pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), co do zbytku se žalobu zamítl (výrok II.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.), zamítl návrh na vydání částečného rozsudku pro uznání (výrok IV.) a dále rozhodl, že žalobkyni se vrací na soudním poplatku částka [částka] (výrok V.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu nesplaceného spotřebitelského úvěru poskytnutého žalované ve výši [částka] na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum]. Původní žalovaná částka se sestávala z jistiny úvěru [částka] se zákonným úrokem z prodlení, ze smluvní pokuty [částka] a s úroku ve výši 86,1% p. a.

3. Žalovaná nesouhlasila s žalobou uplatněným nárokem na zaplacení úroku ve výši 86,1% p. a., ve zbytku co do jistiny, smluvní pokuty a úroku z prodlení žalobní nárok uznala.

4. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do požadavku na zaplacení jistiny ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení, smluvní pokuty [částka] a úroku ve výši 61,1% p. a. Soud prvního stupně usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastavil. Předmětem řízení tak nadále zůstal žalobní požadavek na zaplacení jistiny ve výši [částka], smluvní pokuty [částka], zákonného úroku z prodlení a úroku ve výši 25% p. a.

5. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování zjistil skutkový stav věci. Vyšel zejména ze zjištění, že dne [datum] byla mezi účastníky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně žalované dne [datum] poskytla úvěr ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala žalobkyni tento úvěr splatit spolu s úrokem v nominální úrokové sazbě 86,1 % p. a., a to v 48 pravidelných měsíčních splátkách po [částka], splatných vždy k 22. dni v měsíci. Obvyklá výše úrokové sazby v době uzavření smlouvy činila 7,56 % p. a. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, přestože byla opakovaně upomínána o úhradu splátek.

6. Zjištěný skutkový stav hodnotil soud prvního stupně po právní stránce. Konstatoval, že mezi žalobkyní jako podnikatelem a žalovanou v postavení spotřebitele byla uzavřena smlouva o úvěru dle [ustanovení pr. předpisu]“), podléhající rovněž režimu [ustanovení pr. předpisu], o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon [číslo]“). S poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu soustředil svou pozornost na otázku platnosti smlouvy o úvěru. V tomto ohledu vzal v úvahu, že ve smlouvě byl sjednán úrok v nominální úrokové sazbě 86,1% p. a., která převyšuje úrokovou sazbu spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření smlouvy více než jedenáctinásobně. Na základě uvedeného s poukazem na § 588 o. z. posoudil smlouvu jako neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Současně uzavřel, že neplatné ujednání o úroku nelze změnit (moderovat) ve smyslu § 577 o. z., neboť by tím nedošlo ke spravedlivému uspořádání práv a povinností stran, respektive nahrazování neplatně sjednaného úroku zásahem soudu by bylo v rozporu s preventivním účinkem neplatnosti nemravných ujednání. Závěr o neplatnosti vztáhl soud prvního stupně ve smyslu § 576 o. z. na celou smlouvu, když lze předpokládat, že by k uzavření smlouvy nedošlo, pokud by dotčená strana rozpoznala neplatnost včas. V tomto ohledu soud prvního stupně odkázal na rozhodovací praxi Městského soudu v Praze, zohledňující skutečnost, že žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na zjevně neobvykle vysoké sazbě úroku z úvěru, přičemž tím vyvažuje podnikatelské riziko nevrácení části úvěrů, když jejími klienty jsou z povahy věci subjekty s horší platební morálkou, kterým by banky úvěr možná ani neposkytly. S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy soud prvního stupně posoudil žalobní nárok ve smyslu § 2991 a násl. o. z. jako nárok z bezdůvodného obohacení. Vyšel z toho, že na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, když jí byla na základě neplatné smlouvy poskytnuta částka ve výši [částka]. Současně zohlednil, že žalovaná již žalobkyní částku [částka] vrátila, a tudíž žalobě vyhověl pouze co do částky [částka], odpovídající rozdílu mezi plněním na základě neplatné smlouvy poskytnutým žalobkyní žalované a uskutečněnými platbami žalované. V návaznosti na okamžik, kdy se do sféry dispozice žalované dostala předžalobní výzva, dovodil počátek prodlení žalované se zaplacením peněžitého dluhu [částka]. Na tomto základě pak žalobě vyhověl co do částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, jinak žalobu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle [ustanovení pr. předpisu]“) a contrario tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když v řízení převážně úspěšná žalovaná náhradu nákladů řízení nepožadovala. S ohledem na rozpornost žalobou uplatněného nároku s dobrými mravy, soud prvního stupně v souladu s § 153a ve spojení s § 99 odst. 2 o.s.ř. nevyhověl návrhu žalobkyně na vydání rozsudku pro uznání. O vrácení části soudního poplatku ve výši [částka] rozhodl soud prvního stupně s ohledem na skutečnost, že soudní poplatek za žalobu byl vybrán v nesprávné výši.

7. Žalobkyně podala odvolání proti části zamítavého výroku II. rozsudku soudu prvního stupně, pokud jím bylo rozhodnuto o částce [částka] se zákonným úrokem z prodlení a s úrokem ve výši 7,56% p. a., a proti výrokům III. a IV. rozsudku soudu prvního stupně. Uvedla, že je nebankovní institucí, přičemž v nebankovním sektoru je obvyklé, že se úroková míra pohybuje ve vyšším rozmezí. Poukázala na to, že sazba úroků 86,10% a. odpovídá pouze 3,5 násobku nevyšší úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, která činila v březnu 2020 dle časové řady [příjmení] 24,01% p. a. Vyjádřila přesvědčení, že předmětná úvěrové smlouva je v celém svém rozsahu platná a strany zavazuje. Na podporu své argumentace v tomto směru citovala závěry plynoucí z rozhodovací praxe Krajského soudu v Praze, Krajského soudu v Ostravě, Krajského soudu v Plzni, Vrchního soudu v Olomouci, Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Poukázala na to, že dohoda o úrocích je vyloučena z úpravy zneužívající klauzule ve spotřebitelských smlouvách. Pokud i přesto soud dospěl k závěru, že lze výši úrokové sazby přezkoumávat a rozhodl o nepřiměřenosti výše úrokové sazby, jednalo by se dle žalobkyně maximálně toliko o nezákonné množstevní určení podle § 577 o. z., které je ustanovením speciálním ve vztahu k ostatním soudem prvního stupně odkazovaným ustanovením. Ačkoliv je žalobkyně přesvědčena o zákonnosti sjednaných podmínek úvěru, má za to, že pokud soud prvního stupně založil závěr o neplatnosti pouze na výši úroků, bylo jeho úkolem smluvní úrok moderovat na výši přiměřenou při poskytování půjček v nebankovním sektoru a obvyklou v daném místě a čase. Vyjádřila názor, že žalovaná úrok za poskytnutí úvěru platit musí, a tudíž není možné žalobní nárok v tomto směru zcela zamítnout, respektive je na místě přiznat alespoň obvyklý úrok. Z uvedeného důvodu tedy nadále požaduje pouze úrok v sazbě 7,56% p. a. Dále poukázala na to, že smluvní ujednání účastníků tvořila jeden celek a byla žalované při podpisu předložena. Předtím byl žalované rovněž předložen předsmluvní formulář, v němž byly uvedeny veškeré parametry poskytovaného úvěru. Žalovaná měla před uzavřením smlouvy o úvěru dostatek časového prostoru k tomu, aby se se smluvnímu ujednáními seznámila, což také stvrdila svým podpisem smlouvy. Zdůraznila, že žalovaná se předmětnou smlouvu rozhodla uzavřít v souladu se zásadou autonomie vůle, a to za podmínek ve smlouvě uvedených, přičemž se mohla rozhodnout, že smlouvu neuzavře a o poskytnutí peněžních prostředků požádá jinou osobu. Současně vyjádřila názor, že ochranu spotřebitele nelze pojímat jako nevyšší právní princip, který je možné aplikovat zcela neomezeně, a nelze zanedbávat zásadu proporcionality. Poukázala rovněž na dispozitivní charakter norem občanského práva. Ze všech uvedených důvodů pak navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích II. a IV. změnil tak, že žalované uloží povinnost zaplatit jí částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení a s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 7,56% p. a., a přizná jí plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

8. Odvolací soud v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. projednal odvolání žalobkyně při ústním jednání konaném dne [datum] v nepřítomnosti žalované, když tato nedoložila důvod, pro který požádala o odročení jednání. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání a v jím vymezeném rozsahu přezkoumal podle § 212 a § 212a o.s.ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo. Poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek skutkových zjištění, vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci a věc posoudil správně i po právní stránce.

10. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši [částka]. Soud prvního stupně nepochybil, pokud soustředil svou pozornost na otázku platnosti smlouvy s ohledem na výši sjednaných úroků.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 odst. 1 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

14. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

15. Jde-li o posouzení výše smluvené sazby úroků a jejího souladu s dobrými mravy, soudní judikatura dovodila, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka]). V posuzovaném případě se žalovaná v úvěrové smlouvě zavázala splatit poskytnutý úvěr ve výši [částka] v 40 měsíčních splátkách spolu s úrokem v nominální úrokové sazbě 86,10% p. a. Žalovaná tak měla žalobkyni celkově zaplatit [částka]. Z provedeného dokazování pak vyplynulo, že takto sjednaný úrok výrazně překračuje obvyklou úrokovou míru, která se v době uzavření smlouvy o úvěru ([datum]) dle veřejné databáze [příjmení] pohybovala v rozmezí od 7,56% p. a., v případě úvěrů pro domácnosti, do 24,01% p. a., v případě úročených úvěrů z kreditních karet. Nadto byť se v daném případě jednalo o nebankovní úvěr, byl mezi účastníky sjednán běžný úvěrový vztah, přičemž nebyly využity žádné speciální úvěrové instituty, jako tzv. mikropůjčka či úvěr poskytnutý prostřednictvím kontokorentu či kreditní karty, s nimiž je obvykle s ohledem na specifické smluvní podmínky spojena vyšší úroková míra.

16. Z uvedeného plyne, že sjednaná úroková sazba několikanásobně překračuje obvyklou úrokovou mírou v době uzavření předmětné smlouvy a mezi plněním obou smluvních stran je dán hrubý nepoměr. Za této situace odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospívá k závěru, že sjednaná sazba úroků se zjevně příčí dobrým mravům, a tudíž lze účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru hodnotit jako absolutně neplatnou (§ 588 o. z.). Důsledkem sjednání zjevně nemravného úroku pak v dané věci není pouze částečná neplatnost smluvního ujednání o výši úroku, nýbrž absolutní neplatnost právního jednání spočívajícího v uzavření smlouvy o úvěru jako celku. V tomto ohledu je totiž podstatné, zda lze zbývající část právního jednání od neplatné části oddělit, respektive lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas (§ 576 o. z.). V daném případě přitom jde o smlouvu o úvěru, která je smlouvou úplatnou, přičemž závazek úvěrovaného zaplatit úroky je podstatnou náležitostí tohoto právního jednání. Nadto v souladu s rozhodovací praxí odvolacího soudu je třeba vzít v úvahu, že žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na zjevně neobvykle vysoké sazbě úroků z úvěru a vyvažuje tím podnikatelské riziko nevrácení části úvěrů, když jejími klienty jsou z povahy věci subjekty s horší platební morálkou, kterým by banky úvěr možná ani neposkytly (srovnej rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Za této situace je tedy plně opodstatněn závěr o neplatnosti smlouvy o úvěru jako celku, neboť žalobkyně by zjevně úvěr s obvyklou úrokovou mírou neposkytovala a úvěrovou smlouvu s ujednáním o úrocích ve standardní výši neuzavírala. Z uvedeného důvodů je pak rovněž vyloučena moderace úroku z úvěru z jeho sjednané výše na výši obvyklou postupem dle § 577 o. z.

17. Odvolací námitky žalobkyně, kterými se domáhá přiznání peněžitého plnění ze smlouvy o úvěru, nelze z důvodů shora uvedených považovat za opodstatněné. Soud prvního stupně nepochybil, pokud s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru posoudil žalobou uplatněný nárok jako nárok z bezdůvodného obohacení a žalobu nad rámec peněžitého plnění [částka], odpovídajícího rozdílu mezi poskytnutou jistinou úvěru [částka] a žalovanou uhrazenými platbami v celkové výši [částka], s příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení jako nedůvodnou zamítl. Správně rozhodl v návaznosti na rozhodnutí ve věci také o náhradě nákladů řízení. Konečně pochybení nelze spatřovat ani v postupu soudu prvního stupně, kterým nevyhověl návrhu žalobkyně na vydání částečného rozsudku pro uznání, když odvolací soud má ve shodě se soudem prvního stupně za to, že ve vztahu k žalobou uplatněnému nároku nejsou splněny zákonné předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání ve smyslu § 153a odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 99 odst. 1, 2 o.s.ř.

18. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části výroku II., co do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení a co do úroku za poskytnutí úvěru ve výši 7,56% p. a., a dále v napadených výrocích III. a IV. jako věcně správný potvrdil.

19. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, když v této fázi úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.