o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím zamítl (výrok I) a dále rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou žalobkyně odůvodnila tvrzením, že nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. [spisová značka] jí byla způsobena nemajetková újma, kterou žádá odškodnit částkou [částka], a dále škoda (spočívající v zaplacených úrocích z prodlení), kterou žádá nahradit ve výši [částka].

3. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu ohledně částky [částka] s příslušenstvím zpět, soud stupně proto usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], řízení v tomto rozsahu zastavil.

4. Soud prvního stupně dále zkonstatoval také to, že svým v pořadí prvním rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], žalobu zamítl. Městský soud v Praze pak rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], prvostupňový rozsudek ve věci samé potvrdil, nicméně Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], oba zmíněné rozsudky, a to pouze ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy zrušil a věc v uvedeném rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Ze shodných tvrzení účastníků řízení a na podkladě provedeného dokazování poté soud prvního stupně zjistil, že žaloba, kterou bylo zahájeno řízení vedené Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. [spisová značka] byla doručena právní předchůdkyni žalobkyně, [právnická osoba] a. s., dne [datum], a to s požadavkem [anonymizováno] [země] s. p. na náhradu škody ve výši [částka] s příslušenstvím. Po soudní výzvě ze dne [datum] byl zaplacen soudní poplatek, usnesením ze dne [datum] bylo rozhodnuto o pokračování v řízení se společností [právnická osoba] (na straně žalované) a poté bylo rozhodováno o věcné příslušnosti krajského soudu a v rámci odvolacího řízení i o procesním nástupnictví žalobkyně (v postavení žalované). Dne [datum] proběhlo jednání a poté soud usnesením ze dne [datum] rozhodl o přerušení řízení. Usnesením ze dne [datum] byl ustanoven znalec [příjmení] [jméno] [jméno], CSc., který však byl poté ([anonymizováno] zaneprázdněnost) usnesením soudu ze dne [datum] znaleckého zkoumání zproštěn a nově byl ustanoven [anonymizováno 5 slov]. Vzhledem k tomu, že tento [anonymizováno] byl schopen zodpovědět pouze část položených otázek, soud oslovil další znalce a následně usnesením ze dne [datum] předmětný znalecký [anonymizováno] povinnosti podat znalecký posudek zprostil a k jeho vypracování ustanovil Ing. [jméno] [příjmení], který pak zadaný posudek zpracoval a doručil soudu dne [datum]. Dne [datum] byl vyhlášen rozsudek, který byl sice rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne [datum] částečně potvrzen a částečně změněn, nicméně tento rozsudek pak byl rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum] zčásti potvrzen, zčásti však byl zrušen a zčásti bylo dovolání odmítnuto. Usnesením ze dne [datum] pak odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, v němž soud prvního stupně rozsudkem ze dne [datum] žalobě ohledně částky [částka] s příslušenstvím opět vyhověl. Usnesením odvolacího soudu ze dne [datum] však byl prvostupňový rozsudek znovu zrušen. Další rozsudek soudu prvního stupně ze dne [datum] pak již byl rozsudkem odvolacího soudu ze dne [datum] potvrzen, čímž bylo řízení skončeno. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Na značnou prodlevu v hodnocené věci, která by mohla ztížit znalecké zkoumání, pak poukázal znalec [příjmení] [jméno] [jméno] a následně i doc. Ing. [jméno] [příjmení]. Soud prvního stupně zjistil také to, že dne [datum] žalobkyně požádala žalovanou o zaplacení finančního zadostiučinění ve výši [částka] a o náhradu škody ve výši [částka], které jí měly být způsobeny nepřiměřenou délkou hodnoceného řízení. Žalovaná pak ve stanovisku ze dne [datum] zkonstatovala, že k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení došlo, přičemž za přiměřené odškodnění nemateriální újmy způsobené žalobkyni posoudila částku [částka], kterou jí dne [datum] zaplatila.

6. Uvedená skutková zjištění soud prvního stupně posoudil podle § 1, § 2, § 3 písm. a), b), § 15, § 13 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, a poté dospěl k závěru, že v řízení vedeném Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. [spisová značka], které trvalo jedenáct let a osm měsíců, bylo porušeno právo žalobkyně na projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě. V nepřiměřené délce posuzovaného řízení tak prvostupňový soud shledal nesprávný úřední postup, v jehož důsledku žalobkyně trpěla nejistotou ohledně výsledku tohoto řízení. Soud I. stupně dále zkonstatoval, že k délce posuzovaného řízení přispěla jeho skutková a právní složitost (neboť šlo o specifický typ škody způsobené na lesním porostu emisemi), procesní složitost (tj. větší množství procesních návrhů a procesních situací, o nichž bylo rozhodováno na celkem třech stupních soudní soustavy), ale také průtahy v řízení, byť zčásti předcházely vstupu žalobkyně do hodnoceného řízení (od [datum] do [datum]), ale vyskytly se i poté (od [datum] do [datum]). Za současného zdůraznění standardního významu hodnocené věci (tj. finančního plnění) [anonymizováno] žalobkyni, která je právnickou osobou, poté prvostupňový soud rozhodl, že přiměřenému zadostiučinění za nemajetkovou újmu, kterou žalobkyně v posuzovaném řízení utrpěla, odpovídá za první dva roky trvání tohoto řízení částka [částka] a poté za každý další rok vždy částka [částka]. Základní částku odškodnění, která činila [částka], dále prvostupňový soud snížil o 30 % [anonymizováno] skutkovou a právní složitost věci a o dalších 20 % [anonymizováno] procesní složitost (hodnocené řízení proběhlo na třech stupních soudní soustavy) a následně ji zvýšil o 30 % za popsané průtahy v řízení. Soud prvního stupně proto posoudil za přiměřené zadostiučinění nemajetkové újmy, kterou žalobkyně nepřiměřeně dlouhým řízením utrpěla, částku [částka]. Vzhledem k tomu, že žalovaná již z tohoto titulu žalobkyni zaplatila vyšší částku ([částka] s příslušenstvím), soud I. stupně žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení pak soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.).

7. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. V něm soudu prvního stupně vytkla, že nedostatečně vyhodnotil průtahy v hodnoceném řízení ve vztahu k následné složitosti věci. Podle žalobkyně měl totiž soud prvního stupně zvýšit základní částku odškodnění o mnohem více, než pouze o 30 %, protože zjištěná procesní, právní a skutková složitost věci nebyla objektivním stavem daným předmětem řízení, ale průtahy v řízení, které tak byly primární příčinou zmíněné složitosti a které nadto žalobkyni významně snížily možnost se v hodnoceném řízení efektivně bránit. Dále soud prvního stupně neměl snižovat základní částku odškodnění o 20 % z důvodu zapojení všech tří stupňů soudní soustavy do rozhodování, protože i tato skutečnost byla dána jen a pouze průtahy v řízení. [příjmení] se skutkovými zjištěními totiž byla dána především tím, že k prvnímu úkonu soudu, jímž bylo zaslání výzvy k zaplacení soudního poplatku, došlo po více než devíti letech od podání žaloby. Nejvýznamnějším prvkem složitosti řízení se tak stala nemožnost vypracování znaleckého posudku (ohledně osoby škůdce a zjištění rozsahu tvrzené škody), protože ke znaleckému zkoumání došlo až po velkém časovém odstupu od vzniku tvrzené újmy. Rozsah škod způsobených emisemi na lesním porostu byl nakonec v hodnoceném řízení určený (pouze) odhadem vycházejícím z rozptylové studie, tj. určením podílů jednotlivých zdrojů znečištění na celkové škodě. Soudem ustanovení znalci proto žádali o zproštění povinnosti zpracovat znalecký posudek, protože se obávali, že s takovým časovým odstupem již nebude možné soudem položené otázky řádně zodpovědět. Žalobkyně, která je přesvědčená, že základní částka odškodnění by neměla být nikterak snižována a zvýšena by měla být o 50 %, proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl.

8. Žalovaná, která se s rozsudkem soudu prvního stupně ztotožnila, navrhla, aby odvolací soud tento rozsudek jako věcně správný potvrdil. Dle žalované se soud prvního stupně s požadavky dovolacího soudu řídil, když po doplnění dokazování přihlédl k průtahům v hodnoceném řízení, a to zejména k jeho nečinnosti po dobu devíti a půl roku (první úkon soudu po podání žaloby dne [datum] byl učiněn až dne [datum], kdy byly [anonymizováno] [země], s. p. vyzvány k zaplacení soudního poplatku). Jakkoli zmíněný průtah nastal před počátkem období rozhodného [anonymizováno] vznik nemajetkové újmy žalobkyně, soud prvního stupně jej zohlednil při stanovení výše kompenzace, protože shledal v této nečinnosti jednu z významných příčin pozdějších komplikací při provádění dokazování, resp. zpracování znaleckého posudku. Z uvedeného důvodu proto soud prvního stupně zvýšil základní částku odškodnění (stanovenou částkou [částka]) o 30 %, přičemž ji poté snížil [anonymizováno] skutkovou a právní složitost věci o 20 % a [anonymizováno] procesní složitost o 30 %. Vzhledem k tomu, že takto zjištěná částka odškodnění ([částka]) je nižší, než zadostiučinění, které již žalovaná z tohoto titulu žalobkyni zaplatila ([částka]), soud prvního stupně žalobu zamítl.

9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a doplnil dokazování rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (§ 213 odst. 4 o. s. ř.).

10. Z obsahu zmíněného rozsudku odvolací soud zjistil, že v hodnoceném řízení byly mezi účastníky sporné skutečnosti týkající se aktivní věcná legitimace žalující strany (protože některé části [anonymizováno] byly převedeny na jednotlivé obce), pasivní věcné legitimace strany žalované (od roku 1992 do roku 1997 totiž probíhala jednání o tom, v jakém rozsahu přešel majetek státního podniku [anonymizováno] na sodu na [právnická osoba] a. s. a poté na žalobkyni), dále ohledně věcné příslušnosti rozhodujícího soudu i námitky promlčení, přičemž výsledek hodnoceného řízení závisel na znaleckém zkoumání. Po takto doplněném dokazování odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně opodstatněné není.

11. Za porušení zásady rychlosti řízení, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem (podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb.), lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v této věci.

12. Vzhledem k tomu, že se odvolací soud s logickým, pečlivým a vyčerpávajícím odůvodněním napadeného rozsudku plně ztotožňuje, [anonymizováno] stručnost proto na ně v podrobnostech odkazuje.

13. K odvolacím námitkám žalobkyně pak odvolací soud pouze doplňuje, že soud prvního stupně postupoval správně, když z výše uvedeného popisu průběhu soudního řízení vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. [spisová značka] dovodil, že žalobkyně byla vystavena negativnímu dopadu, který s sebou přináší soudní řízení, jehož délka přesáhla jedenáct let Odvolací soud proto souhlasí se soudem prvního stupně, že žalobkyni náleží finanční zadostiučinění, neboť v posuzovaném řízení došlo ve smyslu zákona č. 82/19998 Sb. k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené době (čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Účelem náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením je kompenzace stavu nejistoty, do níž byl účastník v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl udržován, odškodňována je tedy jeho újma způsobená nejistotou ohledně výsledku řízení (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

14. Odvolací soud dále souhlasí se soudem I. stupně i v tom, že žalobkyně, která je právnickou osobou, trpěla nejistotou, resp. úzkostí, ohledně výsledku hodnoceného řízení, které [anonymizováno] ni mělo standardní význam, neboť se jednalo o nejistotu o tom, zda bude povinna nahradit škodu způsobenou emisemi na lesních porostech ve výši [částka] s příslušenstvím či nikoliv. Skončení předmětného řízení [anonymizováno] ni jistě mělo význam, nicméně nikoliv takový, aby zásadním způsobem zasáhl do běžného chodu jejího fungování. S přihlédnutím k tomu, že hodnocené řízení trvalo i přes jeho náročnost více než jedenáct let, což je doba okolnostem dané věci nepřiměřená, nicméně nikoliv extrémně, odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně i v tom, že žalobkyni náleží za první dva roky posuzovaného řízení odškodnění ve výši [částka] a poté částka [částka] za každý další rok trvání tohoto řízení (viz Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS]). Základní částka odškodnění řízení trvajícího jedenáct let a sedm měsíců (od doručení žaloby právní předchůdkyni žalobkyně dne [datum] do právní moci rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze dne [datum]) proto činí [částka].

15. Skutková a právní složitost hodnoceného řízení byla dána rozsahem a povahou právně významných skutečností, které byly mezi účastníky sporné (aktivní věcná legitimace žalující strany, pasivní věcná legitimace žalované strany, otázka věcné příslušnosti věc projednávajícího soudu, námitka promlčení, tvrzené porušení právní povinnosti právní předchůdkyní žalobkyně a výše škody). Rozsahu sporných skutečností, které bylo třeba náležitě zjistit, vyhodnotit a poté právně posoudit, proto i podle odvolacího soudu odpovídá snížení základní částky zadostiučinění o 30 %, neboť jde o skutečnosti, které byly dány samotnou podstatou sporu, o nějž v dané věci šlo.

16. Také procesní složitost posuzovaného řízení byla zvýšená, protože předmětné řízení proběhlo na celkem třech stupních soudní soustavy, což však rovněž nelze přičítat k tíži žalované. Řízení ve více instancích totiž obecně vyžaduje dobu potřebnou [anonymizováno] předložení věci vyšší instanci, [anonymizováno] jeho přezkumné posouzení a [anonymizováno] případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, pročež prodloužení celkové délky řízení, které je tím způsobeno, je ospravedlnitelné. Vzhledem k tomu, že v hodnoceném řízení rozhodoval Krajský soud v Ústí nad Labem třikrát, Vrchní soud v Praze čtyřikrát a Nejvyšší soud jedenkrát, je i podle odvolacího soudu opodstatněné snížení základní částky náhrady škody o dalších 20 %.

17. Skutečností, kterou bylo třeba nově posoudit, bylo zohlednění průtahu, k němuž došlo před vstupem žalobkyně do hodnocené ho řízení, tj. prodlení soudu, který začal jednat v posuzované věci se značným zpožděním (více než devíti let od podání žaloby). Tato skutečnost se i podle odvolacího soudu projevila (pouze) v potížích se zajištěním odborného posouzení věci prostřednictvím znaleckého zkoumání (konkrétně té části sporných tvrzení účastníků řízení, která se týkala podílu odpovědnosti žalobkyně za vznik tvrzené škody a s tím souvisejícího rozsahu její náhrady). Pokud za těchto okolností soud prvního stupně stanovil, že obtíže spojené s komplikacemi se znaleckým zkoumáním týkajícím se existence odpovědnosti žalobkyně za vznik tvrzené škody, resp. jejího rozsahu, odpovídá zvýšení základní částky odškodnění o 30 %, tak i podle odvolacího soudu je takový závěr správný.

18. Důvody [anonymizováno] další modifikaci základní částky odškodnění již odvolací soud neshledal, a proto souhlasí se soudem prvního stupně, že újmě, kterou žalobkyně nepřiměřeně dlouhým řízením utrpěla, je přiměřené finanční zadostiučinění ve výši [částka]. Vzhledem k tomu, že žalovaná již z tohoto titulu žalobkyni částku [částka] zaplatila, odvolací soud rozsudek soudu I. stupně, jímž byla žaloba o zaplacení částky převyšující doposud poskytnuté odškodnění, jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

19. O náhradě nákladů odvolacího řízení pak odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1, § 151 odst. 3 a § 224 odst. 1 o. s. ř., podle nichž procesně úspěšné žalované, která nebyla odvolacím řízení zastoupena advokátem (§ 137 odst. 2 o. s. ř.), náleží náhrada hotových výdajů za vyjádření k odvolání ze dne [datum], příprava na jednání prvostupňového soudu, které se konalo dne [datum] a za účast na tomto jednání, tj. třikrát po [částka] (§ 1 odst. 3, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.). Žalobkyně je proto povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši [částka].