pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby soud nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobkyní a) smlouvu, kterou by žalovaná převedla na žalobkyni a) ideální jednu polovinu spoluvlastnického podílu na pozemku parcelní [číslo] v katastrálním území [část obce], [územní celek] (výrok I.), zamítl žalobu, aby soud nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobkyní b) smlouvu, kterou by žalovaná převedla na žalobkyni b) ideální jednu polovinu spoluvlastnického podílu na pozemku parcelní [číslo] v katastrálním území [část obce], [územní celek] (výrok II.), uložil žalobkyni a) povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení] (výrok III.) a uložil žalobkyni b) povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení] (výrok IV.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně po částečném zpětvzetí a změně žaloby domáhaly z titulu svého restitučního nároku nahrazení projevu vůle žalované tak, aby s každou ze žalobkyň byla uzavřena smlouva o bezúplatném převodu spoluvlastnického podílu o velikosti jedné ideální poloviny k pozemku parc. [číslo] v katastrálním území [část obce], [územní celek] (dál jen„ pozemek parc. [číslo]“).

3. Žalovaná navrhovala, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. Tvrdila, že pozemek nelze převést do vlastnictví žalobkyň, neboť je dotčen veřejně prospěšnou stavbou a je veden jako rezerva pro takovou stavbu, nelze jej účelně zemědělsky obhospodařovat a hlavní město Praha požádalo o jeho bezúplatný převod. Současně se dle žalované jedná se o pozemek, který je oplocený a je využíván obyvateli okolních domů jako zahrada.

4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel zejména ze zjištění, že žalobkyně jsou držitelkami platného restitučního nároku na základě rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [číslo jednací], [číslo jednací] a [číslo jednací] v celkové hodnotě [částka]. Tento restituční nárok byl dosud uspokojen v rozsahu [částka], respektive dosud nebyl uspokojen v rozsahu [částka] Cena pozemku parc. [číslo] činí [částka]. Pozemek se nachází v ploše koridoru vymezeného pro umístění veřejně prospěšné stavby dopravního charakteru VPS č. [číslo] s názvem [obec] – [anonymizována dvě slova] [obec] – [příjmení] – [anonymizováno] a v ploše stavební uzávěry„ stavba [číslo] [ulice] spojka“ vyhlášené rozhodnutím [číslo jednací] V/ [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí].

5. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále také jen„ zákon č. 229/1991 Sb.“) a zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém [anonymizováno] a o změně některých souvisejících zákonů (dále také jen„ zákon č. 503/2012 Sb.“). S poukazem na ustálenou rozhodovací praxi konstatoval, že žalobám oprávněných osob na nahrazení projevu vůle lze vyhovět v případech liknavého či svévolného postupu žalované a pouze ve vztahu k takovým pozemkům, které jsou jako náhradní pozemky k uspokojení restitučního nároku oprávněných osob vhodné. Poukázal na to, že vhodnými pozemky jsou pozemky, které jsou zařaditelné do veřejné nabídky, přičemž současně je třeba hodnotit, zda převodu nebrání zákonné výluky uvedené v § 11 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. a § 6 zákona č. 503/2012 Sb., zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob, zda převod pozemku není zapovězen zákonem z jiného důvodu, zda pozemek lze zemědělsky obhospodařovat, zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem, zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu. V daném případě bylo dle soudu prvního stupně prokázáno, že pozemek parc. [číslo] je [anonymizována tři slova] útvaru [územní celek] vymezen pro umístění veřejně prospěšné stavby dopravního charakteru VPS [číslo] s názvem [obec a číslo] – [anonymizována dvě slova] – [příjmení] – [anonymizováno] a v ploše stavební uzávěry„ stavba [číslo] [ulice] spojka“. Bez významu pak soud prvního stupně shledal námitku žalobkyně, že se jedná o podzemní stavbu. Zdůraznil, že v posuzované věci není naplněna žádná z výjimek stanovených v § 6 odst. 1 písm. b) bodech 1 až 4 zákona č. 503/2012 Sb., respektive že vydání pozemku předmětného pozemku oprávněným osobám brání překážka stanovená v § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb. Na základě uvedeného tedy uzavřel, že pozemek parc. [číslo] není vhodným pozemkem k uspokojení restitučního nároku žalobkyň. Na podporu své argumentace pak odkázal na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], v nichž soudy v jiné věci dospěly ohledně předmětného pozemku ke stejnému závěru. Nad rámec uvedeného soud prvního stupně označil za nerozhodné, k jakému účelu žalobkyně zamýšlely pozemek využívat, jakož i to, že hlavní město Praha v roce 2001 požádalo o převod pozemku do svého vlastnictví, že [anonymizována tři slova] pozemek pronajal a tento je využíván jako zahrada obyvateli okolních domů. Současně soud prvního stupně vyjádřil názor, že pozemek parc. [číslo] netvoří funkční celek se sousedními pozemky a domy, a dále, že s ohledem na jeho charakter jej nelze zemědělsky využívat. Ze všech uvedených důvodů soud prvního stupně žalobu zamítl. O nákladech řízení pak rozhodl dle § 146 odst. 2 věta první o.s.ř. a dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalované přiznal plnou náhradu nákladů řízení spočívajících v nákladech jejího právního zastoupení.

6. Proti rozsudku soudu prvního stupně podaly žalobkyně odvolání. Vyjádřily nesouhlas se způsobem, jakým soud prvního stupně o podané žalobě rozhodl. Za věcně nesprávný označily jeho závěr o tom, že v daném případě nelze pozemek parc. [číslo] převést od jejich vlastnictví, neboť je dotčen veřejně prospěšnou stavbou. Namítaly, že ve skutečnosti předmětný pozemek není fakticky dotčen žádnou veřejně prospěšnou stavbou, jak plyne ze znaleckého posudku [číslo] ze dne [datum] a šetření geodetů, a tudíž jim může být vydán. S poukazem na skutečnost, že pozemek je využíván jako zahrada, argumentovaly ve prospěch závěru, že je možné jeho zemědělské využití. Současně poukázaly na to, že dle platného [anonymizována dvě slova] lze pozemek využívat pro zahradnictví a pěstitelství, a vyjádřily přesvědčení, že by mohl být v budoucnu využíván mimo jiné jako tzv. komunitní zahrada, čímž by byl naplněn také účel zákona o půdě. Uvedly, že v řízení před soudem prvního stupně navrhovaly doplnění dokazování výslechem znalců a geodetů a vytýkaly soudu prvního stupně, že skutečnost, zda předmětný pozemek je skutečně dotčen veřejně prospěšnou stavbou, řádně neprověřil. Za nesprávný a rozporný s rozhodovací prací dovolacího soudu označily také postup soudu prvního stupně, kdy jim v řízení neumožnil označit jiné vhodné pozemky k uspokojení svých restitučních nároků. Dále vyjádřily názor, že za situace, kdy se v daném případě jedná o podzemní stavbu městského okruhu, která se nedotkne povrchu předmětného pozemku, je naplněna jedna z výjimek dle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, kdy lze vydat i zastavěný pozemek. Žalobkyně v odvolání brojily rovněž proti rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení a nesouhlasily s tím, že by měly žalované hradit náklady řízení. Současně zpochybňovaly účelnost nákladů žalované vynaložených na právní zastoupení advokátem, když žalovaná je řádně finančně a personálně vybavena, a tudíž není nutné, aby svá práva v řízení před soudem hájila prostřednictvím advokáta. Z uvedených důvodů navrhly, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, případně aby jej změnil tak, že žalobě v celém rozsahu vyhoví a přizná jim náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

7. Žalovaná navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil. Zdůraznila, že předmětný pozemek je dotčen veřejně prospěšnou stavbou, a tudíž není vhodný k převodu na žalobkyně. S poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu upozornila, že již samotná existence územně plánovací dokumentace sama o sobě zakládá překážku pro vydání pozemků dotčených plánovanou veřejně prospěšnou stavbou.

8. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a o.s.ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo. Poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek skutkových zjištění, vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci a věc posoudil správně i po právní stránce.

10. Mezi účastníky je nesporné, že žalobkyně jsou oprávněnými osobami, kterým náleží restituční nárok dle zákona č. 229/1991 Sb. V řízení v této věci se pak žalobkyně ve smyslu § 11a zákona č. 229/1991 Sb. domáhají, aby byl za účelem částečného uspokojení jejich restitučního nároku převeden do jejich vlastnictví náhradní pozemek. Mezi účastníky pak zůstala spornou otázka, zda žalobkyněmi zvolený pozemek parc. [číslo] je k převodu jako pozemek náhradní vhodný.

11. Z ustálené rozhodovací praxe plyne, že vhodnými náhradními pozemky se rozumí pozemky, jež by byly – nebýt liknavého či svévolného postupu žalované (a jejího předchůdce, [anonymizováno] fondu ČR) – zařaditelné do veřejné nabídky. Při posuzování„ vhodnosti“ pozemku k převodu oprávněné osobě jako pozemku náhradního (§ 11a odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb.) je pak nutno hodnotit, zda převodu nebrání zákonné výluky uvedené v ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. a v ustanovení § 6 zákona č. 503/2012 Sb., či zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob, zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem, zda jej lze zemědělsky obhospodařovat, zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem, případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást. Tato hlediska je přitom vždy nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

12. Soud prvního stupně se shora uvedenou spornou otázkou zabýval z pohledu relevantních zákonných hledisek a judikaturou vymezených kritérií. Dospěl přitom ke správnému závěru, že převodu žalobkyněmi zvoleného náhradního pozemku parc. [číslo] brání zákonná výluka uvedená v § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb.

13. Dle § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb. platí, že podle tohoto zákona nebo zákona [číslo] Sb., ve znění pozdějších předpisů, anebo zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, nelze převádět zemědělské pozemky nebo jejich části určené [anonymizována dvě slova] nebo regulačním [anonymizováno] anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné, s výjimkou zemědělských pozemků 1. převáděných podle § 3 odst. 4, § 7 nebo § 10 odst. 1 nebo 2, 2. převáděných se souhlasem obce nebo kraje na osoby, které mají podle schválené stavební dokumentace uskutečnit výstavbu podle § 17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, 3. převáděných se souhlasem obce nebo kraje směnou za jiné nemovitosti podle § 17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nebo 4. již využitých ke zřízení technické infrastruktury; v případě pochybností vydá na základě žádosti [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] vyjádření příslušný úřad [anonymizováno] plánování.

14. Z judikatury dovolacího soudu pak plyne, že v případě výluky uvedené v § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb. jde o to, aby bylo zamezeno převodům zemědělských pozemků, u nichž to vyžaduje veřejný zájem na vybudování staveb dopravní a technické infrastruktury či jiných veřejně prospěšných staveb a k nimž by jinak bylo nezbytné získat právo umožňující realizaci veřejně prospěšné stavby. Interpretované ustanovení míří právě na veřejným zájmem dotčené„ zemědělské pozemky“ za (jediné) podmínky, a sice že jde o pozemky (nebo jejich části) určené [anonymizována dvě slova] nebo regulačním [anonymizováno] anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné Z hlediska aplikace ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb. není nutná konkretizace (plánované) veřejně prospěšné stavby v [anonymizováno] rozhodnutí (v rozhodnutí o umístění stavby), poněvadž se zákaz převoditelnosti pozemků z vlastnictví státu vztahuje i na zemědělské pozemky (nebo jejich části) určené k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury dle [anonymizována dvě slova] nebo regulačního [anonymizováno], tedy územně plánovací dokumentací (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

15. Jestliže tedy v projednávané věci bylo na základě provedeného dokazování zjištěno, že podle [anonymizována tři slova] útvaru [územní celek] se předmětný pozemek parc. [číslo] v katastrálním území [část obce], [územní celek], nachází v ploše s využitím SV – všeobecně smíšené, v ploše koridoru, vymezeného pro umístění veřejně prospěšné stavby dopravního charakteru (VPS č. [číslo] s názvem [obec a číslo] [anonymizována dvě slova] [obec] – [příjmení] – [anonymizováno]) a v ploše stavební uzávěry pro stavbu [číslo] [ulice] spojka, vyhlášené rozhodnutím [číslo jednací] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], pak je nepochybné, že převodu tohoto pozemku žalobkyním brání zákonná výluka stanovená v § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb.

16. Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani žalobkyněmi namítaná skutečnost, že v daném případě má zmíněná veřejně prospěšná stavba městského okruhu povahu podzemní stavby. Z hlediska § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. lze sice vydat oprávněné osobě i stavbu umístěnou pod povrchem země, nicméně pouze za předpokladu, že tomu nebrání jiná zákonem stanovená výluka ve smyslu § 11 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. a § 6 zákona č. 503/2012 Sb. Pro závěr o naplnění zákonné výluky dle § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb. je přitom v posuzovaném případě ve smyslu citované judikatury podstatné, že předmětný pozemek je určen k zastavění veřejně prospěšnými stavbami, respektive stavbami dopravní infrastruktury územně plánovací dokumentací.

17. Za opodstatněné nelze považovat ani odvolací námitky žalobkyň v tom smyslu, že jim soud prvního stupně v rozporu s ustálenou judikaturou neumožnil v daném řízení označit jiné pozemky vhodné k uspokojení jejich restitučního nároku. Takové tvrzení žalobkyň totiž nekoresponduje s průběhem řízení v této věci. V tomto ohledu totiž nelze přehlédnout, že žalobkyně se původně podanou žalobou domáhaly převodu jiných náhradních pozemků, konkrétně žalobkyně a) nárokovala pozemek parc. [číslo] v katastrálním území [část obce], [územní celek] a žalobkyně b) pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v katastrálním území [část obce], [územní celek]. Teprve v průběhu řízení, kdy se ukázaly původně nárokované pozemky pro převod jako pozemky náhradní nevhodnými a žalobkyně byly v tomto smyslu poučeni soudem prvního stupně při ústním jednání konaném dne [datum], označily žalobkyně nyní posuzovaný pozemek parc. [číslo]. Učinily tak přitom za situace, kdy si musely být vědomy, že se jedná o pozemek k uspokojení jejich restitučního nároku nevhodný, neboť současně s jeho označením předložily soudu prvního stupně znalecký posudek, obsahující geodetické zaměření, z něhož plyne, že pozemek je územně plánovací dokumentací určen k zastavění veřejně prospěšnou stavbou. Za tohoto stavu má odvolací soud za to, že žalobkyním byl v daném řízení poskytnut dostatečný procesní prostor k označení jiných vhodných pozemků pro uspokojení jejich restitučního nároku, a tudíž se nejedná o případ, kdy by se soud v tomto ohledu odchýlil od žalobkyněmi odkazované judikatury dovolacího soudu, respektive Ústavního soudu.

18. Ze všech uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně nepochybil, pokud o věci samé rozhodl tak, že žalobu obou žalobkyň jako nedůvodnou zamítl. V návaznosti na procesní úspěch žalované rozhodl soud prvního stupně správně také o povinnosti žalobkyň nahradit jí náklady řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Lze nicméně přisvědčit odvolacím námitkám žalobkyň, kterými brojí proti výši přiznané náhrady, respektive proti tomu, aby součástí přiznané náhrady byly náklady právního zastoupení žalované advokátem. V tomto směru je totiž třeba vzít v úvahu judikaturu Ústavního soudu, z níž plyne, že v případě státu, který je k hájení svých zájmů vybaven příslušnými organizačními složkami finančně i personálně zajištěnými ze [anonymizováno] rozpočtu, není důvod, aby výkon svých práv a povinnosti v této oblasti přenášel na advokáta jako soukromý subjekt. Pokud tak přesto učiní, pak není důvod pro uznání takto mu vzniklých nákladů jako účelně vynaložených podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Uvedené závěry se uplatní i v případě, kdy je stát zastoupen Státním pozemkovým úřadem, který je jeho organizační složkou, přičemž z hlediska působnosti [anonymizována tři slova] podle zákona č. 229/1991 Sb. lze za jeho standardní agendu považovat jak spory týkající se hodnoty restitučního nároku, tak uplatňování restitučního nároku žalobou na nahrazení projevu vůle uzavřít s oprávněnými osobami smlouvu o převodu konkrétních náhradních pozemků. Závěr o účelnosti nákladů vynaložených na zastupování státu advokátem pak nelze založit ani na množství podaných žalob v obdobných sporech, neboť existence neuspokojených restitučních nároků na vydání náhradních pozemků podle § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. je více než 25 let trvajícím problémem, který zasahuje do práv oprávněných osob, a bylo povinností státu v průběhu tohoto dlouhého období nalézt účinný způsob, jakým budou tyto nároky při respektování legitimního očekávání oprávněných osob vypořádány, respektive alespoň zajistit dostatečnou personální a odbornou kapacitu státu pro řešení těchto sporů (srovnej nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 3790/19).

19. Vzhledem k uvedenému má tedy odvolací soud má za to, že je namístě podle § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznat v řízení úspěšné žalované náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši náležející právně nezastoupenému účastníkovi, tj. ve výši [částka], odpovídající paušální náhradě hotových výdajů za 6 úkonů (sepis vyjádření ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum], účast při ústním jednání ve dnech [datum] a [datum], účast při vyhlášení rozsudku dne [datum]) po [částka] dle vyhl. č. 254/2015 Sb. s tím, že každá ze žalobkyň je povinna zaplatit žalované jednu polovinu takto stanovené náhrady.

20. Na základě uvedeného odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o věci samé I. a II. podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil. Ve výrocích o nákladech řízení před soudem prvního stupně III. a IV. rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil jen tak, že výše náhrady nákladů řízení, jež je každá ze žalobkyň povinna zaplatit žalované, činí [částka], jinak rozsudek soudu prvního stupně v těchto výrocích podle § 219 o.s.ř. také potvrdil.

21. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že plně úspěšné žalované byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši [částka], spočívající v paušální náhradě hotových výdajů za 3 úkony (sepis vyjádření k odvolání žalobkyň, příprava k ústnímu jednání a účast při ústním jednání před odvolacím soudem dne [datum]) po [částka] dle vyhl. č. 254/2015 Sb. s tím, že každá ze žalobkyň je povinna zaplatit žalované jednu polovinu takto stanovené náhrady.