o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok I) a dále rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou žalobce odůvodnil tvrzením, že nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka] mu vznikla nemajetková újma, kterou žádal odškodnit částkou [částka].

3. V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně předně zkonstatoval, že žalobce podáním ze dne [datum], tedy den před jednáním nařízeném na den [datum], navrhl rozšíření žaloby, a to o náhradu nemajetkové újmy za řízení vedené před správními orgány a dále za období dovolacího řízení vedeného Nejvyšším správním soudem. Soud prvního stupně však dospěl k závěru, že podmínky dané § 95 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn (dále jen„ o. s. ř.“) v daném případě splněny nejsou a proto zmíněný návrh zamítl.

4. Poté soud prvního stupně ze shodných tvrzení účastníků řízení a na podkladě provedeného dokazování zjistil, že řízení vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka] zahájil žalobce žalobou ze dne [datum] podanou proti rozhodnutí [anonymizována dvě slova] inspekce bezpečnostních sborů ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], jímž bylo zamítnuto žalobcovo odvolání podané proti rozhodnutí vedoucího 1. odboru – kanceláře [anonymizována dvě slova] inspekce bezpečnostních sborů ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]. Naposledy zmíněným rozhodnutím byla odmítnuta žalobcova žádost o poskytnutí informací o profesní minulosti a kariéře pplk. Mgr. [jméno] [příjmení], a to konkrétně, kde, od kdy do kdy a na jakých služebních místech působil v rámci bezpečnostních sborů, od kdy je ve služebním poměru u [příjmení], o výši jeho platu, o jeho kázeňských odměnách a odměnách za dobu od [datum], o uvedení roku jeho narození a obce, ve které má trvalý pobyt, a v případě kázeňských odměn a odměn o uvedení důvodu jejich poskytnutí. Tato žádost totiž byla shledána jako zneužití práva na poskytnutí informací. Žalobcem podaná správní žaloba byla zamítnuta rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], protože i správní soud shledal žalobcovu žádost jako zneužití práva na informace. Tento rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Prvostupňový soud vzal také za prokázané, že dne [datum] žalobce uplatnil u [stát. instituce] nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce hodnoceného řízení. Ministerstvo spravedlnosti ve svém sdělení ze dne [datum] zkonstatovalo, že v předmětném řízení došlo k porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, nicméně žalobcovu žádost o poskytnutí nemajetkové újmy v penězích vyhodnotilo jako nedůvodnou.

5. Uvedená skutková zjištění soud prvního stupně následně právně posoudil podle § 13 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, a poté s odkazem na dosavadní soudní judikaturu dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení, které trvalo ode dne [datum] do dne [datum], došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení. V nepřiměřené délce hodnoceného řízení tak soud prvního stupně shledal nesprávný úřední postup, jímž byla žalobci způsobena nemajetková újma. Vzhledem k tomu, že v hodnoceném řízení šlo o požadavek žalobce na poskytnutí informací, který byl příslušným správním orgánem a poté i správním soudem shledán jako zneužití práva, tak přiměřeným zadostiučiněním za vzniklou nemajetkovou újmu je žalovanou již poskytnuté konstatování porušení práva žalobce na projednání a rozhodnutí jeho věci v přiměřené lhůtě. S přihlédnutím k tomu, že žalovaná tuto formu satisfakce před podáním jeho žaloby poskytla, soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn (dále jen„ o. s. ř.“).

6. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. V něm předně zopakoval, že v hodnoceném řízení bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, neboť Městský soud v Praze nepostupoval v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] rychle, řádně a účinně. Podle ustálené judikatury totiž nelze připustit ani tolerovat, aby řízení, v němž šlo pouze o poskytnutí informace, probíhalo v řádu několika let. Žalobce proto v hodnoceném řízení podal stížnost na průtahy v řízení, kterou zaslal Nejvyššímu správnímu soudu dne [datum]. Dále žalobce odkázal na soudní judikaturu, podle které absence okolností zakládajících předpoklad vyššího významu předmětu řízení pro poškozené nevede sama o sobě k závěru o nižším, ale o standardním významu předmětu řízení. Pakliže měl soud prvního stupně za to, že chce posoudit věc v rozporu s presumpcí standardního významu věci pro žalobce, pak bylo jeho povinností poučit žalobce podle § 118a odst. 2 a 3 o. s. ř. To samé, platí i pro závěr, že konstatování porušení práva je v dané věci dostatečnou kompenzací nemajetkové újmy, kterou žalobce utrpěl. O odškodnění nemateriální újmy formou konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené době totiž lze uvažovat pouze ve výjimečném případě, a to tehdy, je-li význam hodnoceného řízení zanedbatelný. O takový případ se však v dané věci nejedná, protože žalobce byl v hodnoceném řízení aktivní a ochrany svého práva na poskytnutí požadovaných informací se domáhal všemi pro něj dostupnými prostředky. Ze skutečnosti, že strávil sepisem žaloby určitý čas a nadto zaplatil za podanou žalobu soudní poplatek ve výši [částka], je zřejmé, že hodnocená věc pro něj významná byla (v opačném případě by totiž tyto kroky nepodstupoval). Pro žalobce je pak nepochopitelné, že jeho žádost o informace o profesní minulosti a kariéře pplk. Mgr. [jméno] [příjmení] bylo shledána jako šikanózní. O tyto informace totiž požádal za situace, kdy pplk. Mgr. [jméno] [příjmení] byl při kontaktu s ním nestandardní, se zjevným profesním deficitem a se sklonem k šikaně. Ostatně byl to pplk. Mgr. [jméno] [příjmení], kdo inicioval stížnost na žalobce, která poté nebyla shledána jako důvodná. Za současného zdůraznění, že průtah, k němuž v hodnoceném řízení došlo, nelze klást k jeho tíži, žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Žalovaná, která se s napadeným rozsudkem ztotožnila, navrhla, aby odvolací soud tento rozsudek jako věcně správný potvrdil.

8. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), přičemž doplnil dokazování kasační stížností podanou žalobcem dne [anonymizována dvě slova] proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterou byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost, dokladem o jeho zaplacení dne [datum], a informací o tom, že ke dni [datum] a ani ke dni [datum] dovolací řízení vedené Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. [spisová značka] nebylo skončeno (§ 213 odst. 4 o. s. ř.). Po takto doplněném dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že podané odvolání důvodné není.

9. Pro své rozhodnutí si soud prvního stupně opatřil dostatek skutkových zjištění, ze kterých odvolací po jejich doplnění rovněž vychází. Také právní posouzení dané věci soudem prvního stupně je podle odvolacího soudu správné. S prvostupňovým soudem totiž souhlasí v jeho závěru, že řízení vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka] po dobu přesahující čtyři roky (od podání správní žaloby dne [datum] doposud) je i přes určitou náročnost věci (danou především rozsahem sporných skutečností) nepřiměřeně dlouhé.

10. Jak již bylo zmíněno soudem prvního stupně, jedním z nejdůležitějších kritérií pro stanovení formy a případné výše odškodnění je význam předmětu řízení pro účastníka, protože z něj vyplývá, co je pro účastníka řízení v sázce (nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1320/10). V daném případě šlo o řízení, v němž žalobce žádal o poskytnutí informací týkajících se profesní minulosti a kariéry pplk. Mgr. [jméno] [příjmení], a to včetně data jeho narození a označení obce, ve které žije (tj. skutečností, která se netýkala žalobce samotného ani osob jemu blízkých). Je samozřejmé, že i za těchto okolností měl žalobce právo, aby hodnocené řízení bylo skončeno v přiměřené lhůtě, nicméně délka dotčeného řízení zjevně nemohla nikterak významně zasáhnout jeho psychickou sféru a význam posuzovaného řízení nemůže být vyšší než nepatrný.

11. Ačkoli pro úvahu o významu předmětu řízení pro žalobce a tedy i pro stanovení případného odškodnění není zásadně rozhodný výsledek řízení, v němž mělo dojít k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, tak v daném případě nelze odhlédnout od závěru, k němuž v hodnoceném řízení dospěl jak správní orgán, tak správní soud, a to, že žalobcův požadavek na poskytnutí požadovaných informací byl shledán za projev šikany. I za těchto okolností bylo nastolení právní jistoty pro žalobce jistě žádoucí, nikoli však zásadním způsobem zasahující do běžného chodu jeho života. Prodloužené projednávání a rozhodnutí žaloby v řízení, v němž se žalobce nacházel v nejistotě o tom, zda obdrží informace o profesní minulosti a kariéře pplk. Mgr. [jméno] [příjmení], či nikoliv, tudíž nelze vnímat jako mimořádný zážitek negativního významu, který by měl stresující dopad na žalobcův osobní život.

12. Odvolací soud proto souhlasí se soudem prvního stupně, že v daném případě jsou dány skutečnosti, které podstatným způsobem snižují negativní dopad nepřiměřeně dlouhého soudního řízení na žalobce, protože v hodnoceném řízení mu šlo (pouze) o informace týkající se osoby pro něj prakticky neznámé. Těmto okolnostem je dostatečným zadostiučiněním za nemajetkovou újmu, která byla žalobci nepřiměřenou délkou hodnoceného řízení způsobena, konstatování porušení jeho práva na projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě (dané článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Toto zadostiučinění žalovaná žalobci před podáním žaloby poskytla (v rámci předběžného projednání jeho nároku). Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně, jímž byl zamítnut žalobcův požadavek na poskytnutí zadostiučinění v penězích, jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

13. Žalované, která byla procesně úspěšná i v odvolacím řízení, tak náleží náhrada nákladů hotových výdajů za vyjádření k odvolání ze dne [datum], za přípravu na jednání odvolacího soudu, který se konalo dne [datum] a za účast na tomto jednání, tj. třikrát po [částka] (§ 142 odst. 1, § 137 odst. 2, § 151 odst. 3 a § 224 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 1 odst. 3, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).