o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, k odvolání obou účastníků řízení proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku částku [částka] s příslušenstvím (výrok I) a v rozsahu požadavku žalobce na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a zákonného úroku z prodlení z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení žalobu zamítl (výrok II). Soud prvního stupně rovněž rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to k rukám jeho advokáta (výrok III).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou žalobce odůvodnil tvrzením, že nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. [spisová značka] mu byla způsobena nemajetková újma, kterou žádá odškodnit částkou [částka].

3. Ze shodných tvrzení účastníků řízení a na podkladě provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že řízení vedené Obvodním soudem pro Prahu 1 (dále jen„ soud“) pod sp. zn. [spisová značka] bylo zahájeno žalobou podanou žalobcem dne [datum] proti [země] - [stát. instituce] o náhradu nemajetkové újmy způsobené mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřenou délce řízení vedeného s Finančním ředitelstvím pro [anonymizována tři slova] pod sp. zn. [číslo], a to ve výši [částka]. Dne [datum] se konalo jednání, při kterém byl vyhlášený rozsudek. [název soudu] (dále jen„ odvolací soud“) toto rozhodnutí svým rozsudkem ze dne [datum] potvrdil. Nejvyšší soud (dále jen„ dovolací soud“) však svým rozsudkem ze dne [datum] oba předchozí rozsudky zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Usnesením ze dne [datum] soud vyzval žalobce k odstranění vad žaloby a poté usnesením ze dne [datum] žalobu odmítl. Toto rozhodnutí odvolací soud usnesením ze dne [datum] potvrdil. Dovolání podané proti usnesení odvolacího soudu pak dovolací soud usnesením ze dne [datum] odmítl. Ústavní soud však svým nálezem ze dne [datum] všechna předchozí usnesení (dovolacího soudu, odvolacího soudu i soudu prvního stupně) zrušil a věc vrátil soud prvního stupně k dalšímu řízení, který pak nařídil jednání na den [datum]. Dne [datum] žalobce uplatnil u žalované nárok na finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena nepřiměřenou délkou hodnoceného řízení ve výši [částka], na což žalovaná reagovala dne [datum] konstatováním, že nepřiměřenou délkou hodnoceného řízení bylo porušeno právo žalobce na rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě. Finanční kompenzaci z tohoto titulu však zaplatit odmítla.

4. Uvedená skutková zjištění soud prvního stupně následně právně posoudil podle § 1, § [anonymizována dvě slova] 1 a [ustanovení pr. předpisu], o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, a s odkazem na dosavadní soudní judikaturu zkonstatoval, že v řízení trvajícím sedm let a šest měsíců bylo porušeno žalobcovo právo na rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě. V nepřiměřené délce posuzovaného řízení tak shledal nesprávný úřední postup, v jehož důsledku žalobce trpěl nejistotou ohledně výsledku předmětného řízení. Soud prvního stupně dále uvedl, že k délce hodnoceného řízení přispěla především právní a částečně i procesní složitost věci, neboť se jednalo o vyvíjející se právní problematiku, přičemž hodnocené řízení proběhlo na čtyřech stupních soudní soustavy, došlo v něm k průtahu v jeho dovolací fázi a význam hodnocené věci byl pro žalobce standardní. Soud prvního stupně rozhodl, že žalobci náleží zadostiučinění v penězích, přičemž za první dva roky trvání hodnoceného řízení mu přiznal finanční zadostiučinění ve výši [částka] a následně za každý další rok vždy ve výši [částka]. Takto získanou základní částku odškodnění ve výši [částka] prvostupňový soud poté snížil o 10 % pro již zmíněnou složitost věci, o dalších 20 % proto, že řízení proběhlo na čtyřech stupních soudní soustavy a následně ji zvýšil o 20 % pro dvouletý průtah u dovolacího soudu procesní složitost, protože přičemž význam předmětu řízení pro žalobce posoudil jako standardní. Důvody pro další modifikaci základní částky odškodnění soud prvního stupně pak již neshledal (význam hodnocené věci pro žalobce totiž shledal jako standardní, přičemž ani z žalobcova přístupu k věci nedovodil důvod pro další modifikaci základní částky odškodnění. Přiměřené zadostiučinění nemajetkové újmy, kterou žalobce v posuzovaném řízení utrpěl, soud prvního stupně tudíž určil částkou [částka]. Soud prvního stupně proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobu částku [částka] s příslušenstvím a v rozsahu požadavku žalobce na zaplacení dalších [částka] s příslušenstvím a také co do zákonného úroku z prodlení z částky [částka] počítaného za dobu od [datum] do zaplacení, pak žalobu jako nedůvodnou zamítl. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud I. stupně odůvodnil odkazem na [ustanovení pr. předpisu], ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“).

5. Proti tomuto rozsudku podali oba účastníci řízení včasná odvolání.

6. Žalobce, který podal odvolání pouze proti zamítavému výroku napadeného rozsudku, v něm předně namítl, že nesouhlasí se snížením základní částky odškodnění o 20 % pro hmotněprávní složitost věci. Žalobce je totiž přesvědčený, že ke zrušení rozhodnutí dovolacího soudu nálezem Ústavního soudu došlo v hodnocené věci proto, že se dovolací soud neřídil právním názorem uvedeném Ústavním soudem v nálezu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]. Žalobce pak nesouhlasí ani s tím, že soud prvního stupně nezohlednil význam předmětu řízení pro žalobce, přičemž hodnocenou věc srovnával se dvěma rozsudky Městského soudu v Praze (ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]), které však nejsou zveřejněny, což žalobci znemožňuje se s nimi seznámit a relevantně argumentovat. Nadto žalobce zahájil předmětné řízení v době, kdy byl již osobou pokročilého věku, což soud prvního stupně rovněž nezohlednil s odůvodněním, že na začátku odškodňovaného řízení bylo žalobci 67 let. Soud prvního stupně však přehlédl, že ke konci hodnoceného řízení bylo žalobci již 75 let, což je věk, který podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], zasluhuje zohlednění. Žalobce konečně tvrdí, že odškodňované řízení je svou podstatou řízením o nároku na ochranu osobnosti, čímž je dán jeho zvýšený význam (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), přičemž žalovaná má samozřejmě možnost tuto skutečnost vyvrátit, což však v dané věci neučinila (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Podle žalobcova názoru tudíž mělo dojít ke snížení základní částky odškodnění pouze o 10 % (za hmotněprávní složitost věci) a ke zvýšení celkem o 40 % (o 20% za postup orgánů veřejné moci a o 20 % za význam předmětu řízení pro žalobce), což znamená, že soud prvního stupně měl přiznat žalobci odškodnění ve výši [částka]. Vzhledem k tomu, že žalovaná dne [datum] zaplatila žalobci částku [částka] s příslušenstvím, žalobce vzal žalobu v tomto rozsahu zpět.

7. Žalovaná, která podala odvolání pouze proti vyhovujícímu výroku napadeného rozsudku, v něm předně zopakovala, že žalobci již přiměřenou kompenzaci poskytla, a to konstatováním porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, a nadto jej poté odškodnila částkou [částka] (základní částku ve výši [částka] snížila o 10 % pro složitost řízení a dále o 20 % z důvodu rozhodování na třech stupních soudní soustavy a u Ústavního soudu). Žalovaná má tak za to, že odškodnění ve výši [částka] je odpovídajícím odškodněním vzniklé nemajetkové újmy. V souvislosti s tím pak poukázala na obezřetnost, ke které nabádá soudní judikatura v případech tzv. řetězení nároků poškozených (kompenzaci za nepřiměřenou délku kompenzačního řízení) a zdůraznila také to, že ve správním řízen, jehož nepřiměřená délka byla odškodňována, šlo o přeplatek za DPH ve výši [částka]. Dále žalovaná setrvala na svém názoru, že období průtahů je již zohledněno v samotném závěru o nepřiměřenosti délky řízení a nemůže být proto podruhé zohledňováno při modifikaci základní částky odškodnění (viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu v plném rozsahu zamítl.

8. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že ani jedno z podaných odvolání není důvodné. Takto rozhodl při jednání konaném v nepřítomnosti řádně předvolané žalované, která svou neúčast u tohoto jednání omluvila a současně souhlasila s tím, aby bylo jednáno a rozhodnuto v její nepřítomnosti (§ 101 [anonymizováno] 3 a [ustanovení pr. předpisu].

9. Za porušení zásady rychlosti řízení, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem (podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb.), lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v této věci.

10. Soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu a z provedených důkazů vyvodil též odpovídající skutková zjištění, která jsou dostatečným podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu. Vzhledem k tomu, že se odvolací soud s pečlivým, logickým a zcela vyčerpávajícím odůvodněním napadeného rozsudku ohledně jeho závěru o skutkovém stavu věci i s jeho právním posouzením ztotožňuje, pro stručnost proto na něj v podrobnostech odkazuje.

11. K odvolacím námitkám žalobce, že měl být za nepřiměřenou délku hodnoceného kompenzačního řízení odškodněn v mnohem vyšší částce, především pak pro vyšší význam dané věci pro něj, lze odkázat na soudní judikaturu, podle které je význam řízení dán především tím, co je v dané věci„ v sázce“. Pakliže žalobce tvrdí, že trpěl nejistotou ohledně výsledku kompenzace za kompenzační řízení, v němž šlo o satisfakci za nepřiměřenou délku řízení týkajícího se přeplatku za DPH (pouze) ve výši [částka], přičemž poté šlo v pořadí prvním kompenzačním řízení o částku [částka], tak odškodnění, jehož se mu (aktuálně) dostalo od soudu prvního stupně ve výši [částka], i podle odvolacího soudu dostatečně zohledňuje význam předmětu hodnoceného řízení pro žalobce.

12. K tvrzení žalobce o absenci soudní judikatury, která by se touto otázkou zabývala, lze odkázat například na usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], v němž Ústavní soud uvádí, že v případech, kdy se jedná v podstatě o kompenzační řízení "na druhou" (poškozený požaduje zadostiučinění za nepřiměřenou délku předchozího kompenzačního řízení), je třeba se stavět k opakovaným nárokům uplatňovaným takovým účastníkem řízení zdrženlivě, a to právě kvůli možnému zneužití práv v důsledku řetězení jednotlivých kompenzačních řízení. Nejvyšší soud dále opakovaně uvádí, že zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je pro něho význam předmětu posuzovaného řízení. Je-li tedy předmětem (posuzovaného) řízení peněžité plnění, není obecně důvodné, aby ji zadostiučinění přiznané v penězích svou výší přesahovalo, leda by pro mimořádnou výši zadostiučinění svědčily specifické okolnosti případu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Spolu s Ústavním soudem pak zdůrazňuje i to, že jde-li (jako i v této věci) o tzv. kompenzační řízení "na druhou" (poškozený požaduje zadostiučinění za průtahy způsobené v předchozím kompenzačním řízení vedeném rovněž kvůli průtahům), pak i když není zcela vyloučeno, že mohou nastat průtahy v samotném kompenzačním řízení, které jsou zaviněné soudy, je třeba se stavět k nárokům uplatňovaným účastníky řízení opakovaně zdrženlivě (viz usnesení Ústavního sudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], a dále srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Pakliže nastolení právní jistoty ohledně předmětu původního řízení žádným zásadním způsobem nezasáhlo do běžného způsobu žalobcova života, tak odškodnění poskytnuté soudem prvního stupně žalobci je proto i podle odvolacího soudu přiměřené významu hodnoceného řízení pro žalobce (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]).

13. K odvolacím námitkám žalované pak odvolací soud pouze doplňuje, že soud prvního stupně postupoval správně, když z uvedeného popisu průběhu hodnoceného řízení dovodil, že více než dvouletá nečinnost soudu (byť v dovolací fázi řízení) je skutečnost, která měla na celkovou délku řízení zásadní vliv (řízení totiž prodloužila o jednu třetinu). Se žalovanou pak odvolací soud souhlasí v jejím závěru, že jakýkoliv průtah v řízení, samozřejmě, nemusí nutně vést k navýšení přiznaného odškodnění, nicméně z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vyplývá také to, že pokud se jedná o delší nečinnost orgánů veřejné moci, důvodem pro zvýšení základní částky odškodnění je, neboť ostatní nedostatky v postupu tohoto orgánu se již projevily v závěru o porušení práva žalobce na projednání jeho věci v přiměřené lhůtě (srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo jeho rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Odvolací soud proto souhlasí se soudem prvního stupně v jeho závěru, že zvýšení základní částky odškodnění o 20 % pro více než dvouleté období nečinnosti v dovolací fázi hodnoceného řízení je odpovídajícím podílem žalované na celkové délce řízení.

14. Se soudem prvního stupně tak odvolací soud souhlasí v jeho závěru, že právní složitosti věci odpovídá snížení základní částky odškodnění o 10 % a skutečnosti, že hodnocené řízení proběhlo na třech stupních soudní soustavy a také u Ústavního soudu je pak přiměřené snížení této částky ještě o 20 %, přičemž pro podíl žalované na délce řízení je opodstatněné následné zvýšení základní částky odškodnění o 20 %. Důvody pro další modifikaci této částky již odvolací soud stejně jako soud prvního stupně neshledal.

15. Správný a mající oporu v provedeném dokazování je tudíž závěr prvostupňového soudu, že částka [částka] je přiměřeným zadostiučiněním nemajetkové újmy, kterou nepřiměřeně dlouhým řízením žalobce utrpěl.

16. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobce z uvedeného titulu již odškodnila částkou [částka] s příslušenstvím, a s přihlédnutím k tomu, že žalobce vzal žalobu v tomto rozsahu zpět, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně co do částky [částka] s příslušenstvím zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil ([ustanovení pr. předpisu], přičemž ve zbývající části vyhovujícího výroku I. i v jeho zamítavém výroku II. tento rozsudek jako věcně správný potvrdil ([ustanovení pr. předpisu].

17. Za řízení před soudem prvního stupně pak náleží žalobci náhrada nákladů řízení ve výši [částka] ([ustanovení pr. předpisu], která je tvořena odměnou jeho advokáta za čtyři úkony právní služby (spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, sepisu žaloby, replice k vyjádření žalované ze dne [datum] a účasti při soudním jednání dne [datum]), čtyřikrát po [částka] (§ 7, § 9 [anonymizováno] 4 písm. a/ a [ustanovení pr. předpisu], paušální náhradou hotových výdajů tohoto advokáta čtyřikrát po [částka] (§ [anonymizována dvě slova] 4 téže vyhlášky), 21 % DPH a náhradou za zaplacený soudní poplatek ve výši [částka].

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 [anonymizováno] 2 a [ustanovení pr. předpisu], a contrario, protože míra úspěchu a neúspěchu obou účastníků řízení byla v zásadě stejná.