o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a částky [částka] s příslušenstvím, k odvolání obou účastníků řízení proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 31 C 116/2019-160,

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím (výrok I) a v rozsahu požadavku žalobce na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II). Dále soud I. stupně uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok III).

2. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě, kterou žalobce odůvodnil tvrzením, že nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. 49 Cm 20/2000 mu vznikla nemajetková újma, kterou žádá odškodnit ve výši [částka], a škoda (odpovídající úrokům z prodlení z částky [částka], k jejichž zaplacení byl ve zmíněném řízení zavázán), kterou žádá nahradit ve výši [částka].

3. Ze shodných tvrzení účastníků řízení a na podkladě provedeného dokazování soud I. stupně zjistil, že řízení vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. 49 Cm 20/2000 bylo zahájeno žalobou podanou dne [datum] [právnická osoba] proti úvěrovému dlužníku a dále proti žalobci a jeho manželce v postavení ručitelů, o zaplacení částky 4, [částka]. Poté soud I. stupně popsal průběh hodnoceného řízení, s tím, že žaloba a platební rozkaz byly doručeny žalobci dne [datum] a dne [datum] byl vyhlášen v pořadí první rozsudek. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne [datum] byl tento rozsudek částečně zrušen a částečně potvrzen. Další svůj rozsudek soud I. stupně vyhlásil dne [datum], který byl poté rozsudkem odvolacího soudu ze dne [datum] ve výroku o věci samé potvrzen a ve výroku o nákladech řízení zrušen a v tomto rozsahu byl vrácen soudu I. stupně k dalšímu řízení. V průběhu řízení došlo dvakrát ke změně žalující strany (z [právnická osoba] na Českou konsolidační agenturu a poté na JUDr. [jméno] [příjmení]), čtyřikrát ke změně zástupce ustanoveného [jméno] [příjmení], několikrát bylo rozhodováno o jeho osvobození od soudních poplatků, o odměnách ustanovených zástupců, o námitkách podjatosti, o návrzích na přerušení řízení, o přikázání věci jinému soudu, o odkladu vykonatelnosti a o žalobě pro zmatečnost (čehož se účastnil i Nejvyšší soud a Ústavní soud). Dále soud I. stupně zjistil, že dne [datum] žalobce uplatnil u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu i náhradu škody způsobené mu nepřiměřenou délkou hodnoceného řízení v celkové výši [částka], na což žalovaná reagovala dne [datum] sdělením, že předmětnou žádost považuje za důvodnou pouze částečně a poté poskytla žalobci konstatování o porušení jeho práva na projednání věci v přiměřené lhůtě.

4. Tato skutková zjištění soud I. stupně posoudil podle § 1, § 5 písm. a), § 13 odst. 1, § 14 odst. 3, § 15 odst. 2, § 26, § 31 odst. 1 a § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, a předně zkonstatoval, že v hodnoceném řízení, které ve vztahu k žalobci trvá více 21 let (od [datum] doposud) bylo porušeno jeho právo na projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě. V nepřiměřené délce posuzovaného řízení tak soud I. stupně shledal nesprávný úřední postup, v jehož důsledku žalobce trpěl nejistotou ohledně výsledku předmětného řízení. Soud I. stupně dále uvedl, že na délce hodnoceného řízení se podílela složitost řízení, nadměrná procesní aktivita žalobce i jeho manželky, ale i období nečinnosti soudu (v období ode dne [datum] do dne [datum], ode dne [datum] do dne [datum] a dále ode dne [datum] do dne [datum]), přičemž význam předmětu sporu byl pro žalobce standardní. Soud I. stupně proto rozhodl, že žalobci náleží odškodnění v penězích, přičemž za první dva roky trvání hodnoceného řízení mu přiznal finanční zadostiučinění ve výši [částka] a následně za každý další rok vždy ve výši [částka]. Takto vypočtenou základní částku odškodnění ve výši [částka] soud I. stupně poté snížil o 5 % za skutkovou složitost věci, o 10 % za právní složitost věci a o dalších 15 % za procesní složitost věci. Jednalo se totiž o spor o zaplacení částky [částka], která představovala výši úvěru, přičemž žalobce a jeho manželka byli v postavení ručitelů. Skutková složitost věci byla dána rozsahem skutečností, které byly mezi účastníky řízení sporné, a tomu odpovídajícím množství důkazů (listin i svědků), které bylo třeba provést. Právní složitost věci pak byla dána i tím, že k projednání sporu byl v prvním stupni příslušný krajský soud. Procesní složitost věci se pak odvíjela od nadměrné procesní aktivity žalobce i jeho manželky (soud musel opakovaně rozhodovat o námitce podjatosti, o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, o odměnách ustanovených zástupců, o návrzích na přerušení řízení i na přikázání věci jinému soudu, o návrhu na odklad vykonatelnosti a o žalobě pro zmatečnost) a dále i tím, že své návrhy a vyjádření k věci doručovali soudu těsně před nařízenými jednáními, což ztěžovalo soudu i ostatním účastníkům adekvátní orientaci ve věci, resp. reakci na tato jejich podání. O dalších 20 % pak soud I. stupně snížil základní částku odškodnění za to, že řízení proběhlo na čtyřech stupních soudní soustavy, o 50 % pro popsané chování žalobce a poté o 5 % proto, že žalobce sdílel nemajetkovou újmu spolu se svou manželkou. Důvod pro zvýšení základní částky odškodnění o 20 % pak soud I. stupně shledal v nečinnosti soudu, k níž došlo v období od [datum] do [datum], od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum]. Důvody pro další modifikaci uvedené základní částky odškodnění soud I. stupně již neshledal. Soud I. stupně proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu, kterou v hodnoceném řízení utrpěl, ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne [datum] do zaplacení a ve zbývající části, tj. ohledně zaplacení částky [částka] s příslušenstvím žalobu zamítl. Nárok na náhradu škody ve výši [částka] představující 17 % úrok z prodlení z částky 4 919 573, [částka], které byly žalobci v hodnoceném řízení výsledně uloženy k zaplacení, soud I. stupně shledal rovněž jako nedůvodný, protože příčinou vzniku tvrzené újmy byla skutečnost, že žalobce nezaplatil svůj dluh včas a řádně a nikoli nesprávný úřední postup žalované. Nadto žalobci újma v jeho majetkové sféře doposud nevznikla, protože dlužnou částku 4 919 573, [částka] s příslušenstvím nezaplatil (a podle jeho vlastního sdělení ani platit nehodlá). S přihlédnutím k tomu, že příčinou vzniku tvrzené majetkové újmy bylo pouze chování žalobce (nikoliv nesprávný úřední postup žalované), soud I stupně žalobu i v této části zamítl. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení pak prvostupňový soud odůvodnil odkazem na § 142 odst. 2, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn (dále jen„ o. s. ř.“).

5. Proti tomuto rozsudku podali oba účastníci řízení včasná odvolání.

6. Žalobce ve svém odvolání předně namítl, že odškodnění, které mu soud I. stupně přiznal, je s ohledem na extrémní délku hodnoceného řízení i skutečnost, že v něm šlo o finanční plnění ve výši [částka] s příslušenstvím, nepřiměřeně nízké. Podle přesvědčení žalobce měl soud I. stupně stanovit základní částku odškodnění mnohem vyšší, než učinil a poté ji pro složitost věci již nesnižovat, protože šlo o zcela běžný úvěrový spor. Návrhy a žádosti žalobce (o osvobození od soudních poplatků a ustanovení, resp. zproštění zástupce, o přerušení řízení a přikázání věci jinému soudu), jakož i jím vznesené námitky podjatosti, pak pro soud nepředstavovaly žádné složité procesní úkony, ale běžnou agendu. Dále žalobce nesouhlasí ani s tím, že by jeho chování mělo vliv na délku hodnoceného řízení, pro což soud I. stupně snížil základní částku odškodnění o 50 %. Žalobce totiž jen bránil svá práva, a to (mimo jiné) i s ohledem na značně konfrontační postoj Vrchního soudu v Praze, který ve svém rozhodnutí ze dne [datum] dokonce označil chování žalobce jako obstrukční. Změny zástupců žalobce v hodnoceném řízení byly vždy opodstatněné; v případě JUDr. [příjmení] pro její kontakty s protistranou a neznalost právních předpisů; u Mgr. [příjmení] pro odlišný pohled na vedení sporu; v případě JUDr. [příjmení] pro vzdálenost jeho sídla a bydliště žalobce. Žalobcovy žádosti o odročení ústních jednání byly vždy odůvodněny jeho zdravotními problémy. Předmět hodnoceného řízení, tj. zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, pak měl pro žalobce zvýšený význam. Žalobce totiž na toto řízení často myslel a nadto se s ním jeho známí (pro jeho účast na hodnoceném řízení) odmítali stýkat, což se odrazilo na žalobcově zdraví (trpěl sociální fobií a depresemi). Snížení základní částky odškodnění o 5 % pro sdílenou újmu s manželkou je pak podle žalobce rovněž nesprávné, protože po bezmála jednu polovinu trvání řízení nebyli zastoupeni stejným zástupcem a jejich procesní postoje se lišily. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, soud I. stupně měl zvýšit základní částku odškodnění o mnohem více, než o 20 %. Žalobce má také za to, že stát by měl odpovídat i za majetkovou újmu, která žalobci v důsledku nepřiměřené délky řízení vznikla. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl.

7. Žalovaná, která podala odvolání pouze proti vyhovujícímu výroku napadeného rozsudku, v něm předně zdůraznila, že žalobci již v rámci předběžného uplatnění nároku přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, kterou v hodnoceném řízení utrpěl, poskytla, a to formou konstatování porušení žalobcova práva na projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě. Tato forma zadostiučinění je podle žalované odpovídající jak náročnosti dané věci, tak chování žalobce a jeho manželky, kteří rozhodně neusilovali o brzké skončení posuzovaného řízení, ba právě naopak. Soudy tak byly nuceny v důsledku nadměrné procesní aktivity žalobce a jeho manželky neustále a opakovaně rozhodovat o jejich návrzích a opravných prostředcích. Za dobu hodnoceného řízení se v postavení zástupce žalobce vystřídaly celkem čtyři osoby, jejichž výměnu žádal buď sám žalobce, nebo tito zástupci (s tím, že s žalobcem není možná adekvátní komunikace). Manželka žalobce si zase opakovaně nepřebírala zásilky, ač měla shodnou adresu jako žalobce, a nadto podala několik návrhů na odklad vykonatelnosti rozhodnutí, žalobu pro zmatečnost i mimořádné opravné prostředky (jí podané dovolání i ústavní stížnosti byly odmítnuty). Prodloužení řízení v důsledku zmíněné procesní aktivity žalobce a jeho manželky však nelze přičítat k tíži státu. Za nesprávné pak považuje žalovaná i navýšení základní částky odškodnění o 20 % pro postup orgánů veřejné moci, protože tato skutečnost je již zahrnuta v samotném faktu nepřiměřenosti délky posuzovaného řízení. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil a žalobu v plném rozsahu zamítl.

8. Odvolací soud z podnětu podaných odvolání přezkoumal rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce ani žalované důvodná nejsou.

9. Za porušení zásady rychlosti řízení, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem (podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb.), lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v této věci. Při posuzování přiměřenosti délky řízení je pak nutno vzít v úvahu dvě (začasto protichůdné) složky práva na spravedlivý proces; právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníka. Při zvažování přiměřenosti délky řízení je nutno vzít v potaz zejména složitost případu, chování poškozeného, postup příslušných orgánů a význam předmětu řízení pro poškozeného [příjmení] kritéria nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, jsou však zpravidla těmi zásadními.

10. Peněžitá kompenzace nemateriální újmy je pak zákonem označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno vzniklou nemajetkovou újmu nahradit konstatováním porušení práva. Odškodnění nemateriální újmy konstatováním porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je podle ustálené judikatury přiléhavé v případech, kdy je újma způsobená poškozenému zanedbatelná (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 763/2009).

11. Soud I. stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu a z provedených důkazů vyvodil též odpovídající skutková zjištění, která jsou dostatečným podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu. Vzhledem k tomu, že se odvolací soud s odůvodněním napadeného rozsudku co do závěru o skutkovém stavu věci ztotožňuje, pro stručnost na ně v podrobnostech odkazuje. Soud I. stupně pak postupoval správně, když z popisu průběhu řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. 49 Cm 20/2000 dovodil, že žalobce byl vystaven negativnímu dopadu, který s sebou přináší soudní řízení, jehož délka přesahuje dobu 21 let. V posuzovaném řízení tak došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v porušení práva žalobce na projednání a rozhodnutí věci v přiměřené době (článek 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod).

12. Účelem náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením je kompenzace stavu nejistoty, do níž byl žalobce v důsledku nepřiměřeně dlouho vedeného řízení uveden a v níž byl udržován; odškodňována je tedy jeho újma způsobená nejistotou ohledně výsledku řízení (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 4336/2010, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 269/2012 a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 806/2012). V daném případě sice šlo o řízení, které bylo skutkově, právně i procesně složité, nicméně jeho délka (více než 21 let) vícenásobně přesáhla dobu, ve které mělo být řízení, v němž šlo o plnění z úvěrové smlouvy, i přes zmíněnou náročnost skončeno. Správný je tudíž také závěr soudu I. stupně, že žalobci náleží zadostiučinění v penězích. Při stanovení základní částky odškodnění je pak podstatná především délka hodnoceného řízení. Bylo-li řízení tak dlouhé, že se jeho délka blížila délce extrémní (tj. byla-li jeho délka mnohem vyšší, než by bylo možné s ohledem na náročnost věci očekávat), blíží se přiznaná základní částka odškodnění horní hranici intervalu stanoveného Stanoviskem občansko právního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2011, od částky [částka] do částky [částka] za jeden rok řízení (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1869/2015). Odvolací soud pak souhlasí se soudem I. stupně i v tom, že žalobci náleží zadostiučinění ve výši [částka] za první dva roky posuzovaného řízení a následně částka [částka] za každý další rok trvání tohoto řízení (srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2531/2013). Základní částka finančního zadostiučinění za nejistotu ohledně výsledku řízení trvajícího 21 let proto v případě žalobce činí [částka].

13. Jak již bylo naznačeno, odvolací soud se ztotožňuje se soudem I. stupně i v jeho závěru, že hodnocené řízení bylo právně náročné, protože jeho předmětem bylo plnění z úvěrové smlouvy ve výši bezmála [částka] s příslušenstvím, což jsou typy soudních sporů, které jsou obecně považovány jako právně složitější. V hodnocené věci nadto žalobce i jeho manželka, kteří se nacházeli v postavení žalovaných ručitelů, učinili za sporné prakticky všechny pro věc podstatné skutečnosti, takže k jejich objasnění bylo třeba provést větší množství důkazních prostředků. Hodnocené řízení pak bylo zatíženo nadměrnou procesní aktivitou žalobce i jeho manželky, o jejichž návrzích (na přiznání osvobození od soudních poplatků, ustanovení a změně bezplatných právních zástupců, a to včetně jejich odměn, o přerušení řízení, o přikázání věci jinému soudu, o žalobě pro zmatečnost, o odkladu vykonatelnosti a o námitkách podjatosti) soudy opakovaně rozhodovaly na dvou stupních soudní soustavy a několikrát i na třech, resp. všech čtyřech, stupních soudní soustavy. Je samozřejmé, že účastníci řízení mají právo využívat všechny procesní instituty, které jim občanský soudní řád umožňuje. To však současně znamená, že soudy jsou povinny tyto procesní úkony posoudit a rozhodnout o nich. V případech, kdy jsou rozhodnutí soudu napadena řádnými, popřípadě mimořádnými opravnými prostředky, se hodnocené řízení prodlužuje i o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, o dobu nutnou pro jeho přezkumné posouzení, popřípadě o dobu, kdy jsou případné výsledky přezkumu promítány do dalšího postupu v řízení. Prodloužení řízení na základě těchto skutečnosti však nelze přičítat státu. Zmíněné skutkové, právní i procesní složitosti věci je tudíž i podle odvolacího soudu přiměřené snížení základní částku odškodnění o 30 %. Ve skutečnosti, že hodnocené řízení proběhlo na čtyřech stupních soudní soustavy, což rovněž nelze přičítat státu, pak odvolací soud shledal důvod pro snížení základní částky odškodnění o 30 % (na rozdíl od soudu I. stupně, který ji snížil pouze o 20 %).

14. Odvolací soud dále souhlasí se soudem I. stupně i v jeho závěru, že žalobce se na délce hodnoceného řízení podílel, neboť svá podání, návrhy, námitky i doplňující vyjádření podával bezprostředně před nařízenými soudními jednáními, opravné prostředky podal i v případě, kdy bylo jeho návrhu vyhověno (jím požadovaným prodloužením lhůty) a nadto jeho podání trpěla vadami, k jejichž odstranění jej musel soud vyzývat. To pak vedlo k prodloužení řízení, které rovněž nelze přičítat státu. Za popsané situace odvolací soud posoudil za přiléhavější snížení základní částku odškodnění o 40 % (oproti soudu I. stupně, který ji snížil o 50 %).

15. Také závěr soudu I. stupně, že k nepřiměřené délce hodnoceného řízení přispěly soudy svou nečinností v době od [datum] do [datum], od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum], je podle odvolacího soudu správný. Za zmíněný postup soudů proto i podle odvolacího soudu náleží žalobci zvýšení základní částky jeho odškodnění o 20 %.

16. Nejdůležitějším kritériem pro stanovení formy a případné výše odškodnění je význam předmětu řízení pro účastníka vyjádřený tím, co pro něj bylo v sázce (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1313/2010, a nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1320/10). Pro stanovení formy a případné výše odškodnění je význam předmětu řízení pro účastníka vyjádřený tím, co je pro poškozeného v sázce (srovnej přiměřeně například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1313/2010, a nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1320/10). Zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je totiž poskytováno za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím intenzivnější, čím je pro něj větší význam předmětu řízení. Zvýšený význam předmětu řízení pro svou osobu přitom musí tvrdit a prokazovat poškozený, výjimku z uvedeného pravidla představují řízení, která již povahou svého předmětu mají pro jejich účastníky zvýšený význam (věci trestní, opatrovnické, pracovněprávní, věci osobního stavu, věci sociálního zabezpečení a věci týkající se zdraví nebo života, popř. taková řízení, která s přihlédnutím k vysokému věku účastníka nebo jeho zdravotnímu stavu je třeba vyřídit přednostně). Vzhledem k tomu, že v projednávané věci šlo, jak již bylo zmíněno, o nárok vyplývající z ručitelského závazku ve vztahu k úvěrové smlouvě, tak nastolení právní jistoty ohledně předmětu posuzovaného řízení bylo pro žalobce jistě žádoucí, nikoliv však zásadním způsobem zasahující do jeho života. Společnému sdílení žalobce a jeho manželky, kteří v hodnoceném řízení vystupovali v postavení ručitelů, pak i podle odvolacího soudu odpovídá snížení základní částky finančního zadostiučinění o 5 %.

17. Důvody pro další modifikaci základní částky finančního odškodnění pak již odvolací soud neshledal. Dostatečným zadostiučinění nemajetkové újmy, kterou žalobce utrpěl nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřeně dlouhém řízení vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. 49 Cm 20/2000, je proto částka [částka].

18. Vzhledem k tomu, že ohledně tvrzené škody ve výši [částka] s příslušenstvím se odvolací soud s pečlivým a logickým odůvodněním napadeného rozsudku zcela ztotožňuje, pro stručnost proto na ně v podrobnostech odkazuje. K odvolacím námitkám žalobce pak odvolací soud pouze doplňuje, že úrok z prodlení je předvídaný následek skutečnosti, že dlužník nesplní svůj závazek včas a řádně (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 4659/2009, a dále jeho usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 3913/2011, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 3281/2011, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 2076/2012, a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 1963/2012, a dále také usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1133/13). Stát proto nelze činit odpovědným za újmu žalobce, jemuž byla v řízení, v němž došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení uložena povinnost zaplatit úroky z prodlení, protože příčinou vzniku této tvrzené újmy byla skutečnost, že ze strany žalobce nedošlo k řádnému a včasnému splnění dluhu, a nikoliv nesprávný úřední postup soudu.

19. Odvolací soud, který shledal odvolací námitky žalobce i žalované jako neopodstatněné, proto rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

20. O nákladech odvolacího řízení pak odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 2 a § 224 odst. 1 o. s. ř, a contrario, protože procesní úspěch a neúspěch obou účastníků řízení byl v zásadě stejný.