pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 18 C 328/2016-445,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že vlastníkem spoluvlastnického podílu, ve výši jedné ideální poloviny, na pozemcích - parcelní [číslo] o výměře 477 m2, na němž stojí a jehož součástí je stavba [adresa], a dále parcelní [číslo] o výměře 283 m2, zapsaných v katastrálním území Kunratice, obec Praha, u Katastrálního úřadu pro Hl. m. [část Prahy], byla, ke dni své smrti, tedy ke dni [datum], paní [příjmení] [příjmení], datum narození [datum], naposledy bytem [adresa], [obec a číslo] – [obec] (výrok I.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci, na náhradě nákladů řízení, k rukám právního zástupce žalobce, JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta, částku ve výši [částka], a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku (výrok II.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice, na náhradě nákladů státu - znalečného, částku ve výši [částka], a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, na účet Obvodního soudu pro Prahu 4 (výrok III.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal určení spoluvlastnického práva paní [příjmení] [příjmení], matky obou účastníků, ke shora uvedeným nemovitostem, a to ke dni její smrti dne [datum]. Tvrdil, že jmenovaná za svého života spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitostech darovala žalovanému. Namítal neplatnost darovací smlouvy, vzhledem k tomu, že v době jejího uzavření již byla paní [příjmení] [příjmení] ve stavu, kdy nebyla schopna posoudit důsledky svého právního jednání.

3. Žalovaný navrhoval, aby žaloba byla zamítnuta s tím, že předmětná darovací smlouva je platným právním jednáním.

4. Soud prvního stupně svým v pořadí prvním rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 72 Co 338/2018-167 žalobě vyhověl. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 72 Co 338/2018-167 byl tento rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Po doplnění dokazování v intencích pokynů odvolacího soudu rozhodl soud prvního stupně nyní přezkoumávaným rozsudkem.

5. Soud prvního stupně vyšel na základě provedeného dokazování zejména ze zjištění, že paní [příjmení] [příjmení] je matkou žalobce a žalovaného. Dne [datum] uzavřeli žalovaný jako obdarovaný a paní [příjmení] [příjmení] jako dárkyně darovací smlouvu, jejímž předmětem byl bezúplatný převod spoluvlastnického podílu, v rozsahu ideální jedné poloviny, na pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa] a na pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Kunratice, obec Praha. Podpisy na darovací smlouvě ověřil advokát JUDr. [jméno] [příjmení]. Paní [příjmení] [příjmení] byla již v lednu 2014 v těžkém somatickém stavu a byl u ní zjištěn kognitivní deficit, na podkladě středně těžké až těžké demence smíšeného typu. Tento její stav vylučoval schopnost pochopit smysl a význam předmětného právního jednání. Paní [příjmení] [příjmení] se před svou smrtí dne [datum] uvedeným darováním zbavila veškerého svého majetku. Dědické řízení bylo vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 34 D 827/2015, pověřeným soudním komisařem Mgr. [jméno] [příjmení]. Usnesením č. j. 34 D 827/2015-40, které nabylo právní moci dne [datum], byl majetek zůstavitelky v nepatrné hodnotě vydán žalovanému.

6. Zjištěný skutkový stav hodnotil soud prvního stupně po právní stránce dle § 581 věta druhá zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Na základě znaleckých závěrů znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], jež nebyly zpochybněny ani výpověďmi v řízení vyslechnutých svědků, ani jinými v řízení provedenými důkazy, měl za prokázané, že paní [příjmení] [příjmení] byla od ledna 2014 do své smrti [datum], tedy i v době uzavření předmětné darovací smlouvy, ve stavu, kdy nedovedla posoudit důsledky svého jednání. Na tomto základě pak uzavřel, že darovací smlouva uzavřená dne [datum] je neplatným právním úkonem. K námitce žalovaného, podle které sám žalobce trpí zdravotními problémy, které mu brání v posouzení důsledků jeho právního jednání spočívajícího ve zmocnění jeho advokáta k vedení tohoto řízení, soud prvního stupně uvedl, že žalobce je osobou, jejíž svéprávnost nebyla nikterak omezena. Nadto dovodil, že zatímco žalobci svědčí naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř. na požadovaném určení vlastnického práva [příjmení] [příjmení] k datu jejího úmrtí, neboť tím hodlá docílit zařazení tohoto majetku do její pozůstalosti, jež bude posléze vypořádána v pozůstalostním, žalovaný„ naléhavý právní zájem na určení, zda žalobce je či není svéprávnou osobou“ postrádá. Z uvedených důvodů žalobě vyhověl. O náhradě nákladů řízení účastníků rozhodl s poukazem na plný procesní úspěch žalobce dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), o náhradě nákladů řízení vzniklých státu rozhodl podle § 148 o. s. ř.

7. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání. Namítal, že v řízení došlo k vadě, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, soud prvního stupně na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Poukázal na to, že z provedeného dokazování vyplynula skutečnost, že paní [příjmení] [příjmení] měla celkem tři děti, kromě žalobce a žalovaného také dceru paní [příjmení] [příjmení], která je neopomenutelnou dědičkou paní [příjmení] [příjmení]. Upozornil na to, že žalobce v průběhu řízení nenavrhl, aby se paní [příjmení] [příjmení] stala účastníkem tohoto řízení, a tudíž se soudního řízení neúčastní všichni věcně legitimovaní účastníci a je namístě žalobu zamítnout. Na podporu své argumentace odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, reprezentovanou rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 22 Cdo 329/2017, z níž plyne závěr, že až do vypořádání dědictví ohledně věci, jež patří do dědictví po zůstaviteli, se za její vlastníky považují všichni zůstavitelovi dědici. Proto i za situace, že dojde mezi nimi ke sporu, který se týká této věci, platí, že musí být účastníky řízení všichni tito dědicové. Současně žalovaný soudu prvního stupně vytýkal, že při zjišťování zdravotního stavu paní [příjmení] [příjmení] nezaujal odpovídajícím způsobem hodnotící stanovisko k výpovědím v řízení vyslechnutých svědků a přikládal váhu pouze znaleckému posudku MUDr. [jméno] [příjmení]. Vyjádřil názor, že soud prvního stupně neměl prokazatelné a dostatečné důkazy pro závěr o neplatnosti darovací smlouvy z důvodu, že dárkyně jednala v duševní poruše, která ji činila neschopnou právně jednat. Ze všech uvedených důvodů navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítne a žalobci uloží povinnost nahradit mu náklady řízení a zaplatit České republice náklady řízení státu. Alternativně navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Žalobce navrhoval potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného.

9. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 a § 213a odst. 1 o. s. ř. částečně zopakoval a doplnil dokazování a podle § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo. Poté dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

10. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, nadto si prostřednictvím částečně zopakovaného a doplněného dokazování opatřil skutková zjištění o skutečnostech významných pro řešení otázky věcné legitimace účastníků tohoto řízení. Odvolací soud má tak za prokázané, že řízení o pozůstalosti paní [příjmení] [příjmení] bylo usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 34 D 827/2015-40, které nabylo právní moci dne [datum], zastaveno dle § 154 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), neboť zůstavitelka zanechala majetek nepatné hodnoty a současně bylo rozhodnuto o tom, že majetek zůstavitelky nepatné hodnoty se vydává vypraviteli pohřbu panu [jméno] [příjmení] (žalovanému). Výpisem z centrální evidence obyvatel bylo zjištěno, že paní [příjmení] [příjmení] byla matkou tří dětí, žalobce, žalovaného a [příjmení] [příjmení], a ke dni své smrti [datum] byla vdovou.

11. Na základě takto zjištěného skutkového stavu shledal odvolací soud opodstatněnými odvolací námitky žalovaného ohledně nedostatku věcné legitimace účastníků v daném řízení.

12. Zanechal-li zůstavitel více dědiců, nebylo-li dědictví mezi nimi vypořádáno ohledně věci, o kterou jde v občanském soudním řízení vedeném s jinou osobou (osobou, která není zůstavitelovým dědicem), a byla-li příčinou tohoto stavu skutečnost, že v dědickém řízení (popřípadě v původním dědickém řízení) nebyl tento majetek znám (řízení o dědictví bylo pro nedostatek majetku zastaveno nebo tento majetek nebyl v řízení o dědictví projednán, protože nebyl zjištěn), jsou až do vypořádání dědictví ohledně této věci všichni dědici považováni za vlastníky této věci; z právních úkonů týkajících se této věci jsou oprávněni a povinni vůči jiným osobám společně a nerozdílně, přičemž jejich dědický podíl vyjadřuje míru, jakou se navzájem podílejí na těchto právech a povinnostech, a v řízení, v němž jde o tuto věc, mají postavení tzv. nerozlučných společníků (§ 91 odst. 2 o. s. ř.). Bylo-li o dědickém právu (o tom, kdo je zůstavitelovým dědicem) pravomocně rozhodnuto v řízení o dědictví, je usnesení soudu (dříve rozhodnutí státního notářství) závazné (srov. § 167 odst. 2, § 159 odst. 2 o. s. ř., popřípadě § 135 odst. 2 větu druhou o. s. ř.); soud je proto povinen z tohoto rozhodnutí vycházet i při projednávání a rozhodování jiné věci. V případě, že řízení o dědictví bylo zastaveno (proto, že zůstavitel nezanechal majetek nebo že zanechal majetek nepatrné hodnoty) a o dědickém právu nebylo v řízení o dědictví rozhodnuto ani později (např. při tzv. dodatečném projednání dědictví), může si soud v jiném občanském soudním řízení otázku dědického práva po zůstaviteli posoudit sám jako otázku předběžnou (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 1999, sp. zn. 21 Cdo 1820/1999). Jestliže dojde mezi zůstavitelovými dědici ke sporu, který se týká věci, jež patří (nebo o níž je tvrzeno, že patří) do dědictví po zůstaviteli, platí, že všichni tito dědici musí být účastníky řízení. Tento závěr vyplývá z § 159a odst. 1 o. s. ř.., podle kterého nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení. Pokud by se některý z dědiců nezúčastnil řízení, nebyl by pravomocným rozhodnutím ve věci vázán a v poměru k němu by nebylo možno považovat vzájemné vztahy mezi dědici za vypořádané. Z toho také plyne, že ten z dědiců, který zastává opačné stanovisko než žalobce, bude zcela přirozeně účastníkem řízení na straně žalované (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 882/2004). Určí-li žalobce okruh účastníků sporného řízení v návrhu na jeho zahájení (§ 90 o. s. ř.) odchylně od okruhu účastníků řízení o dědictví a jako žalované označí jen některého (některé) z nich, nemůže být žalobě vyhověno pro nedostatek věcné legitimace vyplývající z hmotného práva, neboť se řízení neúčastní všichni nerozluční společníci (srovnej rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Cdo 2374/2007 nebo také usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2998/2013).

13. V projednávané věci z provedeného dokazování vyplynulo, že pozůstalost paní [příjmení] [příjmení] dosud nebyla vypořádána, neboť zůstavitelka zanechala majetek nepatrné hodnoty a řízení o její pozůstalosti bylo dle § 154 odst. 1 z. ř. s. zastaveno. Za této situace si soud v této věci musí otázku dědického práva, tj. kdo je dědicem zůstavitelky [příjmení] [příjmení], vyřešit jako otázku předběžnou. Dědí se na základě dědické smlouvy, ze závěti nebo ze zákona (§ [číslo] věta první o z.). V posuzované věci se uplatní zákonná dědická posloupnost k pozůstalost (§ 1633 o. z.), neboť z tvrzení účastníků a provedeného dokazování nevyplynulo, že by ohledně pozůstalosti paní [příjmení] [příjmení] existovala dědická smlouva ([číslo] o. z.) nebo závěť (§ 1494 o. z.). V první třídě zákonné posloupnosti dědiců přitom dědí zůstavitelovy děti a jeho manžel, každý z nich stejným dílem (§ 1635 odst. 1 o. z.). Dědické právo vzniká smrtí zůstavitele. Kdo zemře před zůstavitelem, nebo současně s ním, nedědí (§ 1479 o. z.). Zůstavitelka [příjmení] [příjmení] měla ke dni své smrti [datum] tři děti a byla vdovou. Z uvedeného plyne, že dle zákonné dědické posloupnosti připadají v úvahu jako dědici pozůstalosti [příjmení] [příjmení] její tři děti žalobce, žalovaný a paní [příjmení] [příjmení] s tím, že každý z nich dědí rovným dílem. Všichni jmenovaní dědici se tak až do vypořádání pozůstalosti považují za vlastníky majetku, o který je veden spor v této věci a všichni tak mají v řízení v této věci také postavení nerozlučných společníků (§ 91 odst. 2 o. s. ř.). Jestliže však okruh účastníků řízení neodpovídá okruhu účastníků řízení o dědictví, neboť žalobce do něj nezahrnul svou sestru paní [příjmení] [příjmení] a jako žalovaného označil pouze svého bratra pana [jméno] [příjmení], nemůže být jeho žalobě vyhověno pro nedostatek věcné legitimace vyplývající z hmotného práva, neboť se řízení neúčastní všichni, o jejichž společném právu je jednáno (nerozluční společníci).

14. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba zamítá.

15. Za situace, kdy odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně, rozhodoval nejen o nákladech odvolacího řízení, ale také o nákladech řízení účastníků i státu v řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.).

16. O nákladech řízení účastníků bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že v řízení plně procesně úspěšnému žalovanému bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů v celkové výši [částka] Náklady žalovaného v řízení před soudem prvního stupně činí [částka] a sestávají se ze soudního poplatku za odvolání do v pořadí prvního rozsudku soudu prvního stupně ve výši [částka] a z nákladů právního zastoupení žalovaného ve výši [částka] Náklady právního zastoupení jsou tvořeny odměnou advokáta [částka] za 16 úkonů právní služby (převzetí a příprava právního zastoupení, sepis vyjádření ve věci z [datum], účast při ústním jednání před soudem prvního stupně [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], sepis odvolání do v pořadí prvního rozsudku soudu prvního stupně, účast při jednání před odvolacím soudem dne [datum]) po [částka] dle § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. b) a § 11 odst. 1 písm. a), d), g), k) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ advokátní tarif“) a paušální náhradou hotových výdajů [částka] za 16 úkon právní služby po [částka] dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Náklady odvolacího řízení jsou tvořeny náklady právního zastoupení žalovaného, jejíž výše činí [částka]. Sestávají se z odměny advokáta [částka] za dva úkony právní služby (odvolání do rozsudku, účast při jednání odvolacího soudu [datum]) po [částka] dle § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. b) a § 11 odst. 1 písm. g), k) advokátního tarifu a z paušální náhrady hotových výdajů [částka] za dva úkony právní služby po [částka] dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu.

17. O nákladech státu bylo rozhodnuto podle výsledku řízení dle § 148 odst. 1 o. s. ř. tak, že v řízení neúspěšnému žalobci byla uložena povinnost nahradit státu náklady v celkové výši [částka], které platil na úhradu znalečného přiznaného znalkyni [příjmení] [jméno] [příjmení] za vypracování písemného znaleckého posudku a jeho ústní doplnění v rámci výpovědi podané před soudem prvního stupně.