o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok I), žalobu o zaplacení zbývající částky [částka] s příslušenstvím zamítl (výrok II) a dále rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho advokáta (výrok III).

2. Takto prvostupňový soud rozhodl o žalobě, kterou žalobce odůvodnil tvrzením, že nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Krajským soudem v Českých Budějovicích pod sp. zn. [spisová značka] mu vznikla nemajetková újma, kterou žádá odškodnit částkou [částka].

3. Ze shodných tvrzení účastníků řízení a na podkladě provedeného dokazování prvostupňový soud zjistil, že dne [datum] žalobce podal u Krajského soudu v Českých Budějovicích žalobu, kterou zahájil řízení vedené poté pod sp. zn. [spisová značka], v němž se domáhal určení, že je členem Bytového družstva [anonymizováno] (toto družstvo označil za prvního žalovaného a [jméno] [příjmení] za druhého žalovaného). Dne [datum] pak byl vyhlášený rozsudek, proti kterému podal druhý žalovaný odvolání a dále navrhl přikázání věci jinému soudu. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne [datum] návrh na přikázání věci jinému soudu zamítl, přičemž napadený rozsudek zrušil (pro nepřezkoumatelnost) a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Dne [datum] byl vyhlášený v pořadí druhý rozsudek prvostupňového soudu, který byl poté rozsudkem odvolacího soudu ze dne [datum] potvrzen. Zmíněným rozhodnutím, které nabylo právní moci dne [datum], bylo hodnocené řízení ukončeno. Dále soud I. stupně zjistil, že dne [datum] žalobce uplatnil u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka]. Žalovaná pak dopisem ze dne [datum] tento nárok odmítla s tím, že spis týkající se hodnocené věci nemá k dispozici a proto považuje délku předmětného řízení za přiměřenou.

4. Uvedená skutková zjištění prvostupňový soud následně právně posoudil podle§ 1, § 5 písm. a), b), § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, a předně uvedl, že v hodnoceném řízení trvajícím sedm let a sedm měsíců (od [datum] do [datum]) bylo porušeno žalobcovo právo na projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě. V nepřiměřené délce posuzovaného řízení tak shledal nesprávný úřední postup, v jehož důsledku žalobce trpěl nejistotou ohledně výsledku tohoto řízení. Vzhledem k tomu, že šlo o řízení, které bylo částečně složité, v němž však došlo k průtahům (od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum]) a s přihlédnutím k tomu, že předmět hodnoceného řízení měl pro žalobce pouze standardní význam, mu soud I. stupně přiznal finanční zadostiučinění za první dva roky trvání hodnoceného řízení ve výši [částka] a následně za každý další rok vždy ve výši [částka]. Takto vypočtenou základní částku odškodnění ve výši [částka] soud I. stupně poté snížil pro složitost věci o 20 % (s odkazem na výslech svědků v hodnoceném řízení) a následně ji zvýšil o 10 % za postup soudu, který se délce řízení rovněž podílel (dvěma zmíněnými průtahy i nepřezkoumatelností v pořadí prvního rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích). Důvody pro další modifikaci základní částky odškodnění pak již soud I. stupně neshledal. Za přiměřené zadostiučinění nemajetkové újmy, kterou žalobce v posuzovaném řízení utrpěl, soud I. stupně stanovil částku [částka], kterou spolu s jejím příslušenstvím uložil žalované žalobci zaplatit a v rozsahu žalobcova požadavku na zaplacení zbývající částky [částka] s příslušenstvím žalobu zamítl, přičemž výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil odkazem na § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn (dále jen„ o. s. ř.“).

5. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti jeho zamítavému výroku co do částky [částka], podal žalobce včasné odvolání. V něm soudu I. stupně vytkl, že základní částku odškodnění snížil pro složitost věci o 20 %. Hodnocené řízení totiž složité nebylo a svědkyně v něm byla vyslechnuta pouze jedna, notářka Mgr. [příjmení]. Je pravda, že druhý žalovaný svými žádostmi o osvobození od soudních poplatků, návrhem na přikázání věci jinému soudu i skutečností, že pobýval nejprve v [anonymizováno] zařízení a poté ve výkonu [anonymizována tři slova], hodnocené řízení poněkud zkomplikoval, nicméně žádná z těchto skutečností nevyžadovala náročné procesní řešení. V hodnoceném řízení se pak neobjevily ani žádné jiné okolnosti, které by odůvodňovaly závěr o jeho skutkové, právní či procesní složitosti. V tomto řízení totiž nebylo třeba znaleckého posudku, předvolávání a vyslýchání jiných svědků, než Mgr. [příjmení], a podkladem pro dokazování bylo pouze několik listin. Skutečnosti podstatné pro rozhodnutí o určení žalobcova členství v bytovém družstvu totiž obsahoval tehdy již pravomocný rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který žalobce připojil k žalobě. Při převzetí skutkového stavu zjištěného trestním soudem pak bylo úkolem soudu pouze to, aby v hodnoceném řízení posoudil převod členství v družstvu s právem nájmu družstevního bytu ze dne [datum] podle § 49a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, což za daných okolností nebyl právně náročný proces. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud zamítavý výrok napadeného rozsudku změnil a žalobci přiznal ještě částku [částka].

6. Žalovaná, která se s rozsudkem soudu I. stupně ztotožnila, navrhla, aby odvolací soud tento rozsudek jako věcně správný potvrdil.

7. Odvolací soud z podnětu a v rozsahu podaného odvolání přezkoumal rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Takto rozhodl při jednání konaném v nepřítomnosti řádně předvolaných účastníků řízení, neboť svou neúčast u tohoto jednání omluvili a současně souhlasili s tím, aby bylo jednáno a rozhodnuto v jejich nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 a § 211 o. s. ř.).

8. Za porušení zásady rychlosti řízení, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem (podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb.), lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v této věci.

9. Složitost řízení je pak jednou z možných objektivních příčin prodloužení řízení. Může být způsobena procesními komplikacemi, ale i skutkovou nebo právní složitostí daného případu. Procesní složitost věci většinou závisí na procesní aktivitě účastníků řízení (tj. četnosti a srozumitelnosti jejich podání, jejich procesních návrhů, opravných prostředků apod.), přičemž obecně platí, že řízení probíhající ve více instancích je (samozřejmě) prodlužováno o dobu potřebnou k předložení věci vyššímu soudu, o dobu, kdy probíhá přezkum napadeného rozhodnutí i o dobu nutnou pro promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení. Za skutkově složitější věci jsou považovány případy, kdy se soud musí zabývat větším rozsahem skutečností, které jsou mezi účastníky řízení sporné, z čehož pak vyplývá i širší rozsah prováděného dokazování. Právní složitost případu je dána aplikační i interpretační náročností právního posouzení věci a závisí zejména na četnosti obdobných řízení s podobnými skutkovými okolnostmi a existující judikatury. Nicméně i u složitějších případů je třeba sledovat, jak si v konkrétním případě počínal rozhodující orgán, protože obecně platí, že ten by měl mít k dispozici takové procesní nástroje a takové schopnosti, aby se v co nejkratším čase vypořádal i s náročnějším případem.

10. Pro své rozhodnutí si soud I. stupně opatřil dostatek skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud rovněž vychází. Se soudem I. stupně pak souhlasí v jeho závěru, že řízení vedené Krajským soudem v Českých Budějovicích pod sp. zn. [spisová značka], v němž šlo o určení členství žalobce v bytovém družstvu (s právem nájmu družstevního bytu), které trvalo více než sedm let, bylo s ohledem na konkrétní náročnost věci nepřiměřeně dlouhé. V hodnoceném řízení tak došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené době (článek 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Dále soud I. stupně správně uvedl, že účelem náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením je kompenzace stavu nejistoty, do níž byl žalobce v důsledku nepřiměřeně dlouho vedeného řízení uveden a v níž byl udržován, což znamená, že odškodňována je tedy jeho újma způsobená nejistotou ohledně výsledku řízení (srovnej například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Vzhledem k tomu, že tato újma nebyla v dané věci pouze zanedbatelná, odvolací soud souhlasí se soudem I. stupně i v tom, že žalobci náleží za tuto újmu finanční plnění. Daným okolnostem případu je i podle odvolacího soudu odpovídající soudem I. stupně stanovená základní částka odškodnění ve výši [částka] i její zvýšení o 10 % za podíl soudu na celkové délce řízení (obdobím jeho nečinnosti, čímž došlo k prodloužení řízení o tři roky, a nadto zrušením v pořadí prvního rozsudku pro nepřezkoumatelnost, čímž došlo k dalšímu prodloužení řízení).

11. Se soudem I. stupně však odvolací soud nesouhlasí v jeho závěru, že hodnocené řízení bylo složité. V dané věci šlo o určení členství žalobce v bytovém družstvu s právem nájmu družstevního bytu. Listiny, na jejichž základě Krajský soud v Českých Budějovicích žalobě vyhověl, byly připojeny k žalobě, přičemž následný výslech jediné svědkyně (notářky Mgr. [příjmení]) proběhl bez procesních komplikací. Ani právní hodnocení žalobcova nároku nelze považovat za náročné, protože tvrzení žalobce, že při převodu členství v družstvu jednal v omylu, korespondovalo s obsahem pravomocného rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jímž byl druhý žalovaný [jméno] [příjmení] uznán vinným trestným činem podvodu, jehož se vůči žalobci právě při předmětném úkonu dopustil (tj. uvedl jej v omyl, resp. jeho omylu zneužil). Procesní aktivitu druhého žalovaného, který dvakrát požádal o osvobození od soudních poplatků, jedenkrát o nahlédnutí do spisu a dále podal návrh na přikázání věci jinému soudu pak podle odvolacího soudu nelze hodnotit jako nadměrnou, resp. hodnocené řízení podstatným způsobem zatěžující. Za popsané situace není důvodem opodstatňujícím snížení základní částky odškodnění ani skutečnost, že posuzované řízení proběhlo na dvou stupních soudní soustavy. Odvolací soud tak na rozdíl od soudu I. stupně dospěl k závěru, že snížení základní částky odškodnění pro složitost hodnoceného řízení v dané věci opodstatněné není.

12. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně v jeho zamítavém výroku změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci ještě částku [částka] s úrokem prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (když žalobcem požadovaný zákonný úrok z prodlení shledal rovněž jako opodstatněný), přičemž ve zbývající části tohoto výroku rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 a § 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).

13. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 a § 224 odst. 2 o. s. ř. a procesně úspěšnému žalobci tak byla přiznána náhrada nákladů, která je tvořena odměnou jeho advokáta třikrát po [částka] (za převzetí a přípravu zastoupení dne [datum], za sepis žaloby ze dne [datum] a za sepis odvolání ze dne [datum]), náhradou paušálně stanovených hotových výdajů tohoto advokáta třikrát po [částka] (§ 7, § 9 odst. 4 písm. a/, § 11 odst. 1 a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších právních předpisů), 21 % DPH ve výši [částka] a náhradou zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] Celkem proto žalobci náleží náhrada nákladů vynaložených v řízení před soudy obou stupňů ve výši [částka].