o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, k odvolání obou účastníků řízení proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), a v rozsahu žalobcova požadavku na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II). Dále soud I. stupně rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci ve zmíněné lhůtě též náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to k rukám zástupce žalobce (výrok III).

2. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě, kterou žalobce odůvodnil tvrzením, že nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce správního a na něj navazujícího soudního řízení vedeného o náhradu škody (způsobené nesprávným rozhodnutím o výši výsluhového příspěvku) mu za dobu od [datum] do [datum] vznikla nemajetková újma, kterou žádá odškodnit částkou [částka].

3. Ze shodných tvrzení účastníků řízení a na podkladě provedeného dokazování soud I. stupně zjistil, že rozhodnutím ředitele [anonymizováno] České republiky [anonymizována čtyři slova] a [anonymizována dvě slova] [obec] ve věcech služebního poměru [číslo] ze dne [datum] (dále jen„ správní orgán“) byl žalobce ke dni [datum] ustanoven vrchním asistentem referátu [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] [obec] a zařazen do 4. tarifní třídy a 12. tarifního stupně se služebním příjmem [částka] měsíčně. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které bylo rozhodnutím náměstka policejního prezidenta pro vnější službu ve věcech služebního poměru (dále jen„ odvolací správní orgáne“) zamítnuto. Toto rozhodnutí však bylo zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka]. V novém správním řízení pak byl nárok žalobce opět zamítnut, toto rozhodnutí však bylo znovu zrušeno, tentokrát rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Následným rozhodnutím odvolacího správního orgánu ze dne [datum] pak již bylo žalobcovu odvolání vyhověno a žalobci byl přiznán služební příjem ve výši [částka] měsíčně. V mezidobí však ředitel odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo], přiznal žalobci (ke dni [datum]) výsluhový příspěvek ve výši [částka] měsíčně. Vzhledem k tomu, že žalobce s jeho výší nesouhlasil, požádal proto dne [datum] o vydání nového rozhodnutí. To však služební funkcionář dopisem ze dne [datum] odmítl. Dne [datum] proto žalobce požádal o náhradu škody ve výši [částka]. Rozhodnutím správního orgánu ze dne [datum] byla tato žádost zamítnuta, nicméně odvolací správní orgán k odvolání žalobce rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], stanovil, že žalobci náleží doplatek výsluhového příspěvku (pouze) ve výši [částka]. Proti tomuto rozhodnutí pak podal žalobce dne [datum] správní žalobu. Rozsudkem ze dne [datum] Městský soud v Praze napadené rozhodnutí odvolacího správního orgánu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dne [datum] správní orgán přiznal žalobci doplatek výsluhového příspěvku ve výši [částka] s příslušenstvím. Dále soud prvního stupně zjistil, žalobce dne [datum] uplatnil u žalované nárok na finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena nepřiměřenou délkou hodnoceného řízení ve výši [částka], na což žalovaná reagovala dne [datum] sdělením, že se žalobci za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení omlouvá, ale finanční zadostiučinění mu neposkytne.

4. Uvedená skutková zjištění soud I. stupně následně právně posoudil podle § 5, § 13 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., ve spojení s § 175 odst. 5 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších změn, a poté dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Předně zkonstatoval, že podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] platí, že závěr o vzniku nemajetkové újmy v důsledku nepřiměřené délky správního řízení je dán tehdy, jestliže v posuzovaném správním řízení šlo o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný, a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku, pakliže toto právo nebo závazek má základ ve vnitrostátním právu a jestliže je soukromoprávní povahy. V daném případě zmíněné podmínky splněny byly, předmětem správního řízení byl spor o právo, který je opravdový a vážný, protože šlo o stanovení správné výše žalobcova služebního příjmu, ze kterého vyplýval výpočet výše jeho výsluhového příspěvku. Vážnost a opravdovost pak vyplývá i ze skutečnosti, že žalobce podal proti rozhodnutí správních orgánů správní žalobu, které bylo vyhověno. Rozhodnutí o přiznání výsluhového příspěvku pak mělo přímý vliv na majetkovou sféru žalobce, z čehož vyplývá, že toto právo (vlastnictví finančních prostředků) má civilní charakter. V řízení trvajícím šest let a pět měsíců bylo porušeno právo žalobce na projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě. V nepřiměřené délce posuzovaného řízení tak soud prvního stupně shledal nesprávný úřední postup, v jehož důsledku žalobce trpěl nejistotou ohledně výsledku tohoto řízení (což ostatně zkonstatovala i žalovaná, která se za to žalobci omluvila). Soud prvního stupně dále uvedl, že hodnocené řízení, bylo složité pouze standardně, protože rozhodnutí o výši služebního příjmu, resp. výsluhového příspěvku, závisela (jen) na posouzení listinných důkazů. Žalobce se na délce řízení nepodílel, přičemž průtah na straně správního soudu se do délky řízení promítl, nicméně tato skutečnost se projevila v celkové délce posuzovaného řízení. Význam předmětu řízení, jímž byl nárok žalobce na náhradu škody, pak soud prvního stupně posoudil rovněž za standardní. Prvostupňový soud proto rozhodl, že žalobci náleží odškodnění za první dva roky trvání hodnoceného řízení ve výši [částka] a následně za každý další rok vždy ve výši [částka]. Důvody pro modifikaci základní částky odškodnění ve výši [částka] pak soud prvního stupně neshledal. Soud prvního stupně proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím a v rozsahu požadavku žalobce na zaplacení zbývající částky [částka] s příslušenstvím žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění p ozděních předpisů (dále jen„ o. s. ř.“).

5. Proti tomuto rozsudku podali oba účastníci včasná odvolání.

6. Žalobce, který podal odvolání pouze proti zamítavému výroku napadeného rozsudku, v něm předně vyslovil souhlas se závěrem soudu prvního stupně, že posuzované řízení bylo pouze standardně složité (daný spor nebyl triviální, ale ani o výrazně složitý) a žalobce se svým jednáním na délce řízení nijak nepodílel, ba právě naopak se snažil nečinnost soudu odstranit (stížností ze dne [datum], kterou místopředseda Městského soudu v Praze ve své odpovědi ze dne [datum] vyhodnotil jako důvodnou). Se soudem prvního stupně však žalobce nesouhlasí v tom, že nečinnost Městského soudu v Praze trvající téměř čtyři roky, na kterou navázalo vyčkávání na vyřešení obdobných kompetenčních sporů, což trvalo další léta, není důvodem pro modifikaci základní částky odškodnění. Dalším důvodem pro zvýšení základní částky odškodnění je význam hodnocené věci pro žalobce, který byl vysoký. Předmětem daného řízení byla totiž náhrada škody ve výši [částka], která kompenzovala nepřiměřenou délku správního a soudního řízení vedených o správnou výši výsluhového příspěvku žalobce. S ohledem na výši škody i skutečnosti, že v obdobném sporu (týkajícím se sporu policisty ve věci jeho služebního poměru a z něj vyplývající částky [částka] byl shledán zvýšený význam pro žalobce; v řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. [spisová značka], ve spojení s řízením vedeným Městským soudem v Praze pod sp. zn. [číslo jednací]) měl soud prvního stupně i v projednávané věci posoudit význam předmětu sporu jako vysoký. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl.

7. Žalovaná, která podala odvolání pouze do vyhovujícího výroku napadeného rozsudku, ve svém odvolání zdůraznila složitost posuzovaného řízení, pro kterou měl soud prvního stupně snížit základní částku odškodnění nejméně o 20 %. Ačkoli posuzované řízení proběhlo pouze u Městského soudu v Praze, pro vyřešení otázky pravomoci tohoto soudu (danou věc projednat a rozhodnout) však bylo dvakrát přerušeno; nejprve od [datum] do [datum] a dále od [datum] do [datum], kdy Nejvyšší správní soud řešil obdobné kompetenční spory (pod sp. [značka automobilu] [číslo] a sp. [značka automobilu] [číslo]). Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku změnil a odškodnění žalobce v tomto smyslu snížil.

8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaných odvolání rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce je v podstatné části důvodné a odvolání žalované důvodné není.

9. Článek 6 odst. 1 Úmluvy chrání mimo jiné práva účastníků v řízeních, v nichž má být rozhodnuto o jejich občanských právech nebo závazcích. Z judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) dále plyne, že termín„ projednání soudem“ má být vykládán extenzivně, tedy tak, že za soud je považován i orgán, který není soudem podle vnitrostátního práva, pokud tento orgán rozhoduje o občanských právech nebo závazcích účastníka. Pro aplikovatelnost článku 6 odst. 1 Úmluvy je pak v jeho civilní části rozhodující zjištění, jde-li o spor, právo nebo závazek, který je opravdový a vážný, má-li vydané rozhodnutí přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku, má-li toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu, a konečně je-li právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, civilní (tedy soukromoprávní) povahy.

10. Posuzované správní a na něj navazující soudní řízení (o žádosti žalobce na náhradu škody za nesprávný výpočet výluhového příspěvku) je podřaditelné pod článek 6 odst. 1 Úmluvy. Rozhodnutí o přiznání a vyplacení správné výše výsluhového příspěvku totiž mohl vydat pouze věcně a místně příslušný správní orgán. Tento orgán rozhodoval o právu, které bylo pro žalobce opravdové a vážné (žalobce se ho domáhal dlouhodobě a všemi pro něj dostupnými prostředky). Předmětné rozhodnutí má svůj původ ve vnitrostátním právu, protože vychází ze zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Vzhledem k tomu, že hodnocené řízení je podřaditelné pod článek 6 odst. 1 Úmluvy, je zde aplikovatelné Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010 (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

11. Odvolací soud dále souhlasí se soudem prvního stupně i v jeho závěru, že v hodnoceném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení, protože žalobce byl nucen čekat na náhradu škody způsobené nesprávnou výší výsluhového příspěvku šest let a pět měsíců. S ohledem na délku posuzovaného řízení, předmět tohoto řízení (nárok vyplývající ze služebního poměru) i okolnosti, za nichž k nesprávnému úřednímu postupu došlo (průtah v řízení), náleží žalobci i podle odvolacího soudu odškodnění v penězích.

12. Soud prvního stupně dále správně uvedl, že účelem náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením je kompenzace stavu nejistoty, do níž byl žalobce v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl udržován. Odškodňována je žalobcova újma způsobená mu nejistotou ohledně výsledku řízení. S ohledem na to, že náročnost hodnoceného řízení byla standardní (správný výpočet služebního příjmu, resp. výsluhového příspěvku, závisel pouze na listinných důkazech) a s přihlédnutím k tomu, že celková délka tohoto řízení byla sice zmíněné náročnosti věci nepřiměřená, nikoliv však extrémně, souhlasí odvolací soud se soudem prvního stupně i v tom, že žalobci náleží za první dva roky posuzovaného řízení částka [částka] a za každý další rok trvání tohoto řízení vždy částka [částka]. Vzhledem k tomu, že žalobce se nacházel v nejistotě o výsledku hodnoceného řízení po dobu šesti let a pěti měsíců trvání hodnoceného řízení (od [datum] do [datum]), činí základní částka jeho odškodnění [částka].

13. Jak již bylo naznačeno, odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně také v jeho závěru, že hodnocené řízení nebylo skutkově, právně ani procesně složité. Jeho předmětem byl požadavek žalobce na nahrazení škody, která mu vznikla porušením povinnosti příslušného služebního orgánu stanovit správnou výši žalobcova služebního příjmu, resp. z něj vyplývajícího výsluhového příspěvku. Z obsahu spisu pak nevyplývají žádné skutečnosti, které by vyvracely tvrzení žalobce, že přiznání i výplata výsluhového příspěvku byly (za daných okolností) běžnou agendou zmíněného orgánu. Ani dvojí přerušení soudního řízení od [datum] do [datum] a dále od [datum] do [datum] (vždy do pravomocného vyřešení typově obdobných kompetenčních sporů) není skutečností, z níž by složitost dané věci vyplývala. Modifikaci základní částky odškodnění pro složitost dané věci proto odvolací soud (shodně jako soud prvního stupně) neshledal.

14. Nečinnost správního soudu v jeho počáteční fázi řízení, která trvala bezmála čtyři roky, důvodem pro modifikaci základní částky odškodnění oproti tomu je, a to právě pro svou délku. Tímto průtahem, který jde pouze k tíži žalované, totiž došlo k prodloužení celkové délky hodnoceného řízení o více než jednu polovinu. Podílu žalované na celkové délce řízení proto podle odvolacího soudu odpovídá zvýšení základní částky odškodnění o 20 %.

15. Nejdůležitějším kritériem pro stanovení formy a případné výše odškodnění je význam předmětu řízení pro účastníka vyjádřený tím, co je pro něj v sázce (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1320/10). V daném případě se žalobce nacházel po dobu šesti let a pěti měsíců v nejistotě ohledně výsledku řízení, které lze postavit na roveň pracovně právnímu sporu (výše výsluhového příspěvku vyplývala ze služebního poměru žalobce, který je srovnatelný s poměrem zaměstnaneckým). Z uvedeného důvodu je vyšší význam hodnocené věci presumován. Nadto šlo (výsledně) o částku [částka], která měla žalobci (mimo jiné) usnadnit období následující po ukončení jeho služebního poměrů. Nastolení právní jistoty ohledně předmětu posuzovaného řízení tudíž mělo pro žalobce vyšší význam, neboť absence takto vysoké částky, jejíž základ byl dán výkonem [anonymizováno] (práce), podstatným způsobem zasáhla do běžného způsobu jeho života. Odvolací soud proto (na rozdíl od soudu prvního stupně) dospěl k závěru, že posuzované řízení mělo pro žalobce vyšší význam a opodstatňuje tudíž zvýšení základní částky finančního zadostiučinění o 10 % (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. z n. 30 C do [číslo], a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

16. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v jeho zamítavém výroku o věci samé, a to pouze ohledně částky [částka] s příslušenstvím, změnil a žalobě i v této části vyhověl (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), zatímco v jeho zbývající části a dále ve vyhovujícím výroku o věci samé tento rozsudek jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

17. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 a § 224 odst. 2 o. s. ř. a procesně úspěšnému žalobci tak byla přiznána náhrada nákladů, která je tvořena náhradou za zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], odměnou jeho advokáta (za převzetí věci, sepis žaloby, replika k vyjádření žalované ze dne [datum], rozšíření žaloby ze dne [datum], účast na jednání prvostupňového soudu dne [datum] a dále na jednání dne [datum], kdy byl jen vyhlášen rozsudek, sepis odvolání, vyjádření k odvolání žalované ze dne [datum] a účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]) osmkrát po [částka] a jedenkrát v poloviční výši, tj. ve výši [částka] (§ 7, § 9 odst. 4 písm. a/ a § 11 odst. 1, 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif), paušální náhradou hotových výdajů tohoto advokáta devětkrát po [částka] (§ 13 odst. 4 téhož tarifu) a 21% daně z přidané hodnoty ve výši [částka] Celkem proto žalobci náleží náhrada nákladů vynaložených v řízení před soudy obou stupňů ve výši [částka].