o zaplacení 56 250 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. června 2024, č. j. 15 C 168/2022-51,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 48 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 48 750 Kč od 17. 2. 2022 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 7 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 500 Kč od[Anonymizováno]17. 2. 2022 do zaplacení (výrok II.) [částka], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 56 250 Kč s příslušenstvím jako peněžitého zadostiučinění k odškodnění nemajetkové újmy, která mu vznikla nepřiměřenou délkou správního řízení vedeného na základě jeho žádosti o zřízení nového vjezdu pro motorové vozidlo s přípojným vozidlem na pozemek parc č. [číslo] v katastrálním území [adresa], obec [adresa] (dále také jen „pozemek parc. č. [číslo]“), ve vlastnictví žalobce, z pozemku parc. č. [číslo] v katastrálním území [adresa], obec [adresa] (dále také jen „pozemek parc. č. [číslo]“), na němž je umístěna místní komunikace ve vlastnictví obce.

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhovala, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. Namítala promlčení žalobou uplatněného nároku a současně, že k odčinění nemajetkové újmy žalobce je v danému případě dostatečné zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva a omluvy.

4. Soud prvního stupně si na základě nesporných tvrzení účastníků a provedeného dokazování opatřil podrobná skutková zjištění k průběhu posuzovaného řízení, k časové posloupnosti a podstatnému obsahu úkonů účastníků i ve věci rozhodujících úřadů. Vyšel zejména ze zjištění, že posuzované řízení bylo zahájeno dne 9. 2. 2018, kdy byla Obecnímu úřadu obce [adresa] doručena žádost žalobce ze dne 25. 1. 2018, kterou žádal o povolení ke zřízení nového vjezdu na pozemek parc. č. [číslo] v jeho vlastnictví z pozemku parc. č. [číslo] ve vlastnictví obce [adresa]. Řízení bylo skončeno dne 10. 8. 2021, kdy nabylo právní moci rozhodnutí Krajského úřadu [místo] č. j. [spisová značka] ze dne 15. 7. 2021, kterým bylo rozhodnuto o odvolání žalobce proti rozhodnutí Obecního úřadu obce [adresa] č. j. [spisová značka] ze dne 25. 2. 2021, jímž bylo žalobci povoleno zřídit nový vjezd na pozemek parc. č. [číslo] z pozemku parc. č. [číslo]. Žalobce uplatnil u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou shora uvedeného správního řízení k předběžnému projednání dne 16. 8. 2021 a žalovaná ve stanovisku [ústřední orgán] ze dne 1. 2. 2022 konstatovala porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě a současně se žalobci omluvila.

5. Zjištěný skutkový stav hodnotil soud prvního stupně po právní stránce dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“). Předně se zabýval žalovanou vznesenou námitkou promlčení a tuto shledal nedůvodnou, když žaloba byla podána před uplynutím promlčecí lhůty. Poukázal přitom na to, že byť byla žaloba podána dne 28. 7. 2022 pouze v blanketní formě, nelze přehlédnout, že byla žalobcem následně dne 26. 8. 2022 doplněna, a tudíž byly vady žaloby zhojeny. Odkázal rovněž na judikaturu Nejvyššího soudu, z níž plyne závěr, že i neúplné nebo nesprávné žaloby mají hmotněprávní účinek v podobě stavební běhu promlčecích dob působící již od jejich podání, jsou-li vady žalob dodatečně odstraněny a v řízení je řádně pokračováno. Dále soud prvního stupně uzavřel, že délku řízení trvajícího od 9. 2. 2018 do 10. 8. 2021, tj. po dobu tří let a šesti měsíců, lze s ohledem na jeho předmět hodnotit jak nepřiměřenou, a tedy jako nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 věta třetí zákona č. 82/1998 Sb. Dospěl k závěru, že za této situace je namístě poskytnout žalobci peněžité zadostiučinění k odškodnění nemajetkové újmy, jejíž vznik se předpokládá, neboť pouhé konstatování práva se jeví jako nedostačující. Při stanovení výše peněžitého zadostiučinění vyšel ze základní částky 15 000 Kč za každý rok řízení, respektive z částky 7 500 Kč ročně za první dva roky trvání řízení. Takto vypočetl základní částku za celkovou délku řízení ve výši 37 500 Kč a zabýval se tím, zda jsou splněny podmínky pro její modifikaci ve smyslu kritérií stanovených v § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro modifikaci základní částky z důvodu složitosti řízení a významu předmětu posuzovaného řízení pro žalobce. Poukázal přitom na to, že řízení bylo standardně složité, jeho předmětem nebyla skutkově, právně ani procesně složitá věc. Neztotožnil se s názorem žalované, že význam řízení pro žalobce byl nepatrný, a to již s ohledem na skutečnost, že předmět sporu se dotýkal jeho vlastnického práva k pozemku, když se domáhal zajištění jeho přístupnosti z místní komunikace. Pro závěr o nepatrném významu předmětu řízení pro žalobce pak dle soudu prvního stupně bez dalšího nesvědčí ani skutečnost, že předmětný vjezd na pozemek žalobce nebyl dosud realizován, ačkoliv byl povolen. Současně nicméně neshledal soud prvního stupně ani důvody pro závěr, že význam předmětu řízení byl pro žalobce zvýšený, když v řízení nebylo prokázáno, že by nerealizování vjezdu žalobci znemožňovalo nebo zásadně znesnadňovalo užívání nemovitosti či provozování jeho živnostenské činnosti. Naproti tomu soud prvního stupně shledal podmínky pro zvýšení základní částky peněžitého zadostiučinění z důvodu jednání poškozeného, když žalobce v řízení opakovaně podával podněty k opatření proti nečinnosti a využíval tak dostupné prostředky k odstranění průtahů posuzovaného řízení. K dalšímu navýšení základní částky peněžitého zadostiučinění o 20 % pak přistoupil na základě kritéria postupu orgánů veřejné moci, když rozhodujícími správními orgány byly v průběhu posuzovaného řízení překračovány lhůty stanovené zákonem pro vydání rozhodnutí a zejména prvoinstanční správní orgán se dopouštěl dalších procesních pochybení. Ve výsledku tak soud prvního stupně zvýšil základní částku peněžitého zadostiučinění o 30 %, a dospěl tak k závěru, že je namístě přiznal žalobci k odškodnění jeho nemajetkové újmy peněžité zadostiučinění ve výši 48 750 Kč. Z uvedeného důvodu žalobě co do žalobního požadavku na zaplacení částky 48 750 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení vyhověl a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) tak, že žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení spočívající v paušální náhradě hotových výdajů ve výši 2 100 Kč (7 úkonů po 300 Kč) dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. a v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 000 Kč.

6. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná odvolání, které směřovala do vyhovujícího výroku o věci samé a do výroku o nákladech řízení. Žalovaná zejména setrvala na svém stanovisku, že nárok žalobce je promlčen. Odkazy soudu prvního stupně na judikaturu Nejvyššího soudu označila za nepřiléhavé pro danou věc. Poukázal na to, že žalobce v podáním doručeném soudu dne 28. 7. 2022 pouze identifikoval žalovanou a uvedl, že se jedná o blanketní žalobu o zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postem, aniž by tvrdil, o jaké správní řízení se jedná, kterého správního orgánu se týká, v čem nesprávný úřední postup spočívá a jaké zadostiučinění požaduje. Vyjádřila názor, že podání žalobce, obsahující vady spočívající v absenci identifikace jakýchkoliv individuálních skutkových okolností případu a žalobního petitu, nezpůsobuje hmotněprávní následek v podobě stavení promlčecí lhůty ve smyslu § 648 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Současně zdůraznila, že pokud žalobce skutkové okolnosti případu uvedl a vady žaloby odstranil až podáním doručeným soudu dne 26. 8. 2022, učinil tak až po marném uplynutí promlčecí doby, jejíž běh skončil dne 13. 8. 2022. Žalovaná dále vyjádřila nesouhlas se závěry soudu prvního stupně týkajícími se formy a výše přiznaného zadostiučinění. V této souvislosti namítala, že soud prvního stupně nesprávně posoudil otázku významu předmětného řízení pro žalobce. Vyjádřila názor, že za situace, kdy žalobce požadovaný vjezd na svůj pozemek dosud nevybudoval, nemohla mu délka posuzovaného řízení způsobit takové příkoří a takovou nejistotu, kterou by bylo na místě odškodnit soudem prvního stupně přiznaným peněžitým zadostiučiněním. Nadto upozornila, že předmětný pozemek byl evidentně přístupný motorovými vozidly, když z veřejně dostupných fotografií vyplývá, že na pozemku se i bez realizace předmětného vjezdu nacházela motorová vozidla. Dále vytýkala soudu prvního stupně, že při hodnocení postupu žalobce v řízení nevzal v úvahu, že žalobce dodal dostatečnou projektovou dokumentaci až na výzvu správního orgánu v pozdější fázi řízení v květnu 2020. Současně upozornila, že žalobce se opakovaně odvolával také do rozhodnutí, jimiž mu bylo vyhověno. Z uvedených důvodů má žalovaná za to, že intenzita nemajetkové újmy, která žalobci mohla objektivně vzniknout, zdaleka nedosáhla takové míry, aby ji bylo nutno kompenzovat formou finančního zadostiučinění, a tudíž se jeví dostatečnou formou odškodnění konstatování porušení práva a omluva, které již byly žalovanému poskytnuty. Závěrem navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku o věci samé změnil tak, že se žaloba zamítá, a přiznal jí náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

7. Žalobce ve vyjádření k podanému odvolání citoval judikaturu Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze týkající se hmotněprávních účinků vadné žaloby. Poukázal na to, že byť byla žaloba v dané věci podána v blanketní formě, byly její nedostatky následně odstraněny a vady zhojeny. Byla tak splněna podmínka řádného pokračování v řízení, a tudíž byly s podáním žaloby spojeny hmotněprávní účinky v podobě stavení promlčecí lhůty. Dle žalobce tedy soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru o nedůvodnosti žalovanou vznesené námitky promlčení. Dále žalobce vyjádřil názor, že význam předmětného správního řízení pro poškozeného lze zjišťovat pouze v časově ohraničené době jeho trvání, přičemž skutečnosti, které nastaly po skončení řízení jsou z hlediska hodnocení významu předmětu řízení pro poškozeného bezpředmětné. Z uvedených důvodů navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích potvrdil.

8. Odvolací soud podle § 212 a § 212a o.s.ř. v odvoláním dotčeném rozsahu přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo. Poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek skutkových zjištění, vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci a věc posoudil správně i po právní stránce.

10. Žalobce v projednávané věci uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou v souvislosti s délkou správního řízení, jehož předmětem bylo povolení vybudování vjezdu na jeho pozemek z pozemku, na němž se nachází místní komunikace. Je zřejmé, že rozhodnutí správních orgánů v průběhu tohoto řízení mají přímý dopad do majetkové sféry žalobce. Je tedy opodstatněn závěr, že předmět posuzovaného správního řízení se dotýká základního práva žalobce vlastnit majetek dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Ve smyslu ustálené judikatury se tak jedná o správní řízení, na něž dopadá článek 6 odst. 1 Úmluvy, respektive článek 38 odst. 1 Listiny, a jeho účastníci mají právo na projednání věci v přiměřené době (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 2402/2020). Na posuzované řízení lze tedy aplikovat závěry vyplývající ze Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko Cpjn 206/2010“) a uplatní se rovněž vyvratitelná domněnka vzniku nemajetkové újmy v důsledku nepřiměřené délky řízení.

11. Pro závěr o existenci nesprávného úředního postupu a odpovědnosti žalované za újmu žalobce, je tedy podstatné posoudit, zda v posuzovaném správním řízení bylo porušeno jeho právo na projednání věci v přiměřené lhůtě. Z ustálené judikatury přitom plyne, že pro posouzení, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona č. 82/1998 Sb. (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1437/2019).

12. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že v projednávané věci byly splněny zákonné předpoklady odpovědnosti žalované za nemajetkovou újmu, jež byla žalobci způsobena nepřiměřenou délkou předmětného správního řízení. Nelze totiž přehlédnout, že celková délka posuzovaného řízení v trvání tří let a šest měsíců byla podstatným způsobem negativně ovlivněna nedodržením zákonem stanovených lhůt pro rozhodnutí správních orgánů, nečinností a průtahy, jakož i pochybeními v rozhodovací činnosti prvostupňového správního orgánu (Obecní úřad [adresa]), kdy jeho rozhodnutí byla odvolacím orgánem (Krajský úřad [místo]) opakovaně rušena pro nepřezkoumatelnost. Uvedené okolnosti jsou přičitatelné státu a vedly ke zjevnému prodloužení řízení, přičemž doba, po kterou byl žalobce probíhajícím řízením udržován ve stavu nejistoty ohledně jeho výsledku, se s ohledem na míru složitosti a předmět tohoto řízení jeví jako nepřijatelná. Odvolací soud má tedy ve shodě se soudem prvního stupně za to, že v posuzovaném řízení došlo k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, a tedy k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., v jehož důsledku žalobci vznikla presumovaná nemajetková újma, za kterou mu podle § 31a zákona č. 89/1998 Sb. náleží přiměřené zadostiučinění.

13. Soud prvního stupně nepochybil ani při rozhodování o formě odškodnění nemajetkové újmy žalobce. Dospěje-li soud k závěru o porušení práva účastníka na projednání věci v přiměřené lhůtě, a tím tedy k závěru o nesprávném úředním postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb., je na místě, aby s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. stanovil odpovídající odškodnění v penězích. Pouze ve výjimečných případech, kdy je újma způsobená poškozenému zanedbatelná, lze uvažovat o jejím nahrazení formou konstatování porušení daného práva. Pouhé konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené době postačí například tehdy, byla-li délka řízení v nezanedbatelné míře způsobena vlastním chováním poškozeného, nebo byl-li význam předmětu řízení pro poškozeného pouze nepatrný, a celkově tak lze uzavřít, že doba řízení nemohla nikterak negativně zasáhnout psychickou sféru žalobce (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 30 Cdo 4024/2019).

14. Předmětem posuzovaného řízení bylo povolení zřízení vjezdu na pozemek žalobce z místní komunikace. Nejedná se o typ řízení, s nímž by judikatura spojovala typově snížený či zvýšený význam. Současně z provedeného dokazování nevyplynuly žádné konkrétní skutkové okolnosti, které by opodstatňovaly závěr, že význam posuzovaného řízení pro žalobce v tomto konkrétním případě je nepatrný či zanedbatelný. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně nepovažuje pro hodnocení hlediska významu předmětu řízení pro žalobce za zásadně významnou skutečnost, že žalobce v posuzovaném správním řízení povolený vjezd dosud nevybudoval. Podstatné je, že žalobce byl po celou dobu trvání řízení udržován v nejistotě ohledně otázky, zda bude moci svůj pozemek požadovaným způsobem napojit na místní komunikaci a v návaznosti na to bude moci zamýšleným způsobem pozemek užívat. Uvedené zjevně mohlo mít nepříznivý dopad do jeho psychické sféry i majetkových a osobních poměrů, a proto nelze význam předmětu posuzovaného řízení pro žalobce hodnotit jako nepatrný. Nadto délka posuzovaného řízení nebyla ve významné míře způsobena vlastním chováním žalobce. Odvolací soud je tedy stejně jako soud prvního stupně toho názoru, že zjištěné okolnosti dané věci neopodstatňují závěr o nepatrném významu předmětu posuzovaného řízení pro žalobce, a tudíž, že žalovanou již poskytnuté morální zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva, respektive omluvy se jeví jako dostačující.

15. Soud prvního stupně tak dospěl ke správnému závěru, že v zájmu poskytnutí přiměřené formy satisfakce za vzniklou nemajetkovou újmu je namístě žalobci přiznat zadostiučinění v peněžité formě. Na podkladě zjištěného skutkového stavu a v souladu se závěry Stanoviska Cpjn 206/2010 nepochybil, pokud při rozhodování o výši peněžitého zadostiučinění vyšel ze základní částky 15 000 Kč za rok řízení, respektive z částky v poloviční výši, tj. 7 500 Kč, za první dva roky řízení. Součinem základní částky za jeden rok, respektive měsíce řízení a celkové doby posuzovaného řízení, od 9. 2. 2018 do 10. 8. 2021 (tj. 3 roky a 6 měsíců), pak správně dospěl k celkové základní částce peněžitého zadostiučinění za celou délku řízení ve výši 37 500 Kč (2x15 000 Kč, 1x7 500 Kč), kterou je namístě odpovídajícím způsobem modifikovat ve smyslu zákonných kritérií dle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb.

16. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že v poměrech projednávané věci nejsou dány důvody pro snížení, respektive zvýšení základní částky odškodnění z důvodu složitosti řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného ve smyslu zákonných hledisek dle § 31a odst. 3 písm. b), e) zákona č. 82/1998 Sb., když posuzované řízení bylo po skutkové, právní či procesní stránce standardně složité a současně nebyly zjištěny žádné konkrétní okolnosti, které by opodstatňovaly závěr o sníženém či zvýšeném významu předmětu řízení pro poškozeného. Za přiléhavý považuje odvolací soud rovněž závěr soudu prvního stupně o tom, že je namístě modifikovat základní částku peněžitého zadostiučinění zvýšením o 10 % s ohledem na kritérium jednání poškozeného dle § 31a odst. 3 písm. c) zákona č. 82/1998 Sb., neboť žalobce v řízení opakovaně činil podněty k vydání opatření proti nečinnosti Obecního úřadu [adresa], a tedy využíval dostupných prostředků způsobilých odstranit, respektive omezit průtahy v řízení. Rovněž za situace, kdy je z provedeného dokazování zřejmé, že průtahy v postupu orgánů veřejné moci se na celkové délce řízení podílely významnou měrou, je opodstatněn závěr soudu prvního stupně o potřebě zvýšit základní částka odškodnění o 20 % v rámci zohlednění kritéria postupu orgánu veřejné moci během řízení ve smyslu § 31a odst. 3 písm. d) zákona č. 82/1998 Sb.

17. Na základě modifikace základní částky odškodnění celkovým navýšením o 30 % (+10 %, +20 %) byla soudem prvního stupně vypočtena výsledná výše peněžitého zadostiučinění v částce 48 750 Kč, kterou lze s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu považovat za přiměřenou a spravedlivou formu odškodnění nemajetkové újmy žalobce, kompenzující účinně stav nejistoty, ve které byl nepřiměřeně dlouhým řízením udržován. Vzhledem k tomu, že žalovaná nárok žalobce na poskytnutí peněžitého zadostiučinění v uvedené výši neuspokojila ve lhůtě 6 měsíců ode dne jeho uplatnění dne 16. 8. 2021 k předběžnému projednání (§ 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.), ocitla se dnem 17. 2. 2022 v prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobci tak vzniklo počínaje tímto dnem právo na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nař. vl. č. 351/2013 Sb.).

18. Konečně soud prvního stupně nepochybil ani při posuzování otázky promlčení žalobou uplatněného nároku. Odvolací námitky žalované nejsou způsobilé správnost závěru soudu prvního stupně o nedůvodnosti žalovanou vznesené námitky promlčení zpochybnit.

19. Podle § 32 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu nemajetkové újmy se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

20. Podle § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

21. Dovolá-li se účastník občanského soudního řízení promlčení, nemůže soud promlčené právo (nárok) přiznat. Základním předpokladem promlčení je okolnost, že poškozený své právo neuplatnil v zákonem stanovené lhůtě žalobou podanou proti odpovědnému subjektu u soudu. V poměrech posuzované věci se počátek běhu šestiměsíční subjektivní promlčecí lhůty se odvíjí od pravomocného skončení posuzovaného správního řízení dne 10. 8. 2021. Současně je zřejmé, že při zohlednění stavení promlčecí lhůty po dobu předběžného projednání žalobcova nároku (od 16. 8. 2021 do 1. 2. 2022) šestiměsíční subjektivní promlčecí lhůta neuplynula dříve, než byl předmětný nárok žalobce uplatněn u soudu žalobou podanou dne 28. 7. 2022. Je tedy správný závěr soudu prvního stupně, že nárok žalobce není promlčen. Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani žalovanou namítaná skutečnost, že žalobce řízení u soudu zahájil dne 28. 7. 2022 podáním, které postrádalo zákonné náležitosti žaloby, když žalobce následně svým podáním doručným soudu dne 26. 8. 2022 vady takto podané žaloby odstranil a v řízení tak řádně pokračoval. Z ustálené judikatury přitom plyne, že i neúplné nebo nesprávné žaloby mají hmotněprávní účinek v podobě stavení běhu promlčecích dob působící již od jejich podání tehdy, jsou-li vady těchto podání dodatečně odstraněny, a v řízení je tudíž řádně pokračováno. I tehdy, pokud návrh neobsahuje všechny náležitosti, či je-li nesrozumitelný či neurčitý, jde přesto o návrh, který vyvolá předpokládané následky (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2018, sp. zn. 25 Cdo 4238/2017).

22. Ze všech uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně nepochybil, pokud žalobou uplatněnému nároku co do částky 48 750 Kč s příslušenstvím vyhověl. Správně rozhodl také o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud proto podle § 219 o.s.ř. rozsudek v napadených výrocích jako věcně správný potvrdil.

23. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že v této fázi řízení procesně úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení, spočívající v paušální náhradě hotových výdajů spojených s podáním vyjádření k odvolání ve výši 300 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb.