o vydání účetnictví

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost vydat žalobkyni účetnictví žalobkyně za období od 1. 9. 2018 do 4. 3. 2021, zejména přijaté vydané faktury, výdajové a příjmové pokladní doklady, účetní knihy, deníky, hlavní knihy, výkazy zisku a ztrát, rozvahy, interní doklady, záznamy o provedené inventarizaci majetku a závazku, vnitropodnikové směrnice, odpisové plány, personální agendu, a to v elektronické podobě, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), a dále povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 6 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala prvotně po žalované – účetní společnosti, která pro žalobkyni před vstupem žalobkyně do likvidace zpracovávala účetní a daňovou dokumentaci, a dalším původně žalovaném [jméno FO] – bývalém statutárním orgánu žalobkyně, vydání účetnictví dle bližší specifikace tak, jak je uvedeno v odstavci 1. tohoto rozsudku, a to jak v listinné, tak i v elektronické podobě. Žalobkyně svůj požadavek odůvodnila tím, že tato dokumentace je v držbě žalovaných, tito ji však přes výzvy žalobkyně činěné likvidátorkou žalobkyně odmítají vydat.

3. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 30. 5. 2022, č. j. [spisová značka] bylo řízení o vydání účetnictví ve vztahu k žalovanému [jméno FO] vyloučeno k samostatnému projednání; věc byla nadále řešena u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Usnesením Vrchního soudu v [adresa] ze dne 6. 2. 2023, č. j. [spisová značka] bylo poté rozhodnuto, že k projednání a rozhodnutí věci vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] jsou věcně příslušné krajské soudy, dále s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Krajskému soudu v [adresa] – pobočka [adresa].

4. Žalobkyně podáním ze dne 15. 7. 2024 navrhla změnu žaloby, kdy nadále po žalované požadovala vydání účetnictví za období a dle demonstrativního výčtu tak, jak je blíže specifikováno v odstavci 1. tohoto rozsudku, pouze v elektronické podobě. Tuto změnu žaloby soud prvního stupně připustil při jednání soudu dne 2. 4. 2025. Ke změně žaloby žalobkyně přistoupila za situace, kdy rozsudkem Městského soudu v [adresa] ze dne 24. 11. 2023, č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v [adresa] ze dne 6. 5. 2024, č. j. [spisová značka], bylo uloženo [jméno FO] vydat požadované účetnictví v listinné podobě.

5. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a předně upozornila, že žalobní petit tak, jak byl žalobkyní navržen, je nevykonatelný. Žalovaná dále uvedla, že originální dokumentací nedisponuje, když tuto má pouze uloženou na disku, a to jako u všech svých klientů. Žalovaná namítla oprávněnost držby dokumentace dle své počítačové evidence, neboť tato se týká jeho klienta, byť již bývalého. V průběhu řízení poté žalovaná tvrdila, že elektronická podoba účetnictví žalobkyně nebyla nikdy vedena a není tedy k dispozici.

6. Po skutkové stránce soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná vedla účetnictví pro žalobkyni před jejím vstupem do likvidace, a to v období od 1. 1. 2018 do 4. 3. 2021. Žalovaná využívá účetní systém [Systém], účetnictvím v elektronické podobě za rozhodné období disponuje, žalobkyni dokonce některé dílčí účetní záznamy v elektronické podobě vydala. Žalobkyně vstoupila ke dni 4. 3. 2021 do likvidace, likvidátorkou byla jmenována [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalobkyně opakovaně vyzvala žalovanou k vydání účetních dokladů, žalovaná jí však odmítla tyto doklady v úplné podobě předat.

7. Po právní stránce soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 1040 až § 1042 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), dále pak na zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví. Soud prvního stupně uvedl, že odpovědnost za řádné vedení účetnictví je odpovědností statutárního orgánu společnosti. Účetnictví náleží společnosti (žalobkyni), původně žalovaný [jméno FO] jako bývalý jednatel žalobkyně byl tedy povinen likvidátorce žalobkyně účetní doklady vydat. V této souvislosti soud prvního stupně odkázal na výsledek řízení vedeného u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v [adresa], jak již bylo specifikováno výše. Soud prvního stupně zdůraznil, že vedení účetnictví bylo ze strany žalobkyně přeneseno na žalovanou, která pro žalobkyni účetnictví v rozhodném období vedla. Soud prvního stupně poté akcentoval rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2007, sp. zn. 28 Cdo 4178/2007, ze kterého vyplývá, že po žalobci ve sporu o vydání účetnictví není možné žádat, aby prokázal, že žalovaný je nadále (tedy v době soudního řízení) držitelem (či detentorem) požadované věci, neboť poskytnutí takového důkazu je pro žalobce prakticky nemožné. Žalobce tedy musí prokázat pouze že žalovaný držbu (detenci) nabyl a jeho žaloba bude v takovém případě úspěšná, jestliže žalovaný neprokáže, že držbu (či detenci) pozbyl. Soud prvního stupně vzal v této souvislosti za prokázané, že žalovaná vedla pro žalobkyni účetnictví na základě smluvního vztahu, v jehož rámci zpracovávala podání ve formátu potřebném pro komunikaci s úřady státní správy, kdy je dána povinnost podávat daná podání elektronicky. Soud prvního stupně zohlednil i tvrzení samotné žalované, že má dokumenty pro žalobkyni na disku, stejně jako u ostatních klientů. Soud prvního stupně tak ve smyslu zmíněné judikatury Nejvyššího soudu dovodil, že žalobkyně dostatečně splnila svou důkazní povinnost, že žalovaná byla detentorem elektronické podoby účetnictví žalobkyně. Bylo poté na žalované, aby označila důkazy k prokázání svého tvrzení, že účetní doklady v tzv. elektronické podobě v držbě nemá, respektive že držby pozbyla. Soud prvního stupně uvedl, že žalovaná byla poučena dle § 118a odst. 3 o.s.ř. k prokázání tohoto svého tvrzení, důkazní břemeno však neunesla. Procesní obranu žalované považoval soud prvního stupně za nekonzistentní a vnitřně rozpornou, potažmo účelovou, činěnou ve snaze vyhnout se splnění své povinnosti. V této souvislosti soud prvního stupně přihlédl k té skutečnosti, že žalovaná na jedné straně tvrdí, že veškeré dokumenty žalobkyně má na disku tak jako u jiných, na druhé straně však uvádí, že účetnictví elektronicky nevede. V řízení navíc vyšlo najevo, že žalovaná využívá systém [Systém], který slouží k elektronickému vedení účetnictví. Pokud byly v průběhu řízení žalovanou žalobkyni poskytnuty některé jednotlivé dokumenty, soud prvního stupně k tomu uvedl, že se jedná jen o částečnou či selektovanou dokumentaci, nikoli o dokumentaci poskytnutou s přílohami a v kompletní podobě. Námitku žalované ohledně neurčitosti žaloby soud prvního stupně odmítl jako nedůvodnou, přičemž v této souvislosti poukázal rovněž na postup soudů v souvisejícím řízení ve věci žalovaného [jméno FO]. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaná nabyla detenci, avšak již nebylo prokázáno tvrzení žalované, že detenci pozbyla, respektive že ji nikdy neměla, soud prvního stupně žalobě zcela vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobkyni, v řízení zcela procesně úspěšné, přiznal plné právo na náhradu těchto nákladů.

8. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, když v prvé řadě poukázala na dle ní neurčitý žalobní petit navržený žalobkyní, pro který měla být žaloba soudem prvního stupně odmítnuta. Žalovaná dále uvedla, že žalobkyni ani soudu prvního stupně není zřejmě jasné, co je to účetnictví v elektronické podobě. Žalovaná namítla, že v této podobě účetnictví pro žalobkyni nikdy nevedla. Žalovaná má archivovány pouze účetní záznamy, které prováděla v účetním systému [Systém] na základě písemných podkladů, které jí byly předány [jméno FO]. Tyto účetní záznamy však není možné zkontrolovat jinak než právě proti účetnictví vedenému v listinné podobě, které má v držení [jméno FO]. Žalovaná dále poukázala na charakter podané žaloby, kdy vindikační žalobou lze požadovat pouze existující věc. Pokud však to, co je k vydání požadováno, jako věc existovat nemůže, bylo dle žalované na soudu prvního stupně, aby podanou žalobu bez jednání odmítl. Žalovaná konstatovala, že pokud by doklady, na jejichž vydání je žalobkyní žalováno, skutečně měla, ať již v listinné podobě, anebo v elektronické podobě, neměla by žádný důvod je žalobkyni nevydat. Pokud však nic z toho k dispozici nemá, dost dobře takovéto věci vydat nemůže. Žalovaná dále poukázala na svou argumentaci obsaženou ve svém dřívějším podání ze dne 13. 5. 2025 s tím, že tato argumentace nebyla soudem prvního stupně jakkoliv hodnocena. Žalovaná s ohledem na tu skutečnost, že dokumentaci žalobkyně v listinné podobě nemá a v elektronické podobě ji nikdy nevedla, a dále zejména s přihlédnutím k chybnosti podané žaloby, poté navrhla, aby napadený rozsudek byl odvolacím soudem zrušen a žaloba v aktuálním znění byla odmítnuta.

9. Podané odvolání žalovaná následně opakovaně doplnila. Ve svém doplňujícím vyjádření ze dne 23. 8. 2025 žalovaná uvedla, že se vždy snažila a byla připravena požadavkům žalobkyně v maximálním rozsahu vyhovět. Toto je však podmíněno tím, že má danou dokumentaci vůbec k dispozici. Žalovaná mimo jiné poukázala na rozsah dokumentace, zachycené v systému [Systém], nicméně dále s tím, že žalobou je požadováno a napadeným rozsudkem žalované uloženo vydat dokumenty, které pro žalobkyni žalovaná nikdy nevedla a ani nezpracovávala. V této souvislosti žalovaná konstatovala, že její povinností, po řádném předání účetnictví, není a nebylo uchovávat účetní databázi, ani elektronické podoby dokladů, přesto ovšem, z důvodu dobré vůle, může předat maximum dostupných účetních záznamů, které má k dispozici. Žalovaná rovněž deklarovala svou připravenost poskytnout žalobkyni maximální možnou součinnost a ze systému [Systém] vyexportovat dostupné účetní záznamy a tyto žalobkyni předat. V podání ze dne 17. 2. 2026 žalovaná poukázala na svou předchozí argumentaci a dále uvedla, že žalobkyně na nabídku žalované vyexportovat ze systému [Systém] dostupné účetní záznamy nereagovala a o poskytnutí těchto záznamů žalovanou nepožádala. Žalovaná následně nově navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že se žaloba zamítá, a rovněž přiznal žalovanou plnou náhradu nákladů řízení za právní zastoupení před soudy obou stupňů.

10. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření navrhla potvrdit rozsudek soudu prvního stupně a žalobkyni přiznat právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalobkyně poukázala na účelovost odvolací argumentace žalované, dále na tu skutečnost, že žalovaná od počátku řízení obstruuje veškerými možnými procesními úkony. Dle žalobkyně je zřejmé, že žalovaná pro žalobkyni před jejím vstupem do likvidace skutečně vedla, především pak v období od 1. 9. 2018 do 4. 3. 2021. Žalovaná některé elektronické soubory žalobkyni již poskytla, nicméně jedná se jen o částečné splnění toho, co čeho se žalobkyně žalobou domáhá. Žalobkyně má za to, že soud prvního stupně postupoval procesně správně, měl k dispozici nejen potřebné důkazy, ale i vyjádření žalované, kterým nárok žalobkyně uznává, věc správně a v souvislostech rovněž posoudil. Napadený rozsudek proto považuje žalobkyně za věcně správný.

11. Odvolací soud po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o.s.ř.) přezkoumal v mezích podaného odvolání napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o.s.ř.). Poté dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

12. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek skutkových zjištění, vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci a věc posoudil správně i po právní stránce. Odvolací námitky žalované nejsou způsobilé správnost skutkových i právních závěrů soudu prvního stupně zpochybnit.

13. V prvé řadě se odvolací soud zabýval námitkou žalované, dle které není žaloba projednatelná s ohledem na dosud neurčitě specifikovaný žalobní petit. Tento názor žalované odvolací soud nesdílí. Náležitosti žaloby jsou upraveny v § 79 odst. 1 o.s.ř., kdy z návrhu musí být mimo jiné patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Od tohoto požadavku se pak odvíjí obecně uznávaný výklad, že žalobní petit „musí být úplný, určitý a srozumitelný“ (srovnej Bureš, J., Drápal, L. a kol. Občanský soudní řád I., Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 506). Takový žalobní petit byl žalobkyní bezpochyby navrhnut, když jakožto stěžejní je třeba akcentovat návrh žalobkyně především v té části, ve které se tato domáhá stanovení povinnosti žalované vydat účetnictví žalobkyně za období od 1. 9. 2018 do 4. 3. 2021, a to v elektronické podobě. V rozporu s požadavkem určitosti není ani (v předmětném žalobním petitu) následně uvedený demonstrativní výčet účetních dokladů, které vedené účetnictví zpravidla obsahuje. Formulace žalobního petitu, převzatého i do napadeného rozsudku, nebyla rovněž nijak vytýkána ani v rámci judikatury Nejvyššího soudu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2006/2014). Konečně je třeba přihlédnout i k té skutečnosti, že žalobní petit ve shodném znění byl bez výhrad akceptován i v paralelně probíhajícím a již skončeném řízení vedeném stejnou žalobkyní proti [jméno FO] u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka].

14. Podle § 1040 odst. 1 o.z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

15. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že předpokladem úspěšného uplatnění reivindikační žaloby žalobcem je mimo jiné to, aby věc byla v držbě či detenci žalovaného. Pokud se pak chce žalovaný s úspěchem vydání věci bránit, leží důkazní břemeno o pozbytí držby na něm (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2007, sp. zn. 28 Cdo 4178/2007, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1007/2014). Ve sporu o vydání účetních dokladů pak není možné po žalobci žádat, aby prokázal, že žalovaný je „nadále“ (tedy v době soudního řízení) držitelem (či detentorem) požadované věci. Žalobce musí prokázat „pouze“, že žalovaný držbu (detenci) nabyl. Jeho žaloba bude v takovém případě úspěšná, jestliže žalovaný neprokáže, že držbu (či detenci) pozbyl. Pokud soud na základě provedeného dokazování dospěje k závěru, že žalobce splnil svoji důkazní povinnost ohledně tvrzení o nabytí účetních dokladů žalovaným, bude právě na žalovaném, aby prokázal, že tyto doklady již nemá ve své moci, že jejich držbu pozbyl (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2006/2014).

16. Důkazním břemenem se rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení nebyla prokázána jeho tvrzení a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Smyslem důkazního břemene je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci, nebyla pro nečinnost účastníka (v důsledku nesplnění povinnosti uložené účastníku ustanovením § 120 odst. 1 větou první o.s.ř.) nebo vůbec (objektivně vzato) nemohla být prokázána a kdy tedy výsledky zhodnocení důkazů neumožňují soudu přijmout závěr ani o pravdivosti této skutečnosti, ani o tom, že by tato skutečnost byla nepravdivá (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 762/2001, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 86/2002). Důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 257/97, uveřejněný v časopise Právní rozhledy 7/1998).

17. Soud prvního stupně dospěl ke správnému skutkovému závěru, že žalovaná vedla v předmětném období, tj. před vstupem žalobkyně do likvidace (4. 3. 2021), pro žalobkyni účetnictví. Soudu prvního stupně lze rovněž přisvědčit v tom, že vlastníkem účetnictví je společnost (žalobkyně), a žalovaná je proto povinna k její výzvě účetnictví vydat. Pokud tak žalovaná neučinila dobrovolně, je pak na místě postup dle § 1040 odst. 1 o. z.

18. Soud prvního stupně následně správně zaměřil svou pozornost na otázku, v jaké formě bylo účetnictví žalovanou pro žalobkyni vedeno, zejména zda tak žalovaná činila i v elektronické podobě. Soud prvního stupně provedl v tomto směru účastníky navržené důkazy a tyto posléze v souladu s § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti hodnotil. Jeho závěry a úvahy, kterými se při hodnocení důkazů řídil, jsou logické a mají oporu ve skutkových okolnostech, které z jednotlivých důkazů vyplývají. Soudu prvního stupně lze poté přisvědčit, že účetnictví v elektronické podobě bylo žalovanou pro žalobkyni nepochybně vedeno, když provedené dokazování pro takový závěr poskytuje potřebný podklad. Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud především akcentuje prvotní výslovné vyjádření žalované ze dne 17. 12. 2021, ve kterém žalovaná uvedla, že má dokumentaci uloženou „na disku“, stejně jako v případě ostatních svých klientů, dále s tím, že „na vydání dokumentace ze své počítačové evidence nemůže být žalována“. Již ve světle tohoto jednoznačného vyjádření vyznívá následná námitka žalované, že účetnictví v elektronické podobě vedeno pro žalobkyni nebylo, zcela rozporně, potažmo účelově. Skutečnost, že účetnictví v elektronické podobě bylo žalovanou vedeno, je však podložena i dalšími v řízení provedenými a soudem prvního stupně náležitě zhodnocenými důkazy, kdy v tomto směru odvolací soud odkazuje na přesvědčivé a podrobné odůvodnění napadeného rozsudku (zejména odstavce 31. a 32., dále odstavec 36. napadeného rozsudku).

19. Ve světle výše zmíněných judikatorních závěrů pak bylo na žalované, aby prokázala, že účetnictví žalobkyně v elektronické podobě již nemá ve své moci, tedy že jeho držbu pozbyla. Soud prvního stupně při svém jednání dne 19. 5. 2025 postupem dle § 118a odst. 3 o.s.ř. správně poučil žalovanou o jejím důkazním břemenu v tomto směru. Žalovaná však již ničeho dalšího soudu prvního stupně nenabídla, a to s tím, že předáno bylo vše, co žalovaná měla a předat mohla. Za tohoto stavu, kdy v řízení bylo prokázáno, že účetnictví v elektronické formě bylo žalovanou pro žalobkyni vedeno, nicméně žalovaná přes poskytnuté poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. nedostála své povinnosti prokázat, že toto účetnictví již nemá ve své dispozici, poté soud prvního stupně nikterak nepochybil, pokud žalobě v celém jejím rozsahu vyhověl.

20. Bylo-li žalovanou poukazováno, že žalobkyni byly již některé účetní doklady v elektronické podobě předány, tato skutečnost není sporována ani samotnou žalobkyní. Odvolací soud nicméně souhlasí se soudem prvního stupně v jeho závěru, že účetnictvím je třeba rozumět ucelený soubor účetních dokladů, tj. je na žalované, aby žalované vydala úplnou elektronickou podobu účetnictví. Pokud doposavad žalovaná, byť některé dokumenty v elektronické podobě vydala, tak činí pouze selektivně, nelze žalované přisvědčit, že její povinnost k vydání účetnictví v ucelené podobě byla tímto způsobem již splněna.

21. Žalovaná dále uvedla, že je připravena poskytnout žalobkyni maximální možnou součinnost a k žádosti žalobkyně (likvidátorky žalobkyně) této vyexpedovat dostupné účetní záznamy ze systému [Systém], nicméně dále s tím, že na tuto nabídku žalobkyně dosud nereagovala. Odvolací soud má za to, že touto svou námitkou žalovaná vyvrací své tvrzení, že účetnictví v elektronické podobě nebylo pro žalobkyni žalovanou vedeno. Odvolacímu soudu není rovněž zřejmé, z jakého důvodu žalovaná doposavad nepřistoupila, s vědomím podané žaloby a vedeného řízení, k předání veškerých elektronicky vedených účetních výstupů z vlastní iniciativy, když těmito i dle tohoto svého vyjádření žalovaná evidentně disponuje.

22. Ze všech uvedených důvodů dospěl tak odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně nepochybil, pokud žalobě v jejím aktuálním znění jako důvodně podané vyhověl. Správně rozhodl také o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud proto podle § 219 o.s.ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

23. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že v této fázi řízení zcela úspěšné žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů odvolacího řízení spočívající v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve 2 náhradách hotových výdajů po 300 Kč (sepis vyjádření k odvolání, účast při jednání odvolacího soudu dne 1. 4. 2026). Výše nákladů odvolacího řízení tak celkem činí 600 Kč.

24. O lhůtě k plnění bylo odvolacím soudem rozhodnuto dle § 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř. ve spojení s § 211o.s.ř., když pro stanovení lhůty odlišné nebyly soudem shledány žádné předpoklady.