o zaplacení 341 333 Kč

1. Odvoláním napadeným rozsudkem ve znění opravného usnesení soud prvního stupně uložil žalované povinnost, aby zaplatila žalobci částku 331 341,80 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I), zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 9 991,20 Kč (výrok II) a uložil žalované povinnost, aby zaplatila žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 45 698 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok III).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou žalobce odůvodnil tvrzením, že nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného [Orgán veřejné moci] pod sp. zn. [spisová značka] mu byla způsobená nemajetková újma, kterou žádal odškodnit částkou 341 333 Kč.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, protože zadostiučinění, které poskytla žalobci za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení ve výši 72 667 Kč, považuje za dostatečnou satisfakci.

4. Ze shodných tvrzení účastníků řízení a na podkladě provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že žalobce v konkurzním řízení vedeném [Orgán veřejné moci] (dále také jen „krajský soud“) pod sp. zn. [spisová značka] (dále také jen „posuzované řízení“) vystupoval v postavení dlužníka, na jehož majetek byl prohlášen konkurz. Dále si soud prvního stupně opatřil skutková zjištění o průběhu posuzovaného řízení, které podrobně popsal v odůvodnění napadeného rozsudku. Vyšel zejména ze zjištění, že řízení bylo zahájeno podáním návrhu dlužníka na prohlášení konkursu dne [datum]. Usnesením krajského soudu ze dne [datum] byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs. Řízení skončilo dne [datum], kdy nabylo právní moci usnesení krajského soudu o zrušení konkurzu. Řízení se zúčastnilo osmnáct věřitelů a bylo třeba čekat na výsledky tří incidenčních sporů a na výsledek řízení o vypořádání společného jmění manželů (dále jen „SJM“). Přezkumná jednání se konala dne [datum] a dne [datum]. Jedenkrát byla správci konkursní podstaty uložena pokuta, která mu však byla prominuta. Usnesením ze dne [datum] krajský soud souhlasil, aby správce konkursní podstaty vydal oddělenému věřiteli, [právnická osoba], výtěžek ze zpeněžení majetku nemovitosti a usnesením ze dne [datum] konkurz zrušil, protože majetek konkursní podstaty nepostačoval k úhradě nákladů konkursu. Dále soud prvního stupně popsal průběh incidenčního řízení vyvolaného [tituly před jménem] [jméno FO], správcem konkurzní podstaty úpadce [jméno FO] požadujícím vyloučení nemovitostí ve [adresa] z konkurzní podstaty žalobce. Toto řízení bylo zahájeno žalobou podanou u krajského soudu dne [datum] a vedeno bylo pod sp. zn. [spisová značka], přičemž jednání v něm proběhla u krajského soudu dne [datum], [datum], [datum] a [datum], kdy byl vyhlášen rozsudek, který byl rozsudkem [Orgán veřejné moci] (dále jen „vrchní soud“) ze dne [datum] potvrzen. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum] byl rozsudek vrchního soudu zrušen. Vrchní soud poté po jednání, které proběhlo dne [datum], vyhlásil dne [datum] rozsudek a dovolání proti němu podané bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum] odmítnuto. Soud prvního stupně vzal dále za prokázané, že žalobce dne [datum] požádal žalovanou o poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení, a to ve výši 414 000 Kč. Žalovaná reagovala stanoviskem ze dne [datum], na jehož základě zaplatila žalobci zadostiučinění ve výši 72 667 Kč.

5. Uvedená skutková zjištění soud prvního stupně právně posoudil podle § 1 odst. 1, § 5, § 13 odst. 1, a § 31a a § 32 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) a s odkazem na soudní judikaturu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Posuzované konkurzní řízení, které trvalo od [datum] do dne [datum], kdy nabylo právní moci rozhodnutí o zrušení konkursu, soud prvního stupně posoudil jako nepřiměřeně dlouhé. V nepřiměřené délce posuzovaného řízení soud prvního stupně shledal nesprávný úřední postup, v jehož důsledku žalobce trpěl nejistotou ohledně výsledku tohoto řízení. Dále soud prvního stupně zkonstatoval, že posuzované řízení postupovalo plynule, protože jeho jednotlivé úkony na sebe přiměřeně časově navazovaly. Náročnost posuzovaného řízení soud prvního stupně shledal jako standardní, protože množství věřitelů, výše jimi přihlášených pohledávek a ani návrhy, které byly v průběhu tohoto řízení projednávány, nevybočovaly z běžné praxe tohoto typu řízení. Na délce řízení se podílely incidenční spory a řízení o vypořádání SJM. Pro délku posuzovaného řízení, která se blížila délce extrémní, soud prvního stupně stanovil základní částku odškodnění za první dva roky tohoto řízení ve výši 20 000 Kč a dále pak ve výši 20 000 Kč za každý další rok jeho trvání. Takto vypočtenou základní částku odškodnění ve výši 363 334 Kč prvostupňový soud zvýšil o 20 % s odůvodněním, že šlo o standardně náročné řízení, a o dalších 20 % jej zvýšil pro liknavý postup soudu v incidenčním řízení. Poté základní částku odškodnění snížil o 20 % pro trojinstančnost incidenčního řízení. Za přiléhavé odškodnění nemajetkové újmy způsobené žalobci nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení tak soud prvního stupně stanovil částku 404 008,80 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná již žalobce z uvedeného titulu odškodnila částkou 72 667 Kč, soud prvního stupně jí uložil povinnost, aby žalobci nad rámec již poskytnutého odškodnění zaplatila částku ve výši 331 341,80 Kč, přičemž v rozsahu žalobcova požadavku na zaplacení částky 9 991,20 Kč žalobu jako nedůvodnou zamítl. Rozhodnutí o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

6. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti jeho vyhovujícímu výroku, podala žalovaná včasné odvolání. V něm předně zopakovala své přesvědčení, že na celkové délce posuzovaného řízení se podílely především spory, na jejichž výsledek bylo třeba v posuzovaném řízení čekat. Navíc to byl sám žalobce, kdo zahájení posuzovaného řízení způsobil pro své vysoké zadlužení i předlužení jmění, které spoluvlastnil s manželkou. Dále vyjádřila nesouhlas s navýšením základní částky odškodnění dvakrát o 20 %, což soud prvního stupně odůvodnil běžností posuzovaného řízení a dále liknavostí soudu v incidenčním řízení. Posuzované řízení, které záviselo na výsledcích čtyř dalších soudních řízení, totiž dle žalované nelze považovat za běžné, a navíc množství souvisejících sporů, na které bylo třeba v posuzovaném řízení čekat, je objektivní okolností, která nemůže jít k její tíži. Opodstatněné pak není ani navýšení základní částky odškodnění za liknavost soudu v incidenčním řízení, protože úkony v něm uskutečňované na sebe přiměřeně časově navazovaly. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadený vyhovující výrok rozsudku o věci samé změnil a žalobu zamítl.

7. Žalobce, který se s rozsudkem soudu prvního stupně ztotožnil, navrhl, aby odvolací soud tento rozsudek jako věcně správný potvrdil. K odvolací argumentaci žalované uvedl, že jde o odškodnění jeho nejistoty spojené s výsledkem devatenáct let vedeného řízení, které mu neumožňovalo disponovat se svým majetkem. Z obsahu spisu mimo jiné vyplývá, že posuzované řízení bylo sice zatíženo dalšími spory (v terminologii dnešní právní úpravy tzv. incidenčními spory), ovšem tato řízení žalobce nijak neprotahoval a jejich délku žádným způsobem neovlivnil. Argumentace žalované, že žalobce musel počítat s předmětnou délkou sporu, protože byl zadlužen, je zcela lichá, protože Ústavou zaručeným právem každého účastníka řízení je právo na přiměřenou délku řízení.

8. Odvolací soud z podnětu a v rozsahu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že podané odvolání je důvodné pouze částečně.

9. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. (§ 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.).

10. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného (§ 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb.).

11. Spory vyvolanými konkursem, tzv. incidenčními spory, jsou spory, které ve vlastním konkursním řízení nelze řešit, nicméně je podstatně ovlivňují a k nimž by, nebýt konkursu, nedošlo. Vzájemná provázanost konkursního řízení a řízení incidenčních je tak zřejmá stejně jako skutečnost, že konkursní řízení zpravidla nelze skončit, dokud nejsou vyřešeny sporné otázky, jejichž vyřešení je vyhrazeno samostatným incidenčním sporům, tj. sporům vyvolaným konkursem. Je-li incidenční spor z důvodů přičitatelných státu nepřiměřeně dlouhý, pak to zpravidla nepříznivě ovlivňuje i délku samotného konkursního řízení, která se rovněž může stát nepřiměřenou. Uvedené však nemusí platit bezvýjimečně, neboť incidenční spory mají různorodý charakter a mohou být zahajovány v různou dobu za trvání konkursního řízení. Může tak nastat situace, kdy nepřiměřená délka konkrétního incidenčního sporu nebude výlučnou příčinou prodloužení celkové délky konkursního řízení, protože je nebude možné skončit i z jiného důvodu než jen kvůli probíhajícímu incidenčnímu sporu (například kvůli tomu, že ještě nebylo dokončeno zpeněžování konkursní podstaty). Může také nastat situace, kdy bude paralelně probíhat více nepřiměřeně dlouhých incidenčních sporů, takže důsledek spočívající v prodloužení délky konkursního řízení nebude možno hodnotit u každého z těchto incidenčních sporů odděleně (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. 30 Cdo 106/2018).

12. Ohledně věci samé soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu a z provedených důkazů vyvodil též odpovídající skutková zjištění, která jsou dostatečným podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu. Odvolací soud se však neztotožnil s modifikací základní částky odškodnění, kterou soud prvního stupně v dané věci zvolil.

13. Odvolací soud souhlasí tedy se soudem prvního stupně potud, pokud vyhodnotil posuzované řízení jako nepřiměřeně dlouhé, protože ve vztahu k žalobci trvalo devatenáct let a dva měsíce (ode dne [datum] do dne [datum]). Především s ohledem na délku posuzovaného řízení, kterou lze hodnotit jako extrémní, odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně i v tom, že základní částka odškodnění náleží žalobci ve výši 20 000 Kč za první dva roky tohoto řízení a poté ve výši 20 000 Kč za každý další rok jeho vedení, respektive za celkovou délku řízení činí základní částka odškodnění 363 334 Kč. Se soudem prvního stupně má odvolací soud stejný názor i na to, že na celkové délce posuzovaného řízení se podílela především další řízení, na jejichž výsledku posuzované řízení záviselo. Šlo o řízení vedené krajským soudem pod sp. zn. [spisová značka] trvajícím ode dne [datum] do dne [datum], dále o řízení vedené týmž soudem pod sp. zn. [spisová značka], které proběhlo ode dne [datum] do dne [datum], řízení vedené zmíněným soudem pod sp. zn. [spisová značka], které trvalo ode dne [datum] do dne [datum] a konečně řízení vedené krajským soudem pod sp. zn. [spisová značka] trvajícím ode dne [datum] do dne [datum].

14. První tři zmíněná řízení důvodem pro modifikaci základní částky odškodnění nejsou, protože jejich délka byla přiměřená a nadto se tato řízení částečně časově překrývala, přičemž ve výsledku celkovou délku posuzovaného řízení významně neprodloužila. Naposledy zmíněné řízení, tj. řízení vedené krajským soudem pod sp. zn. [spisová značka], které trvalo jedenáct let, však modifikaci základní částky odůvodňuje, protože celkovou délku posuzovaného řízení prodloužilo zásadním způsobem (trvalo jedenáct let z devatenácti let posuzovaného řízení). Z popisu průběhu tohoto řízení soudem prvního stupně je navíc zřejmé, že postup soudu nebyl v počáteční fázi tohoto řízení zcela koncentrovaný, takže první jednání ve věci se uskutečnilo až po třech letech od zahájení řízení. Nekoncentrovaný postup soudu, jehož důsledkem je řízení, jehož délka neodpovídá náročnosti dané věci, je přičitatelný státu. Podíl této skutečnosti na celkové délce posuzovaného řízení podle odvolacího soudu odůvodňuje zvýšení základní částky odškodnění o 20 %.

15. Do konkurzního řízení přihlásilo své pohledávky osmnáct věřitelů, jejichž celková výše přesahovala 2 000 000 Kč. Na délce řízení se podílela složitost posuzovaného řízení daná tím, že toto řízení nebylo možno ukončit bez výsledku dalších čtyř samostatných řízení. Incidenční řízení vedené krajským soudem pod sp. zn. [spisová značka], na jehož výsledku posuzované řízení také záviselo, nadto proběhlo před krajským soudem, vrchním soudem i soudem dovolacím, což je skutečnost, která objektivně prodloužila délku tohoto řízení a současně není přičitatelná žalované. Délka posuzovaného řízení pak byla ovlivněna i problémy při zpeněžování žalobcova majetku. Popsané složitosti věci je proto podle odvolacího soudu přiměřené snížení základní částku odškodnění o 20 %.

16. Důvody pro další modifikaci základní částky odškodní odvolací soud neshledal. Žalobce se totiž na délce řízení nepodílel a význam posuzovaného řízení byl pro něj standardní.

17. Na rozdíl od soudu prvního stupně tak odvolací soud po úpravě modifikace základní částky odškodnění za celkovou délku řízení dospěl k závěru, že žalobci náleží odškodnění v celkové výši 363 334 Kč. Vzhledem k tomu, žalovaná žalobce z uvedeného titulu odškodnila částkou 72 667 Kč, zbývá, aby žalobci nad rámec poskytnutého plnění zaplatila částku 290 667 Kč. Z uvedeného důvodu odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v jeho vyhovujícím výroku o věci samé I. tak, že se žaloba o zaplacení částky 40 674,80 Kč (331 341,80 Kč – 290 667 Kč = 40 674,80 Kč) zamítá (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) a jinak rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

18. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 3 ve spojení s § 224 odst. 2 o. s. ř. Procesně úspěšnému žalobci tak náleží náhrada nákladů za prvostupňové řízení ve výši 45 117,14 Kč, sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a z nákladů právního zastoupení ve výši 43 117,14 Kč, vypočtených dle § 9a odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“) z tarifní hodnoty ve výši přiznaného zadostiučinění 290 667 Kč. Náklady právního zastoupení žalobce v řízení před soudem prvního stupně se pak sestávají z odměny advokáta třikrát po 9 500 Kč, a to za převzetí věci, sepis žaloby a účast na prvostupňovém jednání dne [datum], z paušálně stanovené náhrady hotových výdajů tohoto advokáta třikrát po 450 Kč, náhrady za čas promeškaný advokátem při cestě z [adresa] a zpět ve výši 1 800 Kč (dvanáct půlhodin po 150 Kč), náhrady výdajů za cestu z [adresa] a zpět osobním automobilem ve výši 3 984 Kč (při vzdálenosti 428 km, průměrné spotřebě pohonných hmot 9,8 l/100 km, ceně pohonných hmot 35,80 Kč a základní náhradě 5,8 Kč za 1 km) a 21 % DPH ve výši 7 483,14 Kč (§ 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 9a odst. 2 písm. a/, § 11 odst. 1, § 13 odst. 4 a § 14 odst. 1, 3 advokátního tarifu). Za odvolací řízení náleží žalobci náhrada nákladů jeho právního zastoupení, vypočtených dle § 9a odst. 2 písm. a) advokátního tarifu z tarifní hodnoty ve výši přiznaného zadostiučinění 290 667 Kč a sestávajících se z odměny advokáta dvakrát po 9 500 Kč, a to za vyjádření k odvolání žalované a za účast na odvolacím jednání dne [datum], z paušálně stanovené náhrady hotových výdajů tohoto advokáta dvakrát po 450 Kč, náhrady za čas promeškaný advokátem při cestě z [adresa] a zpět a za zpoždění odvolacího jednání ve výši 2 100 Kč (patnáct půlhodin po 150 Kč), náhrady nákladů na cestu osobním automobilem z [adresa] a zpět ve výši 3 980 Kč (při vzdálenosti 428 km, průměrné spotřebě pohonných hmot 9,8 l/100 km, ceně pohonných hmot 34,70 Kč a základní náhradě 5,9 Kč za 1 km) a 21 % DPH ve výši 5 455,80 Kč, celkem 31 435,80 Kč (§ 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 9a odst. 2 písm. a/, § 11 odst. 1, § 13 odst. 4 a § 14 odst. 1, 3 advokátního tarifu). Žalovaná je proto povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů v celkové výši 76 552,94 Kč (45 117,14 Kč + 31 435,80 Kč = 76 552,94 Kč), po zaokrouhlení 76 553 Kč.