o zaplacení 168 752 Kč s příslušenstvím

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni náhradu škody ve výši 168 752 Kč s příslušenstvím (výrok I) a dále rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou žalobkyně odůvodnila tvrzením, že usnesením [Orgán veřejné moci] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], o zahájení exekuce, které bylo nezákonné, a dále nesprávným úředním postupem soudního exekutora v nezákonně vedeném exekučním řízení, jí vznikla škoda, kterou žádala nahradit částkou ve výši 168 752 Kč.

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhovala, aby byla v celém rozsahu zamítnuta. Namítala, že neshledala nesprávný úřední postup soudního exekutora, přičemž odpovědnost státu za lze dovodit z titulu nezákonného rozhodnutí, kterým byla nařízena exekuce na základě nevykonatelného exekučního titulu. Poukázala na to, že je v postavení tzv. posledního dlužníka, a současně namítla promlčení žalobou uplatněného nároku.

4. Ze shodných tvrzení účastníků řízení a na podkladě provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že exekuce vedená na majetek žalobkyně byla nařízena usnesením [Orgán veřejné moci] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a jejím vedením byl pověřen [tituly před jménem] [jméno FO], soudní exekutor [Orgán veřejné moci]. Žalobkyně žádala o zastavení exekuce s odůvodněním, že pro vydání exekučního titulu, jímž byl rozsudek pro zmeškání, nebyly dány zákonné podmínky. Exekuce byla zastavena usnesením [Orgán veřejné moci] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], s odůvodněním, že exekuční titul nenabyl právní moci, a tudíž se nestal ani vykonatelným. Toto usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Dne [datum] žalobkyně uplatnila nárok na náhradu škody ve výši 168 752 Kč u žalované, na což žalovaná reagovala stanoviskem ze dne [datum], v němž uvedla, že exekuce sice byla vedena na základě nevykonatelného exekučního titulu, nicméně žalobou požadované plnění je promlčené. Žalobu podala žalobkyně u prvostupňového soudu dne [datum].

5. Tato skutková zjištění soud prvního stupně posoudil podle § 1 odst. 1, § 2, § 5, § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, 2 a 3, § 13 odst. 1 a 2, § 14 odst. 1, § 15 odst. 2, § 26 § 32 odst. 1 a 2 a § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyni sice přisvědčil v tom, že pokud byla exekuce vedena na základě nevykonatelného exekučního titulu, je třeba považovat usnesení o zahájení exekuce za nezákonné rozhodnutí, nicméně současně dovodil i to, že žalobě nelze vyhovět, protože nárok, který žalobkyně v tomto řízení uplatňuje, je promlčený. Tříletá subjektivní promlčecí doba pro uplatnění nároku na náhradu škody z titulu nezákonného rozhodnutí totiž začala plynout žalobkyni dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí, jímž bylo nezákonné rozhodnutí (v daném případě o zahájení exekuce) odklizeno, k čemuž došlo usnesením o zastavení exekuce. Promlčecí doba pro uplatnění nároku na náhradu škody z titulu nesprávného úředního postupu, kterého se měl dopustit soudní exekutor ve zmíněném exekučním řízení, začala plynout žalobkyni od právní moci rozhodnutí, jímž bylo exekučního řízení skončeno, tedy rovněž od právní moci usnesení o zastavení exekuce. Tříletá promlčecí lhůta plynoucí ode dne [datum], kdy nabylo právní moci usnesení o zastavení exekuce, skončila dne [datum]. Pakliže žalobkyně uplatnila svůj nárok na náhradu škody u žalované dne [datum] a u soudu až dne [datum], učinila tak až po marném uplynutí zmíněné promlčecí lhůty. Soud prvního stupně, který neshledal žalovanou vznesenou námitku promlčení jako rozpornou s dobrými mravy, proto žalobu zamítl, přičemž rozhodnutí o nákladech řízení odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

6. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. V něm předně vyjádřila své přesvědčení, že její žalobě by mělo být vyhověno. Žalobkyně je totiž přesvědčena, že promlčecí doba jí začala plynout až dnem, kdy se dozvěděla, že usnesení o zastavení exekuce nabylo právní moci, tedy ode dne [datum]. Po doručení zmíněného usnesení totiž nejprve předpokládala, že proti němu bude podáno odvolání. S ohledem na vánoční svátky a období konce roku proto žalobkyně začala ověřovat nabytí právní moci až počátkem ledna 2022. Tehdy však v elektronicky vedené evidenci a ani v kanceláři soudu žádnou takovou informaci nezískala. O pravomocném ukončení exekučního řízení se pak žalobkyně dozvěděla až v okamžiku, kdy jí bylo doručeno usnesení o zastavení exekuce s vyznačenou doložkou právní moci, tj. dne [datum]. Dále žalobkyně namítla i to, že žalovanou vznesená námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. Takto rozhodl bez nařízení jednání, protože účastníci s takovým postupem souhlasili (§ 214 odst. 2 o. s. ř.).

8. Podle § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí.

9. Soudní judikatura dále dovodila, že zrušovacím rozhodnutím je třeba rozumět každé rozhodnutí, které zrušuje nebo mění, popřípadě popírá, účinky vykonatelného, respektive pravomocného rozhodnutí, pro jeho nezákonnost, je-li příčinou vzniku škody (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a usnesení téhož soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). A dovodila také, že doručením (oznámením) zrušovacího rozhodnutí se má na mysli den, kdy zrušovací rozhodnutí nabylo právní moci (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

10. Pro své rozhodnutí si soud prvního stupně opatřil dostatek skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud rovněž vychází. Soud prvního stupně provedl v této věci dokazování v potřebném rozsahu, z provedených důkazů vyvodil odpovídající skutková zjištění a věc i přiléhavě právně posoudil. S ohledem na to, že odvolací soud s odůvodněním napadeného rozsudku ztotožňuje, pro stručnost na ně v podrobnostech odkazuje.

11. Žalobkyně v žalobě tvrdí, že nezákonným usnesením o zahájení exekuce a dále nesprávným úředním postupem soudního exekutora, kterého se měl v průběhu exekuce dopustit, jí vznikla škoda, kterou žádá nahradit ve výši 168 752 Kč. Žalovaná namítla promlčení žalobou uplatněného nároku. Soud prvního stupně z provedeného dokazování dovodil, že žalobkyně se o tvrzené škodě, která jí měla vzniknout v důsledku nezákonného rozhodnutí o zahájení exekuce, dozvěděla v okamžiku, kdy nabylo právní moci rozhodnutí, jímž bylo nezákonné rozhodnutí odklizeno, tedy od právní moci usnesení o zastavení exekuce. Od tohoto okamžiku totiž byla žalobkyni známa nejen existence tvrzené škody, ale i její (přibližná) výše a kdo za ni odpovídá. O škodě, která měla být žalobkyni způsobena nesprávným úředním postupem soudního exekutora spočívajícím ve vedení předmětné exekuce, se žalobkyně dozvěděla nejpozději v okamžiku, když nabylo právní moci usnesení o zastavení exekuce, protože tímto rozhodnutím byla exekuce skončena. Tehdy totiž byly žalobkyni známy jak okolnosti týkající se škody, tak subjektu, který by měl za tvrzenou škodu odpovídat.

12. Uvedený závěr je v souladu se zmíněnou zákonnou úpravou i soudní judikaturou, podle kterých je rozhodným okamžikem pro plynutí promlčecí doby den, kdy nabylo právní moci rozhodnutí, na jejímž základě si žalobkyně mohla učinit úsudek o tom, že jí škoda vznikla, v jakém rozsahu se tak stalo a kdo za ni odpovídá. Takovým okamžikem je den, kdy usnesení o zastavení exekuce nabylo právní moci, protože tehdy došlo s konečnou platností k odklizení nezákonného rozhodnutí o zahájení exekuce a současně ke skončení řízení, v němž mělo podle žalobkyně dojít k nesprávnému úřednímu postupu. Jestliže tedy nebylo možno napadnout zmíněné usnesení žádným řádným opravným prostředkem, tak v tomto okamžiku měla žalobkyně k dispozici všechny informace, které pro uplatnění tvrzeného nároku na náhradu škody potřebovala (o existenci škody, o jejím rozsahu i o subjektu, který za ni odpovídá).

13. Po dobu následujících tří let pak žalobkyně mohla tyto skutečnosti sdělit žalované a požádat ji o odškodnění, respektive uplatnit svůj požadavek na náhradu škody u soudu. Nadto, pokud by žalobkyně uplatnila svůj požadavek u žalované včas a žalovaná by jí přesto nevyhověla, žalobkyně se mohla se svým požadavkem obrátit na soud, přičemž ode dne včasného předběžného uplatnění nároku u žalované by se po dobu dalších šesti měsíců zmíněná promlčecí doba stavěla (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1728/2011, usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 1. 2013, sp. zn. IV. ÚS 3152/12).

14. Jestliže žalobkyně ponechala zmíněnou promlčecí dobu marně uplynout, protože uplatnila svůj nárok na náhradu škody u žalované až dne [datum] a žalobu podala u soudu až dne [datum], je správný závěr soudu prvního stupně, že žalobou uplatněný nárok je promlčen. Za situace, kdy se žalovaná v řízení promlčení žalobou uplatněného nároku dovolala, soud prvního stupně nepochybil, pokud žalobu v celém rozsahu zamítl.

15. Odvolací argumentace žalobkyně, že žalovanou vznesená námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy, není opodstatněná. Smyslem institutu promlčení je i v případě náhrady škody motivovat poškozeného k včasnému výkonu jeho subjektivních práv. Poškozený si proto musí hlídat běh promlčecích lhůt tak, aby své právo ve stanovené lhůtě vykonal neboli uplatnil jej žalobou podanou proti povinnému subjektu u soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2651/2010, a ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1529/2011). Také Evropský soud pro lidská práva (viz rozhodnutí senátu páté sekce o přijatelnosti stížnosti č. 40552/02, ze dne 16. 10. 2007 ve věci Vokurka proti České republice, v odstavci 62) zaujal stanovisko, že institut promlčení upravený zákonem č. 82/1998 Sb. poskytuje českým účastníkům řízení reálnou možnost domoci se nápravy na vnitrostátní úrovni a tuto možnost proto musejí využít. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, pokud by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil (srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15.6.2011, sp. zn. 30 Cdo 2574/2010, ze dne 24.5.2011, sp. zn. 30 Cdo 4112/2010, a ze dne 7.5.2013, sp. zn. 28 Cdo 2230/2012). Z obsahu spisu v projednávané věci však nevyplývá, že by žalovaná k promlčení nároku žalobkyně svým chováním nějak nepřispěla. A navíc žalobkyně netvrdila žádné mimořádné okolnosti, které by svou výjimečnou intenzitou byly způsobilé odůvodnit tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení. Odvolací soud proto souhlasí se soudem prvního stupně, že žalovanou vznesená námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy.

16. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud shledal odvolání žalobkyně jako nedůvodné, a proto rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba o odškodnění žalobkyně ve výši 168 752 Kč, včetně správného nákladového výroku, jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. a contrario tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, protože procesně úspěšné žalované náklady v této fázi řízení nevznikly.