o zaplacení [částka], k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně řízení co do částky [částka] zastavil (výrok I), žalobu o zaplacení částky [částka] zamítl (výrok II) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

2. Takto prvostupňový soud rozhodl o žalobě, kterou žalobce odůvodnil tvrzením, že mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v neoprávněném zatčení dne [datum] a následném dopravení na [anonymizována dvě slova] [nemocnice] bylo způsobeno zranění [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], na jehož odškodnění požadoval zaplacení částky [částka].

3. Ze shodných tvrzení účastníků řízení soud prvního stupně zjistil, že usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo zkonstatováno, že žalobce je podle [ustanovení pr. předpisu], o soudní rehabilitaci, účasten soudní rehabilitace ve vztahu k omezení osobní svobody v době od [datum] do [datum]. Toto rozhodnutí je založeno na zjištění, že žalobce byl dne [datum] neoprávněně zatčen a poté převezen k [anonymizována dvě slova], kdy uvedl bolest krční páteře (přetrvávající ode dne [datum], kdy byl udeřen pendrekem). V [anonymizována dvě slova] Okresního ústavu [anonymizováno] zdraví ze dne [datum], na kterou pak navázala [anonymizována dvě slova] MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum], je uvedeno, že při konfliktu žalobce s příslušníky tehdejší [anonymizována dvě slova] dne [datum] došlo ke poranění žalobce, které se u něj projevilo oděrkami horních končetin (ohodnocenými 20 [anonymizováno]), podvrtnutím krční páteře (ohodnoceném rovněž 20 [anonymizováno]), podvrtnutím palce pravé ruky (ohodnoceném 5 [anonymizováno]), zlomeninou palce pravé nohy (ohodnocenou 30 [anonymizováno]) a akutním stresovým [anonymizováno] (ohodnoceném [anonymizována dvě slova]). Dále soud prvního stupně zjistil, že žalobce dne [datum] požádal žalovanou o odškodnění popsané nemajetkové újmy ve výši [částka], s tím, že tato újma mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím neoprávněném zatčení, při kterém byl zraněn. Na tuto výzvu žalovaná reagovala stanoviskem ze dne [datum], kterým poskytla žalobci náhradu škody na zdraví ve výši [částka].

4. Uvedená skutková zjištění soud prvního stupně následně právně posoudil podle [ustanovení pr. předpisu]“), ve spojení s § 33 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze ve výši [částka]. Náhrada škody na zdraví je totiž dána právní úpravou platnou v době [role v řízení] zdraví, v daném případě vyhláškou č. 32/1965 Sb., ministerstev zdravotnictví a spravedlnosti, [anonymizováno] úřadu sociálního zabezpečení a [ulice] rady odborů o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, která stanovila hodnotu bodu částkou [částka]. Ostatně z podstaty [ustanovení pr. předpisu], o soudní rehabilitaci a také z obsahu nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 2853/2012, je zřejmé, že rozhodnutí o rehabilitaci má deklaratorní (nikoliv konstitutivní) povahu. Skutečnost, že žalobce se začal domáhat náhrady škody po třiceti letech od doby, kdy k [role v řízení] jeho zdraví došlo, na zmíněném pravidlu nic nemění (pakliže by si totiž žalobce hájil svá práva řádně, tj. požádal by o soudní rehabilitaci již v roce [rok], resp. [rok], obdržel by podle tehdy platné právní úpravy právě částku [částka] za každý bod, jímž bylo [role v řízení] jeho zdraví ohodnoceno). Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že žalobci náleží náhrada škody na zdraví ve výši [částka] ([anonymizováno] bodů po [částka]), kterou však již žalovaná žalobci uhradila. Pro zpětvzetí žaloby ohledně žalovanou zaplacené částky [částka] soud prvního stupně proto řízení zastavil a ve zbývající části, tj. v rozsahu žalobcova požadavku na zaplacení částky [částka], žalobu zamítl. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení pak odůvodnil odkazem na § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn (dále jen„ o. s. ř.“).

5. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti jeho zamítavému výroku o věci samé, podal žalobce včasné odvolání. V něm předně namítl, že náhradu za [role v řízení] zdraví, k němuž došlo při jeho neoprávněném zatčení v roce 1988, pokládá za nepřiměřeně nízké, a to vzhledem k specifickým okolnostem případu. Ty jsou podrobně popsány v rehabilitačním usnesení a dále pak v nově přiloženém usnesení Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu ze dne [datum]. Přesvědčení, že mu lze přiznat více, než jen 15 [spisová značka] (což je částka daná [ustanovení pr. předpisu], ve znění účinném v roce 1988), žalobce dovozuje z § 7 odst. 3 zmíněné vyhlášky, který umožňoval ve výjimečných případech hodných zvláštního zřetele odškodnění navýšit. V obdobném případu [anonymizováno] [role v řízení], způsobeného příslušníky bývalé [anonymizována dvě slova] na konci sedmdesátých let minulého století přiznala žalovaná [jméno] [příjmení] částku 30 [spisová značka], což Obvodní soud pro Prahu 2 navýšil dokonce na částku 50 [spisová značka] (viz rozsudek tohoto soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). V dalším případu [anonymizováno] [role v řízení], tentokrát příslušníky [anonymizována dvě slova] v roce [rok], přiznala žalovaná dobrovolně [jméno] [příjmení] hodnotu bodu ve výši [částka] (viz sdělení žalované ze dne [datum]). Dále žalobce uvedl, že na postup příslušníků [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a způsobené zranění si stěžoval vzápětí po incidentu, ale naprosto bezvýsledně (viz usnesení Krajské správy [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] ze dne [datum], usnesení [anonymizována dvě slova] prokuratury [obec] ze dne [datum], sdělení [anonymizováno] [stát. instituce] ze dne [datum] a sdělení [ulice] [anonymizováno] prokuratury [obec] ze dne [datum]). Jedinou reakcí na své stížnosti, oznámení a námitky, kterou pak žalobce obdržel, bylo pouze rozhodnutí [anonymizována dvě slova] výboru [obec] ze dne [datum], kterým mu byla za předmětný incident (ze dne [datum]) uložena pokuta ve výši [částka]. Z uvedených důvodů je podle žalobce zřejmé, že se mohl začít domáhat svého odškodnění až ve chvíli, kdy bylo pravomocně uznáno, že je navzdory všem předchozím zamítnutým stížnostem a uložené pokutě účasten soudní rehabilitace, což se stalo až usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu v odvoláním napadeném výroku změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl.

6. Žalovaná, která se s rozsudkem soudu prvního stupně zcela ztotožnila, navrhla, aby odvolací soud tento rozsudek jako věcně správný potvrdil.

7. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. Takto rozhodl bez nařízení odvolacího jednání, protože účastníci řízení s tímto postupem souhlasili (§ 115a a § 211 o. s. ř.).

8. Podle přechodného ustanovení § 3079 o. z. se právo na náhradu škody posuzuje podle těch právních předpisů, které byly účinné v době porušení právní povinnosti. Z tohoto pravidla pak je možné stanovit výjimku, ale pouze v mimořádných případech hodných zvláštního zřetele. Těmi se mají na mysli především případy, kdy škůdce způsobil škodu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné. Při splnění takových podmínek lze škůdce zavázat k náhradě i nemajetkové újmy těm, kdo způsobenou škodu důvodně pociťuje jako osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit.

9. Vzhledem k tomu, že se odvolací soud s logickým a výstižným odůvodněním napadeného rozsudku zcela ztotožňuje, pro stručnost proto na ně v podrobnostech odkazuje.

10. K odvolacím námitkám žalobce pak odvolací soud pouze doplňuje, že škodu vzniklou žalobci v roce 1988 lze nahradit pouze podle tehdy platných právních předpisů, tj. § 444 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění [účinnost], a dále [ustanovení pr. předpisu] (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudek téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a dále například jeho usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Ostatně i v rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], na které žalobce v odvolání odkazuje, a jímž byl odškodněn [jméno] [příjmení], soud dospěl k závěru, že poškozenému náleží náhrada škody stanovená podle právních předpisů platných v době, kdy k [role v řízení] zdraví došlo. K navýšení základní částky odškodnění ve zmíněné věci přistoupil soud pro výjimečné okolnosti případu, které shledal v mimořádně krutém zacházení věznice vůči poškozenému ([ustanovení pr. předpisu] O takový případ se však v projednávané věci nejedná. Ani sdělení žalované ze dne [datum], jímž došlo k odškodnění [jméno] [příjmení] (mimo jiné i za [role v řízení] zdraví), neobsahuje informace, podle kterých by bylo možné dovodit, že oba případy jsou srovnatelné (v žalobcem přirovnávaném případě totiž šlo o zranění způsobené poškozenému pokousáním psem na stehně a genitáliích, které muselo být chirurgicky ošetřeno).

11. Ani skutečnosti, jimiž žalobce odůvodnil uplatnění svého nároku na náhradu škody až v roce 2021, tj. že různé instituce reagovaly negativně na jeho stížnosti, které jim ohledně zmíněného incidentu v letech 1988 až [rok] poslal (viz usnesení Krajské správy [anonymizována tři slova] [obec] ze dne [datum], usnesení [anonymizována dvě slova] prokuratury [obec] ze dne [datum], sdělení [anonymizováno] [stát. instituce] ze dne [datum], sdělení [ulice] [anonymizováno] prokuratury [obec] ze dne [datum] a rozhodnutí [anonymizována dvě slova] výboru [obec] ze dne [datum]) nelze posoudit jako mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele (§ 2 odst. 3 o. z.).

12. Přechodné ustanovení § 3079 odst. 2 o. z. je totiž třeba vyložit tak, že umožňuje za podmínek popsaných v § 2 odst. 3 o. z. přiznat a podle nového zákona právně kvalifikovat náhradu takové nemajetkové újmy, která mohla být přiznána již dříve, byť neměla vedle ochrany osobnosti své výslovné zákonné podřazení (např. náhrada za ztrátu osoby blízké a nároky obětí [anonymizována dvě slova]). Z uvedeného tudíž vyplývá, že toto přechodné ustanovení nesměřuje k automatickému opuštění systému určení výše náhrady za bolest nebo ztížení společenského uplatnění podle [ustanovení pr. předpisu] Jednak se o tom nezmiňuje důvodová [anonymizováno], která jinak považovala za nezbytné vyložit, jakým směrem v tomto smyslu míří, a nadto jde o nároky nemajetkového charakteru při [role v řízení] zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění), které vlastně nejsou nové; odlišná jsou pouze pravidla pro určení výše náhrady (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

13. Správný je proto závěr soudu prvního stupně, že žalobce měl možnost požádat o svou rehabilitaci a v souvislosti s tím i o náhradu škody na zdraví i po třiceti letech od vydání [ustanovení pr. předpisu], nicméně výše jím požadované náhrady mu náleží podle právních předpisů platných v době, kdy protiprávnímu jednání a vzniku škody došlo. V daném případě tak žalobci náleží náhrada škody ve výši [částka], kterou mu již žalovaná uhradila. Odvolací soud, který shledal odvolací námitky žalobce jako nedůvodné, proto rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., a contrario, protože procesně úspěšné žalované žádné náklady v této fázi řízení nevznikly.