pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu co do zbývajícího rozsahu navrženého vypořádání jedné poloviny podílu na nemovitosti parc. [číslo] v katastrálním území Stradonice u Pátku, hypotečního úvěru vedeného u [právnická osoba] a požadavku žalobkyně na finanční kompenzaci nad rámec částky přiznané ve výroku I. rozsudku (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala vypořádání společného jmění manželů. Žalobkyně navrhovala, aby v rámci vypořádání byl žalovanému přikázán podíl o velikosti ideální ½ na pozemku parc. [číslo] o výměře [výměra], jehož součástí je stavba [adresa] (rodinný dům), vše zapsané na [list vlastnictví] v katastrálním území Stradonice u Pátku, motorové vozidlo [anonymizována tři slova]), [registrační značka] a další v žalobě označené movité věci. Dále požadovala, aby žalovanému byl přikázán hypoteční úvěr [částka] poskytnutý [právnická osoba] na základě smlouvy o úvěru č. [rok] [číslo] ze dne [datum], a současně, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit jí kompenzaci [částka] jako polovinu jejího výlučného vnosu z titulu spotřebovaného stavebního spoření, investovaného do pořízení nemovitosti na adrese [adresa], částku [částka] jako polovinu aktuálního společného dluhu vůči jejímu otci [příjmení] [příjmení] z titulu půjčky, částku [částka] jako polovinu společného dluhu vůči její sestře [jméno] [příjmení] z titulu půjčky a částku [částka] jako polovinu ceny movitých věcí, jež učinila předmětem vypořádání společného jmění manželů. V průběhu řízení žalobkyně vzala žalobu ve vztahu ke shora uvedenému motorovému vozidlu a dalším v žalobě označeným movitým věcem zpět a soud prvního stupně v rozsahu tohoto částečného zpětvzetí žaloby řízení usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] zastavil.

3. Žalovaný navrhoval, aby žaloba byla zamítnuta. Neuznal žalobou uplatněné nároky a nesouhlasil s žalobkyní navrhovaným vypořádáním společného jmění manželů.

4. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování zjistil skutkový stav věci. Vyšel zejména ze zjištění, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] a rozvedeno s právními účinky ke dni [datum]. Před vstupem do manželství zřídili rodiče žalobkyni stavební spoření, jehož výše dosáhla částky [částka]. Žalobkyně předmětnou částku vybrala, vložila do investičního fondu, kde se zhodnotila. Následně účastníci část těchto prostředků využili na živobytí a část použili k financování rodinného domu, který kupovali napůl s bratrem žalovaného a jeho manželkou. Kupní cena domu byla sjednána ve výši [částka] a účastníci se zavázali uhradit [částka]. Zálohu na kupní cenu k rodinnému domu ve výši [částka] a část kupní ceny ve výši [částka] zaplatili z půjčky od rodičů žalobkyně. Ze svých zdrojů pak účastníci museli uhradit částku alespoň ve výši [částka]. Vzhledem k tomu, že si účastníci brali půjčky a neměli v té době vyjma částky ze stavebního spoření zhodnocené v investičním fondu nic naspořeno, soud prvního stupně dovodil, že nemovitost financovali právě z této částky. Za trvání manželství účastníci nabyli podíl o velikosti ideální ½ k rodinnému domu, na jehož rekonstrukci uzavřeli hypoteční úvěr. Po zániku společného jmění manželů nemovitost prodali za částku výši [částka], přičemž částka [částka] byla použita na doplacení hypotéčního úvěru, jehož vypořádání se žalobkyně žalobou domáhala.

5. Zjištěný skutkový stav hodnotil soud prvního stupně po právní stránce. Aplikoval přitom s ohledem na okamžik zániku společného jmění účastníků právní úpravu účinnou od 1. 1. 2014, obsaženou v [ustanovení pr. předpisu], občanský zákoník (dále také jen„ o. z.“). Žalobu zamítl ve vztahu k vypořádání nemovitosti v katastrálním území Stradonice u Pátku a k hypotéčnímu úvěru, který se k ní vázal, neboť v mezidobí od podání žaloby tyto položky určené k vypořádání zanikly, když dle nesporných tvrzení účastníků předmětná nemovitost byla prodána a z utržené ceny byl plně splacen hypoteční úvěr. S ohledem na uvedené a skutečnost, že co do movitých věcí byla žaloba vzata zpět a řízení bylo zastaveno, vyšel soud prvního z toho, že z původního návrhu nezbyla k vypořádání žádná součást společného jmění manželů, a proto soustředil svou pozornost na nároky žalobkyně na kompenzaci. Stran požadavku žalobkyně na zaplacení částky [částka] z titulu vnosu do společného jmění manželů měl soud prvního stupně za prokázané, že žalobkyně disponovala před vstupem do manželství částkou [částka]. Dovozoval přitom, že investice do nemovitosti z výlučných prostředků žalobkyně musela proběhnout, když účastníci měli uhradit část kupní ceny za nemovitost ve výši [částka], z půjček od otce žalobkyně uhradili zálohu [částka] a část kupní ceny ve výši [částka], přičemž jim zbývalo k úhradě [částka]. Soud prvního stupně v tomto ohledu vzal v úvahu, že účastníci v té době nedisponovali žádným větším obnosem peněz, neboť žalovaný byl bez příjmu a jiné úspory kromě částky ze stavebního spoření žalobkyně k dispozici neměli. Poukázal na to, že byť žalovaný se závěrem o použití výlučných prostředků žalobkyně nesouhlasil, sám nebyl schopen uvést žádné konkrétní skutečnosti stran zdrojů financí, které účastníci na koupi nemovitosti použili. Žalobkyně naopak dle soudu prvního stupně v průběhu účastnického výslechu věrohodně popsala postup použití výlučných prostředků. Na základě uvedeného tedy měl soud prvního stupně za prokázanou investici do předmětné nemovitosti ve společném jmění manželů z výlučných prostředků žalobkyně minimálně v částce [částka]. S poukazem na § 742 odst. 1 o. z. konstatoval, že s ohledem na valorizaci domu, který byl prodán za cenu více než dvojnásobnou, než za kterou jej účastníci koupili, došlo k více než dvojnásobnému zhodnocení vkladu žalobkyně. Současně vzal soud prvního stupně v úvahu, že vklad žalobkyně do nemovitosti byl jejím prodejem fakticky užit k úhradě dluhu [částka], na kterém by se manželé jako na společném dluhu podíleli stejnou měrou. Vzhledem k tomu, že i plnění z výlučného majetku manžela na úhradu dluhu tvořícího společného jmění manželů je třeba považovat za vnos, soud prvního stupně shledal, že žalobkyně se kompenzace vkladu ve výši [částka] žalobou domáhala důvodně a žalobě v tomto směru vyhověl. Důvodným naopak neshledal žalobou uplatněný nárok žalobkyně na kompenzaci ve výši [částka] a [částka] z titulu půjček poskytnutých ze strany její rodiny. V tomto ohledu žalobu zamítl, když vyšel z toho, že samotné dluhy z titulu těchto půjček nebyly jako součást společného jmění manželů k vypořádání navrženy a současně se nejedná o situaci, kdy by žalobkyně tyto dluhy uhradila z výlučných prostředků ve větším rozsahu, než by odpovídal jejímu podílu na nich. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o.s.ř.“) a s přihlédnutím k charakteru řízení o vypořádání společného jmění manželů tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

6. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný odvolání. Své odvolání směřoval do vyhovujícího výroku o věci samé I. a do výroku o nákladech řízení III. Namítal, že žalobkyně v řízení žádným způsobem neprokázala a neosvědčila, že částka [částka] ze stavebního spoření byla použita na společný majetek, na nákup rodinného domu. Nárok žalobkyně v tomto ohledu označil minimálně za neurčitý, když žalobkyně sice opakovaně popisuje proces toku uvedených finančních prostředků, jedná se však o její výpověď, která stojí zcela samostatně bez jakéhokoli dalšího podpůrného důkazu. I přes skutečnost, že si s ohledem na časový odstup již reálně nemůže vybavit přesné toky finančních prostředků užitých na nákup předmětné nemovitosti, vyjádřil přesvědčení, že vyjádření žalobkyně je účelové a učiněné ve snaze navýšit si vypořádací podíl. Současně upozornil, že takto navýšený vypořádací podíl je pro něj naprosto likvidační, a to již s ohledem na svou vyživovací povinnost ke čtyřem nezletilým dětem. S poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu zdůraznil, že procesní strana uplatňující v řízení o vypořádání společného jmění manželů vnos či investici musí aktivně tvrdit a prokazovat existenci takového vnosu či investice, pokud che, aby byla vypořádána, a vyjádřil názor, že žalobkyně v tomto řízení této své povinnosti nedostála. Vytýkal soudu prvního stupně, že bez dalšího přejal tvrzení žalobkyně k jejímu navrhovanému vnosu v částce [částka], aniž by pro toto tvrzení, krom výpovědi žalobkyně a jejího otce, existoval byť jen jediný další relevantní důkaz. Z uvedených důvodů tedy navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku I. změnil tak, že se žaloba zamítá a přiznal mu plnou náhradu nákladů řízení, popřípadě, aby rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích zrušil a v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Žalobkyně ve svém vyjádření označila odvolání žalovaného za nedůvodné. Rozsudek soudu prvního stupně naopak považuje za správný, založený na zevrubném a úplném dokazování, jakož i bezchybných právních závěrech. Vyjádřila názor, že v řízení prokázala, že částka [částka] byla před uzavřením sňatku se žalovaným v jejím výlučném vlastnictví, a že tato částka byla užita na společný majetek manželů. Za účelové pak označila tvrzení žalovaného o tom, že si nedokáže vybavit, odkud byly finance na koupi domu. Poukázala na to, že svá tvrzení o původu investovaných finančních prostředků prokázala svou vlastní účastnickou výpovědí i výpověďmi dvou předvolaných svědků, k prokázání existence předmětné finanční částky pak předkládala soudu také listinné důkazy. Vyjádřila přesvědčení, že důvodem pro změnu napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně nemůže být tvrzení žalovaného, že soudem prvního stupně uložená povinnost je pro něj likvidační. Nadto upozornila, že žalovaný neprokázal, že by jeho finanční poměry byly natolik špatné, že by mu splnění uložené povinnosti neumožnily. Zdůraznila, že žalovaný v odvolání neuvádí žádné nové, dosud neprojednané skutečnosti, které by mohly rozhodnutí soudu prvního stupně zpochybnit. Z uvedených důvodů tedy navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích potvrdil.

8. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a o.s.ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo. Poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek skutkových zjištění, vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci a věc posoudil správně i po právní stránce. Nepochybil, pokud za situace, kdy společné jmění manželů žalobkyně a žalovaného zaniklo v důsledku rozvodu jejich manželství za účinnosti [ustanovení pr. předpisu], občanský zákoník (dále jen též„ o. z.“), posoudil vypořádání společného jmění podle tohoto zákona (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

10. Soud prvního stupně rovněž nelže vytknout, že ve výsledku rozhodoval pouze o náhradě žalobkyní tvrzeného vnosu, když ohledně majetkových hodnot, které byly účastníky učiněny předmětem vypořádání, byla žaloba vzata zpět (movité věci), respektive bylo prokázáno, že ač v době zániku společného jmění manželů tvořily jeho součást (spoluvlastnický podíl na nemovitosti v katastrálním území Stradonice u Pátku, hypotéční úvěr), ke dni rozhodování soudu o vypořádání společného jmění manželů tomu tak již nebylo (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne14. 8. 2014, sp. zn. [spisová značka]).

11. Podle § 742 odst. 1 písm. c) o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, má každý z manželů právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek.

12. Podle § 242 odst. 2 o. z. hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen.

13. Jestliže z provedeného dokazování vyplynulo, že výlučné prostředky žalobkyně ze stavebního spoření ve výši [částka], získané před uzavřením manželství se žalovaným, byly vynaloženy na úhradu části kupní ceny spoluvlastnického podílu na nemovitosti v katastrálním území Stradonice u Pátku, který účastníci nabyli do společného jmění manželů, jde o vnos. Žalobkyni tak podle § 742 odst. 1 písm. c) o. z. svědčí právo žádat, aby jí bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložila na společný majetek, přičemž při rozhodování o náhradě vnosu je ve smyslu § 242 odst. 2 o. z. třeba vzít v úvahu výši vnosu s přihlédnutím k jeho amortizaci či valorizaci (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Soud prvního stupně tedy nepochybil, pokud na podkladě výsledků dokazování a zohlednění výše vnosu a jeho valorizace v návaznosti na zvýšení hodnoty dotčené nemovitosti za dobu od jeho vynaložení do okamžiku zániku společného jmění manželů shledal důvodným žalobní požadavek žalobkyně na náhradu vnosu ve výši [částka] a v tomto rozsahu žalobě vyhověl.

14. Odvolací námitky žalovaného nejsou způsobilé správnost rozhodnutí soudu prvního stupně zpochybnit. Skutkové závěry soudu právního stupně mají oporu v provedeném dokazování a soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku přezkoumatelným způsobem vyložil, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil (§ 157 odst. 2 o.s.ř.). Výslechy svědků a účastníků řízení jsou standardními důkazními prostředky, jimiž lze zjistit skutkový stav věci (§ 125 o.s.ř.), a to zvláště za situace, kdy nejsou k dispozici listinné důkazy či jiné důkazní prostředky (například s ohledem na časový odstup, skartaci apod.). Využití důkazních prostředků ve formě výpovědí účastníků řízení a jejich rodinných příslušníků ostatně opodstatňuje také předmět řízení o vypořádání společného jmění manželů, neboť právě tyto osoby zpravidla disponují potřebnými poznatky o majetkových poměrech manželů a jejich hospodaření. Nelze přitom bez dalšího presumovat nepravdivost uváděných skutečností a považovat za sníženou věrohodnost skutkových zjištění získaných v dané věci výpovědí žalobkyně a svědeckými výpověďmi jejich rodinných příslušníků, a to zvláště za situace, kdy výsledky takto provedeného dokazování neodporují zásadám logického myšlení a nejsou v rozporu s jinými v řízení provedenými důkazy. Nadto žalovaný sice zpochybňoval věrohodnost zmíněných důkazních prostředků a pravdivost jimi zjištěných skutečností, nicméně tyto pochybnosti potřebným způsobem nezdůvodnil, nepodložil tvrzeními o vlastní verzi průběhu událostí (financování nemovitosti) a o konkrétních skutečnostech, jež by závěr o nevěrohodnosti v řízení provedených důkazů opodstatňovaly (srovnej obdobně usnesení Ústavního soudu z [datum], sp. zn. [ústavní nález]).

15. Zcela bez významu pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku jsou současné majetkové poměry žalovaného. Nicméně i za situace, kdy žalovaný o svých nepříznivých poměrech nic konkrétního netvrdil, lze obecně považovat za opodstatněné, aby ke splnění povinnosti poskytnout peněžité plnění v řádech statisíců korun byla povinné osobě stanovena delší lhůta k plnění, poskytující mu odpovídající časový prostor k zajištění platby a obstarání potřebných finančních prostředků. S ohledem na uvedené tedy odvolací soud umožnil žalovanému splnit stanovenou povinnost v delší pariční lhůtě, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

16. Soud prvního stupně rozhodl správně o náhradě nákladů řízení, když vzal v úvahu, že řízení o vypořádání společného jmění manželů je svou povahou řízením iudicium duplex, kdy zpravidla nelze hovořit o úspěchu ve věci, a současně nebyly zjištěný konkrétní okolnosti odůvodňující jiný postup (srovnej nález Ústavního soudu z [datum], sp. zn. [ústavní nález]).

17. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku o věci samé I. změnil jen co do lhůty k plnění, jinak jej v tomto výroku a ve výroku o nákladech řízení III. podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

18. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že se žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, a to ze stejných důvodů, na kterých je založeno rozhodnutí o nákladech řízení před soudem prvního stupně.