o zaplacení 588 340 Kč s příslušenstvím, k odvolání obou účastníků řízení proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. února 2024, č. j. 37 C 48/2022-180, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 9. dubna 2024, č. j. 37 C 48/2022-195,

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované, aby zaplatila žalobci částku 24 500 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I) a v rozsahu částky 563 840 Kč žalobu zamítl (výrok II). Prvostupňový soud rovněž rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III) a dále že každý z nich je povinen zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 2 náhradu nákladů státu ve výši 6 353 Kč; žalobce ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a žalovaná ve lhůtě patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku (výroky IV a V).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou žalobce odůvodnil tvrzením, že nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] mu vznikla nemajetková újma, kterou žádá odškodnit částkou 88 340 Kč a psychické útrapy, za které žádá bolestné ve výši 500 000 Kč.

3. Ze shodných tvrzení účastníků řízení a na podkladě provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že řízení vedené Obvodním soudem pro [adresa] (dále jen „obvodní soud“) pod sp. zn. [spisová značka] bylo zahájené žalobou podanou žalobcem dne 6. 11. 2015, kterou požadoval určení, že manžel jeho partnerky, [jméno FO] (dále jen „manžel matky nezletilého“), není otcem [jméno FO] a oproti tomu určení, že jeho otcem je žalobce. Poté soud prvního stupně popsal průběh tohoto řízení s uvedením všech pro věc relevantních úkonů a rozhodnutí s tím, že po prověření bydliště manžela matky nezletilého (v USA) obvodní soud řešil svou místní příslušnost a také místní příslušnost opatrovníka nezletilého, poté se snažil o komunikaci s manželem matky nezletilého prostřednictvím [ústřední orgán] a [správní orgán 2] v [místo], což se nezdařilo a proto byl nucený mu usnesením ze dne 18. 10. 2016 jmenovat opatrovníka a poté znovu rozhodovat o opatrovníku nezletilého. Dne 23. 2. 2017 obvodní soud vyhlásil rozsudek, který sice Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 8. 2017 potvrdil, nicméně Nejvyšší soud usnesením ze dne [datum] zrušil (za doposud judikaturou neřešenou otázku totiž posoudil situaci, kdy za trvání manželství uzavřeného mezi českým občanem a cizím státním příslušníkem na území cizího státu, které nebylo zapsáno do zvláštní matriky, se narodilo nezletilé dítě a žalobce spolu s matkou dítěte souhlasně prohlásili, že otcem je žalobce). Další jednání obvodního soudu proběhlo dne 23. 4. 2021, kdy byl vyhlášený rozsudek, kterým bylo žalobě vyhověno. Odvolací řízení se pak již týkalo pouze náhrady nákladů řízení, přičemž usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2021, které nabylo právní moci dne 22. 7. 2021, toto řízení skončilo. Rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 22. 1. 2018, č. j. [spisová značka], pak byly upravené poměry nezletilého [jméno FO]. Soud prvního stupně rovněž zjistil, že dne 30. 8. 2021 žalobce požádal žalovanou o poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou hodnoceného řízení v zažalované výši. Tomuto požadavku žalovaná vyhověla co do částky 59 500 Kč. Žalobce ve své výpovědi při popisu stresu, který zažíval v souvislosti s obavami o ztrátu vztahu se synem [jméno FO], zdůraznil především špatný spánek, sníženou koncentraci a ztrátu pracovní výkonnosti, takže snížil svůj podílu v advokátní kanceláři na 45 % a docházel na terapie. Podle znaleckého posudku vyhotoveného znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, [tituly před jménem] [jméno FO], ze dne 4. 7. 2023, doplněného výpovědí znalce u prvostupňového soudu, u žalobce nejsou přítomny žádné příznaky, které by naplňovaly kritéria pro diagnózu duševní poruchy a znalec nezjistil ani žádné objektivně podložené psychické útrapy, kterými by žalobce v době od 6. 11. 2015 do 22. 7. 2021 trpěl.

4. Uvedená skutková zjištění soud prvního stupně posoudil podle § 1, § 13 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, ve spojení s § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) a poté s odkazem na stávající judikaturu rozhodl, že hodnocené řízení trvající pět let a osm měsíců (ode dne 6. 11. 2015, kdy byla podaná žaloba, do dne 22. 7. 2021, kdy bylo řízní pravomocně skončené), je třeba, a to i přes jeho právní a procesní náročnost, považovat za nepřiměřeně dlouhé. V nepřiměřené délce posuzovaného řízení tak soud prvního stupně shledal nesprávný úřední postup, v jehož důsledku žalobce trpěl nejistotou ohledně výsledku tohoto řízení. Dále soud prvního stupně zkonstatoval, že se na délce řízení podílela jeho právní i procesní složitost (šlo o situaci soudní judikaturou doposud neřešenou a nadto s mezinárodním prvkem), nicméně podíl na délce řízení mělo i období nečinnosti ze strany soudu (spis se od 4. 1. 2018 do 28. 1. 2021, tj. po dobu tří let) nacházel u Nejvyššího soudu. Vzhledem k tomu, že délka tohoto řízení však nebyla extrémní, soud prvního stupně přiznal žalobci zadostiučinění za jeho první dva roky ve výši 15 000 Kč a dále za každý další rok jeho trvání vždy ve výši 15 000 Kč. Takto zjištěnou základní částku odškodnění ve výši 70 000 Kč pak prvostupňový soud snížil o 10 % pro již zmíněnou právní složitost věci, o dalších 20 % proto, že řízení proběhlo na všech stupních soudní soustavy a poté ji zvýšil o 50 % pro význam řízení pro žalobce. Důvody pro další modifikaci základní částky odškodnění již soud prvního stupně neshledal (žalobce se na délce řízení nepodílel a podíl žalované se promítl a je kompenzován závěrem o nepřiměřené délce řízení). Přiměřené zadostiučinění nemajetkové újmy, kterou žalobce v posuzovaném řízení nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení utrpěl, tak soud prvního stupně určil částkou 84 000 Kč. Oproti tomu nárok žalobce na náhradu bolestného ve výši 500 000 Kč soud prvního stupně shledal jako neopodstatněný. Nárok na odškodnění fyzické bolesti nebo duševního strádání, které nespočívá v přechodné bolesti ani ve fyzické či psychické újmě dlouhodobého (trvalého) charakteru, tj. újmě na zdraví specifické v tom, že se vymyká obvyklému průběhu léčby a stabilizaci zdravotního stavu, která nenastává pravidelně, ale přitom zvyšuje intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad obvyklou míru (viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017), totiž žalobce neprokázal (viz zmíněný znalecký posudek, který tvrzení žalobce v tomto směru nepotvrdil). Soud prvního stupně proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce hodnoceného řízení ve výši 24 500 Kč a v rozsahu jeho požadavku na zaplacení částky 563 840 Kč žalobu zamítl. Výroky o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky i o náhradě nákladů státu vynaložených na znalečné soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 2 a § 148 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn (dále jen „o. s. ř.“).

5. Proti tomuto rozsudku podali oba účastníci včasná odvolání.

6. Žalobce podal odvolání pouze proti zamítavému výroku prvostupňového rozsudku. V něm předně setrval v přesvědčení, že mu náleží odškodnění nemajetkové újmy, kterou v důsledku hodnoceného řízení utrpěl, v mnohem větším rozsahu, než mu bylo doposud poskytnuto. Poté se soustředil na zopakovaní popisu nejistoty a stresu, kterou zažíval. V hodnoceném řízení totiž šlo o to, zda bude žalobce právně uznán jako [jméno FO] otec, či nikoliv. Vzhledem k tomu, že matka nezletilého hrozila odcestováním do USA, intenzita jeho obav o zpřetrhání vztahu se synem se tím zvyšovala. Nadto je žalobce přesvědčený, že znalecký posudek jeho tvrzení o poruchách spánku a snížené koncentraci nevyvrátil. Znalec totiž výslovně uvedl, že žalobce zřejmě hodnocené řízení vnímal skutečně tíživě. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Žalovaná, která podala odvolání pouze proti vyhovujícímu výroku prvostupňového rozsudku, v něm setrvala v přesvědčení, že jí poskytnuté odškodnění je dostatečnou satisfakcí újmy, kterou žalobce v důsledku nepřiměřené délky řízení utrpěl. Skutečnost, že matka nezletilého hrozila žalobci odcestováním do ciziny, která by mohla případně intenzitu žalobcovy újmy zvyšovat, totiž nelze přičítat k tíži žalované. Pakliže žalobce v době hodnoceného řízení docházel na terapii, tak se tak dělo pro partnerské problémy, které žalobce tehdy řešil. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku změnil a žalobu zamítl.

8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaných odvolání rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce ani žalované není důvodné.

9. Ohledně věci samé soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu a z provedených důkazů vyvodil též odpovídající skutková zjištění, která jsou dostatečným podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu. Vzhledem k tomu, že se odvolací soud s pečlivým, logickým a výstižným odůvodněním napadeného rozsudku ztotožňuje, pro stručnost proto na ně v podrobnostech odkazuje.

10. Soud prvního stupně postupoval správně, když z výše uvedeného popisu průběhu řízení vedeného Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] dovodil, že žalobce byl vystavený negativnímu dopadu, který s sebou přináší soudní řízení, v němž šlo o určení jeho otcovství k synovi, ke kterému měl vytvořený citový vztah. Došlo-li v posuzovaném řízení k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v porušení práva žalobce na projednání a rozhodnutí věci v přiměřené době (článek 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) je tím jeho nemajetková újma presumována.

11. Dále odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že finanční zadostiučinění je přiměřenou satisfakcí stavu nejistoty, která byla žalobci řízením, jehož trvání přesáhlo pět let a v němž šlo o potvrzení jeho právního vztahu k synovi, způsobena. Také soudem prvního stupně stanovená základní částka odškodnění ve výši 15 000 Kč za první dva roky daného řízení a dále ve výši 15 000 Kč za každý další rok jeho trvání, je i podle odvolacího soud správná. Následná modifikace této částky, tak jak ji soud prvního stupně stanovil, je dané věci také přiléhavá; tj. snížení základní částky odškodnění o 10 % pro právní i procesní složitost věci, protože v hodnoceném řízení šlo o situaci soudní judikaturou doposud neřešenou a nadto s mezinárodním prvkem. Také snížení základní částky odškodnění o 20 % pro počet instancí, u kterých řízení proběhlo (tj. u soudu prvního stupně, u odvolacího soudu i u dovolacího soudu) je podle odvolacího soudu správné.

12. Nejdůležitějším kritériem pro stanovení formy a případné výše odškodnění je význam předmětu řízení pro účastníka vyjádřený tím, co je pro něj v sázce (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1313/2010, a nález Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. III. ÚS 1320/10). V daném případě se žalobce nacházel po dobu přesahující pět let v nejistotě ohledně výsledku soudního řízení, v němž se jednalo o právní potvrzení jeho otcovství k nezletilému synovi. Nastolení právní jistoty ohledně předmětu posuzovaného řízení tudíž mělo pro žalobce, který vyšší význam, protože absence určení otcovství k synovi výraznějším způsobem zasáhla do běžného způsobu jeho života (sníženou kvalitou spánku i pracovní koncentrace). Odvolací soud proto souhlasí se soudem prvního stupně i v tom, že posuzované řízení mělo pro žalobce vyšší význam a opodstatňuje tudíž zvýšení základní částky finančního zadostiučinění o 50 %.

13. Oproti tomu tvrzení žalobce, že míra jeho stresu byla natolik intenzivní, že je jí odpovídající odškodnění bolestného ve výši 500 000 Kč prokázané nebylo, a to ani znaleckým zkoumáním, jemuž se žalobce podrobil. Ze zmíněného posudku totiž vyplynulo, že žalobce určitou míru stresu zažíval, nicméně nedosáhla takové míry, která by opodstatňovala odškodnění žalobce za bolest (tj prostřednictvím bolestného).

14. Správný a mající oporu v provedeném dokazování je tudíž rozhodnutí prvostupňového soudu, že přiměřeným odškodněním nemajetkové újmy žalobce, kterou utrpěl v důsledku více než pětiletého soudního řízení, v němž šlo o jeho otcovství, je částka 84 000 Kč. Pakliže žalovaná již u uvedeného titulu zaplatila žalobci částku 59 500 Kč, je povinna mu doplatit ještě částku 24 500 Kč. Ve zbývající částce 563 840 Kč je žalobní požadavek neopodstatněný. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.)

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 2 a § 224 odst. 1 o. s. ř., a contrario, protože ani jeden z účastníků nebyl se svým odvoláním úspěšný.