o zaplacení částky 70 000 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 70 000 Kč spolu s 8,25 % úrokem z prodlení z částky 70 000 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 41 382 Kč k rukám právní zástupkyně žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 70 000 Kč s příslušenstvím s tím, že tato pohledávka byla žalobkyni postoupena společností [právnická osoba]., IČO [IČO], na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Uvedená pohledávka společnosti [právnická osoba] za žalovanou vznikla z titulu nezaplaceného plnění za převod chladícího boxu v majetku společnosti [právnická osoba]., umístěného v nebytovém prostoru restaurace v domě č.p. [hodnota], [adresa]. Společnost [právnická osoba]. v tomto nebytovém prostoru v roce 2020 ukončila svoji činnost a novým nájemcem se stala žalovaná. Žalovaná projevila zájem o ponechání chladícího boxu v restauračních prostorách a zavázala se za něj společnosti [právnická osoba]. zaplatit částku 70 000 Kč do [datum]. Svůj peněžitý závazek však žalovaná doposavad nesplnila.

3. Žalovaná navrhla, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. Uvedla, že se společností [právnická osoba]. žádnou kupní smlouvu neuzavřela, žalobkyní uplatněný nárok je pouze domnělý a žalobkyně není ve věci aktivně legitimována.

4. Po skutkové stránce soud prvního stupně dospěl k závěru, že mezi vlastníky nemovitosti – domu č.p. [hodnota], [adresa], a žalovanou byla dne [datum] uzavřena nájemní smlouva, přičemž nájemní prostor zahrnoval mimo jiné i sklad – chladící box. Dne [datum] byl prostor předán na základě předávacího protokolu, podepsaného žalovanou a zástupcem správce nemovitosti. Do tohoto protokolu byla rukou doplněna poznámka o převzetí chladicího boxu a závazku k úhradě částky 70 000 Kč, jejíž splatnost byla sjednána do [datum]. Tato poznámka však nebyla opatřena podpisem právního předchůdce žalobkyně, přičemž osoba jednající za tuto stranu není v protokolu zjevná. Dne [datum] byla uzavřena smlouva o postoupení blíže nespecifikované pohledávky mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní, nicméně konkrétní identifikace postoupené pohledávky ve smlouvě absentuje.

5. Po právní stránce soud prvního stupně odkázal na právní úpravu kupní smlouvy dle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), především na § 2079, § 2085, 2087 a § 2088 o.z., rovněž pak právní úpravu institutu postoupení pohledávky dle § 1880, § 1881 a §1882 o.z. V prvé řadě soud prvního stupně konstatoval, že žalobkyně prvotně opírala svou aktivní legitimaci o Potvrzení o postoupení pohledávky, vystavené [jméno FO] dne [datum], který však v době vystavení tohoto potvrzení nebyl statutárním zástupcem společnosti [právnická osoba]. V době podpisu předmětného potvrzení se společnost [právnická osoba]. již nacházela bez statutárního orgánu, což nadto činí daný úkon dle soudu prvního stupně sporným z hlediska platnosti. Smlouva o postoupení pohledávky ze dne [datum], přestože se jedná o stěžejní listinu, na jejímž základě žalobkyně odvozovala svou aktivní legitimaci, byla předložena až na výzvu soudu, přičemž z jejího znění navíc nevyplývá konkrétně, o jakou pohledávku se jedná – pohledávka je popsána jako „blíže nespecifikovaná“. Soud prvního stupně poté nemá za řádně prokázanou tvrzenou dohodu o prodeji předmětného chladícího boxu, neboť chybí identifikace smluvních stran, úmysl žalované uzavřít smlouvu, písemné stvrzení úkonu oběma stranami či hodnověrné svědecké výpovědi o uzavření předmětné dohody. Soud prvního stupně proto uzavřel, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně existence a platnosti nároku, který byl na ni údajně postoupen. O náhradě nákladů řízení prvostupňový soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“), kdy náhrada nákladů řízení byla přiznána zcela procesně úspěšné žalované.

6. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, a to z důvodů, že soud prvního stupně dle žalobkyně nepřihlédl k žalobkyní tvrzeným skutečnostem, a dále dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Žalobkyně nesouhlasí se závěry soudu prvního stupně, má za to, že v nalézacím řízení byly jednoznačně prokázány skutečnosti, na jejichž základě měl soud prvního žalobě celém jejím rozsahu vyhovět. Dle žalobkyně pak bylo jednoznačně prokázáno vlastnické právo společnosti [právnická osoba]. k vestavěnému chladícímu boxu, dále jednoznačný závazek žalované zaplatit za ten chladící box předchozímu nájemci předmětných nebytových prostor, tj. společnosti [právnická osoba]. částku 70 000 Kč do [datum]. Žalobkyně v této souvislosti poukázala zejména na podepsaný Předávací protokol nebytových prostor ze dne [datum]. Žalobkyně uvedla, že svědeckými výpověďmi [jméno FO] a [jméno FO] bylo rovněž prokázáno ponechání tohoto boxu v předmětných nebytových prostorách a jeho užívání žalovanou. Prokázána naopak nebyla ta skutečnost, že by došlo k úhradě částky 70 000 Kč žalovanou společnosti [právnická osoba]. Žalobkyně konečně uvedla, že došlo k řádnému postoupení pohledávky společností [právnická osoba]. žalované na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], kdy dle žalobkyně byla předmětná pohledávka ve smlouvě dostatečně specifikována a daná smlouva je určitá a právě bezvadná. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k opětovnému projednání a rozhodnutí.

7. Žalovaná ve svém písemném vyjádření navrhla potvrdit rozsudek soudu prvního stupně a žalované přiznat náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvedla, že se plně ztotožňuje se skutkovými i právními závěry, ke kterým v napadeném rozsudku dospěl soud prvního stupně. Dále žalovaná poukázala na skutečnost, že žalobkyně ve svém odvolání neuvádí žádné relevantní důvody, naopak pouze opakuje svá předchozí tvrzení, případně uvádí některé jiné skutkové okolnosti, než tvrdila před soudem prvního stupně. Žalovaná poté zdůraznila, že jednatelkou žalované je žena, z provedeného dokazování však vyplynulo, že svědci jednali při předávání předmětných nebytových prostor novému nájemci (žalované) vždy s mužem. Bylo-li žalobkyní nově tvrzeno, že při podpisu předávacího protokolu bylo jednáno se statutárním zástupcem žalované, jde o nové tvrzení, které je v rozporu s provedeným dokazováním. Toto nové tvrzení dle žalované navíc dokládá, že nedošlo k uzavření kupní smlouvy mezi společností [právnická osoba] a žalovanou, tedy nemohlo následně dojít ani k postoupení neexistující pohledávky.

8. Odvolací soud po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o.s.ř.) přezkoumal v mezích podaného odvolání napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o.s.ř.). Poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně ani její právní zástupce k jednání odvolacího soudu nedostavili, ač právnímu zástupci žalobkyně bylo předvolání k jednání řádně a včas doručeno, odvolací soud jednal a rozhodl dle § 101 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 211 o.s.ř. v jejich nepřítomnosti.

9. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek skutkových zjištění, vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci a věc posoudil správně i po právní stránce. Odvolací námitky nejsou způsobilé správnost skutkových i právních závěrů soudu prvního stupně zpochybnit.

10. Důkazním břemenem se rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení nebyla prokázána jeho tvrzení a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Smyslem důkazního břemene je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci, nebyla pro nečinnost účastníka (v důsledku nesplnění povinnosti uložené účastníku ustanovením § 120 odst. 1 větou první o.s.ř.) nebo vůbec (objektivně vzato) nemohla být prokázána a kdy tedy výsledky zhodnocení důkazů neumožňují soudu přijmout závěr ani o pravdivosti této skutečnosti, ani o tom, že by tato skutečnost byla nepravdivá (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 86/2002). Důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný v časopise Právní rozhledy 7/1998).

11. Soud prvního stupně správně zaměřil v prvé řadě svou pozornost na otázku, zda na základě provedeného dokazování lze mít za prokázaný vznik tvrzené pohledávky z titulu uzavřené kupní smlouvy dle § 2079 a násl. o.z. o prodeji předmětného chladícího boxu mezi společností [právnická osoba]. a žalovanou. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že v řízení byla prokázána existence tohoto boxu, rovněž ta skutečnost, že tento box zůstal v předmětných nebytových prostorách i v době po započetí pronájmu těchto prostor žalovanou. Lze přisvědčit rovněž skutkovému zjištění ze strany soudu prvního stupně, dle kterého bylo o převodu vlastnického práva k danému boxu jednáno, nicméně již dále nebylo v řízení možné dojít k dostatečně podloženému závěru, jaká konkrétní dohoda, a především pak mezi jakými konkrétními smluvními stranami, měla být v daném případě uzavřena.

12. Z obsahu spisu je zřejmé, že soud prvního stupně co do posouzení výše naznačené stěžejní otázky provedl účastníky navržené důkazy, a to jak ve formě listinného dokazování, rovněž pak i výslechy svědků přítomných při jednání v době změny osoby nájemce daných nebytových prostor (svědci [jméno FO] a [jméno FO]). Provedené důkazy soud prvního stupně posléze v souladu s § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti hodnotil. Jeho závěry a úvahy, kterými se při hodnocení důkazů řídil (zejména odstavce 30. a 31. napadeného rozsudku), jsou logické a mají oporu ve skutkových okolnostech, které z jednotlivých důkazů vyplývají. Lze tak souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, že tyto důkazy, jednotlivě ani ve svém souhrnu, neumožňují nabýt bez rozumných pochybností jistotu o tom, že došlo-li k uzavření dohody o prodeji chladícího boxu, byla tato uzavřena mezi společností REST-PRAHA s.r.o. a žalovanou. Odvolací soud přisvědčuje soudu prvního stupně, že pochybnosti v tomto směru přetrvávají zejména co do bližší identifikace osob jednajících v předmětné době o prodeji daného chladícího boxu, když ani jeden z vyslechnutých svědků nebyl schopen dostatečně jasně konkretizovat okruh těchto osob, potažmo ani postavení těchto osob v době těchto jednání. Za tohoto stavu soud prvního stupně nepochybil, pokud ve smyslu citované judikatury dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla především své břemeno důkazní, což ve svém důsledku vedlo k zamítnutí žaloby.

13. Soud prvního stupně v rámci svého rozsudku rovněž správně věnoval pozornost skutečnosti, že žalobkyně vyvozovala svou aktivní legitimaci ve věci ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Soud prvního stupně pak zcela správně uvedl, že ze znění této smlouvy nelze dovodit konkrétní specifikaci postoupené pohledávky. S tímto závěrem se odvolací soud ztotožňuje a v této souvislosti poukazuje na konstantní judikaturu soudu vyšších stupňů, dle které k obligatorním obsahovým náležitostem smlouvy o postoupení pohledávky patří taková identifikace postupované pohledávky, a to i co do uvedení skutečností, na kterých se daná pohledávka zakládá, aby nemohlo dojít k záměně s jinou pohledávkou stejných účastníků (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). V daném případě smluvní strany ve Smlouvě o postoupení pohledávky ze dne [datum] postupovanou pohledávku specifikovaly pouze jakožto „pohledávku vůči dlužníkovi [Jméno žalované]., se sídlem [adresa], IČ: [IČO žalované], a to konkrétně pohledávku ve výši 70 000 Kč s příslušenstvím, tj. zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení; splatnost závazku ve výši 70 000 Kč byla kde dni [datum]“. Taková specifikace postupované pohledávky je však zcela nedostatečná, a to s ohledem na absenci skutečností, ze kterých tato pohledávka vyplývá a na základě kterých je možné ji jednoznačně identifikovat.

14. S ohledem na výše uvedené má proto odvolací soud za to, že i v případě, bylo-li by možné přijmout závěr o řádně prokázané existenci kupní smlouvy ohledně prodeje daného chladícího boxu mezi společností [právnická osoba] jako prodávající a žalovanou jako kupující, přesto by nebylo možné posoudit zažalovaný nárok žalobkyně jakožto po právu uplatněný. Z důvodu zjevně neurčitě specifikované postupované pohledávky je totiž na místě posoudit danou Smlouvu o postoupení pohledávky ze dne [datum] jakožto zdánlivé právní jednání ve smyslu § 553 odst. 1 o.z., ke kterému se však v souladu s § 554 o.z. nepřihlíží. Pokud pak žalobkyně vyvozovala svou aktivní legitimaci ve věci právě s ohledem na tuto Smlouvu o postoupení pohledávky, nebyla by dána její aktivní věcná legitimace.

15. Odvolacím námitkám žalobkyně nelze přisvědčit. Tyto byly žalobkyní předestřeny pouze ve velmi stručné podobě, navíc se jedná výhradně o polemiku s hodnocením důkazů ze strany prvního stupně. Jak bylo uvedeno výše, hodnocení důkazů bylo provedeno soudem prvního stupně adekvátně a v tomto směru mu nelze vytknout žádné pochybení. Odvolací soud v tomto směru poukazuje i na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], [spisová značka], ze kterého plyne závěr, že na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů (§ 132 o.s.ř.) – jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazu provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, pak není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry, např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, že z provedených důkazů vyplývá jiné skutkové zjištění a podobně. Nezbývá tedy než zopakovat, že v poměrech dané věci žalobkyně soudu nenabídla takové důkazy, aby bylo možné nabýt potřebnou jistotu o vzniku tvrzené pohledávky mezi společností [právnická osoba]. a žalovanou. Již uvedená okolnost opodstatňuje závěr o nedůvodnosti žalobou uplatněného nároku, nadto nelze přehlédnout ani výše naznačený nedostatek aktivní legitimace žalobkyně ve věci.

16. Ze všech uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně nepochybil, pokud žalobu v celém rozsahu zamítl. Odvolací soud proto podle § 219 o.s.ř. napadený rozsudek v jeho výroku I. jako věcně správný potvrdil.

17. Odvolací soud rovněž přezkoumal akcesorický nákladový výrok II. napadeného rozsudku. V případě výroku II. o náhradě nákladů řízení má pak za to, že soud prvního stupně s ohledem na početní chybu přiznal žalované více, než jí náleží. Odvolací soud nejprve předesílá, že soud prvního stupně zcela správně vycházel s ohledem na plný procesní úspěch žalované z § 142 odst. 1 o.s.ř. a dospěl k závěru, že žalované náleží právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů, sestávajících z odměny za zastupování advokátem včetně paušálních úhrad dle právní úpravy vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „AT”) aktuální ke dni provedení honorovaného úkonu. Odvolací soud je zcela ve shodě se soudem prvního stupně i co do přiznání práva na náhradu nákladů právního zastoupení žalované za celkem 8 úkonů právní služby dle § 7 a § 8 odst. 1 AT z tarifní hodnoty 70 000 Kč s tím, že výše odměny advokáta za jeden úkon právní pomoci činí 3 900 Kč, za každý úkon právní pomoci náleží také paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 AT v sazbě dle aktuální úpravy (do 31. 12. 2024 ve výši 300 Kč, od 1. 1. 2025 ve výši 450 Kč) a dále náhrada 21 % daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“), jejímž je právní zástupkyně žalované plátcem. S ohledem na data provedení jednotlivých úkonů tak, jak bylo soudem prvního stupně správně blíže specifikováno v odstavci 32 napadeného rozsudku, tedy žalované přísluší náhrada paušálních úhrad za 6 úkonů po 300 Kč uskutečněných do 31. 12. 2024 a za 2 úkony po 450 Kč uskutečněných po 1. 1. 2025; nikoli tedy 4 paušální úhrady po 300 Kč a 4 paušální úhrady po 450 Kč, jak bylo soudem prvního stupně nesprávně uvedeno. Výsledně tak měla být žalobkyni uložena povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 41 019 Kč, sestávající se z náhrady odměny právní zástupkyně žalované za 8 úkonů právní služby po 3 900 Kč dle § 7, § 8 odst. 1 AT, a to včetně 6 náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT ve znění do 31. 12. 2024 a 2 náhrad hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT ve znění od 1. 1. 2025, po navýšení o 21 % DPH celkem 41 019 Kč.

18. Z uvedeného důvodu odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. napadený rozsudek v jeho výroku II. změnil jen tak, že žalované přiznal na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně celkem 41 019 Kč, jinak jej v tomto výroku podle § 219 o.s.ř. také potvrdil.

19. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že v této fázi řízení zcela úspěšné žalované byla přiznána plná náhrada nákladů odvolacího řízení sestávající z nákladů právního zastoupení tvořených odměnou advokáta za dva úkony právní služby po 3 900 Kč (sepis vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu dne [datum]) dle § 7, § 8 odst. 1 AT včetně dvou paušálních náhrad hotových po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT, po navýšení o 21 % DPH, tedy celkem náhrada nákladů odvolacího řízení v celkové výši 10 527 Kč.

20. O lhůtě k plnění bylo odvolacím soudem rozhodnuto dle § 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř. ve spojení s § 211 o.s.ř., když pro stanovení lhůty odlišné nebyly soudem shledány žádné předpoklady.