k odvolání obou účastníků proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 6. června 2024, č.j. 11 C 101/2016-407,

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby mu žalovaný vydal jednokřídlé trezorové dveře bezpečnostní třídy I. označení [číslo] od výrobce [tituly před jménem] [jméno FO] o rozměrech 1912x585 mm včetně čtyř originálních klíčů, třech kusů prostorových zabezpečovacích čidel, zabezpečovacího systému [název], verze provedení [číslo] s výrobními čísly [číslo], [číslo] a [číslo], dále jeden kus trezorových skříněk [název] typ [číslo], výrobní číslo [číslo] a výrobní číslo [číslo] včetně originálních klíčů a jeden kus malé kovové skříně [název] výrobní číslo [číslo], se zamítá (výrok I), zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 9 870 Kč jako finanční náhrady za koupi a montáž tří kusů prostorových zabezpečovacích čidel a částky 49 995 Kč jako finanční náhrady za koupi dvou kusů trezorových skříní [název] včetně jedné malé kovové skříně na zbraně, se zamítá (výrok II), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 73 080 Kč představující částku za koupi a montáž jednokřídlých bezpečnostních trezorových dveří bezpečnostní třídy I, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III), a konečně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV).

2. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal vydání předmětných věcí s tvrzením, že tyto věci zakoupil v roce 2002 a byly zabudovány v prostoru domu č.p. [číslo] v k. ú. [adresa], jehož je žalobce vlastníkem, a to za účelem zřízení zbrojního skladu, který měl v nájmu žalovaný. Ten v roce 2014 předmětné věci odvezl.

3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě mj. uvedl, že nárok žalobce neuznává. Koncem roku 2014 odvezl ze dvou místností domu č.p. [číslo] k. ú. [adresa] mj. trezorové dveře, 2x trezorové skříně, 1 menší kovovou skříň a dvě čidla alarmu. Tedy nikoli tři trezorové skříně [název], ale pouze dvě skříně [název] a jednu menší plechovou skříň, pouze 2 čidla alarmu, nikoli 3. Žalovaný tvrdil, že je vlastníkem všech výše uvedených věcí, přičemž trezorové dveře koupil dne 8. 4. 2004 přímo u výrobce [tituly před jménem] [jméno FO], dvě trezorové skříně [název] a jednu menší kovovou skříň od [společnost] dne 15. 1. 2003 a dvě čidla alarmu dne 28. 7. 2004 u firmy [společnost 2].

4. Soud provedeným dokazováním mj. zjistil, že žalobce a žalovaný uzavřeli nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl dům č.p. [číslo] v k. ú. [adresa], který je ve vlastnictví žalobce. Do tohoto domu byly zabudovány předmětné trezorové dveře. Tyto koncem roku 2014 žalovaný odvezl. Žalovaný výslovně prohlásil, že dveře nemá. Dodavatelem dveří byl [jméno FO], který za ně žalovanému fakturoval částku 23 180 Kč. Dvě prostorová čidla žalovaný z domu odvezl koncem roku 2014, předložil k nim paragon od firmy [společnost 2] na částku 2 726 Kč. Žalovaný čidla vyhodil, protože nefungovala. Ohledně trezorových skříní a malé kovové skříňky soud I. stupně zjistil, že tyto žalovaný odvezl koncem roku 2014. Při ohledání na místě samém (viz protokol na č.l. 178) soud zjistil, že v areálu [společnost 3] se nachází dvě trezorové skříně v držení žalovaného, tyto jsou označeny jako [název] a mají výrobní čísla [číslo] a [číslo]. Žalobce zaplatil [právnická osoba], [p.o.2] 10 000 Kč za skříně „[název]. Žalovanému byly prodány dvě trezorové skříně za celkem 4 000 Kč a kovová skříňka za 500 Kč od [právnická osoba], [p.o.2]. Jednokřídlé trezorové dveře [název], kód: [číslo] jsou podle inzerátu prodávány za 70 325 Kč s DPH.

5. Při právním hodnocení věci soud I. stupně aplikoval § 1040 odst. 1, § 3028 zákona č. 89/2012 Sb. (o.z.) a § 120 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. (obč. zák.). Vycházel ze skutečnosti, že trezorové dveře se zárubní se zabudováním do stěny domu ve vlastnictví žalobce v době účinnosti zák. č. 40/1964 Sb. staly součástí nemovitosti, tj. splynuly s nemovitostí žalobce ve smyslu § 120 odst. 1 obč. zák. V této souvislosti odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR. Vlastníkem nemovitosti je žalobce, tudíž je i vlastníkem zabudovaných trezorových dveří se zárubní, neboť ty byly do domu žalobce pevně zabudovány – zazděny a jejich odstraněním došlo ke snížení hodnoty nemovitosti. Samostatné zárubně, jak bylo zjištěno z výpovědi svědka, nemají žádnou cenu, protože k nim není možné vyrobit nové dveře. Proto je podle soudu I. stupně bez právního významu, jestli dveře samotné (bez zárubní) šly oddělit, protože již zasazením těchto specifických trezorových dveří se zárubní do stěny domu došlo k jejich splynutí s nemovitostí a dveře i se zárubní se staly součástí nemovitosti. Oddělením trezorových dveří a nemožností nahradit tyto dveře jinými, došlo ke snížení hodnoty nemovitosti, když samotné zárubně jsou bez dveří bezcenné. Žalovaný odejmul trezorové dveře, byl by proto povinen k jejich vydání. Protože žalovaný dle svého prohlášení dveře nemá a nemůže je žalobci vydat, soud I. stupně mu uložil povinnost nahradit žalobci částku 73 080 Kč, která podle soudu odpovídá ceně za koupi a montáž předmětných trezorových dveří.

6. Pokud jde o prostorová čidla, podle soudu I. stupně žalobce ani poté, co byl poučen ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř., neunesl důkazní břemeno ohledně toho, že je vlastníkem prostorových čidel a že žalovaný převzal do svého držení 3 kusy prostorových čidel. Naopak žalovaný předložil listinné důkazy ohledně vlastnictví dvou prostorových čidel, tedy prokázal, že jím uváděná dvě prostorová čidla měl ve svém vlastnictví. Stejně tak ohledně kovových trezorových skříněk a malé kovové skříňky žalobce ani po zákonném poučení neunesl důkazní břemeno k prokázání jeho tvrzení, že je vlastníkem těchto skříněk. S ohledem na uvedené soud I. stupně zamítl žalobu na vydání trezorových dveří, prostorových čidel a kovových trezorových skříněk a malé kovové skříňky, zamítl žalobu co do částky 9 870 Kč představující finanční náhradu za koupi a montáž tří kusů prostorových čidel a co do částky 49 995 Kč představující finanční náhradu za koupi dvou kovových trezorových skříněk a malé kovové skříňky

7. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl s odkazem na § 142 odst. 2 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že oba účastníci byli úspěšní přibližně ve stejném poměru.

8. Proti rozsudku podali oba účastníci včas odvolání. Žalobce svým odvoláním napadl výroky I, II a IV. Uplatnil odvolací důvody podle § 205 odst. 1 písm. c), g) o.s.ř. namítl, že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním týkajících se jeho vlastnického práva ke třem kusům prostorových čidel a kovových skříněk. Podle žalobce se soud I. stupně nevypořádal s tvrzením žalobce, že dvě čidla od výrobce [společnost 4] byla do objektu zabudována již v období předcházejícím době žalovaným tvrzeného nákupu čidel. Skutečnost, že i třetí čidlo bylo do objektu žalobce umístěno, vyplývá z protokolu o státní kontrole ze dne 8. 8. 2007. Bezpečností čidla po jejich instalaci do objektu žalobce nemohla být oddělena, aniž by došlo ke ztrátě funkčnosti zabezpečovacího systému v objektu. Násilným oddělením čidel od věci hlavní, jak jej provedl žalovaný, se z těchto součástí sice staly opět samostatné věci movité, nicméně vlastnické právo zůstalo žalobci, a to bez ohledu na to, kdy byl vlastníkem těchto věcí před jejich splynutím s věcí hlavní. Pokud jde o vlastnictví kovových skříní, žalobce namítl, že se soud nevypořádal s obsahem [název] č. [číslo] ze dne 29. 9. 1998, na kterém je uvedeno jednak jméno žalobce a označení typu skříní [název] a s tím, že tyto trezorové skříně byly umístěny do objektu žalobce ještě před zahájením nájemního vztahu se žalovaným. I podle výsledku místního šetření se trezorové skříně, jejichž vydání se žalobce domáhá, se typem shodují se skříněmi umístěnými v místě šetření.

9. Podáním doručeným soudu 2. 9. 2024 však odvolání proti výroku I vzal zpět. Z toho důvodu odvolací soud podle § 207 odst. 2 o.s.ř. řízení o odvolání žalobce proti výroku I (rozsudku soudu I. stupně) zastavil. Ohledně výroků II a IV žalobce navrhl, aby odvolací soud v tomto rozsahu napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

10. Žalovaný odvoláním napadl výroky III a IV. Namítl, že soud I. stupně připustil změnu žalobního petitu na alternativní, přitom však již byl vázán svým usnesením ze dne 10. 1. 2018, č.j. 11 C 101/2016-127, kterým nepřipustil změnu žalobního petitu, jímž žalobce navrhoval alternativní finanční plnění pro případ, že žalovaný neměl ve své dispozici movité věci, které byly předmětem vindikační žaloby. Pokud jde o vlastnictví žalobou požadovaných věcí, podle žalovaného žalobce neprokázal vlastnictví těchto věcí, re sp. tyto věci označil neurčitě. I v průběhu šetření na místě samém bylo zjištěno, že tyto věci mají zcela jiná výrobní čísla a nejsou totožné s věcmi, jejichž vydání se žalobce domáhal. Zejména výslechem svědka [jméno FO], výrobce trezorových dveří, bylo podle názoru žalovaného prokázáno, že nedílnou součástí nemovitosti žalobce se stal pouze rám trezorových dveří, který v nemovitosti zůstal. Zejména z uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku III změnil tak, že se žaloba zamítá.

11. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v rozsahu napadeném odvoláním podle § 212, § 212a o.s.ř. včetně řízení, které jeho vydání předcházelo a odvolání neshledal důvodnými.

12. Soud I. stupně napadeným rozsudkem rozhodl ve znění žalobního návrhu ze dne 23. 8. 2023, přičemž tento žalobní návrh, resp. jeho změnu, připustil usnesením vydaným při jednání dne [datum] a byl tedy tímto usnesením vázán. Zákon nevylučuje možnost měnit žalobní návrh v průběhu řízení opakovaně. Soud změnu návrhu nepřipustí pouze tehdy, jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu (§ 95 odst. 2 o.s.ř.). Taková procesní situace ale v projednávané věci nenastala.

13. Především je třeba uvést, že odvolací řízení je řízením zásadně přezkumným a odvolací soud není nadán oprávněním hodnotit důkazy provedené soudem I. stupně jinak, aniž by je sám provedl, případně (v rozsahu omezeném ust. § 213, odst. 2 o.s.ř.) dokazování doplnil. Soud I. stupně v projednávané věci provedl dokazování v potřebném rozsahu, provedené důkazy zhodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o.s.ř.) a učinil na jejich základě odpovídající skutkové závěry, od nichž nemá odvolací soud (bez provedení dokazování), důvod ani možnost se odchylovat, přičemž výtky odvolatelů týkající se hodnocení důkazů a právních závěrů soudu I. stupně, neshledal odvolací soud opodstatněnými. Soud I. stupně vysvětlil, proč žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně prostorových čidel i kovových skříní. Odvolací soud tak zcela odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku, s nímž se ztotožňuje. Přiléhavý je rovněž závěr soudu I. stupně o tom, že trezorové dveře se zárubní se zabudováním do stěny domu žalobce staly vlastnictvím žalobce. Jejich oddělením a nemožností nahradit je jinými (srovnej odstavec 30 napadeného rozsudku), došlo ke snížení majetkové hodnoty žalobce. Vzhledem k tomu, že žalovaný věc již nemá a nemůže ji tedy vydat, žalobce se nemůže domoci ochrany svých práv žalobou na vydání věci, ale náleží mu finanční náhrada, kterou pro takový případ uplatnil eventuálním petitem žaloby (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2001, sp. zn. 33 Cdo 1221/1999). V průběhu jednání před odvolacím soudem se účastníci shodli na hodnotě trezorových dveří ve výši 45 000 Kč, přičemž žalovaný projevil ochotu tuto částku žalobci zaplatit.

14. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku II jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil. Výrok III podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil jen tak, že se žaloba zamítá co do žalobního požadavku na zaplacení částky 28 080 Kč, jinak rozsudek v tomto výroku jako věcně správný potvrdil.

15. S ohledem na částečný úspěch každého z účastníků, rozhodl odvolací soud o nákladech řízení před soudy obou stupňů podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 224 odst. 1, 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.