o zaplacení částky 1 200 EUR s příslušenstvím
JUDr. Lubomír Velc · předseda senátu · Rozhodnutí ze dne 26. 11. 2025
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Velce a soudkyň JUDr. Zuzany Sváčkové a Mgr. Pavly Polednové ve věci
žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A]
b) [Jméno žalobce B], narozená [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce A] zastoupená zmocněncem [Jméno zmocněnce] bytem [Adresa zmocněnce]
proti
žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta]
o zaplacení částky 1 200 EUR s příslušenstvím
k odvolání žalobců proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 2. června 2025, č. j. 11 C 242/2024-72
I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.
II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 5 235 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno advokáta], advokáta.
1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit každému ze žalobců 600 EUR s příslušenstvím (výrok I) a dále uložil žalobcům, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku zaplatili žalované náhradu nákladů řízení ve výši 17 620 Kč, a to k rukám zástupce žalované (výrok II).
2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou žalobci domáhali na žalované zaplacení žalované částky z titulu odškodnění podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne [datum], kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letu a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91, a to z důvodu zpoždění letu přesahujícího osm hodin dne [datum], kterému žalovaná měla a mohla zabránit.
3. Žalovaná navrhovala, aby žaloba byla zcela zamítnuta. Tvrdila, že ke zpoždění letu došlo v důsledku mimořádné okolnosti spočívající ve výpadku [podezřelý výraz] a nepříznivého počasí na [adresa].
4. Ze shodných tvrzení účastníků řízení a na podkladě provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že žalobci byli cestujícími letu č. [hodnota] (přesahujícího 3 500 km) provozovaného žalovanou s plánovanou dobu příletu do [adresa] dne [datum] v době 2,25 Koordinovaného světového času (dále jen „UTC“). V době před odletem ze [adresa], jakož i v průběhu převažující části letu, byly předpovědi počasí i dráhové dohlednosti na [adresa] příznivé, tedy umožňující přistání předmětného letadla v [adresa]. V 18,33 UTC byla posádka letadla informována [podezřelý výraz] (dále jen „[podezřelý výraz]“) o výpadku meteorologického pozorovacího systému (dále jen „systém [podezřelý výraz]“) na [adresa]. V 1,42 UTC, kdy se letadlo nacházelo ve vzdušeném prostoru mezi [adresa] a [adresa], se posádka letadla dozvěděla, že došlo ke zhoršení meteorologických podmínek (spočívajících v husté mlze) neumožňujících bezpečné přistání v [adresa] (pro snížení viditelnosti pod 550 m). Let byl proto přesměrován na letiště [adresa] (které se nacházelo nejblíže, technicky i personálně bylo nejlépe vybaveno pro přistání předmětného letu a daného typu letadla a žalovaná zde měla své zastoupení). Zde letadlo přistálo v 2,32 UTC a v 5,25 UTC mu ŘLP umožnilo odlet na pražské letiště (když v mezidobí došlo k doplnění paliva a přidělení slotu), protože meteorologické zprávy byly v této době pro dobu zamýšleného přistání v [adresa] příznivé. V 5,59 UTC však posádka letadla obdržela informaci, že na letišti v [adresa] došlo ke zhoršení dohlednosti na 400 m, tj. k situaci neumožňující přistání v [adresa]. Letadlo proto přešlo do stadia tzv. vyčkávacího obrazce (kdy po dobu asi třiceti minut kroužilo ve vzdušném prostoru [adresa]) a protože nepříznivé podmínky na letišti v [adresa] stále přetrvávaly, let byl odkloněn na letiště v [adresa], kde letadlo přistálo v 7,02 UTC. Ještě před přistáním žalovaná objednala pro cestující tohoto letu autobusovou přepravu, kterou jim zajistila dojezd do [adresa] v 11,00 UTC. Žalobci tuto možnost nevyužili, protože se z [adresa] přepravili sami. Dne [datum] žalobci uplatnili u žalované nárok na paušální kompenzaci ve výši po 600 EUR pro každého z nich, který žalovaná dne [datum] odmítla a zamítavě reagovala i na předžalobní výzvu k plnění.
5. Uvedená skutková zjištění soud prvního stupně posoudil podle článku 5 odst. 1 písm. c), odst. 3 a dále podle článku 7 odst. 1 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 261/2004 ze dne 11. 2. 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení jen před nebo významného zpoždění letů, a kterým se zrušuje Nařízení (EHS) č. 295/91 (dále jen „Nařízení“), ve spojení s odstavcem 14 preambule tohoto nařízení a předně zkonstatoval, že v daném případě nebyl dán důvod k předložení předběžných otázek Soudnímu dvoru evropské unie (dále jen „SDEU“), jak se domáhali žalobci. Rozhodnutí v této věci totiž není založeno na sporném výkladu unijního práva nebo na úvaze soudu a konkrétní články, aplikované na danou věc, nepředstavují právní normu s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, a nejedná se ani o případ, kdy je úkolem soudu, aby podle svého uvážení vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Nadto je předložení předběžné otázky SDEU záležitostí soudu poslední instance, kterým prvostupňový soud není. Poté soud prvního stupně s odkazem rozsudky SDEU, například ve spojených věcech č. C-402/07 a C-432/07, ve věci č. C-826/19, ve věci č. C-253/21 nebo analogicky ve věci č. C-559/16 zkonstatoval, že cestující odkloněného letu a dále také cestující letu významně zpožděného mají nárok na náhradu škody ve výši 600 EUR, a to u všech letů delších než 3 500 km, jestliže dosáhnou cílového místa určení tři hodiny nebo více hodin po čase dosažení cílového místa určení původně plánovaném leteckým dopravcem. V daném případě došlo jednak k odklonění letu a nadto i k jeho významnému zpoždění, které přesáhlo tři hodiny. Nicméně žalovaná prokázala, že vzniklá situace byla způsobena souběhem dvou nepříznivých okolností, jimiž byla porucha [podezřelý výraz] (která sama o sobě by zřejmě neznemožňovala přistání na [adresa]) a dále nepříznivé meteorologické podmínky, které se navíc v průběhu rozhodné doby měnily. Existenci, průběh a ani dobu trvání těchto okolností žalovaná nebyla schopna (nijak) ovlivnit. Opatření, která žalovaná přijala k vyřešení vzniklé situace, pak soud prvního stupně posoudil jako přiměřená. Pakliže totiž nebylo možné přistát v [adresa], tak [adresa] bylo v daném čase nejbližší a pro mezipřistání daného typu letadla nejvhodnější. V době, kdy bylo letadlo připraveno k odletu z [adresa] do [adresa] (mělo dočerpáno palivo a byl mu přidělen příslušný slot), meteorologické podmínky v [adresa] byly pro dobu předpokládaného přistání tohoto letadla příznivé. Při dosažení vzdušného prostoru [adresa] se však dohledová viditelnost snížila natolik, že (opět) neumožňovala přistání. Žalovaná proto byla nucena znovu odklonit let na jiné nejbližší vhodné letiště, čemuž nejlépe vyhovovalo [adresa]. Úvahy žalobců, že žalovaná by při zajištění autobusové dopravu z [adresa], popřípadě z [adresa], mohla zabránit zpoždění přesahujícím tři hodiny, soud prvního stupně posoudil jako neopodstatněné. Do celkové doby přesunu cestujících by totiž bylo třeba započítat i dobu nutnou k jejich odbavení, což by vzhledem ke vzdálenosti mezi [adresa] a [adresa], popřípadě mezi [adresa], výsledně neumožnilo dosáhnout cílového místa bez zpoždění nepřesahujícím tři hodiny. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně shledal žalovanou přijatá opatření jako přiměřená vzniklé situaci a efektivně směřující k eliminaci zpoždění vzniklého v důsledku mimořádných okolností (spočívajících v poruše [podezřelý výraz] a současně nepříznivých klimatických podmínkách na [adresa]), žalobu požadující odškodnění ve výši 600 EUR pro každého ze žalobců zamítl. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).
6. Proti tomuto rozsudku podali žalobci včasné odvolání. V něm nejprve zopakovali popis průběhu letu. Poté namítli, že ve výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO], kapitána předmětného letu, shledávají určité nesrovnalosti. Dále poukázali na to, že podle sdělení samotné žalované, respektive zmíněného svědka, bylo při plánování letu vycházeno ze zpráv poskytovaných [podezřelý výraz] (dále jen „[podezřelý výraz]“) a nikoliv ze zpráv [podezřelý výraz] (dále jen „[podezřelý výraz]“). Pokud tedy žalovaná tvrdí, že při odletu z [adresa] vycházela ze zprávy [podezřelý výraz] vydané v 2,00 UTC, tak není zřejmé, proč zde letadlo čekalo další tři hodiny, tj. odletělo odtud až v 5,25 UTC. Pokud by se pak žalovaná řídila zprávami [podezřelý výraz], zjistila by, že dohlednost na pražském letišti oscilovala v době od 1,30 UTC do 8,30 UTC okolo 500 m, půl hodiny před vzlétnutím z [adresa] byla jen 400 m a stále se snižovala až na 200 m. Za současného zdůraznění, že liberační důvody byly naplněny pouze ve vztahu k odklonění předmětného letu, nikoli však již pro zpoždění letu, které přesáhlo čtyři a půl hodiny (od plánovaného přistání v [adresa]), proto žalobci navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl.
7. Žalovaná, která se s rozsudkem soudu prvního stupně ztotožnila, navrhla, aby odvolací soud tento rozsudek jako věcně správný potvrdil. Ve své reakci na podané odvolání pak předně zdůraznila, že žalobci uváděné informace, které dle jejich tvrzení získali ze zpráv [podezřelý výraz] a [podezřelý výraz], jsou jednak vytržené z kontextu a nadto závěry, které z nich žalobci vyvozují, si vzájemně odporují. Dále zopakovala, že při odletu předmětného letadla ze [adresa] do [adresa] dne [datum] v 18,35 UTC byla předpověď počasí příznivá (ohledně doby přistání na pražském letišti). To potvrdil ve své výpovědi svědek [tituly před jménem] [jméno FO] (hlavní kapitán letu). Až v 1,42 UTC přišla první nepříznivá předpověď, která se poté zhoršovala. Na hranicích [adresa] a [adresa] již bylo zřejmé, že letadlo v [adresa] přistát nemůže. Za nejvhodnější letiště pro mezipřistání předmětného letadla bylo shledáno letiště v [adresa]. Vzhledem k tomu, že vzletu letadla vždy předchází vydání příslušného povolení a zajištění dostatku paliva (i pro případné nenadále situace), žalovaná tyto základní podmínky zajistila a při první příznivé zprávě o dobrých meteorologických podmínkách na pražském letišti, letadlo opustilo letiště v [adresa]. Nicméně poté se meteorologické podmínky zhoršily a ani po třiceti minutách kroužení letadla nad [adresa] se již nezlepšily. Letadlo proto přistálo na [adresa], které již bylo od 6,00 UTC v provozu. Žalovanou zvoleným postupem bylo tudíž zpoždění letu eliminováno.
8. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
9. V případě zrušení letu mají cestující podle článku 5 odst. 1 písm. c), ve spojení s článkem 7 nařízení (ES) č. 261/2004, právo na náhradu škody od leteckého dopravce. Vzhledem k tomu, že újma utrpěná cestujícími v případě zrušení letu nebo významného zpoždění letu je podobná, dospěl SDEU v rozsudku ze dne 19. 11. 2009 ve spojených věcech C-402/07, C-432/07 Christopher Sturgeon, Gabriel Sturgeon a Alana Sturgeon proti Condor Flugdienst GmbH a Stefan Böck a Cornelia Lepuschitz proti Air France SA, k závěru, že nelze zacházet s cestujícími zpožděných letů a s cestujícími zrušených letů různým způsobem, protože tím by došlo k porušení zásady rovného zacházení, a to především s ohledem na cíl sledovaný Nařízením (ES) č. 261/2004, kterým je zvýšit ochranu všech cestujících v letecké dopravě. Cestující zpožděných letů se tudíž mohou dovolávat náhrady škody stanovené článkem 7 Nařízení (ES) č. 261/2004, pakliže utrpí časovou ztrátu tří nebo více hodin, tedy jestliže dosáhnou svého cílového místa určení o tři nebo více hodin později, než je čas příletu plánovaný leteckým dopravcem.
10. Podle článku 5 odst. 3 Nařízení (ES) č. 261/2004 letecký dopravce není povinen platit náhradu podle článku 7 tohoto nařízení, jestliže prokáže, že zrušení letu bylo způsobeno mimořádnými okolnostmi, kterým by nebylo možné zabránit, i kdyby byla přijata všechna přiměřená opatření. Mimořádnými okolnostmi jsou ve smyslu článku 5 odst. 3 Nařízení (ES) č. 261/2004, ve spojení s bodem 14 preambule nařízení (ES) č. 261/2004 takové okolnosti, kterým by nebylo možné zamezit, i kdyby byla přijata všechna přiměřená opatření. Tyto mimořádné okolnosti se mohou vyskytnout zejména v případech politické nestability, povětrnostních podmínek neslučitelných s uskutečněním dotčeného letu, bezpečnostních rizik, neočekávaných nedostatků letové bezpečnosti a stávek, které postihují provoz provozujícího dopravce.
11. Soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu a z provedených důkazů vyvodil odpovídající skutková zjištění, jež jsou tak dostatečným podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu. Soud prvního stupně věc posoudil též správně po právní stránce, aplikoval přitom citovanou právní úpravu i relevantní judikaturu. Odvolací soud se s odůvodněním napadeného rozhodnutí ztotožňuje a pro stručnost na ně v podrobnostech odkazuje.
12. K odvolacím námitkám žalobců lze dodat, že souběh dvou nepříznivých okolností, jimiž byla porucha [podezřelý výraz] trvající ode dne [datum] do dne [datum] a dále nepříznivé meteorologické podmínky na letišti v [adresa] dne [datum], považuje odvolací soud stejně jako soud prvního stupně za mimořádné okolnosti, pro které nebylo možno uskutečnit přistání letadla přepravujícího žalobce na pražské letišti v původně plánovaném termínu [datum] v 2,25 UTC.
13. Odvolací soud pak shledal žalovanou zvolený odklon předmětného letu na letiště v [adresa], kde letadlo přistálo dne [datum] v 2,32 UTC, za opatření přiměřeně reagující na vzniklé mimořádné okolnosti. Pakliže totiž bylo zřejmé, a to v době kdy se letadlo nacházelo v prostoru mezi [adresa] a [adresa], že přistání v [adresa] není možné, šlo o nejbližší letiště, které bylo technicky i personálně nejlépe vybavené pro přistání předmětného letu a daného typu letadla. Tyto skutečnosti byly prokázány výpovědí svědka [tituly před jménem] [jméno FO], kapitána letu. V [adresa] pak letadlo přistálo v 2,32 UTC. V 5,00 UTC žalovaná obdržela meteorologickou zprávu, že předpokládaná dohlednost v době příletu letadla na letiště v [adresa] umožní jeho bezpečné přistání. Vzhledem k tomu, že letadlo bylo k odletu již připraveno (doplněním paliva a přidělením slotu), opustilo bratislavského letiště v 5,25 UTC. Úkony, které žalovaná v této fázi učinila a opatření, která přijala, efektivně směřovaly k eliminaci zpoždění.
14. Absenci snahy žalované minimalizovat zpoždění žalované pak odvolací soud neshledal ani v navazující fázi letu. Podle obsahu spisu totiž posádka letadla obdržela informaci o opětovném zhoršení podmínek k přistání v [adresa] až v 5,59 UTC. Vzhledem k tomu, že ke zlepšení této situace nedošlo ani po třiceti minutách kroužení letadla nad Prahou, bylo nutno let znovu odklonit. Za nejvhodnější pro přistání bylo zvoleno [adresa], kde pak letadlo přistálo v 7,02 UTC. V té době zde již byla zajištěna autobusová přeprava do [adresa], kterou však žalobci nevyužili. Ostatní cestující byli dopraveni do [adresa] v 11,00 UTC.
15. Lze tedy uzavřít, že ke zpoždění letu č. [hodnota] dne [datum] došlo v důsledku souběhu dvou nepříznivých skutečností spočívajících v poruše [podezřelý výraz] a nepříznivých klimatických podmínkách na [adresa], které naplnily znaky mimořádných okolností. Těmto mimořádným okolnostem, respektive důsledkům z nich vyplývajícím, žalovaná nemohla zabránit, i když přijala všechna přiměřená opatření (vynaložila veškeré úsilí, které bylo po ní za daných okolností požadovat). Tyto liberační důvody zprošťují žalovanou povinnosti odškodnit žalobce za zpoždění předmětného letu. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba požadující po žalované pro každého ze žalobců 600 EUR, jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).
16. S přihlédnutím k tomu, že žalovaná byla procesně úspěšná i v odvolacím řízení, odvolací soud jí přiznal podle § 142 odst. 1, a § 224 odst. 1 o. s. ř., náhradu nákladů řízení spočívající v odměně za vyjádření jejího zástupce k podanému odvolání ze dne [datum] a dále za jeho účast na odvolacím jednání dne [datum], tj. dvakrát po 1 700 Kč (protože směnný kurz EUR činil podle ČNB k datu [datum] částku 24,18 Kč), v paušálně stanovené náhradě hotových výdajů tohoto zástupce dvakrát po 450 Kč, v náhradě výdajů za jízdu osobním automobilem k jednání odvolacího soudu dne [datum] ve výši 485 Kč (z [adresa] a zpět, což činí 64 km, při průměrné spotřebě pohonných hmot 5,13 l/100 km, ceně nafty 34,70 Kč/km a sazbě základní náhrady za opotřebení ve výši 5,80 Kč/km) a dále v náhradě promeškaného času zástupce žalované dne [datum] ve výši 450 Kč (za tři půlhodiny po 150 Kč), a to podle § 7 odst. 1, § 11 odst. 1, § 13 odst. 4 a § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, celkem tedy 5 235 Kč.
Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jehož přípustnost za podmínek stanovených v § 237 o. s. ř. přezkoumá dovolací soud.