o zaplacení 128 080 Kč s příslušenstvím

Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 14. 4. 2020

1. Žalobce podal dne 14. 4. 2020 k Obvodnímu soudu pro Prahu 8 návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhal zaplacení částky ve výši 128 080 Kč s příslušenstvím. Žalobce své podání odůvodnil tak, že mezi účastníky byla dne 25. 10. 2016 uzavřena smlouva o zhotovení grafického díla a poskytnutí licence k jeho užití. Na základě této smlouvy se žalobce zavázal vytvořit grafické dílo dle specifikace smlouvy, když žalovaný se za odběr tohoto grafického díla zavázal zaplatit částku ve výši 1 000 000 Kč bez DPH a dále licenční odměnu za užívání díla ve výši 950 000 Kč. Žalobce svůj závazek splnil, avšak z důvodu neschopnosti žalované strany splnit svůj závazek strany mezi sebou uzavřeli dne 1. 7. 2017 dodatek č. 1 a následně dne 23. 2. 2018 dodatek č. 2, když na základě uvedených dodatků byla žalovaná povinna zaplatit žalobci licenční odměnu ve výši 1 101 500 Kč bez DPH ve formě měsíčních splátek po 32 020 Kč. Z částky představující licenční odměnu žalovaná do dne podání žaloby zaplatila žalobci pouze částku ve výši 845 340 Kč, když poslední splátka byla zaplacena za měsíc listopad 2019. Splátka za měsíc prosinec 2019 splatná nejpozději ke dni 31. 12. 2019 a všechny následující splátky již pak zaplaceny nebyly. Žalobce tak dne 5. 3. 2020 předžalobní výzvou doručenou žalované dne 9. 3. 2020 vyzval k zaplacená dlužné částky, když žalovaná do dne podání žaloby na uvedenou předžalobní výzvu nereagovala.

Řízení před Obvodním soudem pro Prahu 8

2. Obvodní soud pro Prahu 8 vydal ve věci dne 27. 4. 2020 pod č.j. EPR 87748/2020-10 se specifickým identifikátorem [Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno] elektronický platební rozkaz, podepsaný vyšší soudní úřednicí Danou Ladýřovou. Proti tomuto elektronickému platebnímu rozkazu podala žalovaná dne 6. 5. 2020 odpor, když v uvedeném odporu se (žalovaná) omezila pouze na tvrzení, že žalobcem tvrzený nárok zcela neuznává ani co do důvodu, ani co do výše. Dále žalovaná v odporu uvedla, že podrobnější odůvodnění uvede v zákonné lhůtě. Odpor pak žalovaná podrobněji odůvodnila přípisem datovaným dne 4. 6. 2020 (doručeným soudu téhož dne). Žalovaná v uvedeném uvádí, že mezi účastníky byla uzavřena dne 25. 10. 2016 smlouva o zhotovení grafického díla. Dále žalovaná uznává uzavření dodatků, avšak nesouhlasí s tím, že by důvodem byla neschopnost žalované dostát jejímu závazku. Důvody pro zastavení plateb byly výhrady (výtky) žalované k celkovému provedení díla. Žalovaná výslovně uvedla, že „provedení díla ze strany žalobce neodpovídá kvalitě zpracování za jím požadovanou cenu za dílo a odměny za poskytnutí licence k tomuto dílu. Předané dílo nelze považovat za bezvadné ve vztahu k požadované ceně. Právě naopak. Dílo vykazuje vady, které není možné přehlížet, a ve vztahu k výši odměny nelze spravedlivě požadovat po žalované její úhradu“. Předmětem smlouvy bylo vytvoření logotypu, vizuálního stylu a web designu žalované příznačné k povaze žalovanou nabízených služeb, když výsledek postrádá základní aspekty požadavků žalované. „Dílo, jako souvislý a funkční celek, postrádá zejména nápaditost, design, originalitu a nadčasovost“. Po předání díla se pak ukázalo, že žalobce není schopen výše uvedenému dostát a dílo tak vykazuje podstatné vady, a tudíž žalobci nárok na úhradu zbytku ceny díla a licenční odměny nevznikl. Naopak uvádí, že žalobce nepředložil, alespoň dle ujednání smlouvy protokolární předávky dílčích částí díla v souladu s ujednáními smlouvy.

3. Obvodní soud pro Prahu 8 ve věci nařídil jednání na 26. 1. 2021, když v rámci výsledků přípravy jednání stranám sdělil, že má za to, že s ohledem na skutečnost, že se jedná o spor vyplývající z problematiky práv duševního vlastnictví, konkrétně autorského díla, je na místě, aby o věci rozhodoval Městský soud v Praze. Z tohoto důvodu věc předložil Vrchnímu soudu v Praze, který usnesením ze dne 30. 3. 2021, č.j. Ncp 200/2021-56 rozhodl, že k projednávání a rozhodnutí ve věci jsou v posuzované věci příslušné krajské soudy.

První řízení před Městským soudem v Praze

4. Po právní moci uvedeného usnesení byla tedy věc předložena Městskému soudu v Praze k rozhodnutí. Městský soud v Praze ve věci nařídil jednání dnem 13. 6. 2022, když strany jednaly o potenciálním smírném řešené věci a z tohoto důvodu byla věc odročena na 13. 7. 2022. Strany ke smírnému řešení věci nedospěly a z tohoto důvodu proběhlo (uvedeného) dne 13. 7. 2022 další jednání ve věci, když při tomto jednání s ohledem na výsledky přípravy jednání zástupce strany žalované požádal o poskytnutí lhůty pro doplnění dokazování a skutkových tvrzení. Soud při jednání usnesením žalované straně poskytnul lhůtu 30 dní pro doplnění dokazování a skutkových tvrzení. Jednání pak odročil na 7. 9. 2022, když žalovaná strana v soudem poskytnuté lhůtě nedoplnila ničeho. Soud tak ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 7. 9. 2022, kterým žalobě v plném rozsahu vyhověl, když došlo k opomenutí a nebylo rozhodnuto o celém předmětu řízení. Soud uvedené napravil doplňujícím rozsudkem ze dne 4. 1. 2024.

Řízení před odvolacím soudem a následné řízení před soudem prvního stupně

5. Proti uvedenému rozhodnutí soudu podala žalovaná odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze jako soud odvolací Usnesením ze dne 28. 3. 2025 tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Soud tedy nařídil jednání na 31. 7. 2025, když žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila. Soud tedy při opětovném dokazování vycházel z jichž provedeného dokazování.

Skutková zjištění

6. Z provedených důkazů soud zjistil tento skutkový stav:

7. Oba účastníci jsou podnikatelé, když žalobce je podle jeho výpisu z živnostenského rejstříku podnikající fyzickou osobou s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 Živnostenského zákona a dále podnikání v oblasti reklamy, marketingu a mediálního zastoupení. Žalovaná je pak podle výpisu z obchodního rejstříku v tomto rejstříku vedenou akciovou společností s předmětem podnikání obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 Živnostenského zákona a provozování cestovní kanceláře. Tato společnost, ke dni rozhodování soudu I. stupně nebyla podle výpisu z Insolvenčního rejstříku v evidenci úpadců.

8. Dále soud ze smlouvy o zhotovení grafického díla a poskytnutí licence ze dne 25. 10. 2016 zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem bylo vytvoření grafického díla spočívajícího v logotypu, vizuálním stylu a webdesignu, a poskytnutí licence k jeho užití. Cena díla byla sjednána ve výši 1 000 000 Kč bez DPH a dále licenční odměna byla ujednána částkou ve výši 950 000 Kč bez DPH. K této smlouvě byly uzavřeny dva dodatky, když z dodatku č. 1 ze dne 1. 2. 2017 soud zjistil, že cena díla byla navýšena na částku 1 100 000 Kč a licenční odměna byla navýšena na částku ve výši 1 101 500 Kč (obojí bez DPH). Následně z dodatku č. 2 ze dne 23. 2. 2018 bylo soudem zjištěno, že licenční odměna byla rozdělena do splátek, a to tak, že částka ve výši 301 000 Kč (plus DPH) je splatná v 7 (sedmi) pravidelných měsíčních splátkách ve výši 43 000 Kč (plus DPH), S splatnosti vždy nejpozději k poslednímu dni kalendářního měsíce, a to počínaje měsícem prosinec 2017 a konče měsícem červen 2018. Zbývající částka platby za licenční odměnu ve výši 800 500 Kč (plus DPH) je splatná ve lhůtě 14 dní ode dne doručení příslušné faktury zhotovitel objednateli, přičemž zhotovitel je oprávněn vystavit příslušnou faktury kdykoliv poté, co objednatel prokazatelně dosáhne objemu prodeje ve výši [Anonymizováno] [Anonymizováno] ks letenek měsíčně, nejpozději však do 15. 12. 2018. Dále se strany dohodly, že pokud se strany nedohodnou na budoucích podmínkách úhrady zbývající částky licenční odměny ve výši 800 500 Kč (plus DPH) bude zbývající částka licenční odměny splatná v 19 (devatenácti) měsíčních splátkách, přičemž první splátka ve výši 224 140 Kč za měsíc leden 2019 je splatná nejpozději ke dni 31. 1. 2019 a následujících 18 (osmnáct) splátek v rovnoměrném výši 32 020 Kč českých, které jsou splatné vždy nejpozději do konce měsíce v období od února 2019 do července 2020.

9. Následně z výpisu z běžného účtu žalobce soud zjistil, že žalovaná hradila splátky do listopadu 2019 včetně, přičemž splátky za prosinec 2019 a dále za leden až březen 2020 již neuhradila. Z uvedeného výpisu soud zjistil, že za měsíce duben až říjen a následně prosinec zaslala žalovaná žalobci vždy částku ve výši 38 744,20 Kč (celkem tedy bylo na licenční odměně uhrazena částka ve výši 744 880 Kč).

10. Soud z výpisu z účtu žalobce zjistil, že žalovaná ze sjednané licenční odměny ve výši 800 500 Kč plus DPH (tedy částky 968 605 Kč včetně DPH) byla plněna částka 744 880 Kč (968 605 – 744 880 = 223 725 Kč). Dále pokud by bylo plněno za období února, března a dubna 2020 ve sjednaných splátkách jednalo by se o částku 96 060 Kč (3x 32 020), když podle uvedeného výpisu chybí platba za listopad 2019 (96 060 + 32 020 = 128 080 Kč), což tedy představuje požadovanou částku licenční odměny.

11. Z předžalobní výzvy žalobce ze dne 5. 3. 2020 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky, na tuto výzvu však žalovaná nijak nereagovala.

12. V řízení žalovaná namítala vady díla a absenci protokolárního předání, avšak tyto námitky nekonkretizovala a nepředložila k nim žádné důkazy, přestože jí byla poskytnuta lhůta k jejich doplnění. Současně žalovaná ve svých vyjádřeních sama potvrdila, že dílo bylo předáno.

Právní předpisy vztahující se k posuzované věci

13. Podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

14. Podle § 1908 odst. 1 o.z. splněním dluhu závazek zaniká.

15. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle § 2358 odst. 1 o.z. licenční smlouvou poskytuje poskytovatel nabyvateli oprávnění k výkonu práva duševního vlastnictví (licenci) v ujednaném omezeném nebo neomezeném rozsahu a nabyvatel se zavazuje, není-li ujednáno jinak, poskytnout poskytovateli odměnu.

17. Podle § 2615 odst. 1 o.z. dílo má vadu, neodpovídá-li smlouvě.

18. Podle § 2632 o.z. není-li předmětem díla hmotná věc, odevzdá zhotovitel výsledek své činnosti objednateli. Dílo s nehmotným výsledkem se považuje za předané, je-li dokončeno a zhotovitel umožní objednateli jeho užití.

Právní a skutkové hodnocení věci

19. Soud v posuzované věci hodnotil důkazy ve smyslu ust. § 132 o.s.ř. a to každý důkaz zvlášť a všechny důkazy ve vzájemné souvislosti. Vzal za prokázané, že mezi účastníky byla dne 25. 10. 2016 uzavřena smlouva, jejímž obsahem bylo vytvoření grafického díla (logotyp, vizuální styl a webdesign) a poskytnutí licence k jeho užití. Podle obsahu jde o inominátní smlouvu ve smyslu § 1746 odst. 2 o. z., spojující prvky smlouvy o dílo a smlouvy licenční (§ 2358 o. z.).

20. Ze smlouvy a jejích dodatků soud zjistil, že žalovaná se zavázala hradit licenční odměnu v měsíčních splátkách, přičemž čtyři splátky po 32 020 Kč za období prosinec 2019 – březen 2020 nezaplatila. Žalobce proto požaduje jejich úhradu.

21. Předmětem sporu je tedy neuhrazený licenční poplatek.

22. Přes výše uvedené se soud také zabýval námitkou žalované, podle které dílo nebylo předáno, a dále, že toto (nepředané dílo) vykazuje vady. Soud k uvedeným námitkám stran žalované uvádí, že podle § 2632 o. z. se dílo s nehmotným výsledkem považuje za předané, umožní-li zhotovitel jeho užití. Žalovaná sama ve svém vyjádření uvedla, že „po předání díla se ukázalo, že dílo vykazuje vady“, čímž fakticky sama potvrdila převzetí. Z uvedeného tedy soud dospívá, k závěru o skutečnosti, že k předání díla došlo. Navíc je na místě uvést, že žalovaná se na tomto místě omezila pouze na tvrzení, dílo nebylo předáno, bez dalších bližších skutkových tvrzení a navrhovaných důkazů.

23. V dalším bodu je tedy na místě se zabývat problematikou tvrzené vadnosti díla, když k této námitce soud uvádí, že podle § 2615 odst. 1 o. z. má dílo vadu, neodpovídá-li smlouvě. Žalovaná však vady nikterak konkrétně nespecifikovala a ani neuvedla, v čem by dílo nemělo splňovat sjednané vlastnosti. Obecné tvrzení, že dílo postrádá originalitu či nadčasovost, není způsobilé založit odpovědnost za vady. Žalovaná výslovně uvedla, že „dílo, jako souvislý a funkční celek postrádá zejména nápaditost, design, originalitu a nadčasovost“, aniž by byla jakkoliv konkrétní, když například nespokojenost s designem, který může být nápaditý a originální neprokazuje, že by u daného díla byl nedostatek designu. Dále žalovaná sice tvrdila nedostatek originality, ale nebylo ani jmenováno (natož soudu předloženo) jakékoliv dílo, které by ukazovalo na skutečnost, že dílo žalobkyně je kopií či plagiátem díla jiného. Taktéž pokud jde o výraz nadčasovost nikde ani nedefinuje co ona nadčasovost (posuzovaného díla) představuje, když nadčasová je např. antická architektura, či za nadčasový se dá považovat design vozu Citroen DS, který se vyráběl v šedesátých letech (což je obojí vlastně ve vzájemném kontrastu). Žalovaná pro doplnění tvrzení při prvním jednání soudu žádala lhůtu, když svá tvrzení v soudem poskytnuté lhůtě nikterak nedoplnila, ani k nim nepředložila žádné důkazy.

24. Z uvedených důvodů soud uzavírá, že dílo bylo žalované předáno a žalovaná měla objektivní možnost jej užívat. Tvrzení žalované o tom, že k předání nedošlo, zůstalo toliko v rovině ničím nepodloženého tvrzení, které ostatně sama žalovaná vyvrátila svým dalším vyjádřením, v němž popisovala údajné výše uvedené nedostatky díla (dílo, jako souvislý a funkční celek postrádá zejména nápaditost, design, originalitu a nadčasovost). V řízení současně nebylo prokázáno, že by žalovaná vady uplatnila řádně a včas, a to způsobem, který vyžaduje § 2618 o. z., když oznámení může spočívat buď v označení vady, nebo v oznámení toho, jak se vada projevuje (§ 1921 odst. 1, § 10 odst. 1).

25. Soud vychází z toho, že žalovaná dílo převzala a žádné konkrétní vady včas neuplatnila. V důsledku výše uvedeného nelze dovozovat, že by žalovaná měla jakýkoli právní titul k pozastavení plateb či k odepření úhrady sjednané licenční odměny. Povinnost žalované k placení vyplývá přímo ze smlouvy kterou soud hodnotí jako smlouvu inominátní ve které se mísí část smlouvy o dílo a část smlouvy licenční (§ 2358 odst. 1 o.z.) a žalovaná nesplnila závazek, který vyplývá z této smlouvy (zejména z části licenční). Podle § 1908 o.z. závazek zaniká splněním; k tomu v projednávaném případě nedošlo, a žalovaná je proto povinna dlužnou částku zaplatit.

26. Pokud jde o příslušenství, žalobce se domáhal smluvních úroků z prodlení sjednaných ve smlouvě. Jelikož smluvní úprava byla mezi stranami platně dohodnuta a neodchyluje se od zákona v neprospěch slabší strany, soud přiznal žalobci úroky z prodlení v uplatněném rozsahu. Přiznání příslušenství je plně v souladu s § 1970 o.z., který umožňuje věřiteli požadovat nejen jistinu, ale i úroky z prodlení až do zaplacení.

27. Lze tedy uzavřít, že žaloba byla podána důvodně, žalobce prokázal existenci smluvního vztahu i svou pohledávku na zaplacení licenční odměny a příslušenství, zatímco žalovaná neunesla důkazní břemeno ohledně svých tvrzení o nepředání díla či jeho vadách. Z těchto důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.

Náhrada nákladů řízení

28. Žalovaná byla ve sporu úspěšnou, a proto jí soud podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), proti žalované přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 89 473,10 Kč.

29. Podle § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“) v platném znění ve vztahu k § 7 AT a § 11 odst. 1 písm. g) AT byla přiznána odměna za 8 úkonů právní služby z tarifní hodnoty 128 080 Kč a jeden úkon z tarifní hodnoty 21 997,74 Kč, představující

1.1.1 přípravu a převzetí dne 4. 3. 2020 6 260 Kč

1.1.2 předžalobní výzva dne 5. 3. 2020 6 260 Kč

1.1.3 žaloba dne 14. 4. 2020 6 260 Kč

1.1.4 účast na jednání před Obvodním soudem pro [adresa] dne 26. 1. 2021 6 260 Kč

1.1.5 účast na jednání před Městským soudem v Praze dne 13. 6. 2022 6 260 Kč

1.1.6 účast na jednání před Městským soudem v Praze dne 13. 7. 2022 6 260 Kč

1.1.7 účast na jednání před Městským soudem v Praze dne 7. 9. 2022 6 260 Kč

1.1.8 účast na jednání před Městským soudem v Praze dne 4. 1. 2024 1 980 Kč

(tarifní hodnota 21 997,74 Kč)

1.1.9 účast na jednání před Městským soudem v Praze dne 31. 7. 2025 6 260 Kč

------------------------------------------------------------------------------------------------------

(8x 6 260 Kč = 50 080 Kč + 1 980 Kč = 52 060 Kč bez DPH),

1.2 režijní paušál jako náhrada hotových výdajů v částce 2 850 Kč (8x 300 Kč = 2 400 Kč) a jeden režijní paušál v částce 450 Kč (2 400 + 450 = 2 850 Kč) bez DPH.

1.3 Náhrada za promeškaný čas na trase Jihlava - Praha - Jihlava vždy v rozsahu 6 půlhodin (7x 100 = 700 Kč) za dny 26. 1. 2021, 13. 6. 2022, 13. 7. 2022, 7. 9. 2022 a 4. 1. 2024 dále (1x 900 Kč) za 31. 7. 2025 celkem tedy se jedná o (700 x5 = 3 500 Kč + 900 = 4 400 Kč bez DPH).

1.4 Náhrada za použití vozidla BMW dne 26. 1. 2021 (1 495 Kč), 13. 6. 2022 (1 842 Kč), 13. 7. 2022 (1 842 Kč), 7. 9. 2022 (1 842 Kč), 4. 1. 2024 (1 959 Kč) a vozidla Škoda Karoq dne 31. 7. 2025 (1 920 Kč) vždy ve vzdálenosti 128 km x2 = 256 km. (1 842 * 3 = 5 526 + 1 495 = 7 021 + 1 959 = 8 980 + 1 920 = 10 900 Kč bez DPH.

1.5 Celkový základ bez DPH činí 52 060 + 2 850 + 4 400 + 10 900 = 70 210 Kč, DPH z uvedené částky činí 14 744,10 Kč.

1.6 Dále žalobci náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 124 Kč.

1.7 Celková náhrada nákladů řízení činí 70 210 + 14 744,10 + 5 124 = 90 078,10 Kč

2 O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.