o zaplacení částky [částka], k odvolání obou účastníků řízení proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce (výrok I), žalobu co do částky [částka] zamítl (výrok II) a dále rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce (výrok III).

2. Takto prvostupňový soud rozhodl o žalobě, kterou žalobce odůvodnil tvrzením, že nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného nejprve [stát. instituce] pod sp. zn. [spisová značka] [číslo] a poté Okresním soudem v Karlových Varech pod sp. zn. [spisová značka] mu byla způsobena nemajetková újma, na jejíž odškodnění požadoval zaplacení částky [částka].

3. Prvním rozsudkem soudu prvního stupně, a to ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byla žalobci přiznána částka [částka] a ve zbylé části byla žaloba zamítnuta. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení s tím, aby rozhodl o návrhu žalobce na rozšíření žaloby a poté se vypořádal jak s požadavkem žalobce na odškodnění za tvrzenou nepřiměřenou délku kompenzačního řízení a tak s námitkami žalované.

4. Soud prvního stupně pak ze shodných tvrzení účastníků řízení a na podkladě provedeného dokazování zjistil, že řízení vedené Magistrátem města Karlovy Vary (dále jen„ správní orgán“) pod sp. zn. [spisová značka] [číslo] bylo zahájeno žádosti žalobce ze dne [datum] o ochranu pokojného stavu (týkajícího se posunutí plotu). Dne [datum] proběhlo místní šetření a dne [datum] podal žalobce další žádost u Obecního úřadu Otovice, který ji postoupil Magistrátu města Karlovy Vary. Správní orgán pak usnesením ze dne [datum] řízení přerušil. Krajský úřad Karlovarského kraje (dále jen„ odvolací správní orgán“) toto usnesení zrušil a věc vrátil správnímu orgánu k novému projednání. Správní orgán pak dne [datum] žádosti žalobce vyhověl (uložil [jméno] [příjmení], žalobcovu sousedovi, aby obnovil předešlý pokojný stav). Odvolací správní orgán dne [datum] však toto usnesení zrušil a věc vrátil správnímu orgánu k novému projednání. Správní orgán pak usnesením ze dne [datum] žádost žalobce zamítl. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání a dne [datum] požádal o vydání opatření proti nečinnosti správního orgánu. Odvolací správní orgán pak usnesením ze dne [datum] řízení přerušil a Ministerstvo pro místní rozvoj dne [datum] shledalo žalobcovu žádost (o ochranu proti nečinnosti správního orgánu) jako nedůvodnou. Rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne [datum] bylo usnesení odvolacího správního orgánu (o přerušení řízení) zrušeno a věc byla vrácena tomuto orgánu k novému projednání. Dne [datum] žalobce znovu žádal Ministerstvo pro místní rozvoj o vydání opatření proti nečinnosti správního orgánu a vyřízení této žádosti pak urgoval dopisem ze dne [datum] Ministerstvo vnitra (kterému byla věc postoupena) reagovalo dopisem ze dne [datum] a poté usnesením ze dne [datum]. Usnesením odvolacího správního orgánu ze dne [datum] bylo odvolání žalobce zamítnuto a usnesení správního orgánu bylo potvrzeno. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne [datum] žalobu u Okresního soudu v Karlových Varech (dále jen„ soud“), který ji však rozsudkem ze dne [datum] zamítl. Krajský soud v Plzni (dále jen„ odvolací soud“) však usnesením ze dne [datum] tento rozsudek zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení. Rozsudkem ze dne [datum], soud žalobě vyhověl. Tento rozsudek však byl odvolacím soudem rovněž zrušen. Rozsudkem ze dne [datum] pak soud žalobě opět vyhověl. Vzhledem k tomu, že odvolání podané proti tomuto rozhodnutí bylo odvolacím soudem odmítnuto, rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Dále soud prvního stupně zjistil, že žalobce dne [datum] požádal žalovanou o odškodnění nemajetkové újmy vzniklé mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce hodnoceného řízení, a to v zažalované výši. Žalovaná na to reagovala stanoviskem ze dne [datum], jímž tento nárok odmítla odškodnit.

5. Uvedená skutková zjištění soud prvního stupně poté posoudil podle § 13 odst. 1, § 14 odst. 3 a [ustanovení pr. předpisu], o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, a dovodil, že na správní řízení vedené Magistrátem města Karlovy Vary, na které navázalo řízení vedené Okresním soudem v Karlových Varech je aplikovatelný článek 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ Úmluva“). V posuzovaném řízení totiž šlo o zásah do žalobcova vlastnického práva k nemovitosti, žalobcův zájem na vyřešení této věci byl opravdový a vážný, rozhodnutí o něm mělo přímý vliv na existenci, rozsah a způsob výkonu daného práva, toto právo mělo svůj základ ve vnitrostátním právu a právo, o němž bylo jednáno, mělo civilní, tedy soukromoprávní povahu. Vzhledem k tomu, že zmíněné řízení lze podřadit pod působnost článku 6 odst. 1 Úmluvy, je v dané věci aplikovatelné Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS]. Ve skutečnosti, že hodnocené řízení, které nebylo nikterak složité, trvalo šest let a tři měsíce (od [datum] do [datum]) soud prvního stupně shledal nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce tohoto řízení. Při stanovení formy odškodnění nemajetkové újmy, kterou tím žalobce utrpěl, soud prvního stupně přihlédl k již zmíněné jednoduchosti věci, podílu správního orgánu na celkové délce řízení (několikerým nedodržením lhůty stanovené mu k vydání rozhodnutí [ustanovení pr. předpisu], ve znění jeho pozdějších změn, a nedůvodností rozhodnutí o přerušení řízení). Vzhledem k tomu, že se jednalo o jednoduché řízení (jeho předmětem bylo pouze zjištění, jaký byl dosavadní pokojný stav, a zda došlo do jeho zásahu) a s přihlédnutím k tomu, že jeho celková délka nebyla extrémní, soud prvního stupně přiznal žalobci zadostiučinění za první dva roky řízení ve výši [částka] a dále za každý další rok jeho trvání vždy ve výši [částka]. Takto vypočtenou základní částku odškodnění, a to ve výši [částka] pak prvostupňový soud zvýšil o 20 % pro aktivní přístup žalobce, kterým přispěl k ukončení věci a o dalších 10 % podíl správních orgánů na celkové délce řízení. Význam předmětu řízení pro žalobce přitom soud prvního stupně shledal jako menší, protože v hodnoceném řízení mu šlo (pouze) o to, v jakém rozsahu bude mít přístup k zadní části svého skleníku, což je otázka, jejíž vyřešení nemělo zásadní vliv na žalobcův běžný způsob života. Takto vypočtenou částku odškodnění ve výši [částka] soud prvního stupně navýšil ještě o částku [částka], a to za nepřiměřenou délku kompenzačního, na jehož výsledek je žalobce nucen čekat již po dobu tří let a devíti měsíců Za přiměřené zadostiučinění nemajetkové újmy, kterou žalobce v posuzovaném řízení utrpěl, soud prvního stupně proto stanovil částku [částka], kterou uložil žalované zaplatit spolu se zákonným úrokem z prodlení, přičemž v rozsahu žalobcova požadavku na zaplacení (další) částky [částka] žalobu zamítl. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení pak soud prvního stupně odůvodnil odkazem na [ustanovení pr. předpisu], ve znění pozdějších změn (dále jen„ o. s. ř.“).

6. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti jeho vyhovujícímu výroku o věci samé, podala žalovaná včasné odvolání. V něm předně zopakovala své přesvědčení, význam předmětu posuzovaného řízení byl pro žalobce nepatrný. K porušení pokojného stavu totiž došlo pouze tím, že žalobcův soused si postavil nový plot na jen velmi malé části žalobcova pozemku, čímž by žalobci bránil v případné budoucí údržbě zadní části skleníku. V souvislosti s tím žalovaná poukázala na soudní judikaturu, která zdůrazňuje, že odškodňována má být újma, která vznikla účastníku řízení v důsledku nepřiměřeně dlouho trvající nejistoty ohledně výsledku řízení, jehož se účastní, nikoli však sankcionování státu za to, že k nepřiměřené délce řízení došlo. Na této skutečnosti nic nemění ani výrazná žalobcova aktivita. Z jeho výpovědi a ostatně i z obsahu celého spisu totiž vyplývá, že žalobcova aktivita byla reakcí na podněty rodinných příslušníků, kteří měli s novými sousedy vyhrocené spory (u kterých dokonce musela asistovat i Policie České republiky). Pro nízký význam hodnocené věci pro žalobce měl proto soud prvního stupně snížit základní částku odškodnění minimálně o 40 %. Dále se žalovaná zopakovala svou pochybnost, zda lze danou věc nelze podřadit pod ochranu danou článkem 6 Úmluvy. Kromě toho pak nesouhlasí i s tím, jakým způsobem soud prvního stupně posoudil procesní a hmotněprávní složitost hodnoceného řízení. Podle žalované totiž správní řízení probíhalo v zásadě plynule, výjimkou byla pouze jeho odvolací fáze (ta trvala devatenáct měsíců) a dále došlo ve dvou případech překročení lhůty dané zákonem pro vydání správního rozhodnutí (dvakrát po dobu šesti měsíců). Na celkové délce se pak podílelo i přerušení řízení (pro souběžně probíhající řízení o dodatečném povolení stavby), které však žalovaná, na rozdíl od soudu prvního stupně, považuje za opodstatněné. Došlo k němu totiž za situace, kdy z podkladů předložených v hodnoceném řízení nebylo možné zjistit, zda k narušení pokojného stavu došlo, či nikoliv. Dále žalovaná nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že žalobci náleží odškodnění také za kompenzační řízení. Délku tohoto řízení, které probíhá po dobu tří let na dvou stupních soudní soustavy, soudy obou stupňů v něm rozhodovaly celkem třikrát a jejich jednotlivé úkony na sebe plynule navazovaly, totiž lze hodnotit jako přiměřenou. Za současného zdůraznění důvodů, pro které mělo podle žalované dojít ke snížení základní částky odškodnění celkem o 80 % (o 40 % pro nízký význam hodnocené věci pro žalobce a o 40 % pro hmotněprávní a procesní složitost věci), žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu v odvoláním napadeném výroku změnil a žalobu v plném rozsahu zamítl.

7. Žalobce, který se s rozsudkem soudu prvního stupně ztotožnil, navrhl, aby odvolací soud tento rozsudek jako věcně správný potvrdil.

8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo ([ustanovení pr. předpisu], a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

9. Vzhledem k tomu, že se odvolací soud s pečlivým, logickým a zcela vyčerpávajícím odůvodněním napadeného rozsudku ztotožňuje, pro stručnost proto na ně v podrobnostech odkazuje.

10. K odvolacím námitkám žalované pak lze doplnit, že i podle odvolacího soudu je řízení vedené nejprve Magistrátem města Karlovy Vary pod sp. zn. [spisová značka] [číslo] a poté Okresním soudem v Karlových Varech pod sp. zn. [spisová značka] podřaditelné pod článek 6 odst. 1 Úmluvy a tudíž je zde aplikovatelné Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS]. Rozhodnutí o ochraně pokojného stavu totiž mohl vydat pouze věcně a místně příslušný správní orgán; tento orgán rozhodoval o právu, které bylo pro žalobce opravdové a vážné (žalobce se ho domáhal dlouhodobě a všemi pro něj dostupnými prostředky) a předmětné rozhodnutí má svůj původ ve vnitrostátním právu, protože vychází ze [ustanovení pr. předpisu], správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Dále odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že v řízení o ochraně pokojného stavu, pakliže jeho délka přesáhla šest let, je i přes jeho určitou náročnost nepřiměřeně dlouhé. Odvolací soud proto souhlasí se soudem prvního stupně i v jeho závěru, že v hodnoceném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení, protože žalobce byl nucen čekat na nápravu pokojného stavu šest let a tři měsíce. S ohledem na délku posuzovaného řízení, předmět tohoto řízení (šlo o mírné posunutí plotu) i okolnosti, za nichž k nesprávnému úřednímu postupu došlo (průtahy v řízení), náleží žalobci i podle odvolacího soudu odškodnění v penězích.

11. Soud prvního stupně dále správně uvedl, že účelem náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením je kompenzace stavu nejistoty, do níž byl žalobce v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl udržován. Odškodňována je žalobcova újma způsobená mu nejistotou ohledně výsledku řízení. S ohledem na to, že náročnost hodnoceného řízení byla standardní (šlo o zjištění, jaký byl poslední pokojný stav týkající se umístění plotu mezi pozemky žalobce a jeho souseda [jméno] [příjmení] a zda nově vybudovaným plotem došlo k jeho neoprávněnému posunutí na žalobcům pozemek) a s přihlédnutím k tomu, že celková délka tohoto řízení byla sice zmíněné náročnosti věci nepřiměřená, nikoliv však extrémně, souhlasí odvolací soud se soudem prvního stupně také v tom, že žalobci náleží za první dva roky posuzovaného řízení částka [částka] a za každý další rok trvání tohoto řízení vždy částka [částka]. Vzhledem k tomu, že žalobce se nacházel v nejistotě o výsledku hodnoceného řízení po dobu šesti let a tří měsíců (ode dne [datum] do dne [datum]), činí základní částka odškodnění [částka].

12. Jak již bylo naznačeno, odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně také v jeho závěru, že hodnocené řízení nebylo skutkově, právně ani procesně složité. Jeho předmětem byl požadavek žalobce na ochranu dosavadního umístění plotu mezi jeho pozemkem a pozemkem jeho souseda [jméno] [příjmení]. Z obsahu spisu pak nevyplývají žádné skutečnosti, které by vyvracely tvrzení žalobce, že rozhodnutí o ochraně pokojného stavu, které od správního orgánu žádal, bylo (za daných okolností) běžnou agendou zmíněného orgánu. Ani přerušení hodnoceného řízení (pro souběžně probíhající řízení o odstranění stavby části oplocení pozemku), není skutečností, z níž by složitost dané věci vyplývala. Modifikaci základní částky odškodnění pro složitost dané věci proto odvolací soud (shodně jako soud prvního stupně) neshledal.

13. Nečinnost správního orgánu dvakrát po dobu šesti měsíců a dále odvolacího správního orgánu po dobu devatenácti měsíců, důvodem pro modifikaci základní částky odškodnění oproti tomu je, a to právě pro svou délku. Těmito průtahy, které jdou pouze k tíži žalované, totiž došlo k prodloužení celkové délky hodnoceného řízení o dobu dvou a půl roku. Podílu žalované na celkové délce řízení proto i podle odvolacího soudu odpovídá zvýšení základní částky odškodnění o 10 %.

14. Dále odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že aktivní přístup žalobce přispěl k vyřešení hodnocené věci, a proto mu i podle odvolacího soudu náleží zvýšení základní částky odškodnění o 20 %

15. Nejdůležitějším kritériem pro stanovení formy a případné výše odškodnění je význam předmětu řízení pro účastníka vyjádřený tím, co je pro něj v sázce (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]). V daném případě se žalobce nacházel po dobu šesti let a tří měsíců v nejistotě ohledně výsledku řízení, v němž šlo o to, zda při výstavbě nového plotu mezi pozemkem žalobce a pozemkem jeho souseda došlo k jeho neoprávněnému posunutí v neprospěch žalobce, který by tak měl ztížený přístup k zadní části svého skleníku. Nastolení právní jistoty ohledně předmětu posuzovaného řízení tudíž bylo pro žalobce žádoucí, nikoliv však zásadním způsobem zasahující do běžného způsobu jeho života. Odvolací soud proto souhlasí se soudem prvního stupně i v jeho závěru, že význam předmětu hodnoceného řízení pro žalobce neopodstatňuje modifikaci základní částky odškodnění.

16. Vzhledem k tomu, že žalobce čeká na výsledek kompenzačního řízení již po dobu přesahující čtyři roky, je odpovídající nejistotě ohledně výsledku projednávané věci navýšení základní částky odškodnění ještě o [částka], což je částka přiměřená jak významu dané věci pro žalobce, tak skutečnosti, že toto řízení proběhlo na dvou stupních soudní soustavy a nebylo zatíženo nečinností žalobce ani žalované.

17. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v jeho vyhovujícím výroku o věci samé jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř., a přiznal procesně úspěšnému žalobci náhradu nákladů za právní zastoupení sestávající z odměny jeho advokáta za vyjádření k odvolání žalované ze dne [datum] a za účast na jednání odvolacího soudu dne [datum], tj. dvakrát po [částka], z paušálně stanovené náhrady hotových výdajů tohoto advokáta dvakrát po [částka], náhrady ztráty jeho času ve výši [částka] (za deset půlhodin po [částka]), náhrady jízdného z [obec] do [obec] a zpět ve výši [částka] (vozidlem Škoda Octavia, 256 km, průměrné spotřebě benzinu natural 95 ve výši 4,9 l/km, ceně ve výši [částka] a sazbě základní náhrady 4,7 [spisová značka]) a 21 % DPH ve výši [částka], celkem [částka].