o poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do patnácti dnů od právní moci rozsudku [částka] s příslušenstvím (výrok I), v rozsahu žalobcova požadavku na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II) a řízení v rozsahu úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] zastavil (výrok III). Soud prvního stupně rovněž rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok [příjmení]).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou žalobce odůvodnil tvrzením, že nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. [spisová značka] mu vznikla nemajetková újma, kterou žádal odškodnit poskytnutím písemné omluvy, popřípadě konstatováním porušení práva na rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě, a dále částkou [částka] s příslušenstvím.

3. Vzhledem k tomu, že žalovaná poskytla dne [datum] žalobci (v jím požadovaném znění) omluvu, vzal dne [datum] žalobu v tomto rozsahu zpět, a soud prvního stupně usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], řízení v této části zastavil.

4. Poté soud prvního stupně rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím (výrok I), zamítl požadavek žalobce, aby mu žalovaná zaplatila dalších [částka] s příslušenstvím (výrok II), řízení [anonymizováno] úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] zastavil (výrok III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi jeho účastníky (výrok [příjmení]).

5. K tomuto rozhodnutí dospěl na základě zjištění, že dne [datum] žalobce vyzval [stát. instituce], aby jej informoval o podrobnostech a způsobu vyřešení situace, ve které se měl ocitnout tehdejší soudce [název soudu] Mgr. [jméno] [příjmení] tím, že se při zastavení Policií České republiky (pro dopravní přestupek) měl vykázat soudcovským průkazem a současně odmítnout dechovou zkoušku. Vzhledem k tomu, že žalobci nebyly jím požadované informace poskytnuty, požádal o ně dne [datum] Ministerstvo dopravy. Dne [datum] pak žalobce podal u Obvodního soudu pro Prahu 1 žalobu, kterou požadoval odškodnění nemajetkové újmy, která mu měla být způsobena tím, že mu jím požadované informace nebyly podány včas. Řízení vedené Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. [spisová značka] bylo spojeno s řízením vedeným u téhož soudu pod sp. zn. [spisová značka], v němž se shodného nároku domáhal i [jméno] [příjmení]. Dne [datum] byl vyhlášen rozsudek, který byl rozsudkem [název soudu] ze dne [datum] částečně potvrzen a částečně byl změněn. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum] však oba tyto rozsudky zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soud prvního stupně poté usnesením ze dne [datum] žalobu odmítl. Toto usnesení odvolací soud svým usnesením ze dne [datum] částečně potvrdil a částečně změnil. Ve věci pak bylo podáno dovolání, které Nejvyšší soud usnesením ze dne [datum] odmítl. Dne [datum] žalobce požádal žalovanou o náhradu nemajetkové újmy, která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná na tuto výzvu reagovala stanoviskem ze dne [datum], a poté dne [datum] poskytla žalobci omluvu v jím požadovaném znění, a to včetně konstatování o porušení žalobcova práva na spravedlivý proces. Tato skutková zjištění soud prvního stupně posoudil podle § 13 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, a s odkazem na soudní judikaturu dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení, které trvá bezmála osm let, přestože proběhlo na třech stupních soudní soustavy, došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení. Prvostupňový soud, který dovodil, že žalobce náleží kromě žalovanou poskytnuté omluvy, resp. konstatace porušení jeho práva na přiměřenou délku řízení, i zadostiučinění v penězích, mu proto za první dva roky hodnoceného řízení přiznal odškodnění ve výši [částka] a poté za každý další rok vždy ve výši [částka]. Důvody pro modifikaci základní částky finančního zadostiučinění, které tak činí [částka], soud prvního stupně již neshledal. Soud prvního stupně proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím a ve zbývající části, tj. [anonymizováno] zaplacení částky [částka] s příslušenstvím žalobu zamítl. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal zpět žalobu v rozsahu svého požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum], soud prvního stupně s odkazem na § 96 odst. 2, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) řízení v této části zastavil. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení pak soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř.

6. Odvolací soud pak rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé změnil a žalobu zamítl i [anonymizováno] částky [částka] s příslušenstvím (výrok I) a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II). Na rozdíl od soudu prvního stupně totiž dospěl k závěru, že množství i charakter sporů, které žalobce se žalovanou vede, jej staví do jiné pozice ([anonymizováno] prožívání intenzity újmy způsobené nepřiměřenou délkou některého z nich), než v jaké by se nacházela osoba účastná jediného či několika mála soudních řízení. Pro nepatrný význam předmětu posuzovaného řízení pro žalobce proto odvolací soud dovodil, že dostatečnou kompenzací žalobcovy újmy, kterou nepřiměřenou délkou hodnoceného řízení utrpěl, je omluva od žalované, které se mu již dostalo (spolu s konstatováním žalované, že v hodnoceném řízení došlo k porušení žalobcova práva na spravedlivý proces).

7. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], naposledy zmíněný rozsudek odvolacího soudu zrušil. Dospěl totiž k závěru, že vyšel-li odvolací soud při rozhodování ve věci samé ze skutečností známých mu z jeho úřední činnosti (tzv. úředních notoriet), byl povinen účastníky s touto skutečností předem seznámit. Pakliže tak neučinil, tj. neseznámil účastníky s tím, že hodlá vycházet z popsané notoriety, znemožnil tím účastníkům (zejména pak žalobci), aby se k této skutečnosti vyjádřili, předložili soudu tvrzení či návrhy na provedení dokazování, případně argumentovali, z jakého důvodu by tato skutečnost v daném případě neměla být brána v úvahu.

8. Žalobce na zmíněnou procesní situaci reagoval podáním ze dne [datum] a [datum], v nichž předně poukázal judikaturu Ústavního soudu, podle které při rozhodování o zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem je třeba zohlednit jak délku správního řízení, pokud v němž bylo rozhodováno o základním právu nebo svobodě, tak délku na něj navazujícího soudního řízení. Na správní řízení o základních právech a svobodách, jakož i na případné navazující soudní řízení, je tudíž (v takovém případě) třeba nahlížet jako na řízení jediné. Dále žalobce zdůraznil, že posuzované kompenzační řízení není stále ukončeno; aktuálně se nachází v jeho odvolací fázi, kdy Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], přiznal žalobci odškodnění ve výši [částka] s příslušenstvím. Toto rozhodnutí navazuje na rozsudek soudu prvního stupně ze dne [datum], kterým bylo žalobci přiznáno odškodnění (z téhož titulu) ve výši [částka]. Uvedené znamená, že žalobce je nutné jej vnímat jako úspěšného uplatňovatele práva. O významu hodnocené věci pro žalobce pak svědčí míra úsilí, které vynaložil na dosažení svých práv. Pokud by totiž hodnocená věc nebyla pro žalobce významná, ve svém úsilí o zjednání nápravy by skončil již na úrovni obecné soustavy soudů. Tyto skutečnosti proto (podle žalobce) vylučují závěr o nepatrném významu věci pro něj. Nadto skutečnost, že„ žalobce je účastníkem vícero řízení“ je pouze jednou z více skutečností, k nimž je soud povinen při hodnocení významu věci pro žalobce přihlížet. V daném případě však žalovaná námitku účastenství žalobce ve vícero sporech v prvostupňovém řízení nevznesla, natož aby takovou námitku v rámci svého důkazního břemene prokázala. Odvolací soud se proto (podle žalobce) dopustil soudního aktivismu, když sám, nikým nežádán, vnesl do řízení námitku účastenství žalobce ve vícero sporech, a poté z této nevyžádané skutečnosti dovodil nízký význam předmětu řízení pro žalobce. Navíc se jedná o postup, který narušuje rovnováhu v řízení ve smyslu judikaturou dovozené presumpce standardního významu věci pro žalobce. Skutečnost, že žalobce poskytl odvolacímu soudu své vyjádření dne [datum], je dáno změnou jeho zastoupení, ke kterému došlo až dne [datum].

9. Žalovaná v reakci na žalobcova doplňující vyjádření předně uvedla, že trvá na svém odvolání, protože žalobci poskytnutá satisfakce (omluva v jím požadovaném znění a k tomu konstatování, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces) je dostatečným zadostiučiněním za nemajetkovou újmu, kterou v důsledku nepřiměřené délky hodnoceného řízení utrpěl. Dále uvedla, že četnost žalobcem vedených řízení (správních i soudních) je tzv. notorietou, kterou není třeba dokazovat. Nejvyšší soud pak ve svém zrušujícím usnesení upozornil pouze na to, že odvolací soud neupozornil účastníky řízení na skutečnost, že bude při svém rozhodování ke zmíněné notorietě přihlížet, čímž jim neposkytl možnost se k této skutečnosti vyjádřit. To je však nyní napraveno, protože účastníkům byl poskytnut dostatečný časový prostor (doba přesahující tři měsíce od nařízení odvolacího jednání). Žalobce se pak k popsané skutečnosti vyjádřil dokonce dvakrát, naposledy (opět) den před nařízeným odvolacím jednáním.

10. Odvolací soud z podnětu odvolání žalované přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a doplnil dokazování rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým bylo přiznáno žalobci odškodnění ve výši [částka], v rozsahu jeho požadavku na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta a dále mu byla přiznána náhrada nákladů řízení. Z obsahu spisu vedeného o hodnoceném řízení dále vyplývá, že žalobce podal proti tomuto rozsudku odvolání, o kterém bylo rozhodnuto rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] (§ 213 odst. 4 o. s. ř.). Po takto doplněném dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

11. Soudem prvního stupně zmíněná a aplikovaná právní úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení. Porušení zásady rychlosti řízení, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem (ve smyslu soudem prvního stupně citovaného § 13 zákona č. 82/1998 Sb.), zakládá takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v této věci. Oproti tomu stát neodpovídá za průtahy, které jsou způsobené nedostatkem součinnosti či dokonce záměrným působením ze strany účastníků nebo jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jeho institucionálním a organizačním vybavení (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]). Posuzování přiměřenosti délky řízení je pak dáno na jedné straně zájmem účastníka řízení na rychlém vyřízení věci a na straně druhé obecným zájmem na řádném výkonu [anonymizováno]. Náhrada nemajetkové újmy, pakliže byla způsobena nesprávným úředním postupem orgánů veřejné moci, má sloužit ke kompenzaci stavu úzkosti, nejistoty a [anonymizováno 5 slov], do níž byl účastník řízení v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl udržován. Odškodňována je tedy jeho újma způsobená nejistotou [anonymizována dvě slova] řízení, nikoliv sankcionování státu za to, že k nepřiměřené délce řízení došlo (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) a rozhodnutí téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

12. Ve vztahu k nárokům na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu není soud (do jisté míry) při stanovení formy zadostiučinění vázán tím, čeho se žalobce žalobním návrhem domáhá (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Odškodnění nemateriální újmy formou konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (popřípadě formou omluvy) je podle ustálené judikatury přiléhavé v případech, kdy je újma způsobená poškozenému zanedbatelná (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

13. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně provedl v nyní posuzovaném případě dokazování v potřebném rozsahu, odvolací soud po doplnění dokazování o aktuální informace týkající se hodnoceného řízení, z takto provedených důkazů vyšel. Dále odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně v jeho závěru, že z uvedeného popisu průběhu řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. [spisová značka] je zřejmé, že žalobce byl vystaven negativnímu dopadu, který s sebou přináší soudní řízení, které trvá bezmála deset let. I účastník řízení, který iniciuje větší množství řízení, má právo na to, aby mu byla poskytnuta soudní ochrana včas, neboť pouze tak je efektivní. V nepřiměřené délce hodnoceného řízení proto i odvolací soud shledává nesprávný úřední postup spočívající v porušení žalobcova práva na projednání a rozhodnutí věci v přiměřené době (článek 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod).

14. V hodnocení významu předmětu posuzovaného řízení pro žalobce se však odvolací soud se soudem prvního stupně neztotožňuje. Zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je poskytováno za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím intenzivnější, čím je pro něj větší význam předmětu řízení. V daném případě šlo o nastolení právní jistoty žalobce o tom, zda, popřípadě v jaké formě, obdrží od žalované zadostiučinění za prodlení orgánů veřejné moci s poskytnutím informace, která se však netýkala samotného žalobce ani osoby jemu blízké, a neměla ani žádný zásadní vliv na žalobcův běžný život. S přihlédnutím k tomu, že odvolacímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce se v takovém postavení ocitá opakovaně (iniciuje totiž velké množství obdobných soudních řízení, v nichž požaduje po žalované odškodnění nemateriální újmy za nesprávný úřední postup orgánů veřejné moci a následně také odškodnění původního kompenzačního řízení), jeho účast v projednávané věci, je tudíž jednou z mnoha obdobných situací, v nichž se průběžně ocitá. Prodloužené projednávání žaloby v hodnoceném řízení jej proto staví do jiné pozice, než v jaké by se nacházela osoba účastná jediného či několika mála soudních řízení. Účast žalobce v tomto jednom z mnoha jím iniciovaných soudních řízení proto podle odvolacího soudu nelze vnímat jako mimořádný zážitek negativního významu, který by měl stresující dopad na jeho osobní život, jako je tomu například u osob, které jsou účastníky soudního řízení ojediněle, a takové řízení je proto pro ně více či méně úzkostným zážitkem, není-li skončeno v přiměřené lhůtě (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a přiměřeně i rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva o nepřijatelnosti stížnosti ve věcech [příjmení] proti [země] ze dne [datum], č. stížností [číslo], [číslo] a [číslo]).

15. Z uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že význam předmětu posuzovaného řízení byl pro žalobce významně snížený (doba posuzovaného řízení nebyla způsobilá jeho psychickou sféru nikterak zásadně negativně zasáhnout), a proto je přiměřeným zadostiučiněním nemajetkové újmy, která mu byla nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce hodnoceného řízení způsobena, omluva v žalobcem formulovaném znění, k níž pak žalovaná poskytla žalobci také konstatování, že v dané věci došlo k porušení práva žalobce na projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě.

16. Případ, na nějž žalobce odkazuje ve svém doplňujícím vyjádření, není podle odvolacího soudu s projednávanou věcí srovnatelný. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], byla totiž řešena situace, kdy žalovaná tvrzení o nulovém významu hodnoceného kompenzačního řízení pro žalobce uvedla až v odvolacím řízení. O takový případ se však v dané věci nejedná. Žalovaná totiž v projednávaném případě své tvrzení o nepatrném významu hodnoceného kompenzačního řízení pro žalobce (právě pro četnost jím vedených obdobných řízení) uvedla ve svém vyjádření k žalobě ze dne [datum] (nacházejícím se na čl. 20 spisu). Judikatura [anonymizováno] soudního aktivismu týkajícího se vyvracení domněnky standardního významu hodnoceného řízení pro žalobce je proto v dané věci nepřiléhavá (když spis podklad pro úvahu o nízkém významu kompenzačního řízení pro žalobce obsahuje).

17. Vzhledem k tomu, že o satisfakci za nepřiměřenou délku kompenzačního řízení by měl žalobce žádat především v odškodňovacím řízení (bez nutnosti vyvolávat další odškodňovací řízení, jak se stalo v posuzovaném případě) a s přihlédnutím k tomu, že zátěž pro psychickou sféru žalobce způsobená nepřiměřeně dlouhým kompenzačním řízením byla za těchto specifických okolností minimální, odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku, tj. [anonymizováno] stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobci [částka] s příslušenstvím změnil a žalobu zamítl i v této části § 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).

18. O náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1, § 151 odst. 3, § 224 odst. 2 a 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř., podle nichž procesně úspěšné žalované, která nebyla v řízení zastoupena advokátem (§ 137 odst. 2 o. s. ř.), přiznal náhradu hotových výdajů za vyjádření k žalobě ze dne [datum], za přípravu na jednání soudu prvního stupně konaného dne [datum], za účast na tomto jednání, za sepis odvolání, za přípravu na jednání odvolacího soudu, které se konalo dne [datum] a za účast na tomto jednání, za přípravu na jednání odvolacího soudu, které se konalo dne [datum], za účast na tomto jednání a za účast na jednání odvolacího soudu, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozsudku tj. devětkrát po [částka] (§ 1 odst. 3, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).