o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění a omluvu, k odvolání žalobců proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. ledna 2024, č. j. 28 C 117/2022-97,

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou žalobci požadovali po žalované zaplacení částky 612 000 Kč s příslušenstvím (výroky I a II), dále zamítl žalobu v rozsahu požadujícím poskytnutí omluvy ve znění: „Žalovaná se omlouvá za útrapy spojené s délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro [místo] pod sp. zn. [spisová značka]“ (výrok III) a rozhodl rovněž, že žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou žalobci (po částečném zastavení řízení pro litispendenci) požadovali za újmu, která jim měla být způsobená nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeném Obvodním soudem pro [místo] pod sp. zn. [spisová značka], jim žalovaná poskytla omluvu v jimi požadovaném znění, a nadto každému z nich zadostiučinění ve výši 216 000 Kč.

3. Ze shodných tvrzení účastníků řízení a na podkladě provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že řízení vedené Obvodním soudem pro [místo] (dále jen „obvodní soud“) pod sp. zn. [spisová značka] bylo zahájené žalobou podanou žalobci dne 12. 9. 2015, kterou požadovali po [jméno FO] (žalobcově tetě) zaplacení částky 585 000 Kč. Dále soud prvního stupně popsal průběh zmíněného řízení, který lze ve stručnosti shrnout tak, že rozsudek pro zmeškání vydaný obvodním soudem dne 9. 3. 2016 byl nejprve rozsudkem Městského soudu v [místo] (dále jen „městský soud“) ze dne 11. 4. 2017 potvrzený, nicméně rozsudkem Nejvyššího soudu (dále jen „dovolací soud“) ze dne 26. 6. 2019 byly oba tyto rozsudky zrušené a věc byla vrácená obvodnímu soudu k dalšímu řízení, u kterého poté proběhla jednání dne 6. 5. 2020 a dne 8. 6. 2020, kdy byl vyhlášený rozsudek, kterým byla žaloba zamítnutá. Proti tomuto rozsudku podali žalobci odvolání, které vykazovalo vady a nadto za něj nezaplatili soudní poplatek. Jejich žádost o přiznání osvobození od soudních poplatků byla nejprve zamítnutá a poté byla řízení vedená o jejich dalších (totožných) žádostech zastavená. Usnesením obvodního soudu ze dne 15. 11. 2021 ve spojení s usnesením městského soudu ze dne 24. 2. 2022 bylo výsledně odvolací řízení zastavené pro nezaplacení soudního poplatku. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 18. 3. 2022. V mezidobí, a to dne 30. 5. 2017, bylo zahájené řízení o žalobě pro zmatečnost, které bylo do doby rozhodnutí dovolacího soudu přerušené a výsledně skončilo usnesením obvodního soudu ze dne 5. 2. 2020, jímž bylo pro zpětvzetí žaloby zastavené. Rozsudkem Obvodního soudu pro [místo] ze dne 4. 6. 2020, sp. zn. [spisová značka], ve spojení s usnesením Městského soudu v [místo] ze dne 23. 9. 2020, sp. zn. [spisová značka], byl žalobce uznán vinným pokusem zločinu podvodu, kterého se dopustil na své tetě [jméno FO], v jejíž neprospěch pozměnil kupní smlouvu ze dne 27. 5. 2015 o ujednání o smluvní pokutě a na tomto podkladě ji žaloval o zaplacení 585 000 Kč. Následně žalobci vyvolali (v pořadí první) odškodňovací řízení, v němž požadovali zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jim měla být způsobená v hodnoceném řízení, a to nezákonným rozhodnutím (dovolacím soudem zrušenými rozsudky obvodního a městského soudu) a dále nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce dovolacího řízení. Rozsudkem Obvodního soudu pro [místo] ze dne 1. 11. 2022, č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v [místo] ze dne 4. 5. 2023, č. j. [spisová značka], byl tento požadavek zamítnutý s (mimo jiné) odůvodněním, že žalobci zcela zjevně zneužili práva a to nejen ve snaze obohatit se na úkor [jméno FO], ale také na úkor státu. Dále soud prvního stupně zjistil, že žalobci dne 1. 8. 2022 požádali žalovanou o odškodnění popsané nemajetkové újmy, na což žalovaná reagovala stanoviskem ze dne 23. 1. 2023, v němž jim sdělila, že jejich žádost shledala jako nedůvodnou.

4. Uvedená skutková zjištění soud prvního stupně následně právně posoudil podle § 1, § 13 odst. 1, § 15 odst. 2 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, a předně zkonstatoval, že hodnocené řízení trvalo šest let a šest měsíců (od podání žaloby dne 12. 9. 2015 do 18. 3. 2022, kdy nabylo právní moci usnesení městského soudu ze dne 24. 2. 2022, jímž bylo hodnocené řízení skončené). Toto řízení bylo vedené před obvodním i městským soudem, které žalobci vědomě mylně informovali, že žalovaná [jméno FO] má trvalé bydliště v České republice, ačkoliv dlouhodobě žije pouze v [stát]. Procesní složitost hodnoceného řízení soud prvního stupně shledal ve větším množství procesních podání, o kterých byly soudy nuceny rozhodovat (o zrušení rozsudku pro zmeškání, o opakovaných žádostech o osvobození od soudních poplatků, o přerušení řízení apod.). Postup soudů v hodnoceném řízení soud prvního stupně posoudil jako plynulý, protože jeho jednotlivé úkony směřovaly k efektivnímu skončení věci a současně byly činěné v přiměřených lhůtách. Žalobci se na celkové délce řízení podíleli především tím, že vědomě nesprávně označili adresu bydliště žalované, poté poměrně intenzivní procesní aktivitou spojenou s dysfunkčními návrhy a konečně i tím, že svá vadná podání doplňovali až na výzvy soudů. Význam hodnoceného řízení soud prvního stupně vyhodnotil pro žalobce jako nicotný, protože jejich nejistota ohledně výsledku řízení se týkalo pouze skutečnosti, zda a kdy bude zjištěný jejich nepoctivý úmysl a celkově podvodné jednání. Na tomto podkladě soud prvního stupně uzavřel, že k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce hodnoceného řízení nedošlo a žalobu proto v plném rozsahu zamítl. Rozhodnutí o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn (dále jen „o. s. ř.“).

5. Proti tomuto rozsudku podali žalobci včasné odvolání. V něm předně zopakovali své přesvědčení, že v hodnoceném řízení bylo porušené jejich právo na spravedlivý proces, protože soudy nepostupovaly rychle, řádně a účinně. Nado žalobkyně se žádného nepoctivého jednání nedopustila. Dále namítli, že v hodnoceném řízení nebyli k soudnímu jednání řádně předvolaní, zmínili také zrušení původně vydaného rozsudku pro zmeškání a konečně vyjádřili přesvědčení, že zamítnutím jejich žaloby o poskytnutí odškodnění by byli dvakrát trestaní za totéž. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl.

6. Žalovaná, která se s rozsudkem soudu prvního stupně ztotožnila, navrhla, aby odvolací soud tento rozsudek jako věcně správný potvrdil. K odvolací námitce žalobců dále uvedla, že žalobkyně sice nebyla za pokus trestného činu podvodu odsouzená, nicméně pakliže by došlo k dokonání podvodného jednání, na úkor [jméno FO] by se obohatila stejně jako žalobce. Správný je proto závěr soudu prvního stupně, že žalobkyně i žalobce vyvolali hodnocené řízení pouze v úmyslu dokonat podvod, za jehož pokus byl žalobce trestně odsouzený. Ke zrušení rozsudku pro zmeškání došlo také pouze v důsledku nepoctivého jednání žalobců, kteří v žalobě uvedli vědomě nepravdivé informace o bydlišti žalované [jméno FO] v České republice, ačkoli jim bylo známo, že trvale žije v [stát]. Zamítnutí jejich žaloby tak není žádným „dalším trestem“ za podvodné jednání žalobce, ale pouze aplikací zásady, že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 odst. 2 o. z.).

7. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Odvolací soud jednal a rozhodl se souhlasem žalobcem, resp. zmocněnce žalobkyně v jejich nepřítomnosti.

8. Za porušení zásady rychlosti řízení, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci. Aby bylo možno uzavřít, že účastník má právo na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, je třeba nejprve vyřešit otázku, zda vůbec v konkrétním případě došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, tedy zda řízení skutečně bylo nepřiměřeně dlouhé. Pro tyto účely Nejvyšší soud vymezil pojmový rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu s tím, že průtahy v řízení jsou jevem, kdy soud (či jiný státní orgán) nekoná v zákonem stanovené či přiměřené době, a jde tedy zpravidla (nikoliv však vždy) o příčinu nepřiměřené délky řízení. K porušení práva na přiměřenou délku řízení tudíž dochází tehdy, jestliže řízení trvá jako celek nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány též průtahy ze strany příslušného orgánu. Jinými slovy řečeno, k porušení práva na přiměřenou délku řízení může dojít i tehdy, nedošlo-li v řízení k průtahům, a naopak, i když k průtahům v řízení došlo, nemusí se vždy jednat o porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné uzavření řízení zpravidla očekávat.

9. Podle § 6 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Soudní judikatura proto dovodila, že omezuje-li se nejistota účastníka řízení ohledně jeho výsledku na to, zda bude prokázán jeho nepoctivý úmysl, jde o okolnost, která vyvrací domněnku vzniku nemajetkové újmy v důsledku nepřiměřené délky řízení (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4387/2015, dále také například ze dne 17. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4670/2016, nebo ze dne 16. 7. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3509/2018).

10. Soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu a z provedených důkazů vyvodil též odpovídající skutková zjištění, která jsou dostatečným podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu. Vzhledem k tomu, že odvolací soud souhlasí také s právním hodnocením dané věci a celkově se s logickým a pečlivým odůvodněním napadeného rozsudku ztotožňuje, pro stručnost proto na ně v podrobnostech odkazuje.

11. K odvolacím námitkám žalobců proto odvolací soud pouze dodává, že i z jeho pohledu byla délka posuzovaného řízení přiměřená skutkové, právní i procesní náročnosti hodnocené věci. Procesní složitost posuzovaného řízení byla daná především chováním žalobců, kteří označili vědomě nesprávně bydliště žalované v České republice, takže až v průběhu hodnoceného řízení se podařila zjistit její správná adresa, na kterou jí bylo třeba znovu doručovat. Dále se na celkové délce řízení podílela i následná procesní aktivita žalobců spojená s některými dysfunkčními podáními. Navíc účastníci řízení požadovali přezkum všech soudních rozhodnutí prostřednictvím jimi podávaných opravných prostředků, takže hodnocené řízení proběhlo nejen na dvou stupních soudní soustavy, ale také před dovolacím soudem. Je samozřejmé, že účastníci měli právo využívat všechny procesní instituty, které jim občanský soudní řád umožňoval, to však současně znamenalo, že soudy byly povinny tyto procesní úkony posoudit a rozhodnout o nich. Tím došlo k prodloužení hodnoceného řízení, které však nelze přičítat státu.

12. Žalobci se na celkové délce řízení podíleli, nejprve již zmíněným vědomě nesprávným označením adresy žalované a poté svou procesní aktivitou spojenou s podáváním dysfunkčních návrhů a žádostí.

13. Závěrem lze shrnout, že žalobci zahájili hodnocené řízení na základě podvodu, o který se žalobce pokusil tím, že bez vědomí [jméno FO], tj. druhé smluvní strany a v její neprospěch, vložil do kupní smlouvy ujednání o smluvní pokutě. Zaplacení fiktivní smluvní pokuty poté žalobci učinili předmětem hodnoceného řízení, v němž označili za bydliště žalované vědomě nesprávnou adresu, čímž dosáhli vydání rozsudku pro zmeškání. Pro nesprávnost v doručování pak bylo nutné rozsudek pro zmeškání zrušit. Nejistota žalobců ohledně výsledku hodnoceného řízení tudíž spočívala v tom, zda popsaným podvodným jednáním získají neoprávněné finanční plnění, či nikoliv. Při dodržení zásady, že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, lze proto uzavřít, že žalobcům odškodnění za hodnocené řízení nenáleží.

14. Odvolací soud, který shodně jako soud prvního stupně neshledal v dané věci nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení, proto napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.)

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1, § 151 odst. 3 a § 224 odst. 1 o. s. ř., podle nichž procesně úspěšné žalované, která nebyla v řízení zastoupená advokátem (§ 137 odst. 2 o. s. ř.), přiznal právo na náhradu hotových výdajů za vyjádření k žalobě, za přípravu na odvolací jednání a za účast na tomto odvolacím jednání dne 30. 10. 2024, tj. třikrát po 300 Kč (§ 1 odst. 3, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.), celkem 900 Kč.