o zaplacení částky 550 000 Kč s příslušenstvím

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 550 000 Kč s příslušenstvím (výrok I). Dále soud prvního stupně rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 2 700 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení žalované částky z titulu odškodnění tzv. sekundární újmy osoby blízké. Tvrdila, že při dopravní nehodě, ke které došlo dne [datum] v [adresa], bylo vážně poškozeno zdraví její matky. Nehodu zavinil řidič vozidla, pojištěného u žalované. Žalobkyně požaduje k odškodnění své újmy celkem částku 800 000 Kč, žalovaná jí poskytla částku 250 000 Kč a zbývající částku 550 000 Kč jí odmítla vyplatit.

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasí. Odkázala na soudní judikaturu, podle které by základní částka zadostiučinění při úmrtí osoby blízké měla vycházet z dvacetinásobku průměrné hrubé měsíční nominální mzdy v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného, což pro rok [datum] činilo částku 756 780 Kč, a dále na skutečnost, že u matka žalobkyně sice došlo k [diagnóza], což ovlivnilo její další život, nicméně utrpení žalobkyně (takto vzniklé) nelze bez dalšího srovnávat s utrpením způsobeným smrtí blízké osoby.

4. Ze shodných tvrzení účastníků řízení a na podkladě provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě v [adresa], kdy vozidlo tovární značky [podezřelý výraz], registrační značky [SPZ], přirazilo matku žalobkyně (tzv. primární poškozenou) ke stěně domu, která tím utrpěla [diagnóza], [diagnóza], těžké krvácení, šok, vícečetná poranění a rozdrcení pravé dolní končetiny s [diagnóza]. Žalovaná, u které bylo vozidlo v době nehody pojištěno z odpovědnosti z jeho provozu vplatila žalobkyni (sekundární poškozené) pojistné plnění ve výši 250 000 Kč. Nadto bylo mezi účastnicemi řízení učiněno za nesporné, že pro rok [datum] činil dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející škodní události částku 756 780 Kč. Dále soud prvního stupně zjistil, že trestní stíhání [jméno FO] (dále jen „škůdce“) bylo podmíněně zastaveno usnesením [Orgán veřejné moci] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], mimo jiné i proto, že se matce žalobkyně omluvil a poskytl jí finanční kompenzaci ve výši 500 000 Kč. O nehodě informoval žalobkyni její bratr, který poskytl matce po nehodě první pomoc. Strach žalobkyně o matku opadl po jejím probuzení z umělého spánku (ve kterém byla pár dnů). Tehdy totiž bylo postaveno najisto, že je již mimo ohrožení života. Od ukončení hospitalizace (která probíhala v době od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] ve [právnická osoba] a od [datum] do [datum] v [právnická osoba]), pečuje o matku především její manžel a částečně také žalobkyně (zajištěním návštěv u lékaře a pomocí s některými domácími pracemi). Dále byla žalobkyně nucena převzít péči o babičku, která potřebuje pomoc s nákupy, přípravou jídla, péčí o domácnost a s dohledem nad financemi), protože doposud o ni pečovala matka Po [diagnóza] se matka žalobkyně pohybuje na invalidním vozíku a užívá léky, nicméně s vnoučaty se stýká.

5. Tato skutková zjištění soud prvního stupně posoudil podle § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). S odkazem na soudní judikaturu předně zkonstatoval, že [diagnóza] sice představuje silnou zátěžovou a stresovou situaci spojenou se změnou obrazu vlastního těla, soběstačnosti a mobility a výraznou změnu života postiženého člověka i blízkých osob (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2023, sp. zn. 25 Cdo 1850/2023), nicméně nelze ji (bez dalšího) pokládat za zvlášť závažné zranění (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2024, sp. zn. 30 Cdo 3061/2023). V daném případě však vzal za prokázané, že matka žalobkyně utrpěla více zranění a žalobkyně se po určitou dobu obávala o její život a po dobu bezmála půl roku mohla rozvíjet jejich vztah pouze omezeně (matka byla od [datum] nejprve v nemocnici a poté v rehabilitačních zařízeních). S ohledem na rozsah a intenzitu zranění matky žalobkyně soud posoudil tato zranění jako velmi těžká a útrapy tím vzniklé žalobkyni jako opodstatňují poskytnutí odškodnění (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2019, sp. zn. 25 Cdo 4210/2018, nebo ze dne 8. 10. 2024, sp. zn. 30 Cdo 1885/2024). Při stanovení výše zadostiučinění soud prvního stupně, a to opět s odkazem na soudní judikaturu, vyšel ze základní částky odškodnění v případě úmrtí osoby blízké (tj. dvacetinásobku průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející škodní události), kterou modifikoval podle kritérií doporučovaných soudní praxí, jimiž je intenzita vztahu primární a sekundární poškozené osoby, možnost vést spolu i nadále rodinný život, vzájemnou existenční závislost, poskytnutí i jiné satisfakce (která sice obvykle není sama o sobě dostačující, nicméně její poskytnutí může mít vliv na snížení peněžitého zadostiučinění) a způsob, jakým se sekundární poškozená osoba o vzniklé situaci dozvěděla. Vztaženo na daný případ soud prvního stupně snížil základní částku zadostiučinění o 50 %, a to proto, že vztah žalobkyně zůstal standardně fungující, nehoda sice zasáhla do života celé rodiny, nicméně rodinný život a možnost jeho dalšího rozvoje tím nevymizela a žalobkyně i její matka mohou i nadále vést existenčně nezávislý život. Za důvod opodstatňující další snížení základní částky zadostiučinění, a to o 20 %, soud prvního stupně posoudil chování a osobu škůdce (narozeného v roce [datum] a pracujícího jako instalatér), který pomáhal při objasňování trestní věci a následky nehody se snažil napravit tím, že matce žalobkyně se omluvil a poskytl jí finanční kompenzaci ve výši 500 000 Kč (nad rámec plnění žalovanou), což nepochybně přineslo částečnou úlevu i žalobkyni (viz například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 25 Cdo 3468/2019). Další důvod pro modifikaci základní částky zadostiučinění již pak soud prvního stupně neshledal (žalobkyně se dozvěděla o nehodě poměrně citlivě podaným způsobem od svého bratra). Soud prvního stupně proto uzavřel, že za peněžitou náhradu vyvažující utrpení žalobkyně shledal částku 227 034 Kč (po snížení základní částky zadostiučinění ve výši 756 780 Kč o celkem 70 %). S přihlédnutím k tomu, že žalobkyni se od žalované dostalo již kompenzace ve výši 250 000 Kč, soud prvního stupně žalobu požadující poskytnutí zadostiučinění ještě ve výši 550 000 Kč jako nedůvodnou zamítl. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení pak soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s.ř.).

6. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. V něm předně soudu prvního stupně vytkla, že pro četnost a intenzitu společného prožívání žalobkyně s matkou, tj. s ohledem na jejich nadstandardní vztah, měl přistoupit ke zvýšení základní částky zadostiučinění. Dále vyjádřila přesvědčení, že soudní judikatura uvádí existenční závislost pouze jako potenciální okolnost, nikoliv jako důvod pro snížení základní částky zadostiučinění (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2025, sp. zn. 25 Cdo 2334/2024). Opačný výklad by totiž automaticky znamenal, že dospělý jedinec by základní částky odškodnění nikdy nedosáhl. Žalobkyně pak zmínila i to, že matka jí před nehodou pomáhala s hlídáním dětí a trávila s žalobkyní čas na procházkách, výletech i při společném nakupování, což již nyní činit nemůže. Nadto matka má po [podezřelý výraz] tzv. fantomové bolesti, takže má problém i vstát z postele a sednout si na invalidní vozík. Žalobkyni navíc přibyla částečná péče o babičku. Ani snížení satisfakce z důvodu chování viníka nehody není podle žalobkyně správné. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl.

7. Žalovaná, která se s rozsudkem soudu prvního stupně ztotožnila, navrhla, aby odvolací soud tento rozsudek jako věcně správný potvrdil. Dále odkázala na soudní judikaturu, která dovodila, že za základní částku zadostiučinění lze v případě úmrtí u nejbližších osob považovat dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného. V posuzovaném případě se však nejedná o úmrtí, ale o těžké zdravotní postižení blízké osoby a duševní útrapy žalobkyně související se zraněním své matky. Není pochyb o tom, že úraz matky a obavy žalobkyně o její život i následná pomoc a péče o matku citelně zasáhly do života žalobkyně, nicméně ani tak nelze její utrpení srovnávat s utrpením při úmrtí blízké osoby. Lze tedy shrnout, že i když nehoda zasáhla zásadním způsobem do života celé rodiny a kvalita života všech zúčastněných se citelně zhoršila, přesto se nejedná o stejný či dokonce horší následek, než by byla smrt, nebo setrvání primární poškozené ve vegetativním stavu nebo s poškozeným mozkem. Pakliže tedy soudní judikatura dovodila, že adekvátním odškodněním v případě úmrtí blízké osoby v roce [datum] je částka 756 780 Kč, tak odškodnění poskytnuté žalobkyni za útrapy spojené se závažným ublížením na zdraví její matky v témže období ve výši 250 000 Kč, je dostatečné. Soudní judikaturou stanovená základní částka zadostiučinění za úmrtí blízké osoby, na kterou žalobkyně odkazuje, je vhodná ke srovnání přiměřenosti zadostiučinění za újmu vzniklou v souvislosti s ublížením na zdraví, nicméně i tak platí, že útrapy vzniklé úmrtím blízké osoby nejsou srovnatelné s intenzitou utrpení zažívaném při zranění blízké osoby, byť by šlo o zranění závažné. Základní částka zadostiučinění pro pozůstalé je tudíž pouze podkladem pro modifikaci v případech, kdy jde o zadostiučinění za zranění blízké osoby, přičemž za utrpení srovnatelné s úmrtím blízké osoby, jsou považovány pouze stavy tzv. [diagnóza], [diagnóza] nebo [diagnóza] (tedy situace, kdy blízká osoba je fakticky zcela vyřazena ze života a duševní útrapy sekundární oběti jsou srovnatelné s případem jejího úmrtí). Dále žalovaná poukázala na to, že jí poskytnuté zadostiučinění v dané věci je přiměřené i případu řešeném rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 25 Cdo 3468/2019, kterým byla sekundárním poškozeným přiznána polovina základní částky zadostiučinění zvýšená o 20 % za situace, kdy u primární poškozené došlo k ochrnutí obou dolních končetin, nestabilitě trupu, vývodu tlustého střeva a močové inkontinenci, která byla uznána osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve třetím stupni, opakovaně byla ohrožena na životě (pro multiorgánová selhání a po dobu strávenou na umělé plicní ventilaci). Poskytnuté zadostiučinění pak obstojí i při porovnání dané věci s případem řešeným rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2024, sp. zn. 25 Cdo 3061/2023, kterým se zabýval i soud prvního stupně (v němž bylo konstatováno, že amputaci pravé horní dominantní končetiny nelze považovat za zvlášť závažné ublížení na zdraví).

8. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), doplnil dokazování rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2023, sp. zn. 25 Cdo 3134/2021, podle kterého je odpovídající zadostiučinění v případě, kdy blízká osoba zůstala po dopravní nehodě ve stavu vigilního kómatu, částky pohybující se v rozpětí od 300 000 Kč do 700 000 Kč (§ 213 odst. 4 o. s. ř.) a poté dospěl k závěru, že podané odvolání není důvodné. Takto odvolací soud rozhodl při jednání konaném v nepřítomnosti řádně předvolané žalobkyně, která svou neúčast u odvolacího jednání omluvila a současně souhlasila s tím, aby bylo jednáno a rozhodnuto v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3, ve spojení s § 211 o. s. ř.).

9. Soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu a z provedených důkazů vyvodil odpovídající skutková zjištění, jež jsou po doplnění dokazování dostatečným podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu. Také právní posouzení dané věci je správné. Odvolací soud se s odůvodněním napadeného rozhodnutí ztotožňuje a pro stručnost na ně v podrobnostech odkazuje.

10. K odvolacím námitkám žalobkyně tak odvolací soud pouze dodává, že z obsahu spisu nevyplývají žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly žalobkyní požadovaný závěr, že intenzita jejího utrpení je vyšší nebo srovnatelná s úmrtím osoby blízké. Je tomu tak především proto, že u matky žalobkyně sice došlo k závažnému poškození jejího zdraví, nicméně její vztah se žalobkyní to zásadním způsobem neznehodnotilo. K popsané situaci přitom došlo v době, kdy žalobkyně, byla již dospělá, žijící se svou vlastní rodinou a na své matce ekonomicky nezávislá. Životní situace žalobkyně i její dosavadní zkušenosti jí proto umožňují se s nastalou situací vyrovnat. Závěr soudu prvního stupně, že v daném případě nejsou dány důvody pro úvahu o vyšší intenzitě duševních útrap žalobkyně, než by tomu bylo v případě úmrtí osoby blízké, je proto přiléhavé soudem prvního stupně správně použité soudní judikatuře i soudní rozhodovací praxi.

11. Soud prvního stupně také správně zjistil, že základní částka zadostiučinění by činila pro případ úmrtí blízké osoby 756 780 Kč (což je dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející škodní události). Vzhledem k tomu, že však v daném případě nešlo o zadostiučinění za smrt blízké osoby, soud prvního stupně modifikoval základní částku zadostiučinění podle všech kritérií, která soudní judikatura k tomuto účelu nabízí. Předně tak zohlednil, že matce žalobkyně byla v důsledku dopravní nehody [diagnóza], což mělo negativní vliv i na život žalobkyně, nikoliv však zásadní. Za další okolnost důležitou pro stanovení výše zadostiučinění soud prvního stupně posoudil vztah žalobkyně a její matky, který shledal jako standardní, a po omezení způsobeném hospitalizací a následnou rehabilitací matky dále rozvíjený. Také závěr soudu prvního stupně, že o existenční závislost žalobkyně ani její matky v dané věci nešlo a aktuálně ani nejde, je obsahu spisu odpovídající. Chování škůdce, který převzal za vzniklou situaci plnou zodpovědnost, a proto se snažil následky nehody (v rámci svých možností) napravit, pak bylo i podle odvolacího soudu způsobilé do jisté míry zmírnit újmu matky žalobkyně, a tudíž i újmu samotné žalobkyně. Intenzitu utrpení žalobkyně pak nezvyšuje ani způsob, kterým se o tragické události dozvěděla.

12. Jak již bylo zmíněno, základní částka zadostiučinění pro pozůstalé je pouze podkladem pro modifikaci v případech, kdy jde o zadostiučinění za zranění blízké osoby, přičemž za utrpení srovnatelné s úmrtím blízké osoby, jsou považovány pouze stavy tzv. [diagnóza], [diagnóza] nebo [diagnóza] blízké osoby (tedy situace, kdy blízká osoba je fakticky zcela vyřazena ze života a duševní útrapy sekundární oběti jsou srovnatelné s případem jejího úmrtí). O takový případ se však v dané věci nejedná. Obavy žalobkyně o život matky i následná pomoc a péče o ni, které zasáhly do života žalobkyně, totiž ani tak nelze srovnávat s utrpením při úmrtí blízké osoby. Lze tedy shrnout, že i když zranění matky zasáhlo do života žalobkyně, jejíž kvalita života se tím zhoršila, přesto se nejedná o stejný či dokonce horší následek, než by byla smrt, nebo vegetativní stav. Pakliže pak soudní judikatura posoudila za adekvátní odškodnění za úmrtí blízké osoby v roce [datum] částku 756 780 Kč, tak odškodnění za útrapy spojené se poškozením zdraví matky žalobkyně v témže období ve výši 250 000 Kč, je popsaným okolnostem přiměřené a obstojí také při srovnání s náhradami přiznanými v obdobných případech (například již zmíněným rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2023, sp. zn. 25 Cdo 3134/2021). Odkaz žalobkyně na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2025, sp. zn. 25 Cdo 2334/2024, oproti tomu dané věci přiléhavý není, protože v případě nabízeném žalobkyní ke srovnání byly odškodňovány útrapy vzniklé úmrtím osoby blízké, k čemuž v dané věci nedošlo.

13. Soud prvního stupně proto postupoval správně, když žalobu, kterou žalobkyně nad rámec již poskytnutého zadostiučinění požadovala poskytnutí zadostiučinění ve výši 550 000 Kč, jako nedůvodnou zamítl. Vzhledem k tomu, že odvolací soud posoudil odvolací námitky žalobkyně jako neopodstatněné, rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., ve prospěch procesně úspěšné žalované, které tak náleží náhrada nákladů hotových výdajů za vyjádření k odvolání a za její účast na jednání odvolacího soudu dne 10. 12. 2025, tj. dvakrát po 300 Kč (§ 142 odst. 1, § 137 odst. 2, § 151 odst. 3 a § 224 odst. 1 o. s. ř., a § 1 odst. 3, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.), celkem 600 Kč.