pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 9,75 % úrok z prodlení p. a. z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], 10 % úrok z prodlení p. a. z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], 10 % úrok z prodlení p. a. z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], [částka] s 9,75 % úrokem z prodlení p. a. od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni, k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a rozhodl, že soud vrací žalované složenou zálohu ve výši [částka] (výrok III.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě podané [datum], kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu nezaplacené části ceny díla podle smlouvy o dílo ze dne [datum]. Tvrdila, že žalovaná se ve smlouvě zavázala, hradit cenu díla průběžně na základě daňových dokladů (faktur) vystavených zhotovitelem, přičemž je v prodlení se zaplacením částky [částka] podle faktury č. [anonymizováno], splatné [datum], částky [částka] podle faktury č. [anonymizováno] [číslo], splatné [datum], částky [částka] podle faktury č. [anonymizováno], splatné [datum] a částky [částka] podle faktury č. [anonymizováno], splatné [datum].

3. Vzhledem k tomu, že žalovaná po podání žaloby zaplatila žalobkyni část jistiny žalobou uplatněných pohledávek v celkové výši [částka], vyúčtovaných fakturami č. [anonymizováno], č. [anonymizováno] a č. [anonymizováno], vzala žalobkyně v tomto rozsahu žalobu částečně zpět a soud prvního stupně usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastavil. Žalobkyně nadále setrvala na žalobě co do uplatněného nároku na zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení 9,75% p. a. z této částky od [datum] do zaplacení a co do příslušenství pohledávek, jejichž jistina byla žalovanou uhrazena, tj. co do úroku z prodlení ve výši 9,75% p. a. z částky [částka] od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 10% p. a. z částky [částka] od [datum] do [datum] a úroku z prodlení ve výši 10% p. a. z částky [částka] od [datum] do [datum].

4. Žalovaná navrhovala, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. Tvrdila, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení části ceny díla ve výši [částka] s příslušenstvím, neboť dílo mělo vady. Proti žalobou uplatněnému nároku na zaplacení částky [částka] a úroku z prodlení kapitalizovaného částkou v celkové výši [částka] (celkem [částka]) namítla k započtení své pohledávky za žalobkyní, a to pohledávku ve výši [částka] podle článku XV. odst. 9 smlouvy – účast pracovníků při několikanásobném předávání vad a nedodělků žalobkyní a její odmítnutí (650 [spisová značka] x 150), ve výši [částka] podle článku III. odst. 5 písm. o) smlouvy za kompletaci dokumentace pro předání (950 [spisová značka] x 60, 450 [spisová značka] x 80), ve výši [částka] podle článku XVI. odst. 16 smlouvy za účast jejích pracovníků při řešení vad a nedodělků ([částka] hod. x 450), ve výši [částka] z titulu práva na náhradu energií na stavbě za elektřinu a vodné a stočné, ve výši [částka] odpovídající tzv. rozpadu nákladů za realizaci díla a ve výši [částka] z titulu nároku na úhradu tzv. režijních nákladů pro vyúčtování projektu díla dle smlouvy o dílo.

5. Žalobkyně v reakci na obranu žalované s poukazem na § 1987 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen „o. z.“) namítla, že započítávané pohledávky žalované nejsou způsobilé k započtení, neboť jsou nejisté a neurčité.

6. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování vyšel po skutkové stránce zejména ze zjištění, že mezi žalobkyní jako zhotovitelem a žalovanou jako objednatelem byla dne [datum] uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem bylo zhotovení části stavby„ [příjmení] centrum [obec]“. Ve smlouvě byla sjednána povinnost žalované platit cenu díla ve výši [částka] průběžně 1x měsíčně na základě žalobkyní vystavených daňových dokladů. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna vystavit fakturu po odsouhlasení soupisu prací žalovanou s tím, že žalobkyně žalované předloží soupis skutečně provedených prací vždy nejpozději do druhého kalendářního dne měsíce následujícího po provedení prací. Žalovaná se zavázala faktury hradit ve výši 95 % fakturované částky bez daně z přidané hodnoty s tím, že zbývající část ve výši 5 % z ceny bez daně z přidané hodnoty bude sloužit jako zádržné pro řádné odstranění případných vad a nedodělků a to za situace, kdy žalobkyně byla povinna žalovanou požádat písemně po odstranění vad a nedodělků o uvolnění zádržného, a to do 30 dnů od protokolárního předání a převzetí stavby. Žalobkyně se zavázala žalované platit spotřebovanou elektřinu a vodu na základě faktur, které vystaví žalovaná na základě faktur dodavatelů elektřiny a vody. Žalobkyně vystavila fakturu č. [anonymizováno] na zaplacení [částka], splatnou [datum], fakturu č. [anonymizováno] [číslo] na zaplacení [částka], splatnou [datum], fakturu č. [anonymizováno] na zaplacení [částka], splatnou [datum] a fakturu č. [anonymizováno] na zaplacení [částka], splatnou [datum]. Fakturou č. [anonymizováno] [číslo] požádala žalobkyně žalovanou po odsouhlasení provedených prací o zaplacení ceny za stavební práce provedené v období od [datum] do [datum], faktura byla vystavena na částky [částka] a [částka] s tím, že po odpočtu pozastávky [částka] zbývá k zaplacení [částka].

7. Zjištěný skutkový stav hodnotil soud prvního stupně po právní stránce dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Smluvní vztah mezi účastníky posoudil podle § [číslo] ve spojení s § 2586 a násl. o. z. a právo na zaplacení ceny díla dle § 2610 a § 2611 o. z. S poukazem na závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] uzavřel, že pokud si smluvní strany sjednaly průběžné placení ceny díla, a to měsíčně v závislosti na provedených pracích, není pro vznik práva na zaplacení ceny rozhodující provedení díla. Na základě uvedeného shledal důvodným požadavek žalobkyně na zaplacení části ceny díla ve výši [částka] spolu s příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla v žalobou vymezeném období v prodlení také se zaplacením částek [částka], [částka] a [částka], posoudil v souladu s § 1970 o. z. jako důvodný rovněž požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení z uvedených částek, který kapitalizoval ve výši [částka], [částka] a [částka]. Ve vztahu k žalovanou vznesené námitce započtení dospěl k závěru, že žalobkyně se důvodně dovolala ustanovení § 1987 odst. 2 o. z., které stanoví, že pohledávka nejistá nebo neurčitá není způsobilá k započtení. Vzal přitom v úvahu judikaturu Nejvyššího soudu zabývající se výkladem § 1987 o. z. a skutečnost, že žalovaná uplatnila k započtení pohledávky vzniklé převážně z vad díla, plynoucí ze stejného smluvního vztahu jako pohledávka žalobkyně. Uzavřel, že k posouzení otázky, zda dílo mělo vady či nikoliv, by bylo nutné provést rozsáhlé dokazování žalovanou navrženými listinnými důkazy a výslechy svědků a současně nechat zpracovat znalecký posudek z oboru stavebnictví. Otázku existence vad díla přitom shledal nerozhodnou pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku s ohledem na skutečnost, že smluvní strany si sjednaly průběžné placení ceny díla. Současně poukázal na skutečnost, že ve faktuře č. [anonymizováno] [číslo], kterou žalobkyně vyfakturovala část ceny díla ve výši [částka], byla v souladu s článkem VIII. smlouvy o dílo zohledněna pozastávka sloužící k řešení reklamačních nároků a k řádnému odstranění případných vad díla. Za této situace se soud prvního stupně vznesenou námitkou započtení nezabýval, vrátil žalované zálohu [částka] složenou na náklady dokazování navrhovanými výslechy svědků a žalobě ve znění částečného zpětvzetí v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.) tak, že v řízení úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení sestávajících se ze zaplaceného soudního poplatku a z nákladů právního zastoupení.

8. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná odvolání. Namítala, že soud prvního stupně zatížil řízení hrubou procesní vadou, neboť se paušálně bez odpovídajícího zdůvodnění odmítl zabývat vznesenou námitkou započtení. Odkázala na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, z níž plyne, že výklad § 1987 odst. 2 o. z. nesmí bránit poctivému a spravedlivému uspořádání vztahů mezi dotčenými stranami. Vyjádřila přesvědčení, že soudu prvního stupně nic nebránilo v tom, aby provedl odpovídající dokazování k námitce započtení a přispěl tak ke komplexnímu řešení práv a povinností mezi účastníky řízení, respektive ke spravedlivému uspořádání jejich vzájemných vztahů plynoucích ze smlouvy o dílo. Přístup soudu prvního stupně, který se odmítl zabývat námitkou započtení z důvodu domnělé náročnosti dokazování, označila za nezákonný, neopodstatněný a porušující její právo na spravedlivý proces. Poukázala na skutečnost, že k prokázání tvrzení o pohledávkách tvořících podstatu námitky započtení navrhovala výslechy několika svědků a soud prvního stupně jí uložil povinnost složit na náklady tohoto dokazování zálohu [částka]. Uvedla, že s ohledem na postup soudu prvního stupně měla legitimní očekávání, že v řízení budou navrhovaní svědci vyslechnuti. Zdůraznila, že soud prvního stupně včas neavizoval, že se námitkou započtení nebude zabývat a neuvedl ani důvody takového postupu, čímž dle žalované nevytvořil dostatečný procesní prostor k tomu, aby jej účastníci mohli přesvědčit o opaku či argumentovat ve svůj prospěch. Vyjádřila názor, že postup soudu prvního stupně představuje protiústavní odepření spravedlnosti. Dále namítala nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí s ohledem na nedostatky jeho odůvodnění. Poukázala na to, že z napadeného rozsudku není zřejmé, jakou pohledávku považoval soud prvního stupně za nejistou nebo neurčitou, když v námitce k započtení uplatnila celkem tři druhy pohledávek, a to nároky z titulu práva na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s vadným plněním ze strany žalobkyně, nárok z titulu práva na náhradu energií na stavbě díla a nárok na úhradu tzv. režijních nákladů pro vyúčtování projektu díla. Vytýkala soudu prvního stupně, že v odůvodnění napadeného rozsudku vůbec neřešil odlišné povahy uplatněných pohledávek, nevyslovil se ve vztahu k žádné z nich konkrétně a pouze paušálně bez vysvětlení konstatoval jejich nekompenzabilitu. Dále žalovaná namítala, že soud prvního stupně své závěry o důvodnosti žalobou uplatněného nároku založil na mechanické aplikaci judikatury Nejvyššího soudu, která se na daný vztah neužije. Vytýkala soudu prvního stupně, že závěry vyplývající z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] nezasadil do kontextu smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky, respektive podmínek pro fakturaci ceny díla, která byla v předmětné smlouvě sjednána. Ze všech uvedených důvodů navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

9. Žalobkyně s odvoláním žalované nesouhlasila. Konstatovala, že v řízení proti sobě stály dvě skupiny pohledávek, její pohledávky na úhradu dílčí části ceny díla, respektive úroků z prodlení, a žalovanou vznesené nároky související s tvrzenými vadami díla, nárok na úhradu energie a nárok na úhradu režijních nákladů. Poukázala na to, že žalobou uplatněné nároky vycházejí ze žalovanou písemně odsouhlasených soupisů provedených pracích a byly vyúčtovány v souladu s článkem VIII. odst. 3 smlouvy o dílo. Kapitalizované úroky z prodlení pak dle žalobkyně vycházely z nároků, které žalovaná po splatnosti sama uhradila. Žalovanou uplatněné nároky naproti tomu označila jako na první pohled uměle vykonstruované, neoprávněné a nepodložené. Zdůraznila, že pokud žalovaná tvrdí, že nedošlo k předání díla, nemohou jí svědčit nároky z vad díla. Poukázala na to, že požadavek žalované na zaplacení částky [částka] za kompletaci dokumentace, částky [částka] představující rozpad nákladů na realizaci díla a částky [částka], není podložen žádným smluvním ujednáním a nemá oporu ani v žádném právním předpisu. Vyjádřila přesvědčení, že principu spravedlivého uspořádání vztahů mezi účastníky neodporuje, pokud se soud odmítne zabývat obstrukční námitkou započtení. Dle žalobkyně by uvedenému principu naopak odporovala situace, kdy by byla nucena čekat na soudní rozhodnutí o prokázaných žalobou uplatněných nárocích do doby, než proběhne extrémní dokazování o zjevně neoprávněných vykonstruovaných pohledávkách žalované. Namítala, že prováděním dokazování k žalovanou vznesené námitce započtení by došlo k porušení jejího práva na spravedlivý, efektivní a rychlý proces. Vyjádřila názor, že pohledávky žalované jsou zjevně nejisté a dle § 1987 odst. 2 o. z. nejsou proto způsobilé k započtení. Na podporu své argumentace odkázala na závěry plynoucí z judikatury Nejvyššího soudu zabývající se výkladem § 1987 o. z. a poukázala na to, že v řízení řádně uplatnila námitku neplatnosti vznesené námitky započtení, soud prvního stupně k této námitce přihlédl a vyhověl ji. Závěrem navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

10. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo. Poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek skutkových zjištění, vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci a věc posoudil správně i po právní stránce. Své rozhodnutí rovněž odpovídajícím způsobem zdůvodnil. Námitky žalované, vytýkající soudu prvního stupně nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, nelze považovat za opodstatněné, neboť případné nedostatky odůvodnění zjevně podle obsahu odvolání nebyly na újmu uplatnění práv žalované jako odvolatele (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

12. Mezi žalovanou jako objednatelem a žalobkyní jako zhotovitelem byla dne [datum] uzavřena smlouva o dílo dle § 2586 a násl. o. z. Žalovaná se ve smlouvě zavázala platit sjednanou cenu díla průběžně na základě vystavených daňových dokladů (faktur), jejichž nedílnou součástí je žalovanou odsouhlasený soupis provedených prací. Jestliže si tedy účastníci sjednali, že cena díla bude placena průběžně v závislosti na provedených pracích, není pro vznik práva na zaplacení ceny díla (§ 2610 o. z.) rozhodující provedení díla (srovnej obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení části ceny díla ve výši [částka], vyfakturované fakturou č. [anonymizováno] [číslo]. Vyfakturovaná část ceny díla zohledňuje sjednané zádržné (článek VIII. odst. 4 smlouvy o dílo) a podkladem fakturace se v souladu se smluvními ujednáními účastníků stal žalovanou odsouhlasený soupis provedených prací. Lze tedy souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, že byly splněny účastníky sjednané podmínky dle článku VIII. odst. 2, 3, 4 smlouvy o dílo, za nichž je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni část ceny díla ve výši žalované částky [částka]. Vzhledem k tomu, že žalovaná uvedený smluvní závazek ve sjednané lhůtě splatnosti nesplnila, ocitla se v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalované zaplacení dlužné částky spolu se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z., nař. vl. č. 351/2013 Sb.).

13. Soud prvního stupně tak dospěl ke správnému závěru o důvodnosti žalobou uplatněného nároku na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Nepochybil, pokud shledal důvodným také žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení příslušenství pohledávek z titulu nároku na zaplacení částí ceny díla ve výši [částka], [částka] a [částka], které žalovaná žalobkyni uhradila po podání žaloby v této věci. Byť se žalobkyně při kapitalizaci požadovaného úroku z prodlení (částkami [částka], [částka] a [částka]) dopustila početních chyb, svůj nárok jednoznačně specifikovala sazbou požadovaného úroku z prodlení, částkou, z níž je počítán, i obdobím prodlení žalované, za něž je požadován. Nadto při jednání před odvolacím soudem svou chybně provedenou kapitalizaci uplatněného úroku z prodlení opravila. Soud prvního stupně uvedené početní chyby do napadeného rozsudku nepřevzal, když úrok z prodlení, který je žalovaná žalobkyni povinna zaplatit, vykonatelným způsobem v souladu žalobním petitem specifikoval sazbou, částkou a obdobím prodlení a současně jej tomu odpovídajícím způsobem kapitalizoval částkami ve správné výši.

14. Žalovaný v rámci své procesní obrany uplatnil vůči žalobou uplatněným pohledávkám k započtení své pohledávky za žalobkyní. Soud prvního stupně posoudil obranu žalované jako nedůvodnou, když dospěl k závěru, že pohledávky žalované nejsou smyslu § 1987 odst. 2 o. z. k započtení způsobilé. Odvolací soud v tomto ohledu se závěry soudu prvního stupně souhlasí.

15. Podle § 1987 o. z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem (odstavec 1). Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není (odstavec 2).

16. Smyslem a účelem citovaného ustanovení je ochrana věřitele pasivní pohledávky předtím, aby dlužník pasivní pohledávky zabránil jejímu uspokojení či toto uspokojení oddálil jednostranným započtením své sporné (nejisté či neurčité) pohledávky za věřitelem pasivní pohledávky, a dosáhl toho, že místo uspokojení pasivní pohledávky bude mezi stranami veden spor o existenci a výši aktivní pohledávky. Nejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. je zpravidla pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení. Likvidita pohledávky užité k započtení je hmotněprávním předpokladem započtení; není-li taková pohledávka "jistá a určitá", odporuje započtení ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. a je zpravidla (relativně) neplatné. Dovolá-li se věřitel pohledávky, proti které je započítáváno, vůči dlužníku relativní neplatnosti jeho právního jednání (jednostranného započtení), účinky započtení nenastanou (pohledávka, proti které je započítáváno, nezanikne). S ohledem na smysl a účel § 1987 odst. 2 o. z. je pak zásadně nutné míru nejistoty ohledně aktivní pohledávky posuzovat relativně, ve vztahu k pohledávce pasivní; za nejistou či neurčitou lze aktivní pohledávku považovat zpravidla toliko tehdy, je-li míra nejistoty ohledně ní vyšší, než je tomu v případě pasivní pohledávky. Současně platí, že výklad § 1987 odst. 2 o. z. nesmí bránit poctivému a spravedlivému uspořádání vztahů mezi dotčenými stranami (§ 2 o. z.). Vychází-li obě pohledávky (aktivní i pasivní) ze stejného právního vztahu (založeného např. stejnou smlouvou uzavřenou mezi stranami), nelze přehlížet, že proti právu věřitele pasivní pohledávky na její uhrazení zde stojí právo dlužníka (a věřitele aktivní pohledávky) na to, aby dříve, než bude nucen uhradit svůj dluh (plnit na pasivní pohledávku), byly spravedlivě posouzeny i širší souvislosti, za kterých vznikl (okolnosti celého vztahu). Vznikne-li z téhož vztahu více vzájemných pohledávek, odpovídá zpravidla rozumnému (spravedlivému) uspořádání poměrů mezi stranami, aby tyto pohledávky byly vzájemně započitatelné (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

17. V projednávané věci žalovaná uplatnila k započtení čtyři pohledávky ([částka], [částka], [částka] a [částka]) v celkové výši [částka] z titulu odpovědnosti žalobkyně za vady díla, spočívající v náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s účastí pracovníků žalované při několikanásobném předávání vad a nedodělků, při řešení vad a nedodělků a za kompletaci dokumentace pro předání. Dále k započtení uplatnila pohledávku v celkové výši [částka] z titulu nároku na náhradu nákladů vynaložených na dodávku elektřiny a vodné a stočné ([částka]), respektive nároku odpovídajícího tzv. rozpadu nákladů za realizaci díla ([částka]) a část pohledávky ve výši [částka] z titulu nároku na úhradu tzv. režijních nákladů pro vyúčtování projektu díla, jejíž celková výše činí [částka]. Byť se jedná o peněžité pohledávky vycházející dle tvrzení žalované ze stejného smluvního vztahu jako pohledávky žalobkyně, nejedná se o pohledávky likvidní, nýbrž o pohledávky zjevně sporné co do základu i výše. Nadto nelze přehlédnout, že započítávané pohledávky nejsou ze strany žalované ani po doplnění k výzvě soudu prvního stupně dostatečně specifikované tak, aby bylo jednoznačně zřejmé, z jakého skutkového a právního základu vycházejí. Ačkoliv žalovaná učinila obsahem svých podání obsáhlé výčty reklamovaných vad a nedodělků, nepodává se z nich zřejmá souvislost s jednotlivými započítávanými pohledávkami, nadále absentuje jednoznačná identifikace nákladů na elektřinu a vodné a stočné, jejichž náhrada je požadována, a to z hlediska jejich výše a období jejich vzniku, zcela chybí bližší jednoznačná identifikace pohledávky z titulu náhrady režijních nákladů a tzv. rozpadu na realizaci díla, apod. Je tedy zřejmé, že pokud by se měl soud existencí započítávaných pohledávek v řízení v této věci věcně zabývat, musel by nejprve vést žalovanou k jejich řádné identifikaci, doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů a následně provést obsáhlé dokazování s ohledem na počet a povahu započítávaných pohledávek. Takový postup by zjevně odporoval účelu § 1987 odst. 2 o. z., tj. ochraně žalobkyně jako věřitele žalobou uplatněných (pasivních) a v řízení prokázaných pohledávek předtím, aby žalovaná jako dlužník oddálila jejich uspokojení jednostranným započtením svých sporných pohledávek.

18. Lze tedy uzavřít, že pohledávky žalované uplatněné k započtení jsou nejisté a neurčité. Právní jednání směřující k jejich započtení vůči žalobou uplatněným pohledávkám tak odporuje § 1987 odst. 2 o. z., a je relativně neplatné. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se relativní neplatnosti v řízení dovolala, účinky započtení v podobě zániku žalobou uplatněných pohledávek nenastaly. Uvedený stav přitom s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem projednávané věci a zejména s přihlédnutím k jednoznačně vyšší míře nejistoty započítávaných (aktivních) pohledávek v porovnání s žalobou uplatněnými (pasivními) pohledávkami, nebrání poctivému a spravedlivému uspořádání vztahů mezi účastníky řízení.

19. Ze všech uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně nepochybil, pokud žalobě v plném rozsahu vyhověl a správně rozhodl také o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky navzájem. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu jako věcně správný potvrdil.

20. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že v této fázi řízení plně úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení sestávajících se z nákladů jejího právního zastoupení ve výši [částka] Náklady právního zastoupení žalobkyně jsou tvořeny odměnou advokáta [částka] za 4 úkony právní služby (další porada s klientem dne [datum] v souvislosti s doručením návrhu žalované na mimosoudní vyřešení věci, další porada s klientem dne [datum] v souvislosti s doručením odvolání do rozsudku, sepis vyjádření k odvolání, účast při odvolacím jednání [datum]) po [částka] dle § 7 bod 6 a § 11 odst. 1 písm. c), g), k) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ advokátní tarif“), paušální náhradou hotových výdajů [částka] za 4 úkony právní služby po [částka] dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhradou cestovních výdajů [částka] dle vyhl. č. 511/2021 Sb. v souvislosti s cestou právního zástupce žalobkyně k soudnímu jednání z [obec] do [obec] a zpět – 2x 260 km, osobním automobilem BMW 3GT, [registrační značka], při spotřebě motorové nafty 4,9 l [číslo] km, ceně paliva [částka] a základní náhradě [částka] za 1 km jízdy, náhradou ztráty za promeškaný čas v souvislosti s cestou právního zástupce žalobkyně k soudnímu jednání z [obec] do [obec] a zpět ve výši [částka], tj. 14 půlhodin po [částka] dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu a náhradou 21% daně z přidané hodnoty ve výši [částka] dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Do přiznané náhrady nebyly zahrnuty žalobkyní vyúčtované náklady právního zastoupení v souvislosti s jednáním s protistranou o možném mimosoudním řešení věci, když nebylo doloženo, že by se takové jednání uskutečnilo. Sdělení stanoviska klienta k možnému mimosoudnímu vyřešení věci v rámci e-mailové korespondence s právním zástupcem protistrany nelze považovat za úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. i) advokátního tarifu, umožňující přiznání mimosoudní odměny za každé dvě započaté hodiny uskutečněného jednání.