o zaplacení 633 858,50 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. března 2024, č.j. 46 C 286/2021-247,

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 633 858,50 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 7. 7. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), ve stejné lhůtě rovněž k povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 173 729 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně (výrok II), a konečně rovněž žalované uložil povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení v částce, která bude vyčíslena samostatným usnesením (výrok III).

2. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení zažalované částky s tvrzením, že mezi účastníky byla uzavřena dne 30. 3. 2020 smlouva o dílo, jejímž předmětem byla dodávka a montáž trafostanic a souvisejících prací. Dílo mělo být součástí 28 fotovoltaických elektráren u obce [název] v [místo], které žalobkyně stavěla jako generální dodavatel investora [společnost 3]. Žalovaná poskytla žalobkyni záruku v délce 24 měsíců s tím, že záruční doba na dílo počala plynout dnem konečného předání a převzetí plně dokončených a funkčních fotovoltaických elektráren investory, k čemuž došlo 3. 7. 2020. Dne 3. 3. 2021 investor žalobkyni upozornil na vady díla – nefunkční trafostanici č. [číslo] Vada se týkala přímo předmětu plnění ze smlouvy uzavřené s žalovanou. K odstranění vady nedošlo. Žalovaná tak nesplnila svou povinnost začít vadu bezodkladně odstraňovat, ani odstranit vadu ve lhůtě 3 týdnů od jejího ohlášení. Vzhledem k nesplnění povinnosti žalované žalobkyně přistoupila k odstranění vad na vlastní náklady, které v souladu s čl. 11 odst. 6 smlouvy o dílo žádá uhradit po žalované. Požadovaná částka sestává z nákladů servisního výjezdu za účelem diagnostiky výpadku trafostanice [název] ve výši 106 266,50 Kč, dodávky a montáže nové trafostanice ve výši 481 217 Kč a odvozu nefunkční trafostanice [název] ve výši 45 375 Kč. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě nákladů na odstranění vady dopisem ze dne 17. 6. 2021. Žalovaná na výzvu nereagovala.

3. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala. Uvedla, že smlouva tak, jak ji předložila žalobkyně mezi účastníky nikdy uzavřena nebyla. Ve smlouvě, která je datována dnem 30. 3. 2020, je termín předání staveniště uveden 1. 10. 2018 a termín dokončení díla dne 28. 2. 2019. Jednatel žalované byl navíc v březnu 2020 delší dobu v pracovní neschopnosti a nemohl dne 30. 3. 2020 v [místo] uzavírat smlouvu. Žalovaná nepopřela, že pro žalobkyni prováděla dodávku a montáž trafostanic, nikoliv však na základě smlouvy uváděné žalobkyní. K předání díla podle žalované došlo dne 24. 4. 2019, mezi smluvními stranami nebyla dohodnuta záruční doba. Poté, co žalobkyně kontaktovala žalovanou a reklamovala vadu trafostanice, snažila se žalovaná věc řešit. Neuznala sice reklamaci jako oprávněnou, nicméně navrhovala provedení opravy, ačkoliv nebylo zřejmé, že tvrzená vada se vyskytla na části díla prováděného žalovanou. Žalobkyně jakékoliv jednání odmítla. Podle žalované není zřejmé, jaká vada na díle se měla vyskytnout, navíc požadovaná částka, kterou měla žalovaná vynaložit na její odstranění, resp. dodání a montáž nové trafostanice, je přemrštěná. Žalovaná má za to, že jí nevznikla povinnost vadu odstranit, a tudíž ani povinnost nahradit žalobkyni částku, kterou na její odstranění vynaložila.

4. Soud I. stupně vycházel ze zjištění, že mezi žalobkyní jako objednatelem a žalovanou jako zhotovitele byla dne 30. 3. 2020 uzavřena smlouva o dílo. Předmětem díla byla kompletní dodávka a montáž trafostanic na FVE [název] v [místo] v rozsahu uvedeném ve smlouvě. Doba plnění, respektive provedení díla, byla dohodnuta od 1. 10. 2018, kdy bylo zhotoviteli předáno staveniště, do 28. 2. 2019. Cena díla byla sjednána v maximální výši 1 881 031 EUR. V čl. 11 odst. 11. 1 se zhotovitel zavázal poskytnout čtyřiadvacetiměsíční záruku s výjimkou části díla, pro které je poskytována výrobcem delší záruční doba. Záruční doba na dílo měla začít plynout dnem konečného předání a převzetí plně dokončených a funkčních fotovoltaických elektráren investory. Dle čl. 11.2 byl zhotovitel v záruční době na své náklady povinen odstranit vady, jež se na díle objeví. Zhotovitel měl na objednatelovu výzvu povinen začít vadu odstraňovat bezodkladně. Zhotovitel se zavázal odstranit jakoukoliv vadu nejpozději do tří týdnů od jejího ohlášení objednatelem. Dle čl. 11.3 záruční doba neběžela po dobu, kdy fotovoltaická elektrárna nemohla řádně plnit svůj účel z důvodu daného vadou fotovoltaické elektrárny. Zhotovitel byl odpovědný za případně vzniklé škody v důsledku nemožnosti používání fotovoltaických elektráren pro vadu. V čl. 11.6 bylo dohodnuto, jestliže zhotovitel neodstraní reklamovanou vadu ve stanovené lhůtě, je objednatel oprávněn odstranit vadu na vlastní náklady a ty následně požadovat po zhotoviteli, který je povinen je bezodkladně uhradit.

5. Za žalovanou smlouvu o dílo podepsal její jednatel [jméno FO]. Žalovaná dílo dodala a k jeho konečnému dokončení došlo 3. 7. 2020. Jeden z transformátorů počal vykazovat vady, které byly servisním zásahem zhojeny. Asi o 1 rok později se vyskytly znovu, když transformátor hlásil zkrat. Žalobkyně toto sdělila žalované a 4. 3. 2021 ji vyzvala k neprodlenému odstranění vad. Žalovaná nejprve požadovala bližší údaje, poté odmítla, že by k vadám došlo a navrhla, že provede kontrolu a odstranění vady po uzavření smlouvy o provedení opravy. Z důvodu běhu času a svých závazků vůči investorovi žalobkyně přistoupila k odstranění vad sama, zajistila převoz a diagnostiku trafa, při níž bylo zjištěno, že vyhořelo a je v podstatě nepoužitelné, dále zajistila dodávku a montáž nového trafa. Náklady spojené s převozem, diagnostikou, pořízením a osazením nového trafa v zažalované výši následně vyúčtovala žalované, která náklady ani přes výzvy žalobkyně neuhradila. Byť žalovaná namítala, že předmětnou smlouvu o dílo jednatel žalované nepodepsal, bylo toto její námitka vyvrácena znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO]. Pokud žalovaná dále namítala, že mezi účastníky byly uzavřeny smlouvy uvedené v odstavcích 8-11 napadeného rozsudku na jejichž základě mělo být plněno s tím, že nebyla sjednána žádná záruka a místo toho byla sjednána sleva, jednalo se podle soudu I. stupně ve skutečnosti o objednávky. V prvé z nich je odkaz na písemnou smlouvu. Předmět plnění je v nich vyjádřen velmi obecně, resp. neurčitě. Je tak podle soudu I. stupně zřejmé, že se jedná toliko o objednávky. Smlouva tak nebyla uzavřena v písemné podobě a smlouva o dílo ze dne 30. 3. 2020 je písemným stvrzením obsahu smlouvy ve smyslu § 1747 odst. 1 o.z., byť se nazývá jako smlouva o dílo. V uvedeném dokumentu je upravena záruka poskytnutá žalovanou žalobkyni, a to v rozsahu 24 měsíců počítaných od předání plně dokončených FVE investorům. Ze smluv o narovnání uzavřených mezi žalobkyní a investory soud I. stupně zjistil, že dílo bylo předáno dne 3. 7. 2020. Teprve od tohoto okamžiku počala běžet 24měsíční záruční doba. Dopisem ze dne 15. 6. 2021 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě nákladů za odstranění vady díla do 7 dnů od doručení výzvy. Uvedená výzva byla žalované doručena 29. 6. 2021.

6. Po aplikaci ust. § 2586 odst. 1, § 1914 odst. 1, § 1725 odst. 1 a § 1757 odst. 1 o.z. a na podkladě zjištěných skutečností dospěl soud I. stupně k závěru, že žaloba je důvodná, proto jí v celém rozsahu vyhověl, a to včetně požadovaných úroků z prodlení. O nákladech řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 o.s.ř. a o náhradě nákladů vynaložených státem podle § 148 odst. 1 o.s.ř.

7. Proti rozsudku podala žalovaná včas odvolání, ve kterém uplatnila odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e), g) o.s.ř. Namítla, že v žalobě absentuje právní hodnocení a uvedení právního titulu, ze kterého je právo na zaplacení odvozováno. Soud měl proto žalobkyni vyzvat k odstranění vad žaloby. Napadenému rozsudku žalovaná vytkla, že v něm chybí úvaha o právní povaze nároku, a proto je podle ní rozsudek nepřezkoumatelný. Pokud jde o pravost podpisu jednatele na smlouvě o dílo, ten setrvává žalovaná na svém tvrzení, že její jednatel listinu nepodepsal. Protože chybí právní vymezení nároku žalobkyně, žalovaná může pouze spekulovat, zda se jedná o slevu z ceny díla, o náhradu škody, bezdůvodné obohacení nebo jiný nárok. Konečně žalovaná namítla, že soud I. stupně přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení, aniž by zkoumal, zda všechny uplatněné úkony právní služby byly účelné. Zejména z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soudu rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že se žaloba zamítá, případně, aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

8. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Předně poukázala na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které žalobce není povinen v žalobě uvádět jakékoliv právní posouzení a pokud jej uvede, není jím soud vázán. Žalobkyně je přesvědčena, že v žalobě dostatečně právně zhodnotila svůj nárok na náhradu nákladů vynaložených na odstranění vady díla, neboť tento nárok vyplývá ze smluvního ujednání, konkrétně z článku 11.6 Smlouvy o dílo. Pravost podpisu jednatele žalované na smlouvě byla jednoznačně v řízení prokázána. Pokud jde o náklady řízení, do jejich soudem přiznané výše se nepromítla odměna advokáta za účast na vyhlášení rozsudku. Žalobkyni tak měla být přiznána částka vyšší o 6 933 Kč.

9. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné a bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, že splňuje náležitosti uvedené v § 205 o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek podle § 212, § 212a o.s.ř., a to v nepřítomnosti žalované, resp. jejího právního zástupce, který se k jednání omluvil a odročení jednání nepožádal.

10. Soud I. stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu, z provedených důkazů vyvodil odpovídající skutková zjištění, a přezkoumatelně je vyjádřil v odůvodnění svého rozsudku. Jeho závěr o tom žalovaná nesplnila svou povinnost zaplatit náklady na odstranění vady díla, odpovídá zásadě volného hodnocení důkazů prováděného dle zásad logického myšlení, kdy soud hodnotí každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, dle svého vnitřního přesvědčení. Okolnost, že žalovaná nabízí jinou verzi hodnocení uvedené skutečnosti, kterou navíc vytrhává ze souvislosti s ostatními výsledky dokazování, nepostačuje ke zpochybnění správnosti napadeného rozsudku. Námitky žalované, vyjádřené v odvolání, jsou jen polemikou se skutkovými a právními závěry prvostupňového soudu, kterou odvolací soud nepovažuje za důvodnou. Do hodnocení důkazů, založeného na dostatečném důvodu soudem I. stupně nemůže odvolací soud bez opakování, popřípadě doplnění dokazování zasahovat, a pro takový postup nemá odvolací soud přesvědčivé důvody, když provedené dokazování považuje za procesně bezchybné a pro posouzení věci postačující. Odvolací soud se s odůvodněním napadeného rozsudku ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje. Soud I. stupně posoudil nárok žalobkyně přiléhavě jako závazek vzniklý ze smlouvy o dílo č. [číslo], konkrétně z článku 11.6 (§ 1723 odst. 1 o.z.). Jeho závěr o tom, že podpis jednatele žalované na předmětné smlouvě je pravý, má podklad v provedeném důkazu znaleckým posudkem. Pokud jde o výši nákladů, které žalobkyně vynaložila na odstranění vady díla, soud I. stupně vycházel ze specifikace jednotlivých úkonů provedených za účelem odstranění vady, které žalobkyně vyčíslila a zároveň doložila příslušnými fakturami od svých smluvních partnerů (srovnej odstavce 24 až 26 odůvodnění napadeného rozsudku).

11. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé I a ve výroku nákladech státu III jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil. Změnil jen výrok o nákladech řízení II. Z odůvodnění napadeného rozsudku vztahujícího se k náhradě nákladů řízení totiž vyplývá, že soud I. stupně přiznal žalobkyni rovněž odměnu advokátky za účast na vyhlášení rozsudku dne 27. 3. 2024, avšak do celkové výše nákladů ji nezapočetl. Odměna za tento úkon činí 5 430 K, k tomu režijní paušál 300 Kč + 21 % DPH. Žalovaná v odvolání namítala, že doplnění žaloby bylo podle ní nadbytečné. Zřejmě tím měla na mysli podání žalobkyně ze dne 27.10. 2023 (viz číslo listu 189-192 spisu). Je třeba přisvědčit žalobkyni, že toto podání byla povinna učinit na výzvu soudu a reagovala v něm především na tvrzení, která žalovaná uvedla na předchozích jednáních u soudu. Jednalo se tak i podle odvolacího soudu o účelně vynaložený náklad, proto odvolací soud výrok o nákladech řízení II změnil jen tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 180 662,30 Kč, jinak jej jako věcně správný potvrdil.

12. Výrok o nákladech odvolacího řízení má oporu v § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyni, která byla i v této fázi řízení úspěšná, náhrada nákladů, které jí vznikly v důsledku právního zastoupení. Advokátce žalované náleží odměna 2 x 10 860 Kč za sepis vyjádření k odvolání a za účast na jednání odvolacího soudu (§ 8 odst. 1, § 7 bod 6., § 11 odst. 1 písm. g/, k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), dále dva režijní paušály po 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 cit. vyhl.) a 21 % DPH. Náklady odvolacího řízení činí celkem 27 007,20 Kč.