o zaplacení 132 640 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 8 880 Kč (výrok I.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 111 200 Kč s úroky z prodlení z této částky ve výši 14,75 % ročně od 12. 3. 2024 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.), zamítl žalobu co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 12 560 Kč a úroky z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 21 440 Kč od 12. 3. 2024 do zaplacení (výrok III.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 5 836 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě podané dne 11. 11. 2024, kterou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 132 640 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 12. 3. 2024 do zaplacení z titulu odměny advokáta za právní služby poskytnuté žalovanému na základě udělené plné moci z 3. 1. 2024. Konkrétně požadoval zaplacení odměny za dva úkony právní služby – převzetí věci a sepis vyjádření z 1. 2. 2024, vykonané v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (dále též jen „řízení sp. zn. [spisová značka]“) a za dva úkony právní služby – převzetí věci a odvolání proti odmítnutí žaloby z 5. 1. 2024, vykonané v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (dále též jen „řízení sp. zn. [spisová značka]“). Žalobce celkovou odměnu ve výši žalované částky vyúčtoval žalovanému fakturou č. [číslo] splatnou 11. 3. 2024.

3. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhoval, aby byla v celém rozsahu zamítnuta. Namítal nesprávnou výši žalobcem vyúčtované odměny, když v řízení sp. zn. [spisová značka] bylo předmětem úkonů právní služby pouze příslušenství žalované částky. Nadto tvrdil, že žalobce mu vypověděl plnou moc dne 29. 2. 2024 bez zákonného výpovědního důvodu. V důsledku výpovědi plné moci ze strany žalobce si byl nucen v řízeních sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka], jakož v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], zvolit jiného advokáta [Jméno advokáta], kterému za úkon právní služby spočívající v převzetí zastupování v těchto řízeních musel zaplatit odměnu v celkové výši 108 173,20 Kč. Tato částka dle žalovaného představuje škodu, kterou mu žalobce vypovězením plné moci v rozporu se zákonem č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen „zákon o advokacii“) způsobil.

4. Žalobce dne 9. 6. 2025 vzal žalobu částečně zpět co do částky 8 880 Kč, požadované z titulu odměny za úkony právní služby vykonané v řízení sp. zn. [spisová značka]. Soud prvního stupně proto podle § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastavil.

5. Na základě provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci. Vyšel zejména ze zjištění, že žalovaný plnou mocí z 28. 12. 2023 přijatou žalobcem dne 3. 1. 2024 zmocnil žalobce jako advokáta, aby jej zastupoval v řízení sp. zn. [spisová značka] vedeném proti [tituly před jménem] [jméno FO] o zaplacení 8 389 432 Kč s příslušenstvím a v řízení sp. zn. [spisová značka] proti [tituly před jménem] [jméno FO] o zaplacení 3 658 307,32 Kč s příslušenstvím. Žalobce v zastoupení žalovaného v řízení sp. zn. [spisová značka] podáním z 31. 1. 2024 doručeným tamnímu soudu dne 1. 2. 2024 doplnil k výzvě soudu a ve stanovené lhůtě vylíčení rozhodných skutečností. Žalobce v zastoupení žalovaného v řízení sp. zn. [spisová značka] k výzvě soudu doplnil podáním z 4. 1. 2025 doručeným tamnímu soudu dne 5. 1. 2024 blanketní odvolání žalovaného podané proti usnesení o odmítnutí žaloby v rozsahu výlučně požadovaného příslušenství z důvodu jeho nedostatečné specifikace. Žalovaný e-mailem z 23. 2. 2024 sdělil žalobci, že neuznává jeho nároky na zaplacení nákladů právního zastoupení s tím, že „měly být obsaženy v balíčku právních náhrad“. Žalobce dopisem z 29. 2. 2024 vypověděl plnou moc udělenou mu žalovaným k zastupování v řízeních sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka] s odkazem na § 448 odst. 1 a § 437 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) z důvodu, že „existuje rozpor mezi mandantem a mandatářem týkající se poskytování právní služby plynoucí již z e-mailu žalovaného z 23. 2. 2024 a vyjádřeným postojem žalobce k výkladu žalovaného k obsahu poskytnuté právní služby a z ní vyplývajících nároků“ s tím, že „je velmi pravděpodobná situace, že dojde ke kolizním vztahům a dalším rozporům při výkonu právní služby, kdy žalobce plně nesdílí očekávání žalovaného v daných kauzách“, tj. že bude plně úspěšný; žalobce žalovaného dále informoval o stavu řízení sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka] a specifikoval úkony, které v daných řízeních učinil. Žalobce fakturou č. [číslo] vystavenou na částku 132 640 Kč a splatnou 11. 3. 2024, vyúčtoval žalovanému právní služby, a to konkrétně ve vztahu k řízení sp. zn. [spisová značka] odměnu za převzetí věci a vyjádření z 1. 2. 2024 ve výši 2 x 42 780 Kč a ve vztahu k řízení sp. zn. [spisová značka] odměnu za převzetí věci a odvolání z 5. 1. 2024 ve výši 2 x 22 940 Kč a dále 4 paušální náhrady po 300 Kč. Fakturu č. [číslo] žalobce žalovanému doručil e-mailem z 4. 3. 2024. Žalobce před podáním žaloby opakovaně vyzýval žalovaného k zaplacení dlužných faktur za poskytnuté právní služby, jejichž vyúčtování již dříve žalovaný sporoval, a vyzval žalovaného též výslovně k zaplacení žalované částky. Žalovaný zaplatil svému novému právnímu zástupci [Jméno advokáta] mimo jiné odměnu, paušální náhradu a daň z přidané hodnoty za právní službu spočívající vždy v jednom úkonu právní služby - převzetí věci ve výši 52 126,80 Kč v řízení sp. zn. [spisová značka], ve výši 28 120,40 Kč v řízení ve věci sp. zn. [spisová značka] a ve výši 13 890 Kč, respektive 14 036 Kč v řízení vedeném u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka].

6. Zjištěný skutkový stav hodnotil soudu prvního stupně po právní stránce dle zákona o advokacii, vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“) a zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Dospěl k závěru, že mezi účastníky byla konkludentně, udělením plné moci a jejím přijetím, uzavřena smlouva o poskytování právních služeb ve smyslu zákona o advokacii a § 1746 o. z. Konstatoval, že ve souladu s § 22 odst. 1, 3 zákona o advokacii se žalobce jako advokát zavázal na základě uvedené smlouvy poskytovat žalovanému právní služby za úplatu. Za situace, kdy výše úplaty nebyla smluvně sjednána, náleží žalobci za řádně poskytnuté právní služby odměna ve výši stanovené v advokátním tarifu. Poukázal na to, že žalobce v řízení sp. zn [spisová značka] vykonal dva úkony právní služby, a tudíž mu při tarifní hodnotě 8 614 216,24 Kč za každý úkon právní služby vznikl nárok na odměnu ve výši 42 780 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč. V řízení sp. zn. [spisová značka] pak žalobce vykonal rovněž dva úkony právní služby s tím, že jeden úkon (převzetí a příprava právního zastoupení) se týkal celého předmětu řízení a druhý úkon (doplnění odvolání do usnesení o odmítnutí žaloby) se týkal výhradně příslušenství. Žalobci tak vznikl nárok na odměnu 22 940 Kč a paušální náhradu hotových výdajů za jeden úkon právní služby při tarifní hodnotě 3 658 307,32 Kč a na odměnu 1 500 Kč a paušální náhradu hotových výdajů za jeden úkon právní služby při tarifní hodnotě 10 000 Kč. Na základě uvedeného tedy soud prvního stupně uzavřel, že žalobci vznikl nárok na zaplacení úplaty za vykonané právní služby v označených řízeních ve výši 111 200 Kč (odměna 2 x 42 780 Kč + 1x 22 940 kč + 1 x 1 500 Kč a paušální náhrada hotových výdajů 4x 300 Kč). Obranu žalovaného v tom smyslu, že mu žalobce nezákonným vypovězením plné moci způsobil škodu ve výši 108 173,20 Kč, posoudil jako kompenzační námitku a dospěl k závěru, že není důvodná. Na základě provedeného dokazování emailovou komunikací účastníků z 23. 2. 2024 vyšel z toho, že mezi účastníky došlo ke vzájemnému sporu o zaplacení odměny za žalobcem již dříve poskytnuté právní služby, respektive za případnou odměnu za zastupování v předmětných řízeních sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]. Současně je dle soudu prvního stupně z komunikace mezi účastníky zřejmé, že mezi nimi bylo diskutováno ukončení právního zastoupení ve shora označených řízeních a v řízení vedeném proti [tituly před jménem] [jméno FO], a také to, že žalovaný vyjadřoval svůj názor, že v řízeních vedených proti svým předchozím právním zástupcům bude bezpochyby úspěšný. Soud prvního stupně pak vzal v úvahu slovní odůvodnění plné moci učiněné dopisem žalobce z 29. 2. 2024, jakož i povahu předchozí komunikace mezi účastníky a uzavřel, že vymezené výpovědní důvody jsou dostatečně určité a vyhovují podmínkám stanoveným v § 20 odst. 1, 2 zákona o advokacii ve spojení s § 19 odst. 1 písm. e) zákona o advokacii, neboť je z nich zřejmé, že žalobce vypověděl plnou moc z důvodu jím osobně shledaného střetu zájmů účastníků vyplývajícího z jejich rozdílných názorů na vedení a zejména možný výsledek dotčených řízení, jakož i z toho, že žalobce se již v dané době po žalovaném marně domáhal zaplacení poskytnutých právních služeb. Soud prvního stupně dále doplnil, že nemožnost zastupování pro rozpor v zájmech advokáta a klienta má racionální jádro, když ani po advokátovi nelze spravedlivě požadovat, aby řádně zastupoval klienta, když není schopen se ztotožnit se s jeho pohledem na věc, respektive za situace, kdy mu klient již dříve sdělil, že jeho právní služby nezaplatí. Na základě uvedeného pak soud prvního stupně uzavřel, že právní zastoupení žalovaného žalobcem v předmětných řízeních bylo řádně ukončeno v souladu se zákonem o advokacii a náklady žalovaného na jeho případné právní zastoupení novým právním zástupcem nepředstavují újmu, kterou by mu způsobil žalobce v souvislosti s výkonem advokacie, respektive porušením dobrých mravů či zákonné nebo smluvní povinnosti. Ze všech uvedených důvodů tedy soud prvního stupně žalobě vyhověl co do žalobního požadavku žalobce na zaplacení částky 111 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 12. 3. 2024 do zaplacení a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl. Rozhodnutí o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci úroky z prodlení soud prvního stupně odůvodnil poukazem na § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/1991 Sb. s tím, že počátek prodlení žalovaného odvíjel od splatnosti faktury, kterou žalobce žalovaného o zaplacení odměny za poskytnuté právní služby požádal. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta první o.s.ř. tak, že podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve sporu přiznal žalobci právo na náhradu 68 % účelně vynaložených nákladů řízení.

7. Proti vyhovujícímu výroku o věci samé a nákladovému výroku rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný odvolání. Vyjádřil nesouhlas se závěry, na jejichž základě soudu prvního stupně shledal výpovědi plných mocí a ukončení poskytování právních služeb žalobcem žalovanému jako oprávněné. Namítal, že žalobcem obecně vymezený důvod výpovědi plné moci je nepřezkoumatelný. Poukázal na to, že jednání žalobce související s výpověďmi plných moci bylo účelové, přičemž e-mailem z 23. 2. 2024 reagoval na situaci účelově vyvolanou samotným žalobcem, který jej již nechtěl zastupovat. Vytýkal soudu prvního stupně, že se uvedenými skutečnostmi vůbec nezabýval, a za nesprávná označil skutková zjištění soudu prvního stupně o vzájemném sporu mezi účastníky, učiněná z e-mailu z 23. 2. 2024. Zdůraznil, že žalobce je jako advokát povinen se při poskytování právních služeb řídit zákonem o advokacii, přičemž k vypovězení plných mocí, respektive smlouvy o poskytování právních služeb spočívajících v zastupování žalovaného v soudních řízeních vedených proti [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] neměl žalobce žádný zákonný důvod dle § 20 zákona o advokacii. Namítal, že žalobce jej měl především poučit o tom, že mu nemůže garantovat, že bude ve všech soudních sporech úspěšný, a z jakých důvodů. Navrhoval, aby odvolací soud s ohledem na nesprávná skutková zjištění soudu prvního stupně zopakoval v odvolání označené listinné důkazy. Nesouhlasil také se závěrem soudu prvního stupně o tom, že jím vynaložené náklady na nové právní zastoupení nepředstavují újmu, kterou mu způsobil žalobce. Zdůraznil, že v důsledku protiprávního jednání žalobce spočívajícího v neoprávněném vypovězení plné moci k zastupování v řízení vedených proti [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] musel vynaložit další náklady na odměnu nového právního zástupce za opětovné převzetí a přípravu jeho zastoupení, tj. za úkony, které si vyúčtoval už žalobce. Závěrem navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích změnil tak, že žalobu zamítne a přizná mu náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

8. Žalobce ve vyjádření k podanému odvolání naopak označil rozsudek soudu prvního stupně za zcela správný s tím, že žádný z tvrzených odvolacích důvodů není naplněn. Zdůraznil, že žalovanému vypověděl plnou moc ze skutečných a vážných důvodů, zcela legitimně pro jednání žalovaného a okolnosti na jeho straně. Tvrzení žalovaného o neplatnosti výpovědí plní moci a způsobení škody v příčinné souvislosti s potřebou právního zastoupení novým právním zástupcem označil za účelové konstrukce vytvořené za účelem snížení jeho nároku na odměnu započtením fabulované škody. Plně odkázal na svou argumentaci uplatněnou v závěrečném návrhu ze dne 9. 6. 2025, v němž vy všech souvislostech vylíčil podstatná fakta a okolnosti významné pro vývoj a obsah vztahu mezi advokátem a klientem v dané věci. Zopakoval, že žalovaného informoval o tom, že nesdílí jeho jistotu ohledně výsledku vedených soudních řízeních a o potřebě žaloby sepsané žalovaným doplnit a upřesnit a v souvislosti s tím prostudovat všechny soudní spisy. Žalovaný s takovým postupem nesouhlasil a považoval potřebný čas a náklady s tím spojené za zbytečné. Žalobce poukázal na to, že omezení jeho volnosti konat v rámci právního zastoupení podle vlastní odborné úvahy se stalo vážnou překážkou jeho činnosti, respektive odpovědného výkonu právního zastoupení žalovaného. Současně zopakoval, že mu žalovaný odmítl uhradit odměnu za vykonané právní služby. Poukazoval přitom na to, že ve smyslu odvolací argumentace žalovaného o neplatnosti výpovědi plné moci, by měl zřejmě žalovaného stále zastupovat a současně se s ním soudit o zaplacení odměny za již dříve vykonanou právní službu. Závěrem žalobce poukázal také na skutečnost, že v řízení sp. zn. [spisová značka] na jeho právní zastoupení nenavázal současný právní zástupce žalovaného, nýbrž advokát [tituly před jménem] [jméno FO]. Ze všech uvedených důvodů navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích jako věcně správný potvrdil.

9. Odvolací soud podle § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal v odvoláním dotčeném rozsahu napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo. Poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek skutkových zjištění, vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci a věc posoudil správně i po právní stránce.

11. Skutková zjištění soudu prvního stupně mají oporu v provedeném dokazování a opodstatňují závěr, že mezi žalobcem jako advokátem a žalovaným jako klientem byla na základě plné moci udělené 28. 12. 2023 a přijaté 3. 1. 2024 uzavřena smlouva o poskytování právních služeb, na jejímž základě žalobce zastupoval žalovaného mimo jiné ve shora označených soudních řízeních vedených u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]. Z dokazování provedeného soudem prvního stupně rovněž plyne, že žalobce v každém z uvedených řízení vykonal v rámci právního zastoupení žalovaného dva úkony právní služby, za které mu ve smyslu § 22 zákona o advokacii náleží odměna. Vzhledem k absenci smluvního ujednání účastníků o výši odměny, soud prvního stupně nepochybil, pokud výši odměny, na kterou žalobci vznikl nárok, stanovil podle advokátního tarifu. Soud prvního stupně vyšel ze správné tarifní hodnoty v návaznosti na hodnotu peněžitého plnění v době započetí každého z předmětných žalobcem vyúčtovaných úkonů (§ 8 odst. 1 advokátního tarifu), v návaznosti na to podle povahy provedených úkonů právní služby správně vypočetl mimosmluvní odměnu advokáta (§ 7 ve spojení s § 11 advokátního tarifu) i paušální náhradu hotových výdajů (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). N základě uvedeného pak dospěl ke správnému závěru, že žalobci vznikl vůči žalovanému nárok na zaplacení mimosmluvní odměny a paušální náhrady hotových výdajů za čtyři úkony právní služby v celkové výši 111 200 Kč. Nepochybil ani při rozhodování o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci příslušenství žalobou uplatněné pohledávky v podobě zákonných úroků z prodlení, když odvíjel prodlení žalovaného od splatnosti faktury, kterou žalobce žalovaného o úhradu poskytnutých právních služeb požádal (§ 1958 odst. 2, § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.).

12. Odvolací soud se závěry soudu prvního stupně v uvedeném směru souhlasí. Ve shodě se soudem prvního stupně je pak také v závěru o nedůvodnosti obrany žalovaného, kterou namítá k započtení vůči žalobou uplatněné pohledávce svou pohledávku za žalobcem z titulu náhrady škody, která mu měla být způsobena neoprávněným vypovězením plné moci.

13. Podle§ 19 odst. 1 písm. e) zákona o advokacii je advokát povinen poskytnutí právních služeb odmítnout, jestliže zájmy toho, kdo o poskytnutí právních služeb žádá, jsou v rozporu se zájmy advokáta nebo osoby advokátovi blízké.

14. Podle § 20 odst. 1 zákona o advokacii advokát je povinen smlouvu o poskytování právních služeb vypovědět, popřípadě požádat o zrušení ustanovení nebo požádat Komoru o určení jiného advokáta, zjistí-li dodatečně skutečnosti uvedené v § 19.

15. Podle § 20 odst. 2 věta první zákona o advokacii advokát je oprávněn smlouvu o poskytování právních služeb vypovědět, popřípadě požádat o zrušení ustanovení nebo požádat Komoru o určení jiného advokáta, dojde-li k narušení nezbytné důvěry mezi ním a klientem nebo neposkytuje-li klient potřebnou součinnost.

16. Advokát je oprávněn poskytnutí právních služeb, respektive převzetí právního zastoupení klienta odmítnout (§ 18 zákona o advokacii). Pokud však právní zastoupení převezme, může svou činnost pro klienta ukončit a smlouvu o právních službách (zastoupení) vypovědět z důvodů, které mají oporu v zákoně o advokacii (§ 20 odst. 1, 2, 3 zákona o advokacii). Takovým důvodem, kdy advokát je oprávněn smlouvu o poskytování právních služeb vypovědět, je mimo jiné situace, kdy dojde k narušení nezbytné důvěry mezi ním a klientem. Je přitom zřejmé, že k narušení nezbytné důvěry mezi advokátem a klientem může dojít mnoha různými způsoby, které vychází z konkrétních okolností případu a které zákon nijak blíže nespecifikuje.

17. V posuzovaném případě žalobce vypověděl plnou moc žalovaného dopisem ze dne 29. 2. 2024 odkazujícím se také na e-mailovou komunikaci žalovaného adresovanou žalobci z 23. 2. 2024. Z důvodů popisovaných žalobcem ve výpovědi, jakož i z obsahu e-mailové korespondence žalovaného je zřejmé, že důvody, které vedly žalobce k ukončení poskytování právních služeb žalovanému, spočívají především v odlišném pohledu žalobce a žalovaného na úspěšnost žalobce v jím zahájených řízeních proti předchozím právním zástupcům, v neshodě mezi žalobcem a žalovaným ohledně postupu žalobce při poskytování právních služeb v dotčených soudních řízeních a rovněž v jejich vzájemném neporozumění ohledně odměňování žalobce za jím poskytnuté právní služby. Odvolací soud nesdílí názor soudu prvního stupně o tom, že zmíněné skutečnosti naplňují obligatorní důvod pro výpověď smlouvy o poskytování právních služeb ve smyslu § 20 odst. 1 ve spojení s § 19 odst. 1 písm. e) zákona o advokacii, je však toho názoru, že jsou nepochybně způsobilé narušit důvěru mezi advokátem a klientem nezbytnou pro řádné poskytování právních služeb. Odvolací soud je proto ve shodě se soudem prvního stupně v závěru, že žalobce byl oprávněn ukončit právní zastoupení žalovaného, neboť důvody, pro které žalobce k výpovědi plné moci a smlouvy o poskytování právních služeb přistoupil, mají oporu v § 20 odst. 2 věta první zákona o advokacii.

18. Již z uvedeného důvodu nemůže obrana žalovaného uplatněná v této věci obstát. Nadto odvolací soud je toho názoru, že i kdyby bylo možno předmětnou výpověď plné moci žalovaného ze strany žalobce hodnotit jako neoprávněnou, nebyla by naplněna podmínka odpovědnosti žalobce za žalovaným tvrzenou škodu spočívající v existenci vztahu příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti žalobce a žalovaným tvrzenou škodou v podobě nákladů vynaložených na přípravu a převzetí právního zastoupení žalovaného ve shora specifikovaných řízeních současným právním zástupcem. Převzetí právního zastoupení žalovaného současným právním zástupcem nemá svůj původ v ukončení právního zastoupení žalovaného žalobce, nýbrž v právním jednání žalovaného a současného právního zástupce směřujícím k uzavření smlouvy o poskytování právních služeb. Byť výpověď smlouvy o poskytování právních služeb uzavřené mezi žalobcem a žalovaným mohla být pro žalovaného pohnutkou k uzavření smlouvy o poskytování právních služeb s jiným právním zástupcem, nelze však dovodit, že by výpověď smlouvy o poskytování právních služeb uzavřené mezi žalobcem a žalovaným a uzavření smlouvy o poskytování právních služeb mezi žalovaným a jeho současným právním zástupce byly ve vzájemném vztahu příčiny a následku.

19. Ze všech uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud žalobě jako důvodné vyhověl co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 111 200 Kč s úroky z prodlení z této částky ve výši 14,75 % ročně od 12. 3. 2024 do zaplacení. Soud prvního stupně nepochybil ani při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky navzájem. Odvolací soud proto podle § 219 o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích II. a IV. jako věcně správný potvrdil.

20. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, když v této fázi řízení zcela úspěšný žalobce náhradu nákladů řízení nepožadoval.