o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 9 C 285/2016-162,

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu se žádostí, aby žalovaný zaplatit žalobci [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I), žalovanému vůči žalobci nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok II), každému z účastníků uložil zaplatit státu náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výroky III a [příjmení]).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, ve které žalobce tvrdil, že od žalovaného dne [datum] zakoupil osobní automobil tovární značky Škoda Citigo za kupní cenu [částka]. Na vozidle, které žalobce převzal [datum], se během jeho užívání začaly projevovat vady, jednalo se o vadnou automatickou převodovku, která občas nezařadila stupeň zpětného chodu, při aktivaci brzdového asistenta pro rozjezd do kopce začala asi po 5 sekundách elektronika v prostoru pedálů vydávat vysokofrekvenční pískavý tón, ukazatel paliva dlouhou dobu signalizoval plnou nádrž, ale poté velmi rychle klesl, navigace Škoda Move&Fun občas ztratí po vypnutí a opětovném zapnutí informaci o naposledy přehrávané skladbě a začíná přehrávat od začátku SD karty, navigace nejde spustit po vybití baterie a nelze ji používat ani na továrním dobíjecím držáku, který má napájení zajišťovat. Žalobce vady opakovaně reklamoval. Když k jejich odstranění nedošlo, odstoupil od kupní smlouvy dopisem ze dne [datum]. V souvislosti s uplatňování práv z vadného plnění vznikla žalobci škoda v důsledku vynaložení dodatečných nákladů a zmařených výdajů ve formě investic do vozidla v celkové výši [částka].

3. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal a navrhl zamítnutí žaloby. Namítl, že nejsou dány důvody pro odstoupení od kupní smlouvy. Vytýkané vady, pokud byly servisem zjištěny, byly odstraněny. Pokud jde o nejzávažnější vytýkanou vadu, tj. vadu převodovky, žalovaný uvedl, že sice opakovaně tuto vadu žalobce u něj uplatnil, nicméně dne [datum] sám výrobce automobilu Škoda Auto a.s. posoudil podnět žalobce tak, že na automobilu vytýkaná závada nebyla shledána. Žalobce předmětný automobil stále užívá.

4. Soud I. stupně provedl důkaz mj. znaleckým posudkem vypracovaným Ing. [jméno] [příjmení], který předložil k důkazu žalobce, dále znaleckým posudkem a výslechem soudem ustanoveného znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], vyjádřením [právnická osoba], výpovědí svědka [jméno] [příjmení]. Z provedených důkazů zjistil, při jízdě předmětným automobilem se občas, nečekaně a nahodile objeví problém spočívající v tom, že vozidlo nezařadí zpětný chod, což vyvolá neschopnost vozidla couvat. Příčinu tohoto jevu vysvětlil znalec [příjmení] [příjmení] tak, že se nejedná o vadu, ale o provozní vlastnost danou konstrukcí takovéto převodovky a nastavení elektronické řídící jednotky, která však není specifikou tohoto vozidla, vyskytuje se i o jiných typů vozidel. Tento„ nahodilý občasný problém“ vyplynul rovněž ze znaleckého posudku Ing. [příjmení], zakázkového listu z [datum] vystaveného v souvislosti s reklamací vozidla, jakož i ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení]. Existence dalších vad vytýkaných žalobcem v řízení prokázána nebyla.

5. Soud I. stupně ve smyslu závěrů znalce [příjmení] [příjmení] uzavřel, že v případě žalobcem vytýkané vady na vozidle spočívající„ v nemožnosti vozidlem couvat,“ se nejedná o vadu vozidla z technického hlediska, ale jedná se o provozní vlastnost danou konstrukcí převodovky a nastavení elektronické řídící jednotky. Uvedené nebrání užívání vozidla, o čemž svědčí i počet 153 880 najetých kilometrů k datu [datum].

6. Při právním hodnocení věci soud I. stupně vycházel z aplikace ust. § 2099 a § 2095 o. z. Uzavřel, že předmětem kupní smlouvy byl osobní automobil, který byl žalobcem užíván za účelem realizace jízd, který měl obvyklé vlastnosti, jaké vozidlo má mít, až na občasné problémy při řazení, které dle odborného znaleckého posudku nejsou vadou vozidla, ale provozní vlastností danou konstrukcí převodovky. Ostatní tzv. vady na vozidle, zprvu reklamované žalobcem, později vedoucí žalobce k odstoupení od kupní smlouvy, podle znaleckého posudku Ing. [příjmení] nemají charakter vad vozidla. Z uvedených důvodů soud I. stupně žalobu zamítl.

7. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud I. stupně vycházel z aplikace § 150 o. s.ř. a úspěšnému žalovanému náhradu nákladů nepřiznal. Důvody hodné zvláštního zřetele pro takové rozhodnutí podle soudu I. stupně spočívají ve skutečnosti, že se žalobce mohl důvodně domnívat, že předmětné vozidlo má vady a že tedy žalobu podává důvodně. Výrok o nákladech státu soud I. stupně odůvodnil § 148 ods.t 1 o. s. ř. a náklady na znalečné uložil zaplatit oběma účastníkům, protože znalecký posudek byl podle něj v zájmu obou.

8. Proti rozsudku podali odvolání oba účastníci. Žalobce v odvolání uplatnil odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b/, d/, g/ o. s. ř.). Soudu I. stupně mj. vytkl, že se nezabýval jeho důkazními návrhy prokazujícími zmařené výdaje žalobce. Podle žalobce se napadený rozsudek příčí elementární logice, když obvodní soud zjednodušeně uzavírá, že vozidlo, které za určitých okolností necouvá, je bezvadné. Podle žalobce byla jednoznačně prokázána vadnost převodovky předmětného vozidla. Žalovaný v průběhu reklamací a soudního řízení netvrdil, že popisovaný projev závady je běžným projevem převodovky. Naopak se reklamací zabýval. Z rozsudku podle žalobce ad absurdum vyplývá, že i kdyby auto prakticky nikdy necouvalo, tak je vše v pořádku, protože to znalec pokládá za konstrukční vlastnost. Je na výrobci a potažmo na prodejci, aby prodávali výrobky takové konstrukce, aby splňovaly očekávané vlastnosti. Nezařazení zpětného chodu a neschopnost vozidla couvat, není možné posoudit jinak než jako vadu převodovky. Za faktickou vadu lze podle judikatury považovat i nedostatek vlastností nebo projevu, které se u věcí tohoto druhu obecně předpokládají. Závěry znalce [příjmení] [příjmení] ohledně vytýkaných vad vozidla jsou podle žalobce nesprávné. Zejména z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví.

9. Žalovaný svým odvoláním napadl nákladové výroky II a IV. Podle něj soud I. stupně pochybil, pokud aplikoval ustanovení § 150 o. s.ř. O nákladech řízení mělo být podle názoru žalovaného rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Subjektivní přesvědčení o oprávněnosti žaloby nemůže být a není důvodem zvláštního zřetele pro použití výjimečného ustanovení § 150 o.s.ř. Žalovaný připomněl, že ještě před podáním žaloby navrhl žalobci instalaci programu datalogger, podle kterého by se dala případná vada identifikovat resp. rozpoznat, zda se o vadu jedná. Současně žalobce disponoval zápisem o posouzení podnětu zákazníka [právnická osoba] z [datum], ze kterého vyplývá, že se nejedná o vadu. Žalovaný připomněl, že žalobce předmětný automobil zjevně řádně používá. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé potvrdil a ve výrocích o nákladech řízení II a IV jej změnil tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení před soudem I. stupně a státu plnou náhradu nákladů řízení.

10. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné a bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, že splňuje náležitosti uvedené v § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek podle § 212, § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné, zatímco odvolání žalovaného shledal opodstatněným.

11. Odvolací řízení je řízením zásadně přezkumným a odvolací soud není nadán oprávněním hodnotit důkazy provedené soudem I. stupně jinak, aniž by je sám provedl, případně (v rozsahu omezeném ust. § 213, odst. 2 o. s. ř.) dokazování doplnil. Soud I. stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu, provedené důkazy zhodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) a učinil na jejich základě odpovídající skutkové závěry, od nichž nemá odvolací soud (bez provedení dokazování), důvod ani možnost se odchylovat, přičemž výtky odvolatele týkající se hodnocení důkazů a právních závěrů soudu I. stupně, neshledal odvolací soud opodstatněnými. V projednávané věci bezpochyby záviselo rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí. Z toho důvodu soud I. stupně ve věci ustanovil znalce a při svém rozhodování vycházel ze závěrů znaleckého posudku a z výpovědi znalce. Z těchto důkazů jednoznačně vyplynulo, že snad kromě prasklého těsnění, které žalovaný opravil, ostatní vytýkané„ vady“ se neprojevily, resp. nejsou vadami ve smyslu technického hlediska. Ona nejvýznamnější žalobcem vytýkaná„ vada“, tj. vada převodovky ve skutečnosti není vadou, ale vlastností, která má původ v konstrukci převodovky. Nejedná se totiž o převodovku automatickou, jak ji prezentuje žalobce, nýbrž o tzv. převodovku robotizovanou bez synchronizačních kroužků, jejíž ovládání je spíše otázkou cviku. Podle odvolacího soudu se jedná o záležitost, která možná znepříjemňuje užívání vozidla, ale jeho užívání neznemožňuje, o čemž svědčí skutečnost, že žalobce předmětné vozidlo od jeho uvedení do provozu v květnu 2014 stále užívá. O tom, že se ve skutečnosti nejedná o vadu, je zřejmé i z toho, že vozidlo muselo od té doby projít nejméně jednou pravidelnou technickou kontrolou provozuschopnosti. Nelze ani přehlédnout, že předmětný automobil v důsledku mnohaletého užívání žalobcem a dokonce v důsledku přestavby na pohon E85 již ani zdaleka nemá vlastnosti a není ve stavu, v jakém jej žalobce zakoupil.

12. Protože odvolací soud souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že v daném případě žalobce neměl právo od kupní smlouvy odstoupit ve smyslu § 2016 o. z., napadený rozsudek ve výroku o věci samé I jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

13. Odvolací soud se však neztotožnil s rozhodnutím soudu I. stupně ohledně náhrady nákladů řízení. Podle odvolacího soudu lze přisvědčit žalovanému, že subjektivní přesvědčení žalobce o oprávněnosti žaloby nemůže samo o sobě představovat důvod hodný zvláštního zřetele, pro který soud nemusí ve smyslu § 150 o. s. ř. výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud v první řadě přihlíží k majetkovým poměrům všech účastníků, případně k okolnostem, které vedly k podání žaloby. V daném případě žalobce netvrdil své nepříznivé majetkové poměry, a protože před podáním žaloby disponoval vyjádřením společnosti [právnická osoba], musel si být vědom rizika případného procesního neúspěchu. Z toho důvodu odvolací soud výroky o nákladech řízení před soudem I. stupně změnil. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky má oporu v § 142 ods.t 1 o. s. ř., když úspěšnému žalovanému vznikly náklady v důsledku právního zastoupení. Advokátovi žalovaného náleží odměna ve výši [částka] (§ 8 odst. 1, § 7 bod 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za úkony právní služby: příprava a převzetí zastoupení, sepis odporu proti platebnímu rozkazu, účast na jednání soudu [datum], [datum] a [datum], sepis závěrečného návrhu na žádost soudu. Dále advokátovi náleží sedm režijních paušálů po [částka] (§ 13 odst. 1 a 4 cit. vyhl.) a 21 % DPH.

14. Protože podle § 148 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníků právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, má procesně neúspěšný žalobce povinnost zaplatit plnou náhradu nákladů vynaložených státem na znalečné, tj. částku [částka]. Protože žalobce netvrdil, že jsou u něj předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a odvolací soud neshledal žádný důvod, pro který by náklady znaleckého posudku měly nést obě strany, změnil odvolací soud i výroky o nákladech státu tak, jak shora uvedeno.

15. Výrok o nákladech odvolacího řízení má oporu v § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když i v této fázi řízení úspěšnému žalobci vznikly náklady právního zastoupení. Advokátovi žalobce náleží odměna za sepis vyjádření k odvolání za účast na jednání odvolacího soudu, tj. 2 x [částka], dva režijní paušály po [částka] a 21 % DPH. Náklady odvolacího řízení činí celkem [částka].