o zaplacení částky 81 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání obou účastnic řízení proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. listopadu 2024, č. j. 47 C 140/2024-51,

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni částku 17 688 Kč s příslušenstvím do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení částky 63 312 Kč s příslušenstvím (výrok II) a dále uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 14 342 Kč, a to do rovněž do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou žalobkyně odůvodnila tvrzením, že nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] jí vznikla nemajetková újma, kterou žádá odškodnit částkou 81 000 Kč.

3. Ze shodných tvrzení účastnic a na podkladě provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že řízení vedené Obvodním soudem pro [adresa] (dále jen „obvodní soud“) pod sp. zn. [spisová značka] bylo zahájeno žalobou podanou společností [společnost] dne 22. 9. 2017 požadující po žalobkyni (v popisovaném řízení v postavení žalované) zaplacení částky 903 043,13 Kč. Dále se soud prvního stupně soustředil na popis průběhu tohoto řízení s tím, že pro mimosoudní jednání účastnic byla jednání nařízená obvodním soudem odročena z [datum] na [datum], dále na [datum], poté na [datum], následně na [datum] a konečně na [datum] (když v mezidobí obvodní soud korigoval doplňovaná skutková tvrzení obou účastnic). Další jednání proběhla [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] (přičemž v mezidobí obvodní soud rozhodoval o pokutách, o zálohách na svědečné, o svědečném a o způsobu a rozsahu stanovení otázek pro znalce). Usnesením obvodního soudu ze dne 8. 11. 2021 byl ustanoven znalec z oboru energetiky, nicméně žalobkyně nesouhlasila se specifikací znaleckého úkolu, takže obvodní soud usnesením ze dne 30. 11. 2021 rozhodl o jeho doplnění. Následně obvodní soud znalci prodlužoval lhůtu k dodání posudku (do 30. 8. 2022, do 10. 10. 2022, do 20. 10. 202 a do 31. 10. 2022) a když dne 1. 11. 2022 od něj obdržel neúplný posudek (obsahoval pouze tři strany), který znalec odmítl doplnit, usnesením ze dne 23. 2. 2023 mu uložil pokutu ve výši 50 000 Kč a současně jej zprostil znaleckého úkolu. Dne 16. 1. 2023 předsedkyně obvodního soudu přidělila předmětnou věc jinému soudci, který usnesením ze dne 4. 5. 2023 ustanovil nového znalce, jednání nařízené na [datum] k žádosti žalobkyně odročil na [datum] (v mezidobí, dne 16. 5. 2023, žalobkyně vznesla námitky ke znaleckému úkolu a 24. 5. 2023 žádala o prodloužení lhůty k zaplacení zálohy s tím, že jedná s protistranou o smíru). Dne [datum] se uskutečnilo jednání, které bylo odročeno na neurčito, protože spis byl zaslán znalci, kterému byla poté prodlužována lhůta k dodání posudku (do 30. 11. 2023, do 5. 1. 2024 a do 5. 2. 2024), kterou však nesplnil a proto mu byly usnesením obvodního soudu ze dne 3. 4. 2024 a 23. 4. 2024 uloženy pořádkové pokuty ve výši 10 000 Kč a 30 000 Kč. V mezidobí, dne 29. 2. 2024, bylo vydáno usnesení s doplňujícími otázkami pro znalce. Vzhledem k tomu, že znalec se stal bezkontaktní, obvodní soud oslovil dalších šest znalců, z nichž pouze jeden uvedl, že je schopen posudek zpracovat. Obvodní soud proto usnesením ze dne 22. 8. 2024 zprostil dosavadního znalce povinnosti podat zadaný posudek, uložil mu pokutu ve výši 50 000 Kč a pro zpracování posudku ustanovil znalce [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 26. 9. 2024 byl spis vrácen obvodnímu soudu a dne 17. 10. 2024 byl zaslán znalci [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 20. 2. 2024 žalobkyně požádala žalovanou, aby jí poskytla odškodnění za nemajetkovou újmu vzniklou jí nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce hodnoceného řízení ve výši 150 000 Kč. Žalovaná zareagovala stanoviskem ze dne 29. 7. 2024, na jejímž základě pak poskytla žalobkyni odškodnění ve výši 69 000 Kč.

4. Uvedená skutková zjištění soud prvního stupně posoudil podle § 1, § 5 písm. a), § 13 odst. 1, § 14 odst. 3, § 15 odst. 2 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti, a předně dovodil, že v hodnoceném řízení trvajícím ode dne [datum], tj sedm let a jeden měsíc, došlo (i přes jeho skutkovou a procesní obtížnost) k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení. Dále soud prvního stupně uvedl, že byť se jedná o řízení, jehož délka neodpovídá náročnosti dané věci a soud se na této délce částečně podílel, nejedná se však o délku extrémní, přičemž význam hodnocené věci je pro žalobkyni standardní. Základní částku odškodnění soud prvního stupně stanovil ve výši 15 000 Kč za první dva roky řízení a následně za každý další rok jeho trvání vždy ve výši 15 000 Kč. Takto vypočtenou základní částku odškodnění poté soud prvního stupně snížil o 15 % pro skutkovou a částečně i pro procesní složitost věci. Objasnění skutečností, které jsou mezi účastnicemi sporné (tj. správnosti výchozích nákladů na dodávku tepla a teplé vody, jejich vyúčtování na náklady vytápění a na náklady na teplou vodu pro příjemce služeb, „dohřevu“ vyměňovaného vzduchu ve vzduchotechnice včetně korelace s dalšími zúčtovacími jednotkami v objektu, vyúčtování vodného a stočného podle počtu osob v pronajímaných nebytových prostorách, zohlednění podlahové a celkově započitatelné plochy zúčtovací jednotky a dalších skutečností) totiž vyžaduje rozsáhlejší dokazování prostřednictvím svědků a většího množství listinných důkazů a nadto také znaleckým posudkem. Se skutkovou složitostí je pak spojena procesní náročnost spočívající v opakovaném rozhodování o stanovení rozsahu znaleckého zkoumání, ustanovení znalce a jeho zproštění, ukládání pořádkových pokut, složení záloh na navrhované dokazování, svědečném apod. Dále soud prvního stupně snížil základní částku odškodnění o 5 % pro chování žalobkyně. Na celkové délce řízení se totiž podílela tím, že opakovaně žádala o odročení jednání (v počáteční fázi z důvodů mimosoudních jednání s protistranou a poté i pro jiné důvody). Pro nečinnost obvodního soudu v době od 7. 5. 2019 do 5. 11. 2019, od 27. 2. 2020 do 17. 9. 2020 a dále od 8. 11. 2021, kdy došlo k zadání znaleckého zkoumání, které doposud nebylo splněno, soud prvního stupně shledal důvod pro zvýšení základní částku odškodnění o 15 %. Důvody pro další modifikaci základní částky odškodnění pak již soud prvního stupně neshledal (řízení stále probíhá pouze na prvním stupni soudní soustavy a význam hodnoceného řízení je pro žalobkyni standardní). Za přiměřené zadostiučinění nejistoty, kterou žalobkyně nepřiměřeně dlouhým řízením trpěla, tak soud prvního stupně shledal částku 86 688 Kč. Vzhledem k tomu žalovaná odškodnila žalobkyni již částkou 69 000 Kč, soud prvního stupně jí uložil, aby zaplatila žalobkyni ještě částku 17 688 Kč a co do částky 63 312 Kč žalobu zamítl. Rozhodnutí o nákladech řízení pak soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn (dále jen „o. s. ř.“).

5. Proti tomuto rozsudku podaly obě účastnice řízení včasná odvolání.

6. Žalobkyně v odvolání, které podala pouze proti zamítavému výroku rozsudku prvostupňového soudu, předně namítla, že základní částku odškodnění měl soud prvního stupně modifikovat ve stejném poměru, v jakém se jednotlivé skutečnosti podílely na celkové délce řízení. Pakliže se žalobkyně měla podílet na prodloužení řízení o dobu sedmi měsíců a nečinnost soudu měla prodloužit řízení o čtyřicet sedm měsíců (aktuálně již o čtyřicet devět měsíců), a snížil-li přitom soud prvního stupně základní částku odškodnění pro chování žalobkyně o 5 %, tak měl za pochybení soudu (se sedminásobně vyšším vlivem na délku řízení) zvýšil o 35 % (nikoliv pouze o 15 %). Dále žalobkyně namítla, že posuzované řízení není skutkově, právně ani procesně složité. I po sedmi letech totiž probíhá jen na prvním stupni soudní soustavy, jde v něm o standardní typ sporu (správnost vyúčtování služeb mezi jednotlivými vlastníky, respektive nájemci, v téže budově), dokazování proběhlo pouze prostřednictvím několika svědků a listinných důkazů a nevznikají v něm ani žádné komplikované procesní situace, protože jeho účastnice činí pouze stručná a jasná podání. Vstupní údaje potřebné pro rozúčtování služeb spojených s užíváním bytu, respektive nebytového prostoru, pak vyplývají z vyhlášky a soudní judikatury. Totéž platí i pro formální náležitosti správného vyúčtování a následky jejich nedodržení. Samotný výpočet sice může pro větší množství vstupních dat zabrat znalci o několik hodin více času, nicméně v žádném případě nemůže odůvodnit průtahy po dobu několika let. Podle žalobkyně je tedy skutečným důvodem průtahů řízení jednak postup obvodního soudu, který si dosud neujasnil okruh rozhodných skutkových okolností, a dále skutečnost, že jím ustanovení znalci nebyli schopni provedené vyúčtování přezkoumat, provést výpočet správného rozúčtování nákladů na služby, popřípadě označit okruh chybějících vstupních údajů. Žalobkyně namítla i to, že soud prvního stupně měl akceptovat vliv inflace, protože absence valorizace činí poskytnuté zadostiučinění nepřiměřeným (v době vydání Stanoviska občansko právního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2011, pro výpočet odškodnění činila průměrná mzda 24 000 Kč měsíčně, nyní podle údajů [správní orgán] činí 43 000 Kč měsíčně, přičemž kumulovaná míra inflace spotřebitelských cen za toto období dosáhla podle údajů téhož úřadu přibližně 50 %. Při zohlednění kritéria významu předmětu sporu pro žalobkyni nadto prvostupňový soud pominul svůj předchozí skutkový závěr, že žalobkyně disponuje aktivy ve výši 120 000 Kč. Pakliže hodnota předmětu sporu činí 903 000 Kč s příslušenstvím, výsledek sporu je pro žalobkyni zcela zřejmě zásadní, což je skutečnost, kterou měl prvostupňový soud v přiznaném odškodnění zohlednit. A konečně žalobkyně připomněla i to, že od vydání napadeného rozsudku dne 14. 11. 2024 uplynulo dalších několik měsíců, které nejistotu žalobkyně prohlubují. Navrhla proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl.

7. Žalovaná, která podala odvolání proti vyhovujícímu výroku rozsudku soudu prvního stupně předně soudu prvního stupně vytkla, že základní částku odškodnění zvýšil o 15 % pro průtahy v řízení. V období od 7. 5. 2019 do 5. 11. 2019 totiž k nečinnosti soudu nedošlo, protože jednání konané dne [datum] bylo odročeno na den [datum], které pak bylo pro důvody na straně soudu odročeno na den [datum] a poté na žádost žalobkyně bylo odročeno na den [datum]. Ani období od 27. 2. 2020 do 17. 9. 2020[Anonymizováno]nelze považovat za průtah, protože obvodní soud usnesením ze dne 16. 3. 2020 rozhodl o svědečném a následně dne [datum] nařídil jednání na den [datum]. Z obsahu spisu dále vyplývá, že obvodní soud ustanovené znalce v pravidelných lhůtách kontaktoval, urgoval, hrozil jim pokutami poté jim pořádkové pokuty uložil, nicméně ani to nepřimělo znalce k předložení posudku. Žalovaná je proto přesvědčená, že navýšení odškodnění z důvodu postupu soudu o 15 % neodpovídá okolnostem projednávané věci. Navrhla proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl.

8. Odvolací soud z podnětu podaných odvolání přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně a odvolání žalované opodstatněné není. Takto rozhodl při jednání konaném v nepřítomnosti řádně předvolané žalované, která svou neúčast u tohoto jednání omluvila a současně souhlasila s tím, aby bylo jednáno a rozhodnuto v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 a § 211 o. s. ř.).

9. Za porušení zásady rychlosti řízení, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem (podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb.), lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v této věci.

10. Při stanovení přiměřeného zadostiučinění za nejistotu spojenou s nepřiměřenou délku řízení se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo, konkrétně pak ke specifickým okolnostem případu, celkové délce řízení, složitosti řízení, podílu poškozeného a orgánů veřejné moci na celkové délce řízení a konečně i k významu předmětu řízení pro poškozeného.

11. Soudní judikatura dále dovodila, že při úvaze o výši zadostiučinění se jednotlivé skutečnosti, které měly na délku řízení vliv, projevují ve stejném poměru, v jakém se podílely na celkové délce řízení (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012, ze dne 16. 7. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3509/2018, ze dne 23. 10. 2019,[Anonymizováno]sp. zn. 30 Cdo 1980/2019, ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3379/2018, ze dne 22. 1. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1437/2019, a dále také například ze dne 12. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3002/2018).

12. Soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu a z provedených důkazů vyvodil též odpovídající skutková zjištění, která jsou dostatečným podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu. Popsanými principy, zmíněnou soudní judikaturou a z ní vyplývající soudní praxí se přitom soud prvního stupně řídil, a důvody, které jej vedly ke stanovení základní částky odškodnění i následné modifikace této částky logicky a výstižně objasnil. Vzhledem k tomu, že se odvolací soud s odůvodněním rozsudku prvostupňového soudu ztotožňuje, pro stručnost na ně v podrobnostech odkazuje.

13. Odvolací soud tedy souhlasí se soudem prvního stupně v jeho závěru, že hodnocené řízení je skutkově a částečně i procesně složité. Pakliže žalobkyně odmítá zaplatit dlužné nájemné a služby spojené s užíváním prostor ve výši 903 043,13 Kč s tvrzením nesprávnosti výchozích nákladů na dodávku tepla a teplé vody, jejich vyúčtování na náklady vytápění a na náklady na teplou vodu příjemců, správnost „dohřevu“ vyměňovaného vzduchu ve vzduchotechnice včetně korelace s dalšími zúčtovacími jednotkami v objektu, správnost vyúčtování vodného a stočného podle počtu osob v pronajímaných nebytových prostorách, zohlednění podlahové a celkově započitatelné plochy zúčtovací jednotky a dalších skutečností, tak již z výčtu těchto skutečností je zřejmé, že objasnění této části sporu je značně časově náročné. Nadto žalobkyně učinila předmětem sporu náhradu škody (která jí měla vzniknout na movitých věcech). Množství skutečností, které je třeba v hodnoceném řízení objasnit, pak odpovídá rozsah dokazování (řadou svědků, větším množstvím listinných důkazů a znaleckým posudkem). Obtížné se jeví také odborné posouzení věci, které již dva znalci přes opakované prodloužení lhůty a hrozby pokut nebyli schopni splnit. Se skutkovou složitostí věci je spojená také její větší procesní náročnost. Obvodní soud byl totiž nucen opakovaně rozhodovat o rozsahu a specifikaci znaleckého úkolu, o pokutách ukládaných svědkyni i znalcům, o zálohách na navrhované důkazy apod. Zmíněné skutečnosti jsou okolnostmi, které se na celkové délce řízení podílely, ale k tíži žalované je přičítat nelze. Snížení základní částky odškodnění o 15 % pro skutkovou a procesní náročnost popsaného případu je tudíž i podle odvolacího soudu přiléhavé.

14. Žalobkyně, která často žádala o odročení jednání a také o prodloužení lhůty k uskutečnění některých procesních úkonů (zaplacení zálohy, doplnění tvrzení apod.) k prodloužení celkové délky řízení rovněž přispěla. Snížení základní částky odškodnění o 5 % je proto i z pohledu odvolacího soudu přiměřené podílu žalobkyně na prodloužení řízení, které žalované rovněž nelze přičítat k tíži.

15. Nečinnost soudu přesahující tři měsíce lze (s přihlédnutím ke konkrétní situaci) považovat za průtah v řízení. K období nečinnosti soudu, které by přesáhlo tři měsíce, však v hodnoceném řízení nedošlo. V době od 7. 5. 2019 do 5. 11. 2019 obvodní soud nebyl zcela nečinný, protože jednání, které proběhlo 7. 5. 2019 odročil na 16. 7. 2019, kdy se nekonalo, nicméně bylo odročeno na 10. 9. 2019 a dále na 5. 11. 2019. Ani v době od 27. 2. 2020 do 17. 9. 2020 obvodní soud nebyl zcela nečinný, protože v této době rozhodl o svědečném (usnesením ze dne 16. 3. 2020) a 3. 6. 2020 nařídil jednání na [datum]. Ani období od 8. 11. 2021 (doposud) odvolací soud nepovažuje za průtah, protože obvodní soud činí úkony směřující k dokončení znaleckého zkoumání. Nicméně obvodním soudem zvolený postup ve zmíněných obdobích, především však v době od 8. 11. 2021, kdy byl spis poprvé zaslán znalci k podání posudku, který doposud zpracován nebyl, výsledně přispěl k prodloužení řízení. Podílu obvodního soudu na celkové délce řízení, což je skutečnost, kterou žalované přičítat lze, i podle odvolacího soudu odpovídá zvýšení základní částky odškodnění o 15 %.

16. Ohledně požadavku žalobkyně na modifikaci odškodnění z důvodu růstu inflace lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které na přiměřenost zadostiučinění nemá vliv znehodnocení měny v důsledku inflace a ani změna kursu měny (například rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011, ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, ze dne[Anonymizováno]26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017, ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019, ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020, ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1433/2020, a dále například ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 30 Cdo 754/2024).

17. Soud prvního stupně rovněž správně uvedl, že účelem náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením je kompenzace stavu nejistoty, do níž byla žalobkyně nepřiměřenou délkou hodnoceného řízení uvedena a v níž je udržována. Odškodňována je tedy její újma způsobená nejistotou ohledně výsledku řízení (srovnej například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4336/2010, ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. 30 Cdo 269/2012 a ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 806/2012). Zvýšený význam předmětu řízení je svou povahou dán ve věcech trestních, opatrovnických, pracovněprávních, věcí osobního stavu, věcí sociálního zabezpečení a věcí týkajících se zdraví nebo života, popř. taková řízení, která s přihlédnutím k vysokému věku účastníka nebo jeho zdravotnímu stavu je třeba vyřídit přednostně. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci jde, jak již bylo zmíněno, o zaplacení částky 900 000 Kč, nastolení právní jistoty je pro žalobkyni, která je právnickou osobou, jistě žádoucí, nicméně žádným zásadním způsobem nezasahující do jejího běžného fungování. Odvolací soud proto souhlasí se soudem prvního stupně i v jeho závěru, že význam hodnoceného řízení je pro žalobkyni standardní.

18. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v jeho vyhovujícím výroku o věci samé (výrok I) jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

19. Vzhledem k tomu, že hodnocené řízení nadále trvá, vznikl žalobkyni nárok na odškodnění za další čtyři měsíce (od listopadu 2024, kdy o odškodnění rozhodoval soud prvního stupně, do března 2025, kdy o zadostiučinění rozhoduje soud odvolací). S přihlédnutím k tomu, že odvolací soud souhlasí se způsobem výpočtu odškodnění učiněným soudem prvního stupně, a to jak se stanovením základní částky odškodnění, tak s jím použitou modifikací, přiznal za zmíněné období žalobkyni zadostiučinění ještě ve výši 4 749 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky počítaným ode dne 24. 8. 2024 do zaplacení a ve zbývající části tohoto výroku rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil (§ 220 odst. 1 písm. a/ a § 219 o. s. ř.).

20. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 a § 224 odst. 2 o. s. ř., podle kterých byla procesně úspěšné žalobkyni přiznána náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a dále náhrada nákladů za právní služby jejího advokáta sestávající z odměny tohoto advokáta pětkrát po 3 100 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, za sepis žaloby, za účast na jednání prvostupňového soudu dne 14. 11. 20024, za sepis odvolání a za účast na jednání odvolacího soudu dne 19. 3. 2024), náhrady paušálně stanovených hotových výdajů tohoto advokáta, a to čtyřikrát po 300 Kč a jedenkrát ve výši 450 Kč (§ 7, § 9 odst. 4 písm. a/, § 11 odst. 1 a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) a 21 % DPH ve výši 3 538,50 Kč. Celkem proto náleží žalobkyni náhrada nákladů vynaložených v řízení před soudy obou stupňů ve výši 22 388,50 Kč.