o náhradu škody a nemajetkové újmy, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku ve výši [částka] (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky v celkové výši [částka] z titulu náhrady škody a nemajetkové újmy, které jí vznikly v důsledku [anonymizována tři slova] a nepřiměřené délky trestního řízení. Tvrdila, že proti ní bylo vzneseno obvinění ze [anonymizována tři slova] podle § 175 odst. 1, 2 trestního zákoníku, [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] podle § 234 odst. 1 trestního zákoníku, [anonymizována dvě slova] podle § 205 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku a přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku, následně byla podána obžaloba a ve výsledku byla obžaloby zproštěna. Požadovala náhradu škody ve výši [částka], která jí měla vzniknout ztrátou nájemního bytu a s tím souvisejícími náklady na pronájem bytu, neboť jí přestal být vyplácen příspěvek na bydlení a musela si půjčovat peníze od JUDr. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Uvedla, že částka [částka] se sestává z částky [částka], odpovídající dávce v hmotné nouzi ve výši [částka] měsíčně za 36 měsíců v období od září 2014 do září 2017, a z částky [částka], odpovídající vypůjčené peněžité částce ve výši [částka] měsíčně za 36 měsíců období od září 2014 do září 2017. Dále požadovala náhradu škody ve výši [částka], která jí měla vzniknout půjčováním finančních prostředků od JUDr. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] na úhradu nájemného, stravování a péči. Z titulu odškodnění nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního řízení požadovala částku [částka]. Dále požadovala náhradu nemajetkové újmy [částka] za závažnost [anonymizována tři slova], [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova], náhradu nemajetkové újmy [částka] za následky trestního řízení v její osobnostní sféře a náhradu nemajetkové újmy [částka] za znaky hodné zvláštního zřetele.

3. Žalovaná navrhovala, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. Namítla promlčení žalobou uplatněných nároků na náhradu nemajetkové újmy a absenci předpokladů pro odpovědnost státu za tvrzenou škodu. Poukazovala na skutečnost, že žalobkyně byla v trestním řízení [anonymizována tři slova], a současně, že vznik a výši tvrzené škody potřebným způsobem nedoložila.

4. Žalobkyně namítala, že žalovanou vznesená námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy, neboť s ohledem na svůj zdravotní a psychický stav nebyla sama schopna svůj nárok uplatnit u žalované a u soudu.

5. Soud prvního stupně měl na základě nesporných tvrzení účastníků za prokázané, že žalobkyně uplatnila své nároky na odškodnění u žalované k předběžnému projednání dne [datum]. Na základě provedeného dokazování si pak opatřil skutková zjištění o průběhu trestního stíhání žalobkyně a řízení vedeného u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. [spisová značka], a to jak co do chronologie úkonů účastníků řízení i ve věci rozhodujících soudů, tak ohledně podstatného obsahu těchto úkonů. Vyšel zejména z toho, že trestní stíhání žalobkyně bylo zahájeno dne [datum] usnesením o zahájení trestního stíhání pro [anonymizováno] neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku dle § 234 odst. 1 trestního zákoníku, pro [anonymizováno] krádeže dle § 205 odst. 1, 3 trestního zákoníku, pro [anonymizována dvě slova] dle § 175 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku a pro [anonymizováno] nebezpečného vyhrožování dle § 353 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku. Dne [datum] podalo Okresní státní zastupitelství v Českých Budějovicích obžalobu k Okresnímu soudu v Českých Budějovicích. Ve dnech [datum] a [datum] proběhla hlavní líčení. Rozsudkem ze dne [datum] byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přečinu nebezpečného vyhrožování dle § 353 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku, jinak byla zproštěna obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu. Dne [datum] podala žalobkyně odvolání, které bylo Krajským soudem v Českých Budějovicích na veřejném zasedání konaném dne [datum] zamítnuto. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Na základě znaleckého posudku z odvětví psychiatrie, vypracovaného znalcem [příjmení] [jméno] [jméno] v řízení vedeném u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. [spisová značka], měl soud prvního stupně dále za prokázané, že žalobkyně [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], která není jen přechodná a jednoznačně ovlivňuje její ovládací a rozpoznávací schopnosti, a to tak, že její ovládací schopnosti jsou vlivem impulsivity a velké sugestibility podstatnou měrou sníženy. Žalobkyně není schopná rozhodovat o vlastní léčbě, zvlášť pokud se jedná o [anonymizována dvě slova], a není schopna obstarávat si své záležitosti. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], byla žalobkyně omezena ve svéprávnosti. Z opisu rejstříku trestů soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně byla odsouzena v řízení vedeném u Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově pod sp. zn. [spisová značka] pro spáchání trestného činu dle § 250 odst. 1 trestního zákoníku a v řízení vedeném u Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově pod sp. zn. [spisová značka] pro spáchání trestného činu dle § 205 odst. 1 trestního zákoníku. Na podkladě provedeného dokazování vyšel soud prvního stupně také ze zjištění, že dne [datum] byla mezi [jméno] [příjmení] jako pronajímatelem a žalobkyní uzavřena smlouva o nájmu bytu. Dne [datum] byla žalobkyni dána výpověď z nájmu bytu z důvodu dluhu na nájemném a zálohách na platbách za služby spojené s nájmem bytu.

6. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“). V prvé řadě se zabýval otázkou promlčení žalobkyní uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy. Aplikoval přitom § 14 odst. 3, § 15 odst. 2 a § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. a vyšel z toho, že žalobkyně se o vzniku tvrzené nemajetkové újmy mohla dozvědět nejdříve v den právní moci zprošťujícího rozhodnutí, tj. dne [datum]. Při aplikaci šestiměsíční promlčecí lhůty a zohlednění skutečnosti, že nárok byl uplatněn žalobou podanou u soudu dne [datum], pak dospěl k závěru, že žalobou uplatněný nárok na odškodnění nemajetkové újmy se ke dni [datum] promlčel. Soud prvního stupně nicméně současně shledal žalovanou vznesenou námitku promlčení rozpornou s dobrými mravy, když zohlednil, že žalobkyně s ohledem na svou [anonymizována dvě slova] není schopna sama své nároky uplatnit a současně, že opatrovník žalobkyně v krátké časové návaznosti na své jmenování Okresním soudem v Českých Budějovicích dne [datum rozhodnutí] pod sp. zn. [spisová značka] nároky žalobkyně uplatnil podáním žádosti o odškodnění žalobkyně a žaloby. V návaznosti na uvedený závěr se pak prvostupňový soud zabýval důvodností všech žalobou uplatněných nároků po věcné stránce. Požadavek žalobkyně na zaplacení zadostiučinění ve výši [částka] za závažnost trestného činu [anonymizováno], krádeže a nebezpečného vyhrožování, respektive ve výši [částka] a [částka] za následky způsobené v trestním řízení v osobnostní sféře posuzoval jako jeden nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí. Dospěl k závěru, že byť v řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, a to usnesení ze dne [datum] o zahájení trestního stíhání žalobkyně pro [anonymizováno] neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku dle ustanovení § 233 odst. 1 trestního zákoníku, pro [anonymizováno] krádeže podle § 205 odst. 1 a 3 trestního zákoníku a pro [anonymizována dvě slova] dle § 175 odst. 1 a 2 písm. c) trestního zákoníku, žalobkyni nemajetková újma v příčinné souvislosti s ním vzniknout nemohla. V tomto ohledu vzal v úvahu, že žalobkyně byla uznána vinnou z trestného činu nebezpečného vyhrožování dle § 353 odst. 1 a 2 písm. c) trestního zákoníku a nebyla ani osobou bezúhonnou s ohledem na svou trestní minulost parnou z trestního rejstříku. Nedůvodným shledal rovněž požadavek žalobkyně na náhradu škody ve výši [částka], která má spočívat v tom, že žalobkyni byl odebrán příspěvek na bydlení a ztratila tak možnost nájemního bydlení. Uzavřel, že není dána příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem tvrzené škody, když žalobkyni byla dána výpověď z nájmu bytu pro neplacení nájemného v době předcházející zahájení trestního stíhání, a nikoliv proto, že by v důsledku trestního stíhání neměla finanční prostředky na hrazení nájemného. Současně poukázal na skutečnost, že pokud je výplata příspěvku na bydlení vázána na trestní bezúhonnost oprávněné osoby, žalobkyně tuto podmínku nesplňovala bez ohledu na vydání nezákonného rozhodnutí, a to vzhledem ke své trestní minulosti a skutečnosti, že byla uznána vinnou ze spáchání trestného činu nebezpečného vyhrožování dle § 353 odst. 1 a 2 písm. c) trestního zákoníku. Absenci příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání žalobkyně pak dovodil i v případě uplatněného nároku na náhradu škody [částka] představované peněžitými půjčkami od JUDr. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], neboť tvrzená škoda je důsledkem vlastního rozhodnutí žalobkyně a nikoliv následkem jejího trestního stíhání. Konečně důvodným neshledal soud prvního stupně ani požadavek žalobkyně na poskytnutí peněžitého zadostiučinění [částka] za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nepřiměřené délky trestního řízení. Zohlednil, že trestní stíhání žalobkyně od zahájení řízení po pravomocné ukončení trvalo jeden rok, řízení proběhlo na dvou stupních soudní soustavy, uskutečnila se dvě hlavní líčení a veřejné zasedání u odvolacího soudu. Konstatoval, že řízení proběhlo velmi rychle, koncentrovaně a to i s přihlédnutím k tomu, že se soudy musely vypořádávat s posouzením svéprávnosti žalobkyně a musel být v řízení vypracováván znalecký posudek. Na základě uvedeného pak dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení. Ze všech uvedených důvodů soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a v řízení plně úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení spočívající v paušální náhradě hotových výdajů za 3 úkony po [částka] dle vyhl. č. 254/2015 Sb.

7. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání. Vytýkala soudu prvního stupně, že byť přisvědčil její právní argumentaci o nemravnosti vznesené námitky promlčení, nijak blíže své závěry v tomto směru nerozvedl. Citovala závěry vyplývající ze znaleckého posudku z odvětví psychiatrie vypracovaného znalcem [příjmení] [jméno] [jméno] a poukazovala na to, že soud prvního stupně nevyhověl jejím důkazním návrhům na doplnění znaleckého zkoumání v tomto řízení za účelem posouzení její způsobilosti v roce 2010, kdy se dle opisu rejstříku trestů měla dopustit trestné činnosti. Uvedla, že již od roku [rok] je [anonymizována dvě slova]. Vyjádřila nesouhlas se závěry soudu prvního stupně, pokud v rámci posuzování jejího nároku na odškodnění dle zákona č. 82/1998 Sb. odkazoval na její předchozí odsouzení a trestnou činnost a porušoval tak presumpci neviny. Zdůraznila, že není schopna obstarávat si běžné záležitosti. Nesouhlasila s odůvodněním napadeného rozhodnutí s tím, že je nelogické a nesrozumitelné. Namítala, že v napadeném rozhodnutí není reflektován fakt, že námitka promlčení vznesená žalovanou byla soudem prvního stupně posouzena jako nemravná. Postup soudu prvního stupně označila za rozporný se základními zásadami. Vytýkala soudu prvního stupně, že nepostupoval předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná. Závěrem navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví.

8. Žalovaná navrhovala potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného.

9. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo. Poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek skutkových zjištění, vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci a věc také ve výsledku posoudil správně i po právní stránce, byť odvolací soud z důvodů níže uvedených nesdílí názor soudu prvního stupně o promlčení žalobou uplatněných nároků na náhradu nemajetkové újmy, respektive o rozpornosti vznesené námitky promlčení s dobrými mravy.

11. Dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí lhůty byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Současně je přitom nutno zdůraznit, že tyto okolnosti by musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do ústavně chráněného principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). V posuzované věci dle názoru odvolacího soudu z provedeného dokazování nevyplývá, že by žalovaná svou námitkou jakýmkoliv způsobem zneužívala svého práva na úkor žalobkyně, respektive že by byly zjištěny takové skutečnosti na straně žalované, které by objektivně bránily žalobkyni uplatnit nároky na odškodnění tvrzené nemajetkové újmy včas u soudu. Odvolací soud nesdílí názor soudu prvního stupně, že by za takovou okolnost, svědčící o zneužití práva namítnout promlčení žalovanou, bylo možné bez dalšího považovat skutečnost, že žalobkyně trpí [anonymizováno] poruchou, která ji ve schopnosti obstarávat své záležitosti omezuje. Nicméně současně je toho názoru, že byť uvedená okolnost neopodstatňuje závěr o rozpornosti žalovanou vznesené námitky promlčení s dobrými mravy, nelze ji opomenout při hodnocení běhu subjektivních promlčecích lhůt, respektive stanovení jejich počátku.

12. Základním předpokladem promlčení je okolnost, že věřitel své právo nevykonal, což znamená, že jej neuplatnil ve stanovené lhůtě žalobou podanou proti dlužníkovi u soudu. Uvedené platí i v případě promlčení nároků vyplývajících ze zákona č. 82/1998 Sb. Poškozený, obdobně jako jiný věřitel, si musí hlídat běh promlčecích lhůt tak, aby své právo ve stanovené lhůtě vykonal, neboli uplatnil žalobou proti povinnému u soudu. Zda byl nárok předběžně projednán u jiného orgánu či nikoli a kdy se tak stalo, není pro zákonem zmiňované vykonání práva významné, neboť u tohoto jiného orgánu se na rozdíl od soudu právo nevykonává. Po dobu předběžného projednání nároku, maximálně po dobu šesti měsíců (§ 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.) se promlčecí doba staví (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

13. Podle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. platí, že nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

14. Je přitom ustálenou soudní praxí, že podle zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát i za škodu způsobenou zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu. Jelikož zákon tento nárok výslovně neupravuje, vychází se z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, za něž je považováno rozhodnutí, jímž se [anonymizována tři slova]. Promlčecí lhůta pro uplatnění nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu tak počíná běžet ode dne následujícího po dni, v němž zprošťující rozsudek nebo usnesení o zastavení trestního stíhání nabylo právní moci (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

15. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně plyne, že trestní stíhání žalobkyně bylo ukončeno zprošťujícím rozsudkem, který nabyl právní moci dne [datum]. Byť ve smyslu shora citované judikatury je právě tento den rozhodným z hlediska počátku šestiměsíční subjektivní promlčecí doby dle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. pro uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, respektive nepřiměřenou délkou trestního řízení, nelze nevzít v úvahu, že žalobkyně s ohledem na svou [anonymizováno] chorobu a omezené rozpoznávací schopnosti zjevně nebyla schopna uvedenou skutečnost odpovídajícím způsobem reflektovat ve vztahu k uplatňovaným nárokům na odškodnění dříve, než byl k ochraně jejich práv v souvislosti s omezením její svéprávnosti jmenován opatrovník. Dle názoru odvolacího soudu tak s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu odpovídá spravedlivému řešení a výkladu § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., aby se počátek šestiměsíční subjektivní promlčecí lhůty odvíjel ode dne následujícího po dni [datum], kdy byl žalobkyni dle zjištění prvostupňového soudu jmenován opatrovník, neboť teprve počínaje tímto dnem byla žalobkyně schopna na vznik tvrzené nemajetkové újmy relevantně reagovat a své případné nároky odpovídajícím způsobem uplatnit. Jestliže tedy žalobkyně prostřednictvím svého opatrovníka uplatnila své nároky na náhradu nemajetkové újmy k předběžnému projednání u žalované dne [datum] a dne [datum] je žalobou uplatnila u soudu, učinila tak při zohlednění stavení promlčecí doby po dobu 6 měsíců v důsledku předběžného projednání nároku žalovanou dle § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. před uplynutím šestiměsíční subjektivní promlčecí doby dle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Z uvedeného plyne, že nároky žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy nelze považovat za promlčené, a proto soud prvního stupně postupoval správně, pokud se jimi, stejně jako nároky na náhradu majetkové škody, zabýval po věcné stránce.

16. Ke vzniku odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci je zapotřebí současné splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu 2) vznik škody 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a vznikem škody (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). O vztah příčinné souvislosti se jedná tehdy, vznikla-li škoda následkem nesprávného úředního postupu (či nezákonného rozhodnutí), tedy je-li nesprávný úřední postup (nezákonné rozhodnutí) a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává. O odškodnitelnou majetkovou újmu se jedná, jestliže nesprávnost postupu měla dopad do majetkové sféry žalobce, tedy jestliže nebýt této nesprávnosti, nedošlo by k majetkové újmě; v tomto směru leží důkazní břemeno na žalobci (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka]).

17. V projednávané věci je splněna podmínka existence nezákonného rozhodnutí, za které je ve smyslu shora citované judikatury nutno považovat rozhodnutí, jímž bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro [anonymizováno] neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku dle ustanovení § 233 odst. 1 trestního zákoníku, pro [anonymizováno] krádeže podle § 205 odst. 1 a 3 trestního zákoníku a pro [anonymizována dvě slova] dle § 175 odst. 1 a 2 písm. c) trestního zákoníku, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu. Žalobkyně z titulu uvedeného nezákonného rozhodnutí požaduje náhradu majetkové škody a peněžité zadostiučinění za vznik nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním. V případě tvrzené majetkové újmy ve výši [částka], spočívající ve ztrátě možnosti nájemního bydlení, respektive ve výši [částka], způsobené peněžitými půjčkami od třetích osob, nicméně zjevně absentuje existence příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním žalobkyně. Ve vztahu k újmě v majetkové sféře žalobkyně způsobené ztrátou nájemního bydlení totiž z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně ztratila možnost užívat pronajatý byt nikoliv v návaznosti na zahájení trestního stíhání, nýbrž v důsledku výpovědi z nájmu bytu dané pronajímatelem pro neplacení nájemného v období, které zahájení trestního stíhání časově předchází. Vztah příčiny a následku pak není dán ani v případě tvrzené škody způsobené peněžitými půjčkami žalobkyně od třetích osob, neboť, jak správně uvedl soud prvního stupně, smluvní závazky žalobkyně z peněžitých půjček mají svůj původ v rozhodnutí a vůli žalobkyně a nejsou nutným následkem jejího trestního stíhání.

18. Podmínky vzniku odpovědnosti státu dle zákona č. 82/1998 Sb. nejsou splněny ani v případě žalobkyní tvrzené nemajetkové újmy. Žalobkyně totiž v potřebné míře neprokazuje a ani netvrdí žádné konkrétní skutečnosti, kterými by povahu a vznik své újmy specifikovala, stejně jako skutečnosti, na základě kterých by bylo možné dovodit, že tvrzená újma a dopady do její osobnostní sféry vznikly v příčinné souvislosti právě s tou částí jejího trestního stíhání, která neskončila odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu. Uvedená tvrzení a v návaznosti na ně také odpovídající důkazní návrhy nebyla přes poučení odvolacího soudu dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. doplněna ani v průběhu odvolacího řízení a absentují i v doplnění učiněném opatrovníkem žalobkyně v podání doručeném odvolacímu soudu dne [datum].

19. Konečně za opodstatněný nelze považovat ani žalobní požadavek žalobkyně na poskytnutí peněžitého zadostiučinění ve výši [částka] k odškodnění nemajetkové újmy, která jí měla vzniknout nepřiměřenou délkou trestního řízení. V případě tohoto nároku totiž absentuje základní podmínka odpovědnosti státu, a to existence nesprávného úředního postupu jako odpovědnostního titulu.

20. K porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a tím i nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb. nedochází tehdy, není-li věc projednána v ideální době, ve které by projednána být mohla, ale teprve tehdy, není-li projednána v době odpovídající její složitosti a významu předmětu řízení pro poškozeného, přičemž důvody, proč k tomu došlo, spočívají v postupu orgánu veřejné moci, a to buď zcela nebo v míře významně převažující podíl poškozeného na celkové délce projednávání věci. Zároveň musí být celková délka řízení nepřijatelná (zásah do uvedených základních práv poškozeného musí mít nezbytnou intenzitu), tj. působící poškozenému újmu spojenou s nejistotou ohledně výsledku řízení, kterou nelze v právním státě, založeném na úctě k právům a svobodám člověka (srovnej usnesení Nejvyššího soudu z [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]).

21. Soud prvního stupně v souladu s ustálenou rozhodovací praxí hodnotil celkovou délku posuzovaného řízení ve světle kritérií vymezených v § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Na tomto základě pak dospěl k závěru, že k porušení práva žalobce na přiměřenou délku soudního řízení a tedy k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb. nedošlo. Odvolací soud se s hodnocením zákonných hledisek soudem prvního stupně i s jeho závěrem o přiměřenosti posuzovaného řízení ztotožňuje. Celková délka trestního stíhání žalobkyně od jeho zahájení dne [datum] do právní moci konečného rozhodnutí soudu dne [datum] nepřesáhla jeden rok. Řízení před soudem probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. Postup řízení byl plynulý a na straně orgánů činných v trestním řízení a soudů nebyly shledány žádné průtahy. Složitost řízení byla zvýšena potřebou znaleckého zkoumání k posouzení rozpoznávacích a ovládacích schopností žalobkyně v souvislosti s její [anonymizováno] poruchou. Lze tedy uzavřít, že s přihlédnutím ke všem konkrétním okolnostem daného případu délka posuzovaného řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání jeho složitosti a času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat.

22. Ze všech uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně nepochybil, pokud žalobu pro absenci zákonných předpokladů odpovědnosti státu za tvrzenou škodu a nemajetkovou újmu jako nedůvodnou zamítl. Správně rozhodl také o náhradě nákladů řízení. Odvolací námitky žalobkyně nejsou způsobilé správnost rozhodnutí soudu prvního stupně zpochybnit. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

23. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že v této fázi řízení plně úspěšné žalované byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši [částka], odpovídající paušální náhradě hotových výdajů za dva úkony (příprava k ústnímu jednání, účast při ústním jednání před odvolacím soudem) po [částka] dle vyhl. č. 254/2015 Sb.