o určení dědického práva, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], ve znění usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně určil, že žalobce je dědicem zůstavitelky [jméno] [příjmení], narozené [datum], posledně bytem [adresa], zemřelé [datum] (výrok I), zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal určení, že žalovaná po zůstavitelce nedědí (výrok II), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III), žalobci uložil povinnost nahradit [země] - [anonymizována dvě slova] pro [část Prahy] řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok [příjmení]) a konečně žalované uložil povinnost nahradit [země] - Obvodnímu soudu pro Prahu 5 náklady řízení ve výši [částka], rovněž do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok V).

2. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě, ve které žalobce tvrdil, je dědicem po své matce [jméno] [příjmení]. Žalovaná však v průběhu dědického řízení předložila listinu o vydědění žalobce. Podle žalobce je tato listina neplatná, protože neobsahuje datum podpisu zůstavitelky. Žalobce popřel i pravost listiny o vydědění, když podle něj při jejím sepisu mohlo dojít k podvodu, když se žalovaná dozvěděla, že [anonymizováno] zanechala závěť a nepodařilo se jí zabránit jejímu uložení u notářky. Listina také podle žalobce neobsahuje žádný skutečný důvod pro vydědění. Žalobce tvrdil, že zůstavitelce poskytoval potřebnou pomoc, projevoval o ní trvale opravdový [anonymizováno] a udržoval s ní stálý kontakt.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Podle ní listina o vydědění obsahuje všechny zákonné náležitosti. Popřela tvrzení žalobce o tom, že matce poskytoval pomoc a že s ní udržoval kontakt. Naopak o její [anonymizována dvě slova] se [anonymizováno] a [anonymizováno] o ní [anonymizováno].

4. Provedenými důkazy soud I. stupně mj. zjistil, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] zemřela [datum]. Dne [datum] sepsala vlastní rukou závěť, podle které odkázala veškerý svůj majetek svým dětem [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] s tím, že manželovi neodkázala nic. Dne [datum] byla na počítači sepsána listina o vydědění podepsaná zůstavitelkou. Listina obsahuje vůli zůstavitelky vydědit žalobce s odůvodněním, že žalobce neposkytuje zůstavitelce pomoc od počátku roku 2006 a neprojevuje o ni [anonymizováno] a společně s bývalým manželem vyvedli akcie ze [právnická osoba] s.r.o. Listinu podepsali svědci [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] s tím, že [anonymizováno] dne [datum] před nimi vlastní rukou podepsala výše uvedenou listinu o vydědění žalobce. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci [datum], bylo řízení o pozůstalosti po zůstavitelce přerušeno a žalobci bylo uloženo, aby v propadné lhůtě 1 měsíce podal žalobu na určení, že je dědicem po zůstavitelce. Ze znaleckých posudků soud I. stupně zjistil, že podpis na listině o vydědění je s vysokou pravděpodobností pravým podpisem zůstavitelky, přičemž znalec nenalezl vhodnou metodu, kterou by mohl objektivně posoudit, zda strojopisný text této listiny byl doplněn na předem podepsaný papír.

5. Vzhledem k datu úmrtí zůstavitelky soud I. stupně při právním hodnocení věci aplikoval právní úpravu obsaženou v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění do [datum] (dále jen„ obč. zák.“). Zabýval se nejprve otázkou platnosti listiny o vydědění a dospěl k závěru, že tato listina obsahuje všechny náležitosti podle § 476 obč. zák. Po provedeném dokazování soud I. stupně neměl pochybnost ani o pravosti listiny o vydědění ani o vážnosti vůle zůstavitelky.

6. Dále se soud I. stupně zabýval tím, zda jsou v daném případě dány jednotlivé důvody vydědění podle § 469a odst. 1 písm. a), b) obč. zák., tedy důvody, které [anonymizováno] v listině o vydědění uvedla. K tomu vyslechl řadu svědků navržených ať již žalobcem či žalovanou. Vycházel přitom z premisy, že vydědění je krajním řešením, které může zůstavitel učinit skutečně pouze v případě, že chování budoucích dědiců vůči jeho osobě je hrubě nevhodné a jsou skutečně a prokazatelně splněny zákonné důvody. V daném případě provedeným dokazováním zjistil, že [anonymizována dvě slova] koncem [anonymizováno] [ulice] léta měla [anonymizováno] v [anonymizováno]. Společnou domácnost vedla se svým bývalým manželem, s nímž také podnikala, v této [anonymizováno] původně žil i žalobce. Žalovaná s nimi nikdy nebydlela. [role v řízení] se [anonymizováno] v roce [rok], [anonymizováno] zůstala bydlet s žalobcem, který následně také odešel a založil samostatnou domácnost. Žalobce zůstavitelku navštěvoval, ať již sám, či s manželkou nebo se synem. V některých případech ji navštívila manželka žalobce sama, [anonymizováno] v některých případech návštěvu na poslední chvíli zrušila s tím, že jí není dobře. Žalobce vozil zůstavitelku do nemocnice na léčebné terapie, telefonovali si, žalobce pro ni vyřizoval nákupy i jiné záležitosti. Svědci u zůstavitelky vídali oba účastníky, popř. vozidlo žalovaného, byť žalovanou podstatně častěji. V řízení nebylo zjištěno, že by se [anonymizováno] nacházela v nouzi. Měla profesionální [anonymizováno], které péči o ni zajišťovaly, o zůstavitelku pečovala zejména žalovaná. Protože v řízení bylo prokázáno, že [anonymizováno] byla zaopatřena pomocí mnoha osob, soud I. stupně dospěl k závěru, že důvod vydědění podle § 469a odst. 1 písm. a) obč. zák. není dán. Podle soudu I. stupně pak absentuje i důvod vydědění podle § 469a odst. 1 písm. b) obč. zák., když z výpovědí většiny svědků vyplynulo, že [anonymizováno] měla hezký vztah s oběma účastníky. Pokud si stěžovala na žalobce v souvislosti s údajnými majetkovými převody ve [právnická osoba] a.s., v tomto jednání, i pokud by bylo prokázáno, nelze podle soudu I. stupně spatřovat žádný ze zákonných důvodů pro vydědění. Z uvedených důvodů soud I. stupně žalobě v části, v níž se žalobce domáhal určení, že je dědicem zůstavitelky, vyhověl. Naopak žalobu zamítl v části, v níž se žalobce domáhal určení, že žalovaná po zůstavitelce nedědí, když žalobce žádný jiný důvod dědické nezpůsobilosti žalované než ten, že žalovaná předložila nepravou listinu o vydědění, neuvedl. O nákladech řízení mezi účastníky soud I. stupně rozhodl s odkazem na § 142 odst. 2 o.s.ř., když oba účastníci byli ve sporu úspěšní i neúspěšní stejnou měrou. Výrok o nákladech státu představující znalečné odůvodnil ustanovením § 148 o.s.ř.

7. Proti rozsudku podala žalovaná odvolání, kterým napadla výroky I, III a V. Namítla, že výrok soudu I. stupně i právní hodnocení je v rozporu s morálkou, dobrými mravy a poctivostí. Podle ní je navíc řízení zatíženo změnou osoby soudkyně, která zřejmě neměla spis zcela nastudovaný. Žalovaná setrvala na tvrzení, že se žalovaný o zůstavitelku [anonymizováno], nezajišťoval její potřeby a neudržoval s ní pravidelný kontakt. Pouze vyčkával na odchod zůstavitelky a následně klamal notáře i soud. Soud I. stupně podle žalované nevyhodnotil rozpory mezi výpověďmi svědků z okruhu přátel zůstavitelky na straně jedné a svědků z okruhu rodiny manželky žalobce na straně druhé. Chybně z výpovědí svědkyň [příjmení] a [příjmení] dovodil, že [anonymizováno] měla podíl na nezájmu žalobce o ni, ačkoliv z výpovědí jiných svědků vyplynulo, že zejména v době svého onkologického [anonymizována dvě slova] trpěla tím, že ji žalobce nenavštěvoval. Soud I. stupně také nehodnotil problematiku převodu nemovitosti majetku společnosti [právnická osoba] na otce [jméno] [příjmení]. Konečně žalovaná soudu I. stupně vytkla, že náklady na znalecký posudek nadbytečně. O těchto nákladech měl podle žalované soud rozhodnout podle 150 o.s.ř., když žalovaná nezavinila vnik sporu. Zejména z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

8. Ve vyjádření k odvolání žalobce mj. uvedl, že v řízení bylo doloženo, že s matkou kontinuálně udržoval vztah, matku navštěvoval sám i se svou rodinou, pomáhal jí v [anonymizováno], doprovázel jí k lékaři atp. Ani žalovaná za života matky nedávala najevo nějaké výhrady a rozhodně nedal informaci, že by matka jakkoli jinak pořídila o svém majetku než závětí uloženou u notáře. Z toho důvodu se žalobci jeví listina o vydědění jako podvod. Žalovaná proti žalobci brojí nejen od začátku řízení, ale vyšlo najevo, že žalovaná činila kroky ke svému neoprávněnému obohacení již za života zůstavitelky, v důsledku čehož na ní byla podána dvě [anonymizována dvě slova]. Z uvedených důvodů žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku.

9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v mezích podaného odvolání podle § 212, § 212a o.s.ř. a odvolání neshledal důvodným.

10. [příjmení] zdůraznit, že odvolací řízení je řízením zásadně přezkumným a odvolací soud není nadán oprávněním hodnotit důkazy provedené soudem I. stupně jinak, aniž by je sám provedl, případně (v rozsahu omezeném ust. § 213, odst. 2 o.s.ř.) dokazování doplnil. Soud I. stupně provedl rozsáhlé dokazování, provedené důkazy zhodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o.s.ř.) a učinil na jejich základě odpovídající skutkové závěry, které přiléhavě posoudil i v rovině právní. Výtky odvolatelky týkající se hodnocení důkazů a právních závěrů soudu I. stupně, neshledal odvolací soud opodstatněnými. Okolnost, že žalovaná nabízí jinou verzi hodnocení provedených důkazů, kterou navíc vytrhává ze souvislosti s ostatními výsledky dokazování, nepostačuje ke zpochybnění správnosti napadeného rozsudku. Námitky žalované, vyjádřené v odvolání, jsou jen polemikou se skutkovými a právními závěry prvostupňového soudu, kterou odvolací soud nepovažuje za důvodnou. Skutková zjištění se opírají o provedené dokazování, jehož procesní korektnost není zpochybňována a opak neplyne ani z obsahu spisu. Do hodnocení důkazů, založeného na dostatečném důvodu soudem I. stupně nemůže odvolací soud bez opakování, popřípadě doplnění dokazování zasahovat, a pro takový postup nemá odvolací soud přesvědčivé důvody, když provedené dokazování považuje za procesně bezchybné a pro posouzení věci postačující. Se závěrem soudu I. stupně, že žádný z důvodů vydědění explicitně uvedených v listině o vydědění (§ 469 odst. 1 písm. a/, b/ obč. zák.), ani jiný důvod, není dán, se odvolací soud ztotožňuje a v tomto směru odkazuje na přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku.

11. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadeném vyhovujícím výroku II a to včetně závislých nákladových výroků III a IV podle § 219 o.s.ř jako věcně správný potvrdil, když soud I. stupně tyto výroky přiléhavě odůvodnil tím, že oba účastníci byli ve sporu úspěšní a neúspěšní stejnou měrou. Tvrzení žalované, že nezavinila vznik sporu, je zavádějící. Žalovaná, která v dědickém řízení předložila spornou listinu o vydědění, si musela být vědoma možnosti, že bude žalobcem zpochybněna ať už co do její pravosti či do důvodů, a to již proto, že nedlouho před pořízením sporné listiny, [anonymizováno] sepsala vlastnoručně závěť, ve které odkázala bez dalšího svůj majetek oběma svým dětem, tedy účastníkům tohoto řízení.

12. Výrok o nákladech odvolacího řízení má oporu v § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř., když v této fázi řízení zcela procesně úspěšnému žalobci vznikly náklady v důsledku právního zastoupení. Advokátovi žalobce náleží 2 x [částka], tj. odměna za sepis vyjádření k odvolání a za účast na jednání odvolacího soudu (§ 9 odst. 3 písm. a/, § 11 odst. 1 písm. g/, k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), dále dva režijní paušály po [částka] (§ 13 odst. 1 a 4 cit. vyhl.) a 21 % DPH. Náklady odvolacího řízení činí celkem [částka].