pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 8 C 126/2016-85,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka], to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku na účet právního zástupce žalobce (výrok II.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení žalované částky [částka]. Žalobce tvrdil, že žalovaná v období od dubna [rok] do prosince [rok] nepřispívala na úhradu plateb za služby spojené s užíváním domu ve spoluvlastnictví účastníků. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky neexistuje žádná dohoda o tom, jakým způsobem se budou na platbách za služby podílet, požadoval, aby se žalovaná na platbách podílela v rozsahu odpovídajícím jejímu spoluvlastnickému podílu o velikosti ideální ½. Dále tvrdil, že za rok 2014 zaplatil za dodávku plynu celkem [částka], za dodávku elektřiny celkem [částka] a za dodávku vody celkem [částka] s tím, že na úhradu plateb za dodávku vody zaplatila [částka]. Za rok 2015 pak žalobce zaplatil za dodávku plynu celkem částku [částka], za dodávku elektřiny celkem [částka] a za dodávku vody celkem [částka]. Žádal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit mu polovinu uvedených plateb, což v součtu odpovídá výši žalované částky.

3. Žalovaná navrhovala, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta s tím, že žalobou uplatněný nárok neuznává co do důvodu i výše. Pro případ, že by soud shledal nárok žalobce oprávněným, namítla do výše žalované částky k započtení svou pohledávku za žalobcem, jejíž celková výše činí [částka] a sestává se z peněžních nároků žalované vůči žalobci z titulu skutečně spotřebované elektrické energie v domě, poškozeného sušáku na prádlo, kontroly plynového kotle, sekání zahrady, kontroly komína a neuhrazených faktur za vybavení v 2. nadzemním podlaží domu, které žalobce obývá.

4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud prvního stupně k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalobce a žalovaná jsou spoluvlastníky pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], zapsané na [list vlastnictví] pro katastrální území Libuš, obec Praha, přičemž velikost spoluvlastnického podílu každého z nich činí ideální ½. Celková vyúčtovaná částka za vodné a stočné v odběrném místě v uvedené nemovitosti činila [částka] včetně daně z přidané hodnoty v období od [datum] do [datum] a [částka] včetně daně z přidané hodnoty v období od [datum] do [datum]. Celková vyúčtovaná částka za spotřebu elektřiny činila [částka] včetně daně z přidané hodnoty v období od [datum] do [datum] a [částka] včetně daně z přidané hodnoty za období od [datum] do [datum]. Celková vyúčtovaná částka za spotřebu plynu činila [částka] za období od [datum] do [datum] a [částka] za období od [datum] do [datum]. Žalobce dopisem, který byl žalované doručen dne [datum], vyzval žalovanou k úhradě poloviny částek vyúčtovaných za vodné a stočné, plyn a elektřinu za roky 2014 a 2015 v celkové výši odpovídající žalované částce. Žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce zaslala žalobci oznámení o započtení vzájemných pohledávek, v němž uvedla, že eviduje ke dni [datum] vůči žalobci pohledávky ve výši [částka], složené ze záloh zaslaných na účet žalobce, úhrad pojistek rodinného domu u Kooperativy za rok 2014 a 2015, neuhrazený 50 % podíl na kominíka a pohledávku za nezaplacené energie září 2013 – březen 2014.

5. Zjištěný skutkový stav hodnotil soud prvního stupně po právní stránce. Aplikoval přitom § [číslo] až § [číslo], § 1123 a § 1136 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalobu shledal důvodnou, když dospěl k závěru, že spoluvlastník je povinen nést poměrnou část vynaložených nákladů, která odpovídá velikosti jeho spoluvlastnického podílu, pokud není mezi spoluvlastníky jiné dohody. Vzal v úvahu, že v daném případě nebyla mezi spoluvlastníky předmětných nemovitostí uzavřena dohoda o způsobu úhrady služeb spojených užíváním majetku ve spoluvlastnictví a uzavřel, že s ohledem na výši žalobcem uskutečněných plateb na náklady za dodávku elektřiny, plynu a vody v předmětném období je požadavek žalobce na zaplacení žalované částky [částka] žalovanou důvodný. Nepřisvědčil přitom procesní obraně žalované a uzavřel, že žalovaná neprokázala existenci započítávaných pohledávek za žalobcem, jakož i opodstatněnost svého požadavku, aby jí stíhala povinnost podílet se na nákladech za služby hrazených žalobcem pouze v rozsahu 25 %. Z uvedených důvodů tedy žalobě v celém rozsahu vyhověl a o náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) tak, že v řízení plně úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení spočívajících v zaplaceném soudním poplatku a v nákladech jeho právního zastoupení.

6. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná odvolání. Namítala, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, vnitřně rozporný a předčasný. Vytýkala soudu prvního stupně, že nesprávně zjistil skutkový stav, neprovedl navržené důkazy, předjímal vypovídací hodnotu neprovedených důkazů a dopustil se nesprávného právního posouzení. Poukazovala na to, že soud prvního stupně prováděl dokazování jednostranně k její tíži a nedal jí prostor se účinně bránit, když neprovedl jediný jí navržený důkaz. Upozornila na podstatu žalobou uplatněných pohledávek s tím, že se jedná o vodné, stočné, platby za plyn a spotřebu elektřiny, tedy o pohledávky vyplývající z vlastní spotřeby spoluvlastníků, a nikoliv o investice do společné věci, o její zhodnocení či o náklady na odvrácení škody, z nichž by měli užitek oba spoluvlastníci. Vyjádřila názor, že nelze uvedené náklady posuzovat za použití analogie jako plody a užitky, a ani jako vynaložení prostředků na společnou věc ve smyslu § 1136 o. z., jak v odůvodnění rozsudku naznačil soud prvního stupně. Poukázala na to, že v řízení bylo prokázáno, že nemovitost ve spoluvlastnictví účastníků užívají celkem 4 osoby, a to žalobce, jeho zletilý syn, žalovaná a její zletilý syn. Z uvedeného dle žalované plyne, že může být v projednávané věci pasivně legitimovaná pouze z 25 %. K závěru soudu prvního stupně o tom, že neprokázala výši svých započítávaných pohledávek, namítala, že soud prvního stupně se nevypořádal s jejím návrhem na stanovení výše jejich nároků znaleckým posudkem za účelem zjištění obvyklých cen. Za situace, kdy soud prvního stupně neprovedl jí navržené důkazy, považuje rozsudek soudu prvního stupně za předčasný. Vylíčila neshody mezi účastníky týkající se předmětu jejich spoluvlastnictví a jednání žalobce označila za účelové. Zdůraznila, že ideální podíl na nemovitosti nezohledňuje investice, hospodárnost, schválnosti žalobce a dobré mravy. Závěrem navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, popřípadě aby napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne.

7. Žalobce ve vyjádření k podanému odvolání zrekapituloval důkazní návrhy žalované a uvedl, že žádný z navrhovaných důkazů nebyl schopen zpochybnit, že dle § 1127 o. z. jsou z právního jednání týkajícího společné věci oprávněni a povinni všichni spoluvlastníci společně a nerozdílně, a proto vůči dodavatelům energií odpovídají oba spoluvlastníci za případné dluhy na platbách ve stejném rozsahu. Uvedl, že podílové spoluvlastnictví představuje pro spoluvlastníky sdílené právo k užívání společné věci a zároveň vyjadřuje podíl, jakým se spoluvlastníci podílejí na povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví, včetně plateb za spotřebované energie. Poukázal na to, že v domě ve spoluvlastnictví účastníků jsou instalována pouze měřidla pro celý dům a mezi účastníky nebyla sjednána žádná dohoda o tom, že si budou náklady na spotřebu energií dělit jiným způsobem než podle velikosti spoluvlastnických podílů. Poukázal na to, že započítávané pohledávky byly žalovanou předkládány v každém z mnoha sporů probíhajících mezi účastníky a vždy byly soudem zamítnuty pro neurčitost či neexistenci. Vyjádřil přesvědčení, že jednání žalované, která se například v roce 2015 vůbec nepodílela na úhradě služeb spojených s užíváním nemovitosti, nemůže požívat právní ochrany. Ze všech uvedených důvodů označil svůj žalobou uplatněný nárok za nezpochybnitelný a navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek v celém rozsahu potvrdil.

8. V průběhu odvolacího řízení vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky [částka], kterou žalovaná dle žalobních tvrzení žalovanému již zaplatila na úhradu za dodávku vody v roce 2014, při vyčíslení celkové výše žalované částky však tato skutečnost nedopatřením zohledněna nebyla.

9. Žalovaná s částečným zpětvzetím žaloby souhlasila.

10. Odvolací soud podle § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo. Poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek skutkových zjištění, vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci a věc posoudil v zásadě správně i po právní stránce, byť ne zcela přiléhavě aplikoval některá citovaná zákonná ustanovení.

12. Žalobce a žalovaná jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí s tím, že velikost spoluvlastnického podílu každého z nich činí ideální ½. Každý ze spoluvlastníků je úplným vlastníkem svého podílu (§ 1121 o. z.). Podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věcí (§ 1122 odst. 1 o. z.). Současně platí, že z právního jednání týkajícího se společné věci jsou všichni spoluvlastníci oprávněni a povinni společně a nerozdílně (§ 1127 o. z.). Účastníci jsou jako spoluvlastnici solidárně zavázanými dlužníky ve vztahu k dodavatelům plynu, elektřiny a vody do nemovitostí, které jsou předmětem jejich spoluvlastnictví. Jestliže žalobce v žalobou vymezeném období uhradil dodavatelům energií platby za poskytované služby, uhradil věřiteli solidární dluh a je oprávněn v rámci vypořádání solidárně zavázaných dlužníků požadovat od žalované poskytnutí náhrady toho, co uhradil nad rámec svého podílu na dluhu (§ 1876 odst. 2 o. z.). Nevyplývá-li velikost podílu spoludlužníků na celém dluhu v jejich vzájemném vnitřním spoludlužnickém poměru z dohody či ze zákona, uplatní se zákonná domněnka rovnosti podílů (§ 1975 o. z.). Mezi účastníky dohoda o rozdělení dluhu vůči dodavatelům energií uzavřena nebyla. Ze zákona však plyne, že míru účasti spoluvlastníka na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci vyjadřuje jeho spoluvlastnický podíl (§ 1122 odst. 1 o. z.). Je tedy namístě, aby společný dluh byl mezi účastníky jako solidární dlužníky a spoluvlastníky dotčených nemovitostí rozdělen podle velikosti jejich spoluvlastnických podílů.

13. Z uvedeného plyne, že soud prvního stupně nepochybil, pokud shledal důvodným požadavek žalobce, aby mu žalovaná s ohledem na velikost spoluvlastnických podílů účastníků zaplatila peněžitou náhradu ve výši odpovídající polovině plateb, které v žalobou vymezeném období zaplatil za dodávku energií do předmětných nemovitostí. Námitky žalované v tom smyslu, že by se měla na platbách za energie podílet pouze v rozsahu 25 %, nemají žádné opodstatnění a oporu v zákonné právní úpravě za situace, kdy mezi účastníky nebyla uzavřena dohoda o způsobu hrazení poskytovaných služeb a rozdělení dluhu.

14. Správným shledává odvolací soud rovněž závěr soudu prvního stupně o nedůvodnosti procesní obrany žalované spočívající v námitce započtení.

15. K započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není (§ 1987 o. z.). Nejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. je zpravidla pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení. Likvidita pohledávky užité k započtení je hmotněprávním předpokladem započtení; není-li taková pohledávka "jistá a určitá", odporuje započtení ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. a je zpravidla (relativně) neplatné. Dovolá-li se věřitel pohledávky, proti které je započítáváno, vůči dlužníku relativní neplatnosti jeho právního jednání (jednostranného započtení), účinky započtení nenastanou (pohledávka, proti které je započítáváno, nezanikne). S ohledem na smysl a účel § 1987 odst. 2 o. z. je pak zásadně nutné míru nejistoty ohledně aktivní pohledávky posuzovat relativně, ve vztahu k pohledávce pasivní; za nejistou či neurčitou lze aktivní pohledávku považovat zpravidla toliko tehdy, je-li míra nejistoty ohledně ní vyšší, než je tomu v případě pasivní pohledávky. Současně platí, že výklad § 1987 odst. 2 o. z. nesmí bránit poctivému a spravedlivému uspořádání vztahů mezi dotčenými stranami ve smyslu § 2 o. z. (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020).

16. V projednávané věci žalovaná uplatnila k započtení do výše žalované částky pohledávku za žalobcem v celkové výši [částka], sestávající se z několika dílčích pohledávek v nespecifikované výši. Byť se jedná o peněžité pohledávky vycházející dle tvrzení žalované ze stejného právního vztahu jako pohledávky žalobce (týkají se předmětu spoluvlastnictví účastníků), nejedná se o pohledávky likvidní, nýbrž o pohledávky zjevně sporné co do základu i výše. Nadto nelze přehlédnout, že úkon započtení i započítávané pohledávky nejsou ze strany žalované ani po doplnění k výzvě soudu prvního stupně dostatečně specifikované nejen co do výše jednotlivých dílčích započítávaných pohledávek, nýbrž i co do jejich skutkového a právního základu. Je tedy zřejmé, že pokud by se měl soud existencí započítávaných pohledávek v řízení v této věci věcně zabývat, musel by nejprve vést žalovanou k jejich řádné identifikaci, doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů a následně provést obsáhlé dokazování s ohledem na počet a povahu započítávaných pohledávek. Takový postup by zjevně odporoval účelu § 1987 odst. 2 o. z., tj. ochraně žalobce jako věřitele žalobou uplatněné (pasivní) a v řízení prokázané pohledávky předtím, aby žalovaná jako dlužník oddálila její uspokojení jednostranným započtením svých sporných pohledávek.

17. Lze tedy uzavřít, že pohledávky žalované uplatněné k započtení jsou nejisté a neurčité. Právní jednání směřující k jejich započtení vůči žalobou uplatněným pohledávkám tak odporuje § 1987 odst. 2 o. z., a je relativně neplatné. Žalobce se v řízení relativní neplatnosti započtení dovolal, když ve vyjádření ze dne [datum] namítl, že pohledávky žalované nejsou způsobilé k započtení, protože jsou nejisté nebo neurčité. Účinky započtení v podobě zániku žalobou uplatněných pohledávek tudíž nenastaly. Uvedený stav přitom s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem projednávané věci a zejména s přihlédnutím k jednoznačně vyšší míře nejistoty započítávaných (aktivních) pohledávek v porovnání s žalobou uplatněnou (pasivní) pohledávkou, nebrání poctivému a spravedlivému uspořádání vztahů mezi účastníky řízení.

18. Konečně přisvědčit nelze ani odvolacím námitkám žalované o nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. Měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. V daném případě přitom nelze rozhodnutí soudu prvního stupně považovat za nepřezkoumatelné, když případné nedostatky jeho odůvodnění zjevně podle obsahu odvolání nebyly na újmu uplatnění práv žalované jako odvolatele (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 Cdo 292/2018).

19. Ze všech uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně postupoval zcela správně, pokud žalobě co do částky [částka] vyhověl. Odvolací soud proto podle § 222a odst. 1 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby co do částky [částka] zrušil a řízení zastavil, jinak jej ve vztahu k povinnosti žalované zaplatit žalobci částku [částka] podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

20. Vzhledem k částečnému zrušení rozsudku soudu prvního stupně a zastavení řízení rozhodoval odvolací soud o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Žalované vzniklo v souladu s § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení pouze v nepatrné části předmětu řízení, v níž byla žaloba vzata zpět. O nákladech před soudy obou stupňů bylo tedy rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že žalobci byla přiznána plná náhrada nákladů řízení v celkové výši [částka]. Náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně činí [částka] a sestává se ze zaplaceného soudního poplatku [částka] a z nákladů právního zastoupení žalobce ve výši [částka] Náklady právního zastoupení jsou pak tvořeny odměnou advokáta ve výši [částka] za 6 úkonů právní služby (převzetí a příprava právního zastoupení, sepis žaloby, sepis vyjádření ve věci z [datum] a [datum], účast při ústním jednání [datum] a [datum]) po [částka] dle § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ advokátní tarif“), odměnou advokáta [částka] za úkon právní služby – jednoduchá předžalobní výzva dle § 7 bod 5 a § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu, paušální náhradou hotových výdajů [částka] za 7 úkonů právní služby po [částka] dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhradou 21 % daně z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši [částka]. Náhrada nákladů odvolacího řízení spočívá v nákladech právního zastoupení žalobce ve výši [částka], sestávající se z odměny advokáta [částka] za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání do rozsudku, účast při ústním jednání [datum]) po [částka] dle § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. g), k) advokátního tarifu, z paušální náhrady hotových výdajů [částka] za 2 úkony právní služby po [částka] dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a z náhrady 21 % daně z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši [částka].