Rozhodnutí 72 CO 73/2022-197

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok II.) a povinnost nahradit státu na znalečném částku ve výši [částka] a na soudním poplatku ze žaloby [částka] na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl svým v pořadí druhým rozsudkem o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení žalované částky jako pojistného plnění z titulu náhrady ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok].

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a činila sporným, zda žalobce po skončení pracovní neschopnosti plně využívá svůj zachovaný pracovní potenciál. Nadto namítla promlčení žalobou uplatněného nároku.

4. V pořadí první rozsudek soudu prvního stupně, kterým bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno, byl jako nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů (§ 219a odst. 1 písm. b/ o.s.ř.) usnesením odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Při rozhodování nyní přezkoumávaným rozsudkem měl soud prvního stupně po provedeném dokazování za prokázané, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě, kterou zavinil řidič vozidla [anonymizována dvě slova], [registrační značka] [anonymizováno], pojištěného pro případ odpovědnosti z provozu vozidla u žalované. Žalobce při dopravní nehodě utrpěl těžká zranění, luxační zlomeninu v oblasti levého zápěstí a devastující poranění levé dolní končetiny v podobě tříštivé zlomeniny levé patní kosti. Dominujícím následkem je [anonymizováno] funkce levé dolní končetiny žalobce, v podobě nemožnosti delší chůze, běhu a přenášení těžkých břemen. Žalobce byl od [datum] do [datum] zaměstnán jako provozní manažer u [právnická osoba] s r.o., jeho práce spočívala ve fyzické práci a námaze, pomocí techniky a ručně manipuloval se stavebním materiálem. Vzhledem k charakteru zranění, které utrpěl při autonehodě ze dne [datum], již není žalobce schopen vykonávat práce fyzického charakteru, spadající do obvyklé náplně pomocného dělníka. Protože žalobce v příčinné souvislosti s následky [anonymizováno] nemohl vykonávat práce spadající do pracovní náplně zaměstnání u [právnická osoba] s r.o., po skončení pracovní neschopnosti pracovní poměr u tohoto zaměstnavatele dohodou rozvázal. S ohledem na trvalé následky [anonymizováno] z dopravní nehody dosahuje žalobce nižších výdělků. V roce [rok] získal zaměstnání na společensky účelně vytvořené pozici u [právnická osoba] s r.o. Od [datum] byl žalobce uznán invalidním. Od [datum] pobíral invalidní důchod pro invaliditu 1. stupně a současně byl evidován u úřadu práce. Od [datum] žalobce pobíral invalidní důchod pro invaliditu 2. stupně. K datu [datum] došlo ke změně invalidity žalobce na 1. stupeň. Od [anonymizováno] [rok] byl žalobce zaměstnán u [právnická osoba], od října [rok] do [anonymizováno] [rok] byl evidován u úřadu práce a od června [rok] byl zaměstnán u zaměstnavatele [právnická osoba] V období, kdy byl žalobce veden v evidenci uchazečů o zaměstnání u úřadu práce, nebylo žalobci nabídnuto žádné volné pracovní místo.

6. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil ve smyslu § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) dle § 447 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“) a nařízení vlády č. 258/1995 Sb. S poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu konstatoval, že v případě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti či při [anonymizováno] se vychází z průměrného výdělku, jakého poškozený dosahoval před poškozením. Poškozením se přitom podle ustálené soudní praxe nemíní samotný úraz, ale právě až nepříznivý dopad změny pracovní způsobilosti do majetkové sféry poškozeného, tedy teprve ztráta, popřípadě snížení výdělku žalobce. Poukázal na to, že žalobce nemůže vykonávat práce dělnické povahy, které mají fyzický charakter, respektive nemůže je vykonávat na plný pracovní úvazek. Neztotožnil se s názorem žalované, která při stanovení výše žalobcem požadované renty vyšla z„ fiktivního výdělku“, jímž je míněn pravděpodobný výdělek, který by žalobce jako správce objektu pobíral. Zdůraznil, že pokud škoda vzniká okamžikem snížení příjmu ze zaměstnání v souvislosti s přiznáním částečného invalidního důchodu, pak průměrným výdělkem, rozhodným pro stanovení výše náhrady, je výdělek, jehož žalobce dosahoval před přiznáním důchodu (a o nějž zcela či zčásti přichází), nikoliv výdělek, jehož by snad mohl dosahovat v nepůvodním zaměstnání, pokud by pro následky [anonymizováno] nemusel přejít na jinou práci či omezit výši pracovního úvazku. Poukázal dále na to, že žalobce v řízení prokázal, že v rozhodném období se nenabízela žádné zaměstnání, které by vyhovovalo jeho schopnostem, kvalifikaci a omezeným možnostem. Uzavřel, že registrace žalobce jako uchazeče o zaměstnání byla v příčinné souvislosti s jeho omezenou pracovní schopností, respektive že pokles práceschopnosti žalobce byl důsledkem předmětného [anonymizováno]. Protože žalovaná nečinila sporným částky a ukazatele, z nichž žalobce při vyčíslení svého nároku vycházel, nýbrž skutečnost, že žalobce mohl dosahovat vyššího výdělku na pozici správce objektu, soud prvního stupně žalobě vyhověl. Námitku promlčení vznesenou žalovanou shledal nedůvodnou. Vyšel přitom z právní úpravy promlčení práva na náhradu škody obsažené v § 106 odst. 1 obč. zák. a ze skutečnosti, že žalobce uplatnil formou rozšíření žaloby nárok na ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] ve výši [částka] také v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. [spisová značka]. Na základě uvedeného pak uzavřel, že žalobce svůj nárok ohledně každého měsíce uvedeného období uplatnil včas, kdy mu nelze přičítat k tíži, že soud v uvedeném řízení o jeho procesním návrhu (zřejmě míněno o rozšíření žaloby) nerozhodl. O náhradě nákladů řízení účastníků pak rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) tak, že v řízení zcela úspěšnému žalobci přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] O náhradě nákladů řízení státu rozhodl dle § 148 odst. 1 o.s.ř.

7. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná včasné odvolání. Namítala, že soud prvního stupně došel na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Za nesprávný označila závěr soudu prvního stupně ohledně příčinné souvislosti mezi úrazem žalobce při dopravní nehodě a škodou v podobě ztráty na výdělku. Vytýkala soudu prvního stupně, že v řízení nepostupoval ve shodě se závazným právním názorem odvolacího soudu vyjádřeným v usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým byl předcházející rozsudek soudu prvního stupně zrušen. Poukazovala na to, že soud prvního stupně při hodnocení příčinné souvislosti mezi úrazem žalobce a škodou nevzal v úvahu zachovanou pracovní schopnost žalobce a nedostatečně zhodnotil, jakého výdělku je žalobce schopen skutečně dosahovat bez ohledu na skutečnost, jaké pracovní nabídky jsou mu ze strany úřadu práce nabízeny a jaké přijímá, respektive zda žalobce plně využívá svého zachovaného pracovního potenciálu. Poukázala na to, že z hlediska příčinné souvislosti je nezbytné vzít také v úvahu skutečnost, že pokud je žalobce evidován na úřadu práce pro nedostatek pracovních příležitostí, nelze situaci na trhu práce přičítat k tíži odpovědného subjektu. Zdůraznila, že soud prvního stupně se při posuzování otázky rozsahu pracovní schopnosti žalobce po úraze omezil na konstatování, že žalobce nemohl v předmětném období vykonávat práce dělnické povahy, respektive nemohl vykonávat práci na plný pracovní úvazek. Uvedla, že není zřejmé, na základě jakých důkazů soud prvního stupně k uvedenému závěru dospěl a současně že zcela pominul a nevypořádal se se závěry znalce [příjmení] [příjmení] o tom, že žalobce mohl po úraze vykonávat funkci správce objektu a nebyl shledán důvod ke zkrácenému pracovnímu úvazku. Za nesprávný označila postup soudu prvního stupně, když v otázce příčinné souvislosti zohlednil situaci na trhu práce, která však nemůže jít k její tíži, respektive k tíži viníka dopravní nehody. Poukázala smysl a účel náhrady za ztrátu na výdělku a v návaznosti na to zdůraznila, že výdělek dosahovaný po poškození ([anonymizováno]) se určuje podle tzv. fiktivního, respektive pravděpodobného výdělku, jehož by poškozený dosáhl při práci, odpovídající jeho schopnostem, kvalifikaci a [anonymizována dvě slova], jíž by vykonával, kdyby tomu nebránil nedostatek pracovních příležitostí. Současně poukázala na to, že z titulu odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla je odpovědný subjekt povinen nahradit jen takovou škodu, která poškozenému vznikla následkem dopravní nehody. Vytýkala soudu prvního stupně, že se v rozporu s právním názorem odvolacího soudu vůbec nezabýval otázkou pravděpodobného výdělku žalobce. Vysvětlila, že v případě žalobce je třeba s ohledem na jeho kvalifikaci, dřívější pracovní zařazení a [anonymizována dvě slova] vyplývající z přiznané invalidity vyjít z fiktivního výdělku [částka] (v roce [rok]), dosahovaného dle statistiky Ministerstva práce a sociálních věcí zaměstnanci v pozici správce objektů. Na podporu své argumentace ohledně povahy a rozsahu [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] žalobce a rozsahu jeho zachované pracovní schopnosti odkázala na [anonymizováno] o [anonymizováno] ze dne [datum] a na závěry znalců [příjmení] [příjmení] a MUDr. [příjmení]. Poukázala na to, že soud prvního stupně se v napadeném rozsudku s namítanými skutkovými okolnostmi nevypořádal a vycházel pouze ze závěru, že žalobce jako poživatel invalidního důchodu nemohl na trhu práce najít místo v dělnické profesi na zkrácený úvazek. Současně namítal, že soud prvního stupně nesprávně posoudil jím uplatněnou námitku promlčení žalobou uplatněného nároku. Z uvedených důvodů pak závěrem navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu v celém rozsahu zamítne a přizná jí náhradu nákladů řízení.

8. Žalobce považuje odvolání žalované za nedůvodné. Vyjádřil názor, že soud prvního stupně po zrušení jeho předcházejícího rozsudku postupoval v souladu s právním názorem odvolacího soudu. Za nesprávnou označil argumentaci žalované týkající se špatné situace na trhu práce a poukázal na to, že situace na trhu práce byla dobrá, nicméně jen a pouze v příčinné souvislosti s dopravní nehodou nemohl převážnou část nabízených zaměstnání vykonávat. Poukázal na to, že volné nabídky úřadu práce přijal a práci fakticky vykonával, přičemž nemůže za to, že se jednalo o práci placenou měně, než odpovídá obecnému průměru či představě žalované a má za to, že soud prvního stupně se v napadeném rozhodnutí se všemi okolnostmi vypořádal. Vyjádřil názor, že v daném případě není dán důvod pro použití fiktivního výdělku, když po většinu rozhodné doby vykonával nabízenou práci s výdělkem, který je zohledněn ve výpočtu žalované částky. Závěrem zdůraznil, že soud prvního stupně se vypořádal se všemi okolnostmi a jeho skutkové a právní závěry vycházejí z provedených důkazů. Za správné považoval také závěry soudu prvního stupně, kterými se vypořádal s námitkou promlčení, a odkázal v tomto ohledu na argumentaci uvedenou v replice k vyjádření žalované ze dne [datum]. Závěrem navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a zavázal žalovanou k náhradě nákladů řízení.

9. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o.s.ř.), poté dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro potvrzení ani změnu napadeného rozhodnutí.

10. V posuzované věci se žalobce domáhá na žalované poskytnutí pojistného plnění z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla k úhradě škody na zdraví, kterou utrpěl při dopravní nehodě dne [datum]. Konkrétně uplatňuje nárok na doplatek renty, která mu byla žalovanou z titulu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vyplácena v období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok]. Žalovanou částku pak vyčíslil jako součet nedoplatků na požadované rentě za jednotlivé kalendářní měsíce. Z žalobních tvrzení je pak zřejmé, že výše žalobcem vypočítaných nedoplatků odpovídá rozdílu mezi pravděpodobným valorizovaným výdělkem, odvíjejícím se od průměrného výdělku dosahovaného před poškozením u [právnická osoba] s.r.o., a skutečně dosahovaného výdělku po poškození s připočtením invalidního důchodu a již vyplácené renty. V kalendářních měsících, kdy byl žalobce evidován jako nezaměstnaný v evidenci úřadu práce, zahrnul do výpočtu nedoplatku namísto dosahovaného výdělku částku odpovídající vyplacené dávce hmotného zabezpečení v nezaměstnanosti, respektive nezahrnul do výpočtu žádnou částku za období, kdy mu žádné dávky vypláceny nebyly.

11. Žalovaná činí spornou výši uplatněného nároku, respektive to, že žalobcem tvrzená ztráta na výdělku po skončení pracovní neschopnosti má v celém svém rozsahu původ v poškození zdraví, které žalobce utrpěl při předmětné dopravní nehodě. Konkrétně tvrdí, že žalobce po skončení pracovní neschopnosti dosahuje nižšího výdělku proto, že plně nevyužívá svou zachovanou pracovní způsobilost a nekoná práci, která odpovídá jeho schopnostem, kvalifikaci a [anonymizována dvě slova]. Současně odmítá odpovědnost za újmu, která v poměrech žalobce nastala z důvodu situace na trhu práce a způsobila, že po určitou dobu žalobou vymezeného období neměl příjem z vlastní výdělečné činnosti pro nedostatek vhodných pracovních příležitostí. Jinými slovy, žalovaná sporuje výši částky, která má být při výpočtu výše náhrady za ztrátu na výdělku odečtena spolu s vypláceným invalidním důchodem a rentou od valorizovaného průměrného výdělku dosahovaného žalobcem před poškozením u [právnická osoba] s.r.o., jehož výši současně činí nespornou.

12. Soud prvního stupně napadeným, v pořadí druhým rozsudkem znovu žalobě v plném rozsahu vyhověl, aniž se stejně jako ve svém předcházejícím rozsudku odpovídajícím způsobem zabýval mezi účastníky spornými rozhodnými skutečnostmi. Soud prvního stupně zjevně nerespektoval právní názory a pokyny odvolacího soudu, kterými je vázán (§ 226 odst. 1 o.s.ř.) a v příkrém rozporu s ustálenou rozhodovací praxí, na níž byl odvolacím soudem upozorněn, založil své meritorní rozhodnutí na závěru, že ke ztrátě na výdělku došlo u žalobce v důsledku jeho nezaměstnanosti, která nastala v příčinné souvislosti s omezenou pracovní schopností žalobce, a tudíž následkem předmětné škodné události – dopravní nehody, při níž žalobce utrpěl úraz. Soud prvního stupně se při zjišťování skutkového [anonymizováno] omezil na zjištění výše průměrného výdělku, jehož žalobce dosahoval před úrazem v původním zaměstnání u [právnická osoba] s.r.o., dále na zjištění, kdy byl žalobce po skončení pracovní neschopnosti evidován jako uchazeč o zaměstnání u Úřadu práce a u kterých zaměstnavatelů byl v rozhodném období zaměstnán. Žádnou pozornost však již nevěnoval tomu, zda žalobcem vykonávaná práce po skončení pracovní neschopnosti odpovídala jeho zachovaným pracovním schopnostem a možnostem, kvalifikaci a [anonymizována dvě slova].

13. Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti je jedním z dílčích nároků na náhradu škody na zdraví. Odškodňuje se jí majetková újma, jež vzniká poškozenému v důsledku snížení (popřípadě ztráty) pracovní způsobilosti vlivem újmy na zdraví. Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při [anonymizováno] činí rozdíl mezi průměrným výdělkem před poškozením a výdělkem dosahovaným po poškození s připočtením případného invalidního důchodu nebo částečného invalidního důchodu (§ 447 odst. 1 obč. zák.). I v případě odpovědnosti za ztrátu na výdělku musí být kumulativně splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro vznik odpovědnosti ve smyslu § 420 obč. zák. tj. porušení právní povinnosti, vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody a zavinění škůdce, jež se předpokládá. To znamená, že i pro náhradu ztráty na výdělku dle § 447 obč. zák. je rozhodující, zda příčinou škody (tj. ztráty na výdělku) bylo jednání škůdce či škodní událost nebo zda tato škoda má podklad v příčinách jiných.

14. Nedosahuje-li poškozený výdělku z důvodu situace na trhu práce, a nikoliv z důvodu poklesu jeho pracovní způsobilosti následkem [anonymizováno] způsobeného škůdcem, nemůže být uhrazena újma spočívající v tom, že pro nedostatek vhodných příležitostí nemá příjem z vlastní výdělečné činnosti, a to ani jako náhrada za ztrátu na výdělku podle § 447 obč. zák., ani jako ušlý zisk ve smyslu § 442 odst. 1 obč. zák. (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Chybí zde totiž příčinná souvislost mezi následky škody na zdraví a ztrátou příjmu poškozeného. V případě, že poškozený nemá po skončení pracovní neschopnosti výdělek pouze z důvodu nedostatku pracovních příležitostí, je jeho výdělek dosahovaný po poškození třeba určit podle pravděpodobného výdělku, jehož by dosáhl při práci, odpovídající jeho schopnostem, kvalifikaci a [anonymizována dvě slova], již byl prokazatelně vykonával, kdyby tomu nebránil nedostatek pracovních příležitostí (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu z [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] nebo z [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]). Obdobně je tomu v případě, že poškozený po skončení pracovní neschopnosti pracuje po kratší dobu či z vlastní vůle plně nevyužívá své zachované pracovní způsobilosti. V takovém případě je při stanovení výše náhrady ztráty na výdělku vzít v úvahu vyšší než skutečně dosažený výdělek poškozeného po skončení pracovní neschopnosti (srovnej [anonymizováno], J., [příjmení], J., [příjmení], M., [příjmení], M. a kol. Občanský zákoník I. § 1 až 459. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, [rok], str [číslo]).

15. V poměrech projednávané věci je tedy nutno vyjít z toho, že mezi účastníky je nesporná výše valorizovaného průměrného výdělku dosahovaného žalobcem před poškozením u [právnická osoba] s.r.o., stejně tak je nesporná výše invalidního důchodu a žalovanou poskytované renty, které byly žalobci vypláceny v žalobou vymezeném období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok]. Sporná je skutečnost, zda žalobce v období po skončení pracovní neschopnosti plně využíval svých zachovalých pracovních schopností, a tedy zda je možno při vyčíslení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vycházet z příjmů, které v žalobou vymezeném období skutečně dosahoval či je namístě vzít v úvahu výdělek pravděpodobný.

16. Pro rozhodnutí o žalobou uplatněném nároku je třeba na podkladě provedeného dokazování primárně posoudit, jakým způsobem je žalobce v důsledku utrpěného [anonymizováno] omezen v pracovní činnosti a zda v důsledku tohoto [anonymizováno] bylo nezbytné, aby pracoval pouze na částečný pracovní úvazek (výsledky dosavadního dokazování takový závěr zatím neopodstatňují). Následně je třeba zaměřit dokazování na charakter, rozsah (úvazek) a konkrétní náplň jeho práce u [právnická osoba] s.r.o. a [právnická osoba], a na tomto základě poté zhodnotit, zda práce žalobce, kterou v předmětném období u zmíněných zaměstnavatelů vykonával, odpovídala jeho schopnostem, kvalifikaci a [anonymizována dvě slova]. V případě kladného závěru, je možné při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v období, kdy byl zaměstnán, vycházet ze žalobcem skutečně dosahovaného výdělku. Pokud bude naopak zjištěno, že žalobce při výkonu práce u jmenovaných zaměstnavatelů svůj pracovní potenciál plně nevyužíval, bude třeba vyjít z jeho pravděpodobného výdělku, tj. z výdělku, kterého by mohl dosahovat, pokud by vykonával práci odpovídající rozsahem a charakterem jeho schopnostem, kvalifikaci a [anonymizována dvě slova]. Současně je třeba vzít v úvahu, že při výpočtu výše škody, spočívající v rozdílu mezi pravděpodobným výdělkem dosahovaným žalobcem před poškozením a výdělkem po poškození, se porovnávají výdělky zjištěné z hrubé mzdy (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

17. Při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v období, kdy byl žalobce nezaměstnaný a evidován u uřadu práce jako uchazeč o zaměstnání (od [datum] do [datum]) je nutno vzít ve smyslu shora citované judikatury v úvahu, že náhradou za ztrátu na výdělku se neodškodňuje situace na trhu práce, přičemž jestliže poškozený nemá po skončení pracovní neschopnosti výdělek pouze z důvodu nedostatku pracovních příležitostí, je jeho výdělek dosahovaný po poškození třeba určit podle pravděpodobného výdělku, jehož by dosáhl při práci, odpovídající jeho schopnostem, kvalifikaci a [anonymizována dvě slova], již byl prokazatelně vykonával, kdyby tomu nebránil nedostatek pracovních příležitostí. Současně se judikatura ustálila v závěru, a to jak pro oblast pracovněprávních vztahů, tak v rovině vztahů občanskoprávních, že za popsaných okolností je třeba za pravděpodobný výdělek považovat výdělek ve výši minimální mzdy (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

18. Lze tedy uzavřít, že v odůvodnění napadeného rozsudku absentují odpovídající skutkové a právní závěry o rozhodných skutečnostech významných pro rozhodnutí ve věci samé, a nelze tudíž z napadeného rozsudku seznat důvody, na kterých soud prvního stupně svůj závěr o oprávněnosti žalobou uplatněného nároku založil. Jako minimálně předčasné pak neobstojí ani závěry soudu prvního stupně vztahující se k žalovanou vznesené námitce promlčení. V tomto ohledu totiž soud prvního stupně nevzal v úvahu, že předmětem řízení je nárok na pojistné plnění, tedy že ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou se nejedná o právo poškozeného na náhradu škody proti škůdci, nýbrž o originární právo poškozeného na plnění z pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, založené zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“). Na základě dosud zjištěného skutkového [anonymizováno] lze usoudit, že pro posouzení běhu a délky promlčecí doby je ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou třeba aplikovat § 8 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, podle něhož se právo na plnění z pojištění promlčí za tři roky s tím, že promlčecí doba práva na pojistné počíná běžet za jeden rok po vzniku pojistné události. Z uvedeného je zřejmé, že počátek promlčecí doby se odvíjí od okamžiku, kdy nastala pojistná událost. Zákon [číslo] Sb. přitom pojem pojistné události blíže nevymezuje a ponechává tuto otázku na konkrétní pojistné smlouvě, kterou mezi sebou pojistitel a pojištěný uzavřou, popřípadě na pojistných podmínkách, které jsou její součástí. Současně rozhodovací praxe dospěla k závěru, že pokud ve smlouvě o pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla není pojistná událost vymezena jinak než podle zákona o pojistné smlouvě, pak platí, že pojem pojistné události zahrnuje nejen dopravní nehodu, ale i vznik konkrétní škody, za níž je požadována náhrada (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Soud prvního stupně se otázkou stanovení pojistné události, respektive obsahem pojistné smlouvy, na základě které má být žalobci pojistné plnění poskytnuto nezabýval. Není tak zřejmý počátek běhu promlčecí lhůty žalobou uplatněného práva na pojistné plnění.

19. Nad rámec uvedeného pak považuje odvolací soud za potřebné uvést, že pokud žalobce původně uplatnil formou rozšíření žaloby nárok na pojistné plnění z titulu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. [spisová značka], pak tato skutečnost může ve vztahu k tomuto nároku opodstatňovat závěr o stavení promlčecí v době od podání návrhu na rozšíření žaloby dne [datum] do dne [datum], kdy bylo soudem rozhodnuto o tom, že se navrhovaná změna žaloby nepřipouští.

20. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil jako nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů a podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

21. Úkolem soudu prvního stupně bude, aby se v dalším řízení v intencích shora citované judikatury a závazného právního názoru odvolacího soudu věcí znovu zabýval. Ve vztahu k žalovanou namítanému promlčení vezme v úvahu, že předmětem řízení je nárok na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a že je tedy pro posouzení promlčení žalobou uplatněného nároku nezbytné stanovit pojistnou událost, od níž se v daném případě odvíjí běh promlčecí lhůty. V rámci dokazování se zaměří na rozhodné skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné. Neopomene se zabývat povahou výdělečné činnosti (náplň práce, délka pracovního úvazku apod.), kterou žalobce po skončení pracovní neschopnosti v žalobou vymezeném období vykonával a tím, zda plně využíval svou zachovanou pracovní způsobilost. Odpovídajícím způsobem zohlední rovněž skutečnost, že žalobce po určitou dobu nedosahoval výdělku z důvodu nedostatku vhodných pracovních příležitostí. V případě potřeby vyzve účastníky k doplnění tvrzení o rozhodných skutečnostech a k označení důkazů postupem dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. V návaznosti na zjištěné skutečnosti pak vyhodnotí, jaký výdělek lze pro účely stanovení náhrady za ztrátu na výdělku považovat za„ výdělek dosahovaný po poškození“, tj. zda lze od valorizovaného průměrného výdělku dosahovaného před poškozením u [právnická osoba] s.r.o. (jehož výše je nesporná) odečíst spolu s částkou, odpovídající vyplácenému invalidnímu důchodu a rentě, žalobcem skutečně dosahovaný výdělek nebo výdělek pravděpodobný (fiktivní), kterého by dosáhl při výkonu práce, odpovídající jeho schopnostem, kvalifikaci a [anonymizována dvě slova], nebýt nedostatku pracovních příležitostí, respektive při plném využití zachované pracovní schopnosti. V novém rozhodnutí pak v souladu se zákonnými požadavky kladenými na odůvodnění soudního rozhodnutí ve smyslu § 157 o.s.ř. a § 132 o.s.ř. srozumitelně a přesvědčivě vyloží skutkové závěry a právní úvahy a vypořádá se i s právně významnými námitkami účastníků. Neopomene též znovu rozhodnout o náhradě nákladů řízení státu a o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky navzájem, a to včetně nákladů řízení odvolacího (§ 224 odst. 3 o.s.ř.). Právním názorem, vysloveným v rozhodnutí odvolacího soudu, je soud prvního stupně vázán (§ 226 odst. 1 o.s.ř.).