci pouze ručitelskou roli za závazky 1. žalované a nemá a nikdy neměl vliv na vzniklou situaci. S touto informací je soud obeznámen od úplného začátku, tudíž mohl spravedlivě posoudit roli 2. žalovaného v celém tomto řízení. Uvedl, že soudu I. stupně bylo rovněž známo i to, v jaké míře se celá situace dotkla zájmů žalobkyně. Potvrdil, že 1. žalovaná má na výše zmíněné adrese stále zapsanou obchodní adresu, kterou ale sdílí s velkým počtem dalších obchodních subjektů. Tento kontinuální stav může být dle 2. žalovaného vnímán jako jediný pozorovatelný dopad na zájmy žalobkyně.

9. Vzhledem k uvedenému 2. žalovaný uzavřel, že podmínky dané aktuálním rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2273/2022 tak byly naplněny, když dle závěrů Nejvyššího soudu „přiměřenost smluvní pokuty ve smyslu § 2051 o. z. se posuzuje s ohledem na to, jakým způsobem a za jakých okolností nastalo porušení smluvní povinnosti utvrzené smluvní pokutou a v jaké míře se dotklo zájmů věřitele, které měly být sjednáním smluvní pokuty chráněny“. Akcentoval, že naopak oba žalovaní prokazatelně v průběhu řízení na zjevnou nepřiměřenost smluvní pokuty, a to nikoli pro její absolutní výši v důsledku běhu času, nýbrž právě vlastním hrubým nepoměrem mezi zajištěnou a sankční povinností poukazovali, jakož i tvrdili fakticky nicotné škodlivé následky ve sféře žalobkyně. Tato je právnickou osobou, která poskytuje virtuální sídlo několika tisícům subjektům. Případná újma, která porušením této povinnosti mohla žalobkyni vzniknout, je tak prakticky nulová. Za těchto okolností se dle 2. žalovaného sjednaná smluvní pokuta ve výši 500 Kč jeví jako zcela nepřiměřená. Závěr soudu I. stupně v tom, že pokutu sjednaly dva rovnocenné subjekty – podnikatelé v rámci podnikatelské činnosti, přičemž na podnikatele jsou kladeny přísnější podmínky než na nepodnikatele, byl dle 2. žalovaného citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu rovněž překonán (viz bod 50 písm. b/ rozhodnutí). Konečně 2. žalovaný poukázal na postupné snižování požadavku na finanční plnění ze strany žalobkyně během mimosoudního jednání, což může být interpretováno jako uznání nepodloženosti původního nároku vůči oběma žalovaným.

10. Z vyložených důvodů 2. žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému řízení.

11. Rozsudek soudu I. stupně napadla včasným a přípustným odvoláním též 1. žalovaná. Usnesením soudu I. stupně ze dne 9. 1. 2025, č. j. [spisová značka], bylo řízení o odvolání 1. žalované zastaveno z důvodu nezaplacení soudního poplatku z podaného odvolání. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 29. 1. 2025.

12. Žalobkyně se ve vyjádření k odvolání ztotožnila s rozsudkem soudu I. stupně, který považuje za správný. Vysvětlila, že tím, že poskytuje služby (kromě jiného i poskytování sídel) více než 10 000 subjektům, je jejím zájmem, aby si její odběratelé své notifikační povinnosti vůči ní plnili právě z toho důvodu, že zpracovává velké množství dokumentů s tím spojených. Jednotlivé smluvní pokuty nemají tudíž paušalizační funkci, ale funkci sankční. Žalobkyně má za to, že (jí) moderovaná smluvní pokuta je přiměřená; její nárůst do současné výše je pouze z důvodu na straně 1. žalované, která řádně nesplnila povinnost odhlásit své sídlo do dnešního dne. K problematice určitosti smluvní pokuty odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3196/2016, dle kterého požadavek určitosti vymezení povinností, zajištěných smluvní pokutou, je naplněn nejen v případě, jsou-li zajišťované povinnosti výslovně jednotlivě individualizovány, nýbrž i v situaci, je-li smluvní pokuta sjednána pro případ porušení povinností, tvořících ucelený a identifikovatelný soubor, aniž by bylo případné porušení jednotlivých povinností ve smlouvě konkretizováno. K nemožnosti moderovat smluvní pokutu ze strany soudu v této projednávané věci žalobkyně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, a jeho závěr soudem I. stupně v napadeném rozhodnutí citovaný. Současně uvedla, že nepřiměřenost smluvní pokuty sjednané ve formě denní sazby je nutné posuzovat podle sjednané denní sazby, nikoli podle celkové výše smluvní pokuty dané dobou prodlení. Uzavřela, že bylo jen věcí smluvních stran, jak zajistí plnění svých závazků a jak vysoká bude smluvní pokuta.

13. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolání bylo odvolacím soudem zamítnuto a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.

14. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně v mezích podaného odvolání včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.). Postupem podle § 213 odst. 4 o. s. ř. důkazní řízení též doplnil o výzvu k úhradě plnění ze dne 16. 4. 2021, adresovanou 2. žalovanému, včetně obálky zaslané doporučeně poštou (žalobkyní předloženo současně s podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu); poté dospěl k závěru, že odvolání 2. žalovaného je částečně důvodné.

15. Z výzvy k úhradě plnění dle ust. § 142a o. s. ř. – předžalobní upomínky ze dne 16. 4. 2021, adresované 2. žalovanému bylo odvolacím soudem zjištěno, že 2. žalovaný byl žalobkyní před podáním žaloby upomenut o zaplacení částky v celkové (žalované) výši 125 899,26 Kč, přičemž výzva obsahovala též podrobnou specifikaci jednotlivých (dílčích) částek. Tato předžalobní upomínka, podaná na poštu dne 30. 4. 2021, byla dle předložené obálky 2. žalovanému (jako vedlejšímu účastníku předmětné Smlouvy ze dne 7. 12. 2015) zaslána doporučeně na adresu uvedenou ve Smlouvě, přičemž po uplynutí úložní doby byla z důvodu nevyzvednutí vrácena zpět právní zástupkyni žalobkyně.

16. Ve vztahu k osobě 1. žalované odvolací soud z úplného výpisu 1. žalované z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v [adresa] ze dne 3. 7. 2025 zjistil, že 1. žalovaná byla z obchodního rejstříku vymazána dne 7. 5. 2025, kdy právním důvodem výmazu bylo ukončení likvidace společnosti – výmaz na základě ustanovení § 82 odst. 1 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů.

17. Podle § 2051 o. z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

18. Soud I. stupně správně uzavřel, že žalobkyně a 1. žalovaná uzavřely dne 7. 12. 2015 předmětnou Smlouvu o poskytnutí obchodní adresy a administrativních služeb, jejíž součástí byly Všeobecné podmínky smlouvy o poskytnutí obchodní adresy a administrativních služeb, jakož i to, že 2. žalovaný jako vedlejší účastník smlouvy přistoupil ke všem závazkům 1. žalované jakožto odběratele jako ručitel. Smlouva byla ukončena výpovědí ze strany žalobkyně ze dne 13. 2. 2020.

19. Z hlediska charakteru a obsahu uzavřené Smlouvy o poskytnutí obchodní adresy a administrativních služeb ze dne 7. 12. 2015 odvolací soud konstatuje, že žalobkyně (jako dodavatel) a 1. žalovaná (jako odběratel) uzavřely smlouvu inominátní dle § 1746 odst. 2 o. z., jejímž předmětem je (objednaná) služba umístění obchodní adresy za částku 90 Kč měsíčně, přeposílání došlé pošty na zvolenou adresu uvedenou ve smlouvě za částku 150 Kč měsíčně a užívání nebytového prostoru za účelem výkonu podnikatelské činnosti odběratele v rozsahu 2 hodiny týdně za 0 Kč. Celková roční cena včetně DPH je představována částkou 3 485 Kč. Nedílnou součástí Smlouvy jsou Všeobecné podmínky smlouvy o poskytnutí obchodní adresy a administrativních služeb. 2. žalovaný (vedlejší účastník) přistoupil ke Smlouvě jako ručitel dle § 2018 a násl. o. z. písemným prohlášením v čl. IV. odst. 4 Smlouvy a zavázal se, že pokud nastanou podmínky a splatnost jakékoliv smluvní pokuty či „jistiny“ (poplatek za služby) a odběratel ji sám ve lhůtě splatnosti neuhradí, uhradí ji sám vedlejší účastník.

20. Odvolací soud dále konstatuje, pokud jde o dluh na objednaných službách v celkové výši 6 970 Kč (tj. 2 x 3 485 Kč) za žalobkyní požadované dva roky dle předmětné Smlouvy, žalovaní ani netvrdili, že by tyto částky byly z jejich strany uhrazeny, přičemž ze strany žalobkyně byli upomenuti o jejich uhrazení před podáním žaloby.

21. Odvolací soud má shodně se soudem I. stupně za to, že formulace sjednaných smluvních pokut v předmětných Všeobecných podmínkách smlouvy o poskytnutí obchodní adresy a administrativních služeb jsou formulacemi určitými a rovněž nejsou v rozporu s dobrými mravy. Ze shora citovaného ustanovení § 2051 o. z. lze v souvislosti s námitkou 2. žalovaného, že žalobkyní požadovaná smluvní pokuta je v rozporu s dobrými mravy, dovodit, že nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta nemůže z důvodu své nepřiměřené výše zakládat neplatnost příslušného ustanovení o smluvní pokutě z důvodu porušení dobrých mravů, nýbrž může být důvodem toliko k použití moderačního oprávnění soudu. Moderovat ve smyslu § 2051 o. z. lze přitom pouze výslednou částku smluvní pokuty, nikoliv vlastní způsob jejího určení (například procentuální sazbu určující smluvní pokutu ze stanovené částky za každý den prodlení – srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod sp. zn. 29 Cdo 1734/2012).

22. K požadovanému nároku (smluvní pokutě) ve výši 17 829,26 Kč, který 2. žalovaný v podstatě nerozporoval, odvolací soud uzavřel, že žaloba je v tomto rozsahu důvodná. Není pochyb o tom, že 2. žalovaný jakožto ručitel dle čl. IV. odst. 4 Smlouvy odpovídá za závazek 1. žalované, která řádně a včas příslušný poplatek za objednané služby neuhradila, čímž porušila povinnost dle čl. II. odst. 3 Smlouvy, a je proto ve smyslu čl. IV. odst. 1 povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,4 % z celkové výše splatné pohledávky 3 485 Kč za každý den prodlení s jejím zaplacením, a to za období od 18. 12. 2018 až do 16. 4. 2021 (tj. ke dni zaslání předžalobní výzvy) a za období od 7. 12. 2019 do 16. 4. 2021.

23. Ve vztahu ke sjednané smluvní pokutě 500 Kč denně dle čl. IV. odst. 3 Smlouvy odvolací soud oproti soudu I. stupně uzavírá, že tato smluvní pokuta - za porušení povinnosti 1. žalované provést do deseti dnů po doručení výpovědi Smlouvy všechny zákonem předepsané písemné právní úkony k tomu, aby bylo bez zbytečného odkladu příslušným soudem (veřejným rejstříkem) rozhodnuto o změně sídla odběratele (viz čl. II. odst. 5 Smlouvy) – je nepřiměřená a dle odvolacího soudu jsou splněny podmínky pro uplatnění moderace dle § 2051 o. z., které se rovněž 2. žalovaný dovolává.

24. Při posouzení přiměřenosti smluvní pokuty a moderačního práva soudu vyšel odvolací soud z rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, publikován pod sp. zn. 31 Cdo 2273/2022. Soud I. stupně ve vztahu k posouzení funkce předmětné smluvní pokuty ve výši 500 Kč za každý den porušení smluvní povinnosti správně uzavřel, že daná smluvní pokuta má plnit sankční funkci. Uvedené vyplývá z toho, že touto sankcí je utvrzována povinnost, při jejímž porušení nehrozí věřiteli žádná škoda, kterou by byl dlužník jinak povinen nahradit za podmínek § 2913 o. z. V dané věci porušila 1. žalovaná svoji smluvní povinnost „učinit po doručení výpovědi Smlouvy neprodleně písemné kroky vedoucí ke změně jejího sídla“ svou nečinností, když do data výmazu společnosti z obchodního rejstříku (tj. ke dni 7. 5. 2025) měla své sídlo stále zapsané na adrese [adresa]. V souvislosti s 2. žalovaným pak odvolací soud konstatuje, že tento účastník jakožto třetí osoba (nemající již vliv na chod 1. žalované) mohl učinit krok v podobě podání podnětu ke zrušení společnosti. 2. žalovaný však takovouto aktivitu ve vztahu ke své osobě v řízení ani netvrdil. Pro žalobkyni pak samotné neodhlášení sídla 1. žalované z poskytované virtuální adresy v [adresa], nijak zásadní omezení ani žádnou škodu nepřineslo, neboť v této posuzované věci nebyl 1. žalované pronajat nebytový prostor, v němž by byly i po zániku Smlouvy fyzicky uloženy nějaké její věci, v důsledku čehož by žalobkyně nemohla prostory do okamžiku jejich vyklizení dále pronajmout. Po zániku smluvního vztahu již žalobkyně rovněž neplnila smluvní povinnost v podobě přeposílání došlé pošty na odběratelem zvolenou adresu. Odvolací soud tak vzhledem k těmto skutečnostem uzavřel, že předmětná smluvní pokuta sjednaná ve formě denní sazby (500 Kč) je nepřiměřená s přihlédnutím k uvedené hodnotě a významu zajišťované povinnosti.

25. Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem tak odvolací soud přistoupil k moderaci posledně uvedené smluvní pokuty z původní žalobkyní vypočtené částky 209 500 Kč na jednu desetinu, tedy na částku 20 950 Kč. Shodně se soudem I. stupně pak shledal ve vztahu ke 2. žalovanému žalobu dále důvodnou co do jistiny – tj. 2x 3 485 Kč, co do smluvní pokuty ve výši 100 Kč a 1 000 Kč, a konečně i co do smluvní pokuty ve výši 17 829,26 Kč za porušení povinnosti hradit poplatek za objednané služby řádně a včas.

26. S poukazem na výše uvedené proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a výrok I. rozsudku změnil ve vztahu ke 2. žalovanému jen tak, že žalobu co do částky 79 050 Kč zamítl; jinak jej v tomto výroku ve vztahu ke 2. žalovanému potvrdil jako věcně správný podle § 219 o. s. ř.

27. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů mezi žalobkyní a 2. žalovaným rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., když 2. žalovaný měl úspěch v rozsahu 63 % z předmětu řízení a žalobkyně pak v rozsahu 37 % z předmětu řízení. Převážně úspěšný 2. žalovaný má tak nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 26 % z celkové částky nákladů řízení (63 % mínus 37 %). Tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za odvolání ve výši 6 295 Kč a z nákladů za zastoupení advokátem. Konkrétně se jedná o sazbu odměny ve výši 6 140 Kč podle § 8 odst. 1 a § 7 bod 5. AT za každý z osmi účelně vynaložených úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 21. 2. 2022, účast na jednání před soudem I. stupně dne 1. 2. 2023, 26. 7. 2023 a 13. 9. 2023, vyjádření ze dne 17. 8. 2023, odvolání ze dne 26. 10. 2023 ve spojení s doplněním odvolání ze dne 16. 11. 2023 a účast u odvolacího jednání dne 23. 7. 2025), dále o ½ úkonu ve výši 3 070 Kč (účast u jednání dne 26. 10. 2022 – odročeno bez jednání), 8 x režijní paušál po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT, 1 x režijní paušál 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT, ve znění účinném od 1. 1. 2025, a 21 % DPH ve výši 11 558,40 Kč. Celková výše nákladů řízení činí 72 893,40 Kč, přičemž 26 % z této částky je představováno částkou 18 952 Kč (po zaokrouhlení na celé koruny).

28. Jejich zaplacení uložil odvolací soud neúspěšné žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 211 a § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., k rukám advokáta 2. žalovaného podle § 149 odst. 1 o. s. ř.