o zaplacení 111 099,55 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 104.142,55 Kč s příslušenstvím, a to zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky ve výši 9.456 Kč od [datum] do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky ve výši 3.183,55 Kč od [datum] do [datum], zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky ve výši 3.246 Kč od [datum] do [datum], zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky ve výši 3.246 Kč od [datum] do [datum], zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky ve výši 3.246 Kč od [datum] do [datum], zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky ve výši 3.246 Kč od [datum] do [datum], zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky ve výši 3.246 Kč od [datum] do [datum], zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky ve výši 3.246 Kč od [datum] do [datum], zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky ve výši 3.246 Kč od [datum] do [datum], zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky ve výši 34.736 Kč od [datum] do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky ve výši 3.978 Kč od [datum] do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky ve výši 3.978 Kč od [datum] do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky ve výši 3.978 Kč od [datum] do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky ve výši 3.978 Kč od [datum] do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky ve výši 3.978 Kč od [datum] do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky ve výši 9.080 Kč od [datum] do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky ve výši 9.080 Kč od [datum] do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky ve výši 9.080 Kč od [datum] do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky ve výši 9.080 Kč od [datum] do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky ve výši 9.080 Kč od [datum] do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky ve výši 9.080 Kč od [datum] do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky ve výši 9.080 Kč od [datum] do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky ve výši 69.751 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 6.957 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky ve výši 6.957 Kč od [datum] do zaplacení (výrok II.), uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro [adresa] na náhradě nákladů řízení částku ve výši 416 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.), uložil žalobci povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro [adresa] na náhradě nákladů řízení částku ve výši 7.334 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 74.761,30 Kč k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok V.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě ve znění jejich změn a rozšíření, kterou se žalobce původně domáhal na žalovaném zaplacení částky 141 541 Kč s příslušenstvím z titulu dlužných příspěvků na správu domu a pozemku a dlužných plateb za služby spojené s užíváním bytové jednotky č. [hodnota] v domě č. p. [hodnota] postaveném na pozemku parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], obec [adresa]. Žalobce tvrdil, že žalovaný je vlastníkem uvedené bytové jednotky a členem společenství vlastníků jednotek [právnická osoba], přičemž dosud neuhradil příspěvky na správu domu a pozemku ve výši 16 413 Kč za rok 2019, ve výši 34 736 Kč za rok 2021 a ve výši 69 751 Kč za rok 2022 a dále nedoplatek z vyúčtování záloh na platby za služby ve výši 3 048 Kč za rok 2019, ve výši 4 775 Kč za rok 2020, ve výši 5 138 Kč za rok 2021 a ve výši 7 680 Kč za rok 2022.

3. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Namítal promlčení pohledávky žalobce z titulu příspěvků na správu domu a pozemku splatných do [datum] a dále, že žalobcem uplatňované pohledávky zanikly započtením jeho pohledávek z titulu pokut za prodlení s provedením řádného vyúčtování, z titulu náhrady škody, která mu byla způsobena tím, že žalobce v rozporu s dohodou o narovnání vyplatil společnosti [právnická osoba] 835 000 Kč, a dále započtením pohledávky za žalobcem, kterou nabyl na základě postoupení ze strany pana [jméno FO].

4. Žalobce namítal, že pohledávky žalovaného jsou pro neurčitost nezpůsobilé k započtení. Současně nečinil sporným, že vyúčtování služeb za rok 2018, 2019 a 2020 nevyhotovil řádně a včas, nicméně poukazoval na to, že žalovaný nereflektuje vyhotovení opravných vyúčtování. Navrhoval také, aby soud výši pokuty za prodlení s vyhotovením řádného vyúčtování moderoval.

5. Soud prvního stupně před vydáním nyní odvoláním napadeného rozsudku rozhodl ve věci rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka] tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 111 099,55 Kč s příslušenstvím do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 30 441,45 Kč s příslušenstvím (výrok II.), rozhodl o povinnosti žalobce a žalovaného zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro [adresa] náhradu nákladů řízení státu (výroky III. a IV.) a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení (výrok V.). Dospěl přitom k závěru, že žalobce porušil svou povinnost a nedodal včas řádná vyúčtování za roky 2018, 2019, 2020, 2021 a 2022. Uzavřel, že žalovaný má podle § 13 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen „zákon č. 67/2013 Sb.“) nárok na zaplacení pokuty 50 Kč za každý den prodlení žalobce s vyhotovením pěti vyúčtování a od [datum] s ohledem na rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek ve výši 5 Kč za každý den prodlení žalobce, přičemž současně shledal důvody pro moderaci této pokuty na částku 10 000 Kč. Žalobu jako nedůvodnou pak zamítl co do žalobního požadavku na zaplacení částky 30 441,45 Kč s příslušenstvím, sestávající se z částky 20 641 Kč s příslušenstvím požadované žalobce z titulu nedoplatku na platbách za služby za roky 2018 až 2022 a z částky 9 800,45 Kč, která představuje moderovanou pokutu 10 000 Kč po odečtení částky 199,55 Kč (kapitalizované úroky z prodlení ke dni doručení řádného vyúčtování služeb, započtené na příslušenství).

6. Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé I. a v nákladových výrocích III., IV. a V. zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolání žalovaného proti zamítavému výroku o věci samé II. rozsudku soudu prvního stupně bylo odmítnuto.

7. Soud prvního stupně při rozhodování ve věci svým v pořadí druhým, nyní přezkoumávaným rozsudkem vyšel na základě provedeného dokazování zejména ze zjištění, že žalobce je právnickou osobou založenou za účelem zajišťování správy domu č. p. [hodnota] stojícího na pozemku parc. č. [hodnota], v katastrálním území [adresa], obec [adresa]. Žalovaný je výlučným vlastníkem bytové jednotky č. [hodnota] a z tohoto titulu je rovněž členem společenství vlastníků jednotek [Jméno žalobce] (žalobce). Žalovaný je jakožto člen společenství vlastníků jednotek povinen platit příspěvky na správu domu a pozemku a zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu. Žalovanému vznikl nedoplatek z vyúčtování příspěvků za rok 2019 ve výši 16 413 Kč, nedoplatek z vyúčtování záloh za služby za rok 2019 ve výši 3 048 Kč, nedoplatek z vyúčtování záloh za služby za rok 2020 ve výši 4 775 Kč, nedoplatek z vyúčtování za rok 2021 ve výši 34 736 Kč za příspěvky a ve výši 5 138 Kč za služby, a nedoplatek z vyúčtování za rok 2022 ve výši 69 751 Kč za příspěvky a ve výši 7 680 Kč za služby. [adresa] pro rozúčtování služeb ve vyúčtováních za roky 2018 až 2022 byla velikost bytu v metrech čtverečních.

8. Zjištěný skutkový stav hodnotil soud prvního stupně po právní stránce dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 67/2013 Sb. a v kontextu s odkazovanou a citovanou judikaturou Nejvyššího soudu. Uzavřel, že žalovaný je jakožto člen společenství vlastníků jednotek (žalobce) povinen dle § 1180 odst. 1 a § 1181 o. z. platit příspěvky na správu domu a pozemku a zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu. S ohledem na žalobou uplatňovaný nárok na úroky z prodlení a na žalovaným vznesenou námitku promlčení soud prvního stupně soustředil svou pozornost na otázku splatnosti příspěvku na správu domu. Poukázal na to, že článek VII odst. 3 písm. f) ve spojení s článkem XVI odst. 1 stanov žalobce určuje, že o výši příspěvku a způsobu placení rozhoduje shromáždění, příspěvky se platí v částkách a termínech stanovených shromážděním. Splatnost příspěvku po dni [datum] byla stanovena v rozhodnutí shromáždění ze dne [datum] ke konci daného měsíce. Vzhledem k tomu, že žalobce nedohledal rozhodnutí upravující splatnost příspěvku do dne [datum], soud prvního stupně vyšel z toho, že splatnost příspěvku do dne [datum] nebyla shromážděním určena, a proto byl ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. byl splatný na výzvu. Příspěvky od března do října roku 2019 (příspěvky za leden a únor roku 2019 žalovaný zaplatil již dne [datum]) byly splatné na základě předžalobní výzvy ze dne [datum], ve které byla lhůta pro zaplacení těchto příspěvků stanovena na den [datum], příspěvky od března do října 2019 tak byly splatné dne [datum]. Příspěvky za listopad 2019 až červenec 2020 byly splatné dle doručených vyúčtování. Vyúčtování za rok 2019, kde byla stanovena lhůta 30 dní od doručení vyúčtování pro úhradu nedoplatku, bylo žalovanému doručeno dne [datum] a příspěvky za listopad a prosinec roku 2019 tak byly splatné dne [datum]. Vyúčtování za rok 2020, kde byla stanovena lhůta 30 dní od doručení vyúčtování pro úhradu nedoplatku, bylo žalovanému doručeno dne [datum] a příspěvky za měsíce leden až červenec roku 2020 tak byly splatné dne [datum]. Na základě uvedeného tedy soud prvního stupně uzavřel, že žalobce nepožaduje zaplacení úroků z prodlení za dobu delší, než na kterou má právo. Při řešení otázky žalovaným namítaného promlčení příspěvků splatných do dne [datum], vyšel soud prvního stupně s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu z toho, že promlčecí lhůta začala běžet ode dne, kdy mohl žalobce vyzvat žalovaného k jejich zaplacení a uplatnit svůj nárok u soudu dle § 619 o. z., to znamená již od dalšího dne. Pokud jde o měsíce březen až květen roku 2019, dle soudu prvního stupně mohl být žalovaný k úhradě příspěvku za březen 2019 vyzván již dne [datum], k úhradě příspěvku za duben 2019 dne [datum] a k úhradě příspěvku za květen 2019 dne [datum]. Promlčecí lhůta v délce tří let, která uplynula pro jednotlivé příspěvky dne [datum], dne [datum] a dne [datum]. Na tomto základě pak soud prvního stupně uzavřel, že příspěvky za období od března do května roku 2019 jsou promlčeny, přičemž se jedná o částku 6 957 Kč (2 319 Kč x 3 měsíce). Z titulu nezaplacených příspěvků za rok 2019 proto byla žalobci přiznána částka 9 456 Kč odpovídající rozdílu požadované částky 16 413 Kč a promlčených příspěvků ve výši 6 957 Kč. Soud prvního stupně se dále zabýval otázkou zákonné pokuty, která podle § 13 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. do [datum] činila 50 Kč denně a od [datum] na základě rozhodnutí shromáždění vlastníků o jejím snížení činila 5 Kč denně. Uzavřel, že žalobce porušil svou povinnost a nedodal žalovanému včas řádná vyúčtování plateb za služby za roky 2018, 2019 a 2020, přičemž opravná vyúčtování za roky 2018 a 2019 byla žalovanému doručena dne [datum] a opravné vyúčtování za rok 2020 bylo žalovanému doručeno dne [datum]. Vyúčtování za roky 2021 a 2022 a žalobcem vyhotovená opravná vyúčtování již byla dle soudu prvního stupně řádná. Dospěl k závěru, že žalobce se při vyúčtování služeb správně řídil rozhodnutím shromáždění ze dne [datum], které nebylo zrušeno ani přijetím nových stanov v roce 2017, a které určovalo rozdělení služeb podle velikosti bytu v metrech čtverečních. Výsledně pak soud prvního stupně vyčíslil pokutu, na kterou žalovanému vznikl nárok, v částce 60 650 Kč. Vyšel přitom z toho, že žalobce měl povinnost doručit žalovanému vyúčtování služeb za rok 2018 do dne [datum], řádné vyúčtování však bylo doručeno žalovanému až dne [datum], to znamená o 784 dnů později. Výše pokuty činila částku 50 Kč za den, celkem tak žalovaný má nárok na částku 39 200 Kč za prodlení žalobce s doručením řádného vyúčtování za rok 2018. Pokud jde o vyúčtování služeb za rok 2019, žalobce měl povinnost doručit jej žalovanému do dne [datum], řádné vyúčtování však bylo doručeno žalovanému až dne [datum], to znamená o 425 dnů později. Výše pokuty činila částku 50 Kč za den, celkem tak žalovaný má nárok na částku 21 250 Kč za prodlení žalobce s doručením řádného vyúčtování za rok 2019. V případě vyúčtování služeb za rok 2020, žalobce měl povinnost doručit jej žalovanému do dne [datum], řádné vyúčtování bylo doručeno žalovanému dne [datum], to znamená o 4 dny později. Výše pokuty činila částku 50 Kč za den, celkem tak žalovaný má nárok na částku 200 Kč za prodlení žalobce s doručením řádného vyúčtování za rok 2020. Soud prvního stupně následně přistoupil k moderaci takto vypočtené pokuty dle § 2051 o. z. V tomto ohledu postupoval v souladu se závěry plynoucími z judikatury Nejvyššího soudu a vzal v úvahu, že žalovaný dlouhodobě zpochybňuje opravná vyúčtování vypracovaná ve spolupráci se znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] a neplatí zálohy a příspěvky, čímž nepříznivě ovlivňuje žalobce i ostatní vlastníky jednotek. Uzavřel, že žalovanému pozdním doručením řádných vyúčtování plateb za služby za rok 2018, 2019 a 2020 nevznikla škoda, a tudíž není limitován hranicí, pod kterou by nešlo pokutu snížit. Za adekvátní snížení pokuty, na kterou vznikl žalobci nárok, považoval částku 5 Kč za den prodlení žalobce. Výsledně tak snížil pokutu za prodlení žalobce s dodáním řádného vyúčtování za rok 2018 na částku 3 920 Kč (784 dní po 5 Kč), za prodlení žalobce s dodáním řádného vyúčtování za rok 2019 na částku 2 125 (425 dní po 5 Kč) a za prodlení žalobce s dodáním řádného vyúčtování za rok 2020 na částku 20 Kč (4 dny po 5 Kč), celkem tedy na částku 6 065 Kč. Pohledávku žalovaného z titulu pokuty za prodlení žalovaného s doručením řádných vyúčtování ve výši 6 065 Kč shledal způsobilou k započtení vůči žalobou uplatněné pohledávce, a to na základě započtení provedeného žalovaným v průběhu tohoto řízení dne [datum] s tím, že dřívější započtení prováděná žalovaným nebyla řádná pro svou nejasnost a neurčitost. Pokud pak žalovaný namítal k započtení také další, mezi účastníky sporné pohledávky (na žalovaného postoupenou část pohledávky společnosti [právnická osoba] ve výši 21 192 Kč, nevrácený přeplatek [jméno FO] ve výši 10 674 Kč, omylem zaplacenou částku 23 460 Kč nebo podíl náhrady škody z částky 835 000 Kč, kterou žalobce zaplatil společnosti Gelnea s.r.o.), tyto soud prvního stupně posoudil jako nejisté a neurčité, a tudíž k započtení nezpůsobilé. Při započtení pokuty v moderované výši 6 065 Kč soud prvního stupně určil data doručení opravných vyúčtování dne [datum] a [datum] jako okamžiky, kdy došlo k započtení pohledávky, respektive k těmto datům kapitalizoval úroky z prodlení. Ze všech uvedených důvodů pak soud prvního stupně žalobu zamítl co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku v celkové výši 6 957 Kč s příslušenstvím, představující promlčené příspěvky za služby za měsíce březen až květen roku 2019, a přiznal žalobci částku 104 142,55 Kč s příslušenstvím, když již v důsledku započtení neodečítal od přiznané částky zákonnou pokutu ve výši 6 065 Kč, neboť z titulu pokuty byla již žaloby zamítnuta co do částky 10 000 Kč výrokem II. v pořadí prvního rozsudku ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který již nabyl právní moci. O náhradě nákladů řízení státu rozhodl soud prvního stupně s poukazem na § 148 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) podle výsledku řízení. O nákladech účastníků pak podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve sporu uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v rozsahu 47,14 % jeho celkových nákladů.

9. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný odvolání, které směřoval proti vyhovujícímu výroku o věci samé I. a nákladovým výrokům III., IV. a V. Namítal, že řízení před soudem prvního stupně je postiženou jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a dále, že napadený rozsudek soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Vytýkal soudu prvního stupně, že při posuzování jeho nároku na započtení pokuty podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. zcela opomenul smysl a účel této zákonné sankce, a tím nepřípustně zasáhl do samé konstrukce právní úpravy. Poukázal na závěry ustálené judikatury Nejvyššího soudu, dle které má pokuta podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. především preventivní (nátlakovou) a sankční funkci a jejím účelem není kompenzovat vzniklou újmu, nýbrž vytvořit dostatečný ekonomický tlak na poskytovatele služeb, aby své zákonné povinnosti podle § 7 zákona č. 67/2013 Sb. řádně a včas plnil, a současně jej sankcionovat, pokud tak neučiní. Upozornil, že soud prvního stupně v projednávané věci moderoval pokutu na částku 6 065 Kč, tj. na pouhých 10 % pokuty, na kterou mu vznikl nárok. Namítal, že žalobce nebyl schopen po dobu několika let řádně zpracovat vyúčtování služeb, a soud prvního stupně moderací pokuty na zanedbatelnou částku, zcela popřel její preventivní a sankční účel. Dále poukázal na to, že dle ustálené judikatury je přiměřená moderace pokuty výjimečným institutem, který přichází v úvahu pouze tam, kde existují objektivní a výjimečné okolnosti na straně poskytovatele služeb. Vyjádřil přesvědčení, že soud prvního stupně nesprávně aplikoval § 13 zákona č. 67/2013 Sb. i ustálenou judikaturu, a tím nepřípustně zvýhodnil žalobce jako porušitele zákonné povinnosti a současně oslabil ochranu žalovaného jako příjemce služeb. Upozornil, že v souběžně vedeném sporu, týkajícím se jiné jednotky v předmětném domě a vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], rozhodoval Městský soud v Praze jako soud odvolací pod sp. zn. [spisová značka] a důvody pro moderaci pokuty dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. neshledal. Dále žalovaný vytýkal soudu prvního stupně, že při rozhodování o věci samé a posuzování vad vyúčtování plateb za služby za roky 2018 až 2020 zcela pominul právní závěry Městského soudu v Praze ve věci se shodným skutkovým základem vyjádření v rozsudku ze dne [datum], č. j. [spisová značka], z nichž plyne, že přijetím nového znění stanov shromážděním žalobce v roce 2017 došlo k nahrazení dřívějšího rozhodnutí shromáždění žalobce o způsobu rozúčtování služeb z roku 2012. Za nesprávné pak označil také právní posouzení k započtení namítané pohledávky původně vlastněné obchodní společností KATE-stav s.r.o. ve výši 77 111,90 Kč a navrhoval, aby odvolací soud zopakoval důkaz znaleckými posudky, na jejichž základě soud prvního stupně dovodil, že ve skutečnosti šlo o poskytnutí půjčky, a nikoliv o pohledávku jmenované společnosti. Konečně namítal, že řízení před soudem prvního stupně je zatíženou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když soud prvního stupně jej nevyzval k doplnění skutkových tvrzení a důkazů ve vztahu k dalším tvrzeným pohledávkám namítaných k započtení, a tím porušil svou poučovací povinnost dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. Z všech uvedených důvodů pak žalovaný navrhl, aby odvolací soud v odvoláním napadeném rozsahu rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

10. Žalobce se ve vyjádření k podanému odvolání neztotožnil s odvolacími námitkami žalovaného a napadený rozsudek označil za řádné a dostatečně odůvodněný s tím, že ani řízení před soudem prvního stupně není postiženou žádnou vadou. Za zcela správný označil závěr soudu prvního stupně o nutnosti moderovat žalovaným uplatňovanou pokutu dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. Poukázal přitom na to, že vyhotovení správného vyúčtování je závislé na zodpovězení poměrně složité právní otázky, že byť původní vyúčtování nebyla provedena správně, začal spolupracovat s odborníkem [tituly před jménem] [jméno FO] na vypracování opravných vyúčtování. Upozornil, že žalovaný dlouhodobě odmítá platit nejen zálohy na služby, kdy využívá nejasnosti v rozúčtovacím klíči, a nehradí ani příspěvky na správu domu a pozemku. Za nepřípadný označil poukaz žalovaného na rozhodnutí Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. [spisová značka], které není pro soud v dané věci závazné. Vyjádřil nesouhlas s odvolacími námitkami žalovaného o tom, že soud prvního stupně nerespektoval závěry Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. [spisová značka] o rozúčtovacím klíči. Poukázal přitom na to, že soud prvního stupně ve vztahu k otázce rozúčtovacího klíče respektoval právní názor odvolacího soudu vyjádřený ve zrušovacím usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. S názorem odvolacího soudu v uvedeném směru se ztotožnil a zdůraznil, že jen těžko lze rozhodnutí o úpravě stanov v nezbytném rozsahu vyžadovaném § 3041 o. z. považovat též za rozhodnutí shromáždění o změně rozúčtovacího klíče. Poukázal na to, že rozhodnutí o změně rozúčtovacího klíče nebylo spolu se schválením nových stanov vůbec přijato, neboť o této otázce nebylo ani rozhodováno a ani hlasováno. Vyjádřil názor, že pokud je věc rozhodována odlišně různými senáty [Orgán veřejné moci] různě, tím spíše nemůže být sankcionován pokutou za vyúčtování vyhotovená v souladu s jedním možným rozúčtovacím klíčem. Dále zdůraznil, že je to žalovaný a jiní vlastníci řadící se ke skupině neplatičů, kdo využívají danou situaci pro sebe, respektive situaci zneužívají k tomu, aby vyúčtovávali pokuty, přičemž za situace, kdy soustavně neplatí své povinné platby, by neměli mít možnost ze svého protiprávního jednání těžit. Žalobce se rovněž ztotožnil se závěry soudu prvního stupně ohledně nezpůsobilosti žalovaným tvrzených pohledávek k započtení a vyjádřil názor, že žalovaný měl v řízení před soudem prvního stupně dostatečný prostor k prokázání existence započítávaných pohledávek. Ze všech uvedených důvodů pak závěrem navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

11. Odvolací soud v odvoláním dotčeném rozsahu přezkoumal podle § 212 a § 212a o.s.ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo. Poté dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

12. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek skutkových zjištění, skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně se stal podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu. V otázce povinnosti žalovaného zaplatit žalobci dosud neuhrazené příspěvky na správu domu a pozemku, jakož i vzniku práva žalovaného na pokutu za prodlení žalobce s vypracováním řádných vyúčtování záloh na služby soud prvního stupně věc posoudil správně také po právní stránce. Právní závěry soudu prvního stupně týkající se moderace žalovaným započítávané pokuty, respektive započtení této vzájemné pohledávky žalovaného vůči pohledávkám žalobce odvolací soud zcela nesdílí a shledává důvody pro částečnou změnu odvoláním napadeného rozsudku.

13. Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalovaném jako vlastníkovi bytové jednotky a členu společenství vlastníků jednotek [Jméno žalobce] zaplacení 141 541 Kč s příslušenstvím z titulu dlužných příspěvků na správu domu a pozemku ve výši 16 413 Kč za rok 2019, ve výši 34 736 Kč za rok 2021 a ve výši 69 751 Kč za rok 2022 a dále z titulu nedoplatek z vyúčtování záloh na platby za služby ve výši 3 048 Kč za rok 2019, ve výši 4 775 Kč za rok 2020, ve výši 5 138 Kč za rok 2021 a ve výši 7 680 Kč za rok 2022. Poté, co soud prvního stupně odvoláním nedotčeným výrokem II. nyní přezkoumávaného rozsudku zamítl žalobu co do částky 6 957 Kč s příslušenstvím z titulu promlčeného nároku na zaplacení příspěvku na správu domu a pozemku za měsíce březen, duben a květen 2019 (3x 2 319 Kč) a svým v pořadí prvním rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka] (dále také jen „v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně“) zamítl žalobu co do žalobního požadavku na zaplacení částky 30 441,45 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku z vyúčtování záloh na platby za služby za rok 2019, 2020, 2021 a 2022 v celkové výši 20 641 Kč a z titulu dlužných příspěvků na správu domu a pozemku ve výši 9 800,45 Kč (z důvodu započtení vzájemných pohledávek žalovaného na nejdříve splatné příspěvky), zůstává předmětem řízení žalobou uplatněný nárok na zaplacení částky 104 142,55 Kč z titulu dlužných příspěvků na správu domu a pozemku za rok 2021 ve výši 34 391,55 Kč a za rok 2022 ve výši 69 751 Kč. Předmětem řízení je dále příslušenství specifikované ve výroku I. napadeného rozsudku v podobě zákonného úroku z prodlení z dlužných příspěvků za správu domu a pozemku za část roku 2019, za rok 2021 a 2022, respektive z nezaplacených záloh na platby za služby za rok 2022.

14. Soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že žalovaný jako vlastník jednotky je povinen přispívat na správu domu a pozemku (§ 1180 o. z.). Výsledky provedeného dokazování pak opodstatňují závěr, že žalovaný nesplnil svou povinnost v uvedeném směru, když dosud nezaplatil žalobci příspěvky na správu domu a pozemku za rok 2021 ve výši 34 391,55 Kč a za rok 2022 ve výši 69 715 Kč, a tedy, že žalobce má za žalovaným z titulu neuhrazených příspěvků na správu domu a pozemku za rok 2021 a 2022 splatnou pohledávku v celkové výši 104 142,55 Kč. Soud prvního stupně pak při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku na splnění uvedené pohledávky správně vyšel z toho, že podle stanov žalobce z [datum] o příspěvcích na správu domu a pozemku a způsobu jejích placení rozhoduje shromáždění členů společenství vlastníků jednotek (čl. VII. písm. f/ a čl. XVI odst. 1 stanov žalobce), přičemž podle rozhodnutí shromáždění žalobce ze dne [datum] činil od [datum] příspěvek na správu domu a pozemku 35 Kč/m2/měsíc, tj. v případě žalovaného 3 246 Kč měsíčně, a od [datum] na základě rozhodnutí shromáždění žalobce z [datum] činil příspěvek na správu domu a pozemku 90 Kč/m2/měsíc, tj. v případě žalovaného 8 348 Kč měsíčně. Rozhodnutí shromáždění žalobce ze dne [datum] pak rovněž stanovilo, že s účinností od [datum] je příspěvek je splatný ke konci daného měsíce. Soud prvního stupně pak rovněž nepochybil, pokud splatnost příspěvků za předchozí období s ohledem na absenci tvrzení žalobce a předložených důkazů v uvedeném směru odvíjel od žádostí žalobce o zaplacení příspěvku (§ 1958 odst. 2 o. z.), tj. od doručení předžalobní výzvy, respektive vyúčtování, a dovodil, že dne [datum] nastala splatnost příspěvků za březen až říjen 2019, dne [datum] nastala splatnost příspěvků za listopad a prosinec 2019 a dne [datum] nastala splatnost příspěvků za leden až červenec 2020.

15. Žalovaný v rámci své procesní obrany proti žalobou uplatněnému nároku namítal započtení svých vzájemných pohledávek.

16. Započtení je způsob současného zániku alespoň dvou vzájemných pohledávek zúčtováním (odpočtem), při němž dochází k oboustrannému uspokojení účastníků závazkového vztahu. Ve vztahu k pohledávce, proti které je započtení uplatněno (pasivně započítávaná pohledávka), jde o náhradní způsob uspokojení věřitele, který se obejde bez reálného poskytnutí předmětu plnění; namísto něj je poskytnuta hodnota spočívající ve zproštění vzájemného dluhu. Ve vztahu k pohledávce, která je k započtení použita (aktivně započítávaná pohledávka), představuje započtení faktické vymožení této pohledávky, a to bez souhlasu protistrany, případně i proti její vůli. Na rozdíl od pasivně započítávané pohledávky, která v době mezi okamžikem, k němuž má nastat účinek započtení, a okamžikem, kdy je započtení realizováno, musí být splnitelná, je jedním z předpokladů započtení na straně aktivně započítávané pohledávky, jejíž věřitel provádí kompenzační úkon (prohlášení započtení), její vymahatelnost (§ 1987 odst. 1 o. z.). Součástí vymahatelnosti je splatnost pohledávky. Zánik pohledávek nastává se zpětnou účinností k okamžiku, kdy jsou všechny předpoklady kompenzability splněny u pohledávky, u které nastaly později. Účinky započtení je třeba vyvolat právním jednáním, tj. prohlášením o započtení vůči druhé straně (§ 1982 odst. 1 o. z.). Okamžiku, kdy věřitel aktivně započítávané pohledávky učiní prohlášení o započtení (kompenzační úkon), musí předcházet rozhodný okamžik způsobilosti pohledávek k započtení,tj. aktivně započítávaná pohledávka musí být splatná před kompenzačním úkonem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

17. Z ustálené judikatury využitelné i v poměrech právní úpravy účinné do [datum] plyne závěr, že o neurčitost právního úkonu (jednání) započtení jde tehdy, pokud součet pohledávek na straně jedné převyšuje počet pohledávek na straně druhé, přičemž z projevu vůle kompenzujícího nelze určit, které pohledávky zanikly a které nikoliv (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Soudu prvního stupně lze pak přisvědčit v názoru, že uvedeným požadavkům na určitost kompenzačního úkonu nevyhovují právní jednání žalovaného spočívající v oznámení o jednostranném započtení ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum], když žalovaný započítává vůči pohledávkám žalobce více svých pohledávek, které v součtu přesahují pohledávku žalobce, aniž lze z kompenzačního úkonu určit, které ze započítávaných pohledávek a v jakém rozsahu započtením zanikly. Soud prvního stupně tedy nepochybil, pokud svou pozornost soustředil na započtení vzájemných pohledávek žalovaného vůči žalobou uplatněným pohledávkám učiněným podáním žalovaného ze dne [datum]. Správný je také postup soudu prvního stupně, pokud ve svých úvahách o zániku žalobou uplatněných pohledávek žalobce v důsledku započtení pohledávek žalovaného nezohlednil kompenzační úkony žalovaného obsažené v podání ze dne [datum], respektive v podání z [datum], když žalovaný jimi uplatnil k započtení pohledávky z titulu zákonných pokut dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. za dobu, když již žalobce v prodlení se splněním zákonné povinnosti provést řádně a včas vyúčtování nákladů na spotřebované služby a zaplacených záloh nebyl.

18. Správnosti závěrů soudu prvního stupně lze rovněž přisvědčit, pokud při posuzování důvodnosti procesní obrany žalovaného spočívající v namítaném započtení vzájemných pohledávek dospěl k závěru, že žalovaným tvrzené a započítávané pohledávky, které měl žalovaný nabýt od pana [jméno FO], respektive spočívají v podílu na náhradě škody, kterou žalobce zaplatil společnosti Gelnea s.r.o., jsou nejisté a neurčité, a tedy ve smyslu § 1987 o. z. k započtení nezpůsobilé.

19. Z ustálené judikatury plyne, že smyslem a účelem citovaného ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. je ochrana věřitele pasivní pohledávky předtím, aby dlužník pasivní pohledávky zabránil jejímu uspokojení či toto uspokojení oddálil jednostranným započtením své sporné (nejisté či neurčité) pohledávky za věřitelem pasivní pohledávky, a dosáhl toho, že místo uspokojení pasivní pohledávky bude mezi stranami veden spor o existenci a výši aktivní pohledávky. Nejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. je zpravidla pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení. Likvidita pohledávky užité k započtení je hmotněprávním předpokladem započtení; není-li taková pohledávka "jistá a určitá", odporuje započtení ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. a je zpravidla (relativně) neplatné (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

20. V daném případě zmíněné aktivně započítávané pohledávky podle tvrzení žalovaného vychází z jiného skutkového a právního základu než pasivně započítávaná pohledávka. Současně se jedná o pohledávky mezi účastníky sporné co do základu i výše, přičemž pokud by se měl soud existencí těchto aktivně započítávaných pohledávek v řízení v této věci věcně zabývat, musel by nejprve vést žalovaného k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů a následně provést s ohledem na povahu a množství sporných otázek další dokazování v nezanedbatelném rozsahu. Naproti tomu existence pasivně započítávané pohledávky byla, jak je uvedeno výše, v řízení provedenými důkazy prokázána. Za této situace by jednostranné započtení sporných pohledávek žalovaného zjevně oddálilo uspokojení v řízení prokázané pohledávky žalobce, což zjevně odporuje účelu § 1987 odst. 2 o. z. Vzhledem k tomu, že žalobce se v řízení nejisté a neurčité povahy započítávaných pohledávek dovolal, účinky započtení zmíněných žalovaným tvrzených pohledávek v podobě zániku žalobou uplatněné pohledávky nastat nemohou.

21. Závěr o nezpůsobilosti pohledávky k započtení nicméně nelze přijmout ve vztahu k žalovaným k započtení namítaným pohledávkám z titulu pokuty dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. za prodlení žalobce se splněním zákonné povinnosti provést řádně a včas vyúčtování nákladů na spotřebované služby a zaplacených záloh za rok 2018, 2019 a 2020. Soud prvního stupně v rámci řešení otázky, zda žalovaný vůči pohledávkám žalobce z titulu nedoplatku na příspěvcích na správu domu a pozemku právem započítává pohledávky z titulu pokuty dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb., správně zaměřil svou pozornost na prejudiciální posouzení porušení povinností žalobce povést řádné vyúčtování služeb za rok 2018, 2019 a 2020 a délku prodlení žalobce se splněním těchto povinností.

22. Poskytovatel služeb má právo požadovat po příjemci služeb placení záloh na úhradu nákladů na služby poskytované s užíváním bytu či nebytového prostoru, zálohy je povinen vyúčtovat po skončení zúčtovacího období (skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby) a nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období vyúčtování doručit (§ 7 zákona č. 67/2013 Sb.). Nedoručí-li poskytovatel služeb po skončení zúčtovacího období včas řádné vyúčtování záloh na služby, je povinen zaplatit příjemci služeb pokutu. Není přitom povinností příjemce služeb žádat jejich poskytovatele o provedení vyúčtování; je naopak povinností poskytovatele služeb provést vyúčtování a seznámit ho s ním ve stanovené lhůtě. Vyúčtovat stanovené zálohy na služby musí poskytovatel služeb bez ohledu na to, zda je příjemce služeb platil řádně. Nárok na pokutu vzniká příjemci služeb bez ohledu na to, zda je výsledkem vyúčtování přeplatek či nedoplatek a poskytovatel služeb splní svou povinnost provést vyúčtování jen v případě, že zálohy na služby vyúčtoval řádně, není přitom významné, zda služby nevyúčtoval vůbec, nebo je sice vyúčtoval, ale nesprávně (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

23. Z právní úpravy v § 5 zákona č. 67/2013 Sb. plyne, že o způsobu rozúčtování rozhoduje společenství vlastníků jednotek, přičemž pravidla stanovená v § 5 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. se uplatní v případě, že společenství o způsobu rozúčtování nerozhodne. Soud prvního stupně pak nepochybil, pokud s ohledem na rozhodnutí přijaté shromážděním vlastníků jednotek na schůzi dne [datum] vyšel z toho, že klíčem pro rozúčtování služeb za roky 2018 až 2022 byla velikost bytu v metrech čtverečních. Odvolací soud je pak ve shodě se soudem prvního stupně v názoru, že ke zrušení zmíněného rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek nedošlo přijetím nových stanov v roce 2017, konkrétně článkem VII. odst. 3 písm. h) stanov, kterým bylo stanoveno, že do působnosti shromáždění náleží rozhodovat o způsobu rozúčtování cen služeb na jednotlivé členy společenství, není-li stanoveno zvláštním předpisem jinak. Dle názoru odvolacího soudu nelze z poukazovaného ustanovení stanov vymezujícího kompetence shromáždění společenství vlastníků jednotek bez dalšího dovodit, že ruší dosavadní, jinak nezpochybněná, rozhodnutí vlastníků jednotek, aniž v souladu se zmíněnými stanovami shromáždění vlastníků jednotek rozhodlo o zrušení svého dřívějšího rozhodnutí nebo o nové úpravě rozúčtování nákladů na služby mezi jednotlivé vlastníky a dřívější rozhodnutí tak nahradilo.

24. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobce porušil svou povinnost, když neprovedl řádná vyúčtování plateb za služby za roky 2018, 2019 a 2020 včas, když povinnost provést řádná vyúčtování a seznámit s nimi žalovaného splnil doručením opravných vyúčtování za roky 2018 a 2019 žalovanému dne [datum], respektive doručením opravného vyúčtování za rok 2020 žalovanému dne [datum]. Skutková zjištění soudu prvního stupně tak opodstatňují závěr, že žalobce byl v prodlení s provedením řádného vyúčtování služeb za rok 2018 po dobu celkem [hodnota] dní v období od [datum] do [datum], s provedením řádného vyúčtování služeb za rok 2019 po dobu celkem [hodnota] dní v období od [datum] do [datum] a s provedením řádného vyúčtování služeb za rok 2020 po dobu celkem [hodnota] dní v období od [datum] do [datum]. Soud prvního stupně pak správně vyšel z toho, že s účinností od [datum] na základě rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek ze dne [datum] činila výše pokuty dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. částku 5 Kč za každý započatý den prodlení a v období do [datum] činila výše této pokuty při absenci rozhodnutí společenství vlastníků jednotek o jiné výši částku 50 Kč za každý započatý den prodlení dle § 13 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. Na základě uvedeného lze tedy uzavřít, že z důvodu prodlení žalobce s provedením řádného vyúčtování služeb za rok 2018 vznikl žalovanému nárok na pokutu ve výši 39 200 Kč (784 dní po 50 Kč), z důvodu prodlení žalobce s provedením řádného vyúčtování služeb za rok 2019 vznikl žalovanému nárok na pokutu ve výši 21 250 Kč (425 dní po 50 Kč) a z důvodu prodlení žalobce s provedením řádného vyúčtování služeb za rok 2020 vznikl žalovanému nárok na pokutu ve výši 200 Kč (4 dny po 50 Kč).

25. Judikatura dospěla k závěru, že § 13 zákona č. 67/2013 Sb. upravuje pokutu za prodlení s nepeněžitými plněními, které pro poskytovatele a příjemce služeb vyplývají z tohoto zákona; jde o jeden z případů pokuty stanovené pro porušení povinnosti právním předpisem (§ 2052 o. z.), na pokutu se proto použijí obecná ustanovení o smluvní pokutě obsažené v § 2048–2051 o. z. a předmětné ustanovení je třeba vykládat s přihlédnutím k účelu tohoto institutu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Soud prvního stupně tedy postupoval v souladu s citovanou judikaturou, pokud se k návrhu žalobce zabýval tím, zda v daném případě je pokuta, na kterou vznikl žalovanému nárok, nepřiměřeně vysoká, a jsou tak dány důvody pro její moderaci ve smyslu § 2051 o. z.

26. Podle § 2051 o. z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. Judikatura pak dospěla k závěru, že přiměřenost smluvní pokuty se ve smyslu § 2051 o. z. posuzuje s ohledem na to, jakým způsobem a za jakých okolností nastalo porušení smluvní povinnosti utvrzené smluvní pokutou a v jaké míře se dotklo zájmů věřitele, které měly být sjednáním smluvní pokuty chráněny. Soud nezkoumá nepřiměřenost ujednání o smluvní pokutě, nýbrž nepřiměřenost konkrétního nároku na smluvní pokutu. Přihlédne přitom nejen k okolnostem známým již v době sjednávání smluvní pokuty, ale též k okolnostem, které zde byly při porušení smluvní povinnosti, jakož i k okolnostem, které nastaly po jejím porušení, mají-li v porušení smluvní povinnosti nepochybně původ a byly-li v době porušení povinnosti předvídatelné (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

27. V souvislosti s možností moderace pokuty dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. dovolací soud ve své judikatuře dovodil, že tato pokuta má především na preventivní (nátlakovou) funkci a s tím spojenou funkci sankční. Vytváří totiž nepochybně na poskytovatele služeb dostatečný nátlak, aby dostál své povinnosti řádně a včas vyúčtovat zálohy na služby stanovené příjemci služeb, a je pro něj rovněž citelnou sankcí při jejím nesplnění. Naopak funkce paušalizace náhrady škody – i když není vyloučena – nebude zpravidla tak významná. Absenci řádného a včasného vyúčtování záloh na služby ostatně nemusí příjemci služeb škoda vzniknout; proto také její absence automaticky neznamená, že by poskytovatel služeb neměl povinnost zaplatit pokutu podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Výši pokuty lze i snížit (moderovat), vznikne-li však příjemci služeb škoda, výše této škody představuje hranici, pod kterou nelze pokutu snížit (§ 2051 o. z.). Podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. nárok na pokutu nevzniká, jestliže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

28. Soud prvního stupně v projednávané věci dospěl k závěru o nepřiměřenosti pokut požadovaných žalovaným za porušení provést včas řádné vyúčtování služeb za roky 2018, 2019 a 2020 v celkové výši 60 650 Kč, přistoupil k jejich moderaci na částku 5 Kč za den prodlení žalobce a na tomto základě snížil celkovou výši pokuty na částku 6 065 Kč, tj. pokutu za prodlení s provedením vyúčtování za rok 2018 na částku 3 920 Kč, za rok 2019 na částku 2 125 Kč a za rok 2020 na částku 20 Kč. Odvolací soud nicméně závěry soudu prvního stupně v uvedeném směru nesdílí. Nelze totiž přehlédnout, že pokuta dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. má ve smyslu citované judikatury především preventivní (nátlakovou) funkci a s tím spojenou funkci sankční. Smyslem této pokuty je vytvořit na žalobce jako poskytovatele služeb odpovídající nátlak, aby dostál své povinnosti řádně a včas vyúčtovat zálohy na služby stanovené vlastníkům jednotek. V daném případě přitom z provedeného dokazování plyne, že žalobce byl v prodlení se splněním povinnosti provést řádně a včas vyúčtování služeb dlouhodobě, zejména v případě vyúčtování za rok 2018 a 2019, přičemž absence řádného vyúčtování po dobu několika na sebe navazujících zúčtovacích období je významným zásahem do práv žalovaného jako příjemce služeb. Současně nelze přehlédnout, že také žalovaný dlouhodobě neplní své povinnosti vlastníka jednotky, když nehradí příspěvky na správu domu a pozemku a předepsané zálohy na úhradu služeb. Z tohoto důvodu je v daném případě v zásadě vyloučena paušalizační funkce pokuty, když v důsledku nehrazení záloh nemohl žalovanému vzniknout žádný přeplatek Nejedná se však o okolnosti, které by naplňovaly důvody, pro které podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. nárok na pokutu nevzniká, a dle názoru odvolacího soudu ani o okolnost, která by bez dalšího opodstatňovala závěr, že uplatnění nároku na pokutu ze strany žalovaného je rozporné s dobrými mravy. Pro závěr o nepřiměřenosti předmětné žalovaným uplatňované pokuty pak nesvědčí ani její výsledná výše 60 650 Kč v porovnání s výší pohledávky uplatňované v řízení žalobcem. Odvolací soud je tedy toho názoru, že se zřetelem k funkcím žalovaným uplatňované pokuty, s přihlédnutím k hodnotě a významu touto pokutou vynucované zákonné povinnosti žalobce a délce jejího porušování, jakož i k okolnostem dané věci, provázejícím porušování povinností žalobce i žalovaného, důvody pro moderaci žalobce požadované pokuty 60 650 Kč nejsou dány.

29. Na základě uvedeného je tedy třeba vyjít z toho, že žalovaný má za žalobcem vzájemnou pohledávku ve výši 60 650 Kč, která již byla co do částky 10 000 Kč započtena vůči žalobou uplatněné pohledávce v pořadí prvním rozsudkem soudu prvního stupně (9 800,45 Kč na jistinu a 199,55 Kč na příslušenství). S přihlédnutím k procesní obraně žalovaného je pak třeba přistoupit k započtení (§ 1982 o. z.) aktivně započítávané pohledávky žalovaného ve výši 50 650 Kč (60 650 Kč - 10 000 Kč) vůči pasivně započítávané pohledávce žalobce ve výši 104 142,55 Kč s příslušenstvím, a to podle pravidel ve smyslu § 1932 odst. 1 a § 1933 odst. 1 o. z., kdy aktivní pohledávka žalovaného je započítávána nejprve na úroky z prodlení a posléze na jistinu, respektive na pohledávku nejdříve splatnou. Účinky započtení, tedy zánik započítávaných pohledávek, pak nastávají v okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení. Ve smyslu shora citované judikatury, pak okamžiku, kdy věřitel aktivně započítávané pohledávky učiní prohlášení o započtení (kompenzační úkon), musí předcházet rozhodný okamžik způsobilosti pohledávek k započtení, tj. aktivně započítávaná pohledávka musí být splatná před kompenzačním úkonem. V projednávané věci výsledky provedeného dokazování opodstatňují závěr, že splatnost aktivní započítávané pohledávky žalovaného nastala dnem [datum], tj. dnem následujícím po dni [datum], kdy byla žalobci doručena žádost žalovaného o zaplacení pokuty za prodlení žalovaného s provedením vyúčtováním služeb za roky 2018, 2019 a 2020 v podobě dopisu ze dne [datum]. Splatnost pasivní započítávané pohledávky žalovaného z titulu dlužných příspěvků na správu domu a pozemku se odvíjí, jak uvedeno shora, od rozhodnutí shromáždění žalobce ze dne [datum], které stanovilo, že s účinností od [datum] je příspěvek je splatný ke konci daného měsíce, respektive za předchozí období od žádostí žalobce o zaplacení příspěvku (§ 1958 odst. 2 o. z.), kdy dne [datum] nastala splatnost příspěvků za březen až říjen 2019, dne [datum] nastala splatnost příspěvků za listopad a prosinec 2019 a dne [datum] nastala splatnost příspěvků za leden až červenec 2020. Vzhledem k tomu, že předmětem započtení je i příslušenství v podobě žalobcem uplatňovaného zákonného úroku z prodlení ze záloh na služby předepsaných na rok 2022, je třeba vyjít z toho, že podle výpočtových listů pro dobu od [datum], respektive od [datum] činila výše záloh 732 Kč měsíčně s tím, že splatnost nastala k 20. dni daného měsíce. Současně je nutno vzít v úvahu, že prodlení žalovaného se zaplacením předepsaných záloh skončilo dnem [datum], do kdy mělo být ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. provedeno zúčtování záloh. Konečně za situace, kdy započtením dluh zaniká, respektive dochází k zániku započítávaných pohledávek, je dle odvolacího soudu třeba vzít v úvahu, že okamžikem účinnosti započtení končí i důsledky prodlení, a tedy, že dlužník, který byl v prodlení, nemá povinnost za dobu po uvedeném okamžiku platit úroky z prodlení (srovnej Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část /§1721–2054/ Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2014, s. 1127).

30. V intencích uvedeného nelze považovat za důvodný žalobcem uplatněný nárok žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 9 456 Kč (dlužný příspěvek na správu domu za rok 2019 ve výši 16 413 Kč po odečtení promlčeného příspěvku 6 957 Kč) za dobu od [datum] do zaplacení, když úroky z prodlení jsou požadovány za dobu po zániku vzájemných pohledávek v důsledku započtení (provedeného v pořadí prvním rozsudkem soudu prvního stupně) ke dni [datum] (pokuta splatná [datum], příspěvky na správu domu a pozemku za červen až říjen 2019 splatné [datum] a příspěvky na správu domu a pozemku za listopad a prosinec 2019 splatné [datum]).

31. V případě žalobního požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 3 183,55 Kč (příspěvek na správu domu za květen 2021, splatný [datum]) od [datum] do [datum] je důvodný požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 3 183,55 Kč od [datum] do [datum] (splatnost pokuty), kdy došlo k zániku započítávaných pohledávek, a jehož kapitalizovaná výše činí 16,55 Kč.

32. Jako nedůvodný odvolací soud posoudil žalobou uplatněný nárok žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částek 3 246 Kč (příspěvky na správu domu a pozemku za červen až prosinec 2021) za dobu od [datum] do [datum], od [datum] do [datum], od [datum] do [datum], od [datum] do [datum], od [datum] do [datum], od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum], když k zániku započítávaných pohledávek došlo okamžikem splatnosti těchto příspěvků ve výši 3 246 Kč a žalovaný tedy po uvedeném okamžiku platit úroky z prodlení není povinen. Uvedené pak platí i pro požadavek žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 34 736 Kč (příspěvky na správu domu a pozemku za rok 2021) za dobu od [datum] do zaplacení.

33. Lze tedy uzavřít, že žalovaným započítávanou pohledávku z titulu pokuty ve výši 50 650 Kč je třeba započítat nejdříve splatnou pohledávku žalobce z titulu příspěvků na správu domu a pozemku za rok 2019, a to na úroky z prodlení ve výši 16, 55 Kč a na jistinu ve výši 34 391,55 Kč.

34. Zbývající část aktivně započítávané pohledávky žalovaného ve výši 16 241,90 Kč (50 650 Kč – 16,55 Kč – 34 391,55 Kč) zanikla v rozsahu částky 3 246 Kč v důsledku započtení na pohledávku žalobce v této výši z titulu příspěvku na správu domu a pozemku za leden 2022. V případě žalobního požadavku žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 3 978 Kč (příspěvek na správu domu a pozemku za leden 2022 ve výši 3 246 Kč a záloha na služby za leden 2022 ve výši 732 Kč) od [datum] do zaplacení zanikla v důsledku započtení pohledávka žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 732 Kč (záloha na služby za leden 2022) za dobu od [datum] do [datum] ve výši 109,57 Kč. Žalobní požadavek na zaplacení úroků z prodlení z částky 3 246 Kč z titulu příspěvku na správu domu a pozemku za leden 2022 je nedůvodný, neboť v době od [datum] do [datum] nebyl žalovaný v prodlení a okamžikem splatnosti tohoto příspěvku k [datum] došlo k setkání a zániku započítávaných pohledávek, a tudíž po tomto datu již žalovaný není k placení úroku z prodlení z této částky povinen.

35. Část aktivně započítávané pohledávky žalovaného po shora uvedeném započtení ve výši 12 886,33 Kč (16 241,90 Kč – 3 246 Kč – 109,57 Kč) zanikla v rozsahu částky 3 246 Kč v důsledku započtení na pohledávku žalobce v této výši z titulu příspěvku na správu domu a pozemku za únor 2022. V případě žalobního požadavku žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 3 978 Kč (příspěvek na správu domu a pozemku za únor 2022 ve výši 3 246 Kč a záloha na služby za únor 2022 ve výši 732 Kč) od [datum] do zaplacení zanikla v důsledku započtení pohledávka žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 732 Kč (záloha na služby za únor 2022) za dobu od [datum] do [datum] ve výši 102,27 Kč. Žalobní požadavek na zaplacení úroků z prodlení z částky 3 246 Kč z titulu příspěvku na správu domu a pozemku za únor 2022 je nedůvodný, neboť v době od [datum] do [datum] nebyl žalovaný v prodlení a okamžikem splatnosti tohoto příspěvku k [datum] došlo k setkání a zániku započítávaných pohledávek, a tudíž po tomto datu již žalovaný není k placení úroku z prodlení z této částky povinen.

36. Část aktivně započítávané pohledávky žalovaného po shora uvedeném započtení ve výši 9 538,06 Kč (12 886,33 Kč – 3 246 Kč – 102,27 Kč) zanikla v rozsahu částky 3 246 Kč v důsledku započtení na pohledávku žalobce v této výši z titulu příspěvku na správu domu a pozemku za březen 2022. V případě žalobního požadavku žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 3 978 Kč (příspěvek na správu domu a pozemku za březen 2022 ve výši 3 246 Kč a záloha na služby za březen 2022 ve výši 732 Kč) od [datum] do zaplacení zanikla v důsledku započtení pohledávka žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 732 Kč (záloha na služby za březen 2022) za dobu od [datum] do [datum] ve výši 95,67 Kč. Žalobní požadavek na zaplacení úroků z prodlení z částky 3 246 Kč z titulu příspěvku na správu domu a pozemku za březen 2022 je nedůvodný, neboť v době od [datum] do [datum] nebyl žalovaný v prodlení a okamžikem splatnosti tohoto příspěvku k [datum] došlo k setkání a zániku započítávaných pohledávek, a tudíž po tomto datu již žalovaný není k placení úroku z prodlení z této částky povinen.

37. Část aktivně započítávané pohledávky žalovaného po shora uvedeném započtení ve výši 6 196,39 Kč (9 538,06 Kč – 3 246 Kč – 95,67 Kč) zanikla v rozsahu částky 3 246 Kč v důsledku započtení na pohledávku žalobce v této výši z titulu příspěvku na správu domu a pozemku za duben 2022. V případě žalobního požadavku žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 3 978 Kč (příspěvek na správu domu a pozemku za duben 2022 ve výši 3 246 Kč a záloha na služby za duben 2022 ve výši 732 Kč) od [datum] do zaplacení zanikla v důsledku započtení pohledávka žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 732 Kč (záloha na služby za duben 2022) za dobu od [datum] do [datum] ve výši 88,37 Kč. Žalobní požadavek na zaplacení úroků z prodlení z částky 3 246 Kč z titulu příspěvku na správu domu a pozemku za duben 2022 je nedůvodný, neboť v době od [datum] do [datum] nebyl žalovaný v prodlení a okamžikem splatnosti tohoto příspěvku k [datum] došlo k setkání a zániku započítávaných pohledávek, a tudíž po tomto datu již žalovaný není k placení úroku z prodlení z této částky povinen.

38. Část aktivně započítávané pohledávky žalovaného po shora uvedeném započtení ve výši 2 862,02 Kč (6 196,39 Kč – 3 246 Kč – 88,37 Kč) zanikla v rozsahu částky 2 780,72 Kč v důsledku započtení na pohledávku žalobce v této výši z titulu části příspěvku na správu domu a pozemku za květen 2022. V případě žalobního požadavku žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 3 978 Kč (příspěvek na správu domu a pozemku za květen 2022 ve výši 3 246 Kč a záloha na služby za květen 2022 ve výši 732 Kč) od [datum] do zaplacení zanikla v důsledku započtení pohledávka žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 732 Kč (záloha na služby za květen 2022) za dobu od [datum] do [datum] ve výši 81,30 Kč. Žalobní požadavek na zaplacení úroků z prodlení z částky 3 246 Kč z titulu příspěvku na správu domu a pozemku za květen 2022 za dobu od [datum] do [datum] je nedůvodný, neboť v době od [datum] do [datum] nebyl žalovaný v prodlení. Okamžikem splatnosti tohoto příspěvku k [datum] došlo k setkání a zániku započítávaných pohledávek v rozsahu části příspěvku ve výši 2 780,72 Kč, a tudíž po tomto datu již žalovaný není k placení úroku z prodlení z této částky povinen, respektive počínaje [datum] do zaplacení je povinen zaplatit zákonný úrok z prodlení z částky 465,28 Kč (příspěvek na správu domu za květen 2022 ve výši 3 246 Kč po odečtení v důsledku započtení zaniklé pohledávky ve výši 2 780,72 Kč).

39. Ve výsledku je tak žalovaný po zániku vzájemných pohledávek v důsledku shora uvedeného započtení povinen zaplatit žalobci na jistině žalobou uplatněné pohledávky částku 53 986,28 Kč z titulu zbývající části nezaplacených příspěvků na správu domu a pozemku za rok 2022 spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 465,28 Kč (zbývající část příspěvku na správu domu a pozemku za květen 2022) od [datum] do zaplacení a dále se zákonným úrokem z prodlení z příspěvků na správu domu a pozemku za měsíce červen až prosinec 2022 ve výši 8 348 Kč vždy za dobu od prvního dne měsíce následujícího po splatnosti (poslední den daného měsíce) do zaplacení a s úrokem z prodlení ze záloh na služby za měsíce červen až prosinec 2022 ve výši 732 Kč vždy za dobu od 21. dne daného měsíce do konce zúčtovacího období k [datum]. Ve zbytku je žalobní požadavek žalobce na zaplacení jistiny a příslušenství žalobou uplatněné pohledávky nedůvodný. Pro úplnost pak lze poukázat na to, že žalobce uplatnil nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 69 751 Kč (příspěvky na správu domu a pozemku za rok 2022) od [datum] do zaplacení duplicitně, když tento žalobní požadavek je již obsažen v požadavku na zaplacení úroků z prodlení z částek 3 978 Kč a 9 080 Kč, odpovídajících součtu záloh na služby 732 Kč za leden až prosinec 2022 a příspěvků na správu domu a pozemku za leden až prosinec 2022 ve výši 3 246 Kč, respektive 8 348 Kč, za dobu od 21. dne každého kalendářního měsíce roku 2022 do zaplacení.

40. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud tedy podle § 219 o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku o věci samé I. potvrdil v části, v níž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 53 986,28 Kč s příslušenstvím (specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku), jinak rozsudek soudu prvního stupně v tomto napadeném výroku podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil tak, že se žaloba zamítá.

41. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil meritorní rozhodnutí soudu prvního stupně rozhodoval podle § 224 odst. 2 o.s.ř. o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů i o náhradě nákladů řízení státu.

42. O náhradě nákladů řízení účastníků před soudem prvního stupně rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o.s.ř. a vyšel z toho, že žalobce byl ve sporu úspěšný v rozsahu 38 % předmětu řízení, když z původně žalované částky mu byla výsledně přiznána částka 53 986,28 Kč. Naopak žalovaný byl ve sporu úspěšný v rozsahu 62 % předmětu řízení, neboť výsledně byla žaloba zamítnuta co do částky 87 554,72 Kč (30 441,45 Kč + 6 957 Kč + 50 156,27 Kč). Podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve sporu tak, že žalobci byla uložena povinnost nahradit žalovanému náklady řízení v rozsahu 24 % (62 % - 38 % = 24 %). Celkové náklady žalovaného v řízení před soudem prvního stupně, včetně nákladů prvního odvolacího řízení, přitom činí 124 218,40 Kč a sestávají se ze zálohy 20 000 Kč složené žalovaným na náklady dokazování na základě usnesení soudu prvního stupně z [datum], č. j. [spisová značka], ze soudního poplatku 5 555 Kč zaplaceného za odvolání do rozsudku a z nákladů právního zastoupení žalovaného ve výši 98 663,40 Kč. Náklady právního zastoupení žalovaného jsou pak tvořeny při tarifní hodnotě 75 834 Kč odměnou advokáta 8 280 Kč za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava právního zastoupení, sepis vyjádření z [datum]) po 4 140 Kč dle § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“), při tarifní hodnotě 129 400 Kč odměnou advokáta 25 200 Kč za 4 úkony právní služby (sepis vyjádření z [datum], účast při ústním jednání [datum], sepis vyjádření z [datum], účast při ústním jednání [datum]) po 6 300 Kč dle § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. d), g) advokátního tarifu, při tarifní hodnotě 141 541 Kč odměnou advokáta 27 120 Kč za 4 úkony právní služby (sepis vyjádření z [datum], sepis vyjádření z [datum], účast při ústním jednání [datum] délkou přesahující dvě hodiny) po 6 780 Kč dle § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. d), g) advokátního tarifu, při tarifní hodnotě 111 099,55 Kč odměnou advokáta 16 740 Kč za 3 úkony právní služby (sepis odvolání z [datum] do v pořadí prvního rozsudku soudu prvního stupně, sepis vyjádření z [datum], účast při ústním jednání [datum]) po 5 580 Kč dle § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. d), g), k) advokátního tarifu, paušální náhradou hotových výdajů 3 300 Kč za 11 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do [datum], paušální náhradou hotových výdajů 900 Kč za 2 úkony právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od [datum] a náhradou 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 17 123,40 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Náhrada v rozsahu 24 % celkových nákladů řízení žalovaného pak odpovídá částce 29 812,416 Kč, po zaokrouhlení 29 812,42 Kč.

43. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, když v této fázi řízení, jejímž předmětem byl žalobní požadavek na zaplacení 104 142,55 Kč s příslušenstvím, byla míra úspěchu a neúspěchu obou účastníků v zásadě stejná.

44. O náhradě nákladů řízení státu rozhodl odvolací soud v souladu s § 148 odst. 1 o.s.ř. podle výsledku řízení. Vyšel přitom z toho, že náklady řízení, které stát platil z rozpočtových prostředků, činí 7 750 Kč a odpovídají výši znalečného přiznaného znalkyni [tituly před jménem] [jméno FO] v celkové výši 27 750 Kč (usnesením soudu prvního stupně z [datum], č. j. [spisová značka] přiznáno znalečné 25 050 Kč a usnesením soudu prvního stupně z [datum], č. j. [spisová značka] přiznáno znalečné 2 700 Kč) po odečtení části znalečného ve výši 20 000 Kč hrazeného ze zálohy složené v této výši na náklady dokazování žalovaným. Na základě uvedeného tedy odvolací soud uložil žalobci, neúspěšnému v řízení v rozsahu 62 % předmětu řízení, povinnost zaplatit České republice náhradu nákladů řízení státu ve výši 4 805 Kč, odpovídající 62 % celkových nákladů řízení státu (62 % z částky 7 750 Kč = 4 805 Kč). Žalovanému, neúspěšnému v řízení v rozsahu 38 % předmětu řízení, pak uložil povinnost zaplatit České republice náhradu nákladů řízení státu ve výši 2 945 Kč, odpovídající 38 % celkových nákladů řízení státu (38 % z částky 7 750 Kč = 2 945 Kč). Pro úplnost lze uvést, že záloha 20 000 Kč složená žalovaným na náklady dokazování a použitá k úhradě soudem prvního stupně přiznaného znalečného, je nákladem řízení žalovaného a je spolu s dalšími náklady předmětem žalovanému přiznané náhrady v rámci rozhodování o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky navzájem.