pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku (výrok I), a současně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci také částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok II). Dále soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to k rukám žalobcova zástupce Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, a rovněž do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě ve znění jejího doplnění ze dne [datum], kterou se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení celkem částky [částka] s příslušenstvím z titulu peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež mu vznikla nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. [spisová značka].

3. Žalovaná navrhovala, aby žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta, neboť dle jejího názoru délka posuzovaného řízení není nepřiměřená, a není dán proto důvod, aby byl žalobce za tvrzenou nemajetkovou újmu odškodněn.

4. Na základě provedených důkazů a nesporných tvrzení účastníků řízení, ze kterých vyplynul především průběh posuzovaného řízení, který soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně popsal jak co do časové posloupnosti úkonů účastníků řízení a ve věci rozhodujících soudů, tak i co do podstatného obsahu těchto úkonů, učinil soud prvního stupně závěr o skutkovém stavu věci, z něhož předně plyne, že žalobce byl účasten řízení vedeného před Okresním soudem v Příbrami pod sp. zn. [spisová značka] v procesním postavení žalovaného. Řízení ve vztahu k jeho osobě započalo dne [datum], kdy žalobce obdržel žalobu a soudem vydaný elektronický platební rozkaz, přičemž dosud není skončeno. Ke dni [datum] tak posuzované řízení trvalo 5 let a 7 měsíců. V době od [datum] do [datum], tj. po dobu 2 let a 6 měsíců, byla v této věci řešena procesní otázka související se záměnou účastníků, a to opakovaně na třech stupních soudní soustavy, kdy soud prvního stupně, soud odvolací i soud dovolací rozhodovaly vždy dvakrát. Dále se soud v posuzovaném řízení procesně zabýval opakovanými výzvami k zaplacení soudních poplatků, řádnými podáními účastníků, vadami podaných odvolání, byla připuštěna změna žaloby, v rámci dokazování byly provedeny listinné důkazy, účastnický výslech i výslech tří svědků. Meritorně bylo ve věci rozhodováno dvakrát soudem prvního stupně a dvakrát soudem odvolacím. Nakonec bylo ve věci podáno dovolání k Nejvyššímu soudu, a o věci tudíž bude rozhodováno také na třetím stupni soudní soustavy. Žalobce svůj nárok na odškodnění předběžně uplatnil u žalované dne [datum], z její strany však nic plněno nebylo.

5. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“). Celkovou dosavadní délku posuzovaného řízení v trvání 5 let a 7 měsíců (ke dni [datum]) přitom s poukazem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu České republiky zhodnotil jako nepřiměřenou. V této souvislosti vzal v úvahu, že celkovou délku tohoto řízení negativně ovlivnilo opakované procesní a meritorní rozhodování soudu, zejména opakované rušení rozhodnutí soudu prvního stupně soudem odvolacím, respektive dovolacím, a řešení otázky záměny účastníků po dobu dvou let a šesti měsíců, kdy nebylo možné ve věci rozhodnout meritorně. Dospěl tedy k závěru, že odpovědnost žalované za nesprávný úřední postup dle § 13 zákona č. 82/1998 Sb. spočívající v porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, je v daném případě dána. Současně uzavřel, že žalobci vznikla v důsledku nesprávného úředního postupu presumovaná nemajetková újma, kterou je namístě odškodnit finančním zadostiučiněním. Při stanovení výše tohoto zadostiučinění vyšel, s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, ze základní částky [částka] za první dva roky řízení a poté za každý další rok jeho trvání. Při celkové délce posuzovaného řízení v trvání 5 let a 7 měsíců tak základní částku zadostiučinění vyčíslil na částku [částka], kterou následně modifikoval ve smyslu kritérií upravených v § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Dospěl přitom k závěru, že je třeba základní částku snížit o 30% z důvodu skutkové, právní i procesní složitosti věci, když zohlednil především opakované rozhodování soudů na třech stupních soudní soustavy, řešení otázky záměny účastníků na straně žalobce, předmět sporu, jakož i dokazování listinnými důkazy a výslechy účastníků řízení a tří svědků. Důvody pro snížení či zvýšení základní částky peněžitého zadostiučinění pak v souvislosti s hodnocením kritéria podílu žalobce na řízení soud prvního stupně neshledal, když se žalobce nijak nepodílel nejen na urychlení posuzovaného řízení, ale ani na žádných průtazích. Pokud jde o kritérium postupu orgánu veřejné moci, soud prvního stupně sice uzavřel, že se na celkové délce řízení negativně promítl nekoncentrovaný postup soudů, když rozhodnutí soudu prvního stupně byla opakovaně rušena soudem odvolacím, a v případě rozhodnutí řešícího otázku záměny účastníků řízení bylo zrušeno také rozhodnutí odvolacího soudu soudem dovolacím, uvedené skutečnosti měl však za dostatečně zohledněné již stanovením peněžité formy odškodnění. V souvislosti s tímto kritériem tedy žádné důvody pro zvýšení nebo pro snížení základní částky odškodnění neshledal. [příjmení] závěr pak soud prvního stupně učinil i ve vztahu ke kritériu významu předmětu řízení pro žalobce. Posuzované řízení totiž v závislosti na jeho předmětu nepatří mezi ta, kterým judikatura Evropského soudu pro lidská práva přisuzuje zvýšený význam pro účastníky, a ostatně žalobce ani zvýšený význam posuzovaného řízení pro jeho osobu netvrdil. Shora popsaným postupem pak soud prvního stupně dospěl k výsledné výši zadostiučinění, které tak vyčíslil na konečných [částka] s tím, že tuto částku považoval ve vztahu k nemajetkové újmě, jež žalobci v důsledku nepřiměřené délky posuzovaného řízení vznikla, za adekvátní. Soud prvního stupně proto žalobě co do této částky spolu s požadovaným zákonným úrokem z prodlení vyhověl, přičemž ve zbývající části, která přiznanou částku převyšovala, žalobu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), tak, že žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení, když výše přiznaného plnění záležela na úvaze soudu.

6. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání žalobce i žalovaná.

7. Žalobce, který svým odvoláním napadl zamítavý výrok předmětného rozsudku, v této souvislosti namítl, že soud prvního stupně nesprávně právně posoudil otázku vlivu zákonných kritérií vymezených v § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. na výši peněžitého zadostiučinění. Soudu prvního stupně přitom vytkl, že složitost řízení posuzoval jen optikou obecného a formálního hodnocení podstaty věci. Zdůraznil přitom, že věc v posuzovaném řízení nelze považovat za složitou, neboť od samého počátku byla žaloba neprojednatelná, přičemž ihned po připuštění změny žaloby byla vznesena námitka promlčení. Pokud by soud v posuzovaném řízení postupoval řádně a neprojevoval zcela základní neznalosti práva, pak by bylo o meritu věci rozhodnuto velmi rychle. Žalobce též poukázal na nesprávný postup soudu, jehož se v posuzovaném řízení dopustil při rozhodování o záměně účastníků, a zejména pak na jeho pochybení při opětovném rozhodování o této procesní otázce po zrušení jeho v pořadí prvního rozhodnutí a rozhodnutí odvolacího soudu dovolacím soudem, kdy tento soud nerespektoval závazný právní názor dovolacího soudu. Při rozhodování věci mezitímním rozsudkem pak soud postupoval zmatečně, když rozhodl o základu nároku vymezeného v původní žalobě před připuštěním její změny. Dle žalobcova názoru to byl především Okresní soud v Příbrami, který se nerespektováním zákonných postupů a zmatečným rozhodováním podstatným způsobem podílel na celkové délce posuzovaného řízení. V této souvislosti pak žalobce soudu prvního stupně vytkl, že při svém rozhodování nepostupoval v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, když složitost věci nehodnotil v kontextu s postupem rozhodujícího orgánu a nerespektoval tak princip proporcionality. V rámci doplnění odvolací argumentace při jednání před odvolacím soudem pak žalobce prostřednictvím svého právního zástupce zpochybnil také správnost postupu soudu prvního stupně při výpočtu vlastní základní částky peněžitého zadostiučinění, přičemž vyjádřil názor, že s ohledem na změnu životní úrovně, ke které v České republice došlo od doby přijetí sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu, z něhož soud prvního stupně při svém rozhodování vycházel, již nelze základní částku zadostiučinění stanovit na pouhých [částka] za první dva roky řízení a dále v téže výši za každý další rok trvání řízení, načež závěrem navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobci přizná peněžité zadostiučinění ve výši, kterou požaduje.

8. Oproti tomu žalovaná své odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně směřovala do vyhovujícího výroku o věci samé, jakož i do výroku o nákladech řízení. Namítala přitom, že soud prvního stupně chybně právně posoudil otázku existence nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce posuzovaného řízení, a poukázala na judikaturu Nejvyššího soudu, z níž plyne, že kritéria uvedená v § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. je třeba vzít v potaz nejenom při stanovení druhu a výše odškodnění, ale také při úvaze o přiměřenosti či nepřiměřenosti délky posuzovaného řízení. Ze závěrů plynoucích z judikatury Nejvyššího soudu pak sice plyne, že pod pojem nesprávnosti postupu orgánu veřejné moci je třeba zahrnout i případy, v nichž dojde ke zrušení rozhodnutí soudu nižšího stupně jen proto, že nerespektoval závazný právní názor soudu vyššího stupně či nález Ústavního soudu s tím, že podobným případem je i situace, kdy rozhodnutí soudu nižšího stupně je zrušeno výlučně z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti nebo procesní vady, v posuzovaném případě se však soud prvního stupně zabýval i jinými důvody zrušení či změny rozhodnutí soudu nižšího stupně, což mu však již v tomto kompenzačním řízení nepřísluší. Stát pak dle žalované rovněž nelze činit odpovědným za to, že účastníci řízení využívají řádné i mimořádné opravné prostředky. Za současného konstatování, že délka posuzovaného řízení byla přiměřená všem zjištěným okolnostem, proto žalovaná navrhla, aby odvolací soud vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu i v této části zamítne.

9. Ve svém vyjádření k odvolání žalované pak žalobce toto odvolání označil za nedůvodné s tím, že žalovaná dobu, po kterou posuzované řízení trvalo, bagatelizuje a zároveň nepřiměřenou délku řízení zaměňuje s průtahy v řízení. Následně žalobce zopakoval svou odvolací argumentaci a odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, načež setrval na svém odvolacím návrhu.

10. Odvolací soud rozhodl o odvolání účastníků rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] tak, že rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé I. potvrdil (výrok I.), v zamítavém výroku o věci samé II. pak rozsudek soudu prvního stupně změnil jen tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, jinak jej v tomto výroku rovněž potvrdil (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši [částka] (výrok III.).

11. Žalobce napadl uvedený rozsudek odvolacího soudu dovoláním, a to v rozsahu části výroku II., jíž odvolací soud potvrdil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba co do části, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Nejvyšší soud České republiky na základě dovolání žalobce rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] rozsudek odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] v části výroku II. rozsudku soudu prvního stupně, jíž byla zamítnuta žaloba v rozsahu žalobního žádání o zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a v závislém výroku III. zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud uzavřel, že odvolací soud pochybil, pokud nevzal v úvahu, že žalobce v žalobě uvedl, že požaduje zadostiučinění za celou délku posuzovaného řízení a při svém rozhodování vycházel z totožné délky řízení jako soud prvního stupně, ačkoliv měl vycházet z celé doby řízení od okamžiku, kdy pro žalobce započalo, tj. [datum], do vyhlášení vlastního rozhodnutí.

12. Odvolací soud v intencích závazného právního názoru dovolacího soudu a v rozsahu, v němž bylo jeho předcházející rozhodnutí dovolacím soudem zrušeno (ohledně potvrzení rozsudku soudu prvního stupně v části zamítnutí žalobního nároku na zaplacení [částka] s příslušenstvím), znovu přezkoumal podle § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 213 odst. 4 o.s.ř. doplnil dokazování a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce je částečně důvodné.

13. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek skutkových zjištění a poté vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci, který se tak mohl stát podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu. Prostřednictvím částečného doplnění dokazování si pak odvolací soud opatřil další skutková zjištění ohledně průběhu posuzovaného řízení v období od vydání rozhodnutí soudu prvního stupně do dne vyhlášení svého rozhodnutí.

14. Informacemi o průběhu posuzovaného řízení z aplikace InfoSoud, rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a listinami doloženými žalobcem (odvolání ze dne [datum], vyrozumění o odročení jednání z [datum]) má odvolací soud nad rámec skutkových zjištění soudu prvního stupně za prokázané, že předmětem posuzovaného řízení je náhrada škody vzniklé na lodi svěřené žalovanému (žalobci v nyní projednávané věci) na základě smlouvy o úschově uzavřené mezi účastníky dne [datum] Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] potvrdil rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (ve věci samé), kterým byla žaloba z důvodu promlčení žalobou uplatněného nároku v plném rozsahu zamítnuta. Dne [datum] podala žalobkyně ([právnická osoba], s.r.o.) proti rozsudku odvolacího soudu dovolání. Dne [datum] bylo dovolání předloženo Nejvyššímu soudu. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] byly rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a Okresního soudu v Příbrami ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] zrušeny a věc byla vrácena Okresnímu soudu v Příbrami k dalšímu řízení. Dovolací soud přitom shledal nesprávných závěr odvolacího soudu o promlčení žalobou uplatněného nároku, respektive závěr o tom, že nárok na náhradu škody spočívající v poškození či odcizení součásti a příslušenství věci není totožný s nárokem na náhradu škody představující snížení tržní (obvyklé) ceny věci. Okresnímu soudu v Příbrami jako soudu prvního stupně byl vrácen spis [datum]. V průběhu řízení před soudem prvního stupně byl vypracován znalecký posudek, tři krát bylo zrušeno nařízené ústní jednání (dle informace žalobce střídavě na žádost obou stran sporu), při ústním jednání konaném dne [datum] byl vyhlášen rozsudek, proti kterému žalovaný (žalobce v nyní projednávané věci) podal tentýž den blanketní odvolání.

15. Na základě takto zjištěného skutkového stavu shledal odvolací soud správnými právní závěry soudu prvního stupně ve vztahu k základu žalobou uplatněného nároku na poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení. Od právních závěrů soudu prvního stupně týkajících se výše přiznaného zadostiučinění se však odvolací soud částečně odchýlil, což ve výsledku, spolu s potřebou posuzovat délku dotčeného řízení ke dni rozhodování odvolacího soudu, vedlo k částečné změně napadeného rozhodnutí.

16. K porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a tím i k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb., nedochází tehdy, není-li věc projednána v ideální době, ve které by projednána být mohla, ale teprve tehdy, není-li projednána v době odpovídající její složitosti a významu předmětu řízení pro poškozeného, přičemž důvody, proč k tomu došlo, spočívají v postupu orgánu veřejné moci, a to buď zcela nebo v míře významně převažující podíl poškozeného na celkové délce projednávání věci. Zároveň musí být tato celková délka řízení nepřijatelná (zásah do uvedených základních práv poškozeného musí mít nezbytnou intenzitu), tj. působící poškozenému újmu spojenou s nejistotou ohledně výsledku řízení, kterou nelze v právním státě, založeném na úctě k právům a svobodám člověka, tolerovat (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]). U postupu orgánu veřejné moci (§ 31a odst. 3 písm. d/ zákona č. 82/1998 Sb.) je pak třeba zejména zkoumat, zda tento postup v řízení odpovídá procesním pravidlům. Dojde-li v řízení ke zrušení rozhodnutí z důvodu jeho závažné vady, spočívající především v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí nebo nerespektování závazného právního názoru, popř. v rozporu postupu orgánu veřejné moci, který vydání rozhodnutí předcházel, s procesními předpisy, je třeba takovou skutečnost při posuzování celkové délky řízení zohlednit, a to zejména tehdy, dojde-li v důsledku uvedeného pochybení orgánu veřejné moci ke zjevnému prodloužení řízení oproti stavu, kdy by orgán veřejné moci postupoval z procesního hlediska bezvadně (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]).

17. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že v projednávané věci byly splněny zákonné předpoklady odpovědnosti žalované za nemajetkovou újmu, jež byla žalobci způsobena nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. [spisová značka]. Nelze přehlédnout, že délka posuzovaného řízení byla negativně ovlivněna již postupem prvostupňového a odvolacího soudu při rozhodování o procesním nástupnictví dle § 107a odst. 1 o. s. ř. na straně žalobce (soud prvního stupně v napadeném rozsudku tento procesní institut nesprávně označuje jako„ záměnu účastníků“), když se s ohledem na okolnosti případu tyto soudy nezabývaly všemi rozhodnými skutečnostmi, což následně vedlo ke zrušení jejich rozhodnutí dovolacím soudem. Nepříznivý dopad na délku posuzovaného řízení poté mělo též rozhodování prvostupňového soudu mezitímním rozsudkem, když tento postup byl zatížen závažnými procesními vadami, pro které musel být zmíněný rozsudek odvolacím soudem posléze zrušen. Uvedená pochybení jsou přičitatelná státu a vedla ke zjevnému prodloužení řízení, přičemž doba, po kterou žalobce byl (a dosud stále je) probíhajícím řízením udržován ve stavu nejistoty ohledně jeho výsledku, se s ohledem na složitost a předmět tohoto řízení jeví jako nepřijatelná. Lze tedy uzavřít, že v posuzovaném řízení došlo k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, a tedy k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., v jehož důsledku žalobci vznikla presumovaná nemajetková újma, za kterou mu podle § 31a zákona č. 89/1998 Sb. náleží přiměřené zadostiučinění.

18. Soud prvního stupně na podkladě konkrétních skutkových okolností posuzovaného řízení správně dospěl k závěru, že v zájmu poskytnutí odpovídající satisfakce je namístě žalobci přiznat zadostiučinění v peněžité formě. Z ustálené rozhodovací praxe plyne, že finanční zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení musí být přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), přičemž na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kurzu měny (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Pro poměry [země] je přitom přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi [částka] až [částka] za první dva roky a dále za každý další rok nepřiměřeně dlouhého řízení (srovnej stanovisko [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. Cpjn 206/2010).

19. Soud prvního stupně nepochybil, pokud při rozhodování o výši peněžitého zadostiučinění vycházel ze základní částky [částka] za rok řízení, respektive z částky v poloviční výši za první dva roky tohoto řízení. Pokud se žalobce v této souvislosti dovolává růstu životní úrovně a mezd na území [země], pak odvolací soud v uvedených skutečnostech nespatřuje důvody, pro které by určení základní částky peněžitého zadostiučinění ve zmíněné výši mohlo být vzhledem k okolnostem daného případu hodnoceno jako nepřiměřeně nízké a tím i v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu či Evropského soudu pro lidská práva. Soudem prvního stupně stanovená výše základní částky zadostiučinění totiž vyhovuje požadavku adekvátního a spravedlivého zadostiučinění, neboť plně odráží konkrétní zjištění svědčící o závažnosti vzniklé újmy i celkové délce posuzovaného řízení, která je sice nepřiměřená, nikoliv však značně či dokonce extrémně. Součinem základní částky za jeden rok řízení (modifikované za prvé dva roky řízení) a dosavadní délky posuzovaného řízení ke dni rozhodování odvolacího soudu, tj. 7 let a 6 měsíců (od [datum] do [datum]), lze dospět k celkové základní částce peněžitého zadostiučinění za celou tuto dobu ve výši [částka], kterou je třeba dále odpovídajícím způsobem upravit ve smyslu zákonných kritérií upravených v § 31a odst. 2, 3 zákona č. 82/1998 Sb.

20. Odvolací soud se ztotožňuje s argumentací soudu prvního stupně, kterou zformuloval v souvislosti s hodnocením zákonných hledisek upravených v § 31a odst. 3 písm. c), e) zákona č. 82/1998 Sb., a ve shodě s ní pak rovněž na podkladě okolností daného případu, které soud prvního stupně ve svém rozhodnutí správně a podrobně popsal, respektive které byly zjištěny doplněním dokazování v odvolacím řízení, dospívá k závěru, že nejsou dány důvody pro snížení ani pro zvýšení základní částky odškodnění z důvodu jednání poškozeného a významu předmětu řízení pro poškozeného. Souhlasit lze rovněž se závěrem soudu prvního stupně, podle kterého je třeba kritérium složitosti řízení dle § 31a odst. 3 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb. promítnout do základní částky peněžitého zadostiučinění jejím snížením o 30 %, neboť posuzované řízení bylo po právní i procesní stránce složité právě do té míry, která zmíněnému snížení odpovídá. Rozsah prováděného dokazování odvíjející se od předmětu řízení, kterým byl nárok na náhradu škody, provádění výslechů svědků, vypracování znaleckého posudku, řešení otázky procesního nástupnictví na straně žalobce a rozhodování o něm opakovaně na třech stupních soudní soustavy, stejně jako rozhodování o meritu věci na třech stupních soudní soustavy, které dodnes nebylo pravomocně skončeno, lze považovat za objektivní skutečnosti, které časovou náročnost posuzovaného řízení zvýšily a prodloužily tím jeho délku.

21. Přisvědčit však již nelze závěrům soudu prvního stupně, k nimž tento soud dospěl při hodnocení kritéria postupu orgánů veřejné moci během řízení podle § 31a odst. 3 písm. d) zákona č. 82/1998 Sb. Řízení ve více instancích je sice obecně spojeno též s dobou potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, pročež je ospravedlnitelná celková délka řízení o tuto dobu prodlužována, zároveň je však třeba přihlédnout též k tomu, z jakého důvodu byla věc na více stupních soudní soustavy projednávána. Zda z důvodu složitosti řízení, nebo z důvodu procesních pochybení soudů nižších stupňů. Pokud postup soudu v řízení neodpovídá procesním pravidlům a dochází v něm k závažným pochybením chybám spočívajícím např. v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí, je třeba takovou skutečnost zohlednit v rámci kritéria postupu orgánů veřejné moci během řízení, a to zejména tehdy, dojde-li v důsledku takových pochybení ke zjevnému prodloužení řízení oproti stavu, kdy by orgán veřejné moci postupoval z procesního hlediska bezvadně (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Z judikatury pak rovněž plyne, že kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona č. 82/1998 Sb. se na závěru o nepřiměřenosti délky řízení, a v návaznosti na něm i na závěru o případné výši zadostiučinění, projeví ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela. Přispěl-li k celkové délce řízení postup orgánů veřejné moci výrazně vyšší měrou, než složitost věci, není možné, aby při hodnocení přiměřenosti délky řízení a poskytovaného zadostiučinění došlo pouze ke zhodnocení kritéria složitosti věci, nikoli již ke zhodnocení kritéria postupu orgánů veřejné moci. (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

22. V poměrech projednávané věci je tedy třeba zohlednit, že byť soudy v posuzovaném řízení postupovaly plynule a bez průtahů, délka tohoto řízení byla negativně ovlivněna rozhodováním soudů o procesním nástupnictví i postupem prvostupňového soudu při rozhodování mezitímním rozsudkem, který byl následně vyhodnocen jako odporující procesním pravidlům. Na druhou stranu však nelze přijmout žalobcem prezentovaný názor, že by důvodem opakovaného rozhodování soudů na více stupních soudní soustavy bylo nerespektování závazných právních názorů a pokynů nadřízených soudů. K takovému pochybení totiž v posuzovaném řízení nedošlo, a to ani na straně prvostupňového soudu v řízení, které následovalo po rozhodnutí dovolacího soudu, jímž byla zrušena předcházející rozhodnutí prvostupňového a odvolacího soudu o procesním nástupnictví. Je tomu tak proto, že dovolací soud svým právním názorem zavázal nižší soudy k řešení otázky důvodnosti obavy, že podání návrhu na postup podle § 107a odst. 1 o. s. ř. je zneužitím procesního práva ve smyslu § 2 o. s. ř., nikoliv však k tomu, jakým způsobem má být tato otázka vyřešena. Konečně je třeba vzít v úvahu, že procesní pochybení či nerespektování závazného právního názoru nařízeného soudu nebylo důvodem ani zrušení meritorních rozhodnutí nalézacích soudů obou stupňů dovolacím soudem. Lze tedy uzavřít, že míra, jakou v daném případě postup soudů přispěl k celkové délce posuzovaného řízení, nedosahuje míry, jakou se na ní podílela složitost tohoto řízení. Odvolací soud proto považuje za přiléhavé, aby z důvodu postupu orgánů veřejné moci během řízení byla základní částka odškodnění zvýšena o 10%.

23. Shora popsaným postupem tedy odvolací soud dospěl k výsledné výši peněžitého zadostiučinění v částce [částka] (základní částka peněžitého zadostiučinění [částka] – 30% + 10% = [částka]), kterou s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu považuje za přiměřenou formu odškodnění nemajetkové újmy žalobce, účinně kompenzující stav nejistoty, ve které byl nepřiměřeně dlouhým řízením udržován. Odvolací soud proto nad rámec peněžitého zadostiučinění v částce [částka] s příslušenstvím, přiznaného napadeným rozsudkem soudu prvního stupně, a peněžitého zadostiučinění v částce [částka], přiznaného žalobci v pořadí prvním rozsudkem odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (dovoláním nedotčenou částí výroku II.), přiznal žalobci další peněžité zadostiučinění v částce [částka] ([částka] – ([částka] + 6 875) = [částka]), a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (§ 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., ve spojení s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a nařízením vlády č. 351/2013 Sb.).

24. Ze všech uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé II. co do části, jíž byla zamítnuta žaloba v rozsahu žalobního žádání o zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od [datum] do zaplacení podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil jen tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, jinak jej v tomto výroku, tj. co do částky [částka] s příslušenstvím, podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil.

25. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, rozhodoval v souladu s § 224 odst. 2 o. s. ř. nejen o náhradě nákladů odvolacího řízení, ale znovu také o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně. Částečně úspěšnému žalobci pak byla v souladu s ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. přiznána plná náhrada nákladů řízení před soudy všech stupňů, když co do základu uplatněného nároku byl v řízení úspěšný a výše přiznaného plnění závisela na úvaze soudu. Náhrada nákladů, které žalobci vznikly za řízení před soudem prvního stupně, pak činí [částka] a sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a z nákladů právního zastoupení ve výši [částka], které jsou tvořeny odměnou žalobcova advokáta ve výši [částka] za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava právního zastoupení, sepis žaloby, doplnění žaloby ze dne [datum] a účast při ústním jednání dne [datum]) po [částka] dle § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. a), § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ advokátní tarif“), dále paušální náhradou hotových výdajů tohoto advokáta ve výši [částka] za čtyři úkony právní služby po [částka] dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhradou 21% daně z přidané hodnoty ve výši [částka] dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Za řízení před odvolacím a dovolacím soudem žalobci přísluší náhrada nákladů řízení ve výši [částka], která sestává ze soudního poplatku za dovolání ve výši [částka] a z nákladů právního zastoupení ve výši [částka] Náklady právního zastoupení žalobce jsou pak tvořeny odměnou jeho advokáta ve výši [částka] za pět úkonů právní služby (sepis odvolání do rozsudku, vyjádření k odvolání žalované a účast při jednání před odvolacím soudem dne [datum] a [datum], sepis dovolání) po [částka] dle § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. a), § 11 odst. 1 písm. g), k) advokátního tarifu, paušální náhradou hotových výdajů tohoto advokáta ve výši [částka] za pět úkonů právní služby po [částka] dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhradou 21% daně z přidané hodnoty ve výši [částka] dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tak žalobci náleží náhrada nákladů řízení před soudy všech stupňů ve výši [částka].