o zaplacení částky 76 035 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. září 2017, č. j. 51 C 142/2023-59,

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 76 035 Kč s příslušenstvím, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I), zamítl požadavek žalobkyně na zaplacení 15 % zákonného úroku z prodlení ročně z částky 8 378 Kč počítaného od 16. 5. 2023 do 16. 6. 2023 (výrok II) a dále uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 5 602 Kč, a to rovněž ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou žalobkyně požadovala po žalovaném, aby jí za užívání bytu, k němuž mu již v době od ledna 2022 do července 2022 nesvědčilo právo nájmu, nicméně přesto užíval, zaplatil částku 32 289 Kč, neuhrazené platby za služby spojené s užíváním bytu za rok 2021 ve výši 8 378 Kč a za rok 2022 ve výši 14 620 Kč a dále náklady vynaložené žalobkyní na vyklizení bytu a sklepní kóje ve výši 13 858 Kč a také náklady za náhradní péči poskytnutou králíku žalovaného ve výši 6 890 Kč.

3. Ze shodných tvrzení účastníků řízení a na podkladě provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že bytová jednotka č. [číslo], zapsaná na listu vlastnictví [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa] (dále jen „byt“), je ve vlastnictví [samosprávný celek] a ve svěřené správě žalobkyně. Žalovaný byl nájemcem bytu (nájem na něj přešel po úmrtí jeho matky) od [datum] do 27. 7. 2019, od kdy mu již žalobkyně nájem (po výpovědi ze dne 23. 7. 2015) znovu neprodloužila. V mezidobí se žalovaný domáhal přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu ze dne 23. 7. 2015, jeho žaloba však byla rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 13. 5. 2016, č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v [místo] ze dne 8. 8. 2017, č. j. [spisová značka], zamítnutá. Povinnost vyklidit a vyklizený byt předat žalobkyni byla žalovanému stanovená rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 18.8.2020, č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v [místo] ze dne 14. 1. 2021, č. j. [spisová značka], a to s odůvodněním, že jeho nájemní poměr k bytu skončil dne 27. 7. 2019 (výpovědí skončil ke dni 27. 7. 2015, nicméně pro absenci výzvy žalobkyně k vyklizení bytu se prodloužil do 27. 7. 2017 a z týchž důvodů poté až do 27. 7. 2019). Dne 21. 12. 2022 objednala žalobkyně u [společnost] vyklizení bytu (po exekuci pro nového nájemce), za což jí zmíněná společnost vystavila fakturu č. [číslo] znějící na částku 13 858 Kč splatnou dne 31. 1. 2023. Žalobkyně poté vyúčtovala tuto částku žalovanému fakturou ze dne 25. 1. 2023 č. [číslo] splatnou dne 18. 2. 2023. V mezidobý byl byt předaný exekutorem správci domu [společnost 2] předaný zpět s tím, že dluh váznoucí na tomto bytě tehdy činil 483 063 Kč (byt za správce domu převzal [jméno FO], který přitom zapsal i stav energií spojených s užíváním bytu, [Anonymizováno]). Vzhledem k tomu, že měsíční úhrada za užívání bytu činila za rok 2021 i za rok 2022 celkem 7 991 Kč (částka 5 071 Kč odpovídala do té do té doby sjednanému nájemnému a částka 2 920 Kč zálohám na služby spojené s užíváním bytu), žalovaný měl žalobkyni za období od 1. 1. 2022 do 12. 7. 2022 zaplatit za užívání bytu celkem 32 389 Kč (za šest měsíců po 5 071 Kč a za dvanáct dnů částku 1 963 Kč po odečtení částky 100 Kč, o kterou žalovaný přeplatil náhradu nákladů vynaložených žalobkyní v řízením vedeném týmž soudem pod sp. zn. [spisová značka]). Dále soud prvního stupně zjistil, že náklady na služby za rok 2021 činily 26 960 Kč (3 962 Kč za vodné a stočné, 12 143 Kč za teplo, 7 554 Kč za teplou vodu a 978 Kč za úklid, 1 220 Kč[Anonymizováno]za popelnice, částku 523 Kč za výtah, částku 478 Kč za společnou elektřinu a částku 102 Kč za STA), žalovaný však zaplatil za uvedené období pouze 18 582 Kč. Za období od 1. 1. 2022 do 12. 7. 2022 činily náklady na služby spojené s užíváním bytu celkem 14 620 Kč (932 Kč za vodné a stočné, 6 317 Kč za teplo, 4 967 Kč za teplou vodu, 524 Kč za úklid, 1 199 Kč za popelnice, částku 333 Kč za výtah, 294 Kč za společnou elektřinu a 54 Kč za STA), na jejichž náhradu již žalovaný nic nezaplatil. Nedoplatek vzniklý na službách spojených s užíváním bytu za rok 2021 tudíž činí 8 378 Kč a nedoplatek za rok 2022 činí 14 620 Kč. Soud prvního stupně vzal za prokázané i to, že při vyklizení bytu dne 17. 8. 2021 bylo třeba umístit králíka žalovaného do [ústav], odkud si ho žalovaný převzal dne 1. 3. 2022. Téhož dne sice žalovaný uznal důvod i výši nákladů vynaložených žalobkyní na zajištění náhradní péče o králíka ve výši 6 890 Kč, nicméně ani přes výzvu žalobkyně ze dne 17. 6. 2022 je nezaplatil.

4. Popsaná skutková zjištění soud prvního stupně posoudil podle § 2251 odst. 1, § 2292, § 2295 a § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Předně zkonstatoval, že provedeným dokazováním bylo jednoznačně prokázané, že nájem bytu skončil dne 27. 7. 2019, takže užíval-li jej žalovaný i poté, byl povinen zaplatit za to žalobkyni ekvivalent nájemného a dále náklady za služby spojené s užíváním bytu. Neučinil-li tak, vznikl mu dluh za užívání bytu od 1. 1. 2022 do 12. 7. 2022, kdy byl z bytu vyklizený, ve výši 32 289 Kč. Další položkou, kterou žalovaný doposud žalobkyni nezaplatil, je náhrada nákladů za služby spojené s užíváním bytu, a to za rok 2021 ve výši 8 378 Kč, a za rok 2022 ve výši 14 620 Kč. Také požadavek žalobkyně na zaplacení náhrady nákladů, které vynaložila na vyklizení žalovaného z bytu, soud prvního stupně shledal jako opodstatněný a proto uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni ještě částku 13 585 Kč. A konečně uznal žalovaného povinným nahradit žalobkyni náklady, které zaplatila za umístění jeho králíka do náhradní péče, a to ve výši 6 890 Kč. Soud prvního stupně proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 76 035 Kč s příslušenstvím a v rozsahu jejího požadavku na zaplacení 15 % úroku z prodlení z částky 8 378 Kč (nedoplatku za služby za rok 2021) počítaného od 16. 5. 2023 do 16. 6. 2023 žalobu zamítl. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř.

5. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. V něm se především soustředil na své přesvědčení, že mu nájem bytu neskončil, takže jakékoliv požadavky žalobkyně spojené s jeho vyklizením považuje ze neoprávněné a žalovaného poškozující. Nadto s ohledem na množství finančních prostředků, které doposud vynaložil za užívání bytu, mu vznikl u žalobkyně přeplatek, nikoliv nedoplatek. Pokud tedy soud prvního stupně žalobě vyhověl, žalovaného tím poškodil. Za současného zdůraznění, že se poškozujícímu chování žalobkyně i soudu prvního stupně musí bránit, proto žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu v plném rozsahu zamítl.

6. Žalobkyně, která se s prvostupňovým rozsudkem ztotožnila, navrhla, aby odvolací soud tento rozsudek jako věcně správný potvrdil. K odvolacím námitkám žalovaného pak poukázala na doposud vydaná soudní rozhodnutí, z nichž zcela jednoznačně vyplývá, že nájemní vztah žalovaného k předmětnému bytu skončil dne 27. 7. 2019. To, že se žalovanému obnovoval nájem bytu vždy o dva roky v důsledku absence výzvy k vyklizení bytu, ač již běželo řízení o vyklizení, neznamená, že by musela být žalovanému udělována po oněch dvou letech znovu výpověď. Nájem prostě skončil uplynutím dvou let 27. 7. 2019. Pakliže žalovaný byt poté nevyklidil a žalobkyni nepředal, byl povinen platit za jeho užívání ekvivalent nájemného a náklady za služby spojené s užíváním bytu. Dále uvedla, že žalovaný nikdy neměl přeplatky na nájemném a ani na úhradách za služby (poslední větší částku zaplatil dne 31. 12. 2013 ve výši 50 000 Kč, která byla použitá na nedoplatky vzniklé zčásti za života původní nájemkyně bytu [jméno FO], matky žalovaného, a zčásti, tj. od února 2013, za užívání bytu již pouze žalovaným). Ostatně žalovaný tvrzení o úhradě dluhu, respektive o vzniku přeplatku jeho plateb za užívání bytu, nijak nespecifikoval. Lze tedy shrnout, že veškeré platby, které přišly na některý účet žalobkyně, byly započtené přesně podle identifikace té které platby, tj. uvedeného čísla účtu, jeho předčíslí a variabilního symbolu. Žalovaný, který při svých platbách takto sám určoval, na který účel, měsíc a rok má být ta která platba započtená, poté požadoval po správní firmě [společnost 2], aby mezi jeho platbami činila různé dodatečné přesuny jinam, než byly započtené. Nicméně i tak zůstává faktem, že dluh žalovaného nadále činí částku přesahující 300 000 Kč.

7. Odvolací soud z podnětu a v rozsahu podaného odvolání přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. Takto rozhodl v nepřítomnosti řádně předvolaného žalovaného, jehož žádost o odročení jednání neshledal jako včasnou a ani důvodnou. Advokát, kterému žalovaný udělil plnou moc dne 21. 11. 2024, totiž odůvodnil svou žádost o odročení odvolacího jednání v této věci kolizí s věcí vedenou Krajským soudem v [místo] pod sp. zn. [spisová značka]. Pakliže se žalovaný se zmíněným advokátem dohodli na právním zastoupení s vědomím, že žalovaným zvolený zástupce se nebude moci na již nařízené odvolací jednání dne 27. 11. 2024 dostavit, přičemž tento advokát poté uvedl za důvod své nepřítomnosti kolizi s jiným jednáním, což ani nedoložil, jde tato skutečnost pouze k tíži žalovaného a jeho zástupce (§ 101 odst. 3, ve spojení s § 211 o. s. ř.).

8. Soud prvního stupně provedl v této věci dostatečná skutková zjištění, ze kterých vyvodil i správný právní závěr. Vzhledem k tomu, že se odvolací soud s odůvodněním rozsudku soudu prvního stupně plně ztotožňuje, pro stručnost na ně v podrobnostech odkazuje.

9. K odvolacím námitkám žalovaného pak odvolací soud pouze doplňuje, že ze všech důkazů, které byly soudem prvního stupně provedené, především pak z dosavadních soudních rozhodnutí, která byla v souvislosti s nájemním vztahem žalovaného k předmětnému bytu vydaná, bylo jednoznačně prokázané, že nájem žalovaného zanikl ke dni 27. 7. 2019. Žalovaný byl proto povinný předmětný byt vyklidit a vyklizený předat žalobkyni, a pokud tak ani přes výzvu žalobkyně neučinil, a vyklizení bytu proto za něj byla nucená učinit žalobkyně, je odpovědný za vznik nákladů s tím spojených, tj. částky 13 858 Kč, kterou žalobkyně zaplatila za vyklizení bytu a sklepní kóje a částky 6 890 Kč zaplacené žalobkyní za umístění a náhradní péči o králíka žalovaného. Dále se odvolací soud ztotožňuje se soudem prvního stupně i v jeho závěru, že žalovaný je povinen, pakliže byt užíval i po ukončení nájmu, zaplatit za to žalobkyni ekvivalent nájemného a nahradit také náklady vynaložené za služby spojené s užíváním bytu. Pakliže nájemné za užívání bytu činilo do doby ukončení nájmu částku 5 071 Kč lze tuto částku považovat za ekvivalent nájemného i pro dobu, kdy žalovaný užíval byt bez právního důvodu. Za období od 1. 1. 2022 do 12. 7. 2022 měl proto z uvedeného titulu zaplatit žalobkyni částku 32 489 Kč, což neučinil. Žalobkyně dále prokázala dluh žalovaného na nákladech za služby spojené s užíváním bytu za rok 2021 ve výši 8 378 Kč a za rok 2022 ve výši 14 620 Kč. Obrana žalovaného, že za užívání bytu zaplatil žalobkyni tak vysoké částky, že mu tím u ní vznikl přeplatek, přitom zůstala pouze v rovině neprokázaného tvrzení. Správný a mající oporu v provedeném dokazování je proto závěr soudu prvního stupně, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 76 035 Kč, a to včetně zákonných úroků z prodlení. Z uvedeného důvodu odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

10. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1, ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., podle kterých náleží procesně úspěšné žalobkyni náhrada nákladů nezastoupeného účastníka sestávající z vyjádření k odvolání, přípravy na odvolací jednání a za účast na tomto jednání dne 27. 11. 2024 (§ 137 odst. 2 o. s. ř. a § 1 odst. 3, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.) celkem 900 Kč.