o zaplacení 5 000 000 Kč, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. dubna 2024, č.j. 26 C 140/2021-154,

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl návrh žalobkyně, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 000 000 Kč (výrok I), současně žalobkyni uložil zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 316 323,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno advokáta], advokáta (výrok II).

2. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované splnění závazku poskytnout žalobkyni peněžitý dar na rozvoj infrastruktury, k čemu se žalovaná zavázala ve Smlouvě o poskytnutí peněžitého daru ze dne 29. 11. 2018 (dále jen „Smlouva“). Žalovaná od Smlouvy odstoupila s tvrzením, že žalobkyně nesplnila svoji smluvní povinnost vyplývající z čl. III odst. 1 Smlouvy.

3. Soud I. stupně vycházel ze zjištění, že mezi žalobkyní jako obdarovanou a žalovanou jako dárcem byla dne 29.11.2018 uzavřena Smlouva o poskytnutí peněžního daru na územní rozvoj obce s odkazem na § 2055 a násl. zákona č. 89/2102 Sb., občanský zákoník (o.z.). Žalovaná se v čl. II. zavázala poskytnout žalobkyni peněžitý dar ve výši 5 000 000 Kč, přičemž tento dar se žalovaná zavázala převést na účet žalobkyně nejpozději do tří měsíců od kolaudace realitního projektu „[název]“. Podle čl. III. odst. 1 poskytla žalobkyně žalované ujištění, že od všech investorů v obci [název] od roku 2007 vyžaduje, aby za každý postavený byt, nebo rodinný domek byl žalobkyni uhrazen peněžitý příspěvek na infrastrukturu ve výši 70 000 Kč nebo bylo poskytnuto adekvátní nepeněžité plnění a za tím účelem byla nastavena právně vymahatelná pravidla. Tato pravidla se žalobkyně zavázala aplikovat na všechny investory nejméně po dobu tří let od okamžiku, kdy bude peněžitý dar podle Smlouvy připsán na účet obce. Výjimku tvoří právnické osoby, které jsou spřízněny s žalovanou a budou jako investoři realizovat realitní projekt [název] nebo jeho část. Pro případ, že by následně vyšla najevo nepravdivost některého z tvrzení žalobkyně obsažených v čl. III. odst. 1 Smlouvy, bylo v čl. III. odst. 2 sjednáno právo žalované od Smlouvy bez dalšího písemně odstoupit s účinky od počátku. V čl. IV. odst. 1 byla sjednána povinnost žalobkyně doložit na žádost žalované informace potřebné k ověření, že ujištění žalobkyně obsažená v čl. III. odst. 1 jsou pravdivá. Kolaudační souhlas pro stavbu dvou rodinných domů budovaných v rámci obytného areálu [název] byl stavebním úřadem vydán 19. 11. 2020 a právní moci nabyl 25. 11. 2020. Žádost o kolaudační souhlas podal stavebník [společnost], IČO [IČO], přičemž účastníci řízení učinili nesporným, že se jedná o osobu spřízněnou s žalovanou. Žalovaná dne 29. 9. 2020 písemně vyzvala žalobkyni, aby doložila přehled o veškerých přijatých nebo přislíbených peněžitých příspěvcích na infrastrukturu a darů za účelem územního rozvoje za období od 29. 11. 2018 a dalších informací, kterými byla doložena pravdivost prohlášení žalobkyně uvedeného v čl. III. odst. 1. Smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalobkyně tak beze zbytku neučinila, domáhala se žalovaná v řízení před Okresním soudem [adresa] vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalobkyni povinnost doložit žalované, že od roku 2007 do 30. 4. 2021 žalobkyně vždy a za všech okolností uplatňovala stejný přístup vůči všem investorům, tedy není žádný investor, který by v období od roku 2007 do 30. 4. 2021 uhradil žalobkyni méně než částku 70 000 Kč či adekvátní nepeněžité plnění za každý postavený byt nebo rodinný dům na území žalované, a dále doložit žalované právní titul na jehož základě má žalobkyně právně vymahatelná pravidla vůči investorům od doku 2007. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v průběhu řízení povinnost, jíž se žalovaná domáhala, splnila, vzala žalovaná žalobu zpět a řízení bylo zastaveno. Žalobkyně dne 28. 3. 2022 zaslala žalované přípis obsahující seznam stavebníků a parcelních čísel, kteří od roku 2007 stavěli na území obce rodinný dům či byt. Při jednání dne [datum] u okresního soudu žalobkyně připustila, že ne u všech stavebníků žádala příspěvek, neboť pokud stavebník neměl být napojen na infrastrukturu obce, obec neměla žádný důvod takového stavebníka žádat o poskytnutí daru na rozvoj této infrastruktury. Sama žalobkyně ve svém prohlášení ze dne 18. 5. 2021 uvedla, že příspěvek na infrastrukturu obce nebyl požadován po subjektech, které se na infrastrukturu obce nenapojovaly, rovněž obec nepožadovala příspěvek po ostatních investorech, kteří budovali nové objekty v lokalitách, kde nebyla zbudována obecní infrastruktura. Dopisem ze dne 31. 5. 2022 žalovaná informovala žalobkyni, že odstupuje od Smlouvy, a to z důvodu nepravdivosti prohlášení učiněného v čl. III odst. 1 Smlouvy, když žalobkyně nevyžadovala peněžitý příspěvek od těch investorů, kteří neměli být napojeni na infrastrukturu obce. Dopis byl žalobkyni doručen dne 31. 5. 2022.

4. Soud I. stupně předmětnou Smlouvu posoudil podle § 1746 odst. 2 o.z. jako smlouvu nepojmenovanou. Protože bylo zjištěno, že žalobkyně v rozporu se svým prohlášením, že finanční příspěvek je vyžadován od všech investorů, kdy ve skutečnosti takto nepostupovala a příspěvek nepožadovala, soud I. stupně uzavřel, že žalovaná od smlouvy odstoupila právem. Žalobu proto zamítl a o nákladech řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 o.s.ř.

5. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání. Soudu I. stupně vytkla nesprávné právní posouzení věci. Uvedla, že se cítí jednáním žalované podvedena. Žalovaná nikdy nezpochybnila svou vůli obsahu Smlouvy dostát. Sama text Smlouvy jako darovací navrhla. Žalobkyně proto právem očekávala, že jako autor textu svým závazkům žalovaná plně dostojí. Kolaudace díla proběhla 24. 11. 2020, poslední den splatnosti daru byl 25. 2. 2021, žalovaná však dar neposkytla a začala vyhledávat účelové důvody, kterými by nesplnění své povinnosti dar žalobkyni poskytnout obhájila. Podle žalobkyně je jednání žalované v rozporu s dobrými mravy a je účelové. Žalovaná od počátku úmyslně uváděla žalobkyni v omyl, kdy namísto darovací smlouvy uzavírala skrytě smlouvu inominátní s cílem svůj závazek jako investor v místě nehradit. Žalobkyně vycházela celou dobu z toho darovací smlouva je skutečně darovací a není ničím podmíněna. Žalobkyně dále mj. uvedla, že „Deklaraci stejného jednání obec chápala pouze jako formu čestného prohlášení o své praxi, které nebude nijak prokazováno ani podmínkou plnění daru“. Kdyby článek III Smlouvy byl stranami chápán tak, jak si jej nyní účelově vykládá žalovaná, žalobkyně by tento článek nikdy nepodepsala, proto by pro ni byl nesplnitelný. Obec nemůže nikdy zaručit, že dar jí dá každý, koho ona požádá při napojení na infrastrukturu. Článek III neměla Smlouva vůbec obsahovat a když, tak měl být vykládán jinak. Podmínila-li žalovaná splnění své vlastní povinnosti tak, že žádala bezdůvodně doložit splnění obdobné povinnosti jinými, tj. třetími subjekty, které nejsou účastníky dané Smlouvy, tedy plnění žalobkyní a žalovanou podmínila plněními z jiných, neurčitých smluv, nebyla k tomu oprávněna. Motivy žalované byl zcela v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně prokázala, že jedná vůči všem stejně. Jednat stejně neznamená, že se všemi musí uzavřít smlouvu. Pro výklad právního jednání je určující skutečná vůle jednajícího před jejím projevem. Zejména z uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobě vyhoví.

6. Žalovaná ve vyjádření k odvolání mj. uvedla, že se plně ztotožňuje se skutkovými zjištěními i právním posouzením, jak je učinil soud I. stupně. Smlouvy byla uzavřela platně a vyjadřuje vůli obou stran. Statutární orgán žalované před tím, než by mu měla vzniknout povinnost poskytnout žalobkyni plnění podle Smlouvy, postupoval v souladu se čl. IV odst. 1 Smlouvy, když žádal splnění smluvní povinnosti ze strany žalobkyně. Zdůraznila, že v řízení nikdo nenamítal, že Smlouva je neplatná a takové právní posouzené neučinil ani soud I. stupně. Podstatné je, zda žalované vzniklo právo na odstoupení od Smlouvy, které žalovaná učinila dne 31. 5. 2022 v souladu s ust. čl. III odst. 2 Smlouvy. Text Smlouvy byl schválen radou obce, je psán jasným a srozumitelným jazykem, prošel zákonným procesem schvalování. Žalovaná proto považuje část odvolání věnující se otázce úmyslů na straně žalobkyně za zmatečné a právně v daném okamžiku za irelevantní. Žalovaná se dokonce musela svých práv domáhat soudní cestou u Okresního soudu [adresa]. Za zcela absurdní považuje žalovaná tvrzení žalobkyně, že své čestné prohlášení chápala jako deklaraci, která se nebude vůbec prokazovat. Až v rámci soudního řízení u okresního soudu se žalobkyně musela přiznat k tomu, že čestné prohlášení v čl. III odst. 1 Smlouvy není pravdivé. Oběma smluvním stranám bylo od počátku jasné, že meritem prohlášení ve Smlouvě bylo ujištění obce, že poskytnutí příspěvků žádá nikoli, že ho vždy dostane. Žalované proto vzniklo právo na odstoupení od Smlouvy. Z toho důvodu navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, že splňuje náležitosti uvedené v § 205 o.s.ř., přezkoumal rozsudek soudu I. stupně podle § 212, § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Soud I. stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu a z provedených důkazů vyvodil odpovídající skutková zjištění. Odvolací soud však na rozdíl od soudu I. stupně Smlouvu posoudil podle § 2055 o.z. jako smlouvu darovací (konsenzuální). Tato podoba darovací smlouvy je vymezena tak, že při darovacím projevu (při uzavření darovací smlouvy) nedochází současně k předání, resp. odevzdání daru. Dárce se pouze zavazuje obdarovanému, že mu dar odevzdá po jejím uzavření, tj. následně, a ten s nabídkou daru souhlasí. Na rozdíl od reálné podoby darování zde darovací smlouva vzniká již konsensem účastníků. Konsensuální charakter mohou mít darovací smlouvy, jimiž se darují věci movité i nemovité. V projednávané věci se žalovaná zavázala odevzdat dar po uzavření smlouvy. Současně se jedná o darovací smlouvu s podmínkou, kdy dárce požaduje na obdarovaném splnění předem stanovených podmínek a současně prokázání splnění podmínky, když zároveň si dárce (žalovaná) vymínila právo při nesplnění stanovených podmínek od smlouvy odstoupit. Není tedy pravdou, jak tvrdí žalobkyně v odvolání, že smlouva nebyla ničím podmiňována. Dnes se toto své výslovné ujištění snaží žalobkyně interpretovat účelově jako jakési čestné prohlášení o své praxi, které nebude nijak prokazováno ani nebude podmínkou daru. To je ovšem v příkrém rozporu s ujednáním čl. III odst. 2 a čl. IV odst. 1 Smlouvy. Předmětná smlouva byla podepsána starostou žalobkyně, který prohlásil, že došlo k dohodě o celém jejím rozsahu, že byla uzavřena podle pravé a svobodné vůle, určitě, vážně a srozumitelně. Smlouva byla před podpisem schválena radou obce (15. 10. 2018). Nikdo netvrdil, že by starosta či radní byli snad nesvéprávní nebo neuměli číst. Možná si neuvědomili důsledky ujednání čl. III Smlouvy, ale to neznamená, že by takové ujednání, resp. následné jednání žalované mělo snad odporovat dobrým mravům. Podle odvolacího soudu nelze z ničeho dovodit, že by žalovaná obec uvedla v omyl. Ano, skutečnou vůli jednajícího je třeba posuzovat k okamžiku, kdy projev vůle učinil. V této souvislosti ovšem sama žalobkyně v odvolání (str. 13) uvádí, že čl. III odst. 1 písm. a) Smlouvy je deklarativního charakteru, který „prohlašuje to, co jsme uvedli“, tedy že „vyžaduje od všech investorů, aby za každý postavený byt nebo rodinný domek byl obci uhrazen tzv. peněžitý příspěvek na infrastrukturu ve výši 70 000 Kč, nebo poskytnuto adekvátní plnění“. Smlouva nebyla podmíněna tím, že žalobkyně bude uzavírat darovací smlouvy i s jinými subjekty, ale že bude pravidla uvedená pod písmenem a) aplikovat na všechny investory. Vzhledem k tomu, že se toto ujištění žalobkyně následně ukázalo nepravdivým, je závěr soudu I. stupně, že žalovaná od smlouvy odstoupila právem, tedy v souladu se smluvním ujednáním, přiléhavý. Odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku (§ 2004 ods.t 1 o.z.).

9. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil včetně akcesorického nákladového výroku.

10. Výrok o nákladech odvolacího řízení má oporu v § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 a 2 o.s.ř., když i v této fázi řízení úspěšné žalované vznikly náklady v důsledku právního zastoupení. Advokátovi žalobkyně náleží odměna za dva úkony právní služby, tj. za sepis odvolání a za účast na jednání odvolacího soudu dne 15. 1. 2025 (§ 11 odst. 1 písm. g/, k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb./dále jen AT/). Odměna za každý z úkonů právní pomoci činí 28 300 Kč (§ 8 odst. 1, § 7 bod 6 AT). Dále advokátovi náleží režijní paušál 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT ve znění účinném do 31. 12. 2024) za sepis odvolání a 450 Kč za účast na jednání odvolacího soudu (§ 13 odst. 4 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025), náhrada za promeškaný čas při cestě na jednání soudu a zpět za 9 půlhodin po 150 Kč (§ 14 odst. 3 AT), a náhrada cestovních výdajů osobním automobilem na cestě z [místo] do [místo] a zpět (§ 13 odst. 1 AT) ve výši 3 402,81 Kč (ujeto 420 km, základní náhrada 5,80/km, průměrná spotřeba benzínu 6,43/l při ceně 35,80 Kč/l). S připočtením 21 % DPH činí náklady odvolacího řízení celkem 73 510,90 Kč. Odvolací soud advokátovi žalované nepřiznal odměnu za poradu s klientem k podanému odvolání, když tento úkon právní pomoci advokát ničím nedoložil.